AFRIKAKORPS. Deutsches. Deutsches Afrika Korps (DAK) DEUTSCHES AFRIKAKORPS

Transkript

1 Deutsches AFRIKAKORPS Deutsches Afrika Korps (DAK) historie expedièního sboru nìmeckého Wehrmachtu, bìhem 2. svìtové války v severní Africe. stránka 1

2 Polní maršál Erwin Rommel Erwin Johannes Eugen Rommel (15. listopad 1891, Heidenheim 14. øíjen 1944, Herrlingen), známý též jako Pouštní liška (nìmecky Wüstenfuchs, pøípadnì anglicky The Desert Fox), byl nekonvenèní nìmecký polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktikù druhé svìtové války. Proslavil se jako velitel tzv. Divize duchù bìhem tažení Francií v roce 1940, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelù èelících invazi. Po neúspìšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl donucen spáchat sebevraždu. Válka v Africe Po obsazení Francie se Rommel stal v lednu 1941 generálporuèíkem a v únoru byl povìøen velením Sperrverband Afrika, a pozdìji Deutsches Afrika Korps (DAK), zprvu podøízeného italským silám v Severní Africe. Jeho úkolem bylo zastavit ústup italských jednotek a držet se aktivní defenzívní taktiky. Tak alespoò znìly rozkazy generálního štábu, ovšem Hitler mu dal podstatnì širší mandát. V únoru dorazil do Afriky a v bøeznu obdržel dubové ratolesti k rytíøskému køíži (Hitler se možná domníval, že má významný podíl na zastavení britské ofenzívy, tu však zastavili Britové sami, aby mohli odeslat síly do Øecka). V bøeznu zahájil Rommel, který stále ještì nemìl vìtšinu sil na frontì, naprosto neèekanou ofenzívu. Zaskoèil jí své vlastní nadøízené, ale zejména Brity, kteøí díky odposlechu rádiové korespondence znali instrukce,které Rommel dostal, a byli pøesvìdèeni, že se jich bude držet. Rommelùv úder vedený pomìrnì slabými silami se rozrostl do netušených rozmìrù, smetl pøedsunuté britské síly a jeho postup se zastavil až na hranicích Egypta u prùsmyku Halfája. Rommel však mìl jeden vážný problém. Jeho èelní síly sice byly u hranic Egypta, za nimi však zùstal Tobrúk, který Britové urputnì drželi. Rommel na nìj podnikl nìkolik velmi špatnì naplánovaných útokù, které ho stály mnoho mužù bez vìtšího efektu. Jednak tím ohrozil svoji kariéru, zejména si tak ale zpùsobil velké potíže, nebo jeho pøedsunuté jednotky trpìly v dùsledku komplikovaného zásobování a Tobrúk v britských rukou tento problém velice zhoršoval. Rommel trochu napravil dojem, když odrazil dva uspìchané a špatnì promyšlené pokusy Britù o osvobození Tobrúku (operace Brevity a operace Battleaxe). Pro obratnost, s jakou vedl složitý manévrovací boj s nepøítelem, se mu dostalo pøezdívky pouštní liška. Stejnì jako v pøípadì divize duchù šlo o pøezdívku, kterou používaly obì strany. Úcta ze strany nepøítele byla ovšem vyvolána nejen Rommelovými schopnostmi, ale také tím, že dodržoval Ženevské konvence a zacházel dobøe se zajatci bez ohledu na jejich etnický pùvod (týkalo se i Židù a obyvatel porobených národù). V prùbìhu války nìkolikrát ignoroval instrukce o zacházení se zajatci, které tyto konvence porušovaly, nìkteré rozkazy v tomto smìru dokonce pøed svými vojáky zatajil a spálil. stránka 2

3 Ani jeho vedení války se však nevyhnulo nìkterým excesùm, napøíklad se slušným zacházením s dùstojníky 3. indické mechanizované brigády, s nimiž se rozdìlil o pøídìl vody pro pøíslušníky Afrikakorpsu, kontrastuje vyhnání jejích indických pøíslušníkù do pouštì. Rommel opakovanì využíval neschopnosti Britù zkoncentrovat síly a zkoordinovat své údery, ovšem nedostatek zásob, dlouhé zásobovací linie a celkovì slabší síly ho velice omezovaly. Nakonec musel na pøelomu let 1941/1942 ustoupit pøed novou, peèlivìji pøipravenou ofenzívou (viz operace Crusader). Ztráta Benghází a nutnost vzdát obležení Tobrúku pro Rommela pøedstavovaly drtivou porážku, nicménì zastavil britský postup u El Agheily a naplno využil blízkosti skladù i posil (vèetnì nìkolika desítek nových tankù) a zásob, které obdržel. Britové byli vyèerpáni, jejich logistické trasy se znaènì prodloužily a èást britských sil byla odeslána na Dálný východ, zejména britská 7. obrnìná brigáda (odeslána do Barmy). Dopustili se navíc závažné chyby, když pøíliš rozptýlili jednotky v poušti novì nasazené 1. obrnìné divize po velké ploše Kyrenaiky. Rommel (nyní jako velitel Tankové armády Afrika) se rozhodl této pøíznivé situace využít. O stažení èásti britských jednotek se dozvìdìl prostøednictvím své kvalitní radiové rozvìdky, odposlouchávající radiový provoz. V souladu s radou náèelníka svého štábu shromáždil své síly a sám 21. ledna 1942 zaútoèil. Zahnal rozptýlené Brity, dobyl zpìt Benghází a stanul pøed Gazalskou linií. Britové se patrnì domnívali, že ho zde zastavili, ale on v kvìtnu napadl jejich více než dvakrát silnìjší síly soustøedìné okolo Gazaly k pøipravované ofensivì gen. Claude Auchinlecka a rozdrtil je (viz. bitva u Gazaly). Poté dobyl jediným úderem k obranì nepøipravený Tobrúk (za což byl obratem povýšen do hodnosti polního maršála) a postoupil až k El Alamejnu, kde však bìhem støetnutí, jež vešlo do dìjin jako první bitva u El Alamejnu jeho unavenou armádu zastavila obrana a následné protiútoky britských sil pod velením generála Auchinlecka. Rommel tak dosáhl nejzazší hranice postupu bìhem svého pùsobení v Africe. Jeho pozice ovšem nebyla nijak skvìlá, nebo zásobování jeho jednotek selhávalo díky dlouhým logistickým trasám a èinnosti nepøítele. To bylo èásteènì zavinìno i tím, že namísto zastavení postupu na egyptských hranicích, jak bylo pùvodnì dohodnuto mezi Hitlerem a Mussolinim bìhem dubnového setkání v Rakousku, po nìmž mìlo následovat vylodìní sil Osy na Maltì jejíž britská posádka narušovala pøísun zásob, pøesvìdèil Rommel po dobytí Tobrúku Hitlera aby souhlasil s dalším postupem jeho vojsk. Nutnost soustøedit se na posilování a zásobování vojsk na africkém kontinentu bìhem následujících bojù pak Ose znemožnila plánovanou operaci Herkules. stránka 3

4 DEUTSCHES AFRIKAKORPS Na pøelomu srpna a záøí se Rommel opìt pokusil o prolomení britských pozic. Dlouho s tímto útokem váhal, nebo se mu nedostávalo zásob benzínu a Rommel a jeho štábní dùstojníci nevìøili, že mu ho Luftwaffe a Italské námoønictvo dokážou dodat v dostateèném množství, ovšem Kessering jej ubezpeèil, že takovéto obavy jsou zcela zbyteèné a že zásoby vèas dostane. Rommelova ofenzíva, èásteènì naplánovaná za použití ukoøistìné britské mapy, jež byla ve skuteènosti zpravodajským oddìlením štábu 8. armády úmyslnì zanechána v opuštìném obrnìném voze, a oblast høebene Alam Halfa na ní byla v rozporu se skuteèností zakreslena jako dobøe prùjezdná, se už od zaèátku nerozvíjela nijak dobøe (Montgomery dostal od zpravodajcù kompletní plány ofenzívy a zaøídil se podle toho), definitivní katastrofa pøišla v okamžiku, kdy mu zaèalo docházet palivo a on zjistil, že dost dalšího nedostane. Musel proto buïto útok ukonèit a ustoupit, nebo zmìnit smìr úderu, aby zkrátil trasu postupu. Jeho náèelník štábu souèasnì napsal: "Tìžké kobercové nálety RAF zpomalily náš postup na východ a souèasnì odhalili disposice našich jednotek soustøedìným britským obrnìným jednotkám, pøipraveným k okamžité protiakci, což nás pøinutilo provést obrat na sever døíve než jsme plánovali." Zvolil si tuto možnost a najel pøímo do nejsilnìji opevnìných pozic Britù na Alam Halfì. Útok skonèil katastrofou a Kesselring s Rommelem se navzájem obvinili z viny na neúspìchu. Kesselring tvrdil, že Rommel bitvu zbabral, Rommel zase, že Kesselring mu úmyslnì neposkytl všechno palivo, které mohl dodat, èímž mu sebral vítìzství. Kesselring to zuøivì popíral a tvrdil, že udìlal, co mohl, ale nakonec ve svých pamìtech pøiznal, že skuteènì nebylo dodáno všechno palivo, co dodáno být mohlo a mìlo - tvrdil ale, že se to dovìdìl až po válce a že netuší, proè se tak stalo. Na druhou stranu, pováleèné zkoumání záznamù o pøepravì paliva do Afriky vedlo k závìru, že slibované množství bylo sice do Afriky dodáno, ale Tanková armáda Afrika spotøebovala vìtší èást než pøed bitvou odhadovala, na pøepravu zbytku do pøedních linií. stránka 4

5 DEUTSCHES AFRIKAKORPS leichte Schützenpanzerwagen Sd.Kfz 250 Rommel po bitvì o Alam Halfu opustil Afriku kvùli léèení a také návštìvì rodiny a pøevzetí maršálské hole. Vrchní velení v Africe pøevzal generál Georg Stumme. Za Rommelovy nepøítomnosti, 23. øíjna 1942, zahájila britská vojska pod vedením generála Montgomeryho útok na nìmecké pozice u El Alamejnu. Tato druhá bitva u El Alamejnu byla rozhodující bitvou afrického tažení. Stumme krátce po zahájení bojù bìhem inspekce dostal infarkt, vypadl z auta a zemøel. Rommel se urychlenì musel vrátit do Afriky, ale nemìl moc šancí na úspìch. Èelil drtivé pøevaze ve zbraních i lidech a jeho jednotky byly v dùsledku nedostatku paliva témìø nemobilní. Zoufale zadržoval nepøítele promyšlenými dílèími protiútoky a pøipravoval se na nevyhnutelný ústup. Když však ústup zahájil a informoval o tom Hitlera, ten mu naøídil držet pozice za jakoukoliv cenu. Rommel tedy ústup nejprve zrušil, ale následující den se rozhodl, že jej pøesto provede, nebo si byl vìdom toho, že setrvat na místì znamená znièení jeho armády. stránka 5

6 Rommel poté vedl své jednotky zpìt do Tuniska. Byl pøesvìdèen, že Afrika je ztracena, v èemž jej utvrdilo vylodìní Amerických vojsk na západ od Tunisu. Opakovanì ignoroval rozkazy nadøízených ohlednì držení rùzných pøirozených obraných linií, pro jejichž obranu nemìl dle svého pøesvìdèení dost mužù. Nìkteøí nìmeètí velitelé a z nich vycházející autoøi jej v souvislosti s tím obvinili z poraženectví (napø. Hitler, Kesselring èi David Irving) ovšem jiní autoøi (napø. Young i Remy) vyjadøují názor, že to byla naprosto pøesná strategická diagnóza a naopak oznaèují Rommelùv ústup za jednu z nejbrilantnìjších operací, jaká se Rommelovi povedla. Rommel ještì svedl v Africe jednu vìtší vítìznou bitvu v prùsmyku Kasseríne, tentokrát proti Amerièanùm, ale vìdìl, že je to jeho labutí píseò. Zoufale prosil Hitlera, aby evakuoval jeho muže z Afriky, ale ten trval na tom, že Tuniské pøedmostí je tøeba udržet a naopak posílal tam stále další muže. Již za bezprostøední hrozby pádu Severní Afriky opustil na vlastní žádost 9. bøezna 1943 Severní Afriku. Oficiálnì kvùli léèení, šlo mu však i o to setkat se s Hitlerem a naposledy se jej pokusit pøesvìdèit k evakuaci jeho armády (kterou pøevzal Hans-Jürgen von Arnim). Podle vlastního tvrzení poté, co Hitler evakuaci odmítl, žádal o návrat do Afriky, ale nebylo mu to povoleno. Jelikož však šlo o soukromý rozhovor s Hitlerem, neexistují o této žádosti úøední záznamy. Což je trochu zvláštní, jelikož podezøívavý Hitler nechával stenografovat všechny rozhovory se svými vojevùdci. stránka 6

7 Deutsches Afrika-Korps (DAK) Deutsches Afrika Korps (Nìmecký africký sbor), èastou zkratkou DAK byl expedièním sborem nìmeckého Wehrmachtu bìhem druhé svìtové války. Afrikakorps operoval mezi lety 1941 a 1943 v severní Africe - v Tunisku, Libyi a Egyptì. Jeho prvním velitelem byl generál a pozdìjší velitel Panzerarmee Afrika a polní maršál Erwin Rommel. Pùvodní název jež nìmecké jednotky vyslané do severní Afriky nesly byl Sperrverband Afrika, ale 16. února 1941 byly pøejmenovány na Deutsches Afrika Korps. Africké tažení zaèalo útokem italských jednotek z Libye na britskou armádu v Egyptì. Britové útok odrazili a podnikli protiútok do Libye. Aby zabránilo porážce Italù, provedlo Nìmecko operaci Sluneènice (Sonnenblume), tj. vylodìní jednotek, zprvu nazývaných Sperrverband Afrika a od 21. února 1941 Afrikakorps, v Libyi. Nìmecké jednotky brzy pøevzaly hlavní roli v boji proti Britùm: jelikož v té dobì byla pro Brity severní Afrika jediným bojištìm, na nìmž se mohli pøímo utkat s Nìmci, pøikládalo britské velení tomuto støetu velkou dùležitost. Zatímco pro Brity nepøedstavovalo (díky nadvládì na moøi) zajištìní pøísunu potravin a munice nijak závažný problém, Afrikakorps se musel spoléhat na zásobování pøes Støedozemní moøe. Tyto dodávky se èasto stávaly terèem útokù britského letectva a námoønictva. Pøítomnost britských jednotek na Gibraltaru a na Maltì èinila zásobování velmi nesnadným. Afrikakorps zpoèátku bojoval v podøízenosti italské armády v severní Africe, ale již 15. srpna 1941 je zøízena jako vyšší velitelský stupeò Panzergruppe Afrika (Tanková skupina Afrika), která se 30. ledna 1942 mìní na Panzerarmee Afrika (Tanková armáda Afrika), jejichž veliteli se postupnì stává první velitel Afrikakorpsu E. Rommel. Oznaèení Afrikakorps je ovšem nìkdy používáno pro všechny nìmecké pozemní jednotky v severní Africe jako celek, jelikož Afrikakorps byl do konce roku 1942 jejich nejvìtší souèástí. Nejdùležitìjší bitvy Afrikakorpsu se odehrály u Tobrúku a El Alamejnu. Po urputných bojích byly síly Osy zahnány do Tuniska. Po vylodìní západních Spojencù v Maroku a Alžírsku byl Afrikakorps sevøen dvìma frontami, takže se jeho pozice stala neudržitelnou. Jelikož jednotky nebyly vèas staženy do Itálie, padlo 120 tisíc nìmeckých vojákù do zajetí. Afrikakorps kapituloval 13. kvìtna stránka 7

8 Velitelé Afrikakorpsu: generálporuèík Erwin Rommel (do 15. srpna 1941) generálporuèík Ferdinand Schaal (15. srpna 1941 až 1. záøí 1941) generál tankových vojsk Philipp Müller-Gebhard ( záøí 1941) generál tankových vojsk Ludwig Crüwell (15. záøí 1941 až 9. bøezna 1942) generál tankových vojsk Walther Nehring ( bøezna 1942) generál tankových vojsk Ludwig Crüwell (19. bøezna kvìtna 1942) generál tankových vojsk Walther Nehring (29. kvìtna srpna 1942) generálporuèík Fritz Bayerlein (31. srpna 1942) generál tankových vojsk Gustav von Värst (1. záøí 1942) generál tankových vojsk Wilhelm von Thoma (2. záøí listopadu 1942) generál tankových vojsk Gustav Fehn (13. listopadu února 1943) generál tankových vojsk Hans Cramer (28. února kvìtna 1943) stránka 8

9 Einsatz und Unterstellung: Aufgestellt am 16. Februar 1941 als Stab des Befehlshabers der deutschen Truppen in Libyen. Am 21. Februar 1941 in Deutsches Afrika-Korps umbenannt. Am 30. Juni 1943 nach seiner Vernichtung in Tunesien aufgelöst Datum März September 1942 Datum Januar Februar Dezember 1943 Datum Januar März Armee OKW Panzergruppe Afrika Armee Panzergruppe Afrika Panzergruppe Afrika Deutsch-Italienische Panzerarmee Heeresgruppe Deutsch-Italienische Panzerarmee 1. italienische Armee Ort Libyen Libyen Ort Libyen Libyen Libyen Ort Libyen Tunis stránka 9

10 Heereseinheiten in Afrika Leichte Divisionen: 5. leichte Division Stab 5. leichte Afrika Division (mot) 3./ (SD) Nachrichten Abteilung 39 (mot) Druckereizug (mot) 200 Divisionskartenstelle (mot) 200 Panzerregiment 5 mit: 1. Abteilung und 2. Abteilung Infanterie Regiment (z.b.v.) 200 mit: MG Batalion 2 und MG Batalion Aufklärungsabteilung (mot) 3 Panzerjäger Abteilung (mot) 39 Panzerjäger Abteilung (Sfl) / Artillerie Regiment (mot) 75 Pionier Bataillon (z.b.v.) (mot) 200 Flak Bataillon (mot) 606 Entladestab (z.b.v.) 681 Verladestab (z.b.v.) 683 Nachschubstab (mot) 668 Nachschub Bataillon (mot) 533 Nachschub Bataillon (mot) 619 Nachschub Bataillon (mot) 532 Verpflegungsamt 341 Bäckerei Zug (mot) 531 Schlachterei Zug (mot) 503 große Wasserkolonne (mot) / Sanitäts Kompanie (mot) / Kriegslazarett (mot) 572 Krankenkraftwagen-Zug (mot) 533 Krankenkraftwagen-Zug (mot) 633 kleine Filterkolonne (mot) 877 Feldgendarmerie-Trupp (mot) 309 Feldpostamt (z.b.v) (mot) 735 Von der Luftwaffe zugeteilt: Aufklärungsstab 2 (Heer) /14. Panzer Aufgestellt am 18. Februar 1941 aus Teilen der 3. Panzer-Division und zwei Heeres-MG-Bataillonen. Ab 1. August 1941 war sie Teil der neuaufgestellten 21. Panzer-Division. stránka 10

11 Panzer Regiment 5 Infanterie Regiment (z.b.v. (mot) 200 Aufklärungsabteilung (mot) 3 Panzerjägerabteilung (mot) 39 schwere Panzerjäger Abteilung (Sfl) / Artillerie Regiment (mot) 75 Flugabwehrbatailon (Sfl) 606 Nachschubkolonnen Abteilung (mot) 532 Nachschubkolonnen Abteilung (mot) 533 Verwaltungsdienste 5. leichte Division Sanitätsdienst 5. leichte Division Ordnungsdienste Feldpostdienste 90. leichte Afrika Division Stab der Division Divisions-Kartenstelle (mot) 259 Infanterie-Regiment (mot) 200 Infanterie-Regiment Afrika 361 schwerste Infanteriegeschütz-Kompanie 707 schwerste Infanteriegeschütz-Kompanie 708 Panzerjäger-Abteilung (mot) 190 Artillerie-Regiment (mot) 190 Aufklärungskompanie (mot) 580 Nachrichten-Abteilung (mot) Pionier-Bataillon (mot) 900 Feldersatzbataillon Krankenkraftwagen-Zug (mot) 638 Kraftwagenwerkstatt-Zug 566 Munitionsverwaltungs-Kompanie (mot) 540 Bäckerei-Kompanie (mot) 535 Schlächterei-Kompanie (mot) 517 Divisions-Verpflegungsamt (mot) Feldgendarmerie-Trupp (mot) Feldpostamt (mot) 190 Aufgestellt am 27. November 1941 durch die Umbenennung der bisherigen Afrika-Division z.b.v. Stab Divisionskommando z.b.v. Afrika Schützen Regiment (mot) 155 verstärktes Afrika Regiment 361 Sonderverband 288 (Menton) Kolbeck-Bataillon stránka 11

12 164. leichte Division Stab der Division Panzergrenadier-Regiment (mot) 125 Panzergrenadier-Regiment (mot) 382 Panzergrenadier-Regiment (mot) 433 schwerste Infanteriegeschütz-Kompanie 707 (von der 90. leichten Div.) schwerste Infanteriegeschütz-Kompanie 708 (von der 90. leichten Div.) Flak-Abteilung (mot) 609 Artillerie-Regiment (mot) 220 Aufklärungs-Abteilung (mot) 220 Nachrichten-Kompanie (mot) 220 Panzerpionier-Bataillon (mot) 220 Sanitäts-Kompanie 220 Krankenkraftwagen-Zug (mot) 220 Werkstatt-Kompanie 220 Divisions-Nachschubführer 220 Bäckerei-Kompanie (mot) 220 Schlächterei-Kompanie (mot) 220 Verpflegungsamt (mot) 220 Feldgendarmerie-Trupp (mot) 220 Feldpostamt (mot) 220 Aufgestellt im November 1939 als 164. Lehr-Infanterie-Division. Nach den Kämpfen um Kreta blieb diese Division als "Festungsdivision Kreta" auf der Insel stationiert. Im Juli 1942 wurde die Division nach Afrika verlegt und offiziell in 164. leichte Afrika-Division umbenannt. stránka 12

13 999. leichte Division (nur Einheiten, die in Afrika waren) Stab der Division Afrika-Schützen-Regiment (mot) 961 Afrika-Schützen-Regiment (mot) 962 Artillerie-Regiment (mot) 999 Pionier-Bataillon (mot) 999 Astronomischer Messtrupp (mot) 999 Krankenkraftwagen-Zug (mot) 999 Feldgendarmerie-Trupp (mot) 999 Aufgestellt 1942 in Neuberg als 999. Afrika-Brigade. In dieser Einheit wurden vor allem Soldaten eingesetzt, die veruteilt worden waren, zum Beispiel wg. Befehlsverweigerung. Diese Einheit sollte zur Rehabilitation dienen. stránka 13

14 Panzer Divisionen und Abteilungen: 10. Panzer Division Stab der Division Divisions-Kartenstelle (mot) Panzer-Regiment 7 Panzerjäger-Abteilung (mot) 90 Infanterie-Regiment (mot) 69 Infanterie-Regiment (mot) 86 Sturmregiment "Hermann Göring" (mot) (Luftwaffe) Kradschützen-Bataillon (mot) 10 Infanterie-Bataillon (mot) A4 Flak Gruppe Böhmer (Luftwaffe) Artillerie-Regiment (mot) 90 Pionier-Bataillon (mot) 49 Panzer-Nachrichten-Abteilung (mot) 90 Divisions-Nachschub-Bataillon (mot) Divisions-Verpflegungsamt (mot) Sanitäts-Kompanie (mot) Krankenkraftwagen-Zug (mot) Bäckerei-Kompanie (mot) Kraftwagenwerkstatt-Zug (mot) Feldgendarmerie-Trupp (mot) Feldpostamt (mot) Aufgestellt am 01. April 1939 in Prag, wurde sie bereits im Polen-, Frankreich- und Russlandfeldzug eingesetzt, bevor sie im Dezember 1942 nach Tunis verlegt wurde. stránka 14

15 15. Panzer Division Stab der Division Divisions-Kartenstelle (mot) 33 Kradmelde-Zug Panzer-Regiment 8 Panzerjäger-Abteilung (mot) 33 Schützen-Brigade (mot) 15 Infanterie-Regiment (mot) 115 Infanterie-Regiment (mot) 200 Maschinengewehr-Bataillon (mot) 8 Kradschützen-Bataillon (mot) 15 Aufklärungs-Abteilung (mot) 33 Nachrichten-Abteilung (mot) 33 Artillerie-Regiment (mot) 33 Pionier-Bataillon (mot) 33 Feldersatz-Bataillon 33 Nachschub-Bataillon (mot) 33 Nachschubkolonne (1-11) (mot) 33 Panzer-Ersatzteilkolonne (mot) 33 Filterkolonne (mot) 581 Kraftwagenwerkstatt-Kompanie (mot) 33 Nachschub-Kompanie (mot) 33 Sanitäts-Kompanie (mot) 33 Feldlazarett (mot) 33 Krankenkraftwagen-Zug (mot) 33 Bäckerei-Kompanie (mot) 33 Schlächterei-Kompanie (mot) 33 Divisions-Verpflegungsamt (mot) 33 Feldgendarmerie-Trupp (mot) 33 Feldpostamt (mot) 33 Aufgestellt am 01. April 1936 als 33. Infanterie-Division. Nach Teilnahme am Frankreichfeldzug, wurde die Division am 1. November in die 15. Panzerdivision umgegliedert. Panzerkampfwagen III Ausf. G (Tp) stránka 15

16 21. Panzer Division Stab der Division Divisions-Kartenstelle (mot) 200 Kradmelde-Zug Nachschub-Bataillon (mot) 200 kleine Kraftwagenkolonne (1-11) (mot) 200 Panzer-Ersatzteilkolonne (mot) 200 Filterkolonne (mot) 200 große Kraftwagenkolonne für Betriebsstoff Werkstatt-Kompanie (mot) 200 Kraftfahrzeuginstands.-Kompanie (mot) 200 Nachschub-Kompanie (mot) 200 Sanitäts-Kompanie (mot) 200 Feldlazarett (mot) 200 Krankenkraftwagen-Zug (mot) 200 Bäckerei-Kompanie (mot) 200 Schlächterei-Kompanie (mot) 200 Divisions-Verpflegungsamt (mot) 200 Druckerei-Trupp (mot) 200 Feldgendarmerie-Trupp (mot) 200 Feldpostamt (mot) 200 Aufgestellt am 01. September 1941 aus Teilen der 5. leichten Division. Panzer Regiment 5 Regimentsstab Panzerabteilung I (Kompanie 1-4) Panzerabteilung II (Kompanie 5-8) Aufgestellt am 15. Oktober 1935 mit zwei Abteilungen und der 3. Panzerdivision unterstellt. Bei Kriegsbeginn bestand das Regiment aus 63 Panzer Typ I, 77 Panzer Typ II, 3 Panzer Typ III, 9 Panzer Typ IV und 8 Panzerbefehlswagen. Nach dem Polenfeldzug verlegte das Regiment nach Westen. stránka 16

17 Panzerjäger-Abteilung (mot) 39 Schützen-Regiment (mot) 104 Artillerie-Regiment (mot) 155 Aufklärungs-Abteilung (mot) 3 Nachrichten-Abteilung (mot) 200 P ionier-bataillon (mot) 200 Feldersatz-Bataillon (mot) 200 schwere Panzer Abteilung 501 Stab 1. Kompanie 2. Kompanie Aufgestellt am in Erfurt durch Zusammenlegung der beiden selbständigen Schweren Panzerkompanien 501 und 502, erhält die Abteilung ihr Personal zum größten Teil von der dortigen Panzerabteilung 1. Weiteres Personal kommt auch von der Panzerschießschule Putlos. schwere Panzer Abteilung 504 (nur in Afrika) 1. Kompanie 2. Kompanie verbleibt in Sizilien Gebildet werden zunächst 2 Kampfkompanien mit je 4 Zügen mit jeweils 2 Tigern I und 2 Panzern III sowie 1 Tiger I und 2 Panzern III als Kompanieführungsgruppe. Das Personal der 1. Kompanie kommt vom Panzerregiment 35. Die Aufstellung der Abteilung erfolgt in Fallingbostel. stránka 17

18 Infanterie Divisionen: 334. Infanterie Division Stab der Division Divisions-Kartenstelle (mot) Infanterie-Regiment (mot) 754 Infanterie-Regiment (mot) 755 Gebirgs-Infanterie-Regiment (mot) 756 Panzerjäger-Abteilung (mot) 334 Artillerie-Regiment (mot) 334 Pionier-Bataillon (mot) 334 Nachschub-Bataillon (mot) 334 Nachschubkolonne (1-7) (mot) 334 Kraftwagenwerkstatt-Kompanie (mot) 334 Nachschub-Kompanie 334 Nachrichten-Abteilung (mot) 334 Krankenkraftwagen-Zug (mot) 334 Veterinär-Kompanie 334 Sanitäts-Kompanie 334 Bäckerei-Kompanie (mot) 334 Schlächterei-Kompanie (mot) 334 Verpflegungsamt (mot) 334 Feldgendarmerie-Trupp (mot) 334 Feldpostamt (mot) 334 Aufgestellt im Herbst 1942 in Grafenwöhr. Die ersten Einheiten erreichten bereits im Dezember 1942 Afrika. stránka 18

19 Division von Broich / von Manteuffel Aufstellung der Division zum 18. März 1943: Stab der Division Fallschirmjäger-Regiment (mot) "Barenthin" (Luftwaffe) Panzergrenadier-Regiment (mot) 160 Panzergrenadier-Bataillon (mot) A20 Panzergrenadier-Bataillon (mot) T3 Panzergrenadier-Bataillon (mot) T4 IV./"Afrika"-Artillerie-Regiment (mot) 2 Flak-Kampftruppe (Luftwaffe) Fallschirmjäger-Pionier-Bataillon (mot) 11 (Luftwaffe) Panzer-Nachrichten-Zug (mot) 190 Bersaglieri-Regiment (mot) 10 (Ital.) Infanterie-Bataillon (mot) XVI Infanterie-Bataillon (mot) XXXIV Infanterie-Bataillon (mot) LXIII Kradmelde-Zug (mot) Nachrichten-Zug (mot) Werkstatt-Zug (mot) Marsch-Bataillon Kraftwagen-Kolonne (mot) "Weber" Werkstatt-Kompanie (mot) 215 Sanitäts-Kompanie "Burgass" Verpflegungsamt (mot) Feldpostamt (mot) Alle in Tunesien befindlichen Einheiten wurden am 11. November 1942 unter dem Namen "Stab Lederer" zusammengefasst. Am 16. November wurde diese Gruppe umbenannt zum "Stab Stolz". Als am 18. November Oberst von Broich das Kommando übernahm, wurde daraus die "Division von Broich". Am 5. Februar 1942 übernahm dann Generalmajor von Manteuffel und die Division wurde zur "Division von Manteuffel". stránka 19

20 stránka 20