Moje Inspirace. Existuje něco víc, neţ jen náboţenství

Transkript

1 Moje Inspirace Existuje něco víc, neţ jen náboţenství 1

2 NĚCO SCHÁZÍ Vítejte! V tomto dokumentu bych Vám chtěla představit a přiblíţit toho, kdo mě inspiruje v celém ţivotě. Je to Bůh. Ano, vím, asi to zní dost divně, trapně, zastarale, nebo prostě jinak divně, ale neţ článek odhodíte, zkuste se podívat dál. Moţná najdete odpověď na nějakou ze svých otázek, nebo se dozvíte něco nového. A já doufám, ţe třeba najdete i něco, co cítíte, ţe ve Vašem ţivotě chybí, ale nemŧţete přijít na to, co to mŧţe být. V dnešní době se víra, hlavně ta křesťanská, samozřejmě uţ moc nenosí. A věřím, ţe stavění se k Bohu zády je ten dŧvod, proč přibývá těch, kteří nedokáţou mít radost ze ţivota, hledají smysl toho, proč existují, v rŧzných věcech - dobrých i špatných. Ale mnoha lidem, ať uţ mají vše nebo nic, pořád něco schází Nikoho v tu chvíli nenapadne, ţe by to mohl být Bŧh. Proč také? V dnešní době ho mnozí vidí buď jako pohádkovou postavu, nebo zlého, nespravedlivého dědu. Anebo někoho, kdo je tak vzdálený, ţe s Ním nemohu mít nic společného. Je i mnoho těch, kteří si říkají, ţe mají vše a ţe věřit v Boha je projev slabosti a naivity, ţe Boha nepotřebují Nebo v Boha vŧbec nevěří - není vidět a myslí si, ţe některé věci by se neděly, kdyby existoval. Ale jak to bylo v jedné písničce: To, ţe někdo je neviditelný ještě neznamená, ţe není reálný, nekonkrétní. A to nejdůleţitější je to, ţe jsem se nedotknul já Jeho, ale ţe On se dotknul mě (Miro Tóth) My lidé potřebujeme hledat svoje naplnění v něčem, co není dočasné a pomíjivé. A nepotřebujeme se jen cítit dobře a příjemně, ale potřebujme i odpuštění. Kaţdý má samozřejmě právo na vlastní názor a víru. Nechci Vám nic vnucovat. Ale vidím kolem sebe tolik lidí, kteří kdyby Boha našli, nebo pochopili, jaký skutečně je, určitě by se jejich ţivot tolik změnil k lepšímu! Také vidím mnoho těch, kteří o Bohu a křesťanech skoro nic nevědí, nebo mají hodně zkreslené představy zaloţené na lidských selháních. A proto jsem se rozhodla o Bohu, mém nejlepším příteli, napsat. 2

3 DOBRÁ ZPRÁVA Bŧh pro mě není náboţenskou postavou. Není to ani někdo, kdo by nade mnou stál, mračil se a kontroloval mě s holí v ruce. Je to mŧj kamarád, mŧj táta! Ale není to přítel a otec jen pro mě. On se chce přátelit se všemi, protoţe on má rád kaţdého člověka, ať uţ je to masový vrah, pastor z našeho sboru, buddhista, ţebrák z podchodu, nebo milionář A dokonce má rád všechny stejně! Doopravdy. Jenţe nenávidí špatné věci, které děláme - hříchy. A v tom je ten problém a vlastně to je na tom i to nejpodivuhodnější. STAČÍ BÝT DOBRÝM ČLOVĚKEM? Ten problém vyjadřuje verš z Bible, Římanŧm 3.23: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boţí slávy. I kdyţ si říkáte, ţe ţijete dobrý ţivot, nemohli jste ho ţít tak dobře, ţe byste nikdy nezhřešili. Kaţdý někdy zalhal, nebo neudělal, co bylo správné. I sebemenší hřích nás od Boha odděluje. Je to tak, ţe Bŧh je dokonalý a čistý a hřích vedle něho nemŧţe existovat. Prostě to nejde dohromady. Mnozí si myslí, ţe své hříchy odčiní dobrými skutky. Ale tak to nefunguje, dokonce ani v soudních systémech to tak není - ţe člověk, co například někoho zabije, je prohlášen za nevinného, protoţe udělal hodně dobrých skutkŧ - trest za vraţdu si stále zasluhuje Místo, kde není vŧbec Bŧh, se nazývá peklo. Pŧvodně nebylo vŧbec určeno pro lidi, ale lidé, co nejdou k Bohu, tam skončí, protoţe s Bohem nemohou být v kontaktu. Bŧh to tak ale nechce! A protoţe nás má nesmírně rád a moc si přeje, abychom měli věčný ţivot a bylo nám navěky dobře v Jeho blízkosti, tak se rozhodl s tím něco udělat. To je zase v jiném verši, je strašně dŧleţitý - je to Jan 3.16: Neboť Bůh tak miloval svět, ţe dal svého jediného Syna, aby ţádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ţivot věčný. Ten syn je Jeţíš. Jeţíš je vlastně Bŧh, který přišel na zemi jako člověk*.byl nespravedlivě obviněn a umučen nejhorším a nejpotupnějším zpŧsobem, co tehdy existoval - ukřiţováním. Bŧh ho obětoval - vlastně ho potrestal za nás, protoţe kdyby to Jeţíš nepodstoupil, museli bychom být my potrestáni za to, co jsme provedli. Jeţíš na sebe vzal všechny naše hříchy, a kdyţ tomu uvěříme, přijmeme to a od těch 3

4 hříchŧ se odvrátíme, jsme očištěni a mŧţeme být s Bohem. Pro nás je to úplně, úplně, úplně zadarmo! Bŧh nám totiţ díky této oběti nabízí milost. VELKÝ DAR Je to moţná nepochopitelné, asi v tom hledáte nějaký háček. Ne, vŧbec ţádný háček v tom není :) Jediné, co je potřeba udělat, je rozbalit si dárek - tím chci říct, ţe si ten dar musíme prostě vzít. Bŧh to vymyslel tak, aby to bylo dostupné pro kaţdého, proto je to tak snadné. Ten dar je hotový, připravený. Je sice zdarma, ale není laciný, Jeţíš totiţ za něho zaplatil tu nejvyšší cenu. Pokud to přijmete pro celý svŧj ţivot, pŧjdete do nebe - a nejen to. Je to jednoduché, ţe? Ale tak to opravdu je. Jenţe - Jeţíš sice zemřel, ale tím to zdaleka neskončilo. Vstal totiţ třetího dne z mrtvých. Tím, ţe Jeţíš zemřel a byl vzkříšen, porazil smrt. Proto se říká, ţe v Něm máme věčný ţivot a vítězství- místo věčné smrti a utrpení. To je důvod, proč je Jeţíš také jedinou cestou do nebe, protoţe jen On nás můţe očistit dokonale. Hříchy, které uděláme, se nějak samovolně nesmaţou, někam nezmizí, i kdyţ kvůli nim třeba trpíme, nebo, jak jsem jiţ psala, děláme dobré skutky. Nemůţeme to udělat vlastní silou, ani dodrţováním nějakých pravidel a rituálů. Vyzmizíkovat je můţe jen krev Jeţíše, který nikdy ţádný hřích neudělal. A toto lze přijmout jen jako dar milosti, zdarma. ŢIVOT S JEŢÍŠEM = OPRAVDOVÝ ŢIVOT Jeţíš byl a je skutečný a Vy se s ním mŧţete poznat osobně. Kdyţ v Něj uvěříte, začnete nový ţivot. Nejen ţe váš starý ţivot, ať uţ byl jakýkoliv, se mŧţe stát minulostí, ale také postupně začnete vidět všechno mnohem jasněji. Mě moc baví chodit s Bohem, protoţe pořád zjišťuji nové a nové věci, pídím se po tom, protoţe je to tak zajímavé! Dělá mě šťastnou, a i kdyţ bych si přála hodně věcí, co nemám, mám vlastně všechno, protoţe i kdybych přišla úplně o vše, Jeho neztratím nikdy. Bůh Vás také zbaví strachu, pomůţe Vám věřit i sám sobě a najít smysl všeho, co děláte, dá smysl Vašemu ţivotu. V Něm také naleznete skutečnou svobodu. A uvědomíte si, ţe Váš ţivot není náhoda. Bůh s Vámi totiţ počítá! On konkrétně Vás strašně moc miluje a jste pro něho nesmírně vzácní a drahocenní Tohle všechno jsem nenapsala proto, ţe bych za to měla nějaké bodíky nebo plusy. Dělám to kvŧli Vám. Tolik bych si přála, aby kaţdý mohl najít cestu k Bohu, protoţe je to ta jediná cesta k věčnému ţivotu a velká radost. Já vím, ţe aţ zemřu, pŧjdu do nebe. Nebojím se smrti. Jsem zvědavá, jaké to tam bude. Někteří lidé se tam dokonce uţ podívali. Já trochu doufám, ţe tam budou nějaké nové barvy :) To by se mi 4

5 hrozně líbilo - ne ţe bych nebyla spokojená s těmi, co jsou tady na Zemi, ale Taky se těším, ţe se tam setkám s některými lidmi. Třeba doufám, ţe tam bude Jan Amos Komenský, protoţe ho hodně obdivuji a ráda bych si s ním popovídala. Nebo třeba Mojţíš a tak:) Vím, ţe se tohle všechno mŧţe jevit jako smyšlené pitomosti a moţná si říkáte - proč mám věřit zrovna tobě?! Ve skutečnosti tato fakta se nepodařilo nikdy nikomu vyvrátit. Dokonce znám příběh právníka, co se rozhodl zesměšnit celé křesťanství tím, ţe bude hledat dŧkazy o jeho falešnosti. Jenţe jeho zkoumání dospělo k tomu, ţe přijal Jeţíše. A jak já, tak i mnoho dalších lidí si ověřilo, ţe Bible je pravdivá a to co se v ní píše skutečně funguje i dnes. Však kaţdý z nás, co jsme vydali ţivot Bohu, jsme také měli potřebu si tyto věci ověřit. Nevěříme naslepo. * Co se týče tzv. Boží trojice, nelamte si s tím hlavu. Je prostě jeden Bůh, který existuje ve třech osobách, každá z nich má svůj specifický způsob působení, ale stále se jedná o stejného Boha, nikoliv tři. Pro nás je to nepochopitelné a já tvrdím, že šťourat se v tom je zbytečné :) Nepotřebujeme to vědět, jak je to možné a ani to teď vědět nemůžeme. 5

6 KDO BYL JEŢÍŠ? Já se vţdycky trochu otřepu, kdyţ vidím takové ty kýčovité obrázky, které mají, jakoţe zobrazovat Jeţíše. Ve skutečnosti nikdo neví, jak Jeţíš vypadal - myslím, ţe to určitě nebyl blonďák s modrýma očima:). V době psaní Nového Zákona to nikdo nepovaţoval za dŧleţité a my křesťané jeho podobu ani znát nijak nepotřebujeme. Máme se spíš zajímat o jeho charakter, který znát naopak potřebujeme. A protoţe je tu Jeţíš stále s námi, je to moţné. O Jeţíši by se dalo psát hodně dlouho, tak se pokusím říct to hlavní: JAKÁ JE JEHO IDENTITA? No, ale kdo to tedy vlastně byl, nebo tedy je? Mnozí tvrdí, ţe nikdy neexistoval. Jeţíš je však historickou postavou a je vědecky nepopiratelné, ţe nějaký takový muţ tenkrát ţil. Hlavní problém je asi spíše v tom, kým tedy byl. On o sobě tvrdil, ţe je Boţí Syn - vlastně Bŧh sám - a zároveň člověk. Současně byl lidmi povaţován za velkého morálního učitele a proroka. Lidé, co tvrdí, ţe byl jen velkým a moudrým člověkem a duchovním vůdcem zapomínají na ten fakt, ţe o sobě tvrdil celkem bláznivou věc - ţe je vlastně Bohem. Musel by být blázen a šílenec, ne moudrý a velký učitel - pokud to nebyla pravda. Moc daleko by se asi nedostal a rychle by se na něho zapomnělo. Kdyţ první křesťané byli pronásledování ţidy, jeden moudrý starý člen ţidovské rady řekl, ţe nemá cenu proti nim vyvíjet násilí. Pokud prý je toto křesťanství z Boha, bylo by nemoudré jít proti tomu. Pokud ale z Boha není, brzy samo zanikne, jako i jiná hnutí, na která si pamatovali. Na Jeţíše ale nikdo nezapomněl :) Proč ale Jeţíš přišel jako člověk? Mohl přece klidně přijít v nějaké neporušitelné formě, která by ostatní srazila na kolena a lidem by nezbývalo, neţ okamţitě uvěřit. Ale měli by ti lidé pak moţnost se sami rozhodnout? Jeţíš se chtěl s lidmi spřátelit a učit je, nikoliv je takhle přepadnout. Bŧh se chtěl ztotoţnit s námi lidmi. Jeţíš se vtělil do člověka, aby se naladil na stejnou vlnu - totiţ tu lidskou - abychom si lépe rozuměli. Jako člověk také mohl zaplatit za hříchy člověka. A my lidé mŧţeme vědět, ţe náš Bŧh nám rozumí, On ví, co to obnáší být člověkem a ţe to není vŧbec jednoduché. 6

7 DĚLAL TO KVŦLI MOCI? Slyšela jsem i takové námitky, ţe Jeţíš byl prostě jen mazaný a snaţil se získat na svou stranu mnoho lidí, aby získal moc, bohatství a slávu. Takový argument je, s prominutím, docela chabý. Jeţíš šel často proti proudu, šokoval, dělal věci, za které mu ţidovští vŧdci nadávali a později i usilovali o ţivot. Byl totiţ velmi upřímný, nikomu nepodlézal a nechodil kolem horké kaše - ţidovští vŧdcové byli tak zabraní do svých náboţenských pravidel, ţe úplně přehlédli, kým Jeţíš je. Nepřetvařoval se, aby mu lidé padali k nohám, ale naopak, kdyţ někde udělal zázrak, byl radši, kdyţ se to moc nerozkřikovalo. Zkrátka, pokud byste si představili člověka, co si snaţí získat sympatie, finance a slávu, takhle by se zřejmě nechoval. Jeţíš si prošel všemi negativními ţivotními zkušenostmi člověka a to proto, ţe byl zcela vydaný tomu, aby lidem pomohl a zachránil je. Kvŧli své oddanosti neměl časem ani kde bydlet, neměl ţádné peníze a pak se dobrovolně nechal zabít, a to opravdu velice krutým zpŧsobem. Tenkrát ho mnozí opustili a nenáviděli. Ale On jako jediný vŧdce, nebo významný člověk v historii, vstal z mrtvých a slíbil, ţe s námi bude do té doby, neţ se znovu vrátí. K nám lidem přišel i odešel bez bohatství, v tichosti, bez fanfár ale přesto je to Král, co je schopen - a co moc chce, dát své bohatství nám lidem. PROČ MUSEL ZEMŘÍT? Kaţdý hřích, který člověk udělá a chce se ho zbavit, musí být smazán krví. Hřích je prostě tak závaţná věc, ţe to jinak nejde. Krev pro Boha značí smlouvu mezi námi a Jím. Neţ Jeţíš přišel na Zemi, lidé pravidelně vykonávali zvířecí oběti. Dělali to proto, ţe krev těch zvířat přikryla jejich hříchy tak, ţe je Bŧh neviděl, ale ty hříchy tam pořád byly. Lidé touţebně očekávali Mesiáše, protoţe věděli, ţe je vysvobodí z tohoto obětního a náboţenského systému, ţe je hříchu zbaví úplně, ne jen ţe je schová. Proto také Jeţíš přišel a proto musel zemřít. On byl tou poslední a největší obětí, za nás za všechny. I za ty, co ţili před Ním, i za kaţdého po tom. Jeho krev naše hříchy zcela maţe a to tak, ţe Bůh na ně úplně zapomene, prostě uţ o nich neví. Mŧţe nám díky této oběti zcela odpustit. Dokonalou obětí za lidi musel být jedině člověk. A to takový člověk, co samozřejmě nikdy ţádný hřích neudělal. Proto se Jeţíš narodil tak zvláštně - z panny. Aby byl současně Bŧh, který je dokonalý, ale současně člověk, který má také svobodnou vŧli, který proţívá stejná pokušení a nepříjemné pocity, jako my. Jeţíš je takový vrchol Boţí lásky k nám. Bŧh má také otcovské, rodičovské city a bylo pro něho nesmírně bolestivé nechat svého Syna trpět a umřít. Dokonce Ho musel i opustit, protoţe kdyţ Jeţíš visel na kříţi, měl na sobě všechnu tu špínu, všechny naše bolesti, zlo, a Bŧh se od Něj musel v tu chvíli vzdálit. Ale Jemu to stálo za to, protoţe nás lidi prostě strašně moc miluje. Pro Jeţíše nebylo jednoduché takovou bolest podstoupit, zvláště kdyţ měl moc to kdykoliv přerušit. Ale díky tomu je pro nás jednoduché přijetí Boţího odpuštění. 7

8 Tahle krev, kterou prolil Jeţíš, také uvedla nás lidi do Nové Smlouvy. Proto se někdy říká Novému Zákonu v Bibli Nová Smlouva. Kdyţ přijmeme Jeţíšovu oběť, vstupujeme do smlouvy s Bohem. Tato smlouva má dalekosáhlý význam. Ale to uţ bych se moc rozepisovala:) PROROCTVÍ Je zajímavé, ţe o Jeţíši a jeho ţivotě máme zaznamenáno více neţ 330 proroctví ve Starém Zákoně. Všechna Jeţíš do puntíku vyplnil a to i mnoho těch, které sám ovlivnit nemohl. Mimo jiné bylo předpovězeno, kde a kdy se narodí, komu Nebo také jak zemře - několik set let předtím, neţ Římané vymysleli popravu na kříţi. Celý Starý Zákon je plný symbolŧ, které se vztahují k Mesiáši - Jeţíši a k tomu, jaký má pro lidstvo význam. O těchto předpovědních se rozhodně nedá říci, ţe si je někdo potom vymyslel, dopsal, protoţe jsou dochována ve starobylých pramenech. Vědci dokonce vypočítali, ţe šance, aby se u nějakého člověk splnilo aspoň 8 z těchto proroctví (včetně ukřiţování), je asi 1: Ţidé mají několik argumentŧ, proč Jeţíše neuznávají za svého Mesiáše. Ale kdyţ jsem to trochu studovala, zjistila jsem, ţe jejich nepochopení plyne prostě jen z toho, ţe si to představovali po svém. Přitom Jeţíš sám jednoduše vysvětluje, proč některé věci vypadaly jinak, neţ jak si to ţidé zafixovali ve svých vlastních představách. Byli by nadšeni, kdyby zjistili, jak to ve skutečnosti je, protoţe je to mnohem lepší, neţ jejich představy. VZKŘÍŠENÍ Z MRTVÝCH Jeţíš vstal třetího dne své smrti z mrtvých a pak se ukázal mnoha lidem. Poté odešel před jejich zraky do nebe. Ano, zdá se to asi dost přitaţené za vlasy, ale Cituji bývalého nejvyššího soudce anglického Nejvyššího soudu Lorda Darlinga: "Ve prospěch toho, že jde o jasnou pravdu, existují tak průkazné důkazy, pozitivní i negativní, přímé i vedlejší, že by žádná seriózní soudní porota na světě nemohla udělat takovou chybu, že by rozhodla, že příběh o vzkříšení není pravdivý". Citováno z brožury "Proč Ježíš?" od Nickyho Gumbela 8

9 Existuje více vysoce vzdělaných lidí, kteří se snaţili zpochybnit tento fakt tak usilovně, ţe mu museli nakonec uvěřit :) PROČ ODEŠEL DO NEBE? Moţná někoho napadne: "Kdyţ to byl tak skvělý člověk, co tolik lidí uzdravoval a tak, proč tu nezůstal s námi?" Ve skutečnosti on odešel právě proto, aby mohl být s námi. Kdyby tu zŧstal jako člověk, dost by se nacestoval, natelefonoval... On poslal ale Ducha Svatého - určitě uţ jste tenhle výraz někdy slyšeli. Je to další forma Boha a díky ní Jeţíš mŧţe být velmi mocně přítomen na kaţdém místě na zemi. Bŧh si nás pak i mŧţe pouţívat tak neuvěřitelně, jako Jeţíše. Jeţíš říkal, ţe musí odejít, aby Duch Svatý mohl přijít, protoţe je to pro nás moc moc dobré a uţitečné. A On přišel. Byla to nepřehlédnutelná událost. Zní to hodně neuvěřitelně, ale pro nás křesťany je to realita. Moţná byste se divili, co všechno proţíváme:) Doporučuji :) Je to pro lidi samozřejmě zvláštní a těţko přijatelné, pokud nechtějí za kaţdou cenu věřit v takovou "šílenost", ţe Jeţíš byl skutečně Bŧh, zemřel, vstal z mrtvých a pak odešel do nebe a jednou se zas vrátí. Zní to jako pohádka, ale věřte nebo ne, dŧkazŧ pro Jeţíše je mnoho a jsou neprŧstřelné. Kdybych tomu měla tento článek věnovat, vŧbec by se Vám to nechtělo celé číst, jak by to bylo dlouhé. Lidé ty dŧkazy z nějakého dŧvodu nechtějí znát a věřit jim. Na jednu stranu to chápu, na druhou stranu, pokud je to pravda, je to přece hrozně super. Proč se tedy snaţit stále dokazovat, ţe je to nesmysl? Moţná se to zdá být naivní otázkou Jeţíš přišel, aby se stal Vaším osobním zachráncem, rádcem, pomocníkem, přítelem, králem, utěšitelem, silou, lékařem, vysvoboditelem,. Konkrétně kvůli Vám přišel. 9

10 100% SVOBODA Myslím, ţe lidé se straní Bohu i proto, ţe mají pocit, ţe bez Něho jsou svobodní, ţe si mohou dělat, co chtějí, nemusí se z toho nikomu zodpovídat, nikdo je neomezuje Ve skutečnosti v Jeţíši mŧţete najít skutečnou svobodu. Dokonce bych řekla, ţe to, ţe si člověk mŧţe prostě dělat, co chce, není zas aţ taková svoboda, jak se zdá Ta svoboda má více podob, ale úzce spolu vlastně souvisí: VYHNU SE PASTI Zaprvé - mám moţnost se rozhodnout. Člověk, který hřeší - tedy dělá zlé věci - si neuvědomuje a nevidí to nebezpečí, které je dŧsledkem jeho jednání. Je to jakoby šel přes vykopanou jámu přikrytou listím a větvemi, kterou nevidí. Protoţe jí nevidí, nemŧţe si vybrat, jestli do ní spadne, nebo ne. Takto se chová hřích. Vypadá jako něco atraktivního a bezproblémového, ale naláká nás do pasti Kdeţto u mě je to jako bych tu jámu viděla bez toho maskování. Není to tím, ţe bych byla nějak lepší, to Bŧh mi dovoluje to vidět. Vidím, jak je hluboká a nebezpečná a mohu si vybrat, jestli do ní skočím, nebo jí obejdu. Uţ vím, jak moc váţná věc hřích je. Ono je moţná sloţitější mezi těmi jámami kličkovat, není to tak pohodlné, jako jít rovně. Ale ta námaha se vyplatí, no ne? MÝM PÁNEM NENÍ LITERA Druhý dŧvod, proč v Jeţíši nacházím svobodu, je ten, ţe nemusím být spoutaná nějakou literou, náboţenstvím, zákonem. On totiţ přišel zákon naplnit, a proto my uţ mu nemusíme otročit. Proto ho také ţidé tolik očekávali. Oni museli pořád dělat oběti, dodrţovat spoustu pravidel ohledně stravování a další a další. Jeţíš nezrušil, ale naplnil to, kvŧli čemu ty zákony byly dodrţovány. Díky tomu k němu mohu přicházet přímo, mohu s ním mít vztah bez nějakých dalších prostředníkŧ. Nemusím se zaobírat tím, jaké jím maso, nebo jestli jsem byla na Vánoce na bohosluţbě. Vím, ţe Bŧh po mě nechce, abych si počítala dobré skutky, ţe neměří čas a nepočítá slova mých modliteb, netlačí mě 10

11 do nějakých uniforem, nenutí mě ţít podle nějakého systému svátkŧ, nějakých významných dnŧ... Ţiju podle Jeho pravidel, ale dělám to právě kvŧli tomu, co jsem psala výše. A také pro to, abych mohla naplnit Jeho plán ve svém ţivotě, protoţe to je to nejlepší, co mě tady na zemi mŧţe potkat:) SPRAVEDLIVÉ KRÁLOVSTVÍ Něco, z čeho se opravdu raduji je fakt, ţe ať uţ je politika mé země jakkoli špatná, vím, ţe ţiju v Království, kde vládne naprostá spravedlnost, kde má kaţdý mnoho výhod a privilegií, kde jsou si všichni rovni a kde Král zná kaţdého člověka osobně a záleţí mu na něm. Ano, samozřejmě musím respektovat vládu země, ve které ţiji, ale ono království je jí nadřazené a navíc je stálé a trvalé. Pokud mě ale vláda mé země bude tlačit do něčeho, co je proti zákonŧm mého Království, budu poslouchat svého Krále. Moţná mi to přivodí nějaké problémy, protoţe si budu stát na tom, co vím, ţe je správné. Ale mŧj Král je vysoko nad všemi ostatními vládci, i kdyţ si to třeba neuvědomují, a je na mé straně. SVOBODA OD HŘÍCHU A JEHO NÁSLEDKŦ Další, a vlastně nejdŧleţitější dŧvod, proč v Jeţíši nacházím takovou svobodu, je to, ţe mě vysvobodil z pout, do kterých mě svázal hřích. Vytáhl mě z té jámy a dal mi moţnost začít znovu mou cestu. Hřích člověka stále drţí ve strachu, v nejistotě, v neodpuštění, nenávisti, beznaději, vzteku, smutku, prokletí prostě ve všem ošklivém - drţí nás v otroctví. To mŧţe být i to, ţe náš hřích často následují další hříchy, které se snaţí ten předtím nějak překrýt - například lţi. A i kdyţ třeba nenásledují, stále ten hřích a jeho dŧsledky musíme nosit jako těţké závaţí. Často nás také uvádí do rŧzných závislostí Ale stačí jen natáhnout ruku, aby nás Jeţíš mohl chytit, a z toho všeho nás velmi rád vytáhne. ZÓNA BEZPEČÍ Je tu ještě jeden pohled na svobodu, co nám dává Jeţíš. Je to právě to, ţe známe tu bezpečnou zónu. Známe hranice, za kterými uţ není bezpečno. Jsou to právě ty hranice, které lidé povaţují za konec svobody a za omezování. Pro mě je to asi něco jako obrubník na silnici, po které jezdí kamiony. I zde si ale mohu vybrat, jestli obrubník překročím a vystavím se velkému nebezpečí, nebo zranění či dokonce smrti. Jenţe takhle více chápu, proč je ten kamion tak nebezpečný. 11

12 Snad chápete moje obrazná přirovnání:) Po tom, co jsem napsala tyto základní pohledy na svobodu, kterou máme od Jeţíše, mě napadají ještě další a další. Asi by se o tom dala napsat celá kniha. Ale kdo zaţije, ten pochopí i bez dlouhého psaní. Jeţíš skutečně osvobozuje. Ta svoboda je obrovská, proto jsem napsala, ţe je stoprocentní. Je to úţasné si jí uvědomovat. 12

13 PŘÍBĚH O ZTRACENÉM SYNU Tento příběh, který Jeţíš vyprávěl, je velmi dobrou ilustrací toho, jaký k nám má Bŧh vztah. Ve skutečnosti se zřejmě nikdy neodehrál, ale současně se odehrává stále, všude v tomto světě. Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: Otče, dej mi díl majetku, který mi náleţí. A tak jim rozdělil své jmění. Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým ţivotem. Kdyţ všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Touţil se najíst aspoň lusků, které ţrala ta prasata, ale nedostával ani to. Nakonec přišel k sobě. Řekl si: Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Uţ si nezaslouţím být povaţován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků. A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil uţ z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky. Otče, řekl syn, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Uţ si nezaslouţím být povaţován za tvého syna. Otec však nařídil svým sluţebníkům: Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, neboť tento můj syn byl mrtev a oţil, byl ztracen a je nalezen! A tak začali oslavovat. Starší syn byl zatím na poli. Kdyţ se blíţil domů, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze sluţebníků a ptal se, co to má být. Ten mu řekl: Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, ţe ho má zpátky ţivého a zdravého. Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Kdyţ za ním vyšel jeho otec a prosil ho, odpověděl mu: Podívej se, kolik let ti slouţím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. Kdyţ ale přišel tenhle tvůj syn, který proţral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele! Synku, řekl otec, ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a oţil, byl ztracen a je nalezen. (Lukáš ) BŦH JE DOBRÝ TÁTA Náš stvořitel nás nesmírně miluje. Ale projevem lásky je i dávat svobodu. Otec dal svému synu naprostou svobodu. Bylo velikou drzostí poţádat o dědictví ještě před smrtí otce, ale přesto k tomu ten otec svolil. Jeho syn však promarnil všechny darované peníze, které otec za ţivot tvrdě vydělal. A skončil u prasat - v té nejhorší špíně. Příběh byl vyprávěn ţidŧm a asi víte, ţe vepřové je pro ně nečisté Věděl, ţe u otce by se měl dobře, ale velmi se styděl. Byl špinavý, smradlavý, vše prohýřil, jeho minulost byla jen k zahanbení. Neměl nic, čím by se před otcem mohl pochlubit Litoval toho, co udělal a rozhodl se, ţe se vrátí, ačkoliv se velmi styděl a věděl, ţe otec se bude zlobit a uţ ho nebude chtít nazývat svým synem. Jenţe. Jeho otec ho miloval. Bezpodmínečně. Kdyţ uviděl svého syna na horizontu, rozběhl se k němu! Staří lidé tehdy neběhali. Pro 13

14 takového otce to bylo nedŧstojné pobíhat. Ale on nedbal na to, ţe si sousedé klepali na čelo a pohoršovali se. On chtěl získat svého syna zpět! Kdyţ se setkali, fakt ho v tu chvíli nezajímalo, co ve světě dělal. Hlavní bylo, ţe jsou zase spolu Jeho syn přijal jeho odpuštění a jejich vztah se obnovil. Uspořádali velkou oslavu. Starší syn se urazil. Jenţe celou dobu ţil v domě svého otce a nikdy si neuvědomil, co vlastně má a jak mŧţe být vděčný I on totiţ dostal svou část peněz. Sice je neprohýřil, ale také je nevyuţil pro nic uţitečného. A byl tak zahleděný sám do sebe, ţe ţárlil na svého bratra, který sice velmi zhřešil, ale našel cestu zpět a byl zachráněn z toho nejhoršího. Bŧh vyhlíţí kaţdého ztraceného syna a dceru. Udělal vše pro to, aby náš návrat byl snadný. Touţí nás obejmout, servat z nás ty hnusné hadry a obléknout nás do krásného čistého oblečení. Kaţdý z nás můţe k Bohu přijít tak, jak je. I kdyţ byste byli smradlaví a rozcuchaní, Otec uspořádá ohromnou oslavu v nebi! Tak moc bude šťastný! Tenkrát se takovou oslavou a oblečením, který je popsané v tomto příběhu, vyjadřovalo to, ţe člověk jiţ není otrokem. Otec toho syna tím dal najevo, ţe i kdyţ by si to zaslouţil, svého syna mezi své sluţebnictvo nezařadí, ale přijme ho jako vlastního. Bŧh touţí po tom, abychom byli jeho vlastními dětmi. Nikdy nás neodmítne:) ODHODIT BŘEMENO Kaţdý, kdo nezaţil a nepřijal odpuštění, se v ţivotě vláčí s těţkými břemeny. Bez nich je člověk mnohem volnější, vlastně skutečně volný a svobodný. A je jednoduché se jich zbavit - prostě je pustit a přenechat je Jeţíši, který uţ všechna ta břemena jednou nesl. Nemusíme více nést to, co Jeţíš uţ jednou provţdy vzal na kříţ. BŮH MĚNÍ K LEPŠÍMU Lidé se někdy bojí začít ţít s Bohem, protoţe tuší, ţe Bŧh jejich ţivot změní. Mylně se domnívají, ţe je začne omezovat pravidly, bude je stále trestat a hlídat a ţe to pak nebude ţádný ţivot Bŧh Váš ţivot moţná otočí naruby, ale právě proto, abyste ho začali skutečně ţít. 14

15 ZLO A DOBRÝ BŮH Kolem Boha vzniká mnoho otázek. Myslím, ţe nejčastější z nich je ta, proč je teda na světě zlo, kdyţ existuje tak milující a dobrotivý Bůh? To je docela jednoduché. Na světě je totiţ ještě satan - neposlušný a pyšný anděl, kterého Bůh kdysi musel vyhostit z nebe. Proto se snaţí pomocí lţí kazit všechnu Boţí práci a zlo, které způsobuje, se snaţí svádět na Boha. A jsme to my, kdo tomu zlému dává prostor. Mŧţeme si vybírat, koho budeme poslouchat - jestli Boha, anebo satana. Bŧh nás totiţ stvořil takové, abychom si mohli dělat, co chceme. Nejsme autíčka na ovládání. Jsme svobodné bytosti. Kdyby nám Bŧh neustále zasahoval do ţivota, aniţ bychom Ho o to prosili, nebyli bychom svobodní. JAK TO BŦH VLASTNĚ CHCE? Kdyby se děla jen Boţí vŧle, tak by vlastně ţádné zlo na světě nebylo. Proto také Bŧh chce, abychom se modlili "buď vůle tvá", protoţe pro nás chce to nejlepší. Bŧh svět stvořil jako krásný, dokonalý a bezpečný. Lidé byli nesmrtelní, dokonce ani lvŧ a podobných zvířat se nemuseli bát. Jenţe Bŧh nechtěl ani ty úplně první lidi, kteří ho znali hodně dŧvěrně, nutit být "věřící". I jim dal moţnost se rozhodnout. Lidé se rozhodli, ţe překročí hranici bezpečí, ţe Boha poslouchat nebudou. A kdyţ se podíváte na lidi dnes, většina z nich to dělá stejně. Jenţe Bůh si přeje poslušnost právě proto, ţe to, co On chce, vede vţdy k dobru a uţitku. KDYŢ JE BŦH VŠEMOCNÝ, PROČ S TÍM NĚCO NEUDĚLÁ? Lidé si někdy představují, ţe Bŧh sedí někde tam nahoře, kouká se na zem a nic nedělá. Skutečnost je taková, ţe Bŧh je opravdu akční a dělá vše moţné proto, aby se špatné situace změnily. To, ţe se tak vţdy nestane, ale není zpŧsobeno tím, ţe by byl neschopný. Bůh se totiţ rozhodl, ţe chce pouţívat nás a naše modlitby k uskutečňování své vůle, protoţe tak je to skutečně spravedlivé. On nám moţná věří víc, neţ my Jemu Kdyby zasahoval do dění tady na zemi, jak ho napadne, bylo by to nespravedlivé, kdyby třeba pomohl jen někomu. Nebo i kdyby najednou pomohl všem lidem, ať uţ jsou zlí, nebo hodní. Myslím, ţe kaţdý z nás by vyţadoval trest pro zloděje, násilníka, nebo prostě kaţdého, co něco provedl, a ne jen pomoc a štěstí. Lidé hřeší a hříchem tráví víc a víc tenhle svět. Svět je hříchem prosáklý, prokletý a deformovaný, proto uţ také není bezpečný a tak příjemný, slyšíme o rŧzných přírodních katastrofách, vrozených vadách Je to jako ţít v bytě, kde jsou nábytek a parkety natřené jedovatým lakem. Bŧh to tak nechtěl, nechce a ani to tak nestvořil a uţ vŧbec tyhle hrŧzy nezpŧsobuje. Jenţe taky nechtěl, aby lidé byli jen nějak pro zábavu, jako robŧtci, chtěl, aby byli samostatní a o tom, jak bude jejich ţivot na zemi vypadat, si 15

16 rozhodovali sami. Bŧh ale také naplánoval, jak to všechno zachránit, protoţe mu to není jedno. Měl totiţ plán s Jeţíšem, který zemřel za všechno zlé. Vysvobodil od toho kaţdého člověka. A to i ty, kteří si to nezaslouţí - tedy kaţdého, kdo v ţivotě udělal něco nesprávného - od drobné hádky po války a jiné šílené hrŧzy. Moţná se čílíte, co je tohle za spravedlnost? Ale vezměte si, ţe trest za kaţdou špatnost byl jiţ vykonán - Jeţíš byl potrestán za tyto lidi, za Vás i za mě. Nesl adekvátní trest i za ty nejhorší věci. Bohuţel není mnoho lidí, kteří by to chtěli přijmout, a pro ně pak Jeţíš trpěl vlastně zbytečně. Je také potřeba počítat s tím, ţe jsme sice spaseni okamţitě, ve chvíli, co uvěříme a dává nám to aţ nepochopitelné pravomoci a privilegia, ale stále ţijeme na této zkaţené zemi a pokušení ani utrpení se nám nevyhne. Vţdyť i sám Jeţíš se ve svém ţivotě setkal s mnoha utrpeními a příkořími a nakonec i s tou největší psychickou i fyzickou bolestí. On ví, jaké to je být člověkem. Pokud se ale staneme Boţími dětmi, Bŧh nás osvobozuje od následkŧ našich hříchŧ, ze závislostí a spoutaností, umoţňuje nám vítězit v mnoha třeba i neřešitelných situacích, ochraňuje nás, uzdravuje nás z nemocí Dal nám schopnost naše problémy přemáhat, a projít jimi. Dává nám mnohokrát okusit své Království, které na nás čeká. Proto zas chce, abychom se modlili "přijď Království Tvé". A především počítáme s tím, ţe ţivot tady na zemi je prostě jen dočasný, ţe domov - to Království, kam patříme a kde uţ jsme získali občanství, místo, kde se budeme mít dobře uţ navěky - je mimo tuto zem. DUCHOVNÍ SVĚT JE REALITA Bůh se trápí, kdyţ se děje bezpráví. Utrpení není Jeho vůle. Říkat například o nemocech, ţe jsou Boţím trestem, je omyl. Ale dŧsledky toho, co se ve světě děje, na lidi dopadají. Je ale také třeba říct, ţe nejen zlo ovlivňuje svět, ale také dobro! Naše dobro zase ovlivňuje svět pozitivně. Jsou to moţná trochu náboţensky či teologicky pŧsobící věty, ţe Ale je to dost jednoduché a logické. My křesťané totiţ zdaleka nevnímáme jen svět, který vidíme. Pro nás je ten duchovní, neviditelný svět, ještě dŧleţitější, protoţe víme a vidíme, jak ovlivňuje ten náš fyzický svět. Jsou to hodně zajímavé věci. A je to dobrodruţství tohle zkoumat a mnohdy i bojovat. I dobrým křesťanŧm se mŧţe narodit třeba postiţené dítě. Ďábel se snaţí je odvést od Boha, protoţe jim nalhává, ţe na ně zapomněl. Ale zjistěte si něco třeba o Nicku Vujicicovi. Je to člověk, co se narodil bez rukou a nohou - do rodiny pastora. Ale říká: "Ten, kdo nezná Jeţíše je postiţený více, neţ já." Chtěl spáchat sebevraţdu, ale dnes je ţádaným řečníkem a pomáhá mnoha lidem. Nick je totiţ takový dobrý příklad toho, ţe Bŧh si dokáţe kaţdé zlo pouţít pro něco dobrého. A já uţ jsem to ve svém ţivotě zaţila mnohokrát :) Víte, nedám Vám vysvětlení úplně ke kaţdému případu utrpení. Sama některé věci nechápu na 100% a myslím, ţe to ani nejde. Ale vím, ţe Bŧh je spravedlivý a své sliby plní. 16

17 NÁBOŢENSTVÍ JE BERLIČKA (?) Často se setkávám s názorem, ţe náboţenství je jen berlička. Asi se budete divit, ale vlastně s tímto názorem souhlasím. Ne kaţdý to tak vnímá, ale já vidím rozdíl mezi samotným náboţenstvím a skutečným křesťanským ţivotem. Člověk mŧţe ţít bez osobního vztahu s Bohem, dokonce ani nemusí dojít ke spáse a opravdivému obrácení, a přesto jeho náboţenství mŧţe být perfektní. Náboţenství vnímám jako soubor nějakých pravidel, svátkŧ, skutkŧ a rituálŧ, které se musí dodrţovat, aby byl člověk opravdu dobrý "křesťan"/muslim/buddhista/ Kdyţ člověk plní tato pravidla, přináší mu to jakési uchlácholení a pocit, ţe je dobrým člověkem a tím je vlastně všechno zařízené. V tomto případě se fakt jedná o berličku. Někdo má třeba z něčeho špatné svědomí, tak jen třeba pomŧţe staré paní s nákupem, nebo zajde do kostela a myslí si, ţe tím se vše uvedlo do pořádku. Mnohdy mi lidé na otázku, zda jsou věřící, odpovídají, ţe je pokřtili jako dítě, ţe se ţenili v kostele, nebo ţe kaţdý večer odříkají otčenáš Toto všechno je, aniţ by měl člověk skutečný vztah s Bohem a dělal tyto věci především pro Něho, skutečně jen náboţenství. A navíc tito lidé pak mají pocit, ţe to je to maximum a nevidí, ţe mohou stále rŧst a objevovat nové věci a dimenze. SKUTKY VERSUS VÍRA Moje víra v Boha také obsahuje určité skutky a pravidla. Jenţe víra není tvořená skutky, ale naopak - čím více znám a chápu svého nebeského Otce, tím lépe také chápu, proč by si přál, abych něco nedělala a naopak dělala a sama to tak chci. Bŧh je skutečně tatínek. A určitě byste nadávali na rodiče, kteří by svému malému dítěti dovolili například hrát si s noţem, nebo kdyby ho příliš rozmazlovali. Bŧh je stejný, On je přece jenom chytřejší neţ my a i kdyţ někdy nechápeme, proč nám něco nedoporučuje, nebo zakazuje, má své dŧvody - nechce, abychom si ublíţili. On nás nikdy do ničeho netlačí. Ale kdyţ se mu vydáme, bude nám některé věci připomínat a chtít je po nás. Kdyţ je neuděláme, netrestá nás. Jenţe pokud Ho máme rádi, nechceme, aby byl zklamaný. Je také velmi dŧleţité říct, ţe to nejsou naše skutky, které nás spasí, ale naše víra v Jeţíše. A je-li ta víra pravá, tak pak právě touţíme tyto skutky dělat. 17

18 KŘESŤANSTVÍ NENÍ PRO ZBABĚLCE Někdy se musím usmívat, kdyţ mi lidé předhazují, ţe má víra je berlička pro slabší povahy. Z mého pohledu je berlička spíše ateismus. Vezměte si, kolik je pronásledováno křesťanŧ? A kolik ateistŧ? Je jednodušší být ateistou, nebo křesťanem? Kolika ateistŧm se lidé smějí za jejich (ne)víru, kolik jich kdo poniţuje a pomlouvá a má o nich zcela falešné představy? Křesťan to má moţná těţší, ale skutečně mu to stojí za to:) V našem světě je těţší ţít podle toho, jak by si Bŧh přál neţ ho zcela ignorovat. Proto tvrdím, ţe skutečné křesťanství je moţná i komplikace. Ano, troufám si toto říct. Ale ţivot je pak skutečným, smysluplným a získává třetí rozměr. Bŧh sám nás varuje před tím, ţe nás čekají problémy. Mám také zkušenost, ţe kdyţ plním Boţí vŧli, ten zlý si mě více všímá. Ale Bŧh je mocnější a také nám naši oddanost a ochotu vynahrazuje mnoha neskutečně krásnými věcmi. PROČ ODMÍTAT TAKOVÉ VÝHODY? Ačkoliv jsem napsala, co jsem napsala, musím na druhou stranu říct, ţe Bůh je skutečně oporou a dává sílu i tam, kde je to nad síly lidské. Vím, ţe lidé často říkají, ţe si na všechno vystačí sami se svým rozumem a svou silou. Přijde mi to pyšné, ne hrdinské. Tito lidé víru v Boha označují za berličku, zbytečnost a slabost, ale sami, kdyţ je jim ouvej, se na Něho mnohdy obrací. Já si uvědomuji, ţe jsem nedokonalým člověkem a ţe ne všechno mohu zvládnout sama. Vím, ţe s Bohem toho zvládnu mnohem více. V Bibli je napsáno: Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje (Filipským 4:13) Ano, Bŧh je mou obrovskou oporou a posilou, nejen nějaká berlička, která hned praskne, kdyţ se o ni člověk více opře. Ale nerozhodla jsem se pro něho proto, ţe bych měla nízké sebevědomí. Bez něho nejsem nijak jiná, neţ všichni ostatní. S ním mohu být vţdy jen víc, mnohem víc, neţ co mi vůbec přišlo na mysl. Proč to odmítat?! A hlavně - Boha si chci všímat nejen v dobách krize:) To bych si z něho skutečně dělala jen pouhou berličku 18

19 CÍRKEV? Mnoho lidí si říká: "Věřit v Boha - fajn, to by moţná šlo. Ale chodit do církve? To nikdy!" Ano, církev nemá zrovna úţasnou pověst. Z mých zkušeností je to hlavně asi proto, ţe v historii věřící napáchali mnoho škod ve jménu Boha. Lidé mají bohuţel tendenci podle těchto historických, ale i současných omylŧ posuzovat i Boha samotného No, máme jednoduchý zpŧsob, jak zjistíme, jestli tenkrát skutečně jednali v souladu s Boţí vŧlí - Bibli. A tam bychom se dozvěděli, ţe úkol Církve je ve skutečnosti velice atraktivní. V Církvi byste totiţ měli správně najít vysvobození, uzdravení, odpuštění, přijetí a lásku. Proč to říkám? Protoţe bych si přála, abyste chápali, ţe taková Církev, kterou si přál Jeţíš, je dobrá věc. Jen lidé, co do ní patří, dělají chyby a je i mnoho těch, kteří se za Církev prohlašují, ale vŧbec je nezajímá, jak by se měli chovat a nehledají Boţí vŧli. Ale víte, křesťané uţ ale také udělali mnoho dobrého, nejen špatné věci :p CO CÍRKEV VLASTNĚ JE? Co vůbec Církev je? Církev je tělo Kristovo a to tvoří kaţdý, kdo uvěřil v Jeţíše jako svého zachránce, nejedná se tedy o ţádnou instituci, konkrétní sbor, nebo budovu. Kaţdý křesťan je jako jednou buňkou tohoto těla, které se jmenuje prostě Církev. Tak ji pojmenoval sám Jeţíš. Křesťané jsou Jeţíšovýma rukama a nohama. On se rozhodl, ţe na Zemi bude jednat skrz nás. Tak je to totiţ skutečně spravedlivé. Chce naše modlitby, aby mohl spravedlivě jednat. Ale také naše ústa, abychom k lidem mluvili, naše ruce, abychom pracovali a naše nohy, abychom vyšli - tak jak to dělal on, kdyţ byl tady na Zemi. Pak jsou tu ještě různé církve. Je třeba odlišit pojmy univerzální Církev a církve. Tyto církve jsou jakoby s malým c. Jsou to různá společenství, shromáţdění. Jsou tu od toho, aby se křesťané společně sdíleli a slouţili Bohu. Tito křesťané dohromady tvoří tu Církev s velkým "C", ať uţ se jejich sbor jmenuje jakkoliv, ať uţ je kdekoliv, nebo ať uţ ţádný sbor nemají. Jeţíš to definoval jako tělo, které je tvořeno mnoha údy. Mnohé jsou skutečně věrné Bohu, slouţí Mu, hledají Jeho vŧli a uctívají jen Jeho. Ale je tu i mnoho padělkŧ Chci Vás varovat před takovými církvemi, kde vidíte jasné rozpory s Biblí a které o sobě tvrdí, jak jsou jediné pravé a neomylné. Takovéto prohlašování není v pořádku a je podezřelé. Lidé v církvi by si měli vţdy uvědomovat, ţe se mohou mýlit a ţe je třeba neustále všechno zkoumat! Kdyby o sobě tvrdili, ţe jsou neomylní, tak 19

20 by případné chyby museli nějak maskovat a takto by vznikla spleť bludŧ a falše. Navíc záchrana člověka není závislá na ţádné konkrétní církvi! V kaţdé církvi mohou být ve věrouce nějaké nepřesnosti, program bohosluţeb mŧţe vypadat trochu jinak, některé církve jsou tiché, některé zas hlučné a v kaţdé najdete nějakou tu chybu. Ale to, co je skutečně podstatné, je víra v Jeţíše. PROČ VŦBEC CHODIT DO CÍRKVE? Moţná se ptáte: "Proč je dobré tedy chodit někam do církve? To nemohu být doma sám s Biblí na klíně?" Jeţíš si přál, abychom měli společenství. Dokonce nás i mŧţe vybavovat rŧznými nadpřirozenými dary, abychom mohli společně rŧst, povzbuzovat se a budovat ostatní, nejen sebe. Jemu opravdu záleţí na tom, abychom si byli navzájem uţiteční - vlastně kdyţ čtete Novou Smlouvu, museli byste dost značnou část vyškrtat, kdybyste chtěli být sólo. On ví, ţe kaţdému jde něco jiného. A kdyţ se spojí dohromady lidé s rŧznými schopnostmi, talenty a náhledy, je pak jakákoliv práce mnohem efektivnější, máme více moţností, více sil, více nápadŧ A také, je to moc dŧleţité pro povzbuzení a rŧst vaší víry. Kdyţ máte oheň plný uhlíkŧ, všechny ty uhlíky krásně ţhnou. Kdyţ ale jeden ten uhlík vyndáte do trávy mimo oheň, pomalu uhasíná, aţ uhasne úplně. Stejné je to s církví. Ano, určitě mŧţete být křesťanem i bez církve. Ale bude to mnohem těţší, náročnější. Nikdo nebude mít moţnost Vám pomáhat a i Vy nebudete moct být uţiteční ostatním sourozencŧm v Kristu. Nenaplnili byste Boţí plán... Zní to moţná moc přísně, ale ono na tom fakt něco je. V Bibli se dokonce píše, ţe ti, co uvěřili, jsou Boţí chrám. Předtím, neţ přišel Jeţíš, měli ţidé krásný chrám, kde se setkávali s Bohem. Po tom, co Jeţíš odešel do nebe, byl ale chrám zbořen, jenţe to nevadilo, protoţe Jeţíš řekl, ţe my jsme tím chrámem, ve kterém přebývá Bŧh. Kaţdý z nás je vlastně takovým kamenem, který je součástí té stavby. Aby stavba mohla pevně stát - a taky aby byla krásná - je třeba kameny nejdříve vytesat do vhodného tvaru. A to je to, co se s námi děje ve společenství. Vzájemně se osekáváme, abychom spolu lépe pasovali:) Stále se prostě snaţíme zlepšovat a brousit své ţivoty, protoţe pak jsme pro Boha lepším, větším a vyuţitelnějším chrámem a taky se o sebe méně dřeme a je nám vedle sebe dobře:) Nejde o nějaké otročení, askezi, ano, někdy to bolí, ale stojí to za to, jde tu přeci o někoho, koho milujeme a v neposlední řadě i o nás samotné. Víte, ono vlastně celé křesťanství je o vztazích. O vztahu s Bohem, s ostatními křesťany ale i o vztazích se všemi ostatními. A sami víte, třeba ze své rodiny, nebo přátelství, ţe takový vztah se musí pěstovat, musí rŧst, ti lidé se musí stále více poznávat, aby si dobře rozuměli, musí spolu komunikovat Je to tak stejné! A vŧbec - my nechodíme do církve, my jsme tou Církví :) 20