Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Transkript

1 FARNÍ INFORMÁTOR 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 30. LEDNA 2011 Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské. Votivní svíce pustiměřských poutníků u relikviáře sv. Jana Bosca v bazilice Panny Marie Pomocnice v Turíně, Peregrinatio Vultum tuum, Domine requiro, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, jako lid, který Bůh povolal k údělu blahoslavených, prosme Otce, skrze Syna v Duchu svatém: L: PANE, DEJ NÁM DUCHA BLAHOSLAVEN- STVÍ. Za Boží Církev, aby kráčela cestou svobody Ježíšových blahoslavenství. Za lidi naší doby, aby pochopili, že spravedlivý a člověka důstojný svět nelze vybudovat bez Krista, - Boha, který se pro nás a pro naší spásu stal člověkem. Za všechny bezradné a zoufalé, aby v hloubi svého nitra zakusili sílu svatého Ducha, Pána a Dárce života, který vychází z Otce a mluvil ústy proroků. Ve svůj čas všechno pochopíš - slyšel Jan Bosco z úst Mariiných v jednom ze svých snů v dětství, a tento čas nastal krátce před smrti při posvěcení chrámu Božského Srdce Páně: prosme za nemocné a jakkoli soužené, aby čerpali z této studnice pramenů spásy. Za pyšné, zatvrzelé a sebevědomé, aby byli přivedeni k poznání duchovního bohatství chudoby, mírnosti a trpělivosti. Za věrné zemřelé, ať mají účast na věčné radosti blahoslavených. K: Otče, sešli nám Ducha pravdy, aby slovo tvého Syna proměnilo naše srdce a obnovilo náš život. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

2 POŘAD BOHOSLUŽEB: 30. ledna - 4. února 2011 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ za + Jana PŘIKRYLA, NEDĚLE 30. ledna PONDĚLÍ 31. ledna ÚTERÝ 1. února STŘEDA 2. února ČTVRTEK 3. února 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ SV. JAN BOSCO, KNĚZ ÚTERÝ 4. TÝDNE V MEZIDOBÍ SVÁTEK UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU (Hromnice) KAPLE SV. ANNY: ŽEHNÁNÍ SVÍCÍ A PRŮVOD SV. BLAŽEJ, BISKUP A MUČ. SVATOBLAŽEJSKÉ POŽEHNÁNÍ PÁTEK 4. TÝDNE V MEZIDOBÍ PÁTEK 4. února PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI SOBOTA 5. února NEDĚLE 6. února SV. AGÁTA, PANNA A MUČEDNICE 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 DRYSICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ DRYSICE 8.00 PUSTIMĚŘ PODIVICE PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE živou a zemřelou rodinu za + Jana KLUDÁKA, manželku a dvoje rodiče za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice za živou a zemřelou rodinu ŘÍHOVU za + Rudolfa POSPÍŠILA, dvě manželky a děti za +Jaroslavu DOBEŠOVOU, manžela a rodiče z obou stran za farnosti Pustiměř, Drysice a Podivice za + Bohumila BENÍČKA, rodiče, živou a + rodinu za +Boženu FRYŠTENSKOU, manžela a rodiče za + Josefa SMÉKALA, rodiče SMÉKALOVY, MLÝNKOVY, živou a + rod. MARIÁNSKÁ POBOŽNOST za + Ferdinanda POSPÍŠILA, dvoje rodiče a na poděkování za Boží požehnání během 85 let za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu POLÁCHOVU a NAVRÁTILOVU za +Florentinu ŠVARCOVOU, manžela rodiče a zetě ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC LEDEN 1. Aby bohatství stvoření bylo ceněno jako vzácný Boží dar, uchováváno a zpřístupňováno všem lidem. 2. Aby křesťané dospěli k plné jednotě a vydávali celému lidskému pokolení svědectví o tom, že Bůh je otcem všech. 3. Aby všichni pokřtění v církvi přijímali dar svého křtu jako základ pro svůj život a jako vstupní bránu ke spáse i ke všem ostatním svátostem. FARNÍ INFORMÁTOR, XVII. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (záznamník: , mobil: , josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks =15,-Kč/ks. Ve formátu pdf na

3 POŘAD BOHOSLUŽEB: února 2011 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. za + Ferdinanda POSPÍŠILA, PUSTIMĚŘ dvoje rodiče a na poděkování 8.00 za Boží požehnání během 85 let NEDĚLE 6. února PONDĚLÍ 7. února ÚTERÝ 8. února STŘEDA 9. února ČTVRTEK 10. února 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA PONDĚLÍ 5. TÝDNE V MEZIDOBÍ SV. JULIÁN EMILIANI, SV. JOSEFINA BAKHITA STŘEDA 5. TÝDNE V MEZIDOBÍ SV. SCHOLASTIKA, PANNA PANNA MARIA LURDSKÁ PODIVICE, DRYSICE: UDÍLENÍ SV. NEMOCNÝCH PÁTEK 11. února PUSTIMĚŘ: PROCESÍ K LURDSKÉ JESKYNI SOBOTA 12. února NEDĚLE 13. února SVĚTOVÝ DEN NEMOCNÝCH SOBOTNÍ PAMÁTKA PANNY MARIE 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 DRYSICE PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 DRYSICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu POLÁCHOVU a NAVRÁTILOVU za +Florentinu ŠVARCOVOU, manžela rodiče a zetě na poděkování Pánu Bohu s prosbou o další požehnání za Boží požehnání, ochranu Panny Marie a dary Ducha sv. za + P. Františka BENÍČKA, živou a zemřelou rodinu za + rodiče ŠMEHLÍKOVY, stařečky z obou stran, duše v o. za nemocné a trpící ve farnosti za nemocné a trpící ve farnosti za nemocné a trpící ve farnosti CHRÁM SV. BENEDIKTA PŘÍPRAVA BIŘMOVANCŮ PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE za + Bohuslava POSPÍŠILA, manželku, syna a Boží požehnání pro rodinu za +Františku STĚNIČKOVOU, manžela a dvoje rodiče za + rodiče ŠÉNOVY a DRAGONOVY ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ÚNOR 1. Aby se manželství a rodina těšily všeobecné vážnosti a aby byl uznáván jejich nezastupitelný přínos celé společnosti. 2. Aby křesťanská společenství v oblastech zvláště postižených nemocemi přinášela trpícím lidem svědectví o Kristově přítomnosti. 3. Aby se v nás všech prohlubovalo poznání, že křtem jsme byli zachráněni od hříchu a získali důstojnost Božích dětí. FARNÍ INFORMÁTOR, XVII. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (záznamník: , mobil: , josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks =15,-Kč/ks. Ve formátu pdf na

4 FARNÍ INFORMÁTOR 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 6. ÚNORA 2011 Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Votivní svíce pustiměřských poutníků u hrobu sv. Benedikta a sv. Scholastiky na Monte Cassinu, Anni Paulini Peregrinatio, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, prosme Boha Otce, který slyší modlitby těch, kdo se k němu obracejí s pokorným a upřímným srdcem: L: BOŽE, DEJ NÁM KRÁČET VE TVÉM SVĚTLE. Za Svatého Otce Benedikta XVI., aby jej Bůh uchoval své Církvi ve zdraví, jako svědka Světla, které osvěcuje každého člověka. Za Boží lid, aby den co den otvíral své srdce Slovu, které vyšlo od Boha, věrně je naplňoval a tak se stával světlem světa a solí země. Za věřící, kteří pracují ve světě lidského utrpení, aby dokázali kráčet ve šlépějích Ježíše, božského Divotvůrce, který přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti. Za všechny bezradné a zoufalé, aby v hloubi svého nitra zakusili sílu Ducha svatého, Pána a Dárce života, který vychází z Otce a mluvil ústy proroků. Za nemocné a trpící, aby svá utrpení prožívali ve spojení s Beránkem, který na sebe vzal hříchy světa, a tak přinášeli světu poselství míru, spravedlnosti a naděje. Za věrné zemřelé, ať mají účast na světle tvé slávy. K: Otče, dej ať tvé světlo září v životě tvých věřících, aby ti, kdo vidí jejich dobré skutky velebili Tebe, který jsi na nebesích. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

5 LITURGICKÉ TEXTY 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ SOF 2,3; 3,12-13 Čtení z knihy proroka Sofoniáše. Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit. ŽALM 146 Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnou na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení. 2. ČTENÍ 1KOR 1,26-31 Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Jen se podívejte, (bratři), komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou něco, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. EVANGELIUM MT 5,1-12a Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. 3

6 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Kdyby se svět řídil zásadami horského kázání, stal by se rájem Před několika lety jsme se setkávali s reklamou pouze v obchodech, na ulici na reklamních tabulích, u silnic, dálnic,... dnes reklama přichází až do našich domovů. Stačí mít chvíli puštěnou televizi nebo rádio a můžeme slyšet a vidět různé věcí, které nám mají zajistit pocit štěstí. Nabízejí se nám zázračné léky, které odstraní bolest, uzdraví nemoci; mýdla a kosmetické prostředky nám zajistí krásu a svěžest, mycí a prací prostředky odstraní veškerou špínu, sázkové společnosti nabízejí velké výhry. Všechno to má směřovat k tomu, aby byl člověk šťastný. Člověk je totiž stvořený pro štěstí. Zde na zemi však toto štěstí nezíská. Stále totiž jsou mezi námi lidé nešťastní postižení bídou, válkou, přírodními katastrofami. Proto je třeba správně hledat, kde je pravé štěstí. Velký hledač štěstí filozof, hříšník a nakonec světec, sv. Augustin, napsal, že lidské srdce je tak malé, že je možné skrýt ho do lidských dlaní. Současně je však tak veliké, že nestačí celý svět, aby splnil jeho přání. Jen v Bohu je opravdové štěstí člověka, protože jedině On dokáže splnit všechna lidská přání. Cestu k opravdovému štěstí nám dnes nastínil Pán Ježíš ve svém horském kázání. Jeho řeč je však opakem toho, co lidé považují za štěstí. Člověk vidí štěstí v bohatství, které nese blahobyt. Ve skutečnosti se však stává otrokem peněz, bojí se o své jmění a kolikrát i o svůj život zvláště dnes to vidíme, jak právě tito bohatí lidé jsou okrádáni a připravováni o život. Spasitel však říká: když nebudeš bažit stále po majetku, ale moudře ho užívat, nebude na něm závislý, povede tě to ke štěstí. O osmeru blahoslavenství dnešního evangelia se říká, že jsou chartou křesťanství, a tak bude nejen na místě, abychom je nejen znali, ale také jim rozuměli a v jejich duchu žili. Mocní tohoto světa je zavrhují, politici s nimi polemizují, křesťané se jimi chlubí hleďte, jak krásné máme náboženství, plné jemnocitu, pokoje a krásy. Je známo, že Gándhí chtěl sjednotit Indii. Problém však byl hlavně v tom, jak dát dohromady muslimy a hinduisty. Hledal nějaký projekt, silný spojovací článek. Hledal v islámu, ale nenašel; hledal v hinduizmu a také nic. Nakonec byl osloven blahoslavenstvími, horským kázáním. 4

7 Když se to lidé dověděli, přirozeně se ptali, proč se nestal křesťanem? Nechápu, když křesťané mají v rukou tak cenný poklad, proč podle něho nežijí. Blahoslavenství ho nadchla, ale neviděl kolem sebe dobré křesťany, proto se jím ani nestal. Kdyby se celý svět řídil zásadami horského kázání, stal by se rájem. Vzápětí nato použil jako první atomovou bombu. Nenechme se však odradit těmito smutnými skutečnostmi, ale pojďme hledal ideál štěstí a k němu směřovat. Kdosi napsal, že blahoslavenství je Ježíšův autoportrét. A my chceme a máme být jako Ježíš, stát se solí a světlem světa. - Blahoslavení chudí v duchu Ježíš jako by blahoslavil lidi, kteří mají IQ tykve, lidově řečeno, nebo chyběli, když Pán Bůh rozdával rozum, jak bychom mohli s nadsázkou říci. Nemíní se zde ani chudoba hmotná. Znamená to, aby se nám majetek nestal pánem nebo smyslem života. Neudělej si z majetku modlu, zlaté tele, kterému sloužíš vždyť ty pravé hodnoty života si za peníze nekoupíš: koupíš si dům, ale ne domov, zábavu, ale ne štěstí; rozkoš, ale ne lásku; společnost, ale ne přátele, knihy, ale ne moudrost, léky, ale ne zdraví. - Blahoslavení plačící copak mohou být šťastní lidé truchlící, smutní? To se Pánu Ježíši nějak nepovedlo. Je zde spíš nešikovný překlad spíše bychom mohli říci trpící neboli lidé, kteří trpělivě snášejí nedokonalosti vlastní i druhých. - Blahoslavení tiší tady se také nemíní velebení slabošství či pasivity. Sedávej panenko v koutě.... Spíše buďte mírní usilujte o dobro stále, nikoliv však širokými lokty, bouřlivým způsobem. - Blahoslavení kdo lační a žízní po spravedlnosti usilovat o spravedlnost: dávat každému, co mu patří, tomu jistě rozumíme. - Blahoslavení milosrdní milosrdný je ten, kdo se nemstí, umí odpustit. Další blahoslavenství můžete prorozjímat doma jsou v 5. kapitole Matoušova evangelia. Snad to vyhledáte. Příští neděli budeme v horském kázání pokračovat, takže si můžete přečíst i další verše. Amen. BLAHOSLAVENÍ CHUDÍ (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI) Blahoslavení chudí, ale pospěšme si píše ironicky jeden anglický spisovatel honem dodat: duchem. Jinak se vydáme v nebezpečí, že bychom při čtení evangelia mohli pozbýt těžko nashromážděné peníze. Naštěstí v tomto případě chtějí být všichni raději duchovní než hmotní. Je to bezesporu duchaplná poznámka, ale myslím, že se dá i obrátit. Zakladatelé mnišského života vždycky zdůrazňovali, že musí být každá ctnost víc v duchu než ve vnějším jednání. Když však šlo o chudobu, její pouhé duchovnosti neradi věřívali. Ilustruje to tato anekdota: Mnich z bohatého kláštera navštíví pověstného poustevníka, ke kterému chodí lidé na radu. Ptá se ho: Otče, slyšel jsem, že je pravá chudoba v duchu, jak učí evangelium. Správně odpoví poustevník. Tedy i lidé, kteří mají jmění, ale nelpí na něm, jsou v pravém slova smyslu chudí duchem. Docela správně. Bohatého mnicha ta odpověď ovšem potěšila a už chtěl odejít. Ale poustevník ho zavolal: Otče, 5

8 mám k tobě prosbu. Mohl bys mi půjčit osla na zítřek, rád bych někam zajel. Samozřejmě, vezměte si mého, na kterém jsem přijel. Ne, toho ne! Já bych rád takového, který nevrhá stín na cestu, po které jde. Bohatý mnich se zasmál: Takového ovšem nenajdete. Myslím, že snadněji než bohatého člověka, jehož srdce by nebylo zastíněno jeho bohatstvím. Popěvky sv. Františka z Assisi o paní chudobě mají nádech romantický a bohémský, chudoba egyptských a syrských mnichů má v sobě cosi fakírského, napomenutí sv. Benedikta připomínají rozumného a šetrného otce rodiny. Líbí se nám tyto tendence jako zdravá reakce proti výstřelkům které se vyskytují ve společnosti zbohatlíků. Ale nakonec se přece jen ptáme, proč se má tolik vychvalovat chudoba v době, kdy všichni svorně, ateisté i křesťané, bojují o zvýšení životní úrovně, o lepší sociální postavení všech členů společnosti. Námitka se dá formulovat i spekulativně. Bůh stvořil všecko pro člověka. Sv. Jan Zlatoústý přirovnává zemi k prostřenému stolu pro vzácného hosta, pro člověka. Bůh ho vyzval, aby zasedl a požíval s vděčností to dobré, co mu podává. Ve Starém zákoně se ostatně považovala bída za znak prokletí. Lidé jsou chudí, když je Bůh opustil. Svým vyvoleným Bůh požehnal a proto zbohatli. Církevní Otcové odpovídají na tuto námitku názorně. Přirovnávají lásku k penězům k modloslužbě. Bůh stvořil slunce, stromy, kameny k tomu, aby vedly člověka k Bohu, jsou obraz jeho moci. V tom okamžiku, kdy se osamostatní, kdy se z nich stanou modly, od kterých se očekává pomoc, ztrácejí svůj smysl a od Boha odvádějí. Modly pak kácíme nebo samy padají, když se přestane věřit v jejich všemohoucnost. Je tedy pochopitelné, že každé vážné duchovní hnutí vždycky pomýšlí na to, aby otřáslo vírou ve všemohoucnost peněz a statků. Ale jak? Pojetí křesťanské chudoby nebylo vždycky stejné, i když se odvolávalo na stejný text evangelia: Blahoslavení chudí. Schématicky se dá mluvit o třech hlavních směrech. První pojetí inspiruje především řeholníky, kteří žijí společně, vedou tzv. cenobitický život. Nejlépe je vyjádřeno v Pravidlech sv. Bazila. Má, abychom tak řekli, kosmický základ. Sv. Bazil je nadšený obdivovatel dokonalé harmonie vesmíru. Všecko tu má své místo, své požadavky a možnosti uplatnění. Platí tu základní princip: všecko, co existuje, musí mít to, co potřebuje, nic míň, ale také ni víc. Jinak se poruší harmonie v přírodě a 6

9 vznikají katastrofy. Rostlina bere ze země tolik látek, kolik potřebuje ke svému růstu, zvířata spasou tolik trávy, kolik je třeba pro jejich růst a vývoj. Dá se to doložit mnoha fakty z přírodovědeckého pozorování. Sv. Bazil to také dělá. Je však v přírodě jeden tvor, který míru svých potřeb neustále překračuje. Je to člověk. On to je, který porušuje rovnováhu vesmíru svou touhou po jmění. V divadle světa mnoho lidí zabere pro sebe dvě místa, zatímco jiní stojí. Tím vzniká nenávist, třenice, boje. Ctnost křesťanské chudoby tedy znamená návrat do ráje, k ideálu harmonie světa. Křesťan se vědomě a dobrovolně omezí. Ponechává si pro sebe jenom to, co potřebuje, ostatní patří druhým. Není ovšem snadné určit, co je potřeba skutečná a co je jenom zdánlivá. Člověk si sám ledacos namluví. Mniši tedy svěřili starost o rozdělení tomu, koho považovali za svého otce - představenému. Odtud vzniklo základní pravidlo řeholní chudoby v klášterech. Cokoli by jednotlivec dostal nebo vyzískal, patří klášteru. Opat pak z toho rozděluje každému podle jeho osobní potřeby, ne víc a ne míň. Může se ovšem stát, že má klášter víc jmění, než mniši potřebují k životu. V tom případě se nesmí zvyšovat životní úroveň jednotlivců, ale všechen přebytek patří na dobré účely, almužny, školy, sirotčince atd. Staly se tedy kláštery jakousi první sociální institucí v křesťanském světě, která překonala věky. Hlavní smysl však je duchovní. Jednotlivý řeholník svěřil starost o své zaopatření klášteru, žije daleko bezstarostněji, než ti, kdo musí celý den myslit na výživu. Nemusí se tedy při výběru práce řídit všeobecným pravidlem: Kde se víc vydělá... V kulturní a duchovní sféře bývají nejvyšší hodnoty právě ty, za které se neplatí. Komu jinému by se tedy mohly svěřit takové práce než řeholníkům, kteří mají z čeho žít? Zrušení nebo úbytek řádů dodnes znamená pro církev ochrnutí nejdůležitějších činností. Je tedy nespravedlivá námitka, že řeholníci slibují chudobu, ale přitom jsou bezstarostnější než mnozí boháči. Odpověď je jednoduchá. Ano, právě ta bezstarostnost je cílem jejich slibů. Musí se jí ovšem využít k práci pro vyšší dobro a ne k nečinnosti. Jsou ovšem i trochu jiná ponětí křesťanské chudoby. Řekli jsme, že se u syrských mnichů projevoval někdy jakýsi druh fakírismu, touha ukázat zhýčkané společnosti, která se stala otrokem svých požadavků, že je pravých potřeb člověka málo, že ke spokojenosti stačí kousek suchého chleba a voda. I tato chudoba tedy znamená vnitřní svobodu, nezávislost na vnějšku. Ale je ještě i jiný druh bezstarostnosti, ta, která se opírá přímo o Boha. Ta vedla na Západě k založení tzv. žebraných řádů. Ale ani na Východě není neznámá. Vědomí Božího poslání vede jisté lidi k pevné víře v příslib evangelia, že se Bůh postará o všecky ostatní potřeby, že všecko ostatní bude přidáno těm, kdo hledají na prvním místě Boží království (Mt 6,33). Řeholníci tohoto druhu odháněli jako pokušení každou starost o zítřek. V klášteře sv. Theodosia v Kyjevě se musilo večer před zavřením brány rozdat mezi chudé všecko, co zbylo z toho, co se ten den dostalo od lidí. Jednou kuchař schoval dobré chlebíčky pro zítřejší svátek. Ale sv. Theodosius prý je nařídil hodit do řeky. Dodnes podle církevního práva na Západě nesmějí mít žebravé řády pro sebe žádný stálý zajištěný příjem. I to je svoboda. Plyne ovšem ne ze struktury společnosti, ale z důvěry v Boha. Vidíme tedy z těch málo náznaků, jak hluboké lidské a náboženské problémy jsou obsaženy ve výroku evangelia o blahoslavených chudých. Je to tedy výzva věčně aktuální. Obrací se ke všem, nejenom k řeholníkům. Každý ji aplikuje podle možností. 7

10 LITURGICKÉ TEXTY 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 58,7-10 Čtení z knihy roroka Izaiáše. Toto praví Hospodin: Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: Zde jsem! Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíšli lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem. ŽALM 112 Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva. Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě. 2. ČTENÍ 1KOR 2,1-5 Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské. EVANGELIUM MT 5,13-16 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. 8

11 BENEDIKT XVI. Světlo světa Papež, Církev a znamení časů ROZHOVOR S PETEREM SEEWALDEM 1 I. část ZNAMENÍ ČASŮ 1. Papežové nepadají z nebe Svatý Otče, 16. dubna 2005, v den svých 78. narozenin, jste říkal svým spolupracovníkům, jak se těšíte na svůj důchod. Tři dny nato jste stanul v čele všeobecné Církve, čítající 1,2 miliardy věřících. Není to právě úkol,který je vyhrazen stáří. Opravdu, doufal jsem, že konečně najdu klid a pokoj. Skutečnost, že jsem znenadání stanul před tímto nesmírným úkolem, byla pro mne jak všichni vědí, opravdovým šokem. Odpovědnost je totiž obrovská. Byl to okamžik, o němž jste později řekl, že jste měl dojem, jako by Vám na šíji dopadala "gilotina. 1 Kniha rozhovorů s Benediktem XVI. se vzápětí stala bestsellerem. Vatikánské knižní nakladatelství, které vlastní autorská práva k jejímu vydání, o tom informuje v deníku Osservatore Romano. Doposud bylo prodáno 200 tisíc kusů jejího německého vydání, 100 tisíc v anglické a stejně tolik v italské verzi a 80 tisíc ve francouzském vydání. Kromě zmíněných jazyků vychází v dalších jedenácti řečech. Celkový počet prodaných výtisků již překročil jeden milion. České vydání se připravuje a bude k dispozici zřejmě začátkem března. Ředitel vatikánského knižního nakladatelství, Giuseppe Costa, vysvětluje úspěch knihy bezprostředním, prostým a hovorovým jazykem papeže, který odpovídá jak na komplikované otázky mezinárodního rozsahu, tak na důvěrně zvídavé dotazy novináře Petera Seewalda; dotýká se přitom všech aspektů dnešního života přitažlivě. A to nejenom pro křesťany. 9

12 Ano, myšlenka na gilotinu mne skutečně napadla: pohleď, teď padá a zraní tě. Byl jsem si naprosto jistý, že tento úkol nebude pro mě, ale že Bůh, po tolika těžkých letech, mi dopřeje trochu pokoje a klidu. Jediná věc, kterou jsem byl s to říct, vysvětlit sám sobě, bylo: Je zřejmé, že Boží vůle je jiná, a začíná pro mě něco docela jiného, nová věc. Ale On bude se mnou. V takzvané Komnatě nářku, jsou už od zahájení konkláve připraveny pro nastávajícího papeže troje šaty: jedny dlouhé, druhé krátké a třetí prostřední. Na co jste myslel v této komnatě, o které se říká, že se v ní už nejeden nově zvolený papež zhroutil? Je to tady, kde se snad později znovu ptá: proč já? Co ode mě Bůh žádá? Po pravdě řečeno, v oněch okamžicích jsem přemýšlel nad otázkami velmi praktickými, vnějšími: především, jak si upravit šaty a podobně. Navíc jsem věděl, že odtud bych měl zakrátko vystoupit na centrální lodžii a pronést pár slov. Začal jsem proto uvažovat: Co bych měl říci? Co se ostatního týče, už ve chvíli, kdy volba padla na mě, byl jsem s to pouze říci: Pane, co mi to děláš? Teď neseš odpovědnost ty. Ty mne musíš vést! Já toho nejsem schopen, Když jsi mne chtěl, musíš mi nyní také pomáhat! V tomto smyslu jsem se nacházel, abych tak řekl, ve velmi naléhavém dialogu s Pánem, abych mu řekl, že pokud udělal jednu věc, potom tedy musí udělat i druhou. Jan Pavel II. Vás chtěl za svého nástupce? To nevím. Jsem přesvědčen, že všechno vložil do rukou Božích. Nicméně nedovolil, abyste svůj úřad opustil. Tato skutečnost by se dala vykládat jako argumentum e silentio, tichý souhlas pro preferovaného kandidáta... Chtěl mne udržet v mém úřadě, to je zřejmé. Když se blížily mé pětasedmdesátiny, věk, kdy se žádá o uvolnění z úřadu, řekl mi: Není ani třeba, abyste tento list psal, protože Vás chci u sebe až do konce. Byla to projev velké a nezasloužené náklonnosti, kterou mi prokazoval už od počátku. Četl mou knihu Úvod do křesťanství. Byla to pro něj zřejmě významná četba. Jen co se stal papežem, nechal mě povolat do Říma jako prefekta Kongregace pro nauku víry. Vložil 10

13 ve mně velkou, srdečnou a hlubokou důvěru; jako by tím chtěl vyjádřit záruku, že v záležitostech víry sledujeme správnou cestu. Navštívil jste Jana Pavla II. ještě na smrtelné posteli. Onoho večera, jste se spěšně vrátil z konference v Subiacu, na níž jste mluvil o Benediktově Evropě v krizi kultur. Jaká byla poslední slova umírajícího papeže, kterými se k Vám obrátil? Velmi trpěl, a přece jeho vědomí bylo velmi jasné. Neřekl však nic. Požádal jsem ho o požehnání, které mi dal. Rozloučili jsme se vroucím stiskem rukou, vědomi si toho, že je to naše poslední setkání. Nechtěl jste se stát biskupem, nechtěl jste být prefektem, nechtěl jste se stát papežem. Nezakouší se snad trochu strach při pomyšlení na to, k čemu stále znovu dochází proti naší vůli? Skutečnost je taková: když se ve chvíli kněžského svěcení říká ano, lze jistě mít představu o tom, co by mohlo být mým charizmatem, ale ví se také toto: Vložil jsem se do rukou biskupa, a koneckonců do rukou Pána. Nemohu si vybírat, co chci. Nakonec se musím nechat vést. Skutečně jsem si myslel, že mým charizmatem je být profesorem teologie, a byl jsem velmi šťastný, když se mi tento můj sen splnil. Ale bylo mi jasné i toto: Jsme v rukou Pána a musím počítat i s tím, co nebudu chtít. V tomto smyslu bylo jistě neustálým překvapením být vytržen z místa, kde jsem byl a nemoci dál sledovat vlastní cestu. Ale jak jsem řekl, v onom základním ano bylo obsaženo i toto: Jsem k dispozici Pánu a snad jednoho dne budu moci dělat i to, co bych dělat chtěl. Dnes jste nejmocnějším papežem všech dob. Nikdy předtím neměla katolická Církev tolik věřících, nikdy nebyla tak rozšířena, doslova až na konec země. To jsou statistiky, které jistě mají svou důležitost. Ukazují, jak je Církev rozlehlá, jak široká je ve skutečnosti ona komunita, zahrnující rasy a národy, kontinenty, kultury a lidi všeho druhu. Moc papeže však není v těchto číslech. Proč ne? Společenství s papežem, a přirozeně i příslušnost k Církvi, je jiného druhu. Mezi onou miliardou a 200 milióny lidí jsou jistě mnozí, kteří pak ve skutečnosti k ní vnitřně nenáležejí. Už za svých časů říkal sv. Augustin: mnozí, kteří se zdají být uvnitř, jsou venku; a mnozí, kteří se zdají být venku, jsou uvnitř. V otázce, jako je víra a příslušnost ke katolické Církvi, uvnitř a vně se tajemně proplétá. Stalin měl vskutku pravdu, když říkal, že papež nemá divize a nemůže vyhlásit či uložit nic. Nemá ani velký podnik, v němž by takříkajíc, všichni věřící Církve byli zaměstnaní nebo mu podléhali. 11

14 V tomto smyslu je papež na jedné straně osobou naprosto bezmocnou- Na druhé straně však má velkou odpovědnost. V jistém smyslu je hlavou, představitelem a současně odpovědným za to, aby víra, která lidi spojuje, byla vyznávána, aby zůstávala živá a úplná ve své identitě. Jedině Pán však má moc uchovat lidi ve víře. Pro katolickou Církev je papež Vicarius Christi, zástupce Krista na zemi. Ale můžete skutečně mluvit Kristovým jménem? V hlásání víry a při vysluhování svátostí, mluví každý kněz na základě poslání Ježíše Krista, skrze Ježíše Krista. Kristus svěřil své Slovo Církvi. Toto Slovo žije v Církvi. A jestliže v mém nitru přijmu a žiji víru této Církve, když mluvím a uvažuji vycházeje z této víry, pak pokud Jej hlásám, mluvím skrze Něho, i když je jasné, že v podrobnostech mohou vždy být nedostatky, slabosti. To na čem záleží je, abych nepředkládal své ideje, ale snažil se smýšlet a žít víru Církve, jednat poslušně na základě Jeho mandátu. Je papež skutečně neomylný, ve smyslu, jak jej někdy představují sdělovací prostředky? Je tedy absolutním panovníkem, jehož myšlení a vůle jsou zákonem? Toto je pomýlené. Pojem neomylnosti se během staletí vyvíjel. Zrodil se tváří v tvář otázce, zda existuje někde existuje poslední orgán, poslední stupeň, který by mohl rozhodnout. I. vatikánský koncil propracoval dlouhou tradici, která sahá až k prvotnímu křesťanství a nakonec stanovil, že poslední rozhodnutí existuje. Nezůstává vše nejisté! Za určitých okolností a za určitých podmínek, může papež učinit rozhodnutí s konečnou platností závazná, díky nimž se stává jasným, co je víra Církve, a co není. To však neznamená, že by papež mohl neustále produkovat neomylnost. Římský biskup běžně jedná jako kterýkoliv biskup, jenž vyznává svou víru, hlásá ji a je věrný Církvi. Pouze za určitých podmínek, kdy je jasná tradice a on ví, že v dané chvíli nejedná svévolně, tehdy může papež říci: Tato určitá věc je vírou Církve. V tomto smyslu definoval I. vatikánský koncil pravomoc posledního rozhodnutí: aby si víra mohla uchovat svůj závazný charakter. Petrův úřad jak vysvětlujete zaručuje shodu s pravdou a věrohodnou tradicí. Společenství s papežem je předpokladem pro ortodoxii a pro svobodu. Svatý Augustin tuto myšlenku vyjádřil takto: kde je Petr, tam je Církev, a tam je také Bůh. Ale je to výrok, který pochází z jiných dob, dnes už nemusí nutně platit. Výrok ve skutečnosti nebyl takto formulován a nepochází od sv. Augustina, ale teď o to nejde. V každém případě jde o starobylou zásadu katolické Církve: Kde je Petr, tam je Církev. Papež může mít pochopitelně mylné osobní názory. Ale jak řečeno: pokud mluví jako Nejvyšší Pastýř Církve, u vědomí své odpovědnosti, tehdy už nevyjadřuje svůj názor, ten, který jej v danou chvíli napadne. V tom okamžiku si je vědom své velké odpovědnosti 12

15 a současně ochrany Pána; ví, že tímto rozhodnutím nevede Církev k omylu, ale aby zajistil její spojení s minulostí, přítomností a budoucností a především s Pánem. Toto je jádrem celé věci a tak to chápou i jiné křesťanské komunity. Během sympózia, které se konalo v roce 1977 u příležitosti 80. narozenin Pavla VI., jste měl projev o tom, kdo a jaký by měl být papež. Citoval jste anglického kardinála Reginalda Pola a řekl, že papež by se měl považovat a počínat si jako nejmenší z lidí ; jenž musí připustit, že neví než to jediné, čemu jej naučil Bůh Otec skrze Krista. Vicarius Christi, říkal jste, znamená zpřítomňovat Kristovu moc jako pilíř k světské moci. A to nikoliv ve formě jakékoli panství, ale spíše nesouce tuto nadlidskou tíhu na vlastních lidských ramenou. V tomto smyslu pravým místem Vicarius Christi je kříž. Ano, také dnes si myslím, že je to pravda. Primát se vyvíjel už od počátku jako primát mučednictví. V prvních třech staletích byl Řím ohniskem a metropolí pronásledování křesťanů. Čelit těmto pronásledováním a vydávat svědectví Kristu bylo zvláštním úkolem římského biskupského sídla. Můžeme považovat za prozřetelnostní skutečnost, že v témže okamžiku, kdy se křesťanství usmířilo se státem, impérium se přestěhovalo do Cařihradu, na Bospor. Řím se takříkajíc stal provincii. Pro římského biskupa tak bylo snazší ukázat nezávislost Církve, její odlišení od státu. Je jasné, že není nutné vždy hledat střet, nýbrž spíše směřovat k dohodě, souladu. Církev, křesťanství a především papež musí však vždy být připraven na skutečnost, že svědectví, které má vydávat, se může stát pohoršením, že nebude přijato a tak bude nucen být svědkem Krista trpícího. Skutečnost, že první papežové byli všichni mučedníci, má svůj význam. Být papežem neznamená postavit se jako panovník ověnčený slávou, ale spíše vydávat svědectví Tomu, který byl ukřižován, a být připraven vykonávat svou službu i v této formě, v jednotě s Ním. Ovšem byli také papežové, kteří řekli: Pán nám dal tento úřad, nyní si ho chceme užít. Ano, i to je součástí tajemství dějin papežů. 13

16 Křesťanská ochota být znamením odporu je vůdčí nití Vašeho životopisu. Začíná ve Vašem rodném domě, kde opozice vůči ateistickému režimu se chápala jako znamení křesťanského života. V semináři jste měl po boku rektora, který byl internován v koncentračním táboře Dachau. Potom začíná Vaše kněžská služba ve farní komunitě bavorského Mnichova, kde dva Vaši předchůdci byli nacisty popraveni jako odpůrci režimu. Během Koncilu jste se neklonil k příliš tvrdým nařízením Církve. Jako biskup jste upozorňoval na nebezpečí blahobytné společnosti. Jako kardinál jste se stavěl proti transformaci křesťanského jádra na dílo proudů vzdálených víře. Mají tyto základní rysy vliv i na postoje Vašeho pontifikátu? Dlouhá zkušenost přirozeně formuje i charakter, utvrzuje smýšlení a jednání. Pochopitelně jsem nebyl vždy ze zásady proti. Bylo také mnoho pěkných okolností sdílení. Při vzpomínce na dobu, kdy jsem byl kaplanem, už v rodinách se vnímal nástup sekularizovaného světa, a přece byla tak velká radost z prožívání společné víry ve škole, s dětmi, s mladými že, jsem se tou radostí cítil doslova unášen. A tak tomu bylo i když jsem byl profesorem. Celý můj život měl vždy jedinou vůdčí nit, a tou bylo toto: křesťanství dává radost, rozšiřuje obzory. Život prožívaný vždy a jen proti by byl koneckonců nesnesitelný. Současně jsem si však vždy byl vědom, i když odlišným způsobem, že evangelium se nachází v opozici proti mocným konstelacím. Zvláštním způsobem to bylo zřejmé v mém dětství a dospívání, až do konce války. Počínaje rokem 1968 se pak křesťanská víra dostala do protikladu s novým projektem společnosti a musela čelit ideám, svévolně se stavějícím na odiv. Snášet útoky a stavět se proti je tedy neodmyslitelným prvkem; je to však odpor, směřující k tomu, aby vynesl na světlo to, co je tu pozitivní. Při pohledu do Annuaria Pontificia, jen v roce 2009 jste založil devět nových diecézí, jednu apoštolskou prefekturu, dvě metropolitní sídla a tři apoštolské vikariáty. Počet katolíků tedy v poslední době vzrostl o 17 miliónů věřících, to je o tolik, kolik mají obyvatel Řecko a Švýcarsko dohromady. Ve skoro 3000 diecézích jste jmenoval 169 nových biskupů. Pak jsou tu audience, homílie, cesty, a tolik rozhodnutí, která je třeba učinit. Kromě toho jste však také napsal velké dílo o Ježíši, jehož druhý díl bude vydán zakrátko. Dnes je Vám 83: kde berete všechnu tu sílu? Především musím říct, že to všechno, co jste vypočítal je znamením, jak je Církev živá. Díváme-li se na ni pouze z pohledu Evropy, zdá se být na úpadku. Ale je to jen část celku. Na jiných místech země Církev vzrůstá a je živá, velmi dynamická. V posledních letech se 14

17 v celém světě zvýšil počet novokněží a také počet seminaristů. Na evropském kontinentu zakoušíme jen určitý aspekt a nikoli také onu velkou dynamiku probuzení, která v jiných částech skutečně existuje a s níž se neustále setkávám na svých cestách i prostřednictvím návštěv biskupů. Je pravdou, že ve skutečnosti je to až přílišné vypětí pro 83-ti letého člověka. Díky Bohu je tu spousta šikovných spolupracovníků. Vše se plánuje i uskutečňuje společným úsilím. Důvěřuji v to, že dobrý Bůh mi dá sílu, kterou potřebuji ke konání toho, co je třeba. Pozoruji však také, že sil ubývá. V každém případě mám dojem, že papež by nám mohl dát ještě nějakou lekci z fitness. (Papež se směje). To si nemyslím. Je pochopitelně zapotřebí moudře nakládat s vlastním časem. A mít se na pozoru, aby se dostatek času věnovalo odpočinku, abychom pak ve chvílích, kdy je to nezbytné, dokázali být patřičně připraveni. Několika slovy: respektovat s kázní denní rytmus a vědět, pro jaké chvíle je třeba šetřit energii. Používáte rotoped, který Vám předepsal předchozí osobní lékař, Dr. Buzzonetti? Ne, opravdu na to nemám čas, a díky Bohu jej v dané chvíli ani nepotřebuji! Papež je tedy jako Churchill: no sports! Přesně tak. Z druhé lodžie Apoštolského paláce, kde se konají audience, běžně odcházíte kolem 18 hodiny, abyste pokračoval v tzv. tabulových audiencích, totiž se svými nejdůležitějšími spolupracovníky. Od dále je papež, jak se říká, v soukromí. Co dělá papež ve volném čase, pokud vůbec nějaký má? Co dělá? Také ve volném čase musím procházet dokumenty a číst akta. Stále zůstává tolik práce, kterou je třeba udělat. Potom s papežskou rodinou čtyřmi ženami z komunity Memores Domini a dvěma sekretáři jsou tu společná stolování, a to jsou chvíle uvolnění. Díváte se společně na televizi? Společně s mými sekretáři sleduji zprávy, a tu a tam i nějaké dvd. Jaké filmy se Vám líbí? 15

18 Existuje velmi pěkný film o sv. Giuseppině Bakhitě, africké ženě, který jsme shlédli nedávno. Pak se nám líbí Don Camillo a Peppone... Dovedu si představit, že znáte zpaměti každý příběh. (Papež se směje) Všechny ne. Existuje tedy také papež soukromý. Jistě. Spolu s papežskou rodinou slavíme vánoce, ve sváteční dny posloucháme hudbu a rozmlouváme. Slavíme svátky a někdy se modlíme společně nešpory. Zkrátka svátky trávíme společně. A pak jsme společně při jídle a společná je především ranní mše svatá. To je zvlášť významný okamžik, v němž vycházejíce od Pána jsme spolu velmi intenzívním způsobem. Papež je stále bíle oděný. Nestane se někdy, že si ve volném čase oblečete svetr místo sutany? Ne. Je to pozůstatek druhého sekretáře Jana Pavla II., Mons. Mieczyslawa Mokrzyckého, který mi řekl: Papež má vždy sutanu, musíte ji mít i Vy. Římané zůstali jako zkoprnělí, když krátce po Vašem zvolení za 264 Petrova nástupce, viděli pod Vašim někdejším bytem stát kamion připravený k převozu Vašich osobních věcí do nového příbytku ve Vatikáně. Vybavil jste papežský byt svým použitým nábytkem? Jistě mou pracovnu. Bylo pro mne důležité moci mít pracovnu tak, jak byla během let. V roce 1954 jsem si koupil psací stůl, potom první knihovny. Postupem času se vše rozšířilo. Tam uvnitř jsou všechny mé knihy. V mé pracovně znám každý kout a každá věc má své dějiny. Pracovnu mi tedy přestěhovali kompletně. Ostatní komnaty byly vybaveny papežským mobiliářem. Kdosi objevil, že se Vám líbí hodiny, které přetrvají věky. Vy nosíte hodinky značky Junghans ze šedesátých či sedmdesátých let. Patřily mé sestře, ona mi je dala. Když zemřela, hodinky mi zůstaly. 16

19 Nedovedu si představit, že by měl papež svou peněženku, svůj vlastní běžný účet: je to pravda? Ano, je to pravda. Alespoň však dostáváte větší pomoc a útěchu shůry, ve srovnání, řekněme, s námi běžnými smrtelníky? Nejen shůry. Dostávám spoustu dopisů od prostých lidí, řeholnic, matek, otců, dětí, v nichž mi dodávají odvahy. Píší: Modlíme se za Vás, nebojte se, máme Vás rádi. A připojí i peněžité dary a malé dárečky... Papež dostává peněžité dary? Ano, ale nejsou určeny mně osobně, ale jsou poslány, abych jimi mohl pomáhat druhým. Velmi mne dojímá, že prostí lidé mi posílají nějaké peníze se slovy: Vím, že máte tolik lidí, kteří potřebují pomoci. Také já chci trochu přispět. V tomto smyslu přicházejí útěchy všeho druhu. Jsou tu také středeční generální audience s jednotlivými setkáními. Píší mi staří přátelé, někdy mne i přijdou navštívit, i když je to teď stále obtížnější. A jelikož stále vnímám také!útěchy shůry když se modlím cítím blízkost Pána či když čtu Otce Církve vyzařuje krása víry vskutku zakouším celý koncert útěch. Změnila se Vaše víra, když Vám bylo jako Nejvyššímu Pastýři svěřeno Kristovo stádce? Občas panuje dojem, že Vaše víra se jistým způsobem stala tajemnější, mystičtější. Nejsem mystikem. Ale je jistě pravda, že jako papež mám mnohem více důvodů k modlitbě a k tomu, abych se naprosto svěřil Bohu. Uvědomuji si, že všechno, co mám dělat, bych sám nedokázal. A jen proto jsem už takřka nucen vložit se do rukou Pána a říci mu: Pokud to chceš, jednej ty! Modlitba a kontakt s Bohem jsou nyní v tomto smyslu ještě nezbytnější, ale také přirozenější a spontánnější než předtím. 17

20 Řečeno profánně: máte nyní nějaký Svůj privilegovaný vztah s nebem, cosi jakoby právo na milosti, spjaté s Vaší službou? Ano, někdy mám takový dojem. V tom smyslu, že si uvědomuji: Hle, mohl jsem udělat něco, co nepochází ode mě. Nyní se Ti svěřuji, a všímám si, že skutečně, je tu pomoc, stane se něco, co nepochází ode mě. V tomto smyslu existuje zkušenost milosti služby. Jan Pavel II. jednou vyprávěl, že jednoho krásného dne mu otec vložil do ruky modlitební knihu s Modlitbou k Duchu svatému a vyzval ho, aby se ji každý den modlil. Postupem času pak pochopil, co to znamená, když Ježíš říká, že pravá ctitelé Boha jsou ti, kdo jej uctívají v duchu a v pravdě. Co to znamená? Tento bod Janova evangelia, ve čtvrté kapitole, je proroctvím o adoraci, kdy už nebude chrám, ale kdy se bude modlit bez vnějšího chrámu, ve společenství s Duchem svatým a s pravdou evangelia, ve společenství s Kristem; proroctví o době, kdy už nebude viditelný chrám, nýbrž nové společenství se zmrtvýchvstalým Pánem. A to zůstává povždy významným, neboť i z hlediska dějin náboženství to představuje velký zvrat. A jak se modlí papež Benedikt? Pokud jde o papeže, i on je před Bohem prostým prosebníkem, mnohem víc než ostatní lidé. Pochopitelně se vždy modlím především k Pánu, s nímž mne pojí, řekl bych, dávné přátelství. Ale vzývám i svaté. Jsem velkým přítelem svatého Augustina, Bonaventury a Tomáše Akvinského. I prostým svatým se říká: Pomozte mi! Stejně tak je vždy velkým odkazem Matka Boží. V tomto smyslu se vkládám do společenství svatých. Spolu s nimi, jimi posílen, pak rozmlouvám i s dobrým Bohem, především když prosím, ale také když děkuji; anebo prostě, jsa spokojen. 18