SYMPÓZIUM RODINNÉ TERAPIE Olomouc

Transkript

1 SYMPÓZIUM RODINNÉ TERAPIE Olomouc

2 Jak pěstovat rozumnou naději PhDr. Šárka Gjuričová Institut rodinné terapie Praha

3 Příběh opakovaně odmítaného dítěte -než si ho vzali Když adoptovali tříletého romského kluka Ivana, měli už tři děti: Ondřeje 10, Barču 7 a Kačku 6 let. Maminka: rozhodovali jsme se všichni byla jsem zvyklá toho hodně stihnout, děti jsem měla už na studiích, k tomu jsem přepisovala samizdaty později svůj příběh Když se objednali, dětem bylo o devět let víc: 19,16,15 a 12 Ivanův příběh, než přišel do rodiny Veselých v kojeneckém ústavu od narození do první předadopční péče jako přívažek ke světlé sestře, která byla v jiném ústavu, sourozenci mají být spolu - podruhé nechtěný do dd ho vrátili: měl tílko, trenky a bačkůrky (byl duben), to mu bylo 2 a čtvrt: Pak si ho sestřička z kojeňáku brala domů na víkendy, naučila ho mluvit, ráda by si ho nechala - manžel: buď on, nebo já. Další dvě odmítnutí?

4 Ještě k Ivanově historii Veselých si Ivana vybrali a po průtazích dostali v necelých 3 letech V dokumentaci měl: rodný list Příjmení: Ivan; Jméno :--- vyš. neurologie z předchozí předadopční rodiny: stížnost, že je nezvladatelný /vztekal se, protestoval?/; po medikaci stížnost: pořád spí. (po letech: muž, který se měl stát jeho otcem, ho posadil na stůl, lámal mu prsty u nohou a smál se mu) už u Veselých ve školce dětem: Když budeš zlobit, dají tě do ústavu! Riziko poruchy vztahu u dítěte, které prošlo institucionální péčí, zažilo týrání a opakované zklamání ve vztahu.? pocit beznaděje v prosinci 2005, mají 4 děti a chtěli by je dobře vychovat (při objednání o Ivanovi nemluvili)

5 Z poznámek po prvním setkání. Všech šest lidí. Ondrovi je 19, má před maturitou, Barče 16, Káče 15 studují gymnázium, Ivanovi 12, je v 5. třídě. Oba rodiče mírně alternativní, VŠ, zajímavé profese, horolezci. Lezou i starší děti, Ivan chodí na atletiku. Všechny děti hrají na nástroje, koncertují. Žijí ve vsi u Prahy. Když Ivan přišel, všichni na něj koukali to neměl Ivan nikdy rád. Něco jako lhaní a kradení bylo odjakživa... vlastně o tom jako o kradení a lhaní nemluvili, to až když Ivan začal chodit do školy. Vyšetřování Ve škole byla šikana vždycky, od starších dětí, ve třídě ani ne. Jednou vzal doma několik tisíc a koupil mobil, starší holka ho vydírala, říkala. Tak si koupili trezor. Ivan vedle maminky, spokojený, šeptá jí; s ní Ivan nejvíc mluví, chodil se k ní pomazlit, teď už míň. Někdy jí říká, že k nim nepatří. S tátou Ivan nemluví už tři roky, přestal mluvit také s Ondrou. Podle tatínka si Ivan myslel, že ho i jejich rodina zas vyhodí, choval se, jakoby jim to chtěl usnadnit. Něčemu nerozumí: Se mnou nemluví a přitom ho mám za svého, až mne to překvapuje /?aa co Ivan/.

6 1. setkání- závěr Na odchodu maminka: trápí ji, že Ivan krade, má starost, jestli ho dobře vychovají. Aby se jednou nedostal do vězení. Už byli u několika psychologů a individuálních terapeutů, moc to nepřineslo. Už to nebudou opakovat. (Děti, které kradou, nekradou stejně jako dospělí, u dětí to má jiný význam. Nejsou malí kriminálníci). Třeba si bere něco zpátky, když o tolik přišel, napadlo maminku. Při prvním setkání mluvili hlavně rodiče, všichni byli silně zúčastnění, doplňovali. Brali chování Ivana s porozuměním (věděli, že u deprivovaných dětí z dd to bývá (moralizující slovo kradení objevili až poté, co na ně upozornilo okolí).?vztahová vazba Ivana k mužské části rodiny Telefonát: nikdy nevyprávěli Ivanův příběh, aby byli u toho všichni Můj dojem: jejich vyprávění mělo na ně samotné vliv. Všechny děti o setkání mluvily - prý holky byly nadšené! -? ) Jsou kurážní, troufají si, i když mají strach- horolezci

7 prosinec červen 2007 malé významné změny v rodině ( z pracovních poznámek ) leden/06 Tatínek s třemi dětmi: u nás teď vaří mužský, on a Ivan. Ivan září. Maminka dostala k narozeninám týden na lyžích v Alpách. Když doma máma není, Ivan prý víc navazuje se sourozenci. Taky je ale prudí, ruší v učení, ukazuje něco na mobilu, to říkají sestry - celkem vlídně. březen/06 Rodiče s Ivanem a Ondrou. Ivan se začal bavit s tátou. Lidé si také všímají, že se Ivan chová obratněji společensky. S Ondrou Ivan dál nemluví - Ondra je dotčený, že ho Ivan přehlíží, on se o něj nejvíc staral, když přišel k nim - mají fotky, jak mu Ivan usnul na klíně. Je to, že Ivan s Ondrou nemluví je známkou toho, že pro něj není důležitý, anebo to není jinak, uvažujeme. duben /06 Ivan se víc sblížil se sestrami, berou ho na lezení. Barča a Kačka se uculují: Ivan se tam chce hlavně bavit s holkama. V Lidušce měl Ivan kytarový koncert, byl prý nejlepší. leden/ 07 Setkáváme se až po 3/4 roce. Do prázdnin to bylo s Ivanem dobré, po prázdninách problémy; od září v SVP a dál chodí na stacionář. Už to nezkoumám, podle rodičů mu pobyt prospěl. V rodině jsou i jiné změny. Bydlí u nich Ondrova holka a také Barča si vodí kluka. Tatínek změnil zaměstnání, víc pracuje. duben /07 O víkendu všichni na skalách. Ivana to bavilo, to je málokdy. Ivan často říká, že ho věci nebaví, i když je dělá dobře. Ale maminka pozná, že když mu cuknou koutky, je v dobré náladě. Doma kradení delší dobu není (poznámka mimochodem). Květen 2007 Telefonát maminky: Ivan má salmonelosu, žádají další termín

8 . Riskantní emancipace od rodiny a návraty k rodině - červen2007- říjen 2010

9 K čemu jim - asi - setkání byla? Rodiče přišli s tím, že chtějí dobře vychovat čtyři děti (starost, jak to bude s Ivanem, byla zjevná, šlo jim také opravdu o to, aby to zvládli jako rodina) Chodili s více dětmi, dávali najevo, že o setkávání stojí. Problémy kolem Ivana konstatovali a nepotřebovali je rozebírat. Vyslovili, co mají za sebou, ale chtěli se dívat dopředu. Často mluvili o tom, co se podařilo i v obtížné době, měli radost ze zveřejňování. Chtěli získat bezúečné místo, kde sdílet příběh své rodiny, dávat životu narativní podobu. Chtěli, abych spolu s nimi potvrzovala, že to, co dělají a jak žijí, má smysl (s V. Havlem: že věci mají smysl bez ohledu na to, jak dopadnou ) Snad jsme společně pěstovali naději, že se věci mohou zlepšit. maminka: tady Ivan opravdu uvěřil, že patří do rodiny, já jsem tady pořád něco objevovala tatínek: Vám to můžu říct

10 Co uměli (a co by mohlo být užitečné pro jiné rodiny) Ivanovi v lepších dobách dovedli dávat najevo, že z Ivana mají radostmluvit s Ivanem i o těžkých věcech, o opatřeních, která udělají. Že koupí trezor, aby ho chránili před kradením. Že uvažují o dg ústavu, aby ho chránili před nebezpečnými lidmi. Intuitivně využívali externalizační metaforu: problém je kradení, toulání, Ivan problémem není Dávali najevo, že se vždycky /po opatřeních/vrátí domů. Adoptovat všichni. Mezi sourozenci měl pevné místo, i když je občas otravoval, zastávali se ho. Žili si zároveň své zájmy, neměli pocit, že se kvůli němu omezují. Všichni se živě učit: korigovali svá očekávání, získávali nová porozumění : Neřekne, co chce, když chce zmrzlinu, řekne, že ji nechce. dokázali leccos u Ivana přehlédnout, spokojit se s částečnými úspěchy, tolerovat jeho zvláštnosti. Uměli mluvit o Ivanových nepravdách nekonfrontačně. Nevyšetřovali; konstatovali rozdíl maminka dovedla poznat a uznat diskrétní signály citové vazby Ivana k sobě a k dalším členům rodiny. Reflektuje, že ji má Ivan rád, mluví o tom a nedá si to vzít.

11 Co uměli (a co by mohlo být užitečné pro jiné rodiny) Rodiče věděli, že adopce traumatizovaného dítěte je pro vývoj rodiny riskantní, chtěli dát Ivanovi šanci. Vnímali i příležitost k růstu ččlenů rodiny Rodiče měli vždy silný partnerský vztah, pečovali o něj, uprostřed starostí dokázali zařídit si pro sebe dovolenou podle svých představ. I když Ivanův vývoj byl náročný, dávali podporu a tolerantní přijetí všem dětem, vítali doma jejich přátele Rodiče mají zajímavé profese, profesionální aspirace, podporující sítě kamarádů a bohaté zájmy, kterých se nevzdávají ani v těžkých dobách

12 Otázky, reflexe na závěr-1 Velká otázka : Jak žít identitu Roma ve většinové rodině? Ivan v průběhu života v rodině kradl, lhal, toulal se, fetoval dost důvodů vidět průběh adopce jako neúspěšný. Když budeš zlobit, dají tě do ústavu. Strategie deaktivace = hodný, neplakal, nestěžoval si, nevztekal se. Zároveň a zlobení mu umožňovalo převzít nad situací kontrolu a tak chránit před dalším odmítnutím? Dokážu mít vliv nad svým životem a zařídím, že mě TAM dají. Jak věřit, že můžu patřit k téhle rodině? Tolikrát mne dřív odmítli. Excesy v průběhu dospívání představovaly krizi, jakou adoptivní rodiče někdy zakoušejí ( U romských dětí bývá vysvětlována etnickými příčinaminěkdo takový názor považuje za rasismus); jakoby chtěl rodině komunikovat: Nejsem jako vy. Neřiďte mi život. A souběžně s tím byla touha k nim patřit a potěšit je. Jak rozumět tomu, že Ivanovy riskantní odchody z domova začaly v době, kdy si sourozenci vodili své partnery do domácnosti?

13 Otázky, reflexe na závěr-2 Etnická šikana a různé projevy diskriminace patřily vždy k Ivanovu životu a patří dodnes. Jak by se vyvíjel Ivanův život, kdyby nebyl Rom? Jak rozumět citlivému vztahu k autistickým dětem? Důvěřuje jim, že ho přijímají bez předsudků? Cítil, že ho neohrožují? Poznali navzájem, že s nimi má cosi společného? Způsob, jak dát najevo blízkost adoptivní mamince? Tato rodina si ji zvolila rodinnou terapii spíš provázení jako prostor bezpečného sdílení a podpory a byla pro ně byla přínosná - kontakt trval pět let. Po dalších letech jej obnovil Ivan a to kvůli zlepšení vztahu. Ivan má malý okruh lidí, kterým věří, udržuje s nimi dlouhodobý vztah. Je pro něj těžké důvěřovat lidem v běžném kontaktu. Patrně má i individuální problémy, o kterých nemluví, možná je léčí marihuanou. Terapii zatím nechce. Ivan ve svých dvaceti letech má důležité vztahové kompetence: žije čtvrtým rokem s přítelkyní. (Když měl vztahový problém, dokázal si zařídit terapeutické setkání.) Spolu s přítelkyní se starají o chlapečka, podle prarodičů to dělají dobře

14 Otázky, reflexe na závěr-3 Má dobré kontakty se svou adoptivní rodinou: chodí k rodičům se svou rodinou na svátky, volá jim pravidelně, radí se s nimi. Finanční podporu nechce, přijme ji, když je v tísni. Udržuje kontakty s ad. sourozenci (s bratrem zajdou na pivo, jeho partnerka kamarádí se sestrami). Jeho vztahové vazby jsou křehké a zranitelné. Mohl profitovat z individuální psychoterapie. Ivanův život negativně ovlivňují nedostatečné vzdělání a etnická diskriminace (Když Ivan po několika letech po ukončení rodinných kontaktů s námi sám (!) projevil zájem o konzultaci, zajímalo mne, jak jsem to tehdy zapisovala a chtěla jsem se v tom vyznat)

15 Rozumná naděje tvrdí, že budoucnost je otevřená, nejistá a ovlivnitelná. Rozumná naděje je vztahová. Jsem, protože jsme. Doufám, protože doufáme Neurobiologie naděje Amygdala, s určujícím významem v limbickém systému, hraje rozhodující roli v zážitku strachu. Pozitivní emoce, které mají původ v prefrontálním kortextu, uvolňují látky, které zaplavují limbický systém. Amygdala je zklidňována látkami z prefrontálního kortextu (dopamin). Objevování cesty, tvoření rozumné naděje, pomáhá uklidňovat strach. Klinické užití Tím, že se hlásíme k rozumné naději, zvyšujeme svou schopnost doprovázet a možnost být svědkem. Jde o společnou tvorbu, nejde o dodávání či dávání naděje terapeutem. Weingartner K. Reasonable Hope: Construct, clinical application and supports Fam. Procc. 49, 1, 2010