Univerzita Karlova v Praze

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví Diplomová práce 2006 Radka Římanová

2 Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví Studijní program: informační studia a knihovnictví Studijní obor: informační studia a knihovnictví Radka Římanová Kooperativní systém zpracování autoritních záznamů v České republice Diplomová práce Praha 2006

3 Poznámka: Jedná se o text, který byl upraven na základě posudků vedoucí práce a oponenta. Oproti verzi odevzdané v papírové podobě došlo také ke změnám v číslování stránek Vedoucí diplomové práce: Oponent diplomové práce: PhDr. Eva Bratková Ing. Martin Svoboda Datum obhajoby: Hodnocení: výborně

4 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje. V Praze, 14. dubna podpis diplomanta

5 Identifikační záznam ŘÍMANOVÁ, Radka. Kooperativní systém zpracování autoritních záznamů [The Cooperative system for the authority records processing]. Praha, 2006, 145 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví Vedoucí diplomové práce PhDr. Eva Bratková. Abstrakt Tématem práce je kooperativní systém zpracování autoritních záznamů v České republice a možnosti jeho dalšího rozvoje v kontextu mezinárodně doporučené metodiky a zkušeností ze zahraničních projektů. V úvodní části je analyzován termín autorita. Dále práce uvádí základní aspekty mezinárodního vývoje autoritních databází, a to především z hlediska vývoje standardů a doporučení pro zpracování. Dokumentuje vývoj českého národního autoritního souboru pro jmenné i věcné záznamy od konce devadesátých let 20. století do roku Podrobně jsou hodnocena doporučení IFLA Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy a konceptuální model Funkční požadavky na autoritní záznamy. Pro identifikaci autoritního záznamu v kooperativních systémech je významným prvkem identifikátor entity a identifikační čísla záznamů, práce analyzuje několik těchto systémů. Komunikační formáty pro autoritní záznamy UNIMARC a MARC 21 jsou popisovány s ohledem na využití v českých katalozích. Práce se věnuje mezinárodním projektům (NACO, AUTHOR, LEAF) a využití jejich zkušeností v českém systému. Těžiště práce spočívá v rozboru historie, finančního zabezpečení, technického řešení a metodiky projektu Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit. V závěrečném shrnutí jsou definovány okruhy problémů, jejichž vyřešení by umožnilo další rozvoj českého projektu. Klíčová slova [inspirace v systému ISDP: ] aplikace Z39.50, autoritní záznamy, autoritní soubory, autoritní databáze, autoritní vazby, bibliografické záznamy, Národní knihovna České republiky, NACO (projekt Kongresové knihovny), AUTHOR (projekt EU), LEAF (projekt EU), VISK (projekt MK ČR), Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit (projekt NK ČR), EAC (Encoded Archival Contex), FRAR (Functional requirements for authority records), GARR (Guidelines for authority records and references), katalogizace

6 PŘEDMLUVA Hlavním tématem diplomové práce je projekt Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit, koordinovaný Národní knihovnou ČR. Téma jsem si zvolila podle svého profesního zaměření. Od roku 2005 pracuji jako supervizor souboru autoritních záznamů Státní technické knihovny. Mým úkolem je nejen správa lokálního souboru knihovny, ale i zapojení se do výše uváděného projektu. V roce 2005 a 2006 jsem byla řešitelkou projektu Harmonizace databáze personálních autorit Státní technické knihovny se souborem národních autorit Národní knihovny ČR, podpořeného dotací Ministerstva kultury ČR (dotační program VISK 9). Během své práce jsem se seznamovala s problematikou autoritních souborů, která mne velice zaujala jako prvek umožňující zkvalitnění vyhledávání v katalozích, s využitím všech možností výpočetní techniky a telekomunikačních sítí. Snažila jsem se získat co nejvíce informací o současných světových trendech v této oblasti. V roce 2005 jsem na konferenci Automatizace knihovnických procesů vystoupila s příspěvkem Soubory autorit a internet [ŘÍMANOVÁ, 2005], který jsem napsala ve spolupráci s PhDr. Zdeňkem Bartlem. Příspěvek obsahoval informaci o konceptuálním modelu Funkční požadavky na autoritní záznamy a stal se výchozím materiálem pro aplikaci ukládání internetové adresy do autoritních záznamů osobností a korporací. Během psaní diplomové práce jsem znalosti problematiky prohloubila a získala nové poznatky, které využiji v dalším studiu i odborném působení. Nejprve jsem zpracovala informační rešerši k dané problematice, a to v dostupných databázích Library and Information Science Abstracts (LISA), Information Science and Technology Abstracts Plus (ISTA), Library, Library Literature & Information Science Fulltext (LLIS) a databázi Národní knihovny České republiky KKL Databáze knihovnické literatury. Výsledek rešerše mi nejen poskytl informační základ pro další práci, ale upozornil mne i na některé problémy, které jsem posléze analyzovala. Jednalo se například o terminologický problém používání českého slova autorita. Zjistila jsem, že anglická terminologie téměř tento pojem nepoužívá ve smyslu podstatného jména, ale pouze ve slovních spojeních jako přídavné jméno. V textu práce jsem tohoto termínu použila pouze tehdy, jestliže se jednalo o citaci názvu projektu nebo názvu děl. Názvy děl a institucí uvádím v českém jazyce. Překlady jsou verifikovány v databázi Anglicko-český a česko-anglický slovník vi

7 knihovnické terminologie. Pokud nebyl název v databázi uveden, přeložila jsem jej samostatně. Informace o mezinárodní problematice jsem čerpala z odborného tisku a internetových prezentací. V částech věnovaných českým autoritním souborům jsem kombinovala informace získané z odborných článků, konzultace s odborníky a své vlastní zkušenosti. V roce zpracování mé diplomové práce neexistovala publikace, která by vývoj národního autoritního souboru komplexně mapovala. Diplomová práce je v souladu se zadáním uspořádána do logických celků. Některé informace se v jednotlivých kapitolách opakují v závislosti na příslušném tématu. V úvodní kapitole, která se zabývá používáním termínu autorita, jsou uvedeny i informace související s historií autoritní kontroly ve světě a ČR. Další část práce je věnována historii vývoje autoritních souborů, část věnovanou ČR jsem ukončila rokem Po tomto roce se již národní autoritní soubor rozvíjí v úzkém sepětí s projektem Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit, který je popisován v samostatném bloku kapitol. V práci je pouze okrajově popisována problematika věcných autoritních souborů a souborů unifikovaných názvů, neboť ta není předmětem řešení popisovaného projektu a její analýzy by tedy byly nad rámec zadání diplomové práce. Analýze metodik a směrnic pro zpracování jsem věnovala pozornost podle významu, který má pro český projekt, a podle dostupnosti jejího textu. Například anglo-americkým katalogizačním pravidlům, která jsou základní instrukcí pro zpracování autoritního záznamu, je věnován malý prostor, protože se jedná o obecně známý a dobře dostupný materiál. Naproti tomu konceptuální model Funkční požadavky na autoritní záznam je zpracován podrobně, protože se jedná o dokument významný a aktuální a v českém prostředí zatím nepublikovaný. V kapitolách věnovaných zahraničním projektům jsem analyzovala pouze tři projekty, které považuji za významné pro získání inspirace k dalšímu řešení českého projektu. Projekt NACO přinesl za třicet let svého trvání tolik zkušeností, že jeho kvalitní analýza by mohla být tématem zcela samostatné práce. Projekty AUTHOR a LEAF byly analyzovány jako důležité aktivity Evropské unie na poli autoritní kontroly, do nichž by se měla postupně zapojit i ČR. Kooperativní projekt je charakterizován popisem historie řešení projektu, zabezpečením jeho financování dotací Ministerstva kultury ČR, popisem aktuálního technického řešení a metodiky. Analyzovala jsem několik lokálních souborů autoritních záznamů, vystavených na vii

8 jejich internetových prezentacích, abych zjistila využití autoritních souborů nad rámec verifikace termínu pro ověřování formy slova v záhlaví bibliografického záznamu. Tato diplomová práce není komparativní studií. V závěrečném shrnutí je uvedeno šest problémů, které považuji za klíčové pro další řešení projektu. K jejich formulaci jsem přistoupila teprve po sepsání celého textu, a shromáždění a propojení všech získaných poznatků. Závěrečné shrnutí je sestaveno zcela subjektivně a nebylo konzultováno s odborným garantem projektu Z. Bartlem, i když vyplývá i z konzultace s ním. V textu jsou uloženy tabulky a obrázky. Vzhledem k tomu, že se téměř vždy jedná o přílohy, které úzce souvisí s daným textem, rozhodla jsem se je prezentovat přímo v textu, nikoli formou příloh za textem. V některých případech pak došlo k nerovnovážnému rozložení textu na stránce. Obrázky, kdy bylo nutné zajistit čitelnost uváděného textu jsou po uložení z internetových prezentací neproporcionálně zvětšeny. Seznam použité literatury jsem zpracovala v souladu s normou ISO Na závěr předmluvy své práce bych ráda poděkovala vedoucí práce PhDr. Evě Bratkové za trpělivé a laskavé poskytnutí konzultací a vedení práce. Zároveň bych ráda poděkovala své rodině a svým kolegům ze Státní technické knihovny, bez jejichž podpory bych nikdy nedokázala tuto práci zpracovat. viii

9 OBSAH 1. Úvodní terminologický problém Mezinárodní vývoj vytváření a správy autoritních souborů od osmdesátých let 20. století do současnosti Vývoj vytváření autoritních souborů v ČR Věcné autoritní soubory v ČR Identifikační číslo autoritního záznamu v databázi NK ČR Mezinárodní standardy a doporučení Anglo-americká katalogizační pravidla (AACR 2) Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (GARR) Funkční požadavky na autoritní záznamy (FRAR) Mezinárodní standardní čísla pro autoritní entity MARC formáty pro autoritní záznamy UNIMARC : formát pro autority Popis manuálu českého překladu UNIMARC/Autority MARC 21 : formát pro autority Česká národní pole ve formátu MARC pro autoritní záznam Zahraniční projekty v oblasti kooperativní tvorby autoritních záznamů Kooperativní program jmenných autoritních záznamů (NACO) Projekt AUTHOR Propojování a prohledávání autoritních souborů (LEAF) Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit Průběh projektu Dotační program Veřejné informační služby knihoven (VISK) Technické řešení projektu Pravidla zápisu autoritních záznamů osob a korporací v rámci kooperativního systému v ČR Účastníci kooperativního projektu Analýza několika lokálních autoritních souborů účastníků projektu 103 ix

10 7. Závěrečné shrnutí problémů budování české národní autoritní databáze Problém terminologický Provozně kapacitní problém údržby národního souboru Problém čištění rejstříků Problém azbuky Problém regionálních databází a propojení s paměťovými institucemi Problém propojení národního souboru v mezinárodním kontextu Seznam použitých zkratek Seznam použité literatury 121 x

11 1. Úvodní terminologický problém V českém katalogizačním prostředí se užívá termínu autorita pro označování záznamu z databáze autoritního souboru. Někdy se termínem autorita označuje i entita, která je v záznamu popisována. Eva Bratková [2001] navrhuje ve svém školním výkladu modelu Funkční požadavky na bibliografické záznamy (Functional Requirements for Bibliographic Records, FRBR) používat pro entity, které jsou popisovány autoritními záznamy, termín autoritní entita (v modelu FRBR skupina 2 a 3). Entity, skupiny 1, které jsou popisovány bibliografickým záznamem, navrhuje autorka nazývat termínem bibliografické entity (dílo, vyjádření, zhmotnění, jednotka). Entity zařazené do skupiny 2 navrhuje E. Bratková nazývat jmenné autoritní entity (fyzická osoba, korporace) a entity skupiny zařazené do skupiny 3 navrhuje nazývat předmětové autoritní entity (pojem,předmět, událost, místo). Termín autoritní entita se v textu FRBR nevyskytuje. Jeho užití jsem objevila na dokumentu o archivních formátech dat The Internal Standard Archival Authority Record for Corporate Bodies, Persons and Families (ICA) and the Essential Data Elements for Internationally Shared Resource Authority Records (IFLA ) [PARER, 1998], a to v části textu, která porovnává doporučení IFLA pro autoritní záznam se strukturou archivních záznamů: Uvádění celého životopisu, historických a dalších informací o autoritní entitě je důrazně doporučeno ve všech specifikacích IFLA, ale mnoho bibliografických autoritních souborů omezuje obsah svých záznamů na pouhý seznam hlavních a variantních forem záhlaví, bez dalších údajů. Domnívám se, že oba citované typy užití termínu autoritní entita [BRATKOVÁ, PARER, 1998] jsou velmi výstižné a tento termín lze užívat vždy, pokud je třeba označit subjekt nebo objekt popisovaný autoritním záznamem. V této práci je termínu autoritní entita v tomto smyslu užito. V současné běžné knihovnické terminologii se však používá v tomto smyslu termínu autorita. Tento termín je nyní natolik vžit, že se objevuje i v názvu českého kooperativního programu Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit. 11

12 Termín přibyl do slovníku českých knihovníků na sklonku 20. století a byl přejat jako česká podoba anglického slova authority. Význam českého slova autorita a anglického authority však není stejný, i když jej lze pokládat za podobný. Ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost [1994, s. 23] je uvedeno toto vysvětlení: Autorita 1. všeobecně uznávaná vážnost, vliv: otcovská a.; a. učitele; uznávat a-u státu 2. obecně uznávaný znalec, odborník, vlivný učitel: a. v právních věcech; být pro někoho autoritou [Slovník spisovné, 1994, s. 23 ] Ve Velkém anglicko-českém slovníku [HAIS, 1991, s. 131] je uveden význam slova authority takto: authority 1. autorita, zákonné právo, úřední moc, pověření, zmocnění, svolení, plná moc;vážnost, vliv, váha, úcta; zásadní dílo, pramen, prohlášení, výrok, svědectví; 2. úřad; 3. oprávnění; 4. vrcholná, mistrovská úroveň; 5. autor; 6. person in authority vedoucí činitel. Zdeněk Bartl [1996, s. 14], vedoucí oddělení národních jmenných autorit Národní knihovny ČR, vysvětluje důvod, proč dává přednost slovu autorita před termínem autoritní soubor, takto: Ve významu, v jakém je termín soubory autorit, resp.soubory národních autorit nejen v této publikaci, ale i v odborném tisku užíván, by se mělo správně používat znění soubory záznamů národních autoritních hesel, což je poněkud krkolomný termín, a proto se běžně zkracuje na soubory (národních) autorit, byť ne terminologicky přesně. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy [Národní knihovna České republiky, 2002b] však uvádí výklad termínu autorita takto: Ověřená a směrodatná, standardizovaná podoba jména personálního nebo korporativního autora, geografického jména, názvu dokumentu (včetně doku-mentu seriálového a edice, v níž dokument vychází, popř. jména nakladatele) nebo výrazu věcného selekčního jazyka. (VODIČKOVÁ 1999:65) Jako termíny příbuzné jsou v terminologické databázi uvedeny termíny: soubor autorit, autoritní záznam, jmenná autorita, personální autorita, korporativní autorita, geografická autorita, názvová autorita, autoritní heslo, autoritní záhlaví, věcná autorita. Slovo autorita se v českém knihovnickém prostředí objevuje s nástupem výpočetní techniky do oblasti zpracování bibliografických záznamů po roce V této době dochází k obecnému velkému přijímání anglických slov do češtiny. V českém knihovnickém prostředí byla situace podpořena i pořizováním zahraničních knihovnických informačních systémů, jejichž funkce neměly české 12

13 ekvivalentní pojmenování, a dříve, než bylo nalezeno, vžil se počeštěný termín anglický. Mimo termín autorita došlo např. také k přijetí slova holding, pro který existuje český ekvivalent exemplář. Na problém překladu slova authority upozorňují i překladatelé českého standardu UNIMARC/Autority [1995, s. 3]. Ačkoli je slovo authorities přímo v názvu formátu, není definováno v anglickém textu standardu ani doporučení Směrnice pro autoritní a odkazové vstupní prvky (Guidelines for autority and reference entries, GARE). Kolem užívání slova autorita proběhla v časopise Národní knihovna v roce 1996 krátká diskuse [Nová slova, 1996, s. 8]. V této diskusi bylo navrhováno nahradit termín autorita a authority files termínem standardizované hesláře. Tento návrh byl odmítnut [HORÁKOVÁ, 1996, s. 138] s odůvodněním, že autorita nebo autoritní soubor mají vyšší váhu než příliš obecné slovo heslář. Autorka tohoto příspěvku již užívá termínu národní autorita jako nejvyšší závazné formy pro pojmenování osoby, korporace, názvu díla atd. Prezentuje také názor, že neužívání termínu autorita v minulosti je jedním z důkazů zaostávání v oblasti aplikace výpočetní techniky v československém knihovnictví. Před užíváním tohoto termínu česká katalogizace označovala proble-matiku, kterou se nyní zabývají projekty zaměřené na rozvoj autoritních záhlaví, termínem jméno původce záhlaví. Pro různé formy záhlaví, které bylo třeba sloučit, se užívaly odkazy všeobecné (viz) a zvláštní (viz též) [NÁDVORNÍK, 1959, s. 57]. Pro ověření správnosti české terminologie je nejprve nutné zjistit, kdy se termín authority v dnešním slova smyslu objevuje v terminologii anglické, odkud byl přejat k nám. V anglickém textu Anglo-amerických katalogizačních pravidel [American Library Association, 1978] není v žádné z kapitol uváděn termín authority, ale záhlaví (headings), s podřízenými termíny korporace (corporate bodies), osobní jméno (personal names), jméno místa (place names), unifikovaný název (uniform titles) nebo termín selekční prvek (access point). Pravidla AARC2 jsou doporučovanou normou pro českou katalogizaci od roku 1994 [STOKLASOVÁ, 1999] a řídí se jimi i způsob zápisu údajů do autoritního záznamu (AACR2, kapitoly 21 26). Celá problematika autoritních souborů vychází ze zásad Mezinárodní 13

14 konference o katalogizačních principech (International Conference of Cataloging Principles, ICCP), která se konala v roce 1961 v Paříži. Tato konference byla svým významem největší událostí v oblasti katalogizace ve druhé polovině 20. století a na její závěry navázalo mnoho projektů, a to včetně projektů budování národních a mezinárodních autoritních souborů. H. Vodičková [1997, s. 69] říká: Z hlediska dalších aktivit IFLA, navazujících na Pařížskou konferenci, byla významná rezoluce IV, která obsahuje, řečeno dnešní terminologií, návrh na tvorbu slovníků selekčního jazyka (souborů autorit) pro záhlaví jmenného záznamu. V rezoluci bylo řečeno, s různým stupněm naléhavosti, vydat s minimálním zpožděním : přehled jmen osob v jednotlivých zemích a způsob jejich formalizace v záhlaví ve jmenných záznamech. V příslušné zemi připravit a vydat: seznam jmen států a jiných územních celků pro katalogizační záznamy, a to ve shodě s oficiálními jmény užívanými právě těmito územními jednotkami: připojit ekvivalenty v hlavních světových jazycích, seznam anonymních klasických děl v jednotlivých zemích se stanovením unifikovaného názvu pro každé klasické dílo: k němu připojit další vyskytující se názvy v témže jazyce i dalších jazycích, seznam druhů publikací, které mohou být popisovány pod konvenčním názvem vystihujícím formu díla, pokusně sestavit seznamy jednotlivých záhlaví jako např. seznam jmen klasických řeckých a římských autorů, seznam jmen korporací mezinárodních a národních. H. Vodičková [1997, s. 69] ve své práci, hodnotící konkrétní výsledky ICCP 36 let od jejího konání, uvádí bibliografii děl, která byla vydána v rámci realizace jejích zásad. Díla ve svých názvech nesou termín entry, v českém překladu tedy vstupní prvek, případně uniform headings unifikované záhlaví. 14

15 Např.: National usages fot the entry of names of persons, publishered with the assistance of UNESCO. Provisonal edition Anonymus classics : a list of uniform headings for European literatur. Rev. Ed. London : IFLA International Office for UBC, Anglické slovo authority, ovšem již ve významu standardizované, ověřené, jsem v této bibliografii Hany Vodičkové objevila poprvé u díla Names of states : an authority list of language forms for catalogue entries. London : IFLA International Office for UBC, Do dalšího vývoje katalogizační a bibliografické praxe významně v sedmdesátých letech 20. stol. přispěl rozvoj výpočetní techniky [BUIZZA, 2004, s. 124]. Mimo racionalizaci vlastního zpracování a zobrazování záznamu se otevřely možnosti spolupráce bibliografických agentur. Na konci sedmdesátých let se objevují první kooperativní programy, které již ve svých názvech nesou výraz authority (v roce 1972 je to program Name Authority Cooperative Project, NACO organizovaný Kongresovou knihovnou). IFLA se ujímá v rámci programu Univerzální bibliografické kontroly (Universal Bibliographic Control, UBC), vytvoření sady doporučení pro tvorbu standardizovaných forem termínů v záhlaví bibliografických záznamů. Tato doporučení jsou realizována v roce 1984 prvním vydáním Směrnice pro autoritní a odkazové vstupní prvky [BUIZZA, 2004, s.123]. V době vydání tohoto doporučení lze již konstatovat, že se anglický termín definitivně dostal ve svém současném slova smyslu do povědomí katalogizátorů celého světa. V anglickém oborovém slovníku [Harrod's librarians' glossary, 2005, s. 48] již nalézáme termíny authority list, authority practice, authority record. Slovo authority nestojí v termínech izolovaně, ale jako přídavné jméno. Jako podstatné jméno bylo slovo authority použito v názvech standardních formátů pro zpracování záznamů: Authorities : a MARC format (vydáno 1981) a UNIMARC/Authorities (vydáno 1991) [BUIZZA, 2004, s. 124] 15

16 Pro hledání správného pojmenování problematiky autoritních záznamů je nutné zohlednit i knihovnickou terminologii dalších slovanských jazyků, viz tab. 1. Do této tabulky jsou zařazeny výrazy vyhledané především v katalozích národních knihoven a v případě, že nezpřístupňují samostatný autoritní soubor, pak v dalších materiálech na internetových stránkách těchto knihoven. Tab. 1. Porovnání názvů pro autoritní záznam v některých slovanských jazycích jazyk termín pro označení autoritního zdroj ověření výrazu záznamu Čeština autorita [BARTL, 1996, s. 14] polština hasło wzorcowe NUKAT souborný katalog polských vědeckých knihoven slovenština autorita OPAC Slovenské národní knihovny slovinština normatíven zapís CONOR.SI- Souborný autoritní katalog Slovinska běloruština аўтарытэтнi/нарматыўнi запіс Národní knihovna Běloruska ukrajinština авторитетний запис Národní knihovna Ukrajiny V. I. Vernad'skogo Ruština нормативный запись OPAC Ruské státní knihovny v Moskvě Z porovnání výrazů pro označení českého slova autorita vyplývá, že v jiných slovanských jazycích se častěji užívá termínu, pro který bych v češtině užila výraz normativní záznam. Slova odvozená od anglického základu slova authority jsou použita ve zkoumaných pramenech především v oblastech vyhrazených pouze pro odborníky (např. ukrajinský standardní formát УКРМАРК ). Domnívám se tedy, že použití termínů pro označení této problematiky výrazy odvozenými od slov norma nebo standard by bylo obecně srozu-mitelnější než současné varianty anglického slova authority. Normativní 1. stanovící normu: n.orgán 2. na ní založený: n. mluvnice, slovník kodifikující normu [Slovník spisovné, 1994, s. 224]. 16

17 Obr. 1. Náhled OPAC NK ČR s navigací do souboru autoritních záznamů z bibliografického záznamu (AKS Aleph 500) [uloženo ] Další variantou by mohlo být použití slova standard a jeho odvozenin. Standard obvyklá, běžná úroveň; ustálená míra, podoba něčeho. [Slovník spisovné, 1994, s. 410] Tato srozumitelnost by odpovídala požadavkům pro architekturu OPAC. V současné době se producenti automatizovaných knihovních systémů (AKS) snaží o zvýšení uživatelské přívětivosti elektronických katalogů cestou minimalizace odborné knihovnické terminologie. Inspiraci hledají v terminologii internetových vyhledávačů a knihkupectví (např.google, Amazon). Pokud knihovny používají ve svém katalogu knihovny termín autorita, viz obr. 1, pro název rejstříku jmen autorů nebo korporací, je tento rejstřík uživateli opomíjen, protože jeho název je pro ně nesrozumitelný. Obecná srozumitelnost je také důležitá při realizaci projektů, jako je Kooperativní tvorba a využívání souboru autorit. Možnost zapojit se do projektu je závislá na prostředcích, které jim poskytuje jejich zřizovatel (státní správa, instituce, škola). Pokud má knihovna získat podporu pro svou práci, musí srozumitelně vysvětlit účel požadovaných prostředků. Nepřesná terminologie může být jedním z úskalí, která musí při tomto procesu překonat. Centrální katolická knihovna v roce letech řešila projekt Multimediální databáze souboru bohemikálních jmenných autorit ve 20. století 17

18 [NOVOTNÁ, 2002]. Z článku hlavní řešitelky cituji: Když jsem na chodbě knihovny žádala fakultní teology o vyplnění dotazníků pro jmenné autority, překvapili mne svou reakcí: My nejsme žádné autority, nejsme takové kapacity v oboru. Pojem autority chápali totiž podle klasické latinské definice, tj. váha, vážnost či moc, v přeneseném smyslu slova uznávaný znalec či odborník. Bylo náročné vysvětlit teologům smysl knihovnického termínu jmenné autority. Toto obecné porozumění je také důležité ve spolupráci s dalšími paměťovými institucemi. V ČR zatím nebyl řešen žádný společný projekt tohoto typu, ale existence podobných projektů mezinárodních (např. LEAF viz kapitolu 5.3) je důkazem, že další rozvoj v oblasti tvorby autoritních souborů půjde i tímto směrem. Slovo autorita již z české knihovnické terminologie nezmizí, ale bylo by vhodné k němu přiřadit srozumitelnější ekvivalent, např. normativní záznam nebo standardizovaný záznam. 2. Mezinárodní vývoj vytváření a správy autoritních souborů od osmdesátých let 20. století do současnosti Za předchůdce dnešních samostatných autoritních souborů pokládáme bibliografické kartotéky záhlaví záznamů tvořených jménem osoby nebo názvem korporace. Bibliografická pracoviště si tyto kartotéky budovala jako pomocný aparát. Tištěné soupisy záhlaví byly vydávány jako pomůcky pro katalogizaci (např. Kongresová knihovna budovala tuto kartotéku od roku 1899, Památník národního písemnictví uchovává kartotéku autorů budovanou českým bibliografem Jaroslavem Kuncem od třicátých let 20. stol.). Záznamy na těchto kartách obsahovaly varianty jména nebo názvu v záhlaví, odkazované formy záhlaví a údaje potřebné pro identifikaci dané entity. Struktura zápisu i typy shromažďovaných údajů vycházely z konkrétní metodiky jednotlivých pracovišť [BUIZZA, 2004, s. 121]. Vytváření samostatných autoritních souborů významně ovlivnilo několik aspektů. V první řadě to byly a dosud jsou aktivity Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (International Federation of Library Associations and Institutions, IFLA), které následovaly po vydání Pařížských principů v roce Nepominutelným faktorem, který ovlivnil rozvoj v oblasti vytváření autoritních souborů a bibliografie vůbec, jsou technické pokroky v oblasti výpočetní 18

19 techniky a standardizace komunikačních procesů, zpracování dat, rozvoj telekomunikačních sítí včetně sítě internet. Tento rozvoj s sebou přináší nejen rozšiřování možností a schopností technických zařízení, ale i poměrně rychlé snižování cen pro jejich pořízení. Tyto projekty by však byly nerealizovatelné bez postupné demokratizace a politiky otevřenosti a spolupráce států Evropské unie i USA. V roce 1971 vyhlašuje IFLA program Univerzální bibliografická kontrola (Universal Bibliographic Control, UBC), který se stává zastřešujícím programem také pro odborné problémy související s problematikou autoritních souborů. Rozšíření názvu programu na název Univerzální bibliografická kontrola a Mezinárodní program MARC (Universal Bibliographic Control and International MARC Programme, UBCIM) v roce 1987 signalizuje významné aktivity na poli standardizace výměnného formátu MARC pro bibliografické (a později rovněž autoritní) záznamy. V roce 2003 byla činnost pracovní skupiny UBCIM ukončena a na výsledky její práce navázaly další pracovní skupiny, které se věnovaly problematice katalogizace, bibliografie a autoritních záznamů. V roce 1977 doporučili účastníci v závěrečné rezoluci Mezinárodního kongresu o národních bibliografiích (International Congress on National Bibliographies), který se konal pod patronací UNESCO a IFLA, aby každá národní bibliografická agentura budovala soubory záznamů národních autoritních entit (včetně unifikovaných záhlaví) [BARTL, 1996, s. 15]. Na počátku osmdesátých let dochází také k definování speciálního formátu MARC pro autoritní záznamy. Jeho předchůdcem je formát dat používaný pro autoritní záznamy v rámci spolupráce britské Informační sítě vědeckých knihoven (Research Libraries Information Network, RLIN) a amerických knihovnických subjektů Automatizovaného knihovnického střediska s interaktivním přístupem (Online Computer Library Center, OCLC) a Kongresové knihovny. Tyto instituce spolupracovaly na budování souboru Autoritní soubor jmen (Name Authority File, NAF) [MAXWELL, 2002, s. 255]. Formát MARC pro autority byl vydán v roce 1981 [BUIZZA, 2004, s. 124]. 19

20 Pracovní skupina IFLA pro mezinárodní autoritní systém (IFLA Working Group on an International Authority System) vydala v roce 1984 Směrnici pro autoritní a odkazový záznam [UNIMARC/Authorities, 1991, s. 4]. Tento dokument stanovil základní principy zpracování autoritního záznamu, požadavky na jeho rozsah i strukturu. Vycházel však pouze z podmínek zpracování tištěných (nebo mikrofilmových) zdrojů. Na základě tohoto dokumentu byl stanoven rozsah polí prvního vydání standardu UNIMARC/Autority.. Prudký vývoj technologií zpracování dat, možnosti sofistikovaného sdílení autoritních souborů a vzájemné propojování záznamů národních souborů si vynutilo v roce 2001 vydání revize doporučení, a to pod aktualizovaným názvem Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (Guidelines for authority records and references (GARR), viz kapitolu 4.2. Dalším významným mezníkem ve vývoji standardů pro tvorbu autoritních souborů bylo vydání dokumentu Povinné datové prvky pro mezinárodní sdílení zdrojů autoritních záznamů (Mandatory data elements for international shared resource authority record [IFLA UBCIM, 1996]. Tento dokument vznikl na základě porovnání autoritních záznamů v tehdejších strukturách MARC formátů a německého formátu MAB. Přílohou materiálu je seznam národních autoritních databází, které byly analyzovány. Další přílohou je terminologický slovník výrazů požitých v doporučení. Seznam datových elementů je členěn do skupin a podskupin. Každý element je definován názvem, možností opakovatelnosti a poznámkou o implementaci ve formátu UNIMARC. V první sadě elementů jsou údaje identifikující záznam (status záznamu, typ záznamu, typ entity, úroveň zpracování, identifikační číslo záznamu, mezinárodní standardní číslo autoritního údaje, datum uložení nebo editace záznamu, identifikátor verze). Druhá sada elementů obsahuje údaje o jazyku katalogizace, třetí sada údaje o zpracovatelské agentuře. Ve čtvrté sadě jsou uvedeny údaje o autoritní entitě (kód rozlišení entity, standardizované záhlaví, národnost). Pátá sada obsahuje odkazovaná záhlaví typu viz a viz též. Obsahem šesté sady je citace zdrojů, kde došlo k ověření uváděných údajů. 20

21 Mimo tyto povinné prvky obsahuje návrh i prvky doporučované (životopisné, historické a ostatní informace o entitě, zdroj, kde byly hledány informace o entitě s negativním výsledkem, a základní poznámky). Cílem vytvoření dokumentu bylo standardizovat prvky důležité pro mezinárodní sdílení informací o autoritní entitě. To, že tyto prvky byly stanoveny v dostatečném rozsahu i struktuře, se odráží v řešení současných mezinárodních projektů (např. v této práci analyzovaný projekt LEAF, viz kapitolu 5.3), kdy struktura dat není základním problémem. Dosud se však nepodařilo vyřešit otázku propojení záznamů v různých jazycích. V oblasti vydávání standardů došlo na konci osmdesátých let k významnému stanovení standardu pro autoritní záznam, a to vydáním komunikačního formátu UNIMARC/Autority (IFLA, 1991) a MARC 21 : formát pro autority (Kongresová knihovna, 2000). Od roku 1999 [BOURDON, 2001] se problematice autoritních souborů věnuje Pracovní skupina pro funkční požadavky a číslo autoritních záznamů (The Working Group on Functional Requirements and Numbering of Authority Records, FRANAR) v rámci činnosti IV. divize bibliografické kontroly IFLA. Práce pracovní skupiny FRANAR navazuje na studii Funkční požadavky na bibliografické záznamy, která byla publikována v roce 1998, viz kapitolu 4.3. V oblasti vytvoření mezinárodního čísla autoritní entity, kterým je tato pracovní skupina pověřena, bohužel došlo pouze k vydefinování návrhů identifikátorů a skutečný systém zatím nebyl zprovozněn, přestože projekty Evropské unie zkoumající možnosti kooperace v oblasti sdílení autoritních souborů v různých jazycích ukazují, že identifikace autoritní entity pouze na bázi záhlaví není dostatečným pojítkem souvisejících záznamů o jediné entitě. Jeden z návrhů vychází z výzkumu francouzských odborníků a je znám pod názvem Mezinárodní standardní číslo pro autoritní data (International Standard Authority Data Number, ISADN), druhý byl prezentován americkými odborníky na počátku 21. stol. pod názvem Mezinárodní standardní autorské číslo (International Standard Author Number, INSAN) [BRATKOVÁ, 2006, s. 5], viz kapitolu 4.4. V roce 2005 představila Pracovní skupina FRANAR konceptuální model Funkční požadavky na autoritní záznam. Současný pohled na problematiku autoritních souborů se již posunul od pouhé funkce verifikace záhlaví pro záznam 21

22 o tištěném dokumentu do roviny vytváření ontologií pro inteligentní prohledávání databází. V roce 2002 je volně v rámci internetu zpřístupněn autoritní soubor Kongresové knihovny, obsahující zhruba 5 milionů personálních, korporativních, věcných a názvových autoritních záznamů [Library of Congress, 2002], viz obr. 12. V roce 2004 vystavila na svých internetových stránkách Kongresová knihovna MADS XML formát pro údaje o autoritní entitě (MADS XML Format for Authorities Data). Tento metadatový formát je kompatibilní s formátem MARC 21. Je určen pro autoritní záznamy o osobách, unifikovaných názvech, záhlaví typu autor/název, korporacích, předmětových entitách, žánrech a geografických entitách. Definice formátu XML umožňuje virtuální a fyzické slučování autoritních záznamů uložených při bibliografickém popisu se záznamy obsaženými v databázích z jiného prostředí, např. archivních nebo muzejních. Podmínkou je, aby i tyto databáze podporovaly syntaxi XML. V současné době jsou na mezinárodní platformě organizací IFLA řešeny problémy vícejazyčných přístupů k bibliografickým záznamům. Problém je znám již dlouho, ale teprve současné technické možnosti dávají naději, že bude i vyřešen. Řešením tohoto projektu v ČR byla pověřena NK ČR, koordinátorkou projektu je Marie Balíková, viz kapitolu 3.1. V souvislosti s tímto projektem zazněl na konferenci IFLA v roce 2005 příspěvek [KULYGINA, 2005] Autoritní kontrola ve vícejazyčném katalogu. Autorka zde na konkrétním příkladu katalogizace Ruské státní knihovny, viz obr. 28, dokumentuje způsob zpracování autoritních záznamů v katalogu. Záznamy jsou zpracovávány v systému Aleph, který podporuje ukládání dat v různých abecedách, souběžně lze ukládat data v latince i azbuce. Princip uplatňovaný v Ruské státní knihovně pro personální, korporativní autoritní záznamy a unifikované názvy odlišuje entity národní, entity v jazycích ruské federace, orientálních jazycích a evropských jazycích. Odlišný přístup spočívá v tom, zda pro odlišné jazykové varianty záhlaví je vytvářeno hlavní nebo odkazované záhlaví [KULYGINA, 2005]. Jednoznačným faktem však je, že v katalogu této knihovny dnes nalezneme v rejstříku autorů jména v originální podobě, transliterovaná i ve verzích jiného jazyka. Prezentací tohoto praktického příkladu je učiněn další krok k odstranění závažné bariéry propojování národních autoritních souborů, kterou jsou 22

23 údaje v různých abecedách a která je jmenována jako jeden z hlavní problémů projektu Propojování a prohledávání autoritních souborů (viz kapitolu 5.3). Kvalitní autoritní soubor umožňuje uživateli hledat termín nejen podle řetězce slov, které zná, ale i podle nepreferovaných a příbuzných výrazů. Takové vyhledávání bude vždy přesnější než ve vyhledávačích, které zatím nenabízí nic než vyhledání řetězce přesně podle znaků, které uživatel zadá [TILLET, 2001]. Složitost záznamu si vyžádala vytváření zcela separátních souborů záznamů s vazbou ke konkrétní entitě. Kvalitní katalog knihovny již v současné době nemůže být tvořen ani zpřístupňován bez autoritního souboru. Existence ontologií je jednou z možností, jak pomoci uživateli vyhledat relevantní odpověď na zadaný informační požadavek. Další prvek ovlivňující průběh vývoje autoritních souborů je ekonomická náročnost vytváření databáze, nutnost maximálně sdílet prostředky vynaložené obvykle ze státních rozpočtů jednotlivých zemí nebo Evropských strukturálních fondů. Tendence rovnoprávného přibližování se národních kultur, která je rysem současné evropské společnosti a je podporována jak z hlediska politických a ekonomických struktur, tak technologiemi, otevírá možnosti mezinárodního sdílení a vytváření autoritních souborů. V této oblasti již problematika překračuje hranice katalogizačních pracovišť, ale předpokládá i spolupráci všech paměťových institucí, které vytvářejí databáze evidující lidský um a poznání. 3. Vývoj vytváření autoritních souborů v ČR Počátky budování českého národního autoritního souboru souvisí s etapou vývoje katalogizační a bibliografické praxe v devadesátých letech 20. století. Po roce 1989 dochází ke změně přístupu ke zpracováním bibliografických a katalogizačních záznamů. NK ČR volí přechod na anglo-americká katalogizační pravidla ve strukturách formátu UNIMARC. V souladu s těmito trendy uvažuje katalogizační oddělení NK ČR o založení elektronických souborů autorit. První etapa budování autoritních souborů v ČR byla zahájena přibližně v roce 1996, kdy bylo v Národní knihovně ČR (NK ČR) ustanoveno samostatné oddělení zabývající se touto agendou. Za termín ukončení této etapy lze považovat rok 2000, kdy bylo zahájeno jednání o kooperaci na budování národního souboru autoritních 23

24 záznamů. Tato první etapa se však týkala výhradně budování souborů obsahujících jména osob a korporací. Na nutnost zahájení budování národního souboru autoritních záznamů upozorňuje i B. Stoklasová [1999]. Při přechodu české katalogizační praxe na AACR2 byla forma jména v záhlaví jedním z prvků, kdy se dosavadní katalogizační praxe i doporučení IFLA lišily od AACR2. NK ČR se posléze rozhodla preferovat pravidla AACR2 při volbě prvků záhlaví bibliografického záznamu s nutností další varianty jmen odkazovat v rámci autoritních souborů. Za předchůdce samostatných elektronických autoritních souborů považujeme ve světě i v ČR kartotéky osobností a korporací. Tyto kartotéky byly tvořeny většinou po velmi dlouhou dobu, sloužily jako pomůcka pro bibliografická pracoviště, ať již univerzálního, regionálního nebo oborového typu, a poskytování bibliograficko-informačních služeb. Jednou z významných hodnot těchto kartoték je fakt, že zachycují informace o autorských entitách, jejichž publikační a autorský potenciál nebyl tak vysoký, aby byly podchycovány v publikovaných encyklopediích a slovnících. Často v sobě zahrnují poznámky zachycené během excerpce článků a statí, a to jak z oficiálně publikovaných zdrojů, tak polopublikované literatury. Kartotéku osobností vlastní například Rešeršní oddělení Národní lékařské knihovny a Dokumentační oddělení Divadelního ústavu. Na základě záznamů v těchto kartotékách byly vytvářeny lístky, které se vkládaly jako rozřaďovače do lístkových katalogů bibliografických záznamů, nebo podle nich byly vytvářeny nadpisy v tištěných sešitových bibliografiích. Při vytváření elektronických databází autoritních záznamů byly tyto lístky jedním ze základních výchozích materiálů. Zpracovávány byly formou digitalizace nebo přepisu. 24

25 Obr. 2. Digitalizovaný lístek z Kuncovy kartotéky. Uloženo z interní pomůcky NK ČR (CD-ROM) Pro národní systém autoritních záznamů byly významné také aktivity knihoven vysokých škol. Mnoho z nich si v devadesátých letech 20. stol. pořídilo britský AKS TINLIB. Tento software obsahoval validační soubory pro uložení jména autora nebo korporace. Struktura záznamu však neodpovídala formátu UNIMARC, rozsah údajů byl zhruba ve smyslu doporučení Povinné datové prvky pro mezinárodní sdílení zdrojů autoritních záznamů. Jako výchozí zdroj pro vybudování českých autoritních souborů byla vytipována kartotéka osobností budovaná Jaroslavem Kuncem zhruba od třicátých let 20. století. Jaroslav Kunc ( ), bibliograf, lexikograf a literární historik, byl od roku 1950 do roku 1970 ředitelem Státní knihovny ČSR (předchůdce NK ČR). K jeho dílům patří Slovník soudobých českých spisovatelů , Slovník českých spisovatelů beletristů , rejstřík pseudonymů Vlastním jménem, bibliografické a biografické registry Kdy zemřeli? ( ) a tři svazky České literární bibliografie Tato kartotéka byla uložena v Památníku národního písemnictví a obsahovala cca lístků. V roce 1996 vznikl v NK ČR referát správy národních autorit. Jeho prvním zaměstnancem se stal Zdeněk Bartl, který je nyní vedoucím oddělení správy národních autorit. 25

26 Digitalizace kartotéky byla realizována v rámci projektu Národní program retrospektivní konverze RETROKON ve spolupráci s firmou COMDAT. V rámci tohoto programu jsou do strojem čitelné podoby převáděny katalogizační lístky knihoven s celostátní působností [RICHTER, 1999, s. 42] V roce 1997 uzavírá NK ČR s Památníkem písemnictví smlouvu o digitalizaci lístků. Práce na digitalizaci a zpracování údajů trvaly téměř 3 roky. Záznamy byly po digitalizaci zpracovávány pomocí programu, který automaticky ukládal údaje do polí označených kódy polí UNIMARC. Vzhledem k tomu, že text na lístcích byl psán na psacím stroji bez pevné struktury a s množstvím rukopisných poznámek, bylo nutné při ukládání slov do příslušných polí vynaložit poměrně vysoké procento ruční práce, viz obr. 2. Vzhledem k zahájení práce na budování souborů autorit v roce 1996, kdy již byly definitivně stanoveny národní katalogizační standardy (AACR2, UNIMARC), byly definitivní záznamy zpracovávány podle těchto norem. Poté byla kartotéka vrácena zpět Památníku národního písemnictví a oddělení autorit NK ČR. Dále pracuje pouze s digitalizovanými soubory uloženými na CD- ROM. Po uložení údajů do správných polí a vytvoření biografické slovní poznámky (UNIMARC pole 907) byly záznamy importovány do databáze národních autorit v katalogizačním modulu AKS Aleph 300.Tento soubor byl online zpřístupněn v katalogu NK ČR v roce 1998 [BARTL, 1998]. Dalším zdrojem pro budování souboru národních autorit bylo 8 sešitů Kdy zemřeli? Jedná se opět o bibliograficko-biografické práce Jaroslava Kunce. V tomto případě však byly předlohy vydány ve strukturované podobě, a proto mohlo být využito technologie optického rozpoznávání znaků (Optical Charakter Recognition, OCR) pro přesnější automatické ukládání údajů do řádek záznamu. Také údaje do biografické poznámky byly generovány automaticky ve struktuře Narozen datum v místo, zemřel datum v místo. Dalšími zdroji byla například data Českého biografického slovníku, který zpracovávala Knihovna Akademie věd ČR. Jako základ záznamů korporativních autoritních entit byl vybrán Registr ekonomických subjektů ČR, který obsahoval záznamů institucí, firem a 26

27 úřadů. NK ČR uzavřela s jeho producentem, Českým statistickým úřadem, smlouvu o jeho využití [BARTL, 1996, s. 18]. Z. Bartl se od začátku svého nástupu do funkce vedoucího referátu a později oddělení správy národních autorit snažil o popularizaci této problematiky, a to především četnými vystoupeními na knihovnických akcích a pořádáním školení pro katalogizátory. Dne 21. listopadu 1996 byl uspořádán jednodenní seminář k problematice tvorby, údržby a využití národních autorit [VACOVÁ, 1997, s. 21; BARTL, 2006]. V hlavním referátu Z. Bartl objasnil ideové plány budování národního autoritního souboru. Byla předvedena metoda digitalizace kartotéčních lístků. V dalším příspěvku shrnula své vlastní katalogizátorské zkušenosti z pobytu v USA Kateřina Steinerová (v roce 2006 působí v oddělení zpracování fondů NK ČR). V jejím příspěvku zazněl požadavek, aby autoritní záznam obsahoval všechny dostupné informace, které pomohou určit autoritní entitu. V dalším bloku semináře promluvili katalogizátoři a systémoví knihovníci z různých knihoven, kteří již měli zkušenosti s lokálními autoritními soubory (např. souborný katalog Univerzity Karlovy v Praze, katalog Moravské zemské knihovny, souborný katalog knihoven používajících systém LANIUS, souborný katalog Univerzity Palackého v Olomouci). Bohužel se z tohoto semináře nedochoval žádný sborník, takže již pouze zprostředkovaně víme, že dr. Brixi z Parlamentní knihovny...vyvolal rozruch tím, že komentoval velkou četnost různých hesel, patřících jedné osobě či jednomu tématu. Z textu článku o konferenci již není jisté, kterou databázi dr. Brixi komentoval. Ze článku o průběhu konference M. Vacové vyplývá tehdejší názor některých knihovníků, že nejdříve je nutné, aby si každá knihovna vytvořila svůj vlastní soubor autoritních záznamů, který pak bude postupně (v nedefinovaném budoucnu) lehce spojován. Z dnešního pohledu jde o teorii velmi neperspektivní, neboť již bylo ověřeno, že budování separátních souborů je provázeno duplicitní prací i výsledky. V době konání semináře však nepatřilo připojení k internetu ke standardnímu vybavení české knihovny, takže si účastníci neuměli představit možnosti, které budou dostupné např. v roce 2002, kdy byly realizovány první kooperativní projekty budování národního autoritního souboru. 27

28 V roce 1999 byl v rámci přípravy strategického plánu rozvoje knihoven [RICHTER, 1999, s. 56] zjišťován stav rozvoje českých knihoven. V této studii byly zjišťovány i náležitosti zpracování dat. Mezi požadovanými kritérii ještě zcela chyběly ukazatele tvorby autoritních záznamů. Mimo jiné bylo zjištěno, že v roce 1998 používalo pouze 28 % katalogizačních pracovišť pravidla AACR2 [RICHTER, 1999, s. 56]. Z této skutečnosti můžeme usuzovat, že ještě rok před zahájením prvního kooperativního projektu nebyly soubory autorit českými knihovnami systematicky budovány. V roce 1998 byl poprvé prezentován soubor národních autoritních záznamů. Šlo o samostatné vystavení databáze v elektronickém katalogu NK ČR. V tomto roce se autoritní záznamy také staly součástí CD-ROM Česká národní bibliografie [BARTL, 1999a]. Toto dílo znamená důležitou etapu ve vývoji retrospektivní katalogizace. V době jeho vydání nebyly ještě knihovny v dostatečné kvalitě připojeny k internetu. Některé AKS umožnily ukládání záznamů z této off-line databáze do lokálního katalogu. Podobným způsobem bylo možné ukládat i autoritní záznamy autorit, i když počet záznamů byl velmi nízký. Přesný počet autoritních záznamů nebyl v žádném z publikovaných pramenů k této události uveden [BARTL, 1999a, 1999b]. Např. řešitelé projektu Multimediální databáze souboru bohemikálních jmenných autorit ve 20. století nalezli na CD-ROM pouze 183 záznamů osobností teologie [NOVOTNÁ, 2002]. V roce 1999 byl Ústavem výpočetní techniky Univerzity Karlovy řešen grant Využití souborů národních autorit v katalozích knihoven univerzitního prostředí. Tento projekt testoval možnosti pasivní spolupráce s národním souborem. Cílem projektu bylo využití databáze národních autorit v lokálním systému. Jako datový zdroj byl zvolen CD-ROM Česká národní bibliografie. Autoritní záznamy v ní uložené byly staženy do centrální databáze. Knihovny spolupracující s ÚVT UK (provozující software TINLIB) měly možnost pomocí klienta stahovat záznamy do svých lokálních katalogů [Závěrečná zpráva, 1999]. V roce 2000 řešila Národní lékařská knihovna (NLK) v rámci dotačního programu Rozvoj informačních služeb knihoven (RISK) Ministerstva kultury ČR (MK ČR) Zpřístupnění českých národních autorit z lékařství a zdravotnictví prostřednictvím internetu a CD ROM. Během projektu bylo přepsáno cca kartotéčních lístků z Kartotéky jmen významných českých i cizích lékařů, která byla 28

29 v NLK budována v letech Při přepisu byly využity i další zdroje (např. Biografický slovník pražské lékařské fakulty nebo biografické články registrované v analytické databázi Bibliographia medica čechoslovaca). Záznamy byly zpracovány ve formátu UNIMARC a v souladu s metodikou vytváření národní autoritní databáze. Po ukončení projektu byly dávkově předány do národní autoritní databáze. Po ukončení projektu spolupracovala NLK do roku 2003 s národním souborem formou předávání dávkových souborů. Při opravách záznamů, které již v národní databázi byly uloženy, zasílali pracovníci NLK do NK ČR s oznámením změn [MAIXNEROVÁ, 2001]. Vzhledem k vysoké kvalitě záznamů NLK a potřebnosti získávat autoritní záznamy z prostředí lékařských a zdravotnických informací pro národní soubor byla NLK umožněna vyjímka a záznamy v režimu off-line přijímány až do roku 2006, kdy NLK zpřístupnila nový AKS, který umožnil spolupráci on-line prostřednictvím protokolu Z V průběhu projektů zabývajících se digitalizací pracovalo oddělení národních autorit na vytváření autoritních záznamů na základě přírůstků do fondu NK ČR pro potřeby vlastní katalogizace. Z této praxe však jasně vyplynulo, že pokud nedojde v budování národního autoritního souboru k výrazné spolupráci různých katalogizačních pracovišť, nemá NK ČR dostatečnou kapacitu zvládnout tento úkol, který jí jako národní bibliografické agentuře přísluší [BARTL, 1999a]. Další etapa historie budování českého národního autoritního souboru je již pevně spjata s projektem Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit. 3.1 Věcné autoritní soubory v ČR V ČR byl přijat princip odděleného budování databáze jmenných a věcných autoritních záznamů. Touto agendou jsou pověřena samostatná oddělení NK ČR. Zároveň byl přijat princip, že autoritní záznamy personálních a korporativních entit, které vznikly v oddělení národních jmenných autorit, jsou používány i při popisu věcném (předmětová hesla personální). Od konce devadesátých let 20. století byla změněna koncepce věcného popisu NK ČR. Tato změna souvisela s celkovou orientací české katalogizační politiky na oblast anglo-amerických standardů. V případě věcného popisu se jedná o harmonizaci věcných termínů vůči Systému předmětových záhlaví Kongresové knihovny (Library of Congress Subject Headings System). Nedochází však 29

30 k automatickému překladu ve všech případech. Někdy jsou hesla přizpůsobována českému prostředí. Od roku 2002 jsou záznamy z oblasti věcného popisu zpřístupňovány ve formě autoritní databáze na internetové stránce NK ČR. Záznamy jsou vystavovány v OPAC NK ČR ve společné fyzické bázi [DVOŘÁKOVÁ, 2002] se jmennými autoritními záznamy, ve formátu MARC 21, viz obr. 3. Pro různé typy autoritních záznamů byly zvoleny samostatné logické báze. V roce 2006 se jednalo v oblasti věcného popisu o soubory autoritních záznamů pro věcné téma, geografický termín, formální deskriptor, mezinárodní desetinné třídění (MDT), místo vydání starých tisků a skupiny Konspektu. Zpracování věcných autorit se v NK ČR věnuje oddělení věcného popisu, které s oddělením jmenných autorit spolupracuje na bázi sdílení technického řešení a správy společné báze. Spolupráce mezi českými knihovnami probíhá nejtěsněji s knihovnami s právem povinného výtisku (NK ČR, Moravská zemská knihovna a Vědecká knihovna v Olomouci). Ostatní knihovny mohou spolupracovat formou návrhů zasílaných na formuláři do NK ČR nebo pouze v případě geografických autorit formou zasílání přes úložiště, server Z39.50 (tzv. bandaska ). Návrhy knihoven jsou zpracovány zpravidla do 5 dnů. Pro kooperaci je nutné přidělení přístupové autentifikace pro pracovníky spolupracující knihovny (tj. jméno, heslo). Soubory věcných autorit jsou k dispozici ke stažení do lokálních systémů, v identickém režimu jako autority jmenné [BARTL, 2005]. Dalším způsobem sdílení může i zde být komunikace prostřednictvím protokolu Z Autoritní věcný formát MARC, viz obr. 3, umožňuje uložení nadřazených a podřazených termínů, nepreferované výrazy, ekvivalenty v anglickém jazyce, vysvětlující poznámky apod. 30

31 Obr. 3. Autoritní záznam věcného termínu autorita z databáze Národní knihovny ČR, formát MARC 21 [uloženo ]. Důležitá je také možnost uložení termínu z jiného hesláře. V případně databáze NK ČR se jedná o třídníky MDT. Katalogizátor tedy může při věcné indexaci harmonizovat slovní termín s číselnou klasifikací, viz obr. 4. Obecným problémem věcného popisu je rozpor mezi věcným zpracováním v knihovnách univerzálních a speciálních nebo velkých a malých knihovnických pracovišť používáním interních a speciálních tezaurů a heslářů. Základní podmínkou úspěšného budování centrálních katalogů ze záznamů různých typů katalogů lokálních je vzájemná kompatibilita. Rozpory a odchylky jsou přípustné v oblasti jmenného popisu, včetně tvorby záhlaví personálního i korporativního, ale nikoli v oblasti popisu věcného. Autoritní báze je prostředkem harmonizace termínu. Jedním z nutných předpokladů je vytvoření sad identifikátorů, které zabezpečí kvalitní a spolehlivé propojení souvisejících termínů. Oddělení národních věcných autorit NK ČR spolupracuje se Sekcí pro klasifikaci a indexaci IFLA Divize bibliografické kontroly, členkou této pracovní 31

32 skupiny je Marie Balíková (vedoucí oddělení). V roce 2005 prezentovala na konferenci IFLA příspěvek Vícejazyčný předmětový přístup do katalogů (Multilingual Subject Access to Catalogues), jehož je NK ČR koordinátorem [BALÍKOVÁ, 2003]. Obr. 4. Autoritní záznam věcného termínu autorita z databáze Národní knihovny ČR, standardní zobrazení [uloženo ]. 3.2 Identifikační číslo autoritního záznamu v databázi NK ČR Identifikační číslo autoritního záznamu je uloženo v poli 001 formátu MARC a vytváří jednoznačnou identifikaci záznamu vůči databázi. Je to povinný prvek záznamu. Počet identifikačních čísel je stejný jako počet záznamů v databázi. Pokud je jedna osoba (korporace) popsána více autoritními záznamy, pak k ní přísluší i více identifikačních čísel, viz obr. 5. Číslo je také uloženo ve speciálním podpoli v záhlaví autoritního záznamu. Duplicitní uložení identifikačního čísla zabezpečuje více způsobů propojení do záznamů bibliografických, viz obr. 5. V některých AKS je identifikační číslo ukládáno do pole 001 i záhlaví automaticky, bez možnosti změny. V jiných AKS je toto číslo dostupné k editaci v některém z dalších polí nejčastěji v záhlaví 32

33 záznamu. Zpřístupnění editace v sobě však vždy nese riziko, že dojde k chybnému zásahu do údaje, a proto je při identifikaci záznamu v rámci procesů kooperativní katalogizace dávána vždy přednost údaji uloženému v poli 001. V českém národním autoritním souboru se jedná vždy o číslo jedinečné, jednoznačně identifikující konkrétní záznam. Tato jedinečnost musí být zajištěna nejen v souboru národním, uloženém na serveru NK ČR, ale i ve všech lokálních souborech knihoven, které národní soubor sdílí. Význam unikátnosti identifikačního čísla záznamu stoupá s počtem knihoven zapojených do kooperativního systému budování národních autoritních souborů. Identifikační číslo autoritního záznamu národní autoritní databáze se skládá z předpony a číselného kódu. Předpony jsou stanovovány podle původu a typu autoritního záznamu. V rámci výměnného formátu MARC pro bibliografický záznam je identifikační číslo autoritního záznamu uloženo do pole obsahujícího záhlaví záznamu (jméno osoby nebo korporace), viz obr. 6. Identifikátor je záznamu přidělen při vytváření nového záznamu přímo v národní autoritní databázi nebo při importu záznamů v rámci kooperace. Knihovny, které spolupracují na tvorbě národní autoritní databáze prostřednictvím klienta programu Aleph, tj. přímo v národní databázi na serveru NK ČR, mají pro účel vytváření identifikačního čísla záznamu přidělenou řadu čísel, která postupně vkládají do pole 001. Po vyčerpání celé řady obdrží pracoviště řadu novou. 33

34 Obr. 5. Autoritní záznamy spisovatele Egona Bondyho publikující též pod jménem Zbyněk Fišer, s vyznačením identifikačních čísel záznamů a vazbami mezi více záznamy, databáze Národní knihovny ČR, formát MARC 21 [uloženo ]. Předpony a číselné kódy autoritních záznamů v národní autoritní databázi jsou neměnné. V případě zrušení záznamu v databázi národních autorit zůstává záznam 34

35 s identifikačním číslem uložen v databázi se statusem odpovídajícím změně (sloučení duplicitních záznamů o jedné autoritní entitě, vymazání chybného záznamu). Obr. 6 : Bibliografický záznam publikace z OPAC Státní technické knihovny s vyznačením výskytu polí s číslem z autoritní národní databáze, formát UNIMARC [uloženo ]. Seznam předpon identifikačních čísel vyskytujících se v databázi národních autorit [Národní knihovna České republiky, 2003a] je rozdělen do tří tabulek: Tab. 2 je seznamem předpon, které jsou použity v záznamech personálních a korporativních autoritních entit a jsou vytvořeny přímo v databázi na serveru NK ČR. Jedná se o záznamy, které pocházejí z projektů digitalizace Kuncovy kartotéky (viz obr. 2) a sešitů Kdy zemřeli..., dále záznamy, které byly vytvořeny na základě přírůstků NK ČR a záznamy, které byly automaticky vygenerovány při zpracování bibliografických záznamů v databázích NK ČR, katalogu NK ČR 35

36 (NKC), Slovanské knihovny (SLK), Databáze starých tisků a map (STT), bibliografie Články v českých časopisech (ANL) a knihovny knihovnické literatury NK ČR (KKL). Tab. 2. Údaje o identifikačním čísle záznamů personálních a korporativních autoritních entit, vytvářených přímo v AUT NK ČR [Národní knihovna České republiky, 2003a] Předpona Číselný údaj Poznámka o záznamech jk pořadové číslo záznamu digitalizace Kuncovy kartotéky jz pořadové číslo záznamu zdroj ověření dat Kdy zemřeli Jo rok, systémové číslo záznamu vytvořen přímo v databázi NK ČR ja rok, systémové číslo záznamu vytvořen přímo v databázi NK ČR jn generované číslo revidované heslo z NKC js generované číslo revidované heslo ze SLK, STT, ANL, KKL ko rok, systémové číslo národní autoritní báze dat (AUT) Korporace, záznam vytvořen přímo v databázi NK ČR kn generované číslo revidované heslo z NKC Tab. 3 obsahuje údaje o předponách identifikačních čísel záznamů, které byly vytvořeny jinými knihovnami než NK ČR. Tyto záznamy procházejí po uložení do národní autoritní databáze kontrolou, jejich identifikační číslo se však již nemění. Specifické předpony pro záznamy některých knihoven, viz tab. 3, jsou dány postupným vývojem kooperativního systému, kdy v jeho začátcích některé knihovny do souboru přispívaly dávkově. Například Národní lékařská knihovna zaslala v roce 2000 do NK ČR dávku autoritních záznamů [M AIXNEROVÁ, 2001]. Tab. 3. Údaje o identifikačním čísle záznamů personálních a korporativních autoritních entit vytvářených v rámci kooperativního systému jinými knihovnami než NK ČR [Národní knihovna České republiky, 2003a] Předpona Číselný údaj Poznámka o záznamech xx generované číslo vytvořeno přes Z39.50 mzk rok, systémové číslo z národní autoritní báze dat (AUT) vytvořený Moravskou zemskou knihovnou ola rok, systémové číslo národní autoritní báze dat (AUT) vytvořeno Vědeckou knihovnou v Olomouci nlk systémové číslo z lokálního systému vytvořeno Národní lékařskou knihovnou hka systémové číslo z lokálního systému vytvořeno Státní vědeckou knihovnou Hradec Králové skuk systémové číslo z lokálního systému dodáno z Centrálního knihovního informačního systému Univerzity Karlovy v Praze olak rok, systémové číslo národní autoritní báze dat (AUT) záznam korporace, vytvořeno Vědeckou knihovnou v Olomouci 36

37 Tab. 4 uvádí předpony identifikačních čísel záznamů věcných autoritních entit. Národní kooperace v této oblasti byla zahájena později než v souboru jmenných autoritních záznamů, není v ní zapojeno tolik knihoven a neprobíhá tak intenzivně. Doposud se jedná především o výsledky práce odborníků NK ČR. Tab. 4 : Údaje o identifikačním čísle záznamů věcných autoritních entit [Národní knihovna České republiky, 2003a] Předpona Číselný údaj Poznámka o záznamech ph systémové číslo AUT NK ČR předmětové heslo obecné ge systémové číslo AUT NK ČR geografický termín fd systémové číslo AUT NK ČR formální deskriptor sk systémové číslo AUT NK ČR předmětová kategorie Škála předpon zavedených identifikačních čísel je velmi široká. Z dnešního pohledu se může zdát až nepřehledná. V počátcích budování národního autoritního souboru bylo však využíváno kooperace formou dávkových souborů a přidělování identifikačních čísel vycházelo z číslování záznamů v lokálních souborech. V současné době se již využívá online spolupráce, dávkové soubory nejsou přijímány. Při vyhlašování dotačního programu VISK9 jsou možnosti dodávání souborů off-line formou vysloveně vyloučeny [BARTL, 2005]. Počet předpon identifikačních čísel již nenarůstá. Změna v současném číselníků předpon za účelem redukce jejich počtu je v současné době vyloučena z důvodu uložení čísel v lokálních souborech bibliografických záznamů. Z pohledu jasné identifikace záznamu pro účely propojování a aktualizace databáze splňuje současný systém identifikačních čísel svůj účel. Databáze může obsahovat více záznamů různých autoritních entit s totožným záhlavím, aniž by docházelo k systémovým záměnám nepravých duplicit. 4. Mezinárodní standardy a doporučení 4.1 Anglo-americká katalogizační pravidla (AACR 2) Při zpracovávání autoritních záznamů se v ČR postupuje podle angloamerických katalogizačních pravidel (Anglo-American Cataloguing Rules, AACR2). Český překlad [American Library Association, 1994] této katalogizační instrukce 37

38 vydala NK ČR poprvé v roce 1994, postupně jsou pravidla doplňována nebo celé jejich části nahrazovány aktualizacemi jednotlivých částí textu. Český překlad byl zpracován podle druhého vydání AACR2 z roku 1988 revidovaného v roce V úvodní části práce jsem upozornila (viz kapitolu 0), že termín authority není uveden nikde v textu AACR2. Přesto se však jedná o základní instrukci řešící uspořádání autoritního záznamu. Při práci s autoritními záznamy postupujeme podle pravidel pro zápis selekčních údajů. Pravidla AACR2 však neřeší tvorbu záznamů věcných autoritních entit. Tab. 5. Výčet kapitol AACR2, které jsou obsahují instrukce pro zápis autoritního záznamu [American Library Association, 1994] Kapitola 21 Volba selekčních údajů Kapitola 22 Personální záhlaví Kapitola 23 Geografická jména Kapitola 24 Korporativní záhlaví Kapitola 25 Unifikované názvy Kapitola 26 Odkazy 38

39 4.2 Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (GARR) Existence revize studie GARE, pod aktualizaovaným názvem Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (Guidelines for Authority Records and References, GARR) [Mezinárodní federace, 2001] byla vynucena nečekaně rychlým pokrokem v oblasti komunikačních technologií a výpočetní techniky, kdy doporučení definované v roce 1984 v GARE se najednou ukázala jako nedostatečná pro sdílení práce na mezinárodních projektech v oblasti autoritní kontroly a popisu entit s vazbou na elektronická média. Doporučení také navazuje na dokumenty Povinné datové prvky pro mezinárodní sdílení zdrojů autoritních záznamů [IFLA UBCIM, 1996] a studii Funkční požadavky na bibliografické záznamy, vydanou v roce 1998 [BRATKOVÁ, 2001].Doporučení se týká pouze záznamů jmenných a korporativních autorit, nikoli věcných. Problematiku věcných autorit zpracovává Směrnice pro věcné autoritní a odkazové záznamy (Guidelines for Subject Authority and Reference Entries) [Mezinárodní federace, 2001, s. vii], vydáno v roce V úvodní části doporučení [s. 1] je definován cíl směrnice, specifikovat požadavky na zobrazování a umožnit národní a mezinárodní sdílení autoritních záznamů zpracovaných na základě bibliografického tištěných, mikrofilmových nebo strojem čitelných dokumentů. V následující části [s.2] úvodu je definována používaná terminologie, včetně terminologie vycházející ze studie FRBR. Následuje doporučení pro použití interpunkce při zobrazování údajů autoritního záznamu. Doporučení směrnice pro interpunkci je jednou z nejdůležitějších částí dokumentu, protože interpunkce údajů v záhlaví není řešena v doporučení pro Mezinárodní standardní bibliografický popis (ISBD)[Mezinárodní federace, 1993]. První oblastí popisu je oblast autoritního záhlaví (Authority headings area) [s. 8]. Text obsahuje instrukce pro popis jedné autoritní entity, souhrnné záhlaví pro více personálních autoritních entit (např. rodiny, dynastie), jedné korporativní entity, samostatné nebo se souvisejícími a podřízenými složkami pro vytváření názvových záhlaví. Návrhy struktury oblasti jsou, stejně jako při popisu 39

40 dalších oblastí, doplněny konkrétními příklady v různých jazycích (např. angličtina, ruština, francouzština, němčina). Druhou oblastí popisu je informační poznámka (Information note) [s.12]. Ta by měla podle těchto pravidel obsahovat vysvětlení vztahu mezi dvěma nebo více záhlavími, stručné historické zdůvodnění změn názvů (odkazy typu viz též), vysvětlení hierarchie vztahů mezi dvěma nebo více záhlavími a další informace identifikující entitu. Třetí oblastí popisu je oblast odkazu typu viz (See reference tracing area) [s.14]. Tento typ odkazu propojuje různá záhlaví na úrovni variantních výrazů pro záhlaví, tj. včetně uvádění občanských jmen osobností publikujících pod jedním nebo více pseudonymy. Čtvrtá oblast je věnována odkazu typu viz též (See also reference tracing area) [s.17], odkazu, který propojuje údaje o identifikačním čísle záznamů personálních a korporativních autoritních entit, hlavní rovnocenná záhlaví záznamů v jedné databázi. Může se jednat o žijící osobnost publikující pod více jmény nebo záznam korporativní entity v jiných jazycích (při propojování více národních databází autorit). Pátá oblast je věnována poznámkám katalogizátora (Cataloguer's note area) [s.20] a nebývá veřejná, tj. nezobrazuje se pro uživatele. Jedná se o pracovní údaje o vytvoření záznamu a informace o zdrojích ověření údajů uváděných v záznamu. Tato poznámka je důležitá pro další pracovníky, kteří se záznamem pracují (např. v kooperativním projektu, supervizor databáze, použití autoritního záznamu při verifikaci záhlaví bibliografického záznamu). Šestá oblast je věnována zdroji záznamu (Source area) [s.21], tj. identifikaci bibliografické agentury, která záznam vytvořila nebo modifikovala, uvedení pravidel zpracování (např. AACR2) a datu manipulace se záznamem. Sedmá oblast je vyhrazena pro mezinárodní standardní číslo autoritního údaje (International Standard Authority Data Number area) [s.22]. Pravidla připouštějí možnost uložení jiného identifikačního čísla z národního systému identifikátorů. Druhá část dokumentu [s.23] je věnována specifikaci odkazů. Pokud mají odkazy plnit svou úlohu, měly by být obsaženy v rejstříku přístupových termínů bibliografické (nebo jiné) databáze. Odkazované formy záhlaví musí být označeny 40

41 kvalifikátory, které určují, o jaký typ jména se jedná. Termínem kvalifikátor jsou v bibliografické praxi označována [Národní knihovna České republiky, 2002b]: významové upřesnění hesla nebo podhesel, uplatňující se pouze v případě potřeby, např. při vysvětlení stejně znějících, významově však odlišných výrazů; je uveden v závorce, nebo se od hesla resp. podhesla odděluje čárkou či pomlčkou. Zejména při složitých abecedních sestavách, v nichž je použito velkého počtu prvků řazení, je nutno, aby sestavovatel předem zásadně určil, které údaje budou mít funkci pořadatele, dalších částí hesla, doplňku hesla, podhesla a jeho event. doplňku a dalších podhesel, resp. jejich event. doplňků.(čsn :2.3.5) Pokud jsou v záznamu uvedeny odkazy typu viz též, je doporučeno, aby se křížově objevil odkaz i ze záznamu, který byl odkazován. V oblasti poznámek musí být stručně objasněn důvod tvorby odkazů. Třetí část dokumentu [s.31] je základním vysvětlením účelu autoritních záznamů. Cíle jsou specifikovány vůči jednotlivým oblastem popisu. Záhlaví záznamu má být orientačním prvkem v bibliografické databázi. Oblast poznámek sleduje cíl upřesnění autoritní entity, která je pojmenována v záhlaví. Oblast zdroje uvádí podrobnosti zpracování záznamu; doporučeno je uvádět v obecně srozumitelné podobě (např. anglicky, pod obecně známou zkratkou, datum v normalizované struktuře). Přílohou dokumentu [s.35] jsou příklady autoritních záznamů uvedených ve struktuře a interpunkci doporučované GARR. Z každé problematiky je vybrán jeden konkrétní záznam. Pravidla GARR neřeší problém stanovení hlavního selekčního prvku a odkazovaného záhlaví. Tento problém je závažný především pro záhlaví záznamu korporace. V české praxi platí doporučení pro ověřování záhlaví v národních katalozích (pro personální entity) nebo pouze v databázi Kongresové knihovny a domovské stránce instituce (pro korporativní entity). V české národní databázi pak dochází ke směšování záznamů se záhlavími vytvořenými podle různých národních pravidel. Z příkladů uvedených v textu GARR vyplývá velmi různorodé uplatnění principu hlavního a odkazovaného záhlaví. Problém pojmenování korporace je obecně platný. Jméno instituce je obvykle uváděno na jejích zřizovacích listinách a základních dokumentech. Instituce však používají často různá pojmenování, která se mohou od údajů na těchto dokumentech lišit. Důvodem 41

42 může být např. příliš dlouhý oficiální jméno instituce. Tvorba autoritního záznamu korporace vychází primárně z údajů uváděných ve zpracovávaných dokumentech a je ve tvaru daném pravidly popisu viz obr. 22, 23. Zajímavý způsob verifikace pojmenování korporace je zaveden při registraci bibliografické agentury používající formát MARC 21 (pole 040) při vyplňování formuláře pro získání identifikačního kódu. (webové stránce Kongresové knihovny). U kolonky Jméno organizace je uvedena poznámka tak jak je uvedena v telefonním seznamu. Pochopitelně se jedná o obecně nejvýstižnější formu pojmenování instituce a tento tvar jména insitutce by být také součástí autoritního záznamu např. ve formě variantního záhlaví. Text GARR je formulován neutrálně vůči konkrétním formátům i pravidlům. Domnívám se však, že kooperativní projekty (např. projekt AUTHOR, LEAF), které se snaží propojit více národních systémů a končí pouze v úrovni doporučení bez praktické realizace, jsou důkazem toho, že tato volnost je příčinou nekompatibility záznamů, která je stejně vážná, jako je nekompatibilita abeced a transliterace, ve kterých jsou záznamy ukládány [TILLET, 2001]. Na základě tohoto doporučení došlo v roce 2001 k revizi instrukce pro zpracování autoritního záznamu UNIMARC a je zapracována i v textu standardu MARC 21, který je k dispozici českým katalogizátorům. Lze konstatovat, že standardizované požadavky na autoritní záznam, prosazované v rámci metodiky českého kooperativního systému budování autorit, jsou v souladu s doporučením GARR. 4.3 Funkční požadavky na autoritní záznamy (FRAR) Pracovní skupina pro funkční požadavky a číslování autoritních záznamů IFLA UBCIM (IFLA UBCIM Working Group on Functional Requirements and Numering of Authority Records, FRANAR) zahájila svou práci v roce Za svůj cíl si stanovila definování funkčních požadavků na záznam autoritní entity v návaznosti na studii Funkční požadavky na bibliografický záznam. Dalším cílem je definování a užití mezinárodního standardního čísla autoritního záznamu. Úkolem této pracovní skupiny je také zastupovat IFLA ve vztahu k institucím a projektům, které se zabývají záznamem o autoritní entitě a nejsou z knihovnického nebo bibliografického prostředí (např. projekt Interoperabilita dat v elektronických obchodech (Interoperability of Data in E-Commerce Systeme, INDECS), 42

43 Mezinárodní rada při archivním výboru pro standardizaci popisu (International Council on Archive Committee on Descriptive Standards, ICA/CDS), ISO/T64 pro mezinárodní numerické a popisné standardy (ISO/TC46 for international numbering and descriptive standards), Konsorcium evropských vědeckých knihoven (Consortium of European Research Libraries, CERL)) Obr. 7. Současný způsob katalogizace [IFLA UBCIM, 2005, s. 3]. V roce 2005 vydala pracovní skupina konceptuální model Funkční požadavky na autoritní záznamy (Functional Requirements for Authority Records, FRAR) [IFLA UBCIM, 2005]. Hlavním sdělením úvodního textu dokumentu je, že se tato koncepce nezabývá přímo identifikátorem autoritní entity, tato problematika by měla být řešena další, vlastní studií. V současné době vytváří pracovní skupina FRANAR další studii navazující na FRBR - Funkční požadavky na předmětové autoritní záznamy (Functional Requirements for Subject Authority Records, FRSAR). Konceptuální model FRAR definuje struktury autoritních záznamů a vztahy mezi nimi. Doporučovaná struktura záznamu umožňuje kompatibilitu údajů ukládaných do autoritních záznamů v různých národních databázích. Model 43

44 FRAR neurčuje formální ani sémantická pravidla zápisu údajů, ale pouze v některých případech definuje, kdy má být údaj ukládán do záhlaví záznamu a kdy má být uložen jako nepreferovaný výraz do variantního záhlaví. V textu dokumentu jsou v jednotlivých kapitolách a jejich částech uváděny konkrétní záznamy. Z jejich struktury lze vyčíst, kdy autoři dokumentu předpokládají vytvoření odkazu typu viz a kdy má být vytvářen další záznam s propojením na záhlaví, tedy odkaz typu viz též. Studie FRAR předpokládá plně elektronické zpracování dat. Ve třetí kapitole modelu [s. 4] jsou uvedeny funkce autoritních souborů. Autoritní soubor je pomůckou katalogizátora při analýze dokumentu během katalogizace a je pro něj i pomůckou při vytváření nových autoritních záznamů. Nové autoritní záznamy musí být vždy vytvářeny v kontextu s již existujícími záznamy. V procesu katalogizace směřuje aplikace práce s autoritním souborem k správnému určení standardní formy selekčních prvků záznamu. V prostředí elektronických počítačových sítí autoritní soubor zabezpečuje přehlednou orientaci v bibliografické databázi a propojení souvisejících bibliografických a autoritních záznamů. Hlavním požadavkem kladeným na autoritní záznam je vytvoření selekčního prvku pro třídění a vyhledávání v bibliografických databázích viz obr. 7. Vztahy definované mezi jednotlivými autoritními entitami jsou zároveň vztahy propojující bibliografické záznamy. Součástí záznamu musí být také informace o tom, podle jakých pravidel a kým byl vytvořen. Autoritní záznam vzniká při zpracovávání bibliografického záznamu, při bibliografickém popisu dokumentu. Katalogizátor určí selekční prvky, které bude obsahovat bibliografický záznam, a vybere je z autoritní databáze. Pokud autoritní databáze potřebný prvek neobsahuje, pak jej katalogizátor vyhledá v odkazech a do záznamu uloží výraz ze záhlaví záznamu. Pokud nenajde potřebný záznam ani mezi odkazy, pak vytvoří autoritní záznam nový. Tento nový záznam musí včlenit do autoritní databáze, včetně uvedení vazeb na jiné autoritní záznamy a popsání autoritní entity uvedením jejích vlastností. Soubor autoritních záznamů je zároveň i referenčním nástrojem, který umožňuje katalogizátorovi určit příslušnost díla ke konkrétní entitě. Síťové prostředí umožňuje vytvářet autoritní záznamy nejen pro potřeby vlastního katalogu, ale sdílet je na národní i mezinárodní úrovni. 44

45 Další části materiálu [s. 11] jsou uvedeny definice entit, které studie FRAR přebrala ze studie FRBR a dále je rozpracovává (termín autoritní entita není ve studii FRAR používán). Jedná se o entity: Osoba, Rodina, Korporace, Dílo, Vyjádření, Zhmotnění, Jednotka, Identifikátor, Selekční prvek, Pravidla zpracování, Bibliografická agentura. Součástí konceptuálního modelu FRAR jsou také grafy, které vyjadřují propojení jednotlivých prvků studie, viz obr. 8, 9. V připravované studii FRSAR věnované věcným předmětovým entitám budou blíže popsány též entity Pojem, Předmět, Událost, Místo, Jméno jako předmět. Obr. 8 : Jmenné entity a identifikátory, na tento obr. navazuje obr. 9 [IFLA UBCIM, 2005, s. 58]. 45

46 Pro účely studie byly popsány vlastnosti, které vycházejí z logických potřeb definování autorit. Další soupisy vlastností mohou být rozvíjeny na základě spolupráce s dalšími, především nebibliografickými subjekty. Obr. 9 : Selekční prvky a autoritní záznamy, navazuje na obr. 8 [IFLA UBCIM, 2005, s. 59]. Ke každá entitě se váže definovaná sada vlastností [s. 17]. V následujícím seznamu jsou uvedeny entity. Ty, jejichž vlastnosti jsou pozměněné oproti studii FRBR, jsou označeny hvězdičkou. Osoba vlastnosti: data, titul, další označení patřící ke jménu osoby, *pohlaví, *místo narození, *místo úmrtí, *země, *místo působení. *Souvislost s dalšími entitami, *adresa (poštovní nebo URL), *jazyk publikování, *publikační obor. Oblast aktivity, *profesionální působení, *životopis/historie. 46

47 Rodina vlastnosti: typ rodiny, data asociovaná s rodinou, místo, historie. Korporace vlastnosti: místo, datum, ostatní označení specifikující korporaci, *typ, *umístění sídla vedení firmy, *jazyk, *adresa (poštovní i internetová), *oblast aktivity, *historie. Dílo vlastnosti: forma, data, ostatní označení specifikující dílo, vyjádření, numerické označení, klíč hudebních děl, *místo původu díla, *jazyk originálu. Pojem vlastnosti: *typ, obecné označení pojmu. Předmět vlastnosti: typ, obecné označení předmětu, *datum výroby, *místo výroby, *výrobce, *fyzické médium. Událost vlastnosti: *data asociovaná s událostí, *místo události. Místo vlastnosti: *pozice, *ostatní geografické informace. V šesté části FRAR [s. 34] jsou definovány vztahy mezi jednotlivými autoritními entitami (osoba, rodina, korporace, dílo). Tyto vztahy mohou být v záznamu vyjádřeny na úrovni propojení více hlavních záhlaví nebo propojení záhlaví odkazů, viz obr. 9. Definice vztahů mezi entitami, viz tab. 6. Tab. 6. Vztahy mezi Osobami, Rodinami, Korporace a Díly [IFLA UBCIM, 2005, s. 35] Typ entity Osoba Osoba Osoba Rodina Osoba Korporace Rodina Rodina Dílo Dílo Typ vztahu pseudonym, vlastnost, spolupráce příslušnost do rodiny příslušnost ke korporaci předchozí/následující, vyčlenění, sloučení, podřazenost, související, jiný následník, příloha, doplněk, souhrn, adaptace, transformace, imitace, je celek/je částí, jiný Pro autoritní záznamy je klíčovým vztahem vztah mezi jménem a autoritní entitou. Tyto vztahy vždy znamenají vytváření dalšího autoritního záhlaví hlavního nebo variantního, viz tab. 7. Tab. 7. Vztahy mezi Jmény a Osobami, Rodinami, Korporacemi a Díly [IFLA UBCIM, 2005, s. 43] Typ entity Osoba Jméno Rodina Jméno Korporace Jméno Dílo Jméno Typ vztahu skutečné jméno, pseudonym, jméno před manželstvím, jméno v manželství, světské jméno, církevní jméno, dřívější jméno, pozdější jméno, jméno v jiném jazyce jméno v jiném jazyce rozšířené jméno, akronym/iniciála, jméno v jiném jazyce jméno v jiném jazyce 47

48 Sedmá část [s. 47] konceptuálního modelu FRAR vyjmenovává prvky významné pro uživatelské potřeby, tj. to, aby autoritní záznam splnil tyto požadavky: Najít entitu Identifikovat entitu Dát do souvislostí entitu s entitou Verifikovat autoritní podobu záhlaví pro entit. Následuje tabulka., která uvádí u každé entity a jejích vlastností vztah k uživatelským požadavkům na záznam. V závěrečné, osmé [s. 53] části konceptuálního modelu jsou uvedena doporučení pro sdílení autoritních záznamů. Je vždy nutné, aby se při sdílení a transferu dat předávaly nejen záhlaví a odkazy, ale i katalogizační poznámky, které specifikují důvody a zdroje vytvoření záznamu. Model je navržen primárně pro knihovny. Jeho přenesení do dalších oblastí není zcela bez problémů. Entita zpracovaná v bibliografii se nemusí přesně shodovat s popisem archivním či muzejním. Materiál také obsahuje grafické ztvárnění konverze [IFLA UBCIM, 2005, s. 55] dat autoritního záznamu do struktur metadatového systému <indecs>model, struktury podporované v neknihovnickém prostředí (nakladatelství, zvukové nahrávky, filmová produkce a distribuce). Základními prvky systému <indecs>model je Bytost, Věc, Pojetí, Událost, Situace. Vztah mezi entitami studie FRAR je prezentován výrazem považován za (viewed as) viz obr. 10. Rozdíl mezi bibliografickým a archivním nebo muzejním popisem spočívá také v odlišném pohledu na načasování vytváření nových záznamů při změnách ve vlastnostech entity. V bibliografickém přístupu k tvorbě autoritních záznamů je uplatňován princip tvorby nových autoritních záznamů při všech významných změnách názvu, s využitím odkazů typu viz též. Přístup archivní uplatňuje princip shromažďovat co nejdéle údaje o autoritní entitě v jednom záznamu. Také forma jména v záhlaví bude pokaždé jiná. Při bibliografickém zpracování ukládá zpracovatel entity kvalifikátory pouze tehdy, pokud je to nutné z hlediska odlišení záhlaví, při zpracování sbírek archivních je vždy uváděna adresa entity. 48

49 Obr. 10 : Porovnání entit modelu FRAR s elementy metadatatového systému indecs [IFLA UBCIM, 2005, s. 55]. Zpracování koncepce trvalo velmi dlouho. Neexistence zpracování problematiky identifikátoru autoritní entity je závažným nedostatkem řešení. Význam materiálu však spočívá v jasném vymezení problematiky autoritních souborů v práci bibliografických pracovišť a jejich spolupráce. Vzhledem k tomu, že v ČR jsou zpracovávána předmětová hesla personální a záznamy personálních jmenných autorit v jedné databázi a na jednom principu, bude velmi zajímavé, zda avizovaná studie FRSAR přinese potvrzení nebo zpochybnění tohoto přístupu k záznamu o entitě. 4.4 Mezinárodní standardní čísla pro autoritní entity Ve všech analýzách modelů spolupráce, které jsem zpracovávala v rámci této diplomové práce, se objevuje nutnost zavedení jednoznačného identifikátoru autoritní entity, který by umožňoval přesné propojování souvisejících záznamů v rámci kooperace více souborů autorit. Také český kooperativní systém je založen 49

50 na jednoznačně identifikovaném záznamu. V českém systému tato jednoznačná identifikace zabezpečuje všem účastníkům systému zrcadlení všech změn, které se objeví v centrální databázi (např. opravy, slučování). Mezinárodní standardní číslo pro autoritní entity je předmětem práce pracovní skupiny IFLA UBCIM FRANAR. V loňském roce, kdy byl zpracován konceptuální model FRAR pro personální a korporativní autoritní entity, bylo konstatováno, že problematikou identifikátoru se bude zabývat samostatná studie. Překážkou zavedení mezinárodního systému je vysoká finanční náročnost vytvoření takového souboru a jeho správy. V roce 1997 bylo na jednání IFLA konstatováno, že není možné stanovit mezinárodně platné záhlaví pro autoritní entitu. Z tohoto důvodu bylo navrženo propojování jednotlivých národních záznamů na úrovni odkazů viz též v jediném centralizovaném souboru na serveru IFLA. Propojovacím prvkem by mělo být číslo ISADN [Národní knihovna České republiky, 1997]. V osmdesátých letech 20. století bylo francouzskými odborníky navrženo mezinárodní číslo ISADN v této struktuře: zdroje čísla národní entity a zároveň autoritního záznamu, údaj o národnosti/zemi spjaté s autoritní entitou, jazyku užívaném v dílech entity a pořadovém čísle autoritního záznamu vytvořeného agenturou, která záznam vytvořila. Údaje o zemi a jazyku jsou uváděny abecedně, kódy číselně [BRATKOVÁ, 2006, s. 6]. Na přelomu 20. a 21. století vytvořili američtí odborníci návrh standardu Mezinárodního standardního autoritního čísla (International Standard Author Number, INSAN). Návrh navázal na práci francouzských odborníků. Navržená struktura je tato: kód agentury, národnost entity, země entity, jazyk, v němž entita publikuje, rok přidělení čísla, pořadové číslo, kontrolní číslice [BRATKOVÁ, 2006, s. 6]. Jeden z problémů, který při realizaci tohoto amerického návrhu vidím, je určení národnosti a země autoritní entity. Tyto údaje jsou velmi důležité při určování identifikace entity, jsou i lépe dostupné než problematické zjišťování data narození a úmrtí, ale ne vždy je pro danou entitu možné určit převažující zemi působení, případně národnost (např. otázka generací emigrantů). Z tohoto důvodu se domnívám, že uvádět takový sporný údaj přímo v kódované podobě do identifikátoru je nevhodné. 50

51 Domnívám se, že vytvoření souboru mezinárodních identifikátorů je v současné době nereálné. Jako reálné však považuji postupné prohlubování spolupráce s Kongresovou knihovnou, a to nejen ve formě pasivního využití jejích autoritních souborů, ale i aktivního přispívání. V takovém případě by se pak mezinárodním identifikátorem mohlo stát číslo autoritního záznamu z databáze Kongresové knihovny a plnit funkci jedinečné identifikace. Otázkou zůstává, zda by v rámci Evropy bylo možné vytvořit nadnárodní systémy např. o deseti národních účastnících, kteří by vystupovali vůči Kongresové knihovně jako jeden subjekt. I v tomto případě by vznikly náklady na provoz systému, odstraňování chyb a duplicit. Pravděpodobně by na provoz systému musely přispívat národní knihovny. Druhou cestou přesné identifikace autoritní entity by mohlo být použití sady identifikátorů z prostředí komerčních systémů. Takovým systémem je např. projekt Mezinárodní konfederace společností autorů a skladatelů (International Confederation of Societies of Authors and Composers, CISAC). Konfederace zahrnuje 200 organizací z více než 100 zemí světa. Kód je nazýván Informace o zainteresovaných stranách (Interested Parties Information, IPI). Databáze je spravována Švýcarskou společností pro práva autorů hudebních děl (Swiss Society for the Rights of Authors of Musical Works, SUISA). Struktura čísla je nevýznamová, třináctimístná. Autoři mají přiděleny identifikátory v systému autorské organizace, která je zastupuje nebo si o ně mohou požádat v CISAC. Záznam v databázi IPI obsahuje kromě identifikátoru ještě údaje o jméně tvůrce či majitele autorských práv, datum narození, národnost, pseudonymy atd. [BRATKOVÁ, 2006, s. 8]. 4.5 MARC formáty pro autoritní záznamy Autoritní záznamy jsou od začátku budování národního souboru ukládány ve formátu MARC (od roku 1996 v formátu UNIMARC, od roku 2004 MARC 21). V českém kooperativním systému jsou vytipována některá pole pro sdílení v rámci společné databáze. Knihovny mohou mít ve svých lokálních záznamech nadefinovánu širší škálu polí (ve formátu MARC nebo mimo struktury MARC formátu). Lokální systém musí být nastaven tak, aby se import a export z národní 51

52 autoritní báze těchto polí netýkal. Typickými příklady takové situace jsou regionální databáze osobností (např. Středočeská vědecká knihovna v Kladně, viz tab. 13) UNIMARC : formát pro autority Struktury výměnného formátu UNIMARC/Autority byly vytvořeny pracovní skupinou Řídící skupina pro formát UNIMARC/Autority. Vytvoření formátu navázalo na dokument Směrnice pro autoritní a odkazové vstupní prvky, který byl vydán Pracovní skupinou pro mezinárodní systém autorit IFLA, která pracovala od roku 1979 při Sekci informační technologie a Sekci katalogizace [UNIMARC/Autority, 1995, s. 7]. Struktura záznamů je navržena v souladu s normou pro výměnu bibliografických dat ISO Tato shoda umožňuje propojování záznamů bibliografických a autoritních databází. Formát UNIMARC je definován jako univerzální vůči různým katalogizačním instrukcím, vychází však v zásadě z doporučení IFLA pro tvorbu záhlaví bibliografického záznamu. Cílem navržené struktury je umožnění mezinárodní kooperace v oblasti tvorby autoritních záznamů. [UNIMARC/Autority, 1995, s. 9] Formát UNIMARC pro autoritní záznamy byl vydán dosud ve dvou vydáních (v roce 1991 a v roce 2001). V rámci českého kooperativního projektu pracují knihovny v souladu s prvním vydáním formátu UNIMARC. Druhé, rozšířené vydání, které bylo zpracováno v souladu s revizí studie Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy, nebylo do českého jazyka přeloženo, protože v roce 2001 se již v NK ČR uvažovalo o přechodu ke standardům formátu MARC Popis manuálu českého překladu UNIMARC/Autority V úvodní části jsou definovány důležité terminologické pojmy standardu. Jedná se o typy záznamů a hesel: záznam autoritního hesla, autoritní heslo, záznam všeobecně vysvětlujícího hesla, všeobecné vysvětlující heslo, záznam odkazového hesla, odkazové heslo. Hlavními prvky záznamů autoritní databáze jsou v souladu s typologií tohoto formátu: autoritní záhlaví, odkazové záhlaví, všeobecné vysvětlující záhlaví. Ve vztahu k jiným záhlavím může být v databázi zformulováno 52

53 unifikované záhlaví, souběžné záhlaví, související záhlaví, variantní záhlaví nebo záhlaví v alternativním písmu. Následuje informace o uspořádání formátu. V další části je uvedena struktura funkčních bloků formátu v rozsahu 0-- až 9--. Ve výčtu povinných polí záznamu jsou uvedena: pole 001 identifikátor záznamu, 100 všeobecná data zpracování, uváděná kódy, pole bloku 2-- záhlaví, kde je uvedeno hlavní záhlaví záznamu a pole 801 zdroj původní katalogizace. Řídící funkce formátu jsou shodné s normami ISO 2709, ISO 2022 a ISO 6630 s odkazem na další normy, které jsou společné pro bibliografický formát UNIMARC. Řídící funkce určují zápis a zobrazení interpunkce v záznamech, odkazového a autoritního hesla. Součástí manuálu je kapitola o použití formátu s příklady: záznamy autoritních hesel, odkazových hesel, všeobecně vysvětlujících hesel, souběžných dat, data v alternativním písmu. Pro propojování autoritních a bibliografických databází jsou vyjmenovány shody obsahu polí u bibliografického a autoritního formátu UNIMARC. V dalším odstavci Poznámky jsou uvedeny konvence pro další text. Některé přílohy (např. Kódy jazyků, Kódy zemí ) nejsou součástí tohoto manuálu, ale manuálu pro bibliografický formát. Následuje soupis polí formátu UNIMARC/Autority. Tagy polí jsou identické s tagy bibliografického záznamu, ovšem jejich obsah je jiný [JOHNSON, 2001, s. 83]. V závěru manuálu jsou uvedeny tři příklady autoritních záznamů převzaté z originálu [UNIMARC/Autority, 1995, s. 79]. Ve 2. revidovaném vydání formátu UNIMARC [UNIMARC/authorities, 2001] došlo k podstatnému rozšíření škály polí viz tab. 8, 9. Jeho tvorby se opět ujala Řídící skupina pro formát UNIMARC/Autority IFLA. Nové vydání reflektuje možnosti kooperace, které jsou dány rozvojem telekomunikačních sítí, především internetu a rozvojem protokolů FTP a Z Mimo zkušenosti získané z existujících kooperativních projektů zde byla zhodnocena i usnesení Pracovní skupiny pro minimální úroveň autoritního záznamu a mezinárodního standardního čísla autority (Working Group on Minimal Level Authority Records and International Standard Authority Data Number) prezentované v dokumentu Povinné datové prvky pro mezinárodní sdílení zdrojů autoritních záznamů. 53

54 Tab. 8. Nová pole v 2. vydání UNIMARC v [UNIMARC Manual, 2001] Číslo pole Název pole Číslo Název pole pole 035 Řídící číslo záznamu 460 Odkaz typu viz - Místo přístupu, lokace převzatého z jiného zdroje 101 Jazyk entity 480 Odkaz typu viz - Forma, žánr, fyzická charakteristika 102 Národnost entity 516 Odkaz typu viz též - Obchodní značka 106 Pole kódovaných údajů : Osoba/Korporace/Jméno rodiny/obchodní značka jako předmětové heslo 120 Pole kódovaných údajů: Osobní jméno 123 Pole kódovaných údajů: Geografické jméno 216 Záhlaví Obchodní značka 260 Záhlaví Místo přístupu, lokace 280 Záhlaví Forma, žánr, fyzická charakteristika 340 Poznámka o biografii a 560 Odkaz typu viz též - Místo přístupu, lokace 580 Odkaz typu viz též - Forma, žánr, fyzická charakteristika 716 Propojovací záhlaví Obchodní značka 760 Propojovací záhlaví Místo přístupu, lokace 780 Propojovací záhlaví Forma, žánr, fyzická charakteristika 836 Informace o změně záhlaví 856 Elektronická lokace a přístup oboru působení 356 Geografická poznámka 886 Data, která nebyla převedena ze zdrojového formátu 416 Odkaz typu viz Obchodní značka V oblasti změn názvu a určení pole došlo ke změně pole 150 Kódovaná data pro jména korporací, v prvním vydání UNIMARC bylo toto pole určeno pro kódovaná data jména. Tab. 9. Tabulka nových podpolí a hodnot a změn statusů v 2. vydání UNIMARC [UNIMARC Manual, 2001] Název podpole Změna Návěští záznamu pozice 9 definována : typ entity Podpole 100 $a pozice 12 přidány kódy transliterační tabulky: d, e, f Podpole 100 $a pozice kód grafické sady Podpole 100 $a pozice přidány kód 11 (Kód 11 = ISO , latinka užívaná v evropských jazycích menšin a zastaralých písmech) Podpole 100 $a pozice přidány kódy ma, mb jazyk katalogizace Podpole 100 $a pozice 23 definována : písmo katalogizace Kontrolní podpole $7 přejmenováno Písmo katalogizace a písmo základu záhlaví v Pozice 4-7 definována jako písmo Kontrolní podpole $8 přejmenováno Jazyk katalogizace a jazyk záhlaví. Pozice 3-5 definována jako jazyk záhlaví. Přidané podpole v polích 2-- $j Pododdíl, součást 54

55 Název podpole Přidané podpole v polích 4-- Přidané podpole v polích 5-- Přidané podpole v polích 7-- Změna statusu Změna statusu Změna $j Pododdíl,, součást $j Pododdílt, součást $j Podřízená část, součást Řídící podpole $3 povoleno užití v bloku polí 3 Řídící podpole $8 povoleno užití v bloku polí 2 Celkově obsahuje 2. vydání manuálu UNIMARC pro autority větší počet příkladů, a to přímo u charakteristik jednotlivých polí i jako samostatnou přílohu, kde jsou uvedeny kompletní záznamy. Záznamy jsou přejaty z katalogizační praxe, takže je možné si je i vyhledat v existujících databázích. Vzhledem k přechodu české katalogizační praxe do formátu MARC 21 je pochopitelné, že nedošlo již k překladu tohoto vydání formátu. Nedošlo tedy ani ke změnám označení polí, která jsou v českém systému ve formátu UNIMARC označována čísly polí národního užití, ačkoli v druhém vydání formátu jsou pro ně již vyhrazena řádná pole. Týká se to pole 907 biografická poznámka (2. vydání UNIMARC pole 340) a pole 909 kód provenience autora (2. vydání UNIMARC pole 102). V roce 2005 bylo povoleno pro další práci v rámci kooperativního programu rozšířit používaný formát UNIMARC o pole 856, které je společné pro formáty UNIMARC i MARC 21 a umožňuje sdílet informace o internetových zdrojích souvisejících s popisovanou entitou MARC 21 : formát pro autority Při analýze MARC 21 formátu pro autority jsem vyšla z českého překladu tohoto standardu [MARC 21, 2004], který byl vydán NK ČR a je překladem vydání z roku 1999, s poslední aktualizací v roce Úplný překlad formátu umožňuje aplikaci tohoto standardu v české katalogizační politice. Pokud s MARC 21 porovnáme standard UNIMARC, české vydání z roku 1995, které bylo instrukcí pro práci zpracovatelů autoritních souborů do roku 2004, je na první pohled patrný rozdíl v objemu publikace i v množství definovaných polí, které je možné použít při popisu autoritní entity. Další rozdíl vyplývá z porovnání bibliografického a autoritního formátu MARC 21. Některá pole mají stejný obsah v obou formátech, jiná mají při totožném označení pole zcela jiný význam. 55

56 Standard MARC 21 nemá definované pole pro autoritní entitu obchodní značka. Tento termín je definován ve 2. vydání formátu UNIMARC/Autority. Z praktické zkušenosti katalogizace ve Státní technické knihovně se domnívám, že tyto autorské entity se při zpracování objevují. Při indexaci v rámci bibliografického popisu dokumentů z oblasti firemní literatury je tato autorská entita poměrně často popisována, prozatím pouze jako prvek věcného popisu s volnou tvorbou. Název produktu, jak byl rejstřík nazván, patří také mezi termíny, které uživatelé relativně často pro vyhledávání používají, viz obr. 11. Obr. 11. Statistika četnosti použití selekčních prvků uživateli OPAC STK [uloženo ]. V úvodní části manuálu MARC 21 jsou definovány druhy autoritních záznamů: autorizované záhlaví (hlavní), zpřesnění, autorizované záhlaví a zpřesnění, odkaz, odkaz a zpřesnění, nadpisová položka. Následuje výčet formy a typu záhlaví (záhlaví se zapisuje do pole 1XX, 4XX, 5XX): autorizované záhlaví, vyloučené (neautorizované) záhlaví, jmenné záhlaví, záhlaví jméno/název, unifikovaný název, chronologický termín, věcný termín, termín pro žánr/formu, zpřesnění, rozšířené věcné záhlaví, nadpisová položka. Autoritní záznam se skládá 56

57 z těchto částí: návěští, adresář, proměnná pole (proměnná kontrolní pole, proměnná pole údajů). Pole proměnné délky definované ve formátu MARC 21 jsou : 0XX kontrolní informace, identifikační čísla, kontrolní pole, klasifikační znaky atd.; 1XX záhlaví (autorizovaná i vyloučená forma); 2XX úplný odkaz viz; 3XX úplný odkaz viz též; 4XX směrování viz; 5XX směrování viz též; 6XX nakládání se záhlavím, poznámky; 7XX propojovací pole; 8XX alternativní znakové sady; 9XX pole pro národní využití. V rámci bloků záhlaví, směrování viz, nakládání se záhlavím, poznámky, propojovacích polí a alternativních znakových sad je označení pole složeno vždy z první číslice z označení pole a dalšího dvojčíslí podle druhu záhlaví: X00 osobní jména; X10 jména korporací; X11 jména akcí; X30 unifikované názvy; X48 chronologické termíny; X50 věcné téma; X51 geografická jména; X55 žánr, forma; X80 všeobecné zpřesnění; X81 geografická zpřesnění; X82 chronologická zpřesnění; X85 formální zpřesnění. Některé údaje, které se ukládají do autoritního záznamu ve formátu MARC 21, jsou z externích číselníků (např. kód geografické oblasti, pole 043 Kódovník MARC pro geografickou oblast (MARC Code List for Geographic Areas). V roce 2004 rozhodla Rada pro katalogizační politiku o přechodu ze standardů UNIMARC na MARC 21. Dokumentace k tomuto projektu je dostupná na webovém sídle NK ČR v kapitole Zpracování fondů, Katalogizační politika, MARC 21 [Národní knihovna České republiky, 2002d] Jsou zde vystaveny konverzní tabulky, odborné texty o formátu MARC 21, včetně odkazů na plné texty manuálů a české příručky, které k tomuto formátu vyšly. V českých knihovnách je zatím MARC 21 implementován pouze v knihovnách provozujících AKS Aleph 500. Ostatní firmy působící na českém trhu postupně ve vyšších verzích systémů na tento formát přecházejí Česká národní pole ve formátu MARC pro autoritní záznam V rámci národní katalogizační praxe mohou národní bibliografické agentury stanovit specifické určení polí v rámci bloku 9XX formátu MARC. V českém autoritním formátu byla nadefinovaná národní pole ponechávána ve stejné číselné notaci pro formát UNIMARC i MARC 21 [Národní knihovna, 57

58 1998]. Seznam všech polí národního užití pro autoritní formát je vystaven a průběžně aktualizován na internetové stránce NK ČR v kapitole Katalogizační politiky, Informativní materiály, Pole bloku 9XX. Pole 900 verifikace označuje statut záznamu v rámci kooperativního systému budování národních autorit. Toto pole je neopakovatelné a obsahuje jediné podpole $a, kam je uváděn typ návrhu; tento údaj je uváděn kódem. Po definitivní verifikaci záznamu supervizorem národního autoritního souboru je toto pole vymazáváno. Pokud se v záznamu vyskytuje, pak to znamená, že záznam je v určitém stadiu zpracování. Pro návrh personálního autoritního záznamu je určen kód J-NÁVRH, pro návrh personálního záznamu zpracovaného v rámci katalogizace starých tisků kód J-NÁVRH-T. Kód K-NÁVRH označuje záznam pro korporace, kód G-NÁVRH záznam geografické autority, kód F-NÁVRH záznam formálního deskriptoru. Do pole 901 je uváděna vazba na původní nebo nový záznam. Toto pole se v záznamu vyskytuje, pokud došlo ke sloučení více záznamů, nejčastěji z důvodu zaslání duplicitního záznamu o autorské entitě. Identifikační čísla zrušeného a nového záznamu se křížově ukládají do obou záznamů. Tento údaj je důležitý při aktualizacích souboru autorit a provázání bibliografických a autoritních záznamů. V poli 906 jsou uloženy informace o opravách v záznamu. Prozatím tyto kódy užívají pouze knihovny, které pracují přímo v národní databázi na serveru NK ČR, tedy knihovny se systémem Aleph. Koordinátor projektu měl snahu zavést tuto praxi i pro knihovny s jinými AKS, které zasílají záznamy prostřednictvím serveru Z Návrh nebyl přijat na základě námitek, že je nutné upravovat nastavení lokálních systémů. Použití kódů zpřehledňuje kontrolu opravených záznamů. Supervizor podle kódu pozná, co bylo v záznamu změněno, aniž by ho musel podrobně zkoumat. Pole 906 je opakovatelné pro každou úpravu, obsahuje pouze podpole $a, kde je uvedena dvoumístná zkratka, viz tab. 10, udávající způsob zpracování (stavový kód), za níž následuje osmimístné datum (RRRRMMDD). 58

59 Tab. 10. Zkratky v poli 906 podpole a informace o opravách v záznamu autority [LUFFER, 2005a] Zkratky používané oddělením národních autorit NK ČR při vytváření národní autoritní databáze i kontrole záznamů importovaných do databáze v rámci kooperativního systému Br založení nového záznamu Vx revize věcná (pole 200 vytvořeno automaticky ze záznamu z katalogu NK ČR) Fx revize formální (pole 200 vytvořeno automaticky ze záznamu z katalogu NK ČR) Vr revize věcná (záznamy vytvořené v rámci kooperativního systému jinou knihovnou než NK ČR) Fr revize formální (záznamy vytvořené v rámci kooperativního systému jinou knihovnou než NK ČR) Vh revize v případě neúspěšného hledání v pramenech Oz oprava záhlaví v existujícím záznamu Op jiné oprava než oprava záhlaví, (provádí-li se oprava záhlaví a dalších polí zároveň, má přednost kód oz ) Zr zrušení záznamu - (např. při slučování duplicitních záznamů, záznam obsahuje údaj o záznamu, se kterým byl sloučen) Co přidání interního pole COR pro opravu Používané jinými knihovnami v rámci kooperativního systému nebo jinými odděleními NK ČR: Za založení záznamu v databázi AUT NK ČR Ko kontrola lokálním supervizorem Im dávkový import, kód přidělován automaticky Oc oprava pole 001 v případě duplicity, kód přidělován automaticky V podpoli $b pole 906 je uvedena šifra katalogizátora, který opravu provedl a v podpoli $c se slovně (formou unifikovaného textu) uvádí druh oprav. V záznamech formátu UNIMARC je v poli 907 uvedena formou volně tvořeného textu biografická poznámka o autoritní entitě. Ve formátu MARC 21 již není nutné používat pole národního užití, biografická poznámka se zapisuje do regulérního pole formátu, označeného číslem 340 Status záznamu: definitivní nebo prozatímní se zapisuje do pole 908 slovně. Záznamy autoritních entit, které jsou považovány za české, mají v záznamech uveden kód země CZ v poli 909. Za české národní autoritní entity považuje NK ČR entitu, kterou moderní česká kultura přijala za své [BARTL, 1996, s. 16]. V záznamech autoritních entit z jiných zemí se toto pole nevyplňuje. Původ autoritní entity se uvádí slovně do pole biografická poznámka nebo do pole veřejná všeobecná poznámka v záznamech korporací. Pole 920 bylo vyhrazeno pro uvedení personálního záhlaví před opravou. Do tohoto pole umístí server Z39.50 záhlaví, které bylo opraveno. Po dobu, kdy není změna ještě schválena, je v národní databázi záznam přístupný s původním záhlavím. Teprve po verifikaci opravy supervizorem je změna promítnuta do záhlaví. 59

60 Analogicky je využíváno pole 921 korporativní záhlaví před opravou. Při opravách dalších údajů v záznamu, mimo údajů v záhlaví, se opravené údaje ukládají do pole 930 (společné pole pro personální i korporativní záznam). Po přijetí návrhu opravy se údaje přesouvají do regulérních polí záznamu. V případě nepřijetí opravy je tento údaj uveden do pole 906 Informace o opravách záznamu. V národní autoritní databázi je také používáno podpole 7 v MARC 21 nebo podpole 3 v UNIMARC. Toto podpole je ukládáno do polí bloků 2XX, kde je obsazeno identifikačním číslem záznamu z pole 001. Dále se toto podpole vyskytuje též v polích odkazů viz a viz též (4XX;5XX), kde jsou do něj ukládána identifikační čísla jiných záznamů, se kterými záznam souvisí. Do roku 1998 bylo v záznamech ukládáno nestandardní podpole $s, které bylo ukládáno do záhlaví personálních záznamů a bylo obsazováno slovním vyjádřením role autoritní entity (např. učitel, malíř, chemik). Toto pole bylo také součástí selekčního pole v záznamu bibliografickém. Podpole bylo ukládáno do záznamů, kde chyběla biografická data. Tato praxe byla záhy ukončena, protože slovní vyjádření role je nepřesným údajem, zapisovaným každým zpracovatelem jinak z důvodu užití synonym (např. pedagog, učitel, ředitel školy). Řešit tuto situaci pomocí kódované role autoritní entity by také nebylo řešením, zvláště z důvodu působení jedné entity ve více oborech. Údaj o publikačních oblastech je nyní součástí biografické poznámky. Ostatní pole užívaná v národním autoritním souboru odpovídají plně formátu. Databáze je vystavována na webovém sídle NK ČR v tomto formátu. Pro potřeby aktualizace záznamů ve formátu UNIMAC jsou aktualizační soubory vystavovány na FTP serveru NK ČR v obou formátech. 5. Zahraniční projekty v oblasti kooperativní tvorby autoritních záznamů 5.1 Kooperativní program jmenných autoritních záznamů (NACO) Kooperativní program jmenných autoritních záznamů (Name-Authorities Cooperative, NACO [BYRUM, 2004, s. 237]) patří v současné době k největším 60

61 kooperativním systémům v oblasti bibliografie. Je koordinován Kongresovou knihovnou. Záznamy vytvářené v rámci projektu jsou volně přístupné na internetu v databázi Autority Kongresové knihovny, viz obr. 12, nebo v katalozích dalších účastníků projektu. Obr. 12 : Vstupní obrazovka databáze Library of congress Authorities [uloženo ]. Projekt NACO je součástí systému Programu pro kooperativní katalogizaci (Program for Cooperative Cataloging, PCC). Dalšími částmi tohoto programu je Program konverze seriálových publikací (Conversion Online Serials Program, CONSER), Předmětový autoritní kooperativní program (Subject Authority Cooperative Program, SACO), Program monografických bibliogra-fických záznamů (Monographic Bibliographic Record Program, BIBCO). Cílem práce knihoven zapojených do projektu NACO je společné budování a využívání největšího světového souboru autoritních záznamů. Projekt NACO je také zdrojem mnoha zkušeností v oblasti tvorby a sdílení záznamů o autoritních entitách. V rámci mezinárodní spolupráce konzultuje své problémy s pracovníky Kongresové knihovny i oddělení národních jmenných autorit NK ČR. 61

62 Na rozdíl od výzkumných projektů NACO reflektuje problémy každodenní praxe, kdy je nutné hledat rychlá a dostupná řešení [BYRUM, 2004, s. 237]. Knihovny zapojené v programu NACO se výzkumných projektů účastní, viz např. v této práci analyzovaný projekt Evropské unie LEAF, viz kapitolu 5.3. Program NACO byl zahájen v roce V roce 2004 bylo do tohoto projektu zapojeno téměř 400 institucí ze všech amerických států a Kanady, 43 institucí z 16 zemí přistupuje do projektu z Evropy (Velká Británie, Irsko, Itálie), Afriky (Jihoafrická republika), Oceánie (Nový Zéland), Asie (Hong-Kong) a Jižní Ameriky (Mexiko, Argentina, Brazílie). Autoritní databáze obsahuje více než autoritních záznamů. Každým rokem narůstá počet účastníků až o 50 nových členů, počet nových záznamů se pohybuje ročně kolem záznamů [BYRUM, 2004, s. 237]. Od počátku sedmdesátých let je cílem projektu NACO snaha o maximální sdílení nákladů na správu autoritních záznamů při zachování požadavku na dostatečnou kvalitu záznamů. Ta není vyjádřena pouze správným umístěním údajů do polí hlavního nebo odkazovaného záhlaví, ale také uvedení dalších údajů, které blíže specifikují entitu (např. zdroje ověření dat). [BYRUM, 2004, s. 238] Každá účastnická knihovna projektu NACO musí splňovat tyto podmínky: dodržovat pravidla zpracování v mantinelech AACR2 a formátu MARC 21, vlastnit AKS, který bude spolupracovat s klientem programu RLIN, ve kterém se záznamy vytvářejí, každý rok vytvořit nebo aktualizovat alespoň minimální počet záznamů, který je stanoven na 100, u velkých knihoven 200 záznamů [BYRUM, 2004, s. 242]. Jediným nákladem, který musí přímo na zapojení do projektu NACO vynaložit nekomerční instituce, které mají zájem o účast v projektu, je pětidenní školení, které je pořádané pro lokální supervizory. Tato školení jsou pořádána v Kongresové knihovně nebo na dalších satelitních pracovištích v členských státech projektu NACO. V rámci tohoto školení získává knihovna tištěné metodické materiály. Další 62

63 materiály jsou volně dostupné na internetové stránce projektu NACO [Library of Congress, 2006] Tato stránka je portálem k různým informacím z oblasti problematiky autoritních záznamů. Mimo vstupy do stránek psaných v angličtině obsahuje i odkazy na dokumenty přeložené do španělštiny. Na stránce jsou uvedeny často kladené dotazy o účasti v programu, formulář pro zájemce o připojení do programu, rozvrh pětidenního školení lektorů NACO apod. Další část je věnována tzv. společným projektům (funnel project, doslovný překlad trychtýřové projekty ). Tyto projekty umožňují knihovnám, které předpokládají, že nebudou produkovat ani minimální počet záznamů, se sdružit a vůči projektu NACO vystupovat jednotně. Tato forma spolupráce se postupně stává dominantní v celém projektu NACO. V roce 2004 touto formou spolupracovalo s NACO 223 knihoven sdružených v 19 spolcích. Některá Sdružení knihoven jsou vytvořena na regionálním (Virginia NACO Funnel Project), jazykovém a etnickém (NACO Hebraica Funnel) nebo oborovém (Art NACO) [BYRUM, 2004, s. 244]. Instituce, která se stává účastníkem projektu, má také možnost spolupracovat na rozvoji katalogizační politiky v oblasti tvorby autoritních souborů. Na internetové stránce [Library of Congress, 2006] jsou odkazy na materiály týkající se unifikovaného názvu, způsobu vyplňování pole Zdroj nalezených informací (MARC 21 pole 670) nebo další tvorby jmenných autoritních záznamů. Záznamy NACO jsou vytvářeny v systému RLIN21 TM [Research Libraries Group, 2006]. Tento systém byl vyvinut americkým konsorciem knihoven Skupina vědeckých knihoven (Research Libraries Group, RLG) v rámci aktivit bibliografické služby V roce 2000 se v RLG sdružovalo na 160 univerzit, národních knihoven, archivů, historických společností aj. [Národní knihovna České republiky, 2004c]. Před zahájením katalogizace se katalogizátor přihlásí přes RLIN21 TM Web rozhranní do systému. Lokální systém knihovny musí být kompatibilní s tímto systémem. Tvorba autoritního záznamu je provázána s vytvářením bibliografického záznamu. Po uložení záznamu bibliografického vytvoří RLIN21 TM automaticky ze selekčních údajů záznamu záhlaví autoritní záznamy, případně podle identifikačního čísla vyhledá záznamy existující. Při vytváření nových záznamů umožňuje RLIN21 TM použít šablony nebo přepisovat kopii záznamu. Aktualizace lokálních 63

64 databází probíhá v noci prostřednictvím FTP protokolu. [Research Libraries Group, 2006] Záznamy mohou být na lokální úrovni dále upravovány. Při práci ve společné databázi NACO mají všichni členové projektu rovnoprávné postavení bez ohledu na to, zda se jedná o knihovnu národní nebo jinou [BYRUM, 2004, s. 241]. Spolupráce lokálního supervizora s lektorem projektu NACO nekončí školením. Nově přistupující instituce pracuje vždy v prvním roce pod jeho dohledem. Katalogizátoři přistupující knihovny nejprve zvládnou vytváření a editaci autoritních záznamů personálních, poté korporativních a nakonec geografických. Za chyby udělané v rámci NACO nejsou knihovny penalizovány, ani není zveřejňován seznam chybujících knihoven [Library of Congress, 2006]. Knihovna obdrží každoročně statistické výstupy projektu NACO. Záznamy vytvářené a sdílené v rámci projektu NACO mají přiděleno identifikační číslo. Toto číslo je uloženo u záznamů Kongresové knihovny v poli 001 a u záznamů distribuovaných Katalogizační distribuční službou Kongresové knihovny (Library of Congress's Cataloging Distribution Service) i do pole 010. Pole 001 je vyhrazeno pro Kontrolní číslo systému a může být v jiném lokálním systému přepsáno místním identifikačním číslem. V rámci kooperačních programů může být číslo z pole 001 přesunuto při kopírování do lokálního systému do pole 035 Systémové číslo (do pole lze uložit libovolné číslo z jiného systému mimo číslo Kongresové knihovny, pro které je vyhrazeno pole 010 a identifikační číslo záznamu v databázi národní bibliografické agentury, pro které je vyhrazeno pole 016), pole 010 identifikační číslo Kongresové knihovny nebo pole 016 Identifikační číslo národní bibliografické agentury. Do pole 035 se zapisuje kód agentury, jejíž číslo je uloženo v poli 001. Kódy organizací se přebírají z MARC seznamu kódů pro organizace (MARC Code List for Organizations), který spravuje Kongresová knihovna. Identifikační číslo Kongresové knihovny se skládá z dvanácti pozic. Na začátku identifikačního čísla je uvedena předpona, viz tab. 11 [MARC 21, 2004, s ]. Tab. 11. Předpona identifikačních čísel NACO [MARC 21, 2004, s ] Předpona MARC Vysvětlení použití 64

65 Předpona MARC n nb nr no sh sj Vysvětlení použití jmenný nebo věcný autoritní záznam Kongresové knihovny jmenný nebo věcný autoritní záznam Britské knihovny jmenný nebo věcný autoritní záznam RLIN Jmenný nebo věcný autoritní záznam OCLC věcný autoritní záznam Kongresové knihovny věcný autoritní záznam pro dětské knihovny pocházející z Kongresové knihovny s distribuovaný v rámci Anotovaného lístkového programu Kongresové knihovny Za předponou následuje údaj o roku (od roku 2000 jsou obsazovány tímto údajem čtyři pozice) a šest posledních pozic je vyplněno číslem série. Záznamy autoritních entit autorů beletrie mohu být doplněny kódem Literát Kongresové knihovny (Library of Congress Literary Author). Tento kód je ukládán do pole 053 autoritního formátu MARC 21, viz obr. 14. Kód slouží pro knihovny vlastnící integrovaný systém a zároveň používající klasifikaci Kongresové knihovny pro stavění fondu (Library of Congress Classification, Call number) a určuje místo děl autora na policích v knihovnách ve volném výběru. Kódy přiděluje Kongresová knihovna. Pro autory, kteří tento kód v autoritních záznamech Kongresové knihovny nemají, je nutné o jeho přidělení požádat prostřednictvím formuláře, který je také přístupný ze stránek projektu NACO. 65

66 Obr. 13 Bibliografický záznam díla autorky Joanne K. Rowlingové s vyznačením kódu pro stavění volně přístupného fondu ze systému Kongresové knihovny [uloženo ] V bibliografických záznamech je kód ukládán do pole 050 Signatura a klasifikace Kongresové knihovny do podpole $a Klasifikační znak, viz obr

67 Obr. 14 : Autoritní záznam spisovatelky Joanne K. Rowlingové, s vyznačením kódovaných údajů v záznamu [uloženo ] Při analýze projektu NACO jsem si uvědomila, že nejpodstatnější rozdíl, který kvalitativně staví tento projekt nad projekt českého kooperativního systému budování autoritní databáze, spočívá v množství kooperujících účastníků, v mezinárodní spolupráci a především v rozpracování metodických pomůcek, organizaci a prezentaci projektu. Zároveň je nutné konstatovat, že technické řešení českého projektu je na úrovni porovnatelné i s tak významnými mezinárodními projekty jakými je projekt NACO, viz kapitolu

68 5.2 Projekt AUTHOR Evropská komise financovala v letech projekt AUTHOR jako součást projektu Akce počítačový bibliografický záznam (Computer Bibliographic Rekord Actions, CoBRA). Projekt měl za cíl zjistit možnosti mezinárodní spolupráce v oblasti tvorby a zpřístupňování osobních a korporativních autoritních hesel. Hlavní řešitelskou institucí byla Národní knihovna Francie (Bibliotheque nationale de France). Projektu se účastnily národní knihovny Francie, Velké Británie, Belgie, Španělska a Portugalska. Během projektu byla připravena konverze autoritních záznamů se španělským formátem IBERMARC, francouzským INTERMARC, britským BLMARC a belgickým KBRMARC do komunikativního formátu UNIMARC. Tuto fázi koordinovala portugalská Národní knihovna, která v tomto formátu již pracovala a pracuje dosud, a má s ním nejvíce zkušeností. Pro testování byly vybrány pouze některé autoritní záznamy z jednotlivých národních databází. Záhlaví začínající písmeny O a T a další vybrané autoritní personální a korporativní entity, které byly vytipovány jako problematické vůči zpracování a zároveň se vyskytující ve všech národních databázích [ZILLHARDT, 1998, s. 9]. V oblasti technického řešení projektu byl testován protokol Z Realizátoři projektu použili pro testování fyzické databáze, kam byly uloženy záznamy po konverzi do UNIMARC. Bylo vyzkoušeno i virtuální simultánní prohledávání více autoritních databází zároveň [ZILLHARDT, 1998, s. 12]. Rozhraní databáze bylo přístupné v roce 1998 v síti internet na adrese < v roce 2006 již odkaz není platný. Projekt odhalil významné rozdíly vyplývající z odlišného pojetí principů tvorby záhlaví pro autoritní záznam. Některé národní bibliografické agentury ukládaly údaje do strukturovaných polí záznamu, jiné agentury stejné údaje zapisovaly do polí poznámek. Další významné rozdíly byly zaznamenány u popisu korporativních entit. Způsob práce s variantním záhlavím nebyl shodný u žádných ze zkoumaných databází. Některé národní bibliografické agentury tvořily i pro záhlaví dočasných akcí (festivaly, konference) záhlaví podle pořádajících korporací stálých, nebo ho netvořily vůbec a dokumenty popisovaly pod názvem. Další okruh problémů vyplýval z transliterace jmen v jiných abecedách Významné rozdíly byly 68

69 zaznamenány také ve škále polí, která jednotlivé národní agentury vyplňovaly [TILLET, 2001]. Ve shrnutí výsledků projektu bylo uvedeno [ZILLHARDT, 1998, s. 20]: Možnost společného vyhledávání v národních databázích autoritních záznamů je výhodná a užitečná z hlediska správného určení autoritní entity. V Evropě jsou budovány autoritní soubory, které umožňují automatické simultánní prohledávání v reálném čase. Prohledávání autoritní databáze je plně efektivní pouze za předpokladu, že záznam bude prohledáván celý včetně poznámkových polí. Pro potřeby sdílení výsledků databáze je nutné nadefinovat různé formáty zobrazení (univerzální UNIMARC i formáty národní). Test protokolu Z39.50 dokázal, že se jedná o protokol vhodný i pro práci s daty autoritních souborů a je vhodný pro vyhledávání údajů z několika databází zároveň prostřednictvím internetového portálu. 5.3 Propojování a prohledávání autoritních souborů (LEAF) Projekt Propojování a prohledávání autoritních souborů (Linking and Exploring Authority Files, LEAF) [Consorcium LEAF, 2001] byl řešen od roku 2001 do roku Byl podpořen Evropskou unií, v rámci programu Technologie pro informační společnost (Information Society Technologie), 5. rámcového programu pro vědu a výzkum Evropské komise. [KAISER, 2003]. Ve svých řešeních navázal na projekt AUTHOR - viz kapitolu 5.2. Na jeho řešení se podílely následující instituce: Britská knihovna (British Library), Národní knihovna Portugalska (Biblioteca Nacional), britská firma Crossnet Systems Ltd., Německý literární archiv (Deutsches Literaturarchiv), Výzkumný ústav a dokumentační centrum rakouské filosofie (Forschungsstelle und Dokumentationszentrum für Ősterreichische Philosophie), německý Archiv Goetha a Schillera (Goethe- und Schiller-Archiv), francouzský Ústav současného 69

70 publikování (Institut Mémoire de l'edition Contemporaine), rakouský Výzkumný ústav Joanneum Research (Joanneum Research - Forschungsgesellschaft), Národní univerzitní knihovna v Lublani (Narodna in Univerzitetna Knjižnica), Rakouská národní knihovna (Ősterreichische Nationalbibliothek), švédský Národní archiv (Riksarkivet), Státní knihovna v Berlíně (Staatsbibliothek zu Berlin), Univerzita v Bergenu Filosofický informačnětechnologický výzkumný program (Universiteteti Bergen Forskningsprogram for humanistik informasjonsteknologi) španělská Knihovna Univerzity Complutense v Madridu (Biblioteca de Universidad Complutense). Koordinátorem projektu byla Státní knihovna v Berlíně, technické řešení projektu zajišťoval ústav Joanneum Research v Rakousku. [KAISER, 2003]. Projekt se snažil najít technická a technologická řešení kooperativní tvorby autoritních souborů, které jsou kvalitativním přínosem pro katalog knihoven, ale jejich tvorba je časově i intelektuálně náročná a drahá. V rámci řešení byl vytvořen centralizovaný repozitář autoritních záznamů získaných z lokálních národních databází různých paměťových institucí (knihovny, archivy), v různých datových formátech, zpracovaných podle různých pravidel zpracování a v různých jazycích. To vše se vzájemným propojením záznamů o téže autoritní entitě. Toto propojování bylo stanoveno nejen na úrovni propojování řetězců slov v záhlaví, jehož nespolehlivost projekt prověřil, ale i na bázi identifikačních čísel, případně identifikátorů autoritních entit, z jednotlivých lokálních systémů. Každý záznam v centrální databázi po přijetí obdržel své stálé identifikační LEAF číslo [KAISER, 2003]. Tato identifikace záznamu v systému pomocí ukládání identifikačních čísel ze systému jiného je i jedním z principů kooperačního projektu NACO viz obr.14. Instituce, které do projektu vstupovaly, již měly zkušenosti s kooperativními projekty tvorby autoritních souborů na principu internetových služeb (např. Britská knihovna je účastníkem programu NACO) nebo v rámci uzavřených počítačových síti (německý projekt Osobní jména (Personennamendatei) Německé knihovny ve Frankfurtu nad Mohanem)) [KAISER, 2003]. Některé instituce zapojené do LEAF vstupovaly do projektu jako správci souborných katalogů (např. souborný katalog Kalliopé spravovaný Státní knihovnou v Berlíně shromažďuje záznamy od 100 dodavatelů). 70

71 Projekt využil zkušeností kooperativního projektu OCLC, Kongresové knihovny a Německé knihovny Virtuální mezinárodní autoritní soubor (The Virtual International Authority File, VIAF). Pro potřeby projektu LEAF byl z tohoto projektu převzat program pro propojování záznamů téže entity a řešení aktualizace databáze na principech OAI-PMH [KAISER, 2003]. Projekt si kladl tři základní cíle [WEBER, 2004, s. 229]: Podporu kvalitní tvorby katalogů s použitím principu využití národních lokálních autoritních databází (personální autority, korporativní autority, předmětové autority). Sdílení a kooperativní tvorba autoritních souborů mezi paměťovými institucemi různého typu (knihovny, muzea, archivy). Zkvalitnění vyhledávacích možností databází budovaných paměťovými institucemi. Jedním z principů řešení projektu byla podmínka, že v centrální databázi po uložení nebudou ztraceny žádné údaje, které záznam obsahoval v lokálním systému. Řešitelé projektu si stanovili podmínku, že výsledek rešerše v centrálním systému musí přinášet uživateli výsledky vy vyšší kvalitě než při vyhledávání v lokálním systému. Dalším požadavkem bylo, aby slučování a propojování záznamů probíhalo automaticky [WEBER, 2004, s. 231]. Jedním z úskalí řešení projektu byla nejen nekompatibilita formátů záznamů (MARC, MAB2, archivní formáty dat a lokální formáty), ale i rozdílný přístup zpracovatelů lokálních autoritních záznamů vyplývajících z rozdílné metodiky a pravidel [KAISER, 2003]. Situaci nejlépe ilustruje obr. 15, kde je porovnán formát personálního záznamu LEAF databáze se strukturami katalogu Výzkumného ústavu a dokumentačního centra rakouské filosofie, Státní knihovny v Berlíně a Rakouské národní knihovny [WEBER, 2004, s. 231]. 71

72 Obr. 15 : Porovnání formátu záznamu v projektu LEAF [WEBER, 2004, s. 231] Při aktualizaci dat pracuje systém metodou sklízení harvesting, nové a aktualizované záznamy jsou pravidelně sbírány z lokálních databází do centrální databáze, kde jsou ukládány v jednotném výměnném formátu, který je odvozen od formátu XML EAC, metadatový formát Encoded Archival Context (EAC) ve formátu XML. Tento formát, jehož prezentace je dostupná na internetu [Encoded Archival Contex Working Group, 2004], vytváří mezinárodní pracovní skupina EAC Working Group. Beta verze metadatového formátu Encoded Archival Context Tag Library byla projektována pro projekt LEAF. Tento formát je navržen tak, aby dokázal spojit data z bibliografických formátů a formátů archivních, především formátu Mezinárodní standard pro archivní autoritní záznam korporace, osoby a rodiny (International Standard Archival Authority Record for Corporate Bodies, Persons and Families, (ISAAR(CPF)), jehož rozvoj je podporován Komisí pro standardy popisu Mezinárodního výboru pro archivy, (International Council on Archives Committee on Descriptive Standards). Formát EAC má stanovenou tabulku prvků (elements) a vlastností prvků (attributes). Každý záznam se musí skládat z povinné části uvedené prvkem <eacheader>, který obsahuje administrativní údaje a části uvedené prvkem <condesc>, Prvkem <identity> je uvedena část týkající se propojení záznamu autoritní entity na další záznamy uložené uvnitř databáze nebo v okolním prostředí 72

73 (např. internetová stránka s portrétem osobnosti). Vztahy mezi jednotlivými elementy lze vyjádřit na úrovni nadřazené nebo podřazené a souvisejícího (rovnoprávného) vztahu. V podrobném popisu každého elementu formátu EAC je vždy uveden název, kód označující element ve formátu a stručná charakteristika obsahu pole i výčet elementů, které v něj mohou být vnořeny nebo se kterými je možný jejich výskyt. V popisu elementu je také uvedena vazba na směrnice archivní nebo bibliografické, které popisují prvek (např. GARR) viz obr. 16, 29. Obr. 16. Popis prvku metadatového formátu EAC životopis nebo historie [uloženo ] V příkladech aplikace formátů jsou uvedené popisy autoritních entit personálních a korporativních ve formátu XML, viz obr. 17, a návěšťovém zobrazení. Požadavkem projektu bylo umožnit uživatelům zobrazit jakýkoli záznam z databáze v různém autoritním formátu bez ohledu na to, jaký byl vstupní formát záznamu. Tyto zobrazovací formáty byly pojmenovány s přídavkem jako (MARC 21-like, UNIMARC-like, MAB2-like). Tato funkce je natolik potřebná, že řešitelé projektu k jejímu definování přistoupili navzdory tomu, že automaticky generovaný formát nedosahuje kvality původního záznamu [KAISER, 2003]. 73

74 Obr. 17 : Záznam autoritní entity Sedící Býk ve formátu XML-EAC [uloženo ] 74

75 Externí systémy mohou spolupracovat s LEAF prostřednictvím protokolu Z39.50, identifikace záznamu je nastavena přes lokální identifikační číslo nebo identifikační číslo LEAF [KAISER, 2003]. Řešení rozhraní databáze bylo navrženo v souladu s virtuálním katalogem MALVINE, který byl vytvořen v rámci evropského projektu Integrovaný síťový přístup k časopisům a dokumentům v Evropě (Manuscripts and Letters Via integrated Network in Europe). Řešitelé projektu LEAF se přímo hlásí k návaznosti na řešení projektu MALVINE. [WEBER, 2003, s. 229]. MALVINE je souborný virtuální katalog pro přístupy k historickým fondům paměťových institucí: Projektu se zúčastnily: Univerzitní knihovna Complutense v Madridu, Národní knihovna Portugalska, Britská knihovna, Německý literární archiv, Výzkumný ústav a dokumentační centrum rakouské filosofie, Ústav současného publikování, Rakouská národní knihovna, Státní knihovna v Berlíně, Švýcarská zemská knihovna. Projekt byl řešen v rámci 4. rámcového programu Evropské unie Telematika pro knihovny (Telematicts for Libraries) v letech Nabízí řešení centrálního zpřístupnění dat vytvořených v různých formátech a podle různých pravidel pro různé typy paměťových institucí. V rámci projektu byla navázána širší spolupráce mezi institucemi, které se problematikou tvorby autoritních souborů zabývají. Otestováno bylo technologické řešení projektu, demonstrační databáze zatím není volně přístupná (pouze pro registrované účastníky projektu). Jutta Weberová [2004, s. 235] uvádí shrnutí poznatků a závěrů, které učinili řešitelé projektu v posledním roce řešení a které by mohly být i výchozími poznatky pro případné navazující projekty. Informace získané o jedné osobě z lokálních systémů musí být zobrazeny společně. Všechny informace získané k jedné osobě musí být porovnány. Sada údajů, které se mají uvádět do autoritního záznamu osoby by měla být standardizována. 75

76 Jedna instituce může mít prospěch z práce jiné instituce. Šance pro úspěšné vyhledání záznamu o autoritní entitě úměrně narůstá s každým jednotlivým záznamem nebo údajem, který je přidán do centrální databáze. Instituce, které z různých důvodů mají horší podmínky pro vytváření detailních záznamů mohou těžit z práce institucí s podmínkami lepšími. Malé instituce mohou spolupracovat za stejných podmínek jako velké instituce, bez jakýchkoli prvků diskriminace. Záznamy jsou přístupné každému volně. Nové a přidané údaje jsou přínosem i pro uživatelskou veřejnost. Účast v projektu LEAF bude volně dostupná všem zájemcům a bezplatná. Navíc tzv. uživatelské prostory umožní registrovaným uživatelům ukládat si vlastní poznámky (anotace) a opětovně pracovat s výsledky rešerší provedených v centrální databázi LEAF. Centrální mezinárodní databáze autorit podpoří kvalitu lokálních národních souborů. 6. Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit 6.1 Průběh projektu V roce 2001 bylo v NK ČR započato řešení projektu Kooperativní tvorba a využívání souborů národních autorit [Národní knihovna České republiky, 2001b]. Jeho cílem je zefektivnění budování národní autoritní databáze na principech sdílené katalogizace. V roce 2001 se do projektu mimo NK ČR oddělení národních jmenných autorit zapojily i Moravská zemská knihovna, státní vědecké knihovny 76

77 v Olomouci, Hradci Králové, Kladně, Liberci, Plzni, Národní lékařská knihovna, okresní knihovny v Havlíčkově Brodě, Knihovna F. Bartoše ve Zlíně, Městská knihovna v Praze, Knihovna J. Mahena v Brně, Knihovna K. Dvořáčka ve Vyškově, Ústav výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze (správce souborného katalogu University Karlovy), Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci (správce souborného katalogu University Palackého). V průběhu dalších let se do projektu zapojovaly další knihovny. Spolupráce se v první fázi týkala pouze záznamů o personálních autoritních entitách, od roku 2002 i záznamů korporativních a od roku 2005 záznamů geografických autoritních entit a formálních deskriptorů. Z hlediska metodiky tvorby autoritních záznamů pro entitu věcný termín není vhodný online způsob ukládání záznamů do centrální národní databáze. Členové pracovní skupiny pro věcný popis, odborníci z ústředních specializovaných a krajských knihoven mohou navrhovat nové věcné termíny prostřednictvím webového formuláře. Pracovníci NK ČR tyto návrhy zpracovávají do nového záznamu nebo vytvoří na základě návrhu odkaz do již existujícího záznamu. Účastníkem národního kooperativního projektu se může stát kterákoli knihovna v ČR, která je ochotna respektovat standardy, které pro projekt stanovuje NK ČR. Záznamy musí být ve formátu MARC 21 nebo UNIMARC, zápis údajů do polí podle pravidel AACR2 a národních specifikací. Do systému mohou přispívat knihovny samostatně nebo může být zaregistrován souborný katalog. Vždy je však nutné na straně přispívající organizace stanovit odpovědného pracovníka, který ručí za kvalitu záznamů pracoviště a účastní se setkání pracovní skupiny projektu. Účast v projektu je zcela bezplatná, naopak knihovny účastí v projektu získávají možnost získat dotaci v rámci příslušného programu projektu VISK 9, viz kapitolu 6.2. Veškeré metodické materiály potřebné ke spolupráci jsou volně přístupné na webovém sídle projektu [Národní knihovna České republiky, 2001b]. Oddělení národních jmenných autorit NK ČR poskytuje knihovnám, které chtějí v systému pracovat, konzultace (telefonické, ové nebo osobní). Školení pro nově přistupující knihovny jsou pořádána formou školení školitelů, lokální supervizor pak zabezpečuje další školení pro své kolegy, kteří se na tvorbě autoritních záznamů také podílejí. 77

78 Před přistoupením k projektu je třeba, aby každý pracovník, který bude ukládat záznamy do centrální národní databáze, měl přidělenou osobní identifikaci vůči Z39.50 serveru (tj. login a heslo). Jednotlivé knihovny jsou identifikovány pomocí sigel, značek, které mají přidělené knihovny v rámci kooperace v souborném katalogu a dalších projektech. Značky jsou shromažďovány v databázi NK ČR Adresář knihoven a informačních institucí v ČR [Národní knihovna České republiky, 2004a]. Pokud jsou pracovníci knihovny vyškoleni a pracoviště je po technické i organizační stránce připraveno ke spolupráci, oznámí tuto skutečnost lokální supervizor oddělení jmenných národních autorit NK ČR. Supervizor národního souboru přednostně zkontroluje zhruba padesát prvních záznamů, které tato nově přistupující knihovna vyprodukuje a sdělí k nim své připomínky. Pokud knihovna, která již pracuje v systému delší dobu, vytvoří záznam, u kterého si není jista, zda je zcela v pořádku nebo který je z jejího pohledu problematický, oznámí tuto skutečnost supervizorovi národního souboru a on opět přednostně tento záznam upraví. Knihovny mají možnost zpětně kontrolovat, jak byly jejich návrhy upraveny po schválení záznamu v procesu změny statusu. Problematicky se tato důležitá zpětná vazba získává u záznamů personálních autoritních entit, kde je z důvodu nízkého počtu pracovníků oddělení a vysokého počtu zasílaných záznamů, kontrola s delší prodlevou. Supervizor národního souboru jmenovitě knihovnu upozorňuje pouze na zaslání duplicitního záznamu, protože tato hrubá chyba v rámci kooperace může způsobit uložení různých záznamů jedné autoritní entity do lokálních katalogů a šíření v rámci celé ČR. Na méně významné chyby (např. formulace biografické poznámky) upozorňuje supervizor pouze v případě častějšího opakování. V kooperativním systému bylo k zapojeno celkem 40 knihoven viz kapitolu 6.5. Ze statistik, které jsou vystaveny na internetové stránce Účastníci kooperačního projektu přes Z39.50 server [Národní knihovna České republiky, 2002c] a které uvádí reálné počty záznamů odeslaných do centrální databáze k danému dni však vyplývá velmi nevyrovnaný počet zasílaných záznamů. Pro porovnání významu projektu je důležitým ukazatelem také četnost využití národního souboru. Obr. 18 ukazuje, jak často byl během katalogizace použit autoritní záznam z národního souboru v porovnání s celkovým počtem autoritních záznamů 78

79 v lokální databázi. Nejvyšší počet využití je patrný u knihoven, jejichž fond je tvořen současnou českou knižní produkcí. Obr. 18. Statistický graf počtu stažených záznamů do lokálních bází, autor Zdeněk Bartl [uloženo ] Knihovny, jejichž fond tvoří české knihy, využívají často při katalogizační práci záznamů, které vytvořily velké knihovny s právem povinného výtisku. Pro doplnění národního souboru NK ČR žádá knihovny, aby při čištění svých autorských rejstříků vytvářely nové záznamy o autorech, kteří v národním centrálním souboru chybějí, tedy zpracování autoritních záznamů retrospektivní formou. To je jedna z forem, jak by měly i knihovny, které aktuálně nemusí nové autoritní záznamy vytvářet, přispívat do národního souboru. Nízký počet nově vytvářených záznamů může být jedním z důvodů nepřidělení dotace v programu VISK 9, viz kapitolu 6.2. Na konci roku 2005 bylo v národní autoritní databázi uloženo celkem záznamů, z toho personálních, korporativních autoritních záznamů. Roční přírůstek za rok 2004 činil záznamů, z toho personálních, korporativních autoritních záznamů. Supervizor národního 79

80 souboru zrušil záznamů především z důvodu zaslání duplicit [Národní knihovna České republiky, 2006, s. 3]. V roce 2005 NK ČR získala registraci databáze národních autorit ve smyslu Zákona o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů 101/2000 Sb., viz obr. 19. Databáze obsahuje mnoho údajů o současně publikujících osobách. V rámci této registrace je NK ČR povoleno vystavovat osobní údaje osob, které byly získány osobním sdělením nebo z veřejných zdrojů (např. životopis autora uveřejněný v knize). Touto registrací byla odstraněna další bariéra, která by mohla ohrozit další řešení projektu a budování databáze. Přehledová sestava - Registrace Správce: IČO: Druh osoby: Právnická Reg.číslo správce: Název: NÁRODNÍ KNIHOVNA ČESKÉ REPUBLIKY Ulice: KLEMENTINUM ČP: 190 Obec: PRAHA 1 PSČ: Registrace: Datum registrace: Registrační číslo: 002 Platnost Do: Účel jiné: Zdroje jiné: Účel - V rámci souhlasu subjektu údajů - Vědecká činnost Kategorie subjektů údajů Osoby s jiným vztahem k oznamovateli Osoby bez vztahu k oznamovateli Kategorie osobních údajů Adresní a identifikační údaje Zdroje osobních údajů Přímo od subjektu údajů Z veřejných zdrojů Příjemce nebo kategorie příjemců Právnické osoby Fyzické osoby V České republice V zahraničí Předpodkládané přenosy do jiných států ANO - opakovaný Propojení na jiné správce nebo zpracovatele NE Obr. 19. Registrace NK ČR pro shromažďování a zpřístupňování osobních údajů o autoritních entitách. Kopie z registru Úřadu pro ochranu osobních údajů [uloženo ] 80

81 V oblasti mezinárodní spolupráce se podařilo NK ČR navázat kontakty s katalogizačním oddělením Kongresové knihovny, kde jsou konzultovány některé problémy české metodiky, např. způsob ukládání internetových adres do záznamu [ŘÍMANOVÁ, 2005]. Zahraniční kontakty navazuje oddělení národních jmenných autorit NK až v posledních letech, kdy již je tvorba českého národního autoritního souboru v rutinním provozu a česká strana může zahraničním kolegům nabídnout nejen kvalitní zdroj pro ověřování národních autoritních záznamů, ale také zkušenosti z oblasti budování a provozu kooperativních systémů. V roce 2004 se Z. Bartl zúčastnil spolu s odborníky z Kongresové knihovny a Státní knihovny v Berlíně semináře pořádaného Ruskou státní knihovnou v Moskvě, kde prezentoval výsledky českého projektu [BARTL, 2006]. Domnívám se, že pro český projekt je velmi výhodné navázat spolupráci také se správci národních autoritních souborů v ostatních slovanských zemích, protože některé problémy, které jsou v ČR řešeny, vyplývají i ze specifik českého jazyka. Další perspektivy rozvoje projektu vidí jeho hlavní řešitel v rozvoji spolupráce s dalšími knihovnami, především ústředními oborovými a také ve spolupráci s dalšími paměťovými institucemi v ČR [BARTL, 2006]. 6.2 Dotační program Veřejné informační služby knihoven (VISK) Pro rozvoj kooperačního systému budování národního autoritního souboru měl zásadní význam dotační program Veřejné informační služby knihoven (VISK). Prvním ročníkem řešení projektů VISK byl rok Základním cílem programu byla inovace veřejných informačních služeb knihoven na bázích informačních technologií (ICT) [RICHTER, 2000, s.16]. Program navázal a nahradil dotační program Ministerstva kultury ČR Rozvoj informačních služeb knihoven ( RISK). Cílem programu bylo zkvalitnění a zjednodušení možností českých občanů k informačním zdrojům. Zástupcům knihoven, především členům Ústřední knihovnické rady, (ÚKR, Poradní skupina Ministra kultury složená ze zástupců několika knihoven s celostátní působností.) a předsednictvu Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (dále SKIP) se podařilo přesvědčit zákonodárce 81

82 o tom, že podporou rozvoje výpočetní a komunikační techniky v knihovnách na všech úrovních budou odstraněny bariéry bránící svobodnému přístupu k informacím. Vyhlášení programu se opíralo o usnesení vlády ke Strategii účinnější státní podpory kultury, vydané v roce 1999, Státní informační politice, vydané v roce 1999; Koncepci státní informační politiky ve vzdělání, vydané v roce 2000 a Akčnímu plánu realizace státní informační politiky pro období do konce roku 2002, vydanému v roce Program VISK je zaměřen svými cíli do různých okruhů činnosti knihoven. V oblasti zpracování fondů je cíl formulován takto: Zpřístupněním katalogů knihoven v prostředí internetu rozšířit a zkvalitnit přístup místních i vzdálených uživatelů ke knihovním fondům a informačním zdrojům v knihovnách ČR bez ohledu na místo jejich uložení [RICHTER, 2000, s. 17]. V oblasti spolupráce knihoven bylo mimo jiné stanoveno: Zlepšit vzájemnou kooperaci knihoven v oblasti získávání, zpracování a sdílení informačních zdrojů. Racionalizovat zpracování knihovních fondů v knihovnách ČR poskytováním služeb sdílené katalogizace a redukovat objem primární katalogizace při retrospektivním i souběžném zpracování knihovních fondů [RICHTER, 2000, s. 17]. Pro program byly naplánovány finanční prostředky až do roku 2003, po této lhůtě stanovené při vyhlašování programu se podařilo jeho trvání prodloužit. Program byl vyhlášen i pro rok Financování programu VISK probíhá v závislosti na ročním rozpočtu stanovaném vládou. To znamená, že i když jsou prostředky plánované, nelze až do vyhlášení programu s finančními prostředky napevno počítat [Osud programu, 2001]. Po ukončení první etapy programu ( ) bylo zjištěno, že program byl dotován pouze 45 % přislíbené částky [Česko. Úřad vlády, 2004, s. 32]. Program VISK má 9 podprogramů [RICHTER, 2000, s ]. 1 Koordinační centrum programu VISK, 2 Mimoškolní vzdělávání pracovníků knihoven, 3 Informační centra veřejných knihoven ICEKNI, 4 Digitální knihovna a archiv pro informační služby knihoven, 82

83 5 Národní program retrospektivní konverze katalogů knihoven v ČR RETROKON, 6 Národní program digitálního zpřístupnění vzácných dokumentů Memoria Mundi Series Bohemica, 7 Národní program mikrofilmování a digitálního zpřístupňování dokumentů ohrožených degradací kyselého papíru Kramerius, 8 Elektronické informační zdroje, 9 CASLIN Souborný katalog ČR : rozvoj a provoz V roce 2000 byla problematika národního souboru autorit řešena spolu se souborným katalogem ČR v projektu Rozvoj CASLIN - Souborný katalog ČR: Implementace protokolu Z39.50 a kooperativní zpracování souborů autorit..během řešení projektu se ukázalo, že souborný katalog a databázi národních autorit není vhodné řešit stejnými technologickými postupy. V projektu bylo navrženo řešit souborný katalog vlastním aplikačním programem, protože systém Aleph neměl v roce 2001 implementován protokol Z39.50 ve verzi 3., která umožňuje aktualizaci databáze. Navržené řešení pro souborný katalog počítalo s vytvářením kopie báze národních autoritních záznamů. Spolupráce knihoven byla postavena na principech homogenního softwarového prostředí. Oddělení národních jmenných autorit prosazovalo variantu řešení respektující heterogenní prostředí, viz kapitolu 6.3. V roce 2001 se podprogram VISK 9 rozdělil na dva programy I. Rozvoj CASLIN Souborného katalogu ČR a II. Kooperativní tvorba a užívání souborů autorit. Organizace projektu VISK 9 je v kompetenci Ministerstva kultury ČR, odboru, který je pověřen agendou knihoven. Program je vyhlašován formou oznámení do elektronické konference KNIHOVNA a vystavením podmínek pro přihlašování projektů na internetové prezentaci projektu VISK ( Každý podprogram má svou vlastní prezentaci. Internetová stránka programu VISK 9 ( CASLIN-Rozvoj Souborného katalogu CASLIN 83

84 a souboru národních autorit obsahovala v únoru 2006 dokument s podmínkami výběrového řízení pro rok Tento dokument obsahuje přesné instrukce k podání žádosti. K němu přísluší formulář Žádost nestátní neziskové organizaci o státní dotaci na rok Formulář je ve formátu rtf a po vyplnění jej knihovny zasílají poštou na Ministerstvo kultury ČR. Další dokumenty na stránce programu se týkají řešení projektů v předchozích letech (Formulář a pokyny pro vyúčtování dotace za rok 2005). Na stránkách je vystaven seznam členů hodnotitelské komise. Členy jsou významné knihovnické osobnosti a zástupci dodavatelských softwarových firem působících v knihovnickém prostředí. Odborným garantem programu je Z. Bartl. Knihovny, které se rozhodnou podat žádost o dotaci v tomto programu, mohou s odborným garantem programu konzultovat případné nejasnosti. Jednou ze základních podmínek přidělení dotace je finanční spoluúčast knihovny na projektu v rozsahu minimálně 30 % celkových nákladů. Dalšími podmínkami přidělení dotace je spolupráce knihovny na budování národního autoritního souboru, a to zcela podle pravidel určovaných koordinátorem projektu, oddělením národních jmenných autorit NK ČR. Tato spolupráce by měla pokračovat po ukončení dotovaného projektu, splnění této podmínky je předmětem věcných kontrol v následujících letech. Velmi omezující podmínkou je čerpání finančních prostředků přidělených dotací v daném roce. Výsledky výběrového řízení jsou známy obvykle na konci prvního čtvrtletí roku, finanční prostředky na účet knihoven řízených subjekty mimo rezort Ministerstva kultury ČR přichází s cca dvou tříměsíčním zpožděním od data vyhlášení výsledků. Rozpočtová pravidla knihoven neumožňují zálohové financování projektu. Z tohoto důvodu je nutné, aby knihovny při podávání projektu počítaly s dobou reálného řešení cca šesti měsíců. V letech [Zápis z jednání, 2005] byly knihovnám přiděleny v rámci dotace prostředky na zakoupení klienta Z39.50 pro lokální systém, mzdové prostředky a prostředky na úhradu služeb týkajících se práce s lokálními autoritními databázemi (čištění rejstříků jmen autorů v bibliografických záznamech, porovnávání lokálních autoritních souborů se souborem národním a vytváření nových návrhů autoritních záznamů). Mezi důvody vyřazení projektů bylo 84

85 uvedeno: nadsazené, nereálné a nedokladované finanční požadavky na nákup klienta Z39.50, jasná snaha knihovny zaměstnávat při práci na projektu vlastní zaměstnance v rámci jejich řádné pracovní doby, formální nedostatky projektu. V dalším kole rozhodování byly požadované finanční dotace kráceny z důvodu nízkého podílu zasílaných autoritních záznamů do centrální databáze, požadavky na nákup nespecifikovaného drobného hospodářského majetku, poplatky za internet, nákupy software, mimo klienta Z39.50, náklady na koordinaci projektu apod. Nejvyššími dotacemi v projektu je podporováno centrum projektu v NK ČR, které z této dotace hradí služby externích spolupracovníků, programátorské práce a odměny lektorům. Během řešení projektu má knihovna možnost změnit původní zadání projektu, povolení je v pravomoci Ministerstva kultury ČR. Po ukončení projektu je příjemce dotace povinen k určitému datu zaslat na Ministerstvo kultury ČR doklady o využití dotace, finanční spoluúčasti na projektu a slovní zhodnocení projektu. Odborný garant programu provádí zhruba jeden až dva roky po uplynutí řešení projektu kontrolu věcného plnění cílů programu. Přestože částky, které knihovny v rámci programu VISK 9 získají, nejsou vysoké, pohybují se řádově kolem Kč (vyjma národního centra v NK ČR), představují významnou stimulaci pracovišť ke spolupráci s oddělením národních jmenných autorit NK ČR. 6.3 Technické řešení projektu Projekt Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit ve svém technickém řešení navázal na již aplikované postupy v rámci vytváření souboru autoritních záznamů v NK ČR. Jedním z principů, který je patrný z vývoje technického řešení od roku 1996 do současnosti, je rozhodnutí vytvářet, spravovat a zpřístupňovat autoritní soubor v AKS Aleph, tedy v systému, ve kterém jsou spravovány i bibliografické a faktografické databáze NK ČR [např. Národní knihovna, 2004a,b,c,d]. Toto homogenní řešení umožňuje, aby propojení mezi oběma typy databází bylo na optimální úrovni, včetně okamžitého sdílení změn v obou databázích. Přístupové rejstříky bibliografické báze v Aleph obsahují všechna, preferovaná i nepreferovaná, záhlaví ze záznamu autoritní entity. 85

86 Technické řešení systému spolupráce na vytváření národního autoritního souboru bylo vyvinuto na začátku 21. století a v současné době patří mezi rutinní systémy v rámci české katalogizační praxe. Parametr umožnění kooperace v tomto systému je jednou z podmínek, které jsou kladeny na funkčnost knihovnickoinformačních systémů při výběrových řízeních na zakoupení AKS v ČR. Základem technického řešení projektu Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit je aplikace protokolu Z39.50, který je standardizovaný normou ISO [ANDREJČÍKOVÁ, 2000]. Protokol Z39.50 vznikl v sedmdesátých letech 20. stol. z iniciativy Kongresové knihovny, RLIN a OCLC. Jeho základním rysem je umožnění centralizovaného prohledávání více bibliografických, fyzicky samostatných databází, obvykle OPAC. Výsledky prohledávání všech databází jsou zobrazovány v jednotném rozhraní. Na straně prohledávaného katalogu musí být definovaný server Z39.50, na straně dotazujícího katalogu Z39.50 klient. Uživatel odešle dotaz v rozhranní jednoho katalogu a ve stejném rozhranní vidí zobrazeny i výsledky dotazu (vyhledané bibliografické záznamy) [ANDREJČÍKOVÁ, 2000]. Vývoj protokolu Z39.50 zabezpečuje Kongresová knihovna spolu s implementačními skupinami označenými jako ZIG (Z39.50 Implementors Group). Česká pracovní skupina ZIG je vytvořena při Státní technické knihovně v Praze a jejími členy jsou knihovníci a dodavatelé knihovnicko-informačních systémů. Při implementaci protokolu Z39.50 je nutné dodržovat dohodnutá nastavení tak, aby bylo možné prohledávat databáze bez znalosti struktury uložených dat. Pro aplikace použité přímo v prostředí knihoven byla stanovena sada vlastností (Attribut Set Bib 1). Tyto vlastnosti definují množinu vyhledávacích prvků, použití operátorů při vyhledávaní, definování označení polí a podpolí, vyhledávaní podle izolovaných slov nebo frází. Výhodou protokolu Z39.50 je plná kompatibilita s komunikačním formátem MARC, možnost individuálního nastavení způsobu zobrazení výsledků vyhledávání. V případě potřeby lze nastavit volný nebo autorizovaný přístup k databázi. Z39.50 klient vysílá zároveň požadavek na vyhledávání na více serverů zároveň, čímž umožňuje minimalizovat čas na prohledávání [ANDREJČÍKOVÁ, 2000]. Protokol může zajišťovat aktualizaci databází na základě jednotlivých dotazů, ale i na formu cyklického prohledávání databází podle předem nastaveného 86

87 dotazu. Funkce protokolu mohou být implementovány do libovolného systému, který podporuje potřebné standardy. Definování protokolu způsobilo změny v technologii práce katalogizátorů, pracovníků meziknihovních výpůjčních služeb i tvůrců souborných katalogů a internetových portálů [ANDREJČÍKOVÁ, 2000]. Při implementaci protokolu Z39.50 v kooperativním projektu budování národní autoritní báze byla zdůrazněna možnost vstupu do lokální i vzdálené databáze v jednom rozhraní bez ohledu na to, v jakých programech jsou vytvářeny databáze centrální a lokální. Touto dobou byly všechny české kooperativní online projekty založeny na nutnosti pracovat ve stejném systému (např. společné prohledávání katalogů Univerzity Karlovy a Univerzity Palackého v AKS TINLIB (později nazván T-Series). Jak již bylo zmíněno, viz kapitolu 6.2, v roce 2000 byl projekt spolupráce knihoven v oblasti tvorby databází (souborný katalog a národní autoritní soubor) řešen společně. Již po prvním roce řešení projektu však bylo zřejmé, že se jedná o dva rozdílné okruhy problémů a lepších výsledků bude dosaženo odděleným řešením. Pro souborný katalog bylo zvoleno řešení dávkového přenosu souborů záznamů prostřednictvím FTP protokolu, ve výměnném formátu MARC. Při importu jsou využívány deduplikační programy, které zajišťují, aby se do databáze nahrál záznam každé bibliografické entity pouze jednou, z ostatních zasílaných záznamů jsou přebírány pouze údaje o lokaci. Případné úpravy zaslaných údajů (například údaj o vyřazení publikace z fondu) je zatím řešen formou oznámení mimo vlastní databázi. Online aktualizace údajů, pomocí internetových služeb, je zatím zprovozněna pro katalog periodik a adresář knihoven, a to prostřednictvím webového formuláře. Nastavení deduplikačního systému je jedním z nejvážnějších problémů současného budování souborných katalogů. I vlastnosti natolik přesné, jako jsou identifikátory ISBN nebo ISSN, se ukazují jako nespolehlivé, navíc v katalozích knihoven se stále nacházejí i nově objevují dokumenty bez této jednoznačné identifikace. Autoritní entity zatím své identifikátory nemají vůbec. V první fázi řešení projektu Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit byla stanovena podmínka, že spolupráce musí být umožněna každé knihovně, které provozuje knihovnický software s parametry stanovenými v rámci národní katalogizační politiky. 87

88 V roce 2001 spolupracovaly knihovny formou zasílání souborů záznamů vytvořených v lokální databázi. Odstraňování duplicitních záznamů probíhalo při importu dat do centrální databáze. Ukázalo se však, že tento postup nepřináší odpovídající výsledky a také nebylo možné přijímat záznamy o autoritních entitách bez uvedení životních dat v záhlaví záznamu. Po přechodnou dobu bylo testováno ukládání upřesnění záhlaví formou slovního vyjádření oboru, kde autoritní entita působila (např. učitel ). Toto řešení se však také ukázalo jako nevhodné. Někteří autoři publikují souběžně ve více oborech a různé termíny použité pro označení jednoho oboru byly příčinou dalších duplicit. Problém vytváření duplicitních záznamů v národní databázi autorit je částečně ošetřen na serveru Z Tento server nedovolí uložení záznamu s totožným záhlavím, pokud právě v té chvíli byl záznam se stejným záhlavím na server odeslán. Poté, co záznam dostane přidělené identifikační číslo a je odeslán do centrální databáze, je již možné záznam odeslat. Tyto kontroly však nezamezí odesílání duplicit z důvodu nedostaečného prověření v centrální databázi před vytvářením nového záznamu. V roce 2002 byl v NK ČR implementován Aleph 500 verze 14, který neobsahoval protokol Z39.50 s funkcí pro změny v prohledávané databázi (update). Pro aktualizaci záznamů byl vytvořen speciální Z39.50 server s touto funkcí, který je při vstupech do databáze národních autoritních záznamů umístěn mezi lokální a národní databázi v Aleph. 88

89 Obr. 20: Schéma "Jak vzniká autorita" [BARTL, 2003]. Princip technického řešení, viz obr. 20, je založen na předpokladu, že existuje lokální autoritní databáze, ve které pracuje katalogizátor a centrální národní databáze. V lokální databázi jsou uloženy pouze záznamy o autoritních entitách, jejichž díla jsou uložena v lokálním katalogu, nebo v ní je uložena a pravidelně aktualizována kompletní národní databáze. Záznamy v lokální databázi a centrální databázi se musejí shodovat v určených polích. Záznamy na obou stranách mohou obsahovat i pole, která nejsou sdílena v rámci národního systému viz tab. 13. Postup práce v kooperativním systému pro knihovny se shodným systémem, v jakém je spravována centrální databáze (Aleph), i se systémem odlišným, je graficky zobrazen, viz obr

90 Obr. 21. Schéma kooperativního systému národních autorit [DVOŘÁKOVÁ, Helena, 2002]. Slovně lze tento postup charakterizovat takto: katalogizátor vyhledá v okolních katalozích bibliografický záznam dokumentu, který zpracovává. Záznam již může mít v selekčních polích uložena identifikační čísla z národního autoritního souboru. Pokud katalogizátor záznam uloží do lokální databáze, uloží spolu s ním i tato čísla. Na jejich základě provede vyhledávání v centrální autoritní databázi a vyhledané záznamy uloží do lokálního souboru. Znamená to, že autoritní záznam byl již do centrální databáze uložen jiným katalogizátorem. Záznam může mít statut definitivního záznamu, tedy záznamu, který již byl zkontrolován supervizorem centrální databáze, nebo může mít statut návrhu, zkontrolovaného lokálním supervizorem. Třetí možností s nejnižší verifikací je návrh, který ještě neprošel kontrolou lokálního supervizora. Katalogizátor se může rozhodnout přijmout záznam beze změny, může jej v lokálním systému doplnit podle interní katalogizační politiky nebo jej může opravit. Pokud bude zkopírovaný záznam uložen do lokální databáze, 90

91 všechny jeho další aktualizace budou do něj ukládány na základě identifikačního čísla v poli 001. Pravidla pro opravy záznamů jsou daná metodikou projektu. Pokud se jedná opravu hlavního nebo odkazovaného záhlaví, např. doplnění biografických dat, jedná se o opravu závažnou, kterou je třeba uložit do záznamu co nejrychleji. Katalogizátor opětovně uloží záznam po zapsání nových nebo opravených údajů. Tyto údaje se v Z39.50 uloží do pole 930, supervizor národního souboru tyto návrhy opravy zkontroluje, a pokud je přijme, pak je přesune do patřičných polí. Do pole 906 zapíše supervizor v unifikované formě záznam o tom, co bylo na záznamu editováno. Konkrétní použití polí v záznamu je patrné z obr. 5. V případě, že katalogizátor nenajde v centrálním souboru hledaný autoritní záznam, vytvoří návrh na nový záznam. Po vyplnění všech polí jej prostřednictvím protokolu Z39.50 odešle z lokálního souboru na server Z Zde je záznamu přiděleno identifikační číslo a s tímto číslem je odeslán zpět do lokálního souboru a zároveň do národního autoritního souboru. U záznamů, které jsou zaslány na server ve formátu UNIMARC, proběhne konverze do formátu MARC 21, ve kterém jsou odeslány do centrální databáze. Celý proces trvá maximálně 15 minut, po této lhůtě je záznam viditelný v OPAC, národní autoritní databázi. Kontrola záznamu supervizorem národního souboru probíhá po delší časové lhůtě (v případě osobních jmen je to v roce 2006 zhruba po třech měsících, v případě korporativních a geografických autorit zhruba do pěti pracovních dnů). Knihovny pracující v systému Aleph 500, verze 16, pracují přímo v národní databázi. Pro vstupy do ní využívají komunikaci přes Aleph-klient. Pro své potřeby nebo jako záložní kopii mohou tyto knihovny mít ve svých systémech uloženou kopii národní databáze s každodenní aktualizací [BARTL, 2003]. Nevýhodou tohoto uspořádání je to, že knihovny nemohou pracovat s údaji mimo rozsah záznamu stanovený NK ČR. Knihovny, které dříve spolupracovaly v jiném AKS než Aleph, a záznamy aktualizovaly přes Z39.50 server, mohly mít v autoritních záznamech uloženy i údaje, které nebyly sdíleny v kooperativním systému viz tab. 13. Pokud si tyto knihovny zakoupí systém Aleph a začnou pracovat přímo v národní bázi, pak musí pro potřeby lokální (např. regionální databáze osobností) budovat separátní databázi. Toto duplicitní pojetí zpracování autoritního záznamu v sobě nese riziko, 91

92 že některé údaje nebudou přenášeny rovnocenně mezi oběma bázemi viz obr. 24, 25. Pro pasivní formy spolupráce s projektem je databáze národních autoritních záznamů připravena nastavením serveru Z39.50 NK ČR a autoritní záznamy je možné bezplatně ukládat do lokálních databází. 6.4 Pravidla zápisu autoritních záznamů osob a korporací v rámci kooperativního systému v ČR Při aplikaci AACR2 v ČR byla NK ČR jako národní bibliografická agentura vedena snahou o co nejnižší počet národních interpretací a specifik [STOKLASOVÁ, 1999]. V současné době již do české katalogizační praxe vstoupily některé interpretace národní, vždy se však před jejich zavedením konfrontují s textem pravidel AACR2 nebo k nim dostupných interpretací Kongresové knihovny (Library of Congress Rule Interpretation). Na počátku práce podle pravidel AACR2 nebyl k dispozici dostatečný počet příkladů z českého prostředí. V českých překladech pravidel jsou uvedeny pouze příklady převzaté z originální verze. V novějších instrukcích pro zpracování autoritních záznamů jsou již citovány české příklady. Od roku 1996, který považuji za rok zahájení budování národního autoritního souboru, byla oblast standardizace této problematiky vůči české katalogizační praxi podrobně propracována a prošla svou vlastní historií a vývojem. Ne všechny záznamy v databázi odpovídají současným doporučením. Kompletní revize záznamů však vzhledem k její velikosti i personálnímu zabezpečení projektu je nereálná. Záznamy jsou upravovány na základně náhodně objevených chyb, obvykle při použití autority při katalogizaci nebo čištění rejstříků bibliografické báze. Součástí projektu je čištění přístupových rejstříků autorů a korporací. Tato činnost je mimo vytváření záznamů na základě aktuálních přírůstků nedílnou součástí práce katalogizátorů v knihovnách zapojených do kooperativního projektu. Práce v sobě zahrnuje tyto činnosti [BARTL, 1999b]: ověření správnosti četnosti výskytu jména v rejstříku, ověření správnosti tvaru zápisu jména, sjednocení podoby jména, úplnost údajů v podpolích záhlaví, vytvoření odkazů, identifikace dvou a více autorů pod jedním záhlavím a úplnost a správnost údajů v polích a podpolích bibliografického záznamu. 92

93 Při importu do národní autoritní databáze probíhá automatická kontrola správnosti systémových částí záznamu. Pro vybudování kvalitního souboru je však nutné dodržovat shodná pravidla i v oblasti formulace volného textu a stanovení všech typů záhlaví. Současná katalogizační politika v oblasti budování autoritních souborů je rozvíjena v souladu s katalogizací bibliografickou. Je zabezpečována oddělením národních jmenných autorit a dalšími zpracovatelskými odděleními NK ČR. Při vytváření národních doporučení pro zpracování autoritních záznamů jsou využívány zkušenosti, které oddělení získává při zpracování aktuálních přírůstků NK ČR i supervizi národního souboru budovaného v rámci kooperace. V roce 1996 vyšla publikace Národní autority [BARTL, 1996], která byla vydána u příležitosti semináře Národní autority viz kapitolu 3. Tato publikace navazuje na vydání českého překladu formátu UNIMARC/Autority. Obsahuje příklady záznamů z české praxe (2 personální, 1 korporativní záznam), včetně záznamu s odkazem. V materiálu je vysvětlen termín česká národní autorita jako autoritní entita, kterou moderní česká kultura přijala za své [BARTL, 1996, s. 16]. Pro personální autoritní entity platí hledisko kulturní, které je těžko vymezitelné. Na tento problém však naráží i američtí knihovníci, když se např. potýkají s problémem autoritních entit přistěhovalců do USA [TILLET, 2001]. Pro korporace platí územní kritérium, u korporací historických současné geografické uspořádání. Uplatnění národního principu pro zpracování autoritního souboru je prezentováno použitím nebo nepoužitím pole 909, u českých autorů je ukládán kód CZ. V roce 2001 vydal Svaz knihovníků a informačních pracovníků příručku Záhlaví pro katalogizaci náboženské literatury. Příručku zpracovaly členky Katalogizační komise SKIP. Příručka obsahuje příklady autoritních záznamů převzaté z překladu AACR2 i z české katalogizační praxe. Jména jsou doplněna variantními českými, případně hebrejskými a latinskými jmény. [VODIČKOVÁ, 2006, s. 1] Tuto příručku doplnil překlad instrukce IFLA Seznam unifikovaných názvů pro liturgická díla latinských ritů katolické církve, který v roce 2006 vydala NK ČR [VODIČKOVÁ, 2006, s. 1]. Pro zpracování autoritních záznamů korporací byla v roce 2002 vydána v edici Standardizace NK ČR publikace Schválené české interpretace ke kapitolám, 93

94 23 a 24 AACR2R (geografická jména, korporativní záhlaví) [Národní knihovna České republiky, 2002a] Tato brožura je výsledkem jednání zástupců knihoven v rámci pracovní skupiny pro jmenné zpracování a pracovní skupiny pro věcné zpracování o podobě záhlaví pro záznamy českých korporací. Pro geografická a korporativní jména byla stanovena preference české verze jména před cizojazyčnou (včetně jména v jazyce používaném v místě lokality). Pro ověřování správného českého tvaru pojmenování byly vytipovány konkrétní příručky, jejichž seznam je vystaven na internetové stránce NK ČR. Pro zápis názvu podřízené složky je však již doporučováno použít pojmenování v jazyce korporace nebo v anglickém jazyce, pokud není dostupný, pak v jazyce dokumentu. Od roku 2004 bylo doporučeno, aby jméno místa konání akce bylo uváděno vždy ve tvaru shodném se záhlavím geografické autority. Ověření těchto míst ve slovníkových pramenech není vždy možné, a proto je jako jeden ze zdrojů pro ověřování doporučována i databáze věcných termínů Kongresové knihovny. Publikace Schválené české interpretace ke kapitolám, 23 a 24 AACR2R obsahuje také instrukci pro zápis názvu České republiky v průběhu vývoje jejího státního uspořádání ve 20. století.[národní knihovna České republiky, 2002a, s. 10] Ověřování zahraničních korporativních jmen je doporučeno výhradně v databázi Kongresové knihovny, pokud tam termín není vytvořen, pak podle údajů v publikaci. Supervizor souboru v NK ČR však při kontrole záznamu zaslaného jinou knihovnou již publikaci dostupnou nemá a obvykle ověřuje jméno korporace podle její webové stránky. Tento postup může být zdrojem chyb a rozporů, protože bylo zjištěno, že 25 % názvů korporací převzatých z tištěných dokumentů je odlišných od názvů korporací v prostředí internetu [JIN, 2004, s. 287]. Příručka Schválené české interpretace ke kapitolám, 23 a 24 AACR2R. [Národní knihovna České republiky, 2002a] stanovuje formy zápisu názvů korporací pro kostely, kláštery, politické strany, galerie, knihovny, muzea, nemocnice, základní a střední školy, státní orgány a státní činitele. Problémem, který je patrný nejen z této příručky, ale i z praxe zpracovatelských institucí, je používání kvalifikátorů a zápis podřízených složek instituce. U církevních korporací (kostel, klášter, opatství, ) je kvalifikátor místa uváděn pouze, pokud z názvu jasně nevyplývá, o kterou entitu jde (např. Kostel 94

95 Panny Marie Sněžné). Pokud je jméno korporace přesný (např. Břevnovský klášter), pak není kvalifikátor uváděn. Obecné označení do názvu kvalifikátoru v záhlaví autoritního záznamu korporace je vkládáno, pokud není z názvu patrné, o jakou korporaci jde a mohlo by dojít k záměně více záhlaví (např. Apollo kvalifikátor kosmická loď ). Specifická pravidla byla stanovena pro zápis záhlaví záznamů těchto typů českých korporací: galerie, knihovny, muzea, nemocnice, školy (základní a střední). V těchto případech se kvalifikátor místa uvádí vždy, pokud není součástí názvu. Individuální způsob zápisu byl staven pro ústavy Akademie věd ČR. Ústavy Akademie věd Slovenské republiky se zapisují podle pravidel AACR2, v odlišném režimu od českých. Při popisu podřízené a související korporace bylo stanoveno, že primárně je popisována nejníže postavená autorská korporace. Záhlaví pro takovou korporaci tvoříme tak, že na první místo uvedeme nejvyšší korporaci a do pole podřízená složka korporaci nejnižší. Vynecháváme všechny složky, které stojí mezi nimi, viz obr. 22. Obr. 22. Záznam katedry bez uvedení názvu fakulty v záhlaví z autoritní databáze NK ČR [uloženo ] Toto pravidlo je poměrně často kritizováno ze strany vysokých škol, pro něž by byl výhodnější zápis všech hierarchických složek (Univerzita. Fakulta. Katedra), viz obr. 23. Tento zápis je povolen pouze v případě, že jménon katedry je vázáno na fakultu. Například katedra tělesné výchovy je na všech fakultách univerzity. 95

96 Obr. 23 : Záznam katedry s uvedením fakulty z autoritní databáze NK ČR [uloženo ] Je pravdou, že další formy pojmenování korporace lze ukládat do variantních záhlaví, ale do bibliografického záznamu je vždy ukládána forma z hlavního záhlaví autoritního záznamu. Vzhledem k tomu, že v publikaci Schválené české interpretace ke kapitolám 23 a 24 AACR2 byly respektovány např. požadavky ústavů Akademie věd České republiky na individuální zápis, pak by mohla být dlouhodobá nespokojenost s aplikací tohoto pravidla při vytváření záhlaví pro vysoké školy také podnětem pro jeho revizi. Je však také možné, že s postupným vývojem katalogů knihoven, které integrují všechny typy záhlaví z databáze autorit do bibliografické databáze přestane být tento problém tak vážný. Dalším způsobem prezentace pravidel pro zpracování autoritních záznamů je databáze Dotazy ke katalogizaci [Národní knihovna České republiky, 2000]. Tato služba je volně dostupná na internetové stránce NK ČR a umožňuje všem katalogizátorům zasílat dotazy na problémy, se kterými se potkají při své každodenní práci. Při vkládání dotazu je nutné uvést, které problematiky se týká (autoritních záznamů, zpracování speciálních dokumentů, seriálů ). Toto označení slouží ke třídění dotazů při vyhledávání. Tázající musí uvést mimo charakteristiku problému a návrhu řešení také číslo pole formátu UNIMARC nebo MARC 21, kde je údaj ukládán a kapitolu pravidel AACR2, které se dotaz týká. Po odeslání dotazu jsou na jeho přijetí do databáze automaticky upozorněni prostřednictvím elektronické pošty všichni účastníci diskusní katalogizační konference spravované NK ČR KATPOL. 96

97 Ve zprávě jsou vyzváni k tomu, aby připojili k dotazu své stanovisko. Po celou dobu zpracovávání je dotaz zobrazen v databázi, včetně zaslaných připomínek, stanovisek a návrhu řešení. Po ukončení připomínkovacího řízení je dotaz definitivně zodpovězen odpovědnou osobou z okruhu pracovníků NK ČR (v případě dotazů směřujících k jmenným autoritním záznamům je to supervizor národního souboru) a uzavřen. Závěrečné stanovisko supervizora má charakter metodického doporučení, je doloženo konkrétním příkladem řešení problému (zobrazení údaje ve formátu UNIMARC i MARC 21). Texty diskusních příspěvků jsou v textu po schválení ponechány, pouze pokud mají význam pro jeho definitivní řešení. Archiv zodpovězených dotazů je volně přístupný, vyhledávání v něm je možné podle kapitol AACR2, čísel polí formátů MARC, druhu dotazu nebo plnotextově. Na podporu národní katalogizační politiky v oblasti správy autoritních souborů jsou pořádána, obvykle jednou ročně, setkání lokálních supervizorů [Národní knihovna České republiky, 2003c]. Zápisy z těchto setkání jsou vystaveny na stránkách projektu Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit. Tyto zápisy obsahují především závěry, ke kterým během jednání dospěli jejich účastníci. Ne všechny závěry učiněné na těchto setkání byly realizovány, např. v roce 2003 bylo domluveno, že bude zahájeno budování souboru unifikovaných názvů, k čemuž do současnosti nedošlo. Na pracovních setkáních bylo stanoveno [Národní knihovna České republiky, 2003c], že v odkazech jmen zahraničních autorek nebude odkazována počeštělá podoba jmen autorek. Obr. 14 (záznam Kongresové knihovny autorky J. K. Rowling, obsahuje odkaz viz též Rowlingová) dokládá, že toto pravidlo je v rozporu s praxí Kongresové knihovny, a pokud má být autoritní záznam souborem všech typů pojmenování, pod kterými autoritní entita publikuje, pak neuvedení podoby jména s koncovkou ová považuji za chybu. Problematickou otázkou je zápis jmen v jiných abecedách. V případě české katalogizační praxe jde nejčastěji o cyrilici (ruština, ukrajinština, běloruština). V současné době je při transliteraci postupováno podle Doporučení pro přepis nelatinkových písem do latinky [Národní knihovna České republiky, 2004d]. Před platností této normy postupovaly knihovny při přepisu azbuky podle tabulek, které byly přílohou Pravidel jmenného popisu. V těchto tabulkách, sestavených s ohledem na zápis na psacím stroji, se některé znaky přepisovaly jinak, 97

98 než je stanoveno dnes. Například pro měkký i tvrdý znak se používal stejný znak ' (apostrof). [NÁDVORNÍK, 1959, s. 205], v současné době je doporučováno přepisovat měkký znak značkou (klávesová zkratka ALT+39), tvrdý znak značkou (klávesová zkratka ALT+34). Během retrospektivní katalogizace, která nebyla provedena s dokumentem v ruce, ale pouze na základě katalogizačního lístku, došlo při převodu těchto speciálních znaků k chybnému přepisu. Pokud se taková chyba objeví ve jméně autora a během čištění rejstříků je zaslána do národního autoritního souboru, je vytvořené záhlaví chybné a při kontrole na duplicitu není odhaleno. Jiná knihovna použije aktuální nebo další pravidla pro transliteraci a vytvoří na tutéž entitu další, duplicitní záznam. V rámci setkání pracovní skupiny byl v roce 2005 [Národní knihovna České republiky, 2003c] řešen problém rozdílného přístupu ke způsobu zápisu současné personální autoritní entity. Pravidla AACR2 (kapitola 22.23B) stanovují, že pro současnou autoritní entitu, která publikuje pod více jmény a v různých oborech, viz obr. 5, jsou vytvářeny samostatné autoritní záznamy se vzájemným propojením odkazy typu viz též. V pravidlech však není definován pojem současný autor. Pracovní skupina se domluvila na tom, že za současného autora bude považovat autora, který zemřel v době po V roce 2005 vydalo oddělení národních jmenných autorit metodickou příručku pro tvorbu národního autoritního souboru jmen osob, v roce 2006 byla vydána příručka i pro zápis korporací. Příručka pro personální záznamy vyšla ve 2 verzích: UNIMARC a MARC 21 a Aleph [LUFFER, 2005a,b], verze pro zápis korporací pouze pro formát MARC21 [SVĚTLÍKOVÁ, 2005]. Příručky jsou volně dostupné na webové stránce projektu, počítá se s její průběžnou aktualizací. Texty příruček jsou přímým odrazem zkušeností práce oddělení národních jmenných autorit NK ČR, která se věnuje koordinaci projektu a kontrole zasílaných záznamů (návrhy na nové autoritní záznamy, návrhy na opravy již existujících záznamů). V textu jsou uváděny české pozitivní i negativní příklady, převzaté přímo ze záznamů zasílaných do národní autoritní databáze.v záhlaví příručky je uveden kontakt na supervizory národní autoritní databáze. Struktura příručky vychází z polí formátu MARC. U polí, která jsou v rámci kooperace problematická, je text rozveden o další doporučení pro zápis, a to 98

99 i v případě, kdy je problematika dostatečně dobře popsána v textu AACR2. Přímo v dokumentu jsou odkazy do databáze Dotazy ke katalogizaci, kde je konkrétní problém podrobně řešen. Podrobně je rozpracována oblast ověřování autoritních záznamů. Na stránce NK ČR je vystaven seznam zdrojů pro ověřování, kde jsou uvedeny slovníkové příručky a adresáře. Samostatnou kapitolu tohoto seznamu tvoří internetové zdroje. Pro zahraniční autory byla stanovena podmínka ověřování v národních katalozích a bibliografiích. Úspěšnost takového ověření je dána úrovní přístupu k tvorbě národního autoritního souboru dané země. Pro některé národní katalogy je v seznamu doporučených zdrojů uvedena značka, která se zapisuje do pole zdroj ověření, ostatní zdroje lze stručně citovat podle doporučených postupů. Údaje získané přímo od osoby, jejíž záznam je tvořen, jsou uvedeny pod termínem osobní sdělení. Součástí údaje o ověření musí být také stručné uvedení toho, co bylo ověřeno. V záznamu je také nutné uvádět zdroje, které byly prohledávány s negativním výsledkem. Údaje o zdrojích informací pro záznam jsou důležité pro knihovnu, která záznam ukládá do svého lokálního souboru jako rejstříkovou položku vůči bibliografickým záznamům v katalogu. Ve všech prezentacích oddělení národních jmenných autorit zaznívá prosba, aby knihovna (bez ohledu na to, jestli je či není zapojena do kooperativního systému), která nalezne v databázi nepřesný, chybný údaj nebo duplicitní záznam, o tom podala zprávu správci databáze a ten mohl záznam opravit. Od roku 2005 bylo na základě stále častějšího ověřování údajů o autoritních entitách v internetu stanoveno, že pro ukládání internetových adres těchto stránek bude využíváno pole 856, které je společné formátům MARC 21 i UNIMARC. Metodickým pokynem pro tuto praxi je stanoveno, že informace o získání informace z internetové stránky bude uvedeno formou poznámky v poli Zdroj informací. Internetová adresa pak bude uložena do pole 856. Internetové adresy mají být ukládány do záznamu pouze v případě, že mají stálou podobu (ne dynamicky se měnící prvky při každém vyhledávání). Správce národního autoritního souboru nenese odpovědnost za stálou platnost těchto adres. Z hlediska variability je nejpestřejším polem českého autoritního záznamu osoby pole biografická poznámka. Požadována je struktura Narozen(a). v.. zemřel(a) v profese, specializace, publikační obory. Informace o publikačních oborech musí být zapsána stylisticky přesně vůči dané entitě. Délka 99

100 poznámky není stanovena jinak, než že se má jednat o stručný údaj. V případě nejistoty ohledně publikačního oboru lze vyjít pouze z dokumentu, který má katalogizátor k dispozici. Cílem poznámky není vytvořit slovníkové heslo, ale maximálně zpřesnit, které údaje pomohou při přiřazování záznamu jako selekčního prvku do katalogu. Někdy může jeho součástí být pracoviště autora, rodinná příslušnost. V poznámce není vhodné používat zkratek. Doporučení uvedená v příručce pro zapracování záznamů o korporacích [SVĚTLÍKOVÁ, 2005] vychází z již citované příručky Schválené české interpretace ke kapitolám 23 a 24 AACR [Národní knihovna České republiky, 2002a]. 6.5 Účastníci kooperativního projektu V kapitole věnované mezinárodnímu kooperativnímu programu NACO jsem se zmínila o prestižním postavení tohoto projektu. V článku B. Simpsonové [SIMPSON, 2005]. a P. Williamsové je podrobně zmapován celý proces, kdy knihovna řešila problémy v oblasti spolupráce s NACO po přechodu na nový AKS. Po splnění úkolu byla uspořádána party, kde byly vyzdviženy výsledky práce katalogizátorů Floridské univerzity. Autorky zdůrazňují, že každý z účastníků projektu NACO, ať je to profesionál, který vytváří nové záznamy, nebo neprofesionální katalogizátor, který většinou pouze kopíruje již hotové záznamy do lokální báze, musí cítit svou sounáležitost s mezinárodním projektem. Svými zkušenostmi z praktické práce může přinášet i podněty zlepšování celého systému. Autorky zdůrazňují nutnost podporovat katalogizátory v tom, aby se ptali na vše, co jim není v systému jasné, sledovali novinky v této oblasti atd. V ČR je účast knihovny v projektu budování národního autoritního souboru chápána jako významná a důležitá; někdy však je v článku účastníka projektu zmíněno (Středočeská vědecká knihovna v Kladně), že zatím nejsou ze strany NK ČR zohledňovány specifické potřeby jednotlivých pracovišť [MIKA, 2002, s. 197]. To se nejvíce projevilo v lokálních systémech knihoven budujících regionální databáze osobností a firem. Pro údaje nad rámec požadovaného záznamu jsou v interních polích (každá knihovna má vlastní systém polí mimo MARC) ukládány údaje podle interních směrnic [MIKA, 2003, s. 251]. Domnívám se, že během projektu mohlo dojít alespoň k vytvoření jednotné struktury regionálních databází, a to v případě, že jejich jádro vychází ze struktur formátu MARC. V počátcích 100

101 projektu existovala snaha o unifikaci, ale nedošlo ke shodě účastnických knihoven [BARTL, 2006]. V současné době není sledováno pasivní využívání národního autoritního souboru knihovnami mimo kooperativní systém. Domnívám se, že pokud jsou v projektu zapojeny všechny knihovny krajské a knihovny s právem povinného výtisku, je dostatečně pokryta potřeba katalogizátorů běžné nakladatelské produkce. Tuto domněnku mohu podpořit i každodenní praxí zpracování záznamů v katalogizaci Státní technické knihovny, kdy u běžně vydávaných českých knih se autoritní záznam téměř ve všech případech ukládá z centrálního národního souboru. Domnívám se tedy, že není nutné usilovat o to, aby se do projektu aktivně zapojovalo více městských knihoven. Vážnější je skutečnost, že v projektu je dosud zapojeno velmi málo odborných a vysokoškolských knihoven, protože jejich postavení v systému knihoven je specifické a nepominutelné. Jedním z rysů jejich práce je kontakt s publikujícími autory, kteří na vysokých školách působí. Vytváření záznamů o těchto autoritních entitách a jejich sdílení v rámci národního systému považuji za formu podpory české vědy. Některé vysokoškolské knihovny dokonce své lokání autoritní soubory budují nebo doplňují selekční údaje biografickými údaji, ale v národním systému své poznatky nesdílí. Podobná je situace i u ústředních specializovaných knihoven Zatím jsou v systému pokryty pouze oblasti vědeckých informací lékařských, zemědělských, literární vědy a písemnictví, teologie, techniky a aplikovaných přírodních věd. Seznam účastníků projektu Kooperativní tvorba autorit je vystaven na internetové stránce NK ČR Účastníci kooperačního projektu přes Z39.50 server [Národní knihovna České republiky 2002c]. Tento seznam je rozdělen na dvě samostatné internetové stránky knihovny provozující AKS Aleph (formát dat MARC 21) a knihovny pracující v jiných AKS (v 1. pol. roku 2006 všechny pracovaly ve formátu UNIMARC). Tab. 12 : Knihovny s AKS Aleph Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy Praha Knihovna Ústavu zemědělských a potravinářských informací Moravská zemská knihovna Národní knihovna České republiky Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje Vědecká knihovna Olomouc 101

102 Vysoká škola ekonomická Centrum informačních a knihovnických služeb Knihovna Českého vysokého učení technického Tab. 12 obsahuje seznam knihoven vlastnících systém Aleph, který jim umožňuje nejužší formu kooperace, a to jak v oblasti vytváření nových záznamů, tak při aktualizaci lokálních souborů. K byly v projektu aktivně zapojeny všechny knihovny s právem povinného výtisku knih (NK ČR, Moravská zemská knihovna a Vědecká knihovna v Olomouci), všechny krajské knihovny, 12 knihoven městských, 5 knihoven vysokoškolských, včetně souborného katalogu Univerzity Karlovy v Praze, 3 knihovny specializované (Státní technická knihovna, Knihovna Ústavu zemědělských a potravinářských informací a Národní lékařská knihovna) a 1 knihovna muzejní (Knihovna Západočeského muzea v Plzni) [Národní knihovna České republiky, 2002c]. 102

103 6.6 Analýza několika lokálních autoritních souborů účastníků projektu Pro svou analýzu jsem si vybrala pouze několik knihoven, v jejichž katalozích jsem nalezla zajímavý nebo typický přístup k prezentaci souborů autorit. Centrální katalog univerzity Karlovy v Praze [ Vyhledávání autoritních záznamů je možné z rejstříků autorů a korporací. V katalogu je použito termínu Autoritní záznam. Záznamy jsou stručné, v rozsahu doporučovaném NK ČR, obsahují identifikační číslo z národního autoritního souboru. Moravská zemská knihovna Brno [ Katalog zpřístupňuje plnou verzi národní autoritní báze (pod tímto termínem). Pokud je v databázi nalezen záznam autoritní entity, ke kterému se neváže žádný bibliografický záznam, je další hledání neúspěšné. Vědecká knihovna Olomouc [ Knihovna spolupracuje od roku 2001 na budování národního autoritního souboru. Stejně jako jiné knihovny, také Olomouc v počátcích spolupráce zaslala do NK ČR off-line formou soubor se záznamy o publikujících osobnostech regionu z regionální databáze REGO. Od roku 2003 je tato databáze zpracovávána v AKS Aleph (původně databáze v AKS ISIS)..Při přechodu z ISIS převzala knihovna 4000 záznamů osobností z databáze národních autorit a doplnila je údaji podle struktur regionální databáze, viz obr. 24. [NÁDVORNÍKOVÁ, 2003, s. 26]. Autoritní databáze je přístupná z rejstříku jmen autorů a korporací, autoritní entity, na jejichž záznamy naviguje, jsou pouze z fondu této knihovny. Knihovna také vystavuje regionální databázi osobností REGO. Tato databáze je jedním ze zdrojů národní autoritní databáze (předpona v poli 001 ola). Regionální databáze vystavená v prostředí AKS Aleph obsahuje návěští ve formátu UNIMARC + lokální, písmenně označená pole. Z porovnání dvou náhodně vybraných záznamů z této databáze, viz obr. 24, a databáze národní, viz obr. 25, však vyplývá, že oddělené budování databází způsobuje nižší kvalitu záznamů. Záznamy o malířce Jaroslavě Fišerové-Hýžové se liší v záhlaví záznamu, v národní databázi není uložena forma jména malířky Fišerová-Hýžová. 103

104 Obr. 24. Záznam z regionální databáze osobností [Vědecká knihovna v Olomouci, 2006], [uloženo ] 104

105 Obr. 25. Záznam z autoritní databáze NK ČR, [uloženo ] Městská knihovna Praha [ V katalogu této knihovny se nachází speciální část nazvaná Seznam autorit. V tomto seznamu jsou uvedena jména osob, o jejichž životě se ve fondu Městské knihovny Praha nacházejí životopisná díla. Domnívám se, že je to další z důkazů použití termínu autorita v nesprávném způsobu. Autoritní soubor ve smyslu verifikace záhlaví se v katalogu této knihovny, přístupném na internetu, nenachází. Státní technická knihovna [ V katalogu knih je možné do autoritních souborů vstoupit pouze z plného zobrazení bibliografického záznamu, kdy v selekčních personálních a korporativních polích je uloženo číslo národní autority. Odkaz vede do souboru národních autorit na konkrétní záznam. Středočeská vědecká knihovna Kladno (SVKK) [ 105

106 Obr. 26 Standardní zobrazení záznamu kombinující údaje z autoritní a faktografické databáze, OPAC SVK Kladno.[převzato ] Katalog Středočeské vědecké knihovny má speciální část autority a faktografie. Zde jsou nabídnuty k prohlížení soubory Soubor autorit korporací 106

107 a akcí, Soubor autorit korporací a akcí regionální památky, Soubor geografických jmen, Soubor geografických jmen regionální místopis, Soubor autorit rodin a rodů. Přímo ze záznamu autoritní entity jsou uvedeny odkazy do dalších bází dat budovaných knihovnou, a to autoritních, faktografických i bibliografických (včetně katalogu knihy a článkové bibliografie). Záznam autoritní entity je v SVKK vytvořen s maximální snahou o uložení všech údajů o entitě, které má knihovna k dispozici, do jednoho záznamu. Uživatel si tedy nevolí různé záznamy z databáze, ale pouze filtr podrobnosti zobrazení viz obr. 26 (zobrazena všechna pole záznamu). Vzhledem k tomu, že aplikované řešení přístupu k autoritní databázi považuji za nejzajímavější z analyzovaných řešení v knihovnách kooperujících v národním systému, připojuji analýzu záznamu spisovatelky Marie Majerové, která je významná v národním i regionálním měřítku viz obr. 26. Záznam je uložen ve formátu UNIMARC/Autority, který je doplněn poli se slovním návěštím, která jsou individuální pro regionální databázi SVKK. Zpracovatelé autoritní báze doplňují další údaje o autoritní entitě podle metodiky pracoviště, včetně vazeb na další záznamy. Tab. 13. Analýza záznamu z databáze Středočeské vědecké knihovny v Kladně (OPAC)[údaje uloženy ] Slovní návěští pole Kódované označení pole (UNIMARC nebo lokální označení pole) Údaje přejaté ze záznamu autoritní entity Marie Majerová ( ) (pozn. v rámci analýzy uvádím každé pole pouze v jednom výskytu) cx^^^ ^^^450^ 001 p Identifikační číslo záznamu $a aczey0102^^^^ba 152 $aaacr2 Jméno, data 200 $amajerová $bmarie $f Odkaz viz 400 $5e $azeman $bkarel $f $acz $baba $aslovník českých spisovatelů od roku 1945 $bpůvodní příjmení 907 $anarozena v Úvalech, zemřela v Praze. Beletristka, novinářka, literatura pro mládež, básnířka, překladatelka z franc. 909 $acz Datum naroz., Zemřel(a) C02 $3l_un_auth*g $búvaly (Česko) $c $4l_un_auth*g $epraha (Česko) $f

108 Slovní návěští pole Kódované označení pole (UNIMARC nebo lokální označení pole) Údaje přejaté ze záznamu autoritní entity Marie Majerová ( ) (pozn. v rámci analýzy uvádím každé pole pouze v jednom výskytu) Klíč. Slova C03 $aspisovatelé Působnost C04 $3l_un_auth*g $bkladno (Česko) Charakt. C05 $aprozaička, novinářka, umělecká překladatelka, kulturní a politická pracovnice. C06 $xreos Životopis C07 $av osmi letech se přestěhovala do Prahy. Kročehlavech, kde spisovatelka prožila část svého mládí, je umístěna pamětní deska. - (Roz. Bartošová) (text zkrácen). Citace C13 $apatka, Jaroslav $ckladno město pilné práce $dkladno : Vlastivědný sborník okresu kladenského a slánského, 1939, s. 29 Identifikační číslo české C99 $ajk národní báze Odkazy T00 $a200reos $a200 $bl_un_auth T04 $al_un_auth $b1 $c210refa Tiskový formát záhlaví Tsk $amajerová marie Txx $a $b4213 Interní pole regionální databáze jsou označována předponami C a T. Pole C02 obsahuje link do databáze záznamů geografických regionálních jmen. Ve formátu MARC 21 by bylo možné pro tento údaj uložit do propojovacího pole 751 Propojovací záhlaví geografické jméno. V rámci interního propojovacího pole C02 je uvedeno datum narození a datum úmrtí autorky. Toto datum je uvedeno v podobě RRRRMMDD. Ve formátu MARC 21 není pole pro zapsání životních dat v této struktuře, životní data se zapisují do záhlaví jako rozlišující prvek stejnojmenných autorů. Zápis životních dat podle pravidel AACR2 v sobě nese kombinaci číslic a písmen (např. nar ). Takový údaj nesplňuje požadavek automatického prohledávání. MARC 21 obsahuje pole 045 Časové období obsahu dokumentu, kam je možno zapsat i časové rozpětí v uváděné struktuře. Toto pole je však vyhrazeno pro užití s návazností na věcné záhlaví, nikoli personální. Otázkou, která se zde otevírá, je, zda již aplikovaný přístup budování jediné databáze pro věcný i jmenný popis, která je uplatněna v české národní bázi, nelze použít i toto pole. Je však pravdou, že v žádném v manuálu uváděném příkladu není zachyceno použití údaje v záznamu o autoritní personální entitě. Pro všechny analyzované regionální databáze má údaj o životních datech osobnosti velký význam, protože jedním z častých výstupů této databáze je sledování životních výročí osobnosti. 108

109 Interní pole C03 obsahuje klíčová slova charakterizující entitu. Tento údaj by mohl být ve strukturách MARC 21 ukládán do pole 750 Propojovací záhlaví věcné téma. Interní pole C04 obsahující opět geografické termíny by mohlo být uloženo do pole 751 Propojovací záhlaví geografické jméno. Údaje v interním poli C05 jsou téměř identické jako údaje v poli 907 (Biografická poznámka, v MARC 21 pole 678). Rozdílem je to, že pole 907 obsahuje i životopisná data a jeho formulace byla vytvořena v rámci kooperativního systému budování národního autoritního souboru, tudíž není přesnou formulací, které používají pracovníci SVKK, viz obr. 26. Pole 678 je však opakovatelné a v případě nutnosti by mohly být v záznamu oba typy poznámek. Problematické je pole C07, které obsahuje podrobný životopis autorky. Na první pohled se sice může nabízet opět řešení pomocí pole 678 Biografické nebo historické údaje, ale do záznamu o autoritní entitě ve smyslu bibliografickém takový dlouhý text nepatří. V této práci jsou několikrát zmíněny archivní formáty pro autoritní záznamy, kde se již podobné údaje vyskytují. Pokud by měl zůstat životopis přístupný i v rámci sdílení tohoto záznamu, zdá se mi být optimálním řešením uložení do separátní databáze přístupné v síti interentu a propojení prostřednictvím pole 856 Elektronické umístění a přístup. Podobný přístup by mohl být aplikován i při potřebě doplnit záznam např. portrétem autorky. Analýza záznamu pouze potvrdila již publikované závěry v rámci projektu LEAF, že formát MARC 21 nemůže pojmout v sobě všechny údaje, které jsou pro účely paměťových institucí potřebné, jeho účel a struktura je definována v rovině bibliografické. Zároveň je však nutné hledat cesty vzájemné kompatibility a odstraňovat vzájemné bariéry, neboť současným cílem je především spolupráce mezirezortní, národní i mezinárodní. 7. Závěrečné shrnutí problémů budování české národní autoritní databáze Na závěr své práce jsem zformulovala šest problémů, na které jsem při psaní své práce a v souvislostech se současným řešením projektu Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit narazila a jejichž řešení by z mého pohledu 109

110 pomohlo zkvalitnit a zefektivnit proces tvorby, správy a využívání národního autoritního souboru. Základním problémem, který je obecně zmiňován v souvislosti s tvorbou autoritních souborů, je problém finanční náročnosti jejich budování. V českém kooperativním systému se podařilo vytvořit prostředí, kdy jsou zajištěny podmínky pro vzájemné sdílení výsledků práce. Proto je nutné na úvod kapitoly věnované některým problémům projektu konstatovat, že považuji projekt za úspěšný z hlediska jeho hlavního cíle spoluprací v národním autoritním souboru zkvalitnit vyhledávací možnosti katalogů českých knihoven, za dodržení podmínky ekonomické únosnosti této aktivity. 7.1 Problém terminologický V úvodní části byl definován terminologický problém používání slova autorita. V textu je konstatováno, že termín autorita je již natolik vžit, že k jeho úplnému vymýcení pravděpodobně již nedojde. Mezi knihovnickou komunitou jde o termín s jasným významem. V této práci však bylo konstatováno, že se jedná o nesrozumitelný termín, a to nejen pro anonymního uživatele internetového katalogu knihovny, ale také pro vědeckého pracovníka, o němž hodlá knihovna zpracovat autoritní záznam. Řešení problému spočívá v nalezení přesnějšího českého ekvivalentu anglickému výrazu authority, propagace tohoto nového pojmenování mezi knihovnickou veřejností a distributory knihovnicko-informačních systémů a zavedení do české knihovnické terminologie. 7.2 Provozně kapacitní problém údržby národního souboru Při rozhovoru s koordinátorem projektu národní autoritní databáze Zdeňkem Bartlem jsem se dozvěděla, že bude usilovat o posílení personálního zabezpečení oddělení národních jmenných autorit v NK ČR. Je jednoznačné, že pokud při současném obsazení šesti pracovními úvazky má oddělení za úkol zpracovávat autority pro katalogizaci vlastní instituce i koordinovat národní soubor, jedná se o velmi náročný úkol. Zájmem koordinátora projektu je však zvýšit počet aktivně spolupracujících knihoven, což bude znamenat další nárůst práce při kontrole. Domnívám se, že jedinou cestou pro racionalizaci správy databáze je zvýšení kvality zasílaných záznamů participujícími institucemi. Z analýzy systému NACO vyplývá, že knihovna je po zapojení sledována jeden rok lektorem, který 110

111 podrobně analyzuje její práci a poskytuje jí zpětnou vazbu. Po uplynutí této lhůty je odpovědnost za kvalitu zpracovávaných záznamů na přispívající instituci. V českém systému je zkušební lhůta kratší, zhruba po dvou měsících po zapojení do systému jsou prověřeny všechny záznamy, které knihovna pošle, a lokálnímu supervizorovi je zaslán se souhrnem problémů. Pravidelně jsou knihovny upozorněny na zaslanou duplicitu, na drobné chyby nejsou nijak zvlášť upozorňovány. Pouze mohou získat zpětnou vazbu na kvalitu své práce zpětným prohlížením záznamů po jejich odsouhlasení národním supervizorem, což se však stane po určité, předem neodhadnutelné době. Školení pro nově přistupující knihovny je v českém projektu jednodenní, téměř bez praktických cvičení, zatímco NACO pořádá pětidenní cyklus. Druhou cestou správy národního projektu je zavedení spolupráce na bázi oborových a regionálních center (viz společné projekty NACO). Odpovědnost za kvalitu je pak na knihovně koordinující projekt na druhé úrovni. Oba typy změny přístupu k databázi předpokládají větší investice ze strany koordinátora projektu do metodických pomůcek i větší spoluúčast knihoven na tvorbě metodiky projektu a odpovědnost za jeho výsledky. 7.3 Problém čištění rejstříků Součástí projektu Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit je podpora čištění lokálních autorských přístupových rejstříků. Knihovny v rámci dotačního programu VISK 9 získávají na tuto činnost finanční prostředky. Toto čištění je velmi pracné a nákladné a probíhá především na bázi ruční práce. Součástí těchto projektů je i harmonizace databáze autoritních záznamů s národní databází, položky rejstříku jsou po odstranění duplicitních výskytů propojeny s autoritním záznamem. Jedinou automatizací, která je při vytváření nových záznamů využívána, jsou zkrácené příkazy, které generují (v některých systémech) automaticky záhlaví a do pole Zdroj nalezených informací uloží z bibliografického záznamu citaci ve struktuře Příjmení, Iniciály jména: Hlavní název díla. Další knihovna, která k čištění rejstříků přistoupí, nemůže plně využít práce jiné knihovny k propojení svých bibliografických záznamů s autoritní databází. Čištění rejstříků a přiřazování bibliografických záznamů k autoritním je jednodušší, pokud je v autoritních záznamech uloženo více citací děl, nebo je dokonce dostupná kompletní bibliografie autora. U autorů odborné literatury považuji takový soupis děl za nejpřesnější vlastnost určující autoritní entitu. 111

112 Problémem je, že citace děl, tak jak je nyní v českých autoritních záznamech uváděna, není přesným propojovacím prvkem. Obr. 27. Návrh automatického vytváření autoritních záznamů z rejstříků autorů. Obr. 27 naznačuje možnosti vytváření autoritních záznamů během čistění rejstříků. Operátor odstraní z rejstříku duplicitní řádky a v rámci konkrétního lokálního systému uloží vazby mezi rejstříkovou položkou a bibliografickými záznamy. Na základě těchto údajů se vygenerují údaje do autoritního záznamu, včetně identifikátorů děl, jejichž bibliografické záznamy se k dané autoritní entitě v lokálním systému váží. Identifikace děl je uvažována na základě mezinárodního standardního čísla knihy (ISBN). U dokumentů, které ho nemají přiděleno, by bylo možné jako identifikaci použít identifikační číslo záznamu ze souborného katalogu CASLIN. Automaticky vytvořený záznam katalogizátor před odesláním doplní ručně o další údaje (např. životopisná data a poznámka). Knihovna, která bude ve svém lokálním systému mít uložena díla tohoto autora, může na základě uložených identifikačních prvků automaticky vytvořit vazby v lokálním katalogu. Naznačené řešení je pouze teoretickým návrhem, který nebyl nikde a nikdy testován. Pravděpodobně by bylo nutné pro každý AKS, ve kterém čištění probíhá, vytvářet vlastní softwarové prostředky pro podobnou funkci. Zavedení jednoznačné identifikace bibliografických záznamů v Souborném katalogu ČR by bylo prospěšné nejen pro tuto akci, ale obecně při potřebě jasně identifikovat záznam dokumentu, který nemá přiděleno ISBN. 7.4 Problém azbuky 112

113 Obr. 28.Autoritní záznam z databáze Ruské státní knihovny [uloženo ] V současné době jsou do knihoven v ČR zaváděny systémy s podporou kódování jazyka UNICODE. Tato jazyková sada umožňuje ukládat do dokumentu i speciální písmena pro jednotlivé abecedy. V současné době se zdá, že dokumenty psané azbukou z našich knihoven mizí, ale během čištění přístupových rejstříků nebo retrospektivní katalogizaci jsou zpracovávány vysoké počty dokumentů v těchto jazycích. Možnost uložení jména v jiné abecedě do odkazu autoritního záznamu je uvedena již v českém překladu textu UNIMARC z roku Teprve v současné době je však tato funkce i technicky proveditelná. Pro zavedení do kooperativního systému budování autorit bude nutná připravenost všech systémů takové záznamy zpracovat a zařadit mezi ostatní záznamy v databázi. Pokud jsou nyní údaje autoritního záznamu ruských autorů a korporací ukládána po transliteraci, nelze nepovažovat takový záznam za zcela korektní z hlediska použití autority v národním, ale především mezinárodním kontextu. 7.5 Problém regionálních databází a propojení s paměťovými institucemi Po celou dobu mé práce v oblasti tvorby autoritních souborů jsem se zamýšlela nad problémem souběžné tvorby regionálních a oborových databází osobností 113

114 a firem. Tento problém je zkoumám na poli mezinárodním, např. v této práci analyzovaném projektu LEAF. Při analýze záznamu SVKK, viz obr. 26, jsem zjistila, že nejproblematičtějším údajem, který obsahoval záznam je datum. Obr. 29 je příkladem toho, že pokud autoritní formát MARC 21 není uzpůsoben pro zápis životních dat entity ve struktuře prohledávatelné počítačem, pak formát EAC na tuto situaci již připraven je. Obr. 29. Popis prvku datum z formátu EAC-XML[převzato ] J. Mika říká [2004, s. 48], že záznam je základním stavebním prvkem v databázovém systému knihovny a ve všech databázích budovaných knihovnou by mělo docházet k vzájemnému propojování tak, aby do systému byl údaj ukládán pouze jednou a sdílen pro více projektů. Z příkladu záznamu regionální databáze Vědecké knihovny v Olomouci je patrné, že oddělené budování databází vede k disproporcím v uváděných údajích. V tomto příkladu je národní autoritní soubor ochuzen o informace, které jsou v regionální databázi zpracované. Toto ochuzení může znamenat i velkou ztrátu, pokud je autoritní entita identifikována především svým životopisem, případně dalšími údaji. Ačkoli je jednoznačné, že autoritní soubor budovaný v procesu jmenné katalogizace není biografickým slovníkem a ani adresářem firem, je již od začátku 114