VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Obor Cestovní ruch

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Obor Cestovní ruch Návrh opatření pro zvýšení návštěvnosti Areálu československých opevnění v Hlučíně-Darkovičkách bakalářská práce Autor: Markéta Bražinová Vedoucí práce: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Jihlava 2016

2 Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, Jihlava ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Markéta Bražinová Cestovní ruch Cestovní ruch Návrh opatření pro zvýšení návštěvnosti Areálu československých opevnění v Hlučíně-Darkovičkách Cíl práce: Pomocí řízených rozhovorů a na základě studia sekundárních dat navrhnout opatření ke zvýšení návštěvnosti Areálu československých opevnění v Hlučíně -Darkovičkách. RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. vedoucí bakalářské práce RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. vedoucí katedry Katedra cestovního ruchu

3 Abstrakt BRAŽINOVÁ, Markéta: Návrh opatření pro zvýšení návštěvnosti Areálu československých opevnění v Hlučíně-Darkovičkách. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc.. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran Tématem mé bakalářské práce je Návrh opatření ke zvýšení návštěvnosti v Areálu československých opatření v Hlučíně-Darkovičkách. Práce je rozdělena na praktickou a teoretickou část. Teoretická část je zaměřená na období v roce , kdy byly objekty Československého opevnění budovány. Praktická část se zaměřuje na Areál československého opevnění, jeho historii a současnost, zkoumá návštěvnost posledních 5 let v závislosti na datech o návštěvnosti. Pomocí názorů poskytnutých v řízených rozhovorech je výsledkem návrh, který by mohl vést ke zvýšení návštěvnosti. Klíčová slova Areál čs. opevnění. Československé. Opevnění. Darkovičky. Návštěvnost

4 Abstract BRAŽINOVÁ, Markéta. The Draft Measures to Increase Attendance of the Complex of Czechoslovak Fortification Complex in Hlučín-Darkovičky. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Thesis supervisor: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Level of professional qualiffication: bachelor. Jihlava pages. The topic of my bachelor thesis The Draft Measures to Increase Attendance of the Complex of Czechoslovak Fortification Complex in Hlučín-Darkovičky. The work contains theoretical and practical part. Theoretical part is focused on the period in when the objects of the Czechoslovak fortification were built. The practical part focuses on Czechoslovak Fortification Complex, its history and present, exploring attendance, depending on the data of the attandance in last 5 years. Using the opinions granted during structured interviews is the result a proposal that could lead to an increase in attendance. Keywords Czechoslovak. Complex of Czechoslovak Fortification Complex fortification. Darkovičky Attendance.

5 Copyright 2016 Markéta Bražinová

6 Předmluva Téma této bakalářské práce bylo zvoleno především díky tomu, že jsem v Areálu československého opevnění několik let vykonávala funkci průvodce. Následně po mě ji momentálně vykonává můj bratr. Mohu tak neustále sledovat, jak návštěvnost daného areálu pomalu klesá. Navíc se nachází nedaleko mého rodného bydliště. V okolí byla v minulosti vybudována celá pevnostní linie, tedy již od mala jsme měli možnost sruby prozkoumávat a sledovat jejich postupné chátrání a ničení. První část této práce, tedy teoretická, má především poskytnout informace o tom, jak a proč bylo toto opevnění budováno a má čtenáři přiblížit zamýšlenou funkci těchto objektů. Praktická část je pak věnována samotnému Areálu československého opevnění v Hlučíně-Darkovičkách, který je stěžejním objektem této práce. Cílem je navrhnout opatření, která v budoucnu mohou vést ke zvýšení návštěvnosti této památky. Teoretická část je především určená laickému čtenáři, praktická část, s návrhy vedoucími k zvýšení návštěvnosti, je pak určena zejména pracovníkům slezského zemského muzea, pod kterou spadá celý areál.

7 Poděkování Zejména bych chtěla poděkovat mému vedoucímu RNDr. PaedDr. Jaromíru Ruxovi, CSc. za odborné vedení a cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat Jiřímu Menšíkovi za poskytnutí veškerých odborných publikací použitých v mé práci. V neposlední řadě bych také chtěla vyjádřit mé díky panu Petru Kuchařovi za poskytnutí údajů o návštěvnosti, která byla nezbytná k napsání této práce.

8 Obsah 1 Úvod Důvody vedoucí k výstavbě opevnění Program výstavby Ředitelství opevňovacích prací První program Druhý program Třetí program Těžké opevnění Rozdělení podle stupňů odolnosti Vnitřní uspořádání Tvrze Lehké opevnění Lehké opevnění vz Lehké opevnění vz Areál československého opevnění Historie Současný stav muzea MO-S 18 Obora MO-S 20 Orel LO vz. 37 typ A MO-S 19 Alej Kudy do areálu Otvírací doba Vstupné Pravidelně pořádané akce Technotrasa Fajné léto Vojenská akce Darkovičky Pochod po linii čs. Opevnění Jak pořádání akcí ovlivňuje návštěvnost Návrhy nových akcí a změn Večerní prohlídka Otevření okolních srubů spadajících do areálu Využití objektu Orel Občerstvení... 39

9 8.5 Odměna za vysvědčení Propagace Shrnutí Závěr Seznam použité literatury Literatura Internetové zdroje Seznam grafů Přílohy... 47

10 1 Úvod Najdeme je především v pohraničním nepřístupném terénu, na horách, ale také na okrajích obcí, někdy dokonce jsou přímou součástí větších měst. Jsou zde jako mlčenlivý a stojící důkaz hrdosti odvahy a snahy tehdejšího Československého národa o obranu své vlasti. Podepsal se na nich ale krutým způsobem zub času. Mnohdy jsou zarostlé křovinami, z jejich stropních desek často vyrůstají menší stromky a keře. Jsou otrhané, nacisté je po okupaci ochudili o jejich zvony, kopule a střílny a tento kvalitní materiál dále použili na svých vlastních obranných pásmech. 1 Ano, hovoříme o němých očitých svědcích těžkých bojů. Kulometných objektech, tvrzích, pěchotních objektech a lehkém opevnění československého pohraničního opevnění. K jejich minulosti se váže nespočet legend a mýtů. Vzbuzují obrovským zájem a to napříč celými generacemi. Není na tom nic k pozastavení. Ve své době byly odrazem svého pyšného národa a působily tak monumentálně, že vzbuzovaly u lidí pocit bezpečí. Budovalo je třicet tisíc civilních dělníků našich dědů a pradědů dva tisíce vojáků a byly do nich investovány miliardy. Vzbuzovaly takový strach, že dokonce zájem o jejich stavbu projevili také němečtí špióni. 2 V teoretické části se budu snažit přiblížit laickému čtenáři problematiku spojenou s výstavbou československého opevnění. Cílem této části není poskytnout podrobné informace o typech jednotlivého opevnění, zbraních a celkové problematice československého opevnění. Nýbrž pouze obecně zmínit problematiku a rozdělení. To by mělo vést čtenáře k zamyšlení a měl by tak lépe ocenit unikátnost popisovaného areálu. K tomuto bude využito odborné literatury zabývající se tímto tématem, čerpající zejména z publikací O. Holuba, J. Durčáka a M. Durčáka a kolektivu. Další část práce pak bude věnována Areálu československého opevnění, jeho historii a zejména jeho současnosti. Při této části bude čerpáno z publikací především P. Kuchaře a J. Hořáka. Praktická část se bude především snažit prokázat vliv pořádaných akcí na zvýšení návštěvnosti. K tomu budou sloužit data o návštěvnosti areálu za posledních 5 let, která budou porovnána. Bude tedy využita metoda komparace. 1 Srov. HOLUB, O. Zrazené pevnosti, Praha 1982, s. 7 2 Srov. DURČÁK, J. Opevňování Ostravska v letech 1935 až 1938, Opava, s. 3

11 Cílem práce je navrhnout taková opatření, která povedou ke zvýšení návštěvnosti popisovaného areálu. K tomuto bude využito názorů pracovníků daného areálu, současných i bývalých průvodců a členů klubu vojenské historie, které byly získány řízenými rozhovory. Dále k těmto návrhům bude využito osobních zkušeností z tříleté průvodcovské praxe a tedy využity názory a připomínky přímo návštěvníků zkoumaného areálu. 11

12 2 Důvody vedoucí k výstavbě opevnění Již ve 30. letech 20. století si československé vedení dobře uvědomovalo, že se na Československou Republiku blíží zlé časy. Především po nástupu Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře a následně do funkce diktátora. Bylo jasné, že hrozící nebezpečí ze sousedního Německa je opravdu veliké a nelze jej podceňovat. K tomu také nechvalně přispěl fakt, že vztahy mezi prosperujícím Československem a nacionalisticky vzhlížející Třetí říši se výrazně zhoršily. Je třeba si uvědomit, jak tehdy meziválečné Československo vypadalo. Tvarem naše země připomínala spíše táhlou nudli, která ze strategického hlediska byla nejhorší možná. Nejdelší strana naší hranice byla s Německem, po březnovém obsazení Rakouska měřila dokonce km. Hranice s Maďarskem byla dlouhá 832 km a s Polskem 984 km, bohužel ani hranice s těmito státy nebyla zcela bezpečná. Jediný bezpečný úsek naší hranice byl s Rumunskem, s kterým jsme měli spojeneckou dohodu, hranice zde měřila pouze 201 km. Vzhledem k počtu obyvatelstva nebylo možné na tak dlouhé hranice mobilizovat dostatečné množství armády, která by navíc stála proti mnohem početnějšímu nepříteli. 3 Z tohoto důvodu vždy byla válka s Německem zamýšlena spíše jako koaliční válka. Byl přijat strategický záměr, kdyby došlo k samotné válce s Německem. Před československou armádou tak stál nelehký úkol, a to udržet severní a také částečně jižní hranici Čech a Moravy. V případě napadení mohla armáda ustoupit až k Českomoravské vrchovině, případně až na moravsko-slovenské pomezí. Zde by naší armádu měla posílit koaliční vojska, tedy vojska Francie a Sovětského svazu. Před naší armádou tak stálo důležité rozhodnutí, jak a kde bude nejlepší místo pro střet s německou armádou. 4 Jak už jsem výše zmínila, náš hlavní spojenec byla Francie. Všechny zdroje se shodují v tom, že právě tohle nakonec vedlo k rozhodnutí o vybudování opevnění na našem území. K rozhodnutí také přispěl fakt reliéfu České republiky, na hranicích k obraně měly být také využity horské masivy, které znepřístupňovaly terén. 3 Srov. KEJZLAR, M. a kol. Československé opevnění z let na Trutnovsku, Dvůr Králové nad Labem, s. 8 4 Srov. Tamtéž, str. 9 12

13 Rozhodnutí o vybudování opevnění nebylo přijato jednoznačně. To jednak z politických důvodů, ale také z finančních důvodů. Investice do opevnění se pohybovaly v řádu miliard, což nebyla zrovna malá částka. Ale tyto pro a proti jsou popsány již v mnoha publikacích, podrobněji např. ve svazku Pevnosti č. 29 od M. Kejzlara a kolektivu. 5 3 Program výstavby V momentě, kdy bylo již pevně rozhodnuto o vybudování opevnění podél naší hranice, vyvstaly další otázky, zejména kdo povede tuto výstavbu v praxi. Po návratu československých důstojníků z exkurze ve štrasburském sektoru Maginotovy linie, která se stala hlavní předlohou pro budování opevnění v Československu a také příslibu účasti zkušeného ženijního důstojníka z Francie, který měl radit a dohlížet na výstavbu u nás, se zjistilo, že vlastně není jednotná organizace, která výstavbu bude řídit Ředitelství opevňovacích prací V počátcích, před vznikem této organizace se na přípravě výstavby podílely tři hlavní složky. Hlavní štáb, ten měl za úkol vytvářet strategické a taktické záměry, dále Ženijní oddělení, které se zabývalo technickou stránkou a Vojenský technický letecký ústav, který měl nejtěžší úkol a to zajišťovat konstrukci objektů. Toto uspořádání však bylo nevyhovující a poměrně brzy s narůstajícím tempem výstavby přestalo spolupracovat a nevyhovovalo. Proto vznikla nová organizace, tedy Rada pro opevňování, která na sebe převzala úlohu všech výše zmíněných organizací. Nejdůležitějším prvkem této organizace byl výkonný orgán Ředitelství opevňovacích prací, ve zkratce uváděné jako ŘOP. Tato organizace v čele s div. Gen. Karlem Husárkem měla za úkol navrhovat způsob opevnění, postup prací, dále také určovala pořadí výstavby, podle naléhavosti a navrhovala vhodná místa k postavení. Nedílnou součástí této organizace bylo také Ženijní skupinové velitelství, ve zkratce ŽSV, které zajišťovalo zejména technickou stránku výstavby. Provádělo dozor na samotných stavbách. Především tedy kontrolu kvality samotných staveb, jenž prováděly 5 Srov. KEJZLAR, M. a kol. Československé opevnění z let na Trutnovsku, Dvůr Králové nad Labem, s Srov. HOLUB, O. Zrazené pevnosti, Praha 1982, s

14 zejména civilní firmy, které byly samozřejmě pod přísným utajením. Navíc také provádělo průzkum terénu a následné vyměřování. Toto uskupení, čítající dohromady celkem 298 pracovníků vydrželo až do roku 1936, poté se rozpadlo a tyto dvě hlavní skupiny se rozdělily a osamostatnily První program Tento program se členil celkem na pět etap, kdy první dvě byly nejdůležitější. Program byl schválen 12. prosince roku Cílem bylo, zejména tedy prvních dvou etap, zabezpečit severní hranice naší republiky, to zejména táhnoucí se od Ostravy až po Trutnov. Celková délka této hranice byla 210 km. Původní představy o rychlosti této výstavby, byly při nejmenším naivní. Počítalo se s délkou 4 let, místo toho reálnější představy hovořily o 6 letech a rozpočtem 4, 2 mld. Korun. Zde se počítalo pouze s výstavbou linie těžkých opevnění Druhý program Tento program byl schválen 5. června 1936 a tentokrát byl rozdělen, na rozdíl od prvního programu, pouze do čtyř etap. I v tomto programu se počítalo s výstavbou linie pouze těžkého opevnění. Ovšem vše bylo jinak z politických důvodu, jednak snaha zastrašit Německou říši a také demonstrovat odhodlanost Československé republiky v obraně své vlasti, vedlo nakonec k rozhodnutí, že některá místa nahradí lehké opevnění. Původní záměr byl jednoduchý, toto lehké opevnění mělo stát méně peněz, rychlejší výstavba a účel stejný jako těžké opevnění. Bohužel až později se ukázalo, že vzor lehkého opevnění 36 byl naprosto nevyhovující. Výstavba tohoto typu tedy byla pozastavena a byla nahrazena jiným typem lehkého opevnění, tedy vz. 37, který je v nynější době známý především pod označením Řopík. K rozdílům lehkého opevnění se vrátím později. 9 7 Srov. DURČÁK, J. Opevňování Ostravska v letech 1935 až 1938, Opava, s Srov. KEJZLAR, M. a kol. Československé opevnění z let na Trutnovsku, Dvůr Králové nad Labem, s Srov. KEJZLAR, M. a kol. Československé opevnění z let na Trutnovsku, Dvůr Králové nad Labem, s

15 3.4 Třetí program Již v pořadí třetí program byl schválen 7. listopadu 1937 a je označován jako Husárkův konečný program. Zde je největším rozdílem samotná koncepce obranné linie. Těžké pěchotní sruby, měly nahradit ve větší míře lehké objekty vzor 37. V oblastech, kde mohlo docházet k prolomení linie lehkého opevnění a které byly nejvíce ohroženy, byly tyto sledy doplněny také o pěchotní sruby. Stejně jako předcházející program, tak i tento byl řazen do 4 etap a celkem se zde počítalo s výstavbou těžkých a lehkých objektů. Vše mělo být postaveno v průběhu 15 let Těžké opevnění Základními složkami těžkého opevnění byly izolované pěchotní sruby, dále se k nim také řadily dělostřelecké a minometné sruby. V této práci se zaměřím zejména na izolované pěchotní sruby. Jak si je vůbec představit? Zjednodušeně si je můžeme představit jako obrovské mohutné železobetonové stavby v kubatuře od 278 až do zhruba m 3. V nejčastěji požívaném stupni odolnosti II (viz níže) byla rozloha 13x28m. Celková výška tohoto objektu dosahovala téměř 8 metrů, přičemž zhruba polovina této výšky byla ukryta pod úrovní terénu. Tyto sruby totiž byly projektovány jako dvoupatrové, kdy horní patro bylo zamýšleno jako patro bojové a spodní patro, které bylo pod úrovni terénu, bylo určeno jako zázemí pro osádku. Tím, že základová deska stála pod úrovni okolního terénu, byl samotný srub chráněn také před podstřelením, tedy vniknutím dělostřeleckého granátu pod základovou desku Rozdělení podle stupňů odolnosti Do této kategorie řadíme opevnění, která byla rozdělena do šesti různých stupňů odolnosti. Tyto stupně se odlišovaly v mnohých zásadních věcech. Nejčastěji byly rozdělovány podle tloušťky stěn a především stropů, dále se dělily podle vnitřního uspořádání, velikosti osádky, či typu pancéřových prvků, které byly použity při výstavbě. 10 Srov. ČERMÁK, L. Bunkry.cz. Internetové stránky o československém opevnění z let [online] [cit ]. Dostupné z: 11 Srov. KEJZLAR, M. a kol. Československé opevnění z let na Trutnovsku, Dvůr Králové nad Labem, s

16 Stupeň odolnosti byl stanoven odborníky z ŘOPu po terénním prozkoumání. Při výběru tohoto stupně odolnosti se pak přihlíželo k několika okolnostem. Především k okolnímu terénu, který měl být v nejbližším okolí vybudovaného srubu, dále zda tento terén umožňuje pozorování a s ním i spojené ostřelování případného protivníka, zda tento srub bude patřit do dělostřelecké tvrze, či bude fungovat jako samostatná jednotka. V neposlední řadě o stupni odolnosti také rozhodovalo, zda tento objekt bude vystavěn na strategickém místě například u železničních tratí, mostů, důležitých pozemních komunikací apod. V tomto případě se pak přiklánělo k vyšší odolnosti. Nejčastěji se uvádí dělení podle typu číslování, tedy na arabské a římské typy. V arabských typech se rozlišovaly pouze stupně dva tedy 1 a 2. Tyto typy byly použity převážně v nepřístupném terénu, jako byly například horské úseky, či špatně přístupné lesní masívy. Z toho také vyplývá, že tyto typy byly menší a také se dá říci, že byly lehčí na rozdíl od římských typů. Těchto dvou typů bylo vystaveno pouze 33, z čehož byl stupeň 1 vystaven pouze jeden a to v Bratislavě. Stupeň 2 byl vystavěn převážně v Orlických horách, Králikách, Trutnově a jeden byl také vystavěn ve Starém městě pod Sněžníkem. Římské typy naopak byly nejčastějším typem těžkého opevnění. Tyto objekty se již rozdělovaly do stupňů čtyř I, II, III a nejtěžší IV, který byl použit zejména u objektů spadajících do tzv. dělostřeleckých tvrzích, o kterých budu hovořit později Vnitřní uspořádání Československý pěchotní srub představuje téměř věrnou kopii srubů, které byly umístěny na Maginotově linii ve Francii. Pěchotní sruby se v podstatě dělily na dva typy, podle toho, zda byly situovány pouze na jednu stranu, tedy jednostranný, či zda palebná síla byla situována oboustranně, tedy oboustranný. 13 I když nemůžeme použít jakýsi univerzální typ pěchotního srubu, nejčastěji se setkáváme s dvoupodlažním pěchotním srubem vystavěném ve II stupni odolnosti se dvěma zvony, bojovým a zázemním spodním patrem Srov. ČERMÁK, L. Bunkry.cz. Internetové stránky o československém opevnění z let [online] [cit ]. Dostupné z: 13 Srov. HOLUB, O. Zrazené pevnosti, Praha 1982, s Srov. HOLUB, O. Zrazené pevnosti, Praha 1982, s

17 Samotný vstup do horního, tedy bojového patra je chráněn mřížemi a dále dvojicí těžkých pancéřových dveří. Vstupní chodbička je dvakrát zalomená, tedy nebylo možno prostřelit přímo do objektu. Prostor mezi prvními a druhými pancéřovanými dveřmi sloužil jako jakási přetlaková komora k vyrovnání vnitřního tlaku. Samotný přívod vzduchu do objektu byl zajištěn pomocí mřížky, která byla umístěna v prostoru mezi mříží a prvními pancéřovými dveřmi. Takto nasátý vzduch byl přiveden nejprve do strojovny, kde byl pročištěn přes několik filtrů a následně byl rozháněn po objektu vzduchotechnikou, čímž se docílilo výše zmíněného přetlaku. Vchod dále chránily povětšinou tři střílny, dvě byly zpravidla umístěny hned vedle vstupu ve střeleckých místnostech a jedna byla umístěna v prostoru mezi mřížovými a pancéřovými dveřmi. V samotných střeleckých místnostech jsme mohli najít hlavní zbraň těchto objektů, a to 4 cm protitankový kanón vz. 36, který byl spřažen s těžkým kulometem vz. 37. Ve vedlejší střílně to pak bylo kulometné dvojče, což byly dva tyto těžké kulomety vz. 37, které byly spřaženy ve společné lafetě. V takovýchto lafetách byly umístěny všechny zbraně ve střílnách, byly to tedy jakési držáky na zbraně. Díky ním hlavně zbraní pouze lehce vyčnívaly z malých otvorů pancéřových střílen. Tyto hlavně byly jednoduše vyměnitelné a voják, který takovou zbraň obsluhoval, měl vždy po ruce náhradní hlavně. Zbraně byly ve střílnách umístěny tak, aby mohly vytvořit souvislou palební přehradu. Dosah zbraně vždy mířil zhruba 500 metrů před a 300 metrů za sousední srub, což umožňovalo to, že se sruby mohly chránit navzájem a zároveň tak vytvořily neproniknutelnou palebnou přehradu, kterou navíc venku doplňovaly protitankové a protipěchotní překážky a také protitankové příkopy. 15 Ve stropě pak byly umístěny dva zvony, případně také kopule, ale ta byla umístěna převážně u vyššího stupně odolnosti, tedy III, či IV. Zvony sloužily zejména jako pozorovatelny, voják tam měl k dispozici pouze lehký kulomet a dalekohled, naopak kopule, ty byly vybaveny již dvojčetem těžkých kulometů, stejně jako ve střeleckých místnostech, spřažených na jedné lafetě. Kromě těchto střeleckých místností a zvonů, či kopulí bojové patro také sloužilo jako stanoviště velitele, byla tam mimo jiné umístěna 15 Srov. KEJZLAR, M. a kol. Československé opevnění z let na Trutnovsku, Dvůr Králové nad Labem, s

18 telefonní ústředna, zásobníky na vodu, částečný sklad střeliva a skříňka, ve které byl plynový vařič. Zde si vojáci mohli ohřát stravu. Spodní patro, tedy to, co bylo umístěno pod úrovní okolního terénu, sloužilo jako zázemí vojáků, měli tam ubikace, kde se mohli vyspat. Zaveden byl dvousměnný provoz, tudíž osádka měla čas na spánek. Dále měli k dispozici malou umývárnu a vlastní wc, které bylo splachovací, což v té době byla obrovská novinka a dokonce ani sruby umístěné ve Francii, které se nám staly předlohou, nedisponovaly takto důmyslným prvkem. Ve spodním patře se také nacházela strojovna, ve které byl umístěn dieselagregát, který sloužil k výrobě elektrického proudu. Ve strojovně se pak skladovaly pohonné hmoty pro agregát. Dále bychom zde našli filtrovnu s protichemickými filtry, sklady munice a zásoby potravin pro osádku v případě obklíčení. Nesmíme také zapomenout na studnu, která byla umístěna v každém srubu a byla vrtána ještě před položením základové desky, často byla vrtána do hloubky až 100 metrů Tvrze Nejmohutnějším a také nejdražším prvkem československé sítě pevnostní obrany byly tvrze. Co si vlastně představit pod takovým nicneříkajícím názvem tvrz? Zjednodušeně lze říci, že je to několik těžkých objektů, tedy pěchotních srubů vystavených převážně ve III. a IV. stupni odolnosti, dále dělostřelecké a minometné věže, které jsou navzájem pod povrchem propojeny chodbami. Jak už z této představy můžeme usoudit, budování takovýchto rozsáhlých staveb nebylo jednoduché a ani levné, možná i proto se jich budovalo pouze devět a ani jedna nikdy nebyla zcela dokončena, většinou jim chyběla dělostřelecká výzbroj, která do těchto tvrzí byla plánována a byla stěžejní. O. Holub (1982) ve své publikaci uvádí, že každá z tvrzí měla v hloubce několik desítek metrů mít vlastní rozsáhlé podzemí, ve kterém měla být umístěna skladiště střeliva, zásob jídla a dalšího materiálu. Celkem měla pojmout také ubikace pro 200 někdy dokonce až 400 i více vojáků, dále pracovny velitelů a jiné pojící místnosti. V tvrzi také byla umístěna vlastní strojovna, elektrárna, zdviže pro dopravu střeliva, v chodbičkách byly vybudovány úzkokolejné dráhy, s kterými se voják mohl minout pouze na místech tomu 16 Srov. KEJZLAR, M. a kol. Československé opevnění z let na Trutnovsku, Dvůr Králové nad Labem, s

19 určených, z důvodu úspory prostoru. Vojáci zde také měli k dispozici zdroje s pitnou vodou a filtroventilační zařízení Lehké opevnění Již od roku 1936 současně s budováním těžkého opevnění probíhalo také budování lehkých objektů. Na rozdíl od těžkého opevnění, které se stavělo v souvislých liniích pouze na obranu nejdůležitějších prostor, zejména na severní a jižní hranici Československa, lehké opevnění vyrůstalo po celé délce hranic Čech, Moravy a na Jižním Slovensku i Podkarpatské Rusi a mělo za úkol sloužit spíše jako pozorovatelny pro jednotky Stráže obrany státu. Z počátku se jednalo spíše o velice jednoduché malé pevnůstky vzor 36, od jara roku 1937 se začaly stavět objekty, které již byly propracovanější a umožňovaly mimo pozorovatelských potřeb také vlastní obranu. Takto vystavěné objekty vzor 37, nesoucí označení, dle roku ve kterém se začaly stavět, se také nakonec staly hlavním a mnohem levnějším prvkem, než pěchotní sruby, československého pevnostního systému Lehké opevnění vz. 36 Stavba pevností, nesoucí označení vzor 36, započala již v roce Tedy probíhala současně s výstavbou těžkého opevnění, což do jisté míry poznamenalo kvalitu tohoto druhu opevnění. Jejich výstavba je v novodobé historii spíše přisuzována snaze politiků ukázat světu, zejména tedy Německé říši, své odhodlání bránit republiku. Val na obranu, str. 9 Ředitelství opevňovacích prací tedy bylo nuceno sáhnout po prvním návrhu, který nebyl dokonalý, v podstatě šlo pouze o jakýsi předem připravený objekt zesíleného opevnění. Do té doby se totiž pozornost této organizace věnovala především pěchotním srubům a tvrzím, konstrukce tohoto typu opevnění tak zcela chyběla. V létě 1936 byl proto převzat, jen velmi okrajově, typ francouzského lehkého objektu. Tento návrh u armády nepřinesl nikterak velké nadšení. Opravdu se jednalo především o politický záměr, nikterak o důmyslný obranný prvek. Tyto stavby tedy byly velmi nedokonalé, jak se později ukázalo už i při výstavbě Srov. HOLUB, O. Zrazené pevnosti, Praha 1982, s Srov. RÁBOŇ, M. a kol. Val na obranu republiky, Brno 2005, s Srov. HOLUB, O. Zrazené pevnosti, Praha 1982, s

20 Všechny tyto objekty lehkého opevnění vz. 36 měly velmi jednoduchou konstrukci, ale ve srovnání s pěchotními sruby, investice na výstavbu a výzbroj byly minimální. Zjednodušeně si je můžeme představit jako malé pevnůstky ze železobetonu, kde se vměstnalo maximálně šest vojáku, přičemž minimální počet zajišťující fungování, byli dva vojáci. Na rozdíl od pěchotních srubů, které se vzájemně kryly palebnou přehradou, střílny těchto objektů byly otočeny přímo k nepříteli a uvnitř byla pouze jedna malinká střelecká místnost. Střílny byly pouze betonové a místo lafet, jak tomu bylo u pěchotních srubů, byly ke střílnám přisunuty jakési dřevěné stolky, na kterých vojáci obsluhovali buďto lehké kulomety vz. 26 nebo těžké kulomety vz. 24. Hlavním úkolem tohoto opevnění bylo vedení dalekých paleb a pozorování, byly tedy budovány na vyvýšených místech a svazích, které byly situovány k nepříteli. Toto postavení bylo však velmi nevýhodné, jelikož při dobré viditelnosti mohli být pevnůstky ostřelovány dělostřelectvem. 20 Jak lze vyvodit, základní nedostatky tohoto typu lehkého opevnění se projevovaly jak po stránce taktické, tak také bohužel po stránce stavební. Dosažená krychelná pevnost železobetonu často nebyla schopna odolat palbě pěchotních zbraní, natož dělostřelectva, zásahu 10 cm granátu by tyto pevnůstky nebyly schopné odolat. 21 I přes tyto známé nedostatky bylo celkem v ČSR vybudováno 864 objektů lehkého opevnění vz. 36. Poté se začalo s výstavbou, jak technicky, tak takticky mnohem dokonalejších a propracovanějších objektů vz Lehké opevnění vz. 37 Jak je výše podrobněji popsáno vz. 36 absolutně nevyhovoval, byl tedy 5. ledna 1937 na poradě pracovníků Ředitelství opevňovacích prací přijat nový typ lehkého opevnění a to vz. 37. Ten si můžeme již představit jako takovou zmenšeninu samotného pěchotního srubu. Posun mezi vz. 36 a vz. 37 byl opravdu již na první pohled zřejmý. Kdežto předešlý vzor se stavěl především ve skupinkách několika pevnůstek na strategických a vyvýšených místech, nový typ lehkého opevnění se začal stavět v liniích, tedy podobně jako těžké opevnění. Tato linie navíc byla na mnoha místech několikanásobná. Základní 20 Srov. ČECH, Ka. Pevnosti.wz.cz. Československé opevnění [online] [cit ]. Dostupné z: 21 Srov. HOLUB, O. Zrazené pevnosti, Praha 1982, s

21 typ a nejčastěji využívaný typ, byl typ A, který byl oboustranný, sruby se tak, stejně jako těžké opevnění, navzájem kryly palebnou přehradou. Tento typ měl odolat náporu granátu ráže 10 cm a v zesílené podobě měl dokonce odolat granátu ráže 15 cm. Odolnost objektu byla navíc zvýšená tím, že celý objekt byl betonován najednou, byl tedy vytvořen jakýsi monolit, do kterého se vkládaly ocelolitinové střílny. Tyto objekty byly stavěny v klasickém, či zesíleném provedení. Stavěly se v různých typech od A, který byl nejčastější, až po plánovaný typ E, u kterého k výstavbě již nedošlo. Základní typy se pak dále rozlišovaly na dvě varianty šikmý a lomený. Kromě samotné konstrukce se tento nový typ navíc pyšnil svým vnitřním vybavením. Na rozdíl od starého typu, měl tento nový k dispozici také ventilátor na ruční pohon, který v objektu během střelby udržoval přetlak, aby zplodiny, které vznikaly při střelbě, byly vytlačovány ven z objektu. Dále měla osádka k dispozici zrcadlový periskop, který vyčníval ze stropní desky a umožňoval tak výhled z objektu do všech stran a používal se také k přesnějšímu řízení střelby. Objekt byl také vybaven granátovým skluzem, což byla litinová trubka, která ústila přímo před objektem a zabezpečovala tak blízké okolí a chránila takzvaná hluchá místa. Hlavními zbraněmi byly lehké kulomety vz. 26, které byly umístěny ve střílnách, zřídkakdy byl tento lehký kulomet nahrazen také těžší verzí kulometu vz. 37. K dispozici měla osádka také pušku vz. 24. Ve většině takto vybudovaných objektů byla uložena munice o počtu nábojů pro každý kulomet a tří nábojů pro každého vojáka. Mimo munice zde byl také sklad potravy, který osádce postačil na dva dny, vědro s vodou a lékárnička. Postupně byly tyto pevnůstky také vybavovány telefonem, či radiostanicí a signálními prvky. Dnes se můžeme už jen domýšlet, zda by tyto objekty byly v obraně účinně využity Srov. ČECH, Ka. Pevnosti.wz.cz. Československé opevnění [online] [cit ]. Dostupné z: 21

22 7 Areál československého opevnění 7.1 Historie Dle Kuchaře (2007) se tato vojensko-technická památka formovala velmi dlouho. Již v 50. a 60. letech se postupně začaly objevovat články a publikace, které se věnovaly osudům těchto objektů, jak poválečným, tak především se mezi lidmi množili otázky ohledně stavby a samotnému významu těchto staveb. Po válce však bylo mnoho jiných starostí a obnovy po válce, vojenské pevnosti tak stály stranou všeobecného povšimnutí, ovšem ne tak moc stranou, aby nedocházelo k jejich postupnému devastování a vykrádání. Vykrádaly se především kovové výstroje, elektroinstalační a vodoinstalační materiál, dokonce si lidé při stavbě a zvelebování svých zahrádek odnášeli také kameny ze záhozu. Stranou povšimnutí mladých lidí také dlouho nezůstaly, pevnosti jim bohužel poskytovaly perfektní izolovaná místa k provádění nejrůznějších aktivit. Ne vždy se jednalo o aktivity legálního rázu. Pro objekty to bylo velice smutné období, plné chátrání a postupného zapomínání. Vojenská správa ihned po skončení války krátce uvažovala, že by se pokusila tyto poničené objekty alespoň částečně opravit, ale nakonec pouze zabetonovala vchody a otvory po vytrhaných pancéřových částech, především zvonech a kopulí a takto zabezpečené objekty pouze zaevidovala. Tímto dala jasně najevo, že osud těchto objektů byl ze strany Vojenské správy zpečetěn. Začátkem 80. let se začalo formovat a vznikat několik organizací, spolků a kolektivů, které byly tvořeny především nadšenci a vlastenci. Mezi ně také patřila skupina nadšenců pod vedením pana Petra Kuchaře, který v areálu zůstal až do současnosti a velkého vlastence pana Jana Poláška. Po vzniknutí této skupiny nastala jedna z nejdůležitějších otázek a tedy, kde toto muzeum bude umístěno, jakých objektů se bude týkat. Mezi vhodné objekty byly zařazeny také sruby u Milostovic na Opavsku, dokonce samotná armáda nabídla k možnosti rekonstrukce tvrz Smolkov, ta ale byla odmítnutá vzhledem k velkým nákladům na provoz a údržbu. Ideální se tedy jevily objekty v okolí obcí Markvartovice, Šilheřovice, Darkovice a Darkovičky. Tyto objekty tam byly různorodé a skýtaly tak možnost do vznikajícího muzea zahrnout objekty hned několika typů a tříd odolností. Bohužel však i tyto objekty byly dosti vydrancované a bylo hned zpočátku jasné, že oprava nebude jednoduchá. 22

23 Mezi nejvhodnější objekty bylo vybráno celkem 6 srubů, ty nakonec po poradě byly zredukovány na 3 těžké objekty a jeden lehký vz. 37. Vyvstala však další podstatná otázka, který z těchto objektů bude stěžejním objektem celého areálu, jako nejvhodnější se jevil tvrzový objekt plánované tvrze MO-S 20 Orel, ten byl nejblíže hlavního tahu z Darkovic do Hlučína, byl však silně poškozen, byly mu vytrhány jak zvony, tak kopule, také uvnitř byl ve velmi špatném stavu, po výbuchu trhavin německých okupantů. Proto bylo dne 16. října 1984 rozhodnuto o stavu, jaký známe dodnes, a sice ústředním objektem celého areálu se stane MO-S 19 Alej. Okamžitě tedy započalo velké jednání s vojenskými příslušníky a také politickými orgány, do správy Muzea revolučních bojů a osvobození v Ostravě byly předány tři objekty, MO-S 18 Obora byl předán až později, tedy Obora nejdříve musela být vyčištěna a schválena hygienikem, jelikož byla zamořena jedovatými chemickými odpady, jež tam odkládaly některá JZD, severočeská chemička, Vítkovické železárny a bohumínský podnik Lachema. Po veškerém potřebném schválení tak mohly začít samotné práce na objektech. Ty započaly již v roce 1984, téhož roku byl 13. září dovezen tří střílnový pancéřový zvon, který byl usazen na objektu v Milostovicích. Samotný zvon vážil 20 tun a stal se tak velice náročným na převoz. Současně s ním byla také transportována 3 tunová střepina zvonu, která je v současnosti umístěna u vstupu do areálu. V říjnu téhož roku se ještě odstranila 70 cm silná stěna bránící vstupu do objektu. V zimních měsících pak probíhaly přípravné práce zejména podkladů pro rekonstrukci a bádání v archivech. Oficiální zahájení rekonstrukce však můžeme datovat až od 7. ledna 1985, kdy byl vytvořen deník pracoviště Alej. Práce pak pokračovaly pořízením nouzového osvětlení, kamny s kouřovody, instalován byl dieselagregát, renovována elektroinstalace a vodoinstalace s kanalizací. Jedním z velkých problémů, které vyvstaly, bylo vyčištění studny. Samotné čištění probíhalo poměrně dlouhou dobu a tuto práci komplikoval zejména fakt, že ze studny byl vytáhnut téměř dvou metrový ohořelý kmen stromu. Studna se podařila vyčistit pouze do hloubky 36 metrů a při následném zkoumání vrtu se ukázalo, že v hloubce 33 metrů byla zjištěna trhlina, která byla zapříčiněna s největší pravděpodobností výbuchem blíže nespecifikované trhaviny. Stěžejním rokem při rekonstrukčních prací byl rok 1986, kdy byly provedeny důležité a především viditelné opravy objektu. Byly osazeny pozorovací zvony, které byly 23

24 dovezeny z objektů u Milostovic, pro osazení se použily zvony nižší třídy odolnosti. V následujícím roce se pak podařilo dovézt a osadit 46 tun vážící kopuli, přivezenou až z Orlických hor. V roce 1984 pak současně s opravou Aleje, kde se dále pokračovalo s osazováním střílen, dozdíváním příček, terénními úpravami a zavezením záhozu, probíhala také rekonstrukce lehkého opevnění, tento objekt byl zrekonstruován vůbec jako první a 28. května 1985 se konal jeho křest. Alej byla slavnostně zpřístupněna návštěvníkům , od této doby je Areál otevřen každoročně. Dalším významným milníkem se stal rok 1992, kdy Areál přešel z tehdejšího Muzea revolučních bojů a osvobození v Ostravě, pod které spadal od svých počátku, pod správu Slezského zemského muzea v Opavě, která jej zpravuje do současnosti Současný stav muzea Areál čs. Opevnění v Hlučíně- Darkovičkách, jak zní celé jméno tohoto muzea, je unikátním zařízením, které je na vysoké úrovni a je srovnatelné s obdobnými zahraničními muzei tohoto typu a zaměření. V České Republice je tento areál považován za jeden z nejzdařilejších, konkurovat a snad i malinko převyšovat může pouze Běloveský pevnostní skanzen nacházející se u Náchodu, spadající pod taktovku KVH Náchod. Areál připomíná technickou vyspělost českého národa a předválečného pevnostního stavitelství, které sice vycházelo ze zahraničních vzorů, především tedy francouzských, ale velice rychle tento francouzský model dokonce převýšilo. 24 Do areálu, jak již bylo výše zmíněno, spadají tři objekty těžkého opevnění MO-S 18 Obora, MO-S 19 Alej a MO-S 20 Orel a jeden objekt lehkého opevnění lidově pojmenovaný Řopík vz. 37. Na Areálu je především unikátní to, že zde můžeme vidět různé třídy odolnosti, mnoho překážek, střepinu zvonu, ukázku tanků a historických vozů, které jsou volně přístupné. 23 Srov. KUCHAŘ, P. Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky: historie a současnost, Náchod, Srov. DURČÁK, J. Opevňování Ostravska v letech 1935 až 1938, Opava, s

25 7.2.1 MO-S 18 Obora Tento objekt je vystaven v pořadí jako 18. srub v úseku opevnění Moravské Ostravy, počítáno od Bohumína. Proto je označen slovy MO a číslem 18, S v jeho názvu je označení pro pěchotní srub. Vystaven je v II. Třídě odolnosti a jedná se o jednostranný objekt, disponuje tedy pouze jednou střeleckou místností vlevo. Čelní stěna má tloušťku 225cm, stropní deska 200 cm, týlové a boční stěny jsou vystaveny v celkové tlouště pohybující se od 100 až do 170 cm silného železobetonu. Pozorovací zvon je vybaven 20 cm pancířem. Betonáž objektu trvala celkem 8 dní a probíhala od 27. července do 3. srpna roku V roce 1938 byl tento srub plně vyzbrojen a připraven k boji. Osádka zde činila 24 mužů, ti byli příslušníci 5. roty II. Praporu hraničářského pluku 4 z Hlučína. Velitelem jediné střelecké místnosti byl desátník Jaroslav Švarc, který padl společně s atentátníky na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v roce Tohoto desátníka připomíná pamětní deska, která je vystavena u vchodu do objektu. Hlavními zbraněmi Obory byl 4 cm protitankový kanón vz. 36 a kulometné dvojče vz. 37, které byly umístěny ve střelecké místnosti. Tyto zbraně byly směřovány na sousední objekt Alej pravou stranu objektu, pak pokrýval sousední objekt Štípky. Také o zařazení této pevnosti do Areálu muzeum neustále usiluje. Ve střílnách, které sloužily na ochranu vchodu, byly uloženy dva lehké kulomety vz. 26. k obraně blízkého okolí a zejména pak k pozorování slouží pozorovací zvon, který byl zasazen do stropní desky. 25 Němečtí vojáci, kteří sem vpadli po obsazení republiky, vytrhli zvon a střílny. Zarážející bylo, že hlavní zbraně zde zůstaly bez povšimnutí na svých místech. Vnitřní zařízení však bylo zcela odcizeno. Během rekonstrukce se podařilo osadit torzo pevnostního kanónu, který byl přivezen z Bratislavy. Kanón měl ráži 45 mm a spřažen byl s těžkým kulometem patřícím do soustavy Maxim, pocházel ze Sovětského svazu, do Bratislavy se dostal díky Německým vojákům, kteří tam skladovali své úlovky. Zarážející je však podobnost s naším československým protitankovým kanónem, proto existují mnohé úvahy a spekulace o napodobování Sovětské armády našich zbraní. Kanón bohužel nebyl funkční, chyběla mu hlaveň a závěr, ty byly nahrazeny protiletadlovým kanónem ráže 30 mm a zbraň byla uvedena do funkčního stavu. 25 Srov. HOŘÁK, J. Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky, Brno, 2001, s

26 Od Obory je krásný výhled na Alej, díky udržovanému průseku. Cílem tohoto výhledu je také ukázat funkci protipěchotních a protitankových překážek a jejich přibližné postavení MO-S 20 Orel Vzhledem k tomu, že tento objekt měl patřit do zamýšlené tvrze U Orla, je vystaven v nejvyšší třídě odolnosti, tedy IV. Síla stropní desky a čelní stěny je zde neuvěřitelných 350 cm, tloušťka bočních a týlových stěn se pohybuje od 150 do 350 cm. Jedná se o oboustranný pěchotní srub, má tedy k dispozici dvě střelecké místnosti. Pancéřové prvky ve stropní desce pak dosahovaly síly 30 cm, každý z těchto pozorovacích zvonů vážil 52 tun. Takto vystavený srub měl odolat všem tehdy známým a používaným zbraním. Jeho betonáž trvala neuvěřitelných sedm dní, a sice od 5. do 11. prosince roku Do této zamýšlené tvrze měly kromě Orla patřit také dva pěchotní sruby, vchodový objekt, minometná otočná kopule a dělostřelecká a otočná věž. Celková předpokládaná osádka měla být 405 vojáků, k tomu již ale nedošlo. Výstavba tvrze byla odložena do pozdějších let, vzhledem k důležitějším úkolům, kterým muselo Ředitelství opevňovacích prací čelit. Navrátit se k výstavbě již nestihli a tak na objekt v roce 1938 nastoupilo 38 mužů patřících k II. Praporu. Dále je zajímavé řešení tohoto objektu. U většiny známých tvrzí mají takovéto objekty vchod pod úrovní terénu, Orel ho měl však na úrovni okolního terénu, jako tomu bývá u samostatně stojících objektů. Další zajímavostí bylo běžné schodiště vedoucí do týlového patra, tohle také tvrzové objekty nemívají. Týlovému prostoru bezesporu vévodí šachta vedoucí do podzemí, ta je hluboká celkem 26 metrů. Na jejím dně je pak ještě vyhloubena studna, ta pokračuje dalších téměř 16 metrů do podzemí. Dělníci tak pracovali v úctyhodné hloubce téměř 42 metrů. Což mělo také za důsledek několik smrtelných úrazů, jak při samotné stavbě, tak po opuštění objektu, kdy do nich volně mohlo vejít okolní obyvatelstvo. Do nynějška je na vnitřní stěně srubu napsáno neznámým autorem Šachta čeká na další oběť. Mezi hlavní výzbroj tohoto objektu lze zařadit 4 cm protitankový kanón vz. 36, který byl spřažen s těžkým kulometem vz. 37 a dvojče těžkých kulometů vz. 37. Tyto zbraně byly 26 Srov. HOŘÁK, J. Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky, Brno, 2001, s

27 vždy po dvou umístěny ve dvou střeleckých místnostech, tedy vlevo i vpravo. Vchod do objektu a střelecké místnosti doplňovaly celkem čtyři lehké kulomety vz. 26. Ve stropní desce pak byly osazeny dva pozorovací pěchotní zvony, které byly mimo dalekohledů také vybaveny lehkými kulomety. Zvony pak doplňoval dělostřelecký pancéřový zvon, který měl být vybaven speciálním dělostřeleckým periskopem. Ze stropní desky Orla je pak nádherný neopakovatelný výhled na okolní pevnostní linii. Výhled je ideální k pochopení toho, jak v praxi fungovala palebná přehrada, při dobré viditelnosti je navíc možno dohlédnout až k další tvrzi, kterou je tvrz Smolkov LO vz. 37 typ A Dostáváme se k nejmenšímu zástupci popisovaného areálu. Tento lehký objekt, který je lidově nazýván Řopík, představuje, s nadhledem řečeno, jakousi zmenšeninu pěchotního srubu. Síla stropu je zde 100 cm, čelní stěny 120 cm a boční a týlové stěny dosahují 80 cm. Betonování objektu probíhalo v září Při pohledu z Obory na Alej je krásně zřetelné, že objekt není v jedné linii, nýbrž až za ní. Byl to vlastně hlavní účel těchto pevnůstek, měly pokrývat hluchá místa v palebné přehradě. Celková osádka byla 7 vojáků, k dispozici měli lehké, či těžké kulomety. Celkový vzhled, stup do objektu, umístění lafet, ventilace, ochrana objektu a pozorovací schopnosti byly stejné jako u běžného pěchotního srubu. Jen bylo vše zjednodušeno, zejména z důvodu finančních prostředků, proto bylo vše poháněno ručně MO-S 19 Alej Tento objekt lze označit za stěžejní. Pojmenování, tedy Alej je krycí název. V pořadí je 19. objektem, počítáno od Bohumína, spadá do úseku Moravská Ostrava, proto má v označení zkratku MO. Jedná se o oboustranný pěchotní srub vystaven ve III. stupni odolnosti, síla stropu je zde 250 cm. Boční a týlové stěny se pohybují v rozpětí od 125, až do 200 cm, ve stropní desce pak byly osazeny pancéřové prvky síly až 30 cm. Betonáž objektu trvala pouhých 6 dní a probíhala od 21. do 27. srpna roku Byla prováděna firmou V. Nekvasil, a.s. Čelní stěna je navíc chráněná 400 cm širokým záhozem z lomového kamene, který je pokryt hliněným záhozem a poset trávou, což zajišťovalo 27 Srov. HOŘÁK, J. Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky, Brno, 2001, s Srov. Tamtéž, s

28 dokonalé maskování. K tomu také přispívala možnost zavěšení maskovací sítě, která kryla týlovou stěnu a vchod, k zavěšení jsou ve stropní desce umístěny kovové úchytky. Díky podobnosti jsou lidově označovány jako prasečí ocásky. K zabezpečení také slouží převis, který je nad samotným vchodem, nazývá se krákorcem, ten znemožňoval letecké snímkování a zároveň chránil vchod před napadením shora. Pod střílnami se pak nachází dva tzv. diamantové příkopy, sloužící k zachycení prázdných nábojnic ze střeleckých místností a také znemožňovaly nepříteli se k těmto střílnám přiblížit, tak aby do nich mohl vhodit trhavinu a tím je vyřadit z funkčnosti. Samotný vchod je zabezpečený dvěma střílnami, ve kterých byly lehké kulomety vz. 26. Vchod dále chrání granátový skluz, jehož vyústění pokrývá hluchá místa, kam nebylo možné ze střílen zamířit. Vstupní chodbička je dvakrát lomená a chrání ji nejprve dveře z ocelových prutů a poté dvojice silnostěnných pancéřových vrat o tloušťce 3 cm a váze 450 kg. Za mřížovými dveřmi pak také můžeme nalézt střílnu strážného vchodu a v horní části železnou mřížku, kterou byl nasáván vzduch vedoucí do strojovny, kde byl pročištěn pomocí filtrů a za pomocí vzduchotechniky byl dále rozváděn do objektu. Tím se v době střelby docílilo přetlaku, ten měl za úkol vytlačit veškeré zplodiny, které vznikaly při střelbě ven. Prostor mezi prvními a druhými pancéřovými vraty sloužil k vyrovnání vnitřního přetlaku. Hlavní střelecké místnosti byly vybaveny 4 cm protitankovým kanónem ráže 47 mm, který byl spřažen s těžkým kulometem vz. 37, dále pak dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 a dvěma lehkými kulomety vz. 26, které chránily především prostor u vstupu. Naproti vchodu se nachází sklad střeliva pro protitankový kanón. V levé části se nachází levá střelecká místnost, ve které je v současné době miniexpozice zachycující na fotografiích rekonstrukci areálu. Na konci chodbičky se pak nachází levý pancéřový zvon. Nahoru je možno se dostat pomocí kovového žebříku, voják měl nahoře k dispozici lehký kulomet vz. 26, náhradní náboje, muniční výtah, periskop, pozorovací průzory, signální pistoli, sklopné sedátko a také výškově nastavitelnou podlážku, tak aby tam nemusel být skrčen. V prostoru před zvonem se nachází tři malé místnosti. Za zamřížovanými dveřmi je možno si prohlédnout telefonní ústřednu, hned vedle ní se nachází místnost, která v minulosti sloužila jako místnost pro velitele, nyní slouží příhodně jako pokladna. Hned 28

29 vedle ní byl umístěn zemní telegraf, místnost v současnosti slouží jako takový menší sklad zbraní. Vstup je tam návštěvníkům zakázán. Při vstupu do pravé části, téměř naproti vchodu se nachází kopule, ta váží 46 tun. Vstup do ní byl stejně jako u zvonu po kovovém žebříku. Kopule ale byla vybavena dvojčetem těžkých kulometů a na rozdíl od právě zmíněného zvonu, který měl především pozorovací funkci, měla obrannou funkci, tedy bojovou. Před kopulí se nachází malá místnost, která sloužila jako sklad munice pro těžké kulomety. Hned vedle této místnosti se nachází schodiště vedoucí do spodního patra. Naproti schodišti je umístěná pravá střelecká místnost, která je identická s levou. Nad schodištěm jsou umístěny zásobníky na vodu, dále v chodbičce skříňka s plynovým vařičem, kde si vojáci měli možnost ohřát stravu a chodba je zakončena pravým pancéřovým zvonem, opět identickým s levým včetně výbavy. Při vchodu do spodního patra, které sloužilo především jako zázemí je naproti schodišti umístěna největší místnost spodní části, a sice ubikace pro 24 mužů s šesti dvoulůžky, tedy místo pro dvanáct osob. Vojáci zde totiž měli dvojsměnný provoz, kdy jedna polovina odpočívala a druhá pracovala. Tato místnost v současné době slouží jako kancelář muzea a návštěvníkům není přístupná. Ihned pod schodištěm je umístěno ženijní nářadí na úpravu okolního terénu a ukázka historického kufru, s kterým vojáci rukovali na vojnu. V levé části spodního patra, ihned vedle schodiště, se nachází umývárna s dvěma wc. Chodbičku pak uzavírá místnost určena pro dva poddůstojníky, ti měli na rozdíl od řadových vojáků svá vlastní lůžka a sklad ručních granátů. V pravé části, hned vedle schodiště, je umístěna ubikace pro čtyři vojáky, jedno dvoulůžko a ubikace pro dva poddůstojníky. Při pokračování chodbičkou dále se po levé straně nachází dveře, za kterými byl v minulosti sklad proviantu na dva týdny pro celou osádku, místnost nyní slouží pro potřeby muzea. Na konci chodbičky je pak poslední místnost v objektu, vlastní strojovna se studnou, sklad munice a také strojovna dieselagregátu. Studna je vrtaná do hloubky téměř 48 m s průměrem 20 cm, návštěvníci mají možnost do ní nahlédnout. Zajímavostí je také možnost poslechnout si jak hlasitá byla ventilace a představit si úplnou tmu, při krátkém zhasnutí osvětlení. 29

30 Srub není doposud zcela přiblížen stavu z roku 1938, vše se již nepodařilo dochovat původní, proto některé vystavované exponáty představují velmi zdařilé repliky, i přesto se řadí k mezi jeden z nejlépe vybavených a zrekonstruovaných objektů v České republice Kudy do areálu Příjezd do areálu je možný po silnici I. třídy 56 Ostrava Opava, ta vede Hlučínem, kde je nutno odbočit na silnici II. Třídy 469 směr Šilheřovice a Hať. Přímo před hlavním objektem se nachází parkoviště, které má shodnou otevírací dobu s návštěvní dobou a je střeženo kamerovým systémem. Do areálu je také možnost dostat se pomocí MHD, kdy autobus č. 290 linky ODIS ve směru Hať zastavuje na zastávce Hlučín, Darkovičky, bunkry. Tato zastávka je na znamení, stačí tedy při nástupu řidiči nahlásit, že tam návštěvník chce vystoupit. Situována je ihned vedle pevnosti Orel necelých 500 m od stěžejního objektu Alej. 30 Kolem objektu také vede cyklostezka Jantarová stezka, kterou návštěvníci mohou nalézt pod číslem 5. Tato stezka spojuje 3 středoevropské metropole: rakouskou Vídeň, Brno a polský Kraków. Možno je také využít Naučné stezky po linii čs. opevnění, která začíná u srubu MO-S 16 Rozcestí a vede přímo okolo všech pěchotních srubů spadajících do Areálu a dále kolem MO-S 21 Jaroš, který spravuje KVH, dále kolem objektu MO-S 22 František, který je také pomalu opravován a zakončena je u srubu MO-S 24 Signál o který se rovněž stará parta přátel z KVH 4. Jak Jaroš, tak Signál jsou o víkendech zpřístupněny návštěvníkům. Trasa má celkem 6,5 km a je značená zelenou barvou Otvírací doba Areál je od dubna do června otevřen ve všední dny od 9:00 do 15:30, o víkendech a svátcích je areál otevřen od 9:00 do 17:00h. V době prázdnin, tedy v červenci a srpnu je 29 Srov. KUCHAŘ, P. Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky: historie a současnost, Náchod, Moravskoslezský region: Nevšední zážitky. Opevnění Darkovičky - Opavské Slezsko [online]. Ostrava, 2015 [cit ]. Dostupné z: / 31 Slezské zemské muzeum. Areál československého opevnění: Hlučín-Darkovičky [online]. 2012, 2014 [cit ]. Dostupné z: 30

31 areál otevřen denně vyjma pondělí od 9:00 do 17:00. Poslední vstup je možný vždy 30 min před ukončením otevírací doby. 7.5 Vstupné Základní vstup pro dospělou osobu činí 40 Kč. Poloviční vstup je pak možný pro děti od 6 do 18 let a studenty, po prokázání platného studentského průkazu. Děti do 6 let mají vstup zdarma, musí být ale v doprovodu dospělé osoby. Možné je také zakoupení rodinného vstupného, které činí 90 Kč, tento vstup je určen maximálně pro dvě dospělé osoby a dvě osoby mladší 18 let. Pořízení fotografií bez blesku je možno za poplatek 30 Kč. Skupiny o 10 a více lidech mají po předchozí domluvě slevu 20 %. Prohlídka probíhá s průvodcem a trvá přibližně 30 min, záleží na velikosti a zájmu skupiny. Maximální počet návštěvníku v jedné prohlídce je 30, minimální počet jsou dvě osoby Pravidelně pořádané akce Areál byl jak v minulosti, tak v současnosti začleněn do několika projektů na podporu návštěvnosti. Zároveň pořádá také vlastní akce, které si již našly své příznivce a pravidelné návštěvníky. Jednou z takovýchto akcí je například Pochod po linii čs. Opevnění, či akce s názvem Darkovičky, při které se představuje také Armáda ČR. Mezi další událost, která stojí za zmínku, bylo také zařazení areálu do projektu Technotrasa, kde byly zařazeny technické památky Moravskoslezského kraje a na to navazující akce Fajné léto, kdy na těchto památkách byly uspořádány akce Technotrasa Tento projekt probíhal v letech a byl financován z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko. Na který navázal Moravskoslezský kraj dotačním programem Podpora Technických atraktivit v Moravskoslezském kraji. Cílem programu byla podpora a zkvalitnění technických památek a také zviditelnění a propagace jednotlivých objektů, ale také samotného regionu jakožto oblasti plné technických atraktivit, které má přilákat také návštěvníky z jiných regionů ČR. 32 Slezské zemské muzeum. Areál československého opevnění: Hlučín-Darkovičky [online]. 2012, 2014 [cit ]. Dostupné z: 31

32 Kromě Areálu čs. Opevnění, bylo do projektu zařazeno dalších 11 technických památek. Lidé, kteří měli zájem se do projektu zapojit, si mohli vyzvednout na kterékoli této technické památce svůj pas, ve kterém byl seznam všech takto zapojených objektů. U každého objektu, bylo místo na razítko, které dostali za návštěvu dané památky. Celkem mohli nasbírat 12 razítek. Svá razítka pak mohli přeměnit na zajímavé odměny jako například pro děti omalovánky, pastelky, tričko, encyklopedii. Dospělí pak za svá razítka mohli obdržet hrnek, tričko, deštník, či sadu hlavolamů. Tyto pasy byly určeny jak jednotlivcům, tak také školám. Třída s nejvíce razítky, pak za odměnu dostala zábavný dětský den pro celou školu. 33 V roce 2016 je do projektu Techno Trasa zapojeno již celkem 16 památek a objektů a autoři tohoto projektu si slibují zvýšený zájem o tyto památky a také spolupráci, mezi jednotlivými objekty, která do té doby nebyla téměř žádná. V letošním roce propagaci navíc pomáhá i nově vzniklá webová stránka Fajné léto Tato akce navazuje na projekt Techno Trasy, kdy na objektech zařazených do zmíněného projektu je uspořádán zábavný den. Tyto zábavné dny jsou pořádány o víkendech a konají se již od roku Každoročně jsou pořádány na stejných místech, zařazených v projektu, v různých termínech. 34 Tento zábavný den byl naposled konán v roce Níže zobrazený graf ukazuje, jak se konání této akce promítlo v návštěvnosti. Ve srovnání s ostatními léty je zvýšení návštěvnosti na první pohled patrné. Graf č. 2 pak znázorňuje jaká byla návštěvnost ostatních dnů v měsíci červnu. 33 Techno trasa. Moravskoslezský region: Nevšední zážitky [online]. Ostrava, 2015 [cit ]. Dostupné z: 34 Techno trasa. Moravskoslezský region: Nevšední zážitky [online]. Ostrava, 2015 [cit ]. Dostupné z: 32

33 Počet návštěvníků Počet návštěvníků Návštěvnost měsíce června za posledních 5 let Roky Graf č. 1: Návštěvnost měsíce června za posledních 5 let (Zdroj: vlastní tvorba) 2500 Návštěvnost června Dny Graf č. 2: Návštěvnost června 2014 (Zdroj: Vlastní tvorba) Vojenská akce Darkovičky Velmi oblíbená akce, na kterou se sjíždělo tisíce návštěvníků z celého širokého okolí. Vzpomínková akce je pořádána ve spolupráci s Armádou ČR. Rekonstrukce bojů mají připomenout především dvě významné historické události, květnovou mobilizaci 1938 a také oslavy konce II. Světové války. V posledních letech již nedochází k pravidelnosti této akce, zejména z finančních důvodů, v posledních 10 letech se akce konala celkem 4x v roce 2006, 2009, 2011 a V letošním roce se akce uskuteční

34 V rámci akce představuje armáda svou techniku, dále dochází k rekonstrukčním bojům, které předvádějí aktivní zálohy a mnohdy se na nich také podílí dobrovolníci z řad Klubů vojenských historií. Svůj prostor na ukázky zde má také Policie České republiky a Hasiči Moravskoslezského kraje. Po skončení celé této akce jsou navíc návštěvníkům zpřístupněny všechny objekty areálu. 35 Na následujícím grafu je patrný pokles návštěvnosti měsíce května, který je zaznamenán především díky tomu, že akce v roce 2012, 2013 a 2015 nebyla pořádaná. Graf č. 3: Návštěvnost měsíce května za posledních 5 let (Zdroj: Vlastní tvorba) Pochod po linii čs. Opevnění Tato akce je pořádána u příležitosti připomenutí událostí ze září roku Vzpomínková akce je tedy pravidelně organizována vždy koncem září. U její příležitosti je pořádán pochod po linii opevnění s odborným výkladem. Začátek trasy je co rok obměňován. Zpravidla se střídají výchozí body, tedy vesnice Kozmice a město Bohumín. Z těchto dvou míst se pak po linii pokračuje se zastávkami u srubů, které jsou po cestě a je k nim poskytnut odborný výklad a jednotlivé osudy těchto pevností. Takto se pokračuje po celé linii až k cílovému objektu v Areálu, tedy Aleji. V Aleji je pak k vidění zástava Slezské zemské muzeum: Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky. Vzpomínková akce v Areálu čs. opevnění Hlučín-Darkovičky [online]. Ostrava, 2014 [cit ]. Dostupné z: 34

35 hraničářského pluku, která je vystavována pouze k této příležitosti. Zájemci se zde také mohou ohřát u vatry, která je pro ně nachystána Jak pořádání akcí ovlivňuje návštěvnost Pro návštěvnost je velice důležité pořádání stále nových akcí, kdy návštěvník, který již jednou navštívil danou atraktivitu, musí mít důvod se tam vrátit i po druhé. Tímto důvodem může být obměna expozice, která při takových typech muzeí jako je expozice v Aleji, nepřipadá v úvahu. Jedním z kroků jak přilákat návštěvníka může být pořádání nejrůznějších akcí. Následující dva grafy názorně ukazují, jak tyto akce ovlivňují návštěvnost. Graf č. 4 popisuje celkovou návštěvnost v daných letech, ovšem v tomto grafu je vynechána návštěvnost akce Darkovičky. Jak je na první pohled patrné, v roce 2014 je návštěvnost nejvyšší. V tomto roce bylo pořádáno nejvíce akcí, celkem 4, nepočítáme-li do hodnocení vojenskou ukázku. Oproti tomu v roce 2015 byla pořádána pouze jedna akce, a to pochod po linii v září. Graf č. 4: Srovnání návštěvnosti posledních 5 let (Zdroj: Vlastní tvorba) Jakmile do této návštěvnosti také zahrneme vojenskou ukázku, která je nejnavštěvovanější pořádanou akcí tohoto areálu, dostaneme ihned jasnější představu o tom, jak je konání akcí a zejména této konkrétní pro návštěvnost obrovským přínosem. 36 Srov. HOŘÁK, J. Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky, Brno, 2001, s. 8 35

36 Graf č. 5: Srovnání návštěvnosti posledních 5 let včetně akce Darkovičky (Zdroj: Vlastní tvorba) 8 Návrhy nových akcí a změn Nadcházející prostor je věnován především osobním návrhům vedoucím ke zvýšení návštěvnosti popisovaného areálu. K těmto návrhům bude využito osobní zkušenosti nabyté během tříleté pracovní zkušenosti, která byla vykonávaná v areálu. Zejména šlo o pozici průvodkyně v zrekonstruovaném objektu Alej. Bude tedy využito názorů a připomínek samotných návštěvníků. Dále bude využito odpovědí pracovníků areálu a osob, které mají určitou spojitost s tímto areálem. Tyto odpovědi byly získány díky řízeným rozhovorům. 8.1 Večerní prohlídka Jednou z oblíbených a vyhledávaných akcí by se mohlo stát zavedení jedné, či dvou večerních prohlídek během roku. Na Opavsku takovou večerní prohlídku v kostýmech pořádá například zámek Hradec nad Moravicí. Akce nesoucí název Hradeckozámecká 36

37 noc se stává každoročně velmi populární a navštěvovanou událostí. 37 Z tohoto může být usouzeno, že lidé o tento druh zábavy mají opravdový zájem. Při pohledu na graf celkové návštěvnosti posledních pěti let je jasné, že tato akce by byla ideální v měsíci říjnu, potažmo v dubnu, kdy je návštěvnost nejmenší, jak je patrné z níže uvedeného grafu. Graf č. 6: Návštěvnost za posledních 5 let (Zdroj: Vlastní tvorba) Nevýhodou se může zdát téměř nulové osvětlení a tedy nebezpečnost celé akce. Toto částečně mohou vyřešit hořící bambusové pochodně, které mohou být rozmístěny podél příjezdové cesty. Cena 90 cm pochodně se pohybuje okolo 55 Kč. Server Gril.cz uvádí, že doba hoření pochodně se pohybuje okolo 1,5 2 h. 38 Trasa vedoucí od silnice 469 až po parkoviště je dlouhá přibližně 200 m. Při celkovém rozložení pochodní ve vzdálenosti 10 m, bude za potřebí 20 pochodní. Dále alespoň 6 pochodní bude potřeba na parkoviště a alespoň 2 ke vstupu. Celkem tedy cca 30 ks, pořizovací cena se tak pohybuje okolo Kč. Parkoviště může být částečně také osvětleno pomocí vatry, která se využívá například při akci Pochod po linii čs. Opevnění. Vzhledem k využívání otevřeného ohně bude zapotřebí požárního dohledu, ten mohou zabezpečit příslušníci sboru dobrovolných hasičů z Darkovic. 37 Kudyznudy.cz. Czech Tourism [online] [cit ]. Dostupné z: 38 Gril.cz. Vychutnej si grilování..gril.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 37

38 Celá akce by měla trvání cca 2 hodin, během kterých by bylo možno udělat 4 prohlídky, případně dle zájmu se akce dá prodloužit. Začátek akce by byl naplánován podle ročního období v čase, kdy dochází ke stmívání, tak aby měli návštěvníci zabezpečen bezpečný vjezd do areálu. Při odjezdu by již cesta a parkoviště bylo osvětleno pomocí pochodní a hořící vatry, což by umocňovalo zajímavou atmosféru. Zájemci by pak mohli posedět u hořící vatry. K doplnění atmosféry průvodci mohou upravit svůj výklad, který by byl doplněn o zajímavé příběhy opevnění. Vevnitř by náladu umocňovala ztlumená světla, případně pak nasvícení některých místností pomocí halogenových svítidel. Jako zajímavá se také jeví spolupráce s okolními spolky klubů vojenské historie, jejichž členové mají k dispozici dobové obleky. Při této příležitosti by také návštěvníky mohli pozvat na své objekty, což by se jevilo jako oboustranně přínosné. Dobrovolníci v dobových uniformách by tak celé akci dodali tu správnou tečku na závěr. Propagaci této akce zajistí upoutávka v rádiu a vytvoření facebookové události, bez které se v dnešní době neobejde pořádání žádné akce. Případně umístění letáků v Aleji a také na památníku v Hrabyni, toto by ale vyžadovalo další finanční výdaje. 8.2 Otevření okolních srubů spadajících do areálu Zajisté jedna z možností, která by přilákala větší procento návštěvníků. I přesto, že objekty bývají 2x až 3x ročně u výjimečných příležitostí otevřeny, při častějším otevření, či vytvoření stálé expozice je velké lákadlo pro návštěvníka. Pro tuto možnost se vyjádřilo pozitivně 9 z 10 dotazovaných. Jeden, tedy ten, co odpověděl negativně, byl průvodce, který uvedl, že by tohle v současném stavu zaměstnanců, bylo nereálné. Ovšem sám přiznal, že návštěvníci se, po absolvování prohlídky, často ptají, zda okolní objekty jsou přístupné a zda někdy bývají přístupné pro veřejnost. Ne zřídka také nabízejí finanční odměnu, za možnost osobní prohlídky. 8.3 Využití objektu Orel Jednou z možností je také využití obrovských prostor tvrzového objektu Orel. Již v minulosti bylo zamýšleno vybudování minikina díky skvělé akustice. Z důvodu finančních možností však bylo od toho záměru ustoupeno. 38

39 Prostor je však natolik rozměrný, že by mohl být využit k pořádání výstav. Muzeum by tento prostor mohlo využívat k pořádání svých vlastních výstav, případně by mohlo prostor pronajímat jiným vystavovatelům. Tím by se částečně navrátily investice, spojené především s odvlhčením a úpravou daných prostor. Návštěvníku by tak bylo poskytnuto dvojího uspokojení, mohl by zhlédnout výstavu a zároveň si prohlédnout vnitřní prostory tvrzového objektu. Mohl by také nahlédnout do hluboké šachty, která by byla u té příležitosti osvětlená. Vevnitř by muzeum zajistilo informační panely se základními informacemi o objektu, informace k výstavbě by si pak vystavovatel zajistil sám. Bylo by tedy za potřebí pouze občasného brigádníka, který by po dobu výstav tento objekt pouze střežil. Vstup na výstavy by byl k zakoupení v nedaleké Aleji. Muzeum by tak získalo finance jak od pronajímatele, tak určité procento ze vstupu. Tento návrh by tak byl realizovatelný jak pro muzeum, tak zajímavý pro samotného návštěvníka. 8.4 Občerstvení Následující návrh by byl realizovatelný zejména v letních měsících. Stačilo by lehké občerstvení jako chlazené nápoje, případně čepované nealkoholické, či alkoholické pivo. Něco malého k zakousnutí pro děti jako je oplatek, lízátko a různé pamlsky. V ideálním případě pak menší teplá jídla. Návštěvníci se velice často táží, kde nejblíže je možnost občerstvení, či alespoň zakoupení chlazeného pití. Tento stánek by mohl být umístěn u zadního vchodu Aleje, kde se nachází několik stolů a laviček a je to jediné místo, kde je přirozený stín díky stromům. Přitáhlo by to zejména pouze projíždějící, či procházející návštěvníky. Především cyklisté mnohdy pouze areálem projedou a pokračují dále. S tím by také souviselo vytvoření místa pro uzamykání kol. Kdy by se odpočívající cyklista zajisté velice rád schladil ve srubu na prohlídce. Pro muzeum by to tedy znamenalo najít takového prodejce, který by návštěvníky přilákal. Musela by mu být poskytnuta výhodná nabídka, co se týče pronájmu. Muzeum by tak zajistilo posezení, místo k uzamykání kol a především toaletu, která v areálu rozhodně chybí. Dostatečná by byla jedna mobilní toaleta např. firmy ToiToi. 39

40 8.5 Odměna za vysvědčení Řada rodičů a dětí si již zvykla na výhody, které plynou z této akce. Se svými ratolestmi pak vyráží na výlety tam, kde pro ně za ukázání vysvědčení plynou nějaké benefity. Například na serveru kudyznudy.cz existuje seznam památek a jiných zajímavých míst, kde za prokázání se vysvědčením školákům nabízí odměny, zlevněné vstupy, či vstupy zdarma. Zavedení této odměny by tak Areál zařadilo mezi seznamy ostatních institucí, které tyto slevy nabízejí. Tím by se opět zviditelnil a dostal se tak do podvědomí širší veřejnosti. Akce by byla vhodná k zavedení první víkend v červenci, kdy po prokázání se vysvědčením (nehledě na známky), by dítě mělo vstup zdarma, či by získalo malou pozornost. 8.6 Propagace Velice důležitá je propagace. A to ve všech směrech, ať už prostřednictvím médií, sociální sítě, či lepší správou webových stránek. Webové stránky, dle mého názoru, jsou udělány velice přehledně, ale na návštěvníka určitě nepůsobí dobře, když hned na úvodní straně v sekci aktuality na něj tzv. vyskočí aktualita z roku 2015, následně pak aktuality z roku 2014 a starší. Dle mého názoru je to chyba. Aktualizace vzniklo ze slova aktuální, tedy nyní se konaný, případně letos pořádaný. Proč měsíc dopředu stále nikde na webu není informace o nadcházející vzpomínkové akci v Darkovičkách. Myslím, že této sekci by se mělo věnovat větší pozornosti. Dále také může být využito regionální televize, či rádia. V televizi bohatě stačí několika slovná věta zvoucí k návštěvě Areálu. Takový druh pozvánky používá hned několik muzeí v Moravskoslezském regionu, včetně zoo. Mezi velmi oblíbené se také řadí telefonní pozvání, prostřednictvím rádia na vybraných stanicích. Toto pozvání probíhá obzvlášť ráno, kdy řidiči, dle výzkumu, rádio poslouchají nejvíce. Zejména při cestě do práce. V neposlední řadě nerozumím, proč ještě na sociální sítích, zejména tedy facebookové stránce, není samostatná strana, věnující se zejména Areálu. Tam stačí alespoň jednou 40

41 měsíčně aktualizovat informace, tak aby se lidem zobrazovali příspěvky a tyto stránky dále šířili mezi sebou. Navíc je to bezplatná a skvěle fungující reklama. Zajisté by to propagaci pomohlo. Navíc díky této stránce mohou vzniknout zajímavé soutěže, které jsou nyní u lidí činných na sociální síti populární. Jedna taková soutěž může být například o originální fotografii u tanku. Odměnou by byla publikace o Aleji, či volný vstup. Hlasování by zajistili samotní lidé, kteří se na sociální síti vyskytují, tím by se Areál dále rozšířil mezi ostatní lidi. Těchto soutěží a různě kladených otázek může být opravdu mnoho. Myslím, že by nebylo od věci takovou stránku založit, správcování stránky bych pak přenechala na průvodcích, kteří jsou mladí a kreativní. Muzeu by tak stačilo pouze nastínit představu o této stránce a schvalovat dané soutěže. 9 Shrnutí Z výše uvedených grafů lze jednoznačně vyčíst, jak pozitivně ovlivňuje pořádání akcí celkovou návštěvnost areálu. Lze tedy s jistotou říci, že pro budoucí zvýšení návštěvnosti je potřebné zvážit zavedení několika nových akcí. Případně se nechat inspirovat a zvážit návrhy, které zazněly v této práci. Dále lze z grafů vidět nepatrný úbytek návštěvnosti, který byl zaznamenán zejména v roce Je tedy patrné, že při pokračování stejného trendu, tedy klesání návštěvnosti, bude pořádání nejrůznějších akcí doslova nutností, pro udržení určitého standardu návštěvnosti. 41

42 11 Závěr Závěrem bych chtěla uvést, že tato práce není odbornou publikací obsahující veškeré detaily výstavby objektů Československého opevnění. V teoretické části se zaměřuje především na otázky, jak a z jakého důvodu tyto objekty byly budovány. Nezabíhá však do podrobných detailů výstavby a ani nepopisuje přesně využitý materiál, tyto informace jsou uvedeny v několika odborných publikacích například O. Holub ve své publikaci také uvádí veškeré náklady a podrobné zprávy z různých jednání a zasedání, při kterých se rozhodovalo o výstavbě. Teoretická část má čtenáři poskytnout představu o problémech spojených s budováním. Má si především uvědomit důležitost, houževnatost a odhodlání českého národa bránit svou zemi. I čtenář, který se o tuto tématiku nezajímá, by si měl vytvořit svůj vlastní názor o obrovském úsilí našeho národa a mělo by jej to motivovat k zamyšlení se a ocenit tak jedinečnost této technické připomínky kusu naší historie, na kterou jako národ můžeme být právem hrdí. Část práce se pak zaměřuje čistě na Areál čs. opevnění. Na jeho historii a především jeho současnost. Zkoumá návštěvnost, která má v poslední době klesající tendenci (viz graf č. 5). A to zejména díky rychle rostoucí konkurenci. Vždyť jen v blízkém okolí jsou otevřeny návštěvníkům o víkendech další tři obdobné objekty, které na své vlastní náklady spravují nadšenci. A i když nemohou ani zdaleka konkurovat, zejména Aleji, svou vybaveností, návštěvníci je také účelově vyhledávají. Práce také vychází z osobních zkušeností získaných během tří let průvodcovství v areálu. Návrhy, které zazněly v závěru práce tedy přímo vychází z dotazů a potřeb návštěvníků. Dále jsou podloženy řízenými rozhovory s pracovníky areálu, ale také s bývalými, či současnými průvodci a členy klubu vojenské historie, spravující okolní objekty. K vytvoření grafů o návštěvnosti byly použity údaje o návštěvnosti areálu z let Grafy měly zejména poukázat na všeobecně známou pravdu o momentální tendenci klesajícího zájmu o tuto nebývalou technickou atraktivitu. Což bylo patrné z grafu č. 5, kdy v roce 2015 byla zaznamenána vůbec nejnižší návštěvnost za posledních sledovaných 5 let. Za úkol měly také ukázat jak je návštěvnost ovlivňována pořádáním akcí a měly vést k zamyšlení, zda je takto pořádaných akcí během roku opravdu dostatek. 42

43 Téma práce, tedy návrhy opatření ke zvýšení návštěvnosti bylo dodrženo. Tyto návrhy zazněly závěrem práce. Je zřejmé, že hlavní problém v realizaci bude především finanční náročnost navržených změn. K zamyšlení však vede fakt, zda tyto investice v řádu několika let nebudou navráceny. Zejména tedy díky vyšší návštěvnosti. Areál sám o sobě má obrovský potenciál, který je využit pouze z části. Je na skvělém místě, je k němu dobrá dostupnost. Vhodný je také pro rodiny s dětmi, vzhledem k tomu, že je na klidném místě zasazeném do přírody. Tento fakt se ale nikterak nevyužívá. Za posledních 5 let nedošlo k výraznějším změnám. Nedochází k rekonstrukci okolních srubů. Vždyť Orel představuje úplný unikát. Z jeho stropní desky je nádherný výhled na okolní pevnostní linii, proč stále není tolik let navrhovaná vyhlídka realizována. Stropní deska tak slouží především mladistvým jako místo k setkávání a provádění jim zakázaných činností. V letní sezóně kolem areálu projede nepřeberné množství cyklistů, ale pouze projedou, sestoupí z kola, projdou areálem, rozhlédnou se a pokračují dále. Proč? Chybí jim místa k odpočinku. Více laviček, stolů, možnost zakoupení menšího občerstvení, místo kam zamknou svá kola, wc. Ano, opět je zde potřeba základní investice. Ale cyklista jedoucí kolem, který se zastaví, zamkne kolo a občerství se, půjde spíše na prohlídku, než cyklista, který se rozhlédne kolem a zjistí, že zde nemá potřebné zázemí. Ten sedne na kolo a pokračuje ve své cestě dále. Přece v dnešní době existuje řada možností, jak mohou získat velké organizace dotace. Od státu, města z Evropských fondů. Vždyť tvrz Dobrošov v Orlických horách v letošním roce obdrží dotaci v řádu několika milionů. Tvrz Bouda má v plánu u svého vstupního objektu vystavět dřevěný srub sloužící jako zázemí pro návštěvníky. Proč je to na jiných místech možné? Je opravdu škoda nevyužít potenciálu areálu, neinvestovat do něj a zanechat jej, ať si žije pouze vlastním životem. Je škoda zahodit obrovské úsilí několika dobrovolníků, kteří měli na začátku velký sen. A tento sen se jim s vypětím všech sil nakonec podařilo splnit. Je však potřeba se nad tím vším zamyslet. 43

44 12 Seznam použité literatury 12.1 Literatura DURČÁK, Josef. Opevňování Ostravska v letech 1935 až vyd. Opava: AVE Centrum, ISBN DURČÁK, Josef, Martin HEJDA a Miloslav RUCKI. Opevnění IV. sboru. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Nákladem Klubu vojenské historie Bohumín vydal Fortprint, ISBN DURČÁK, Josef a Oldřich GREGAR. Pohraniční opevnění na Opavsku a Bruntálsku: jeho výstavba a osudy. 1. vyd. Opava: Ave, ISBN HOLUB, Ota. Zrazené pevnosti. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, Mars. HOŘÁK, Jiří. Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky: malý průvodce. Vyd. 1. Brno: Spolek přátel československého opevnění Brno, Fortifikace (Spolek přátel československého opevnění). ISBN KEJZLAR, Miroslav, Ladislav ČERMÁK a Pavel HOLZKNECHT. Československé opevnění z let na Trutnovsku. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint, Pevnosti. ISBN KUCHAŘ, Petr. Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky: historie a současnost. 1. vyd. Náchod: Aleš Horák, ISBN RÁBOŇ, Martin, Oldřich GREGAR a Bohuslav KACHLÍK. Val na obranu republiky: československé opevnění z let na Králicku. Vyd. 1. Brno: Spolek přátel československého opevnění, Fortifikace (Spolek přátel československého opevnění). ISBN STEHLÍK, Eduard. Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let , opr. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint, Pevnosti. ISBN ZVONAŘ, Jan. Ostravsko - hlučínské opevnění ( ). Olomouc, Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra společenských věd. Vedoucí práce Mgr. Antonín STANĚK, Ph.D. 44

45 12.2 Internetové zdroje Gril.cz. Vychutnej si grilování..gril.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: Kudyznudy.cz. Czech Tourism [online] [cit ]. Dostupné z: Slezské zemské muzeum: Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky. [online]. Ostrava, 2014 [cit ]. Dostupné z: Techno trasa. Moravskoslezský region: Nevšední zážitky [online]. Ostrava, 2015 [cit ]. Dostupné z: Moravskoslezský region: Nevšední zážitky. Opevnění Darkovičky - Opavské Slezsko [online]. Ostrava, 2015 [cit ]. Dostupné z: ČECH, Ka. Pevnosti.wz.cz. Československé opevnění [online] [cit ]. Dostupné z: ČERMÁK, L. Bunkry.cz. Internetové stránky o československém opevnění z let [online] [cit ]. Dostupné z: 45

46 13 Seznam grafů Graf č. 1: Návštěvnost měsíce června za posledních 5 let Graf č. 2: Návštěvnost června 2014 Graf č. 3: Návštěvnost měsíce května za posledních 5 let Graf č. 4: Srovnání návštěvnosti posledních 5 let Graf č. 5: Srovnání návštěvnosti posledních 5 let včetně akce Darkovičky Graf č. 6: Měsíční návštěvnost za posledních 5 let 46

47 14 Přílohy Příloha č. 1: Kladené otázky při řízeném rozhovoru (Zdroj: Vlastní zpracování) Navštívil/a jste někdy v minulosti Areál čs. opevnění Za jakým účelem jste Areál čs. opevnění navštívil/a? Co se Vám vybaví jako první pozitivní věc, když se řekne Areál čs. opevnění? Co se Vám naopak vybaví jako první negativní věc, když se řekne Areál čs. opevnění? Co se Vám v Areálu líbí nejvíce? Naopak co byste změnil/a jako první věc? Co byste změnil/a jako druhou věc? Napadá Vás něco, čím by se areál dal vylepšit (přitáhnout více návštěvníků)? A co říkáte na samotný stěžejní objekt, tedy MO-S 19 Alej? Negativa vs Pozitivita Co byste říkal/a na noční/večerní prohlídky a pořádání výstav? A co byste říkal/a na častější otevření okolních srubů, spadajících do Areálu? Myslíte, že vytvoření a zpřístupnění expozice na MO-S 18 Obora a na MO-S 20 Orel by přitáhlo větší procento návštěvníků? Co říkáte na otevření občerstvovacího stánku? Něco na zub, chlazené nápoje... Jak na Vás působí celkový vzhled areálu? Příloha č. 2: Pohled na MO-S 19 Alej přes protipěchotní a protitankové překážky Zdroj: Slezské zemské muzeum: Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky. [online]. Opava [cit ]. Dostupné z: 47

48 Příloha č. 3: Pohled na pravé křídlo tvrzového objektu MO-S 20 Orel Zdroj: Slezské zemské muzeum: Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky. [online]. Opava [cit ]. Dostupné z: Příloha č. 4: Pohled na levý bok MO-S 18 Obora Zdroj: Slezské zemské muzeum: Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky. [online]. Opava [cit ]. Dostupné z: 48