Lehký tank vz.35 (Š-IIa ) (Škoda) :

Transkript

1 Lehký tank vz.35 (Š-IIa ) (Škoda) : Výzbroj kanon s kulometem ve věži kulomet mohl fungovat jako spřažený, nebo i samostatně. Druhý kulomet v levé přední části korby. Osádka velitel, řidič a radiotelegrafista. Řidič - v pravé přední části korby. Pro pozorování prostoru před vozidlem měl k dispozici průzor krytý neprůstřelným sklem a z vnější strany sklopnou pancéřovou krytkou. Na stropu korby nad řidičem se nacházel vstupní otvor krytý dvoudílným příklopem. Radiotelegrafista seděl vlevo od řidiče. Plnil současně funkci střelce z kulometu. Velitel - umístěn v levé části věže. Mimo povinnosti velitele musel plnit i funkci střelce a nabíječe, neboť ovládal kanón a kulomet lafetovaný vpravo od kanónu. K pozorování měl k dispozici čtyři periskopy umístěné na velitelské věžičce instalované v levé části stropu věže. Strop věžičky tvořil současně vstupní příklop, který mohl používat jak velitel tak i řidič s radiotelegrafistou. V nouzovém případě mohli všichni členové osádky vozidlo opustit nouzovým příklopem ve dnu korby. typ návrh osádka hmotnost kanón kulomet pancíř výkon měrný výkon rychlost dojezd vyrobeno označení rok osob t ks/ráže ks/ráže mm kw kw/t km/h km ks LT vz ,5 1/37 2/7, ,7 9,

2 Korba a věž LT vz.35. Základ konstrukce korby a věže - rám z ocelových nosníků, na který byly přinýtovány popř. přišroubovány ocelové válcované desky. Všechny spoje do výšky 1 m byly vodotěsné. Čelní pancíř korby i věže měl tloušťku 25 mm, boční pancíře tloušťku 16 mm a ostatní pancíře, jejichž sklon byl větší než 30 stupňů, měly tloušťku jen 12 mm. Dno a strop měly tloušťku 8 mm. Čelní pancéřování zabezpečoval ochranu před střelami ráže 20 mm ze vzdálenosti 250 m a pancéřování o tloušťce 25 a 16 mm ochranu proti kulometným střelám ráže 7,92 mm ze všech vzdáleností. Motoropřevodový prostor byl od bojového oddělen přepážkou o tloušťce 4 mm, ve které bylo několik otvorů umožňujících přístup k některým částem motoru. Přes tyto otvory, kryté drátěnou mřížkou, proudil rovněž vzduch potřebný pro činnost motoru, přiváděný do vozidla přes otvory ve velitelské věžičce. Toto řešení zabezpečovalo odvětrávání bojového prostoru při vedení palby, osádka však byla vystavena trvalému průvanu, obtěžována hlukem, výpary a teplem od motoru a byla rovněž vystavena nebezpečí snadnějšího proniknutí případného požáru od motoru do bojového prostoru.

3 Poháněcí soustava LT vz.35. Pohon vozidla - motor Škoda. Z motoru - moment přenášen na planetovou převodovku. Na převodovku navazovala dvoustupňová redukční převodovka. Dále byl moment přenášen na kuželový převod. Z hnacích hřídelů kuželového převodu - moment přenášen na směrové ústrojí. Poslední skupinou byly konečné převody. Celá poháněcí soustava byla umístěna v zadní části vozidla.

4 Podvozek LT vz.35. Osm pojezdných kol sdružených po čtyřech do dvou pojezdných vozíků. Každý pojezdný vozík - dvě vahadla odpružená listovou pružinou. Na konci každého vahadla - vahadlo pojezdných kol - na koncích pojezdná kola. Pojezdná kola byla - dvojitá, disková, s pryžovými bandážemi. Hnací kolo - umístěno v zadní části vozidla. Vodící kolo - v přední části vozidla. Vpředu - uchycena nájezdová kladka. Horní větev pásu - nesena čtyřmi nosnými kladkami s pryžovými bandážemi.

5 Zhodnocení LT vz.35. Export 126 vozidel Rumunsko R-2. Zájem Polsko, Anglie, Rusko Tanky LT vz. 35 svými TTP představovaly ve své kategorii v době svého vzniku světovou špičku. Tyto dobré vlastnosti byly do značné míry snižovány vysokou poruchovostí vozidel. Využití některých moderních prvků jako např. pneumatické ovládání je činily poměrně složitými především z hlediska ošetřování a oprav. V porovnání s jinými evropskými tanky ukořistěnými německou armádou však byly jedny z mála, které byly zařazeny do standardních jednotek německé armády zúčastňujících se bojů v prvosledových liniích. V letech realizována dodávka 126 těchto tanků nesoucích v Rumunsku označení R-2. Vývoz dalším zájemcům zmařily politické okolnosti přehodnocení vývoje, místo dalších objednaných LT vz nové tanky. Pod tlakem situace - na podzim 1937 velením armády přehodnocen rozvoj výzbroje. Bylo rozhodnuto, že armáda nebude objednávat další tanky LT vz. 35 ale posoudí možnosti získání nových lehkých tanků LT vz.38.