Yvetta Bachová CHCI SE TAM VRÁTIT

Transkript

1 Yvetta Bachová CHCI SE TAM VRÁTIT

2 YVETTA BACHOVÁ CHCI SE TAM VRÁTIT 2009

3 CHCI SE TAM VRÁTIT (2009) Dívám se do ulice obklopené starými domy z otevřených dveří doléhají útržky vět jemně dopadnou na dlažební kostky chodníku Jarní slunce hřeje omítky ještě před pár dny byly prokřehlé zimou Na schodech u domu košík s pletením a hrnky od kávy dvě židle s oprýskaným lakem co trpělivě čekají O dveře opřené kolo a vedle kočárek pro panenku Je chvilku po poledni a mi je hezky i smutno chci vzpomenout si chci se tam vrátit Text Yvetta Bachová Foto Miroslav Umlauf Grafická úprava a sazba Vlaďka Šrámková, Dušan Žárský Vydáno vlastním nákladem 5

4 LASKAVÝ ČAS (2008) Objala mě modrá jeho očí díval se na mě něžně a hladil místečko na čele na které i po létech vzpomněl si Laskavý čas Do kapsy schovala jsem Otazníky Jak často dostáváme nejcenější z dárků? TAK JEŠTĚ CHVILKU (2008) Dnes ještě mám svou růžovou bublinu Polštářky prstů dotýkám se tenké blány Jemně silná tenká brána reality Stačí slovo pohled a rozprskne se na chodníku všude kolem ostré hrany. Tak ještě chvilku Každý v kapse má Bublifuk Každý smí 6 7

5 ULOŽENÉ SKLÁDAČKY (2003) Slova věční poutníci a nedočkavé vyhlížení obrysů těch cest Pak přijdou k tobě leží na rtech Chvěješ se Křehkost okamžiku Uložené skládačky Cítíš jejich blízkost jak dech duší nepoznaných Chtějí víc krve, soli odřenin Dno všech pravd a nabraná šeď davu A touha zlomyslná bludička TVÉ KORÁLKY PŘÍBĚHŮ (2008) V mé sevřené dlani tvé korálky příběhů znovu a znovu otvírám ji když se ti zasteskne Mám u tebe kousek tepla v dlaních něhu letmého dotyku s vědomím že smím Máš u mě dluh zavřených dveří Chtěla bych číst si v A káši proč jsi mi blízký když jsme si vzdálení Stát jen tiše uprostřed bludiště bývá břemenem když umíš křičet 8 9

6 S RUKOU NA KLICE (2008) Pootevřeš dveře a tou škvírou vidíš barvy Přitahuje tě ten obraz protože tušíš že jsou tam i takové co nemáš na své paletě chyběly ti S rukou na klice váháš Krok a přibude tónů barev otázek rozezní tě to A nějak pevněji držíš si ten ochranný krunýř LIBERTIN (2006) Malá, šedá ztracená ve světlech jeviště Nevyslyšená Slepci netrpěliví Obrana malosti smích K smrti unuděný obklopen šedým stádem Zbystřil Rozpoznal plamínek Ukázal na ni Dusil ji znovu a znovu Napojila se Stala se skvělou herečkou Vzbuzovala nejvyšší pozornost Dal ji živobytí, které milovala a nechodil se ohřát když zářila Dala mu chvíle pro které miloval ji Nic si nezůstali dlužni Jen velký duch nežádá vděk 10 11

7 MILOSTNÉ HRÁDKY (2005) Poskládala fotky tak, aby ta nejdivočejší uzavírala řadu. Pak je vložila do obálky, na kterou napsala: Udržuj samečka v napětí. Prohrábla si vlasy, olízla rty, odcházejíc od stolu, šeptla: Jo, baví mě to Vklouzla do postele. Teplo pod peřinou objalo její tělo. Hlavou si pouštěla věty, které uvízly. Chvíli se nechala hladit tou, která potěšila. Usmála se Zítra mu pošlu dvě fotky O VĚCECH (2006) O peněžence Má vysoké sebevědomí nemá toho tolik jak často se otvírá O sukni Je příliš kritická nemáme teď dobré vztahy měsíce seriózně objímala mé boky a někdy zase laškovně točila se kolem pasu A teď když přibylo let i cm prý je už na mě krátká Má víc koukat kolem sebe a s jistotou peněženky tvářit se že na to máme 12 13

8 SLUNCE JE JAKO POMERANČ (2005) Byl podvečer. Stál u otevřeného okna. Došla k němu a ze zadu ho objala. Slunce je jako pomeranč, řekl a přitáhl si její ruce k tělu. Vděčně přijímajíc svou blízkost se dělili o pohled na ztichlou ulici. Poprvé vnímali teplo toho druhého. Pohnula se Půjdeme ven? A tak se stali součástí obrazu, Který před chvíli obdivovali. Šli pomalu úzkou ulicí sbírali poslední střípky dne. Ztlumené zvuky ze zahrad. Dvě sousedky na rohu v domácích zástěrách. Kluk na kole, co spěchal k večeři. Štěkající pes za plotem. Rozkvetlé záhony jiřin Dvakrát dva podpatky, co bubnují do chodníky. Dvojí pohled do zahrad. Dvakrát psaný jeden příběh Už jim to začlo SKLÁDÁM SI (2005) Stíny noci a myšlenky ztemnělé jak prostor bytu Věčný boj o světlejší odstín na paletě Plná pochybností skládám si obraz duše 14 15

9 PĚKNÁ CHVILKA (1997) Něžné tóny jsem v zajetí vět Teplo pod peřinou pečuje o mé tělo Vtrhne do pokoje Ohňostroj slov doteků a polibků (mám vlhký obličej z nich) Mami, už je to všechno! Odběhne Ano, měli jsme pěknou chvilku Bože, děkuji MEZIHRA (2002) Ušlapali city Zamkli slova Prohloubili rány Každý zvlášť hlídají si utajené Zrají Vyhlíží čas souznění 16 17

10 KŘEHKÉ SLZY ŽIVOTA (2000) Štěstí to jsou kapky Dotkneš se a mizí Nechtějí být polapeny Křehké slzy života někdy hodně soli Míjejí se a pak jedna druhou potká Chvilky, chvilečky Laskavé, lásky plné Tiše vnímám krásu jejich letu vděčná i za tu sůl co hlídá jejich třpyt vždyť o poznání jde tu JSME PŘÍBĚH SKRYTÝ (2008) Jméno kompas Tvář v ní světlo odráží se Dlaň příběh skrytý Oči cesta 18 19

11 PRO TEBE (2007) Slova Doteky A něha pod víčky Prolínající se příběhy Co je nové? Odraz v očích I přes svou divokost přinesu ti klid Tvá klidná náruč probouzí mé vášně I ve šťastném okamžiku myslím na smutek Proč tě kousnu? Kdy zatouláš se? Kéž bys byl můj přístav Kéž bychom žili svůj příběh čistě Láska je plachá a nesnáší punc falše V tvé přítomnosti být chci a dělat co nás blaží Šeptám Lásko buď při nás STOPY DÁVNÝCH PŘÍBĚHŮ (2003) Stopy dávných příběhů schoulené hluboko v nás Rozostřené obrazy A myšlenky poběhlice křičí Plno otazníků A pak když stojíš chvíli tiše jak teplý šál ovine tě poznání 20 21

12 STŘEPY V DLANÍCH (1997) Třpytivá zrníčka na nehtech líbivá pozlátka Spoustu jizev uvidíš když ty ruce otočíš Malé po drobných omylech zbyly že i hluboké tu jsou kapky krve prozradily (Kráčím dál za poznáním ) Za lem šatů schovávám je a ještě zavřu dlaň ať nehledá kdo šel by za pozlátkem Pak něčí dlaň dotkne se mě Slábne ten můj vnitřní vzdor Musím je otevřít jestli chci pohladit Něžné pohyby a přece cítím bolest Občas zapomínám že plné střepů jsou Koukám se na ně jak do zrcadla a oči to prozradily duše má není rovná tabulka skleněná Prudký pohyb bolest nejsou prázdné vím to a přece nepovolím stisk (vždyť ony to byly co mé pády zavinily) 22 23

13 (DŘÍMAJÍCÍ ČAS) (2000) Dřímající čas Odložené city Potlačené touhy Proseděná židle Prohleděný kout Otevřené okno za ním volnost a koule u nohou Sny a probíhající děj Chtění a skutečnost mezi tím propast S každým dalším dnem smutný a smutnější ten dřímající čas v nás VZPOMÍNKY NA NĚHU (2000) Vzpomínky na něhu na slova lítají si poběhlice tak jisté svou žádaností Přiznávám s ním dobře je mi avšak kdo ví Ne, nejsem nevděčnice jen srdce moje chránit chci tě 24 25

14 MÍT TAK VŽDY CO DÁT (1997) Choroba začíná, když míchá se zdravé s nemocným toliko klasik Zlom v každém z nás Ochranný krunýř není pomoci neumím pomoci nechci pomoci Co měl by kamarád? Slova něžné pohlazení nebo ta, co troubí na poplach? Probudit tak Dobro s moudrem v nás Hlupák se srdcem na dlani Mudrc bez skrupulí Jeden jen slzy přidá Druhý jen chladné věty umí rozdávat Když srdce v prachu leží vnímám sebe ne jak hodný nebo moudrý je můj kamarád UZLY NA NITI (1997) Velikost klubka odlišná je zdá se však každý má ji tu svou nit někdo pevně drží jinému mezi prsty proplétá se Kráčíme lesem pocitů je to krásné dobrodružství však bojíme se zrady Těch otázek Někdy těžce hledají se odpovědi A potom potkáš člověka po uzlech na té niti ptá se Potkáš člověka Okouzlí tě Pozve do tajné komnaty (někdy dveří jak na zámku) Čím rozmanitější krajiny poznáváte tím víc toužíš vrátit se tam zpátky Co býval tvůj svět přestává ti stačit

15 DAROVANÝ ČAS (2000) Chtěla jsem něco udělat přiblížit se mu. Sepisoval rodokmen, třídil fotky, chtěl, aby v tom, co zůstane, byl jistý řád. Krutá pomíjivosti! Pár dnů jsem to neuměla vyslovit obava z míry tolerantnosti a trpělivosti mě držela zpátky. Chci tě nakreslit! Zazářil. Seděl mi třikrát. Stále usínal měnil se mu obličej. Já nespím bránil se. Znovu a znovu se toporně vzpřímil aby za pár minut minut podlehl unaveným víčkám. Pouštěli jsme vážnou muziku řídil výběr. I když jsem se snažila vést tužku shovívavě, kontrasty propadlých tváří papír neskryl. Oči výraznou linkou jsem přidávala černě tam, kde už dávno nebyla. Zakalený pohled do duše zamrazilo to. Korigoval můj výtvarný projev. Zkoušela jsem zachytit drobky života. Ale tak jako stále usínal i ony se v mé kresbě ztrácely. Jinak! Udržet jeho pozornost! Pustila jsem válečný film a začala znovu. Sedla jsem si tak, že mi pohled nabízel jeho profil. Už se stmívalo umělé osvětlení bylo laskavější Věnovali jsme si pár hodin. Souznění. Tu druhou kresbu jsem měla hotovou poměrně rychleji. Za pár dnů jsem mu ji věnovala k narozeninám. Pohladilo ho to

16 SEN (2008) Tehdy to bylo poprvé. Brouzdala jsem letní trávou, den se teprve probouzel, za zády spící budovy hrabství Byla jsem v tom rozlehlém parku sama Každý pohled by rušil Měla jsem na sobě noční košili ani ne pro to nutkání být rychle venku spíš pro ten pocit volnosti Co to bylo? Co přehlédla jsem? Věděla jsem, že je to součást příběhu Věděla jsem, že brzy se kruhy protnou Musím ze sebe dostat to napětí! Povolila jsem sevřené dlaně a zrychlila krok. Vždycky to dělám, když si chci srovnat myšlenky zpívám si dokola jeden motiv a svižně se procházím A pak mi to došlo! Já jsem to uměla! Bylo to mou přirozeností Přitáhla jsem ruce k tělu, dlaně si položila na obličej. Jak jen to bylo? Přivřela jsem oči, zhluboka se nadechla Ano, ruce dech pohled - to všechno je důležité! Znovu a znovu jsem kývala lokty od těla k tělu sladila dech s těmi pohyby Prsty jsem česala ranní paprsky Postupně ze mně odcházelo napětí. A pak se to stalo. Jemně jsem se odlepila od země začala jsem stoupat Roztáhla jsem ruce a dlaněmi nabírala vzduch jako pádla na vodní hladině Otevřela jsem oči. Jak jsem pohledem sledovala cestu před sebou, mé tělo plulo tím směrem. Funguje to! Já letím! 30 31

17 TUŠENÍ SOUVISLOSTÍ (2008) Myslela jsem na lásku. Zadívala jsem se na tu kresbu. Dlouho jsem měla nakreslenou jen tu polovinu, kde je muž. Snad půl roku. Nevěděla jsem, co s tím. A pak jedno ráno mi to došlo a dodělala jsem to A když jsem se dnes dívala na jejich oči byla v tom symbolika. Ten muž se dívá přímo racionálně. Oko ženy zasněně pohled do daleka tušení souvislostí. To je ono. Ví o těch snech chce být součástí A přec je víc na zemi aby ona mohla mít křídla. VZPOMÍNKY Z NEJCENĚJŠÍCH (2009) Tak, jak je čas zlodějem obdarovává nás i zapomněním na bolístky Už jen matně bez emocí vnímám obrysy těch dějů, které mně tehdy válcovaly Zato ty chvilky, co pohladily zabalil do růžových papírků (mám je různě po kapsách a občas rozbalím je cukrlátka ) A některé z těch malých radostí rozbaluju pomalu a jemně Jeden z nejhezčích večerů zpívání, kytary, basa, bubínky spokojené děti vděčně sledující dění plameny se svou magickou přitažlivostí a Brita čerstvá maminka odpočívala u krbu obložená malýma stěňátkama 32 33

18 NÁŠ PŘÍBĚH SKLÁDÁM SI (2009) Chodíš za mnou ve snech jen tiše stojíš a díváš se mi do duše Načítáš si ten čas co jsi tu nebyl Nesmíš se mě dotknout neuměla bych se vrátit Náš příběh skládám si po kouskách párkrát byla jsem blízko rozechvělá Těch otázek Co jsme neuměli? Kdy vrátíš se? Až vzpomenem si Jací jsme byli Celá rozkvetu když jsi u mě rychle otvírám dlaně podívej to jsou kamínky co přibyly tohle jsem objevila tohle mě potěšilo a tohle se naučila skrývám černé nechci kazit tu chvilku Tvůj pohled plný lásky hladí Vděčně vnímám tvá slova jsi na cestě jsem tady bude to dobré 34 35

19 LÁSKA ŠEPTÁ NÁM DO DUŠE (2009) Hřeje mě co čtu si v tvých očích když teplo tvé dlaně hýčká mě Je mladý náš příběh perličky chvil skládám si jemně pomalu křehké jsou Když myšlenky zklidní svůj běh láska šeptá nám do duše jen to pamatuj si: Jací jsme ve chvílích kdy pocit štěstí darujem si Na misky vah kladem co drahé nám je když dojdem na rozcestí Vyblednou vzpomínky příběhů a city časem neměří se 36 37

20 BEZPEČNÉ ZÁHYBY NAŠICH SKRÝŠÍ (2009) Na tvářích prasátka nastavených zrcadel Krunýře a masky odkládáme když darujem si jizvy Princezna skrytá pod kůží osla pod vrstvou železa kluk, co má v kapse kaleidoskop Tvůj strach mým stává se když chvíli dívám se stejným směrem A podpatek jehlový najde si mé kuří oko Kráčíme vedle sebe navždy propojeni A díváme se na svět z bezpečných záhybů svých skrýší s vírou že příště vyberem si lepší karty OBSAH: Chci se tam vrátit Laskavý čas Tak ještě chvilku Uložené skládačky Tvé korálky příběhů S rukou na klice Libertin Milostné hrádky O věcech Slunce je jako pomeranč Skládám si Pěkná chvilka Mezihra Křehké slzy života Jsme příběh skrytý Pro tebe Stopy dávných příběhů Střepy v dlaních Dřímající čas Vzpomínky na něhu Mít tak vždy co dát Uzly na niti Darovaný čas Sen Tušení souvislostí Vzpomínky z nejcenějších Náš příběh - skládám si Láska šeptá nám do duše Bezpečné záhyby našich skrýší Autorské minimum

21 YVETTA BACHOVÁ (*1960) Žije a tvoří v Ostravě. Sedm let navštěvovala Lidovou školu umění v Ostravě. Další odborné zkušenosti získala na SPŠS v Kamenickém Šenově obor broušení skla kavárna Barbados v Jeseníku kresba 1999 Galerie Zdravého města v Karviné kresba 2000 KD Gama malba na sklo 2001 Galerie v dolíku, Kulturní centrum Poruba kresba, malba na sklo 2002 Divadlo P. Bezruče Jeseník kresba, malba na sklo 2002 Česká spořitelna Ostrava kresba 2003 Divadlo A. Dvořáka Ostrava kresba, malba na sklo 2003 Divadelní klub Divadla J. Myrona kresba V kresbě ji přitahuje motiv tváře. Mimo portrétů se autorka věnuje tématům vnitřního života člověka Grály, Dohled, Krajina duše. Před osmi lety se začala věnovat technice malby na sklo. Zprvopočátku především užitkové sklo. Později pak obrazy, ve kterých se odráží snaha o vyjádření duchovních témat Zrození, Pavučina života, Grál. U příležitosti poslední výstavy v červnu 2009 ve Státním okresním archivu v Karviné se autorka poprvé ve větším měřítku prezentovala také básněmi.