nástroje stroje byt auto chata koníčky

Transkript

1 nástroje stroje byt auto chata koníčky u postřikovače na obrázku nahoře je kapalina vytlačovaná ručním čerpadlem. Zásobník z PVC je mnohem lehčí než tlaková nádoba a může mít větší plachetnice na obr vlevo je zkonstruovaná podle zkušeností ze stavby windsurfingu Lahky záhradný postrekovač Dětská plachetnice Oteplovaci ram na uhorky Roztvaracia podpierka pod jahody Krmitko pro ptáky Rozkladacia dvojlôžkova pohovka Nábytek do ložnice Úprava bytového-gongu Skrinka na špinavú bielizeň Maliarsky stojan Jednoduchá cvičebna stolica Tělocvičné nářadí do kapsy" Řezačka na chemlon Sklopný ram na ručne prace Úprava vičkovaci hlavice Malý kompresor Pryžový nárazník Zdroj napěti 12 V do přívěsu Kempingový stolek Kmitavá stolní pila Rezanie polystyrenu väčších rozmerov Nastroj na guľatenie tyči

2 Z PRACÍ NAŠICH ČTENÁŘŮ VRTAČKA NA PLOŠNÉ SPOJE Pro bezhlučné vrtání děr v plošných spojích postavil K. BRANDÝS z Brna vrtací adaptér ke stojanu vrtačky Combi. Motorek CJB 42 D (220 V, 5 W, otáčky 2850 min- 1 ) je z vyřazeného magnetofonu ( s výhodou by šlo použít motorku typu FCJ 3C 32 s jmenovitým výkonem 25 W). Na přírubě elektromotorku je našroubován válcový držák, na hřídel je nasunuta a červíkem zajištěna nástavná hřídelka nesoucí sklíčidlo (např. z ruční vrtačky). OKRUŽNÍ PILA - KATR Opravdu vtipně vyřešil podélné rozřezávání kmenů F. VEJDOVEC ze Sepekova. Hřídel okružní pily posunul na stojanu tak, aby mezi listem pily a stojanem bylo více místa. Řeže spodem (pochopitelně z druhé strany). Řezaný materiál leží na dvou vozíčcích, pojíždějících po kolejnicích a je přichycen jednostrannou skobou (kramlí). Ve vozíčcích je souose podélná drážka hluboká 5 mm, kterou probíhá pila a od drážky jsou na obě strany upevněna měřítka, umožňující přesné ustavení materiálu. Pohyb materiálu je na,,lidský pohon" a veľmi bezpečný viz obrázek. Upnutí klády, uříznutí 220 cm dlouhého a 13 cm širokého prkna a nastavení klády pro další řez trvá necelou minutu. Další výhodou tohoto systému řezání je, že pila nad stolem zůstává ve funkci, takže bez přestavování je možno odpad rozřezat na palivo. ÚHLOVÁ BRUSKA Ing. A. PROK z Bratislavy si pro opracování svarů ap. postavil ruční vysokootáčkovou brusku. Při její výrobě s výhodou použil motorové jednotky z malého vysavače ETA Manus a kuželového převodu rychloběžného hřídele kuchyňského robotu ETA 22; ostatní součástky jsou většinou z umělých hmot a duralu a jsou poměrně snadno vyrobitelné. Bruska s příkonem 440 W a otáčkami min" 1 (při běhu naprázdno) má průměr brusného kotouče 125 mm a celkovou hmotnost 2300 g. Poměrně malá hmotnost usnadňuje práci a zlepšuje její bezpečnost.

3 zostavil Kamil Zoufalý nástroje stroje byt auto chata koníčky OBSAH Výsledky XI. konštruktérskej súťaže NA CHATU Ľahký záhradný postrekovač 3 Dětská plachetnice 6 Otepľovací rám na uhorky 10 Roztváracia podpierka pod jahody Krmítko pro ptáky DO BYTU Rozkladacia dvojlôžková pohovka Nábytek do ložnice 24 Úprava bytového gongu 28 Skrinka na špinavú bielizeň KONÍČKY Maliarsky stojan 30 Jednoduchá cvičebna stolica 32 Tělocvičné nářadí do kapsy" 34 Řezačka na chemlon 35 Sklopný rám na ručné práce 36 Úprava víčkovací hlavice 39 Vařič krab" AUTO MOTO Malý kompresor 40 Pryžový nárazník 45 Zdroj napětí 12 V do přívěsu 46 Skládací kempingový stolek STROJE A NÁSTROJE Kmitavá stolní pila 52 Rezanie polystyrénu väčších rozmerov.. 61 Na guľa tenie tyčí 63 Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava Propagační tvorba Praha 38

4 VÝSLEDKY XI. KONŠTRUKTÉRSKEJ SÚŤAŽE Koncom februára skončila svoju prácu porota (Zdeněk Škoda predseda, Vladimír Cafourek, Ing. arch. Václav Hájek, Jiří Tůma, Kamil Zoufalý členovia) udelením cien. ODMENENÉ SÚ TIETO KONŠTRUKCIE: I. cena nebola udelená II. ceny po 3000, Kčs Úprava el. zařízení teplovodního vytápění (M. a J. Chudoba) Ponorné pístové čerpadlo (Antonín Musil) Sklápěcí patrové postele (Jiří Malhaus) Pásová pila katr (Ing. Jiří Stuchlík) III. ceny po 2000, Kčs Kmitavá stolní pila (Ing. M. Futera, P. Dvořák) Nabíječka s automatickým vypínáním (Ing. Miloš Dvořák) Přídavná ruční pásová bruska (Ing. Jaroslav Strašil) IV. ceny po 1000, Kčs Pásová pila (Jaroslav Hlaváč) Chov drobných zvířat s automatickou obsluhou (Miroslav Horáček) V. ceny po 500, Kčs Držák knih (Karel Adámek) Víceúčelová kotoučová pila s hoblovkou (Vilém Grešl) Domácí panelárna (Petr Kalivoda) Lavicová pohovka (Vladimír Mihola) Suchý záchod se sifonovým uzávěrem (Karel Petera) Žehlící mandl (Jan Prášek) Minipračka (Karel Trčka) VI. ceny po 300, Kčs Lôžko kruhového tvaru (Ing. Eduard Bilkovič) Soustruh na dřevo (Ing. František Kotek) Rodinná sauna (Ing. Zdeněk Pospíchal a kol.) Obytný Barkas (Vladimír Prcín) Folijník (Ing. Oldřich Rychtrmoc) Věcné ceny po 112, Kčs (dva ročníky USS ) Kompresor pro akvária (Jaroslav Bečka) Držiak do kúpeľne (Luděk Beitl) Pracovní křesílko (Miroslav Beneš) Campingová úprava Š 1203 (V. Beránek, V. Chytráček) Otáčecí dveře knihovna (Jan Bučil) " Tank na vyvolávání (Stanislav Černý) Pásy na zadní sedadla Trabanta (Ing. Pavel Dlouhý) Prípravok na mastenie listových pier (Jozef Dobrovoľný) 2 Fréza na hodinová kolečka (František Doležal) Kalicí a cementační pec (Jiří Habal) Dětský pokoj (Milan Hejda) Zpětná zrcátka pro vlečení obytného přívěsu (Jaroslav Hlaváč) Dlabací zařízení k vrtačce (Jiří Hoffman) Leštička fotografií (Michal Chalachan) Strihací kôš (Dušan Janál) Sklonomer (Ing. Juraj Janoška) Motortest (František Jozíf) Patrová sklopná lůžka (Václav Kejzar) Servírovací stolek (Luděk Kouša) Čalouněná souprava (Petr Kramer) Zverák pod vŕtačku (Ing. Ivan Kron) Posuvné okienkové puzdro (Štefan Kubovič) Návrh vozítka s motorem 50 ccm (Jozef Lehocký) Nábytková souprava na chatu (Ing. Zdenko Lukavský) Tyristorový regulátor otáček řízený nožní šlapkou (Jaroslav Mach) Síťová prodlužovací šňůra (Miroslav Panák) Sluneční ohřev vody (Luboš Pavlík) Kombinovaný stůl (Ing. Miloslav Pecho) Modernizace kuchyně (Jiří Klimeš) Dalekohled s velkým zvětšením (Ant. Pliska, prom. fyzik) Automatické ovládání čerpadla ú. t. (Jiří Pik) Dětské varhany (Martin Polák) El. invalidnj vozík (Karel Provazník) Žací lišta s benzinovým motorem (Frant. Ptáček) Přestavitelná židle a stůl (Ing. Svatopluk Slabyhoud) Samovar na plyn (Ing. Juraj Šácha, CSc.) Skladacia posteľ s perinákom (Ladislav Šedi) Obývací ložnice (Pavel Tomšů) Varovné blikači odrazky (Ing. Dalibor Valenta, CSc.) Univerzální soustružnické sklíčidlo (Ing. Lubomír Valouch) Brzda lyží (Zdeněk Vaniček) Konferenční stolek (Vladimír Vančura) Zahradní bazén (Ladislav Vávra) Sušárna zeleniny (Karel Volák) Do tohoročnej súťaže došlo celkove 201 konštrukcií od 150 autorov. Kvalita konštrukcií bola v priemere vyššia ako vlani; dá sa povedať, že do súťaže došlo len veľmi málo nehodnotných príspevkov, takže i keď bol počet posudzovaných konštrukcií nižší ako v minulých dvoch rokoch je prínos súťaže pre výber zaujímavých materiálov na publikovanie oveľa vyšší. Tematické rozdelenie zostalo takmer rovnaké ako v minulých rokoch: zariadeniu bytu bolo venované 32 % konštrukcií, 27 % boli konštrukcie drobných stavieb a pomôcky na stavebné a záhradné práce, 20 % boli konštrukcie v odbore auto-moto a ostatných mužských koníčkov a 21 % boli konštrukcie na zlepšenie vybavenia domácej dielne. xxx Všetkým účastníkom XI. súťaže ďakujeme, výhercom blahoželáme a tešíme sa, že sa zúčastnia aj na budúcej súťaži, ktorej podmienky uverejníme v nasledujúcom zborníku. Vydavateľstvo Alfa a redakcia zborníka

5 na chatu ĽAHKÝ ZÁHRADNÝ POSTREKOVAČ Na rozdiel od tradičných postrekovačov, kde kvapalina je pretlakom vzduchu vytláčaná do rozprašovacej dýzy, používa táto konštrukcia ručné kvapalinové čerpadlo vytláčajúce kvapalinu dýzou pod dostatočným tlakom (500 kpa 5 at.) Záhradkár nemusí nosiť na chrbte ťažkú tlakovú nádobu, ale iba ľahký zásobník z plastu. Ušetrenú hmotnosť možno potom použiť na zväčšenie obsahu kvapaliny, čo prirodzene podstatne urýchľuje prácu. Postrekovač sa skladá z troch častí: z nádoby s obsahom 25 I, z nosiča nádoby a z čerpadla. Nádoba je z plastu (z plastimatu) štvorcového tvaru (možno ju kúpiť v obchode za 75 Kčs); je priesvitná, čo je výhodné pri jej plnení postrekovacou látkou. Nosič nádoby je zhotovený z oceľového plechu hrúbky 1 až 1,5 mm (podľa spôsobu zvárania) a je zložený z dvoch objímok vrchnej a spodnej, spojených rohovými plechmi. Čerpadlo sa skladá z troch základných častí z valca 0 36 mm, piesta a ventilovej hlavy. Podľa dostupnosti materiálu ho môžeme zhotoviť z tvrdého PVC, silonu alebo mosadze. Piest je vystrojený tesniacim krúžkom a mastiacim krúžkom. Ventilová hlava má dva vstupy nasávací a výtlačný, do ktorých sú vložené guľôčky. Keďže straty zapríčinené netesnosťou sú malé, nemajú guľôčky pružinu. Tesniaci krúžok a ventilové guľôčky musia byť z kyselinovzdornej gumy alebo najlepšie z polytetrafluóretylénu (PTFE), ktorý má lepšie kĺzavé vlastnosti a výborne odoláva v agresívnom prostredí. Guľôčky z ocele majú malú životnosť. Do výtlačnej komory je naskrutkovaná nádobka (prázdna sifonová bombička), ktorá má vyrovnávať tlak v rozprašovacej rúrke. Nádobka s čerpadlom je prepojená hadicou z plastu 0 14/3, vystuženej kordovým úpletom. Piest čerpadla je spojený otočným ťahadlom na uhlovú páku, ktorej pomer je 1:10. Pri danej ploche piesta (10 cm 2 ) sa dosiahne silou 50 N (asi 5 kp) v rozprašovacej rúrke tlak 500 kpa. Nasávací prívod do nádoby (asi v jednej tretine) je ukončený násoskou, ktorá umožňuje vyčerpanie celého obsahu nádrže. POSTUP PRÁCE Najskôr vyrobíme jednotlivé dielce čerpadla podľa obr. 2 a potom čerpadlo zostavíme podľa obr. 1. Do valca 1 vložíme piest 2 vystrojený mastiacim krúžkom 4 a tesniacim krúžkom 5. Piest pripevníme porno- Obr. 1 3

6 Obr. 2

7 cou kolika 6 na fahadlo 7. Do ventilovej hlavy 3 vložíme gulôčky 19 a naskrutkujeme hadicovú maticu 39 a nasávací ventil 38 s nasávacou rúrkou 41. Ventilovú hlavu potom priskrutkujeme na valec I. Pri všetkých spojoch nesmieme zabudnúť na tesnenie. Aby sme mali čerpadlo pripravené na celkovú montáž, vyrobíme ešte páku 30, na ktorú privaríme rukoväť 31 a z plechu ohneme panel 17 (obr. 3). Do panelu vyvŕtame štyri otvory slúžiace na pripevnenie čerpadla, a to tak, aby čerpadlo bolo asi 10 až 15 sklonené smerom dolu. Vyvŕtanými otvormi prestrčíme skrutky 15 a znútra ich privaríme. Čap 14 privaríme na panel tak, aby páka umožňovala maximálny zdvih piesta. Z plechu hrubého 1,5 mm odstrihneme dva pásy, jeden užší 40 mm na vrchnú objímku 27, a jeden širší 90 mm na spodnú objímku 22. Obidva pásy ohneme priamo na nádobe. Presah dĺžky odstrihneme a objímky zvaríme. Potom odstrihneme štyri pásy plechu 26, ohneme ich podľa rádiusov nádoby a privaríme na spodnú a vrchnú objímku. Na spodnú objímku privaríme znútra výstužné profily 29 ohnuté z plechu do tvaru U. Na širšiu stranu vrchnej objímky privaríme dve príchytky 28, do ktorých ôk už vopred vložíme závesný plech 36 so závesným okom 37. Na užšiu stranu spodnej objímky musíme ešte privariť panel 17. Teraz už môžeme čerpadlo pomocou objímok 42 pripevniť na panel. Na čap 14 nasadíme páku 30 a pripevnime ju pomocou podložky 12 a matice 13. S ťahadlom 7 spojíme páku pomocou skrutky 10, podložky 11 a matice 13. Do nosiča vložíme nádobu 21 a spodným pásom i nádobou prevŕtame asi v 1/3 šírky strany otvor 0 14 mm. Týmto otvorom prevlečieme násosku 25; z vnútornej strany ju utesnime tesnením 23 a z obidvoch strán ju pripevníme maticami 24. Násosku spojíme s nasávacou rúrkou 41 hadicou 20 s dĺžkou asi 30 cm. Výtlačná hadica 20 (dlhá asi 170 cm) prechádza cez objímku, ktorá je prichytená na rohu nosiča nádoby. Koniec hadice vystrojíme rukoväťou z texgumoidu, do ktorej zalisujeme koncovku 40 so závitom G 1/4". Naň potom naskrutkujeme rozprašovač. Poslednou prácou je výroba nosných pásov 33. Vyrobíme ich z popruhu širokého 50 mm podľa obr. 2. Jeden koniec pásov prinitujeme na oká 35, na druhé konce pripevníme závesné oká 37. Skusmo zistíme miesto, kde umiestíme na nosič háčiky, za ktoré zachytávame oká 37 pásov. FRANTIŠEK NOVÁK Rozpis materiálu Obr. 3 5

8 DĚTSKÁ PLACHETNICE V letním pěkném počasí lze vidět na našich rybnících a přehradách rozrůstající se skupinu rekreačních sportovců, kteří holdují novému sportu windsurfingu. Toto prkno", jak je laicky nazýváno, však není příliš ovladatelné menšími dětmi. Proto jsme zhotovili malou dětskou plachetnici, která vychází ze zkušeností stavby plavidla pro windsurfing. Plachetnici však využijí nejen děti, ale i dospělí. Všechny součástky jsou z materiálů, které jsou dostupné pro kutily práce spojené se stavbou nejsou náročné na vybavení dílny. Celková sestava je zřejmá z obr Základní části jsou: plovák, plachta, stožár, ráhna, kormidlo a kýl (káča). POSTUP PRÁCE Plovák 1 (obr. 2) zhotovíme stejným způsobem jako plovák pro windsurfing. Z polystyrénových desek či bloků slepíme Umacolem základní desku, kterou opracujeme na požadovaný tvar. Do plováku musíme již při sestavování vlepit formu pro kýl 5, opěrku stožáru 14 a tři úchytky stožáru 15. Forma pro kýl 5 vytváří pevnou zásuvnou část pro kýl (káču) 6. Zhotovíme ji podle obr. 3 ze dvou vrstev sklolaminátu; lépe ji vyrobíme ze dvou polovin, které potom slepíme. Opěrku stožáru 14 zhotovíme z polyuretanu. Úchyty stožáru 15 slouží k uchycení lanek zajišťujících stabilitu stožáru; vyrobíme je z plechu 2 mm tlustého. Aby sa úchyty stožáru nevytrhly z plováku, protáhneme otvorem 15X2 mm pojistku z plechu dlouhou minimálně 40 mm. Místo třetího úchytu můžeme na příď plováku přilaminovat větší madlo, které upravíme tak, aby do něj šlo uchytit lanko. Za madlo můžeme pak plachetnici uvazovat a kromě toho umožní pohodlnější přenášení plováku. Na záď plováku přilaminujeme ještě desku pro upevnění držáku kormidla 10. Deska je z plechu 2 mm tlustého stejných rozměrů jako deska 10 držáku kormidla; vyvrtáme do ní šest otvorů se závity M6. Takto upravený plovák olaminujeme dvěma až třemi vrstvami skelné tkaniny, které postupně prosytíme epoxidovou pryskyřicí. Po zaschnutí plovák nastříkáme barvou požadovaného odstínu. Stožár 2 vyrobíme z duralové trubky 0 30 mm; ráhna 3 a 4 z duralových trubek 0 20 mm. Jeden konec ráhen opatříme zátkami, do druhého konce ráhen upevníme vložky 13.2 úchytů ráhen. Úchyty ráhen 13 slouží k přichycení ráhen ke stožáru a vytvoření otočného spoje. Obě části zhotovíme ze silonu, popřípadě z duralu. Úchyt 13.1 navlékneme na stožár a obě části spojíme šroubkem M3 s maticí. Aby se úchyty na stožáru neposunovaly, zajistíme jejich polohu kolíky nebo závlačkami. Kýl 6 vyřízneme z vodovzdorné překližky 12 mm tlusté. Překližku napustíme horkou fermeží a přelakujeme lodním lakem. Na horní část upevníme výztuhu 6.2 z dřevěné lišty; k výztuze upevníme držadlo 6.3, které vytvarujeme z pásků duralového plechu. Držadlo můžeme nahradit i provazem. Kormidlo 7 vyřízneme z duralového plechu 3 až 4 mm tlustého. Závěs kormidla 9 se skládá ze dvou bočních desek 9.1 a vnitřní desky 9.2, k níž je přivařen čep závěsu 9.3. Boční desky 9.1 vyřízneme z novoduru 8 mm tlustého, vnitřní desku 9.2 z plechu 2 mm tlustého. Všechny tři desky společně svrtáme vrtákem 0 4 mm. V jedné boční desce 9.1 prevŕtame otvory na 0 6; v druhé desce vyřízneme závity M5. Ve vnitřní desce 9.2 prevŕtame také otvory na 0 6 a privaríme k ní čep závěsu 0 9 mm, na jehož obou koncích vyřízneme závity M8. Nakonec ještě privaríme šroub 9.4. Desky

9 stáhneme k sobě devíti šroubky 9.5 se zapuštěnou hlavou. Mezi novodurové boční desky vložíme kormidlo 7, upevníme šroubem 8 a zajistíme maticí. Madlo kormidla 11 vyřízneme z vodovzdorné překližky 15 mm tlusté. Na jeden konec madla ještě přilepíme další vrstvu překližky v délce 220 mm. Madlo pak hladce opracujeme do požadovaného tvaru a vyvrtáme dva otvory 0 8. Hotové madlo napustíme horkou fermeží a natřeme lodním lakem. Abychom mohli celé kormidlo zkompletovat, musíme ještě vyrobit kladku 12, sloužící pro upevnění regulační šňůry plachty. Kladku 12.3 vystružíme ze silonu. Držák kladky 12.1 vyrobíme z plechu 2 mm tlustého; do něho jednak vyvrtáme otvor 0 8 mm pro upevnění na madlo kormidla a dále otvor, do něhož vyřízneme závit M8. Na držák nasadíme rozperný váleček 12.2 s kladkou 12.3, přiložíme horní desku 12.4 a celek stáhneme šroubem M8. Na vyčnívající šrouby závěsu kormidla nasadíme madlo, na šroub 9.3 ještě kladku 12 a zajistíme maticemi 9.6. Držák kormidla 10 zhotovíme z plechu 10.1, k němuž privaríme trubku 10.2; vnitřní 0 trubky musíme vystružit na 0 8,5 mm. V plechu vyvrtáme otvory 0 7 mm a držák přišroubujeme šesti šroubky 10.3 k desce přilaminované na zádi plováku. Plachtu 16 ušijeme z šusfákoviny. Na střih plachty ve skutečné velikosti položíme pruhy látky tak, aby osnova byla kolmá na zadní okraj plachty. Pruhy sešijeme polyesterovými nitěmi a po sešití vystřihneme tvar plachty podle střihu. Ze stejného materiálu plachtu olemujeme v takové šíři, abychom lemy mohli provléci stožár a spodní ráhno. Pro horní ráhno musíme také ušít kapsu. Místa pro připojení ráhen musí zůstat volná. Namáhaná místa plachty tj. všechny rohy a otvor pro připojení ráhna olemujeme pevným plátnem. Pro upevnění zadního lemu jím provlečeme šňůru, kterou upevníme ke koncům ráhen. Rozpiska materiálu Chceme-li plachetnici připravit k plavbě, provlékneme lemem plachty stožár 2 a obě ráhna 3 a 4 a pomocí úchytek 13 stožár s ráhny spojíme. Stožár vložíme do opěrky 14 a jeho stabilitu zajistíme třemi lanky 7, která se uchycují ke stožáru i k úchytkám 15 pomocí karabinek. Abychom měli konec lanek kam upevnit, musíme na stožár v místech připevnění horního 7

10 8 Obr. 2

11 Obr. 3 9

12 ráhna udělat očka; ovšem tak, aby se dala plachta stahovat. Abychom mohli lanka dobře vypnout, opatříme je v dolní části napínáky 18. Regulovací šňůru plachty upevníme na konec spodního ráhna a vedeme ji přes kladku 12 na madle kormidla, které jsme předem zavěsili do držáku; proti vytažení při kormidlování zajistíme kormidlo maticí 9.6. Na vodě již pak jen zasadíme do otvoru kýl. Pohyb plachetnice ovládáme kormidlem. Rychlost ovlivňuje poloha plachty, kterou nastavujeme pomocí regulovací šňůry. Ovládání plavidla je velmi snadné a není fyzicky namáhavé. ING. JINDŘICH HAVEL a FRANTIŠEK REMTA Prodejna pro kutily Truhlářská 19, Praha 1, zajišťuje pro svépomocnou výrobu dětské plachetnice základní druhy materiálů. Ve 2. pololetí 1981 budou v prodeji: pěnový polystyren v deskách, sklolaminátová tkanina, novodurové desky, materiál pro zhotovení plachty (šusfákovina, hedvábí) popí. další materiály tak, jak se je podaří od různých organizací vykoupit. PROPAGAČNÍ TVORBA průzkumová prodejna OTEPĽOVACÍ RÁM NA UHORKY Rozpis materiálu 10 Mnohí záhradkári si stavajú fóliové kryty, prípadne skleníky, ktorých využívanie je veľmi ekonomické. Na zhotovenie týchto zariadení je však potrebné vynaložiť značné náklady. Aby obstarávacie náklady na vyhotovenie otepľovacieho zariadenia neboli príliš veľké, rozhodla som sa urobiť jednoúčelový, nenáročný, nízky otepľovací rám na urýchlenie vegetácie uhoriek s možnosťou doplnkového urýchľovania aj iných druhov zeleniny. Navrhnutý otepľovací rám rieši jednak oteplenie koreňovej sústavy rastlín, jednak oteplenie nadzemných častí rastlín. Keďže uhorky sú popínavé rastliny, návrh zahŕňa aj konštrukciu oporných rámov, ktoré vo vhodnom smere podopierajú výhonky uhoriek. Otepľovací rám sa skladá zo základného rámu 1 so spodnou nepriesvitnou fóliou, z nadstavovacieho rámu 2 s vrchnou priesvitnou fóliou, z vrchného rámu 3 s tepelnoizolačnou výplňou, z dvoch oporných rámov 8, z dvoch oporných kolíkov 7 a z manipulačného háčika 6. Jednotlivé rámy sa dajú navzájom spojiť pomocou jednodielnych závesov 4 a klincov 5, ktoré plnia funkciu čapov. Rozstupy závesov sú na všetkých rámoch zhodné, čo umožňuje zloženie otepľovacieho rámu v žiadúcich variantoch podľa vegetačného stupňa pestovaných uhoriek. V čase začiatočnej vegetácie použijeme otepľovací rám zložený zo základného rámu 1, nadstavovacieho rámu 2 a vrchného rámu s tepelnou izoláciou 3. Rám větráme, prípadne

13 DOPLNKOVÉ SADENICE HLAVNÉ SADENICE otepľujeme jednoduchým odklápaním, prípadne zavieraním rámov 2 a 3 pomocou manipulačného háčika 6 a oporných kolíkov 7. V teplejšom období môžeme odstrániť vrchný rám 3. Sám základný rám 1 využívame v pokročilejšom štádiu vegetácie až dovtedy, kým výhonky uhoriek nepresahujú jeho pôdorys. V období rastu a zberu uhoriek pripojíme na základný rám 1 dva oporné rámy 8. Jednotlivé rámy 1,2,3 a 8 zhotovíme z rovných ohobľovaných latiek z mäkkého dreva. Pred zostavením (zbitím rámov) je nevyhnutné všetky dielce napustiť fermežou a natrieť olejovou farbou. Na základný rám 1 pripevníme zospodu tmavú nepriesvitnu fóliu, do ktorej vystrihneme tri rady otvorov 0 70 mm rozmiestnených šachovnicovito. Osovú vzdialenosť otvorov volíme asi 200 mm. Nepriesvitnu fóliu pripevňujeme na spodnú časť základného rámu preto, aby nežiadúce rastliny, ktoré sa môžu nachádzať pod celistvou časťou fólie, nemohli prijímať svetlo, t. j. aby tieto rastliny neasimilovali. Ak nezoženieme nepriesvitnu fóliu, môžeme použiť aj priesvitnú fóliu, ale v tom prípade je nevyhnutné zatemniť zem položením pevného papiera pod celý základný rám a vyhotoviť otvory. Nepriesvitnu fóliu na základný rám 1, ale aj priesvitnú fóliu na nadstavovací rám 2 pripevníme krátkymi klincami s veľkou hlavou (do krytiny), ktoré podložíme podložkami z kože alebo gumy. Tepelnoizolačná výplň do rámu 3 je z polystyrénu. Dôležité je, aby výplň bola vložená do rámu tesne; preto musí mať posledný dielec polystyrénu presah 1 až 2 cm. Vložíme ho do rámu tak, že dva posledné dielce šikmo proti sebe oprieme a naraz zatlačíme. Po vložení dielcov z polystyrénu stiahneme vrchný rám s tepelnoizolačnou výplňou pomocou drôtu. Musíme preto vopred na miestach spojov výplne prevliecť drôty cez vyvŕtané otvory. Stiahnuté drôty pri- 11

14 pevníme vbitím koncov drôtov do vopred vyvŕtaných otvorov. Oporné rámy 8 vystrojíme výpletom z hliníkového drôtu; výplet možno nahradiť aj latkami. Na všetky rámy pripevníme závesy 4 v rovnakých rozstupoch a na rámy 2, 3 a 8 ešte pripevníme oká z drôtu 0 3 mm. Do týchto ôk sa za kvač í háčik 6, pripevnený druhým koncom na jednom z oporných kolíkov 7. Pri výsadbe uhoriek sa osvedčil tento spôsob: Do stredného radu vysadíme do každého druhého otvoru po dvoch až troch semienkach uhoriek. Všetky ostatné otvory možno vyplnif semienkami doplnkových rastlín, ako např. hlávkového šalátu, kalerábu, reďkovky a pod. Otepľovací rám má vera výhod: dosiahneme väčšiu úrodu, plody rýchlejšie dozrievajú, a keď neprídu do styku so zemou, nezahnívajú. Aj potreba polievania je menšia, lebo vysychanie pôdy je spomalené. Najzjavnejšie výhody navrhnutého riešenia v porovnaní s bežným spôsobom pestovania uhoriek sa prejavia v oblastiach s drsnějšími poveternostnými podmienkami. M.B. ROZTVÁRACIA PODPIERKA POD JAHODY Medzi najvďačnejšie úžitkové rastliny, ktoré pestujú naši záhradkári vo svojich záhradkách, patria jahody aj napriek tomu, že si vyžadujú všestrannú pestovateľskú opateru. Často sa však vynaložená práca znehodnocuje vplyvom zahnívania plodov, najmä tých, ktoré sa dotýkajú zeme. Záhradkári sa snažia zabraňovať zahnívaniu plodov tým, že plodonosné výhonky Obr. 1 Rozpis materiálu 12 podopierajú, prípadne pod ne ukladajú drevené stružliny. V obchodoch možno kúpiť typizované podpierky, tzv. košíky z plastov; sú však nevýhodné, lebo sa nedajú roztvárať a sú pomerne nízke. Podsypanie jahôd drevenými pilinami sa zdá najjednoduchšie, ale počas daždivých dní ani tento spôsob nezabráni zahnívaniu plodov. Aby som odstránila spomínané nedostatky, navrhla som roztváraciu podpierku z hliníkového drôtu, ktorá sa v praxi veľmi dobre osvedčila. Navrhnutá podpierka je roztváracia, má tri oporné nohy. ktoré možno vyhnúť, a tým aj výškové prispôsobiť podpierku rastline. Aby výroba podpierok nebola zdĺhavá, za odbornej pomoci rodiny sme spolu vyhotovili dva prípravky, ktoré sa veľmi dobre osvedčili. S ich pomocou neprekračuje celkový čas na zhotovenie jednej podpierky dvoma osobami 10 minút. Roztváracia podpierka pod jahodové sadenice (obr. 1) sa skladá zo základného drôtu A. troch nôh B, malého kruhu C a veľkého kruhu D. POSTUP PRÁCE Najskôr vyrobíme obidva prípravky (obr. 2). Hlavný prípravok slúži na tvarovanie základného drôtu A a uľahčí aj nasunutie a nastavenie nôh B. Z pásovej ocele 30X3 skrútime a zvaríme obidva prstence veľký 1 a malý 4. Do obidvoch prstencov vyrežeme po obvode šesť zárezov po 60. Veľký prstenec 1 vystužíme privarením troch rozpier 2 (po 120 ) a malý prstenec 4 privarením medzikružia 5. Na veľký prstenec ešte privaríme kolmo dva záchytné kolíky 3 a na malý prstenec šikmo dva kolíky 6. Obidva prstence spojíme skrutkami 7 a maticami 8. Hlavy skrutiek privaríme na medzikružie 5. Nakoniec privaríme zospodu na rozpierky 2 pripevňovací element 9. Pomocný prípravok slúžiaci na tvarovanie nôh B vyrobíme z hranola tvrdého dreva 10, do ktorého zatlčieme kolíky 11. Na pomocnom prípravku najskôr vytvarujeme všetky tri nohy B tak, že stred drôtu vložíme do zárezu a potom na obidvoch stranách vytvárame podľa kolíkov oká. Na hlavnom prípravku (upnutom vo zveráku) ohneme základný drôt A tak, že podľa velkého

15 prstenca ohneme veľký kruh, naň postupne navlečieme nohy cez oká b a pokračujeme ohnutím malého kruhu. Oká a na nohách na malý kruh základného drôtu navliekame postupne; malý kruh prechodne prihýňame tak, aby sme si túto prácu uľahčili. Po úplnom nasunuti a nastavení nôh B na základný drôt A, dokončíme vytvarovanie základného drôtu A ohybmi okolo záchytných kolíkov 6 a 3, ktoré sa nachádzajú na veľkom prstenci 1 a na malom prstenci 4. Potom podpierku vyberieme z hlavného prípravku a oká a a b na nohách B stlačením zafixujeme na základný drôt A. Ďalej nasunieme malý kruh C cez oká c na nohách a veľký kruh D cez oká d. Konce drôtov pri obidvoch kruhoch C, D pripevníme otočením okolo základného drôtu A. Nakoniec upravíme háčik na základnom drôte A, aby sme mohli podpierku zatvárať. M. B. KRMÍTKO PRO PTÁKY K moderní chatě se hodí krmítko, zhotovené ze dvou krabie bez dna, navlečených excentricky na stojanu. Krabice zhotovíme ze suchých ohoblovaných prkének, z překližky nebo dřevotřísky; dáme si ovšem záležet na vytmelení a nátěru. Na sloupku drží krabice na kolících, provlečených a zalepených v otvorech, vyvŕtaných ve sloupku. JOSEF ŠŤASTNÝ Hledáme na trvalou externí spolupráci dobré konstruktéry kreslíře z oboru dřevo a elektro. Souhlas zaměstnavatele není třeba. Zájemci pouze z Prahy hlaste se na tel Redakce USS 13

16 dobytu ROZKLADACIA DVOJLÔŽKOVÁ POHOVKA Keď som pred istým časom uvažoval o kúpe rozkladacej pohovky, prezeral som výrobky, ktoré ponúkal obchod. Nijaká z vystavených pohoviek, ktoré boli na predaj, mi nevyhovovala a taká, ktorá by vyhovovala, nebola toho času dostať. Rozhodol som sa preto, že si zhotovím pohovku sám. Keďže nemám veľa skúseností s čapovaním drevených častí, urobil som rám pohovky z kovu. Pohovka sa mi podarila, a tak som po čase vyrobil ďalšiu a pri práci som uplatnil získané skúsenosti a realizoval som niektoré zlepšenia a zjednodušenia. Keď je pohovka zložená, používa sa ako lavica na pohodlné posedenie dvoch alebo troch osôb. Nezaberá veľa miesta, lebo je široká iba 167 cm (obr. 1). Po rozložení vznikne 150 cm široké lôžko dlhé 192 cm; podľa potreby možno rozložiť len jedno lôžko, čo pokladám za výhodu tohto riešenia. VÝROBA KOSTRY Kostru pohovky (obr. 2) vyrobíme prevažne z uholníkov L 30 X 30 X 4; iba spodný nosný uholník bočnice je z uholníka L 40 X 40 X 4. Najskôr zvaríme zadný rám operadla z dvoch pozdĺžnikov 1 a 5, dvoch zvislíc 2 a rebier 3. Na tento rám ešte privaríme oporný uholník 4, ktorý vopred postupným stlačením vo zveráku zohneme o 15. Bočnice zvaríme z uholníkov 7, 8 a 9(obr. 3); na spodný uholník privaríme nohy 11 z profilu Jäkl, ktorý dole uzavrieme privareným plechom 12. Bočnice privaríme na zadný rám a spojenie vystužíme privarením rohových plechov 13 (pozri det. X a rez C-C na obr. 2). Na oporné uholníky 4 ešte privaríme pätky 6 (rez B-B na obr. 2) a na spodné nosníky 7 závesy 10 (rez D-D na obr. 3). V zadnom ráme vyvŕtame otvory 0 5,5 mm na prichytenie hornej odkladacej dosky a otvory 0 3,2 na závity M4. Závity však vyrežeme až po predvŕtaní zadnej krycej sololitovej dosky podľa otvorov rámu. Ostatné otvory vyvŕtame až pri montáži výdřevy. Hotovú kostru natrieme základnou farbou na kov a po zaschnutí čiernou krycou farbou. VÝDŘEVA KOSTRY A POTIAHNUTIE KOŽIENKOU Na kostru pohovky pripevníme vytí revú (obr. 4) tak, že jednotlivé dosky prichytíme na uholníky zvierkami a zavŕtame spolu vrtákom 0 4,8 (na M6). Po zvŕtaní v ráme vyrežeme závity a dosky prevŕtame na 0 6,5 a zahĺbime na zapustené hlavy skrutiek a dosky priskrutkujeme na kostru. Na dosky 15 a 16 bočníc zboku naglejíme studeným glejom bočné sololitové dosky 19 a 20 a pribijeme ich klinčekmi (rez E-E na obr. 5). Na hlavičky klincov navŕtame v sololite jamky, aby nevyčnievali. Ešte pred priskrutkovaním horných dosák 15 v nich musíme vydlabať drážky podľa det. Y na obr. 5 a priskrutkovať strmene 33 na prichytenie operadiel. Otvory v zadnej krycej sololitovej doske 21 predvŕtame na 0 4,5 a vytvoríme zahĺbenie na zápustné skrutky. Hornú odkladaciu dosku 14 najskôr ľahko priskrutkujeme na kostru. Po odskrutkovaní ju potiahneme kožienkou 29 tak, aby spoj a založenie kožienky boli skryté stykom dosky a kostry pohovky. Kožienku na dosku nelepíme. Potiahnutú dosku priskrutkujeme na kostru pohovky. Zadnú kryciu dosku 21 potiahneme kožienkou 35 len z prednej strany. Na zadnej strane dosky kožienku zahneme a zahnuté okraje prilepíme studeným glejom (rez F-F). Pri lepení pridŕžame kožienku niekoľkými pérovými štipcami na bielizeň. Otvory v kožienke na pripevňovacie skrutky len prepichneme hrotom. Bočnice potiahneme kožienkou 30 v jednom kuse od vonkajšej bočnej výplne cez čelnú dosku 17 a časť dosky 18 až k zadnému okraju vnútornej výplne 20. Kožienku pribijeme hore a dole na hornú dosku 15 a dolnú dosku 16 bočníc (rez E-E). Na mieste výrezu na čelnú dosku 18 pribijeme kožienku tak, aby boli klince schované pod krycou kožienkou 31 čelnej dosky. Na miestach nôh a na konci bočníc okraje kožienky naglejíme a zahneme za sololitové dosky 19 a 20. Pri lepení si opäť pomáhame štipcami na bielizeň. Na vnútornej strane bočníc na mieste otvorov na nosnú tyč musíme kožienku narezať, naglejiť a zahnúť do otvorov (det. Z na obr. 5). Pri poťahovaní čelnej dosky 18 kožienkou 31 úzke kraje zahneme, naglejíme a prilepíme tak, aby dĺžka kožienky zodpovedala dĺžke dosky medzi bočnicami. Na spodnej strane dosky kožienku pribijeme malými čalúnnickými klinčekmi 27 (rez G-G). 14

17 ROZLOŽENÁ POHOVKA ZLOŽENÁ POHOVKA Obr. 1 15

18 16

19 17

20 DET.Y Obr. 4 18

21 ROZREZANÁ KOŽIENKA PRED ZAHNUTÍM Obr. 5 19

22 20

23 PREDNÁ PODPERNÁ NOHA POHĽAD S Obr. 7 21

24 REZ O-O Obr. 8 22

25 Na rohové plechy kostry 13, ktoré spájajú zadný rám s uholníkmi bočníc, priložíme sololitové krycie dosky 22 a 23, zopneme zvierkou a spolu vyvŕtame otvory 0 3,2 (pre M4). Dosky z vnútornej strany označíme, aby sa pri konečnej montáži nezamenili. V ráme i v plechu vyrežeme závity M4 a otvory v doskách prevŕtame na 0 4,5 a zapustíme na hlavy skrutiek (rez K-K). Potom na dosky nalepíme kožienku 32, 3 cm široké okraje zahneme a prilepíme a po zaschnutí priskrutkujeme na kostru pohovky. Viditeľné skrutky na prichytenie krytov rohových plechov a zadnej krycej dosky by mali byť mosadzné, hliníkové alebo aspoň oceľové, morené. Rozpis materiálu KOSTRA LÔŽKA Kostru lôžka tvoria dva otočné spojené drevené rámy na podušky, na ktoré sú pomocou kovania otočné pripevnené obidve nohy predná 1 stredná. Najskôr zhotovíme podľa obr. 6 rámy podušiek sčapovaním lát 38 a 40. Na hotové rámy naglejíme a pribijeme preglejku 41. Potom vyrobíme všetko potrebné kovanie pánty 36, podperu 37 (obr. 5), opierky 49 (obr. 6), operadla 54 (obr. 7) i ložiská 51 (obr. 1), predné nohy 66 až 69 a dve stredné nohy 70 až 73 (obr. 7). Vždy dva a dva rámy spojíme pántmi 36 a priskrutkujeme podľa obr. 6 všetko potrebné kovanie a nohy. Kovanie a závesy obidvoch nôh podložíme hrubšou lepenkou; to preto, že pri konečnej montáži budeme kovanie skrutkovaf už na potiahnuté podušky. Po priskrutkovaní opierok 49 nesmieme zabudnúť zhotovit v druhom ráme príslušný výrez (rez M-M na obr. 6), aby opierka neprekážala otáčaniu podušky. Teraz už môžeme namontovať rámy podušiek do kostry pohovky pomocou preklápacej tyče 50 pripevnenej v závesoch 10 bočníc. Strednú podperu 37 preklápacej tyče priskrutkujeme na čelnú dosku 18. Vyskúšame, či sa dajú rámy dobre rozkladať a skladať, a ak je všetko v poriadku, opäť celé demontujeme. Rámy i kovanie si označíme, aby pri konečnej montáži nedošlo k zámene. Pri označovaní musíme dať pozor na to, aby nám značky nezakryl poťah. Zhotovíme ešte rám na tretiu samostatnú podušku z lát 38 a 39 a preglejky 42 takým istým spôsobom ako predchádzajúce rámy, ale s tým rozdielom, že na jednej strane šikmo zrežeme priečku 38 o 5 mm (obr. 1). Tretia poduška sa pri zloženej pohovke opiera o hor- 23

26 nú odkladaciu dosku, a keď je pohovka rozložená, o opierku a oporný uholník. ČALÚNENIE PODUŠIEK Podušky čalúnime molitanom hrubým 100 mm, ktorý môžeme narezať na potrebné rozmery z molitanových matracov. Lacnejšie je kúpiť zvyškový molitan v pásoch, ktorý na potrebné rozmery zlepíme alkaprénom. Nelepíme však celý prierez, lebo by vznikol nepružný tvrdý švík, ale len strednú tretinu. Podušku vložíme a zašijeme do obalu zo zrebného plátna, ktorý má všetky rozmery menšie o 10 mm než molitan. Podušky v obaloch priložíme na rámy, potiahneme vonkajšou potahovou látkou (ktorá má mať opäť všetky rozmery o 10 mm menšie než plátenný obal) a zospodu pribijeme čalúnnickými klinčekmi. Keďže je molitan v plátennom obale, stačí na poťah tenšia tkanina kretón a pod. Všetko kovanie i podperné nohy natrieme základnou farbou na kov a po zaschnutí čiernou krycou farbou. Po zaschnutí náteru všetko priskrutkujeme na hotové počalúnené podušky a podušky namontujeme do kostry pohovky. Poslednou prácou je výroba operadiel (obr. 8). Vyrežeme preglejku 75 a zospodu na ňu priskrutkujeme príchytku 78. Teraz preglejku zachytíme príchytkou za strmene pripevnené na bočniciach kostry a preglejku dáme do správnej polohy. Vrtákom 0 7 mm zvŕtame spoločne v hornej doske bočnice 15 i v preglejke otvor na záchytnú skrutku 76. Preglejku vysunieme zo strmeňa a po zapustení skrutku 76 na preglejku pripevníme. Na preglejku položíme molitan 79 (na všetkých stranách prečnieva) a obtiahneme kožienkou, ktorú napneme a zospodu pribijeme. Pohovka je hotová, treba len opraviť nátery kostry a namontovať opierky. OLDŘICH PREISLER NÁBYTEK DO LOŽNICE Obr Ve snaze získat v ložnici co nejvíce prostoru, rozhodl jsem se pro vlastní konstrukci nábytku. Tato konstrukce splňuje podmínku velkého úložného prostoru i v poměrně velmi malé místnosti, s rozměry 220X380 cm. Zvolil jsem běžnou koncepci: na jedné stěně skříňovou sestavu A se zabudovaným rozkládacím lůžkem B, na protilehlé stěně velkou skříň C (zčásti zapuštěnou do sousední místnosti) a toaletní stolek D (rovněž zapuštěný do sousední místnosti) se zrcadlem (obr. 1). Nábytek jsem zhotovil z dřevotřískových desek tloušťky 17 a 19 mm (podle momentální nabídky trhu), vytmelených a nastříkaných bílou syntetickou barvou UNIMAT. Všechny spoje jsou provedeny natupo, zalepeny studeným klihem Firmus a zajištěny dřevěnými špalíky a vruty. Při výrobě nábytku jsem vystačil s nejběžnějším vybavením: s vrtačkou Combi s příslušenstvím a okružní pilkou, hoblíkem a stříkací pistolí na vysavač. Protože provedení vlastních skříní A a C bylo již monohokrát popsáno, uvádím jen výrobu šoupácích dveří, které bylo nutno použít, aby prostor u skříní vyšel volný. ŠOUPACÍ DVEŘE Uzavírací plochu dveří tvoří naplizovaná koženka 4, která se při otevírání dveří skládá do poměrně malých skladů (podobně jako u průmyslově vyráběných koženkových vstupních dveří). Rozdíl je v tom, že sklady musí být podstatně menší, aby nezabíraly příliš velkou hloubku" skříně. Koženka je upevněna na bočních čelech 1, která zajišťují kolmost skladů při skládání koženky (obr. 2). Na čelech jsou upevněna pomocí plechových držáků vodítka 3 z umělé hmoty, do kterých zapadají vodicí tenkostenné úhelníky 2 přišroubované k horní stěně a dnu skříně. Aby se koženka nebortila ve svislém směru, jsou ve švech skladů protaženy dráty 5. Vydutí koženky ve vodorovném směru brání vodorovné držáky 7, a vydutí na horní a dolní straně vnější dřevěné lišty 8. S dveřmi lze manipulovat pomocí úchytek 6; krajní polohu dveří zajišťují magnety 9. Pro výrobu uzavírací plochy 4 je nejvhodnější koženka asi 1 mm tlustá, která není podlepená tkanivem. Manipulace s ní je snazší; je ohebnější a dá Í se podle potřeby v místech budoucí- * ho ohýbání poněkud ztenčit, aby odpor při otevíraní byl menší. Z role koženky o šířce 140 cm odstřihneme délku, která odpovídá celé výšce dveří. Podle šířky otevíraného prostoru určíme počet skladů při zvolené hloubce skladů při otevřené a zavřené skříni. V mém případě jsem zvolil hloubku skladů při otevřené skříni asi 30 mm. Při činné" šířce dveří 850 mm jsem zvolil 1 3 skladů. Počítáme-li s určitou rezervou pro šev na výztuhu drátem, vyjdou díly skladu š na 65 mm, a ty na zadní stranu koženky naznačíme. Důležité je, aby naznačené díly byly rovnoběžné a zároveň kolmé k horní a dolní hraně. Krajní díly koženky ponecháme tak široké, aby stačily na oblepení boč- : nich vodicích čel dveří. Podle nazna-? čených čar koženku přehneme a sešijeme. Velikost vzniklého oka musí odpovídat přibližně průměru použitého drátu 5 pro výztuhu. Koženku plizujeme v jednoduchém přípravku ze sololitu. Sololitové desky připomínají i listy zavřené knihy, mezi něž vkládá- j

27 me koženku. Švy jsou uvnitř a střed dílu je ohnutý kolem desky. Takto připravenou koženku tepelně upravíme jako zdroj tepla použijeme infražárovku. Koženku vyjmeme až po vychladnutí. Potom do ok navlékneme výztuhu 5 ze svařovacího drátu 0 2,5 mm (det. A na obr. 3). Navlékání je snadné s použitím vrtačky a mýdlové vody. Boční vodicí čela 1 zhotovíme asi 170 mm široká a 30 mm tlustá; výška odpovídá výšce dveří skříně. Vyrobíme je ze dvou asi 30 mm širokých lišt dřevotřísky 19 mm tlusté; lišty spojíme přilepením dvou sololitových desek z obou stran. Můžeme vhodně použít sololitových desek, které tvořily přípravek při tvarování koženky. Doprostřed čela, kam potom umístíme úchytku pro otevírání a zavírání dveří, vlepíme navíc kousek dřevotřísky. Z boku čela vydlabeme otvor pro zapuštěni magnetu 9 k zajištění krajní polohy. Ze zadní strany připevníme do rohů čel vodítka 3 z umělé hmoty pomocí plechových držáků (det. B na obr. 4). Rozteč vodicích rovin horních a dolních vodítek musí co nejpřesněji odpovídat rozteči hran vodicích úhelníků 2 a zároveň je nutné dodržet kolmost vodicí roviny ke svislé hraně čela. Na hotová čela nalepíme Alkaprenem volné konce koženky a připevníme úchytky 6 pro otevírání a zavírání. Ze zadní strany musíme na čelo dveří připevnit držáky 7 zabraňující vydutí koženky. Jsou to dva dráty směřující proti sobě, upevněné letmo na obou bočnicich. Na volné konce drátů připevníme smyčkami sklady koženky; polovinu skladů z jedné strany a druhou polovinu z druhé strany. Délka drátů je dána šířkou otevřených dveří, tzn. že při otevřených dveřích nesmi drát přesahovat přes okraje čel. Na skříňovou konstrukci ke dnu i horní stěně přišroubujeme vodicí tenkostenné úhelníky 2 15X15 mm. Jedna hrana úhelníku slouží k vedeni vodítek z umělé hmoty a musí být kvůli minimálnímu otěru vyhlazena a vyleštěna. Podmínkou pro dobré vedení je rovnoběžnost horního a dolního úhelníku. Rovnoběžnost se dá v malé míře dostavit podložením úhelníku. Dveře sestavíme tak, že horní úhelník odšroubujeme, dveře usadíme pomocí vodítek na spodní vodici úhelník, horní vodicí úhelník nasadíme do horních vodítek, zasuneme a je-li vše v pořádku, úhelník přišroubujeme. Je-li třeba, opravíme rovnoběžnost úhelníků nebo rozteče vodítek. Obr. 3 Nakonec upevníme na horní a spodní vnější stranu skříně dřevěné lišty 8, které kryjí zakončení a zabraňují vydutí koženky. Tyto lišty polepíme rovněž koženkou. Z jednotlivých, takto zhotovených dveří můžeme sestavit i průběžnou stěnu, jejíž díly jsou přesouvatelné na libovolné místo a jsou všechny ve stejné rovině. V///////X/A Obr. 4 ROZKLÁDACÍ LŮŽKO Lůžko se skládá z pevné části přišroubované k zadní stěně a z odsouvatelné části vlastně úložného 25

28 Obr. 5 prostom na lůžkoviny uložené na čtyřech kolečkách z umělé hmoty. Protože rozměry lůžka je většinou nutné řešit podle individuálních potřeb, neuvádíme podrobné rozměry. V mém případě má lůžko ve složeném stavu rozměry 1900X900X550 mm a v rozloženém stavu 1 900X1600X 550 mm; úložný prostor má rozměry 1800X700X450 mm. Princip rozkládání (obr. 5) záleží v tom, že se úložný prostor vlastně zásuvka na lůžkoviny pohybuje mezi vedením tvořeným podpěrami 5, které jsou stejně vysoké jako úložný prostor. Na podpěrách jsou podélně uloženy nosníky 2 vzájemně spojené lankem 6. Pokud jsou nosníky těsně vedle sebe ve složeném tvaru zaujímají šířku 900 mm. Po roztažení lůžka se nosníky rozloží s pravidelnými mezerami na rozměr 1600 mm. Na deskách jsou položeny dva kusy sololitu 4, které se překrývají. Podpěry 5, které tvoří zároveň vedení úložného prostoru proti bočnímu posuvu, jsou pevně uchyceny na zadní stěně 1 a spodní stranou se opírají o podlahu. Jejich tvar vznikl řezem obdélníku, jehož zbylá část tvoří vý- 26

29 ztuhu 10 a zároveň distanční vložku mezi bokem úložného prostoru 11 a vnějším pláštěm vysouvací části 12. Při složení postele oba díly do sebe zapadají a tvoří doraz. Při výrobě lůžka postupujeme tak, že nejprve vyrobíme zadní stěnu 1, k níž nahoře připevníme úzkou poličku. Polička tvoří jednak odkládací plochu a jednak zabraňuje možnému styku spícího s chladnou zdí. K zadní stěně upevníme pomocí příchytek 9 obě podpěry 5. Příchytky ohneme z plechu do tvaru písmene U; ke stěně je přišroubujeme uvnitř příchytky čtyřmi vruty. Podpěry připevníme k příchytkám z boku čtyřmi šrouby M5X30 a zajistíme maticemi. Pak vyrobíme zásuvku 11 na lůžkoviny; zespodu upevníme čtyři kolečka z umělé hmoty, aby se zásuvka lépe vysouvala. Výška hotové zásuvky (včetně koleček) musí být přesně stejná, jako je výška obou podpěr a šířka o několik milimetrů menší, než je světlost podpěr, aby se zásuvka dobře zasouvala. Po stranách upevníme k zásuvce výztuhy 10. Nakonec upevníme k zásuvce vnější plášť 12; bočnice vnějšího pláště musíme přišroubovat tak, aby vnitřní prostor mezi nimi byl asi o 7 až 9 mm větší, než je vnější vzdálenost podpěr 5. To proto, že na bočních hranách nosníků jsou uchycena lanka určující vzájemné vzdálenosti nosníků pro rozložení lůžka. Tato boční vedení a úchytky lanek musí mít v pohyblivé části volný prostor. Vlastní ložnou plochu tvoří devět podélných nosníků 2 z tvrdého dřeva asi 25 až 30 mm tlustých a 100 mm širokých. Nosníky uřežeme tak dlouhé, aby nepřesahovaly přes vnější okraj podpěr. U všech prken srazíme přední hrany, aby sololit, který se po nich přesouvá, na tyto hrany nenarážel. Pak vyřízneme z plechu asi 1,5 mm tlustého osmnáct desek 7 rozměrů asi 80X30 mm. Do středu desek vyvrtáme otvory, k nimž privaríme matice Obr. 6 M6 a dále vyvrtáme dva otvory pro vruty. Maticí 8 provlečeme oko ze silonového lanka 6 (vhodný je vlas pro výplet tenisové rakety), a lanko z vnitřní strany zajistíme šroubkem M6. Desku upevníme dvěma vruty na konec nosníku, v němž jsme předem zhotovili zahloubení pro šroub s maticí. Takto spojíme lankem na obou koncích všech devět nosníků; délka lanka mezi deskami určuje vzdálenost mezi jednotlivými nosníky při rozloženém lůžku. Desky připevníme tak, aby přečnívaly asi 10 mm přes spodní okraj nosníků; zabráníme tak sesunutí nosníku z podpěry. Na nosníky položíme dva kusy sololitu 4, které se ve středu překrývají. Přední díl připevníme několika vruty k prvnímu nosníku, zadní díl, který je vrchní, přišroubujeme přes podložku 3 ze sololitu k poslednímu zadnímu nosníku a zároveň k podpěrám. Podložka je nutná pro snadné zasouvání předního-spodního dílu sololitu, zároveň tvoří pro něj doraz. Při rozkládání nejprve vysuneme jen zásuvku; lůžkoviny vyjmeme a položíme do zadní části. Potom vysuneme nosníky i se sololitem. Maximální roztažení je omezeno délkou ocelového lanka. Při skládání je postup opačný. Matrace zhotovíme z molitanu 10 cm tlustého. Jednu matraci slepíme do šířky 90 cm, druhou matraci tvoří dva pásy 35 cm široké, potažené látkou a jednou dlouhou hranou sešité. Při složeném lůžku slouží tyto pásy vzadu jako opěradlo. Ä TOALETNÍ STOLEK Je zapuštěn do skříně v sousední místnosti, aby nezabíral užitný prostor ložnice. Toaletní stolek má čtyři menší zásuvky a jeden větší úložný prostor. Zásuvky se otevírají vytočením do stran kolem vnějších čepů. To umožňuje přístup blízko k zrcadlu při jejich otevření (obr. 6). Zásuvku zhotovíme z překližky 9 mm tlusté a hranolu z tvrdého dřeva, který je nosným dílem celku. Dno zásuvky je čtvrtinou kruhu. Středem této části kruhu je bod otáčení zásuvky. Ve vzdálenosti asi 5 7 mm od okraje vymezujeme drážku, do níž zasuneme asi 4 mm tlustou překližku. Po stranách ji uchytíme do zářezů v bočních dílech zásuvky. Otočnými čepy jsou klavírové závěsy uchycené na konstrukci stolku a hranolu zásuvky. Klavírový závěs přišroubujeme nejdříve na konstrukci stolku a potom k němu přišroubujeme otevřenou zásuvku. ING. OTAKAR ZAHRADNÍK 27

30 ÚPRAVA BYTOVÉHO GONGU V ostatnom čase sa čoraz viac začínajú v domácnostiach používať namiesto klasických zvončekov alebo bzučiakov dvojhlasné, prípadne viachlasne gongy. Dobrú kvalitu majú gongy od rôznych zahraničných výrobcov, ale pomerne najdostupnejší, aj cenové, je sovietsky gong. Možno ho kúpiť v predajni Čajka, v predajniach Bazár, prípadne pri príležitostnej návšteve ZSSR. Má robustnú konštrukciu a príjemný, ale dosť prenikavý zvuk. Napájacie napätie je 220 V, 50 Hz. Elektrické zapojenie gongu je na obr. 1. Obr Nevýhodou tohto typu gongu je, že sa nedá priamo použiť v bytoch, kde je na napájanie bytového zvončeka spoločný napájači transformátor pre celé schodište. Toto riešenie je však bežné pre všetky nové domy. Preto treba zapojenie gongu upraviť. Prvá úprava je najjednoduchšia, lebo v podstate len odstránime, pripadne odpojíme vstavaný napájači transformátor. Elektromagnet gongu je navrhnutý na napätie 8 V a aj sekundárne napätie spoločného schodišťového napájacieho transformátora bytových zvončekov býva spravidla 8 V. Po prekontrolovaní tohto napätia vhodným meracím prístrojom môžeme gong priamo na existujúci rozvod pripojiť podľa obr. 2. Napätie meriame na prívodoch k bytovému zvončeku, pri súčasnom stlačení tlačidla bytového zvončeka. Na kontrolu tohto napätia môžeme v núdzi použiť aj žiarovku 12 V/0,1 A, ktorá už pri napätí 8 V dosť výrazne svieti. Gong bude mať prenikavý zvuk, len ak je spoločný napájači transformátor navrhnutý na dostatočný výkon. Na tento typ gongu je totiž pri napájačom napätí 8 V potrebný prúd 2,5 až 3,5 A. Ak napájači transformátor nie je schopný tento výkon podať, potom má gong len veľmi slabý, prípadne jednohlasný alebo nijaký zvuk. Výhodou tejto úpravy je, že nepotrebujeme kupovať ani vyrábať ďalšie súčiastky. Druhú úpravu urobíme, ak sa ako spoločný schodišťový napájači transformátor použil bežný zvončekový transformátor. Tieto transformátory v závislosti od výrobcu majú sekundárne napätie 3, 5 a 8 V a menovitý prúd 0,2 až 0,5 A. Tento výkon nie je dostatočný na spoľahlivú činnosť gongu. Praktické zapojenie je na obr. 3. Kondenzátor C1 má mať čo najväčšiu kapacitu a prevádzkové napätie aspoň 6 V, lepšie však 10 až 15 V. Diódy Dl až D4 môžu byť ľubovoľné, avšak na prúd minimálne 1 A a na napätie minimálne 200 V. S výhodou možno použiť výpredajové alebo bazárové typy. Ja som použil diódy typu KY 712 za 3, Kčs. Diódy a kondenzátor sú umiestené podľa obr. 4 na platničke 1 z izolantu (kartit, textgumoid, sklotextit, novodur a pod.) na mieste, z ktorého demontujeme pôvodný napájači transformátor. Umiestenie platničky spolu so súčiastkami je zrejmé z fotografie. Ak ani prvou ani druhou úpravou nedocielime vyžadovaný výsledok, môžeme gong zapojiť podľa obr. 5.

31 Pri tomto zapojení sa využíva napájači výkon zo spoločného schodišťového zvončekového transformátora len na napájanie cievky pomocného relé Re. Spínacie kontakty tohto relé potom zapínajú pôvodný napájači transformátor gongu na napätie 220 V. Môžeme použif ľubovoľné relé (ploché telefónne, jazýčkové a pod.) s ovládacím napätím 3 až 5 V jednosmerného napätia, alebo len jazýčkový kontakt v skle (v Bazáre za 1,50 Kčs za 1 kus), na ktorý navinieme 200 závitov vodiča CuT 0 0,3 mm. Vinutie zalejeme živicou Epoxy Relé spolu s usmerňovačom umiestime do spodnej časti gongu, prípadne do vhodného krytu mimo gongu. Detailnejšiu konštrukciu neuvádzame, lebo toto riešenie sa pravdepodobne využije len ojedinelé a môžu si naň trúfnuf len skúsení domáci majstri. Pri tejto úprave treba daf pozor, lebo pracujeme s napätím 220 V a akákoľvek neopatrnost by mohla maf za následok úraz elektrickým prúdom! Ani pri jednej z uvedených troch úprav nie je potrebný zásah do domovej inštalácie zvončekov. LUBOMÍR SKÝVA Použitý materiál: SKRINKA NA ŠPINAVÚ BIELIZEŇ V malých moderných bytoch je často veľký problém s prechodným skladovaním špinavej bielizne, kým ju nevyperieme. Možno to riešiť pomocou bielizníka. ktorého konštrukcia je veľmi jednoduchá a nenáročná. Potrebný materiál lišty možno kúpiť hotové v modelárskej predajni. Rozmery a náter sa dajú upraviť podľa potreby. Konštrukcia sa skladá z dvoch rovnakých rámov, ktoré sú navzájom spojené lepením (lepidlo Herkules alebo Epoxy 1200, prípadne Lepox) a skrutkami do dreva. Obidva rámy sú vytvorené z líšt 15X20 mm, ktoré sú spojené preplátovaním a lepením a zabezpečené oknárskymi uholníkmi. Uholníky sú na nosníky prilepené Alkaprénom (alebo Epoxy) a priskrutkované skrutkami do dreva. Na horné a dolné lišty sú na prednej strane po celej dĺžke pripevnené lišty 5X5 mm. Na ne sú potom v pravidelných rozstupoch nalepené zvislé lišty 10X10 mm. Rozstup medzi nimi udržiavajú prilepené krátke lišty 10X10 mm, ktoré musia byť v prípade väčších rámov o 10 mm kratšie, ako je rozstup zvislých líšt, lebo do medzier sa ešte vlepia lišty 10X10 mm, ktoré tvoria dno bielizníka. Na hornú časť bielizníka je priskrutkované doska 120X670 mm, na ktorú je klavírovým závesom pripevnené odklápacie veko. Na šiestich zvislých nosníkoch sú prilepené krátke hranolčeky vo vzdialenosti 5 mm od horných nosníkov; do vzniknutej medzery sa zaviažu šnúrky plátenného vreca, ktoré je ušité z vhodného materiálu. Všetky časti sú pred lepením vybrúsené šmirgľovým papierom (hrubším a jemnejším) a natreté bielym epoxidovým lakom. Rukoväť na veku je z tvrdého dreva a je natretá priesvitným lakom, prípadne lepidlom Epoxy. ING. JÁN KOVARČÍK 29