Erich Maria Remarque

Transkript

1 14. Erich Maria Remarque Vypracovala: Martina Miškeříková, červenec 2013 Název školy Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Název a číslo OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5 Název šablony klíčové aktivity Číslo šablony, sady a materiálu Vzdělávací oblast dle RVP Tematický celek dle ŠVP Předmět, obor, ročník Anotace I/2 Zvyšování kvality výuky prostřednictvím ICT VY_12_INOVACE_02_01_14 Estetické vzdělávání Erich Maria Remarque Český jazyk a literatura, OA, 3. ročník Účelem pracovního listu je přiblížit žákům život a dílo představitele německé meziválečné literatury E. M. Remarqua. Realizátorem tohoto projektu je Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2 Erich Maria Remarque Německý romanopisec, nejvydávanější autor 20. století, odpůrce války, jeho celoživotním tématem se staly osudy vojáků a válečných veteránů. Život Vlastním jménem Erich Paul Remark. Narodil se v německém Osnabruku, otec pracoval jako knihvazač. Studoval na učitelském ústavu, který nedokončil a v roce 1916 nastoupil jako dobrovolník do 1. světové války. V roce 1918 byl raněn a konec války jej zastihl v lazaretu. Poté absolvoval řadu povolání, pracoval jako účetní, obchodní cestující, reklamní poradce. Slavným se stal po vydání svého prvního románu, ve kterém popisuje osobní zážitky ze západní fronty. V roce 1931 přesídlil do Švýcarska. V roce 1933 spálili fašisté demonstrativně jeho knihy a roku 1938 jej zbavili německého občanství. V roce 1939 odcestoval do USA. Střídavě žil v USA a Švýcarsku. Zemřel v Locarnu u Ženevského jezera v roce Dílo Hlavním tématem Remarqua byla válka. Při tvorbě románů se inspiroval osobními zkušenostmi, hrdinové jeho děl jsou nositeli mnohých autobiografických rysů. Ve svých románech se věnoval politickým otřesům, kterými procházela Evropa ve 20. a 30. letech 20. století. Některá z Remarquových děl jsou přijímána sporně a bývají označována jako kolportážní romány, tj romány s jednoduchou zápletkou určené k odreagování. Autor v nich opakoval osvědčená témata a zápletky. Na západní frontě klid V protiválečném románu popisuje autor krutou válečnou realitu. Hlavní hrdina Pavel Baumer se rozhodne pod vlivem třídního profesora spolu se svými kamarády narukovat do 1. světové války. Pavel popisuje vše od výcviku, pobytu na frontě až po dovolenou a život v kasárnách. Čtenář je seznamován s realitou života v zákopech soustředěnou na úsilí najíst se, vyspat se a přežít další útok. Postupem času jeho nadšení pro válku opadá a jeho kamarádi jeden po druhém umírají. Všechny scény jsou popisovány velmi realisticky až naturalisticky. Během čtrnáctidenní dovolené zjišťuje, jak moc jej válka poznamenala. Nedokáže komunikovat se svými blízkými a jeho dřívější zájmy mu připadají pošetilé. Kniha končí Pavlovou smrtí na frontě. Román je vyprávěn v ich-formě, jsou zde retrospektivní pasáže, ve kterých hrdina rekapituluje svůj život. Tento román upoutal největší pozornost. Stal se světovým bestselerem. A Několik deštivých týdnů je za námi šedivé nebe, šedivá roztékající se země, šedivé umírání. Už když jsme na cestě ven, proniká nám voda pláštěm i oděvem a v mokru jsme po celou dobu. Nikdy neusycháme. Kdo ještě má boty, obvazuje si je nahoře pytli od písku, aby mu blátivá břečka do nich nenatekla tak rychle. Na pušky se lepí kusy bahna, uniformy jsou olepené bahnem, všechno je tekuté a rozbředlé, všechno je jediná čvachtající, vlhká, olejovitá hmota zeminy, v níž stojí žluté tůně se spirálovitými červenými kalužemi krve a do níž pomalu klesají mrtví, ranění i ti, co ještě přežili strana 2

3 Vichřice se divoce nad námi točí, krupobití střepin rve z šedé a žluté změti pronikavý dětský křik raněných a za nocí se roztrhaný život lopotně prosténává k mlčení. Naše ruce jsou země, naše těla jsou bláto a naše oči dešťové kalužiny. Nevíme, zda ještě žijeme. Cesta zpátky Tento román je volným pokračováním předchozího románu. Jeho hrdinové jsou bývalí členové Baumerovy jednotky. Po čtyřech letech prožitých v zákopech se vracejí domů, aby se začlenili do společnosti. Ta však není na jejich návrat připravena. Není schopna pochopit, čím tihle mladíci prošli. Ti naopak nejsou ochotni akceptovat poválečnou realitu a její pokryteckou morálku. B Pořád víc a víc amerických vojáků přichází. Prostranství je teď plné zvědavců. Je to zvláštní chvíle. Díváme se na ně a mlčíme. Američané stojí kolem nás do půlkruhu, samí velcí statní lidé, na první pohled je na nich vidět, že měli vždy dosyta co jíst. Všichni jsou mladí žádný z nich není ani přibližně starý jako Adolf Bethke nebo Ferdinend Kosole, a to přece nejsou zdaleka nejstarší z nás. Ale žádný z nich není tak mladý jako Albert Trosske nebo Karel Broger, a to nejsou pořád ještě naši nejmladší. Stojíme pořád ještě v koutě, hustě seskupeni kolem našich raněných, - ne že bychom se báli, ale proto, že patříme k sobě. Američané se šťouchají a ukazují na naše staré, opotřebované věci. Jeden z nich nabízí Breyerovi kus bílého chleba, ale Breyer nebere, ačkoliv mu hlad kouká z očí. Najednou kdosi s potlačeným výkřikem ukazuje na obvazy našich raněných. Jsou z krepového papíru a omotané provázkem. Všichni se koukají na raněné, pak ustupují a něco si šeptají. Na jejich přívětivých tvářích se ukazuje výraz soucitu, protože vidí, že nemáme už ani gázová obinadla. Muž, který na nás před tím volal, klade Bethkovi ruku na rameno: Němec dobrá voják-! říká, statečná voják -. Ostatní horlivě přikyvují. Neodpovídáme, protože teď nemůžeme odpovídat. Poslední týdny nás moc schvátily. Museli jsme znovu a znovu do ohně a nadarmo jsme ztráceli lidi, ale nenadělali jsme přitom moc řečí, poslouchali jsme, jako jsme poslouchali po celý ten čas, a nakonec měla naše rota z původních dvou set už jen dvaatřicet mužů. A tak jsme vyšli odtamtud a už jsme dál nepřemýšleli, a neměli jsme už jiný pocit, než že jsme poctivě udělali, co nám bylo uloženo. Ale teď, pod soucitnými pohledy Američanů, chápeme, jak to všechno bylo nakonec nesmyslné. Podívaná na jejich nekonečné, bohatě vystrojené a vyzbrojené kolony nám ukazuje, jak beznadějná byla přesila lidí a materiálu, proti které jsme obstáli. Tři kamarádi Příběh přátelství tří kamarádů v období světové hospodářské krize. Vítězný oblouk Příběh se odehrává ve Francii těsně před vypuknutím druhé světové války. Hlavní hrdina žije ilegálně v Paříži, kam uprchl před nacismem. Jmenuje se Ludwig Fresenberg (ve Francii si říká Ravic), pochází z Německa a pracuje ilegálně jako lékař. Román byl napsán francouzsky. strana 3

4 Černý obelisk Odehrává se v Německu na začátku dvacátých let 20. století v době, kdy v zemi vládne hyperinflace. Nabízí pohled mladého člověka poznamenaného válkou na svět. Mnohá Remarquova díla byla zfilmována. Otázky a úkoly: 1. Charakterizuj slohový útvar ukázky A. 2. Z ukázky A vypiš anaforu. 3. Zařaď ukázku B do kontextu literárního díla. 4. Z jakého pohledu popisuje Remarque válku? 5. Proč byla Remarquova díla nacistickou propagandou odmítána? 6. Na základě ukázky B charakterizuj ustupující vojáky. ŘEŠENÍ 1. Charakterizuj slohový útvar ukázky A Popis 2. Z ukázky A vypiš anaforu šedivé nebe, šedivá roztékající se země, šedivé umírání 3. Zařaď ukázku B do kontextu literárního díla. Ukázka je z díla Cesta zpátky. Válka se chýlí ke konci, hlavní hrdina bilancuje. 4. Z jakého pohledu popisuje Remarque válku? Remarquovo dílo je silně protiválečné. 5. Proč byla Remarquova díla nacistickou propagandou odmítána? Remarquovo dílo je silně protiválečné. Hitler potřeboval oslavu velkého německého vojáka, vojáka vítězícího, ne umírajícího. 6. Na základě ukázky B charakterizuj ustupující vojáky. Němečtí vojáci byli psychicky i fyzicky vyčerpáni, vzbuzovali soucit. Jediné, co jim zbylo, bylo přátelství. Iluze, se kterými šli do války, vzaly za své. strana 4

5 Použitá literatura: Erich Maria Remarque : Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Odeon 1973 Kolektiv autorů : Literatura pro 3. ročník středních škol, nakladatelství Didaktis spol. s r.o., 2009 (S100430) Vladimír Prokop : Přehled české literatury 20. Století O.K.-Soft 2005 Věra Martinková, Pavla Ziegová, Daniela Fochová : Čítanka 3, Trizonia, ISBN strana 5