Četba K článku Upleť čtverec z jarního čísla časopisu:

Transkript

1 číslo 2/2015

2 Co v tomto čísle najdete Četba... 3 Šikovné ruce pomáhají sirotkům v Africe... 4 Bylinky a jejich využití... 5 Opékání buřtů... 6 Nástup jara... 6 Krása květin... 7 Vystoupení divadelního souboru Kvítko... 8 Trénování paměti... 9 Lidé a psi (pravda a přetvářka) Svátek matek Návštěva hřebčína v Heřmanově Městci Návštěva ze Slovenska XII. ročník Májového koulení Vystoupení Josefa Zímy VIII. letní sportovní hry Výlet na pardubický zámek Dědovy vzpomínky Kdo je Garfield? Kdo je kdo v našem domově? Význam křestního jména Sudoku Správné řešení osmisměrky a sudoku Svoje narozeniny budou slavit Noví obyvatelé našeho domova S lítostí oznamujeme, že nás navždy opustili

3 Četba Četba knížek je mým velkým koníčkem. Začalo to v dětství, kdy jsem dostala první knížku, a už mne to neopustilo. Čtu knihy všeho druhu a v naší knihovně nacházím i to, co jsem ještě nečetla. Například o Napoleonovi, Chopinovi, Dostojevském, Marii Sklodowské a jejím manželovi, o císařovně Kateřině Veliké, o všech Ludvících, o Bernardu Shaw a jiných osobnostech a o jejich osudech. Nevěděla jsem, že Benjamin Franklin založil první veřejnou knihovnu na světě, uspořádal sbírku na městskou nemocnici, zřídil ve Philadelphii požární stanici, objevil elektrické napětí v blesku a vynalezl bleskosvod (to jsem jediné věděla), zmapoval Golfský proud, zasadil se o zavedení letního času, sestrojil bifokální brýle a jiné vynálezy. To se psal rok 1753! Kdo by takové zajímavosti čekal v knížce o mileneckých a manželských láskách? A zajímavé jsou na starých knížkách ceny 14 Kčs, 24 Kčs. Dnes jsou daleko dražší, ale tenkrát, když jsme byli mladí, byl velký výběr hodnotných knih. Byli jsme v klubech čtenářů a objednávali jsme si na celý rok pěkné knížky. Četba nám toho pro život dala mnoho a na každém se pozná, zda četl nebo ne. I na dětech je znát, že čtou, protože se umí dobře vyjadřovat a mají dobrou zásobu slov. Je mi líto těch, kteří špatně vidí a nemohou číst, ale vychází u nás už mnoho let časopis Náš domov, a tak soused nebo sestra rádi články a příspěvky přečtou všem, kdo chtějí. Časopis je stále lepší svým obsahem a opatřen krásnými barevnými fotografiemi. Čtěte prosím a nechte časopis kolovat, ať si ho mohou prohlédnout všichni na oddělení. Jaroslava Rousková klientka z odd. D3 K článku Upleť čtverec z jarního čísla časopisu: V minulém, jarním čísle časopisu Náš domov jsme v článku Knit a Square/Upleť čtverec uvedli nekompletní informace a rádi bychom je nyní doplnili. Do projektu se naše klientky a zaměstnankyně zapojily především díky iniciativě Veroniky Pravdové z odd. L0, která o této charitativní akci informovala. O veškerou organizaci, od zajištění potřebného materiálu, poskytnutí různých tipů a rad, přes kompletaci zásilky a její zabalení se postaralo oddělení L0. Na následující straně tak přinášíme článek od těch nejpovolanějších pracovnic oddělení L0. 3

4 Šikovné ruce pomáhají sirotkům v Africe Přestože o projektu Upleť či uháčkuj čtverec informovalo již v jarním vydání našeho časopisu sociální oddělení, chtěly bychom i my k této akci napsat pár slov, protože jsme chtěly původně o akci informovat až po odeslání zásilky se čtverci do Afriky. Tento celosvětový projekt se objevil na internetu v průběhu ledna a od té doby se do něj zapojila spousta obyvatelek České republiky. Také my jsme se rozhodly, že bychom mohly tuto akci podpořit. Z původně zamýšleného programu pro naše oddělení vznikl projekt celého našeho domova a my bychom tímto rády poděkovaly ostatním kolegyním a klientkám, které pomohly zhotovením čtverců. Myslíme si, že pro klienty i pro nás byl tento projekt velice prospěšný. Ať již možností pomoci osiřelým a nemocným dětem, tak možností vrátit se k něčemu, co bylo a možná ještě je naší zálibou. Některé klientky upletly či uháčkovaly jeden čtverec, jiné jich udělaly více a stále s nimi pokračují. Klientky, které pro své zdravotní omezení již neudrží jehlice či háček v ruce, sedávají s námi zaměstnankyněmi a dívají se, radí, povídáme si. Jsou to pro ně i pro nás velice pěkná odpoledne a dávají nám příležitost pomoci jiným. Zásilka se čtverci byla z našeho domova odeslána po Velikonocích a čítala 646 čtverců. Odeslání zásilky uhradil náš domov a tímto bychom také velice rády poděkovaly našemu vedení, které nám na odeslání čtverců investovalo již nemalou částku. O tom, zda náš balíček byl doručen přímo do Jihoafrické republiky, se můžeme přesvědčit na internetu a ověřit si, že naše pilná práce pomůže sirotkům a nemocným dětem. V místě doručení pracují dobrovolníci, kteří čtverce do dek sešívají. Kombinují v každé dece čtverce poslané z různých konců světa, různé barvy, vzory a styly. Tedy není celá deka sešita jen z námi zhotovených čtverců, ale v každé dece, která jim projde rukama v Africe, jistě bude alespoň jeden náš čtvereček. Tedy vlastně můžeme říci, že 646 čtverců = 646 dek, které přikrývají osiřelé či nemocné děti. Ještě jednou Vám všem moc děkujeme za pomoc, ať již manuální, slovní či materiální. Kolektiv odd. L0 4

5 Bylinky a jejich využití Kopřiva, mateřídouška, heřmánek, meduňka, máta, pelyněk, řepík, kostival, kaštan, měsíček, jitrocel, podběl, hloh, srdečník, oregano, černý bez, lichořeřišnice, česnek, šípek, rakytník, ostropestřec, třapatka, kotvičník, fenykl, anýz, arnika, kozlík, tužebník, petrklíč. Toto je výčet bylin, o kterých nám vyprávěla bylinkářka Hana Binková ve středu Dozvěděli jsme se, že mateřídouška spolu s jitrocelem by neměla chybět v žádné bylinkové lékárně. K uklidnění je dobré uvařit si heřmánkový čaj, který by se ale neměl užívat dlouhodobě. Stejně tak kopřivový čaj na pročištění. Na problémy se žaludkem většinou zabírají nepříliš chutné hořké čaje, například pelyňkový nebo čaj z měsíčku lékařského. Pokud potřebujete zahojit kožní poranění, dobrá volba bude řepík, jitrocel nebo arnika. Při problémech se srdečním tlakem se využívá například srdečník nebo hloh. Pokud potřebujete tělu dodat vitamín C, ideálním receptem je namočit přes noc usušené šípkové plody do pitné vody a tu následující den vypít, protože se do ní vylouhují zdravé vitamíny a nezničí se vařením. Jako přírodní acylpyrin se využívá tužebník, jako přírodní antibiotikum můžete využít například lichořeřišnici (dají se jíst květy i listy). O různých bylinách a jejich účincích by se dalo psát a vyprávět hodiny. Nutné je ale podotknout, že stejně jako se vším v životě, nemělo by se to s bylinkami přehánět a při dlouhodobějším užívání je dobré se řídit doporučením člověka, který účinkům bylin rozumí. Naši klienti i někteří zaměstnanci uvítali, že se o bylinkách mohli dozvědět nejen teoreticky, ale bylinné čaje či tinktury si mohli od paní bylinkářky Hany i zakoupit. Mgr. Lenka Kellerová sociální pracovnice 5

6 Opékání buřtů Ve středu proběhlo na naší zahradě tradiční opékání buřtů. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli s našimi klienty posedět v zahradě a pochutnat si na prvních letošních opečených špekáčcích, k nimž se podávalo pivo a minerálka. V rádiu nám k tomu hrála country hudba. Jelikož ani letos žádná čarodějnice na koštěti nepřiletěla, museli jsme použít čarodějnici vlastní výroby, která na vše bedlivým okem dohlížela. Panovala příjemná atmosféra a veselá nálada. Mgr. Petra Linhartová vedoucí sociálního oddělení Nástup jara Letošní předjaří nás překvapilo pěkným teplým počasím. Nádherné květy magnolií oznamovaly jaro. I naše sestřičky vítaly příchod jara, osázely volná místa v předzahrádce petunkami, truhlíky za okny muškáty, staraly se o ně, zalévaly a kytičky se odměnily pěknými kvítky. Počasí nám přálo, bylo hezky, příjemný pobyt v parku, procházky, hezké posezení na lavičkách za zpěvu ptáčků ve větvích stromů a za vůně šeříku a akátu. Bylo milé pozorovat, jak kosi na trávníku hledají potravu pro svá mláďata. Jaro přišlo, ale trošku zlobí svým počasím. Musíme doufat, že brzy přestane trucovat a ukáže nám svou krásu. Jiřina Tůmová klientka z odd. B 6

7 Krása květin Teplé počasí nás začátkem května zlákalo k menšímu výletu. Několik klientů našeho domova vyrazilo společně s Markétou Zrůstovou a Ilonou Vobejdovou z odd. L1, Věrou Zajícovou z odd. L2 a se sociální pracovnicí Petrou Holubovou do zahradnictví v nedalekých Dubanech. Pro některé to byla premiéra první, ale určitě ne poslední návštěva, někteří již zahradnictví znají jako své boty. Potěšilo nás, že se od loňského roku opět znatelně rozrostlo jak plochou, tak sortimentem. Tentokrát jsme se zaměřili především na balkonové rostliny a vše nezbytné k jejich pěstování truhlíky, zeminu, sazeničky. Také nabídka bylinek (v současné době tolik moderních) nezůstala bez povšimnutí, takže jsme zpátky vezli plný kufr s voňavou šajvějí, citronovou trávou, řadou muškátů, několika černookými Zuzanami, orchidejí, Mgr. Petra Holubová sociální pracovnice Zleva: pan Jiří Fenyk (odd. L2), paní Ilona Vobejdová (odd. L1), paní Alenka Marvanová (odd. D3), paní Věra Pecková (odd. L1), paní Markéta Zrůstová (odd. L1). 7

8 Vystoupení divadelního souboru Kvítko V neděli navštívil náš domov dvanáctičlenný divadelní soubor, který k nám v posledních letech jezdí pravidelně pobavit naše klienty. Jelikož je velice oblíben a představení po celou dobu vyvolává u diváků úsměv na tvářích, nenechali jsme si ho ujít ani s letošní komedií s názvem Sólokapři jak se patří. Příběh nás zavedl do staré Prahy, kde městské drbny shánějí klepy o místních obyvatelích, o kterých poté zpravují samotného Lucifera a ten si ty zkažené duše odnáší do pekla. Celé vystoupení prolínaly staropražské písně za doprovodu harmonik. Většinu skladeb naši klienti znali a mohli si společně zanotovat. Během asi hodinového vystoupení herci převlékli mnoho kostýmů, od batolat až po staré dámy, k pobavení všech. Mgr. Petra Linhartová vedoucí sociálního oddělení 8

9 Trénování paměti Od probíhá v našem zařízení další cyklus trénování paměti. Každý týden k nám dochází trenérka paměti paní Bc. Eva Merclová a podněcuje naše klienty různými úkoly, slovními hrátkami, přesmyčkami a domácími úlohami k tomu, aby jejich mozek nezahálel. Skupinka čítající deset až dvanáct klientů se k této aktivitě sešla již na jaře a na podzim 2014 a kvůli jejich neutuchajícímu zájmu jsme trénink paměti opět zorganizovali. Je zajímavé sledovat, jak trénování paměti vnáší do života zúčastněných nové podněty a zájmy vyměňují si dojmy z psaní domácích úkolů, podněcují se v aktivitě, otevírají se jim nová komunikační témata a spolu s tím se utužují jejich vztahy založené na jiné bázi než na statutu klientů domova pro seniory. Kromě rozvoje poznávacích funkcí jsou tyto jevy další neméně významnou součástí setkávání a možná také důvod, proč klienti o podobné aktivity stále projevují zájem. Mgr. Lenka Kellerová sociální pracovnice Bc. Eva Merclová je certifikovanou trenérkou paměti. Účastníci kurzu Trénování paměti v pilném soustředění. 9

10 Lidé a psi (pravda a přetvářka) Doma jsem měla dvě knihy od Axela Munthe básníka a filozofa. Knihu o životě a smrti a Knihu o lidech a zvířatech. Pro zajímavost vypisuji pár řádků z Knihy o lidech a zvířatech z naší knihovny: Říká se, že lidumilnost je nejvyšší ctnost na světě. Obdivuji se lidumilnosti a věřím pevně, že je vyhrazena jen ušlechtilým duchům. Moje duše je příliš malá, moje myšlenka letí příliš blízko země, než aby tam někdy mohla dostihnout, a jsem nucen se přiznat, že čím déle žiji, tím více se vzdaluji od tohoto vysokého ideálu. Lhal bych, kdybych řekl, že miluji lidi. Ale miluji zvířata, utlačená, opovrhovaná zvířata a nedbám, jestli se mi někdo vysmívá, když říkám, že je mi lépe mezi nimi než mezi většinou lidí, s kterými se na své cestě setkávám. Když člověk mluví s nějakým člověkem čtvrt hodiny, má toho obyčejně dost, není-liž pravda? Já aspoň pocítím pak obyčejně chuť odejít a vždycky se divím, že člověk, s kterým mluvím, se nepokusil uniknout již mnohem dříve. Ale nikdy se nenudím ve společnosti milého psa, i když se vůbec spolu neznáme. Často, když potkám psa, který jde a přemýšlí, zastavím se a zeptám se ho, kam jde a pohovořím si s ním chvíli, a i když z toho není žádná rozmluva, je mi dobře, když se mohu na něj dívat a snažit se vmyslit do myšlenek, které v něm pracují. Psi mají před lidmi ohromnou výhodu, že se nedovedou přetvařovat. V něčem měl pan Munthe před mnoha lety asi pravdu, ale já mám všechny lidi ráda, jen ne ty, kteří pravdu nemluví, přetvařují se, a těch dnes známe také dost. Jaroslava Rousková klientka z odd. D3 10

11 Svátek matek Tento krásný slavnostní den připadá vždy na druhou květnovou neděli. Každoročně k nám přicházejí děti z mateřské školy z Jiráskovy ulice, aby nás opět překvapily, co všechno se dokázaly naučit, zapamatovat si a před početným publikem předvést. Letos v doprovodu paní učitelky Mgr. Jolany Chourové, DiS., Jiřiny Kvisové a Martiny Pošíkové předvedly hru na zobcovou flétnu (ve skupině a některé odvážné děti i samostatně), zazpívaly milé dětské písničky a přednesly veselé říkanky. Nejstarší děti předškoláci zahrály veršovanou operetku Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře nazvanou Budulínek. Aby si naše klientky i někteří muži, kteří přišli oslavit Den matek, odnesli z kulturní místnosti nejen dobrou náladu a úsměv na tváři, vyrobily jim děti krásná žlutá sluníčka, která si mohou vystavit, a každý den tak pro ně bude sluníčkový a veselejší. Mgr. Petra Holubová sociální pracovnice 11

12 Návštěva hřebčína v Heřmanově Městci V Heřmanově Městci se nachází pobočka Národního hřebčína Kladruby nad Labem, místní stáje jsou výcvikovým střediskem hřebců. Vzhledem k tomu, že hřebčín je situován deset minut chůze od našeho domova pro seniory, vypravili jsme se v pondělí se skupinou jedenácti našich klientů prohlédnout si místní prostory. Doprovodem klientů se stali studenti střední zdravotnické školy, kteří k nám chodí na praxi, naší průvodkyní po hřebčíně PharmDr. Tereza Machová. Vyslechli jsme si výklad k historii vzniku hřebčína, který dříve vlastnili pánové z rodu Kinských. Dále také komentáře k obrazům s motivem parforsních honů, prohlédli jsme si různá jezdecká sedla i postroje na koně. Na vlastní oči jsme viděli, že oproti hlavnímu hřebčínu v Kladrubech, v Heřmanově Městci nenajdeme starokladrubské bělouše, ale vraníky. Každodenní běh hřebčína se samozřejmě kvůli naší návštěvě neomezil, takže jsme měli možnost zhlédnout právě probíhající sprchování koně či vypřahání páru koní z povozu kočáru. Naše klientky dokonce projevily zájem o svezení se na kočáru taženém starokladrubáky, takže máme tip na další akci, kterou pro naše klienty uspořádat. Mgr. Lenka Kellerová sociální pracovnice 12

13 Návštěva ze Slovenska Letos je to již 9 let, co jsme navázali úspěšnou spolupráci s partnerským slovenským Domovem pro seniory ve Staré Ľubovni. V roce 2013 navštívili zástupci našeho zařízení Slovensko, v letošním roce zavítali slovenští kolegové do Heřmanova Městce. V termínu května 2015 jsme u nás přivítali vzácnou návštěvu v podobě ředitele domova Stará Ľubovňa, pana Petera Muchy, vedoucího provozu, pana Ľubomíra Štupáka, a sociálních pracovnic, paní Márie Petrilákové, Alžběty Sipkové a Gabriely Kravčákové. Cestu dlouhou bezmála 500 kilometrů urazili téměř bez zastávky, a tak krátce po pondělním obědě zastavili na parkovišti před naším domovem pro seniory. Návštěvu jsme přivítali malým občerstvením, u kterého jsme si vzájemně upřesnili program na následující dny. Kolegy jsme doprovodili do hotelu Kraskov, kde měli zajištěno ubytování včetně vstupu do wellness centra. Úterní program jsme zahájili dopolední návštěvou Domova pro seniory Heřmanův Městec, jehož zřizovatelem je Hlavní město Praha. Zařízení se nachází v krásných historických zámeckých prostorech, takže jsme si kromě povídání o sociálních službách měli možnost poslechnout i zajímavosti z dějin života na zámku. V odpoledních hodinách následovala exkurze po Domově u fontány v Přelouči. Jedná se o domov pro seniory se zvláštním režimem, který v současné době prochází druhou fází rekonstrukce. S tím, jak se snižuje počet lůžek na jednom pokoji a stoupá komfort ubytování, postupně klesá kapacita sociální služby z nynějších 230 osob na plánovaných 150 osob. Přeloučské zařízení rovněž spolupracuje s jedním slovenským domovem pro seniory. Kříž, který je součástí jejich kaple, je dovezený právě od slovenských sousedů. Na středu jsme měli připravený nabitý program. Nejprve jsme navštívili Domov seniorů Drachtinka v Hlinsku. Ředitel a vrchní sestra zařízení nás provedli po jejich domově a přiblížili chod jejich zařízení, blíže nám povyprávěli o odlišnostech oproti našemu domovu v HM (např. stravování formou tabletového systému). I přes nepřízeň počasí bylo naším hlavním cílem prohlédnout si zahradu místního domova a víceúčelový park, který zde otevřeli v září roku Součástí parku je i venkovní tělocvična, kterou mohou využívat také klienti domova pro seniory, místo je přístupné veřejnosti a má být prostorem pro mezigenerační setkávání. 13

14 Z Hlinska jsme zamířili do Horního Bradla na plánovanou exkurzi po výrobně vánočních ozdob. Obdivovali jsme zručnost místních pracovnic, kterým jsme mohli nahlížet přes rameno při jejich kreativní práci. Exkurzi jsme zakončili návštěvou prodejny, kde si kolegové ze Slovenska vybrali na památku set vánočních ozdob. Vzhledem k tomu, že celý den pršelo, museli jsme pozměnit následný program a místo plánované procházky po Podhůře včetně výstupu na rozhlednu Bára jsme po obědě ve Slatiňanech odjeli zpět do Heřmanova Městec a provedli kolegy ze Slovenska po našem domově. Ve čtvrtek se naši kolegové vydali na cestu domů. Snad spokojení, plní pěkných zážitků a zajímavých podnětů pro svou další práci. Vzájemná spolupráce je velice obohacující, přináší inspiraci, otevírá jiný úhel pohledu a je tak přínosem pro všechny zúčastněné strany. Ing. Petr Mazura ředitel domova Vpředu zleva pan Ľubomír Štupák, pan Peter Mucha, za nimi zleva paní Alžběta Sipková, paní Gabriela Kravčáková a paní Mária Petriláková. 14

15 XII. ročník Májového koulení V květnu, konkrétně , nás čekalo tradiční sportovní klání na heřmanoměsteckém zámku nazvané Májové koulení. Pro nezasvěcené malé vysvětlení: Jedná se o turnaj ve hře pétanque společenské hře dvou družstev proti sobě, která se snaží hodit své hrací koule co nejblíže k malé dřevěné kuličce takzvanému džeku. Letos jsme se rozhodli, že opravdu nenecháme nic náhodě a poslali jsme do boje o medaile rovnou dvě družstva zkušené ostřílené hráče Bažanty a natěšené talentované nováčky Koroptve. Přípravu na dvanáctý ročník Májového koulení jsme pojali velmi odpovědně. Včas jsme začali s pravidelným tréninkem, jednou jsme se dokonce vypravili přímo na zámek, abychom otestovali dráhy, na kterých potom budeme soutěžit na ostro. Pétanque se hraje na písku, na trávě, na štěrku, na prašných cestách, takže každý povrch je jiný a každý má svá specifika. Letošního ročníku se zúčastnil téměř rekordní počet zařízení sociálních služeb. Do Heřmanova Městce jich přijelo hned deset, celkem se šestnácti soutěžními týmy. Někteří zavítali z nedalekého okolí ze Skutče nebo nováčci z Přelouče, řada soutěžících ale vážila cestu na tento slavný turnaj až z Prahy. Složení našich týmů bylo následující: Bažanti : Koroptve : pan Petr Fuksa z odd. L0 paní Alenka Marvanová z odd. D3 paní Jaroslava Spálenská z odd. B pan Jiří Fenyk z odd. L2 paní Bohumila Moškaničová z odd. D3 paní Miloslava Rambousková z odd. L0 paní Marie Švadlenková z odd. L2 Jako doprovod a morální podpora obou skupin paní Eva Kvapilová z relaxačního centra a sociální pracovnice Petra Holubová. Nebudu to zdržovat a hned povím, jak jsme tedy dopadli. Musím říct, že v první chvíli jsme byli docela zklamaní. Výsledky neodpovídaly našim 15

16 představám a konečné umístění vůbec nereflektovalo naši píli a množství času, které jsme poctivé přípravě věnovali. Bažanti se umístili na patnáctém místě, Koroptve na devátém. Když jsme si pak ale uvědomili, že tým Koroptví se turnaje zúčastnil úplně poprvé a pro všechny jeho hráče byl pétanque ještě před měsícem novinkou, devátou příčku jsme začali vnímat jako úspěšné umístění. A nakonec to byl pěkný den. Počasí sice moc nepřálo, takže jsme se domů vrátili jako zmoklí bažanti a koroptve, ale spokojení, dobře najedení a s milými vzpomínkami na kulturní zážitek zábavný hudební program Písničky s Márou. Mára je sympatická zpěvačka, kterou můžete pravidelně spatřovat v televizním programu Šlágr. Pro úplnost ještě na závěr uvedu, že první příčky opět obsadili domácí obě zámecká družstva. Výhoda domácího prostředí se tak, stejně jako každý rok, ukázala jako velmi podstatná, i když našim sousedům nelze upřít pravidelný a poctivý trénink. Budeme se těšit na příští, již třináctý ročník Májového koulení. Třeba nám smolná třináctka konečně přinese štěstí. Mgr. Petra Holubová sociální pracovnice 16

17 Vystoupení Josefa Zímy Ve středu byla naše kulturní místnost naplněna k prasknutí. I ti, kteří normálně na kulturní vystoupení nechodí, si nemohli nechat ujít osobní setkání s filmovou a pěveckou legendou panem Josefem Zímou. Oblečen do červeného saka vplul před řady našich diváků, plný energie, rozdávající úsměvy a humor. Jak sám řekl, věkově již spadá do klientely domovů pro seniory, ale jak jsme měli možnost se přesvědčit, elánu má ještě dost. Pepíčkovo mluvené slovo a vzpomínky na významné osobnosti byly prokládány písněmi, povětšinou známými, takže si notovalo i publikum v sále. K závěru samozřejmě musely zaznít i písně z pohádek Princezna se zlatou hvězdou či Pyšná princezna. A co jsme se o Josefu Zímovi dozvěděli na základě dotazů diváků? Že když byl malý, chtěl být vědcem nebo popelářem. Ke zpěvu ho přivedla maminka písničkami, které doma zpívala, a dále také učitel na gymnáziu. Do školy prý moc rád nechodil ze sexty gymnázia utekl na konzervatoř. V několika muzikálech sice hrál, ale není to zcela jeho obor nemá paměť na pohyb. A v odpovědi na otázku: Co Vám hudba dává? odvětil: Já jsem blázen, který nemá hudby nikdy dost. Personál domova si nemohl nechat ujít příležitost se s panem Zímou vyfotit, takže kromě klientů i my máme pěknou vzpomínku na setkání se známou osobností. Mgr. Lenka Kellerová sociální pracovnice 17

18 VIII. letní sportovní hry V letošním roce, již po osmé, se v našem domově konaly sportovní hry, kterých se společně s našimi klienty účastnili i obyvatelé ze zámku. Sportovalo se ve čtyřech disciplínách, hod míčem na medvěda, šipky, kuželky a kroužky. Sportovci i diváci měli k dispozici připravené občerstvení v podobě řízků a zákusků. Nechyběla ani limonáda a pivo. Ale hlavně vládla veselá nálada. Krásné počasí, které se letos opravdu vydařilo, přidalo na spokojenosti všech. Výherci odcházeli ověšeni medailemi, které pomáhaly šít studentky zdravotní školy, a dík patří i naší klientce paní Švadlenkové Marii z oddělení L2, která se na jejich spoluutváření velkou měrou také podílela. A jak to všechno dopadlo? Hod na medvěda Kroužky 1. p. Zázvorka Josef (DPS Zámek ) 1. p. Kučera Miroslav 2. pí Čapková Jana (DPS Zámek ) 2. p. Hais Otakar 3. pí Šedová Jaroslava 3. pí Turayová Anna Šipky Kuželky 1. pí Rousková Jaroslava 1. pí Merclová Zdeňka 2. pí Marvanová Alenka 2. p. Zázvorka Josef (DPS Zámek) 3. p. Kolář Ladislav 3. p. Hais Otakar Mgr. Petra Linhartová vedoucí sociálního oddělení 18

19 Výlet na pardubický zámek V červnu se uskutečnila návštěva zámku v Pardubicích. Bylo to takové zpestření našeho běžného života v domově. Měli jsme možnost prohlédnout si prostory zámku. Průvodkyně nám poskytly výklad v prostorách, kde jsou odkryté staré kresby. Dále jsme byli v oddělení zahrady, kde jsme měli možnost vidět hodně různých velkých i malých ptáků na výstavě Příroda východního Polabí. Dokonce jsme díky technickému zařízení mohli slyšet jejich zpěv a zvuky. Také jsme viděli zbrojnici a mincovnu. Byla výhoda, že s pomocí výtahu jsme se mohli dostat i my, co jsme na vozíčkách, do poschodí. Tam nás ochotně vyvezly průvodkyně. Po zhlédnutí všech exponátů jsme opět výtahem sjeli dolů. Tam nám sestřičky rozdaly svačinu. Na nádvoří jsme si odpočinuli a dali kávu. Společnost nám dělali pávi, kterých je tady více, a mezi nimi dokonce jeden bílý albín. Spokojeni s novými zážitky jsme jeli zase do našeho domova. Byl to hezký zájezd. Za výletníky Jiřina Tůmová klientka z odd. B 19

20 Dědovy vzpomínky aneb momenty ze života pana Otakara Haise JAK JSME CESTOVALI Vracím se ještě do padesátých let minulého století. Podnik nám konečně po čtyřletém slibování přidělil rodinný domek, takže mám práci, byt a zatím jednu dceru začínáme žít jako rodina. V roce 1956 rodíme dalšího potomka dceru Věru, tak už jsme čtyři. V tu dobu žijí moji rodiče na Šumavě a pracují v JZD. Snažíme se k nim zajet aspoň jednou až dvakrát ročně podívat, ale cestování je velmi obtížné. Je to 300 km vlakem, pětkrát přesedat. Nevěříte? Nástup na vlak: Rosice, přestup: Chrast, Pardubice, Praha, Plzeň, Strakonice a konečně zastávka: Hoštice. Ano, přátelé, Hoštice u Volyně, vesnička, kterou režisér Troška později proslavil svými filmy. Děti tam rády jezdily, těšily se na dědu a babičku. S mámou holky chodívaly do lesa sbírat borůvky, maliny, ostružiny, houby zkrátka co les dal. Pak vše sušily, nakládaly, kompotovaly. Abychom si ulehčili cestování, uvažovali jsme, že koupíme auto. Jenže to není tak jednoduché v tu dobu byla auta na poukaz. Ten však dostávali jen hrdinové socialistické práce nebo zasloužilí političtí pracovníci, což nebyl můj případ. Nakonec došlo na radu kamarádů: Zkus to na inzerát. Po čase přišla nabídka: Prodám felicii, stáří 1 rok, najeto 500 km, cena korun. Hned jsem navázal písemný kontakt a dohodl koupi. V té době byly cenové relace automobilů následující: první vyráběné spartaky korun, vylepšené octavie korun, octavie super (silnější motor) korun, felicie (2 střechy) korun, pak ještě volha (jen pro vládní činitele) korun. Nabídka se mi zdála celkem rozumná. Protože jsem měl řidičák už 4 roky, ale sám jsem za volantem neseděl, slíbil mi prodávající, že mně auto doveze domů. Napakoval jsem tedy prkenici stokorunami a vydal se na cestu: Sokolov u Karlových Varů. Říkáte: Důvěra! Risk! Hazard! Pošetilost! Hlavně, že bude AUTO! Po vyřízení potřebných formalit v Sokolově jsme sedli do auta a vydali se na cestu k nám. Tož tedy: Dne 20. ledna 1962 odpoledne stála felicie na dvoře čp. 227 v Rosicích u Chrasti a byla NAŠE! S pomocí kamarádů jsem se začínal učit řídit auto. Když jsem se ho pak trochu naučil ovládat, vydávali jsme se na krátké návštěvy příbuzných a známých v nejbližším okolí. Zima skončila a my se dohodli, že se vydáme na delší výlet. První delší cesta byla Liberec, pak Mohelnice a konečně tak dlouho těšená Šumava k našim. Cestování se nedá s vlakem vůbec porovnat. Veškerá zavazadla se složí do kufru 20

21 a ruce jsou volné. Vzdálenost je 200 km po silnici, auta se tenkrát potkávala málo, benzin stál 2,40 Kčs. Když jsme se naučili znát trasu, byla doba jízdy tři a půl až čtyři hodiny. Snažili jsme se podívat k našim třikrát až čtyřikrát do roka, většinou o Velikonocích, na pouť, prázdniny, posvícení, dokonce i jednou o Vánocích. O dovolené jsme jezdívali na chatu na různá místa. Tak jsme poznávali kraje české, moravské, slovenské, podívali jsme i do ciziny. Najeli jsme přes km a přesto, že jsem pak s dalšími služebními auty najezdil další tisíce kilometrů, neměl jsem jedinou nehodu ani nepříjemnost. Na pokutách, kterým se nevyhne žádný motorista, jsem zaplatil okolo 400 korun. Nakonec, když mi bylo 85 roků, mi dopraváci ze zdravotních důvodů (cukrovka) odebrali řidičák, takže jsem dojezdil. Nyní se nechávám už jen vozit. Hlavně sanitami na různá vyšetření a ošetření. Udělali ze mě seniora a odpočívám v domově důchodců. A felicie? Ta odpočívá v garáži. Co ji asi čeká? Přihlásit k veteránům nebo prodat? Já jen doufám, že se nedožiju jejího sešrotování! Tak tedy v té době vypadalo nakupování nejen aut, ale i základních potřeb k životu. Byl to takzvaný přídělový systém hlavně na potraviny. Doba se změnila dnes nakupují mladí převážně prostřednictvím internetu. Ani peníze nepotřebují stačí jim domluvit splátky. Ještě připomínka mládeži: Ptejte se pamětníků (už jich tolik nežije). Ptejte se, co byly lístky na potraviny, šatenky, tabačenky. Dále co byla v roce 1953 měnová reforma. Z vašich nastřádaných korun vám banka vyplatila nových Korun československých. Tehdy se říkalo: Zlatě, kdo nic nemá nemůže o nic přijít! Otakar Hais klient z odd. B Pokračování v příštím čísle 21

22 Kdo je Garfield? Když se Garfield objevil v našem Domově, byl to bojácný a nedůvěřivý kocour, který se ani nenechal pohladit. Dnes si chodí po celém domově a ví přesně, kde na něho čekají nějaké dobroty. A po dobrém jídle si hledá k odpočinku různá místa. Z bojácného kocoura se stal náš mazlíček. Gabriela Ilková staniční sestra odd. L1 Kdo je kdo v našem domově? Přinášíme Vám rozhovor s paní Olgou Sigmundovou (88 let), jejíž život provázelo umění. Je to poznat při vstupu do jejího pokoje, který je vyzdoben obrazy různých umělců, ale i vlastními díly paní Sigmundové. Kde jste se narodila, kde jste žila? Narodila jsem se v Buchlovicích na jižní Moravě snad prý přímo na hradě Buchlově prý tam maminka s tatínkem byli na procházce, když jsem chtěla přijít na svět. Nějaký čas jsme tam žili, poté jsme se přestěhovali do Olomouce a pak ještě později do Brna otec tam byl 22

23 služebně, byl důstojník četnictva. Byly jsme tři sestry, po dvou letech narozené, já jsem byla prostřední. Někdy jsme si dělaly legraci, že jsme Tři sestry jako od Čechova. Se sestrami jsem měla dobrý vztah, rodiče mezi námi nedělali rozdíly. Bohužel již obě zemřely. Jak se Váš život vyvíjel dál? V Olomouci jsem začala chodit do školy dodneška nezapomenu na učitele Losíka byl to báječný učitel. Otec chtěl, abych šla na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně; od malička jsem ráda malovala. Na střední škole to bylo nádherné, měli jsme nádherné kantory. Byla tam taková volnost. Pamatuji, že jsme chodili na Špilberk a malovali tam. Umělci mě tam taky naučili kouřit měli jsme překrásnou kuřárnu. Vždycky mi říkali: Ty se nás snad bojíš, a tak jsem šla s nimi a začala kouřit. Cigárko si dám ráda i teď. Na škole jsem poznala i mého budoucího manžela, malíře Sigmunda, a v roce 1950 jsem se provdala do Heřmanova Městce. Každý mi říkal, že budu litovat, že z Brna odcházím do takové díry, ale já jsem nikdy nelitovala líbilo se mi tady, byly tady malebné venkovské chalupy. Po pěti letech se nám narodil syn Ondřej. Provdala jsem se do umělecké rodiny otec mého manžela byl známý a ceněný malíř (pozn. red. malíř krajinář K. J. Sigmund), můj muž byl také malíř (pozn. red. Zdeněk Sigmund). Syn Ondřej se stal kamenosochařem. Co jste ve svém životě dělala? Celý život jsem tvořila. Jeden rok jsem byla zaměstnaná v Karlových Varech u Kämmera, tam se dekorovaly talíře. Tato práce mě však příliš nebavila tvar jste dostali hotovej, nebylo to tvořivé. Na zahradě u domu v Heřmanově Městci jsme si zřídili ateliér a měli tam pec na vypalování keramiky, tvořila jsem potom doma. Jak Vaše práce probíhala? Nejdříve jsem vytvořila několik menších modelů. Poté přišla umělecká komise, a ta vybrala, který z modelů se má stvořit. Na základě modelu jsem pak tvořila velké dílo. Dostala jsem zálohu na materiál a pracovala na tom. Tvořila jsem různé nástěnné mozaiky a reliéfy, plastiky. Můžeme se někde ještě nyní setkat s Vašimi pracemi? Nejvíce jsem pyšná na velký kachlový barevný reliéf, který byl umístěn v podniku Synthesie Semtín. Snad tam ještě je. Některé moje věci jsou tady v Heřmanově Městci, ale mrzí mě, že zrovna ty nejlepší věci přišly k úhoně. 23