Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Klára Čechlovská Posluchačka druhého ročníku magisterského kombinovaného studia muzeologie Zhodnocení vybraného souboru sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze z hlediska odlišných výsledků materiálového průzkumu slitin stříbra a údajů zjištěných z puncovních značek jako podkladů pro restaurátorské práce Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman Brno 2015

2 Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů. V Praze Klára Čechlovská

3 Děkuji Mgr. Pavlu Holmanovi za vedení diplomové práce. Mé poděkování patří též Ing. Aleně Selucké za odborné konzultace.

4 Obsah 1 Úvod Teoretická část Výchozí situace Výsledky vstupního průzkumu Navrhovaný postup Sbírka Židovského muzea v Praze Historické souvislosti sbírky Štíty na Tóru Používání štítů na Tóru Popis štítů na Tóru Výroba štítů na Tóru Puncovnictví a puncovní značky Historie puncovnictví Židovští zlatníci Konzervátorská a restaurátorská péče o předměty v muzeích Konzervování-restaurování sbírkových předmětů Metody průzkumu kovových materiálů sbírkových předmětů Stříbro Vlastnosti stříbra a jeho slitin Korozní vlastnosti stříbra Historické způsoby výroby stříbra Praktická část Výběr předmětů ze sbírky k průzkumu Postup výběru Analýza prvkového složení slitin stříbra Rentgenová fluorescenční spektrometrie Vyhodnocení výsledků měření Další analyzační metody použité pro srovnání SEM/EDS energiově disperzní spektrometrie Hydrostatická zkouška

5 3.4 Srovnání výsledků použitých metod Porovnání s výsledky analýz provedených na mincích Závěr z porovnání s výsledky analýz provedených na mincích Experiment provedený k doložení hypotézy Vyhodnocení experimentu Diskuze Závěr Resumé Literatura Seznam použitých zkratek Přílohy Obrazová příloha Puncovní značky Štíty na Tóru Tabulky

6 1 Úvod Ochrana kulturního dědictví patří mezi jedno ze základních poslání muzeí. Ochrana muzejních sbírek a péče o sbírkové předměty je zakotvena v příslušném zákoně a vázána etickými kodexy. Na péči o sbírky se již několik let podílím jako konzervátor-restaurátor sbírkových předmětů z kovů v Židovském muzeu v Praze (dále jako ŽMP). Má předchozí studia byla zaměřena na konzervování-restaurování a řemeslné zpracování kovů. Předmětem mého zájmu i mého profesního zaměření jsou tak již po řadu let kovové artefakty a jejich muzealita. Téma mé diplomové práce jsem zvolila z oboru, kterým se již dlouho zabývám. Péče o sbírkové předměty ŽMP vykazuje jistá specifika daná historickými souvislostmi nabytí předmětů do sbírky a zároveň původním účelem předmětů. Sbírka ŽMP je tvořena předměty, které používala náboženská společnost. Během druhé světové války byl nařízen svoz předmětů ze všech židovských náboženských obcí Protektorátu Čech a Morava do Ústředního židovského muzea v Praze. Převážná část sbírkových předmětů se do sbírek ŽMP dostala násilným přerušením kontinuity používání. Sbírkové předměty ŽMP je třeba prezentovat s úctou k tradici a kultuře židovské komunity, která je používala. V péči o sbírkové předměty ŽMP se proto někdy přistupuje k nástrojům restaurování namísto v muzejní praxi upřednostňovaného konzervování. Pro stanovení postupu zásahu je důležité rozpoznání autenticity předmětu a její respektování. Při konzervátorských a restaurátorských postupech v ŽMP bylo v některých případech nutné zjistit, z jakého materiálu je sbírkový předmět vyroben. Při analýzách prvkového složení materiálu sbírkových předmětů ŽMP byla opakovaně zaznamenávána nesrovnalost mezi ryzostí dle výsledku analýzy obsahu drahého kovu ve slitině a ryzostí deklarovanou puncovní značkou umístěnou na předmětu. Dle výsledků analýzy vycházela ryzost vyšší než předpokládaná ryzost dle puncovní značky. K volbě tématu diplomové práce mě přivedl konkrétní jev zaznamenaný při provádění průzkumů materiálu sbírkových předmětů ŽMP. 3

7 Tento jev mě vedl k úvaze o možnosti využití sbírky jako pramene pro výzkum. Předmětem výzkumu je porovnání ryzosti deklarované puncovní značkou a reálnou hodnotou obsahu drahého kovu ve slitině naměřené analyzační metodou. Každý sbírkový předmět je svědkem minulých dějů a událostí, zvláště sbírka ve své celistvosti je nositelem jedinečných informací, které bychom se za pomoci moderních analytických metod pokusili poodhalit. Sbírka ŽMP by se tak mohla stát zdrojem informací o ekonomické a právní situaci zlatnických dílen či židovských náboženských obcí a synagog. Výše popsaný jev nesrovnalostí mezi výsledky analýzy a ryzostí deklarovanou puncovní značkou činil zároveň výrazné potíže při stanovování postupu konzervování a restaurování. Výsledky výzkumu by mohly pomoci také k ujasnění této problematiky, která nebyla zatím v odborné literatuře podrobněji diskutována. Hlavním cílem diplomové práce je vyhodnotit navržený výzkum pro potřeby konzervátora-restaurátora. Výsledky navrženého výzkumu mohou pomoci rozpoznat autenticitu předmětu jako jednu ze zásadních kvalit muzeality. Na základě stanovení dílčích cílů byla navržená struktura práce. Diplomová práce je členěna do dvou základních kapitol. V úvodu teoretické části jsou detailně popsány situace, při nichž byl zaznamenán jev, který vedl k zvolení tématu diplomové práce. Dále jsou v teoretické části popsány v pěti kapitolách informace, které je důležité uvést pro objasnění navrhovaného výzkumu. V textu teoretické části je nastíněna historie a popsána sbírka ŽMP. Dále jsou představeny štíty na Tóru jako rituální předměty a jejich zařazení do sbírky ŽMP v historických souvislostech. V další kapitole je šířeji pojednána historie puncovnictví jako základní zdroj historických informací o sbírkových předmětech a jako důležitý podklad pro stanovení postupů konzervátorských a restaurátorských zásahů. Problematika historie puncovnictví je objasněna také v souvislosti s výběrem předmětů pro výzkum. Pro ucelený náhled do problematiky jsou také popsány základní vlastnosti stříbra, drahého kovu, ze kterého jsou vybrané předměty vyrobeny. Praktická část diplomové práce představuje samotný výzkum. Nejprve je popsán postup výběru předmětů pro výzkum ze sbírky ŽMP a kritéria pro jejich výběr. Následuje podrobný popis provedených analýz a jejich vyhodnocení ve vztahu k navrhovaným hypotézám. 4

8 2 Teoretická část 2.1 Výchozí situace V restaurátorské dílně Židovského muzea v Praze (dále jako ŽMP) při konzervátorských a restaurátorských pracích na sbírkových předmětech z drahých kovů byly opakovaně zaznamenány nesrovnalosti mezi výsledky analýz a předpokládanou ryzostí podle puncovních značek. Výsledkem analýz obsahu drahého kovu ve slitině byl materiál s vyšší ryzostí než puncovní značkou deklarovaná ryzost. Tento problém, bude obecně popsán v několika následujících odstavcích a konkrétně ilustrován v následující kapitole. Postupně na třech pracovištích bylo provedeno šest analýz materiálu šesti sbírkových předmětů. Na každém z pracovišť byl použit jiný analyzační přístroj. Na prvním pracovišti se ze tří analyzovaných předmětů za stejných podmínek, stejnou analyzační metodou a ve stejnou dobu lišily výsledky analýzy od ryzosti deklarované puncovní značkou ve dvou případech. Výsledky analýzy materiálu byly vyšší než puncem deklarovaná ryzost. V jednom případě se výsledek analýzy shodoval s ryzostí deklarovanou puncovní značkou. Na druhém pracovišti se ze dvou analyzovaných předmětů za stejných podmínek, stejnou analyzační metodou a ve stejnou dobu lišil výsledek analýzy od ryzosti deklarované puncovní značkou v jednom případě. Výsledek analýzy materiálu byl vyšší než puncem deklarovaná ryzost. V jednom případě se výsledek analýzy shodoval s ryzostí deklarovanou puncovní značkou. Na třetím pracovišti se výsledek analýzy lišil od ryzosti deklarované puncovní značkou. Výsledek analýzy materiálu byl vyšší než puncem deklarovaná ryzost. Pokud by výsledkem všech měření byla vyšší ryzost než ryzost deklarovaná puncovní značkou, mohli bychom se domnívat, že jde o chybně zvolenou analyzační metodu, chybnou interpretaci výsledků nebo chybu analyzačního přístroje. Dosažené rozdílné výsledky ze třech pracovišť však tuto možnost zpochybňují. 5

9 S vědomím uvedených zjištěných nesrovnalostí je konzervátor-restaurátor při stanovení záměru zásahu postaven před otázku, jakou ryzost drahého kovu má zvolit pro výrobu chybějící části či opravu sbírkového předmětu. 1 Zda se má řídit ryzostí danou puncovní značkou nebo ryzostí zjištěnou výsledkem analýzy Výsledky vstupního průzkumu V roce 2010 byly provedeny tři materiálové analýzy sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze k identifikaci prvkového složení materiálu na skenovacím elektronovém mikroskopu vybaveném energiově-disperzním analyzátorem SEM/EDS Hitachi S450. Analýza byla provedena v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Použití této metody umožnily malé rozměry částí zkoumaných předmětů. Jednalo se tedy o nedestruktivní průzkum vzhledem k materiálu i předmětu. Výsledkem této analyzační metody je kvantitativní identifikace kovů a prvkové složení slitin. Dva nástavce na Tóru, přírůstkové číslo 2007/ ,02 Výrobcem obou nástavců je dle výrobní značky Josef Winkler. Puncovní značka udává místo výroby Vídeň, rok výroby 1802, ryzost stříbra 13 lotů, což odpovídá 812,5/1000 stříbra. Protože oba nástavce byly částečně poškozené, bylo nutné provést analýzy materiálu, určit kov či slitiny kovů a případnou povrchovou úpravu jako podklad pro stanovení restaurátorského záměru. Na prvním nástavci se nedochovala část vrcholové florální ozdoby, která se naopak dochovala na druhém nástavci. Na obou nástavcích také chybělo několik matic a šroubů s ozdobnou koncovkou, které slouží k připevnění oblouku koruny nástavce k ostatním částem nástavce. Restaurátorským záměrem bylo určeno, že budou doplněny chybějící části nástavců. Podle dochovaných částí budou vyrobeny kopie dvou matic a dvou šroubů s ozdobnou koncovkou a vrcholová florální ozdoba. Analyzována byla část předmětu vrcholová florální ozdoba. Výsledkem analýzy byla slitina 95 % stříbra a 5 % mědi. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku. 1 Problematika navržení záměru zásahu je rozebrána v kapitole

10 Štít na Tóru, inventární číslo Výrobcem předmětu je dle výrobní značky Alfréd Pollak. Puncovní značka udává místo výroby Praha, rok výroby 1872, ryzost stříbra 800/1000. Vzhledem k poškození a neodborné opravě předmětu bylo nutné provést analýzu materiálu, identifikovat kov či slitinu kovů, z nichž je předmět vyroben, případně povrchové úpravy. Vrchní část štítu byla v minulosti poškozena odlomením. Následná nevyhovující a neodborná oprava byla provedena cínovou pájkou. Po provedení analýzy byl navržen restaurátorský záměr. Vzhledem k nutnosti zahřívání materiálu při restaurátorském postupu musí být cínová pájka ze štítu odstraněna. 2 Případné chybějící části budou doplněny a obě části předmětu budou spojeny pájením stříbrnou pájkou. Odstraněním cínové pájky došlo k rozdělení předmětu na dvě části. Části materiálu chyběly, mezi oběma částmi byly patrné mezery. Analyzována byla odlomená část štítu, která se svými rozměry vešla do skenovacího elektronového mikroskopu. Výsledkem analýzy byla slitina 97 % stříbra a 3 % mědi. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku. Ukazovátko na Tóru, inventární číslo Výrobcem předmětu je dle výrobní značky zlatník s iniciálami I. N. Puncovní značka udává místo výroby Praha, rok výroby 1815, ryzost stříbra 13 lotů, odpovídající 812,5/1000 stříbra. Vzhledem k značnému poškození ukazovátka, pozdější neodborné a neúspěšné opravě a destrukčnímu zpilování materiálu bylo nutné před stanovením restaurátorského záměru provést analýzu materiálu. Ukazovátko se zachovalo rozlomené na dvě části. V místě lomu byla rozpoznána cínová pájka z pozdější nevhodné a patrně neúspěšné opravy. Část středové koule byla zpilována. V rámci restaurátorského záměru bylo stanoveno odstranění cínové pájky z ukazovátka. Před spojením rozlomených částí bude na kouli u uchopovací části přípájen plech ze stejného materiálu, z kterého je vyrobené ukazovátko. Plechem bude zakryt otvor po chybějícím materiálu a zároveň bude vyrovnána osa předmětu vychýlená zpilováním. V místě lomu byl pro analýzu odebrán vzorek o rozměru cca 1mm. Výsledkem analýzy je slitina 83 % stříbra a 17 % mědi. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku. 2 Více k odstraňování cínové pájky ze stříbrných předmětů v kapitole

11 Ve dvou z těchto tří uváděných příkladů došlo k nesrovnalostem mezi obsahem drahého kovu ve slitině podle výsledku analýzy a podle puncovní značky. Štít na Tóru má mít podle puncovní značky 80 % stříbra ve slitině, výsledkem analýzy je 97 % stříbra ve slitině, tedy o 17 % vyšší obsah drahého kovu ve slitině. Nástavce na Tóru by měly mít podle puncovní značky 81,25 % stříbra ve slitině, výsledkem analýzy je 95 % stříbra ve slitině, tedy o 13,75% vyšší obsah drahého kovu ve slitině. Ukazovátko na Tóru má mít podle puncovní značky 81,25 % stříbra ve slitině, výsledkem analýzy je 83 % stříbra ve slitině, rozdíl je tedy pouze 1,75 %. V roce 2013 byly provedeny dvě materiálové analýzy sbírkových předmětů ŽMP. Prvkové složení materiálu dvou předmětů bylo zkoumáno metodou energiově disperzní rentgenové fluorescence ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Do přístroje byl umístěn celý předmět. Tato metoda je nedestruktivní vzhledem k materiálu i předmětu. Kvantitativní identifikace kovů a prvkové složení slitin bylo určeno na přístroji ElvaX Industrial s detektorem. Štít na Tóru, inventární číslo a štít na Tóru, inventární číslo Podle puncovních a výrobních značek bylo určeno, že Štít na Tóru, inventární číslo vyrobil mistr s iniciálami A. N. v Praze roku 1813 ze stříbra ryzosti 13 lotů, odpovídající 812,5/1000 stříbra. Podle puncovních a výrobních značek bylo určeno, že štít na Tóru, inventární číslo vyrobila firma Jindřich Grűnfeld v Praze po roce 1871 ze stříbra ryzosti 800/1000. Některé části předmětů měly nazlátlý povrch. Analýza se prováděla za účelem zjištění, zda jsou předměty povrchově upraveny zlacením, nebo zda se jedná o tenkou vrstvu korozních produktů. Výsledkem analýz bylo, že štít na Tóru, inventární číslo , byl vyroben ze slitiny stříbra a mědi s obsahem stříbra 95 % a 5 % mědi. Štít na Tóru, inventární číslo , byl vyroben ze slitiny stříbra a mědi s obsahem stříbra 80 % a 20 % mědi. Závěrem bylo stanoveno, že nažloutlé skvrny na povrchu jsou pravděpodobně způsobeny lokální kontaminací sírou a nejedná se o zbytky zlacení. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku. V jednom z těchto dvou případů došlo k neshodě mezi obsahem drahého kovu ve slitině podle puncovní značky a podle výsledku analýzy. Podle puncovní 8

12 značky má mít Štít na Tóru, inventární číslo , obsah stříbra ve slitině 81,25 %. Z výsledku analýzy vyplývá, že má 95 % stříbra ve slitině, což je vyšší obsah drahého kovu ve slitině o 13,75 %. Podle puncovní značky má mít Štít na Tóru, inventární číslo , obsah stříbra ve slitině 80 %. Z výsledku analýzy vyplývá, že má 80 % stříbra ve slitině, což odpovídá předpokladu podle puncovní značky. V jednom z těchto dvou případů se výsledek měření shodoval s puncovní značkou a v jednom případu ze dvou došlo k neshodě mezi obsahem drahého kovu ve slitině podle puncovní značky a podle výsledků analýzy. Výsledkem analýzy byl vyšší obsah stříbra ve slitině o 13,75 %. Dva nástavce na Tóru, inventární číslo /01,02 Podobný jev, jako na dvou výše zmíněných pracovištích jsme zaznamenali i na Puncovním úřadě. Pro novou expozici Stříbro českých synagog bylo třeba restaurovat dva nástavce na Tóru včetně doplnění chybějících částí. Z puncovních a výrobních značek lze usuzovat, že nástavce na Tóru vyrobil v Praze roku 1857 Jan Novotný ze stříbra ryzosti 13 lotů. Pro zjištění obsahu stříbra ve slitině byla provedena XRF analýza prvkového složení materiálu na Puncovním úřadě. Formou ústního sdělení bylo uvedeno, že nástavce na Tóru byly vyrobeny ze stříbra velmi vysoké ryzosti, přibližně 95 % stříbra ve slitině. Výsledek analýzy obsahu stříbra ve slitině byl vyšší než předpokládaná ryzost podle puncovní značky. Shrneme-li tedy předchozí poznatky, postupně na třech pracovištích bylo provedeno šest analýz (tři analýzy, dvě analýzy a jedna analýza) materiálu šesti sbírkových předmětů. Na každém z pracovišť byl použit jiný analyzační přístroj. U čtyř zkoumaných předmětů byla zjištěna vyšší ryzost než předpokládaná dle puncovní značky. U dvou zkoumaných předmětů odpovídaly měřené koncentrace stříbra a mědi ryzosti předpokládané dle puncovní značky. Výsledky měření prvkového složení materiálu provedené na pěti sbírkových předmětech, ze kterých byl výstupem i digitální záznam, jsou uvedeny v přehledové tabulce v příloze (Tabulka 1). 9

13 2.1.2 Navrhovaný postup Přestože z malého počtu provedených analýz není možné vyvozovat relevantní závěry, získané výsledky odlišného chemického složení než očekávaná ryzost stříbrných slitin vyvolávají celou řadu otázek souvisejících s metodikou analýz, technologií zhotovování předmětů, jejich způsobem využívání a historickými okolnostmi daného období. Navrhovaný postup řešení výše nastíněné situace je následující. Nejprve bude provedena analýza obsahu drahého kovu ve slitině na větším souboru předmětů ze sbírky Židovského muzea v Praze. Po vyhodnocení výsledků bude zjištěno, zda se tento jev vyskytuje plošně, nebo zda se jednalo o náhodné ojedinělé výsledky. Při snaze o vysvětlení jevu by mohlo být zvažováno více hypotéz. 1) Mistři zlatníci používali materiál s vyšší ryzostí, než deklarovali puncovní značkou. Chránili se tak před případnou pokutou za použití materiálu s nižší ryzostí či před odnětím mistrovského práva na základě porušení předpisů. 2) Mistři zlatníci potřebovali v rychlosti zhotovit zakázku, proto použili jediný materiál, který měli v dílně. V dílně měli zrovna jen materiál ryzosti 15 lotů, což byla v té době další zákonem uznaná vyšší ryzost. 3) Zlatnický mistři používali na výrobu rituálních náboženských předmětů drahý kov s vyšší ryzostí jako výraz úcty k Tóře. 4) Nevhodně zvolená analyzační metoda. 5) Nesprávná interpretace výsledků. Výsledek analýzy může být zkreslen faktem, že zkoumaný předmět mohl být dodatečně galvanicky pokoven ryzím stříbrem. Pokud po vyhodnocení výsledků analýzy materiálu většího souboru sbírkových předmětů vyjde nízký počet výsledků s rozdílnou ryzostí drahého kovu podle puncovní značky a podle výsledku analýzy, budeme usuzovat, že se jednalo o náhodný jev vysvětlitelný například hypotézou 1) 3). Pokud po vyhodnocení výsledků analýzy materiálu většího souboru sbírkových předmětů vyjde vysoký počet předmětů s rozdílnou ryzostí drahého kovu podle puncovní značky a podle výsledku analýzy, budeme uvažovat 10

14 o hypotézách 4) a 5), tedy o nevhodně zvolené analyzační metodě či nesprávné interpretaci výsledků. Materiál většího souboru předmětů se bude analyzovat mobilním rentgenově fluorescenčním spektrometrem ve spolupráci s Metodickým centrem konzervace Technického muzea v Brně. Vzhledem k možnostem a požadavkům analyzačního přístroje bude pro účely analýzy vybrán ze sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze soubor štítů na Tóru. 2.2 Sbírka Židovského muzea v Praze Sbírka Židovského muzea v Praze je zapsána v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky. 3 Sbírka je dále členěna do tří oborových částí, tzv. podsbírek: Knihy, Písemnosti a tisky a Judaika. V podsbírce knih je cca 2400 sbírkových předmětů z období století. Podsbírka se dělí na historický knižní fond a vzácný knižní fond. V historickém knižním fondu jsou staré tisky vydané do roku 1800 a historické tisky vydané do roku Ve vzácném knižním fondu jsou historicky, kulturně nebo vědecky hodnotné tisky vydané po roce Ve vzácném fondu jsou hebrejské a nehebrejské tisky, judaika, bohemika, periodika, antisemitika, pragensie, významné a cenné publikace, exempláře významné umělecké hodnoty, tisky významné z hlediska vlastníka, publikace dokumentující činnost Židovského muzea. V podsbírce písemností a tisků jsou sbírkové předměty od přelomu 12. a 13. století až do 20. století. Ve sbírce je více než 2000 sbírkových předmětů. Sbírka obsahuje židovské rukopisy psané hebrejsky, jidiš a německy. Během druhé světové války se do sbírky dostaly rukopisy ze zrušených židovských obcí. Ve sbírce jsou rukopisy náboženského charakteru jako například synagogální i osobní modlitební knihy, svitky Tóry, svitky Ester a kázání, dále nábožensko-právní texty, méně texty mystické, literární či vědecké povahy a texty historické, například 3 Sbírka Židovského muzea v Praze [online]. Praha : Centrální evidence sbírek muzejní povahy (CES) Ministerstva kultury České republiky, [cit ]. Dostupné z WWW: 11

15 rodinné kroniky. Kromě kodexů a svitků sbírka obsahuje i jednotlivé rukopisy, např. synagogální tabulky a fragmenty středověkých hebrejských rukopisů. Rukopisy jsou buď na pergamenu, nebo na papíře. Podsbírka Judaik čítá cca sbírkových předmětů a je pro potřeby muzea dále členěna na předměty z textilu, předměty z kovů a trojrozměrné předměty a vizuální umění. Ve sbírce textilu je více než sbírkových předmětů. Základem sbírky jsou textilie sloužící v synagoze k náboženským účelům nebo k dekoraci. Ve sbírce jsou pláštíky na Tóru, synagogální opony, draperie, synagogální pokrývky, polštáře, baldachýny a povijany na Tóru. Další skupinou jsou osobní textilie sloužící v domácnosti, jako například sáčky na modlitební řemínky, sáčky na talit, pokrývky hlavy, oděvy jako rabínské pláště a kitly, tality, sváteční pokrývky, vlajky, prapory, zednářské textilie, koberce apod. Ve sbírce vizuálního umění je cca sbírkových předmětů. Ve sbírce jsou soubory malby, kresby a grafiky, fotografie a nových médií a plastiky. 4 Ve sbírce kovů a trojrozměrných předmětů je více než 8000 sbírkových předmětů. Ve sbírce jsou nejvíce zastoupeny předměty vyrobené z drahých a obecných kovů. Sbírka zahrnuje předměty ze stříbra, pozlaceného stříbra, mosazi, mědi, bronzu, cínu a oceli. Ve sbírce jsou také předměty vyrobené ze dřeva, skla, keramiky a dalších materiálů. Největší část sbírky tvoří soubory jednotlivých ozdob svitků Tóry vyrobených ze stříbra. Podle funkce lze sbírkové předměty z kovů dělit do několika skupin. První skupinu tvoří obsáhlý soubor synagogálních předmětů, používaných při bohoslužbách a k ozdobě Tóry (štíty, koruny, nástavce a ukazovátka) a další předměty sloužící jako vybavení synagogy (například věčná světla, svícny, tabulky s texty požehnání, misky a schránky na etrog, levitské soupravy, poháry na rituální přípitek, rolničky na synagogální opony). Ve spolkovém životě v synagoze i v domácnostech byly také využívány pokladničky 5 a misky na milodary. Na jejich 4 Sbírka Židovského muzea v Praze [online]. Praha : Centrální evidence sbírek muzejní povahy (CES) Ministerstva kultury České republiky, [cit ]. Dostupné z WWW: 5 PUTÍK, Alexandr, KOSÁKOVÁ, Eva, CABANOVÁ, Dana. Židovské tradice a zvyky : svátky, synagoga a běh života. Praha, Židovské muzeum v Praze, 2005, s. 36. ISBN

16 výrobu se obvykle používalo stříbro, někdy částečně zlacené. Nástěnné svícny s odraznou deskou a lavaba bývají vyrobeny z mědi, případně z cínovaného železa a ze slitin cínu. Mezi synagogální předměty patří také stříbrné obřízkové soupravy. Další skupiny tvoří předměty užívané k obřadům svěceným v domácnosti, jako jsou kořenky, často vyráběné technikou stříbrného filigránu, nejrůznější poháry, (pro havdalu, kiduš, Pesach, šabat), svícny pro havdalu a chanukové svícny. K obřadům svěceným v domácnostech se používalo množství předmětů vyrobených ze stříbra: mezuzy, schránky na etrog, pouzdra na svitky Ester, sobotní talíře, svatební prsteny, pohár k obřízce. Kuchyňské náčiní bývá vyrobeno z mědi, sederové mísy, svatební talíře a drejdly ze slitin cínu. Dále se jedná o předměty spojené s činností židovských spolků, organizací a firem. Příkladem jsou předměty, které používalo pohřební bratrstvo, mezi něž se řadí misky pohřebního bratrstva, jídelní náčiní, pokladničky, hřebeny, čistítka a holby, vyrobené nejčastěji ze stříbra či z postříbřených slitin mědi. Ve sbírce kovů jsou také architektonické prvky pocházející ze zrušených synagog. Jedná se například o mříže, lustry nebo korouhvičky, často vyrobené z obecných kovů. Nejpočetněji jsou ve sbírce kovů zastoupeny sbírkové předměty vyrobené ze stříbra. Dobu výroby, výrobce a místo nebo dílnu, v níž byl sbírkový předmět vyroben, můžeme určit z puncovních a výrobních značek na předmětech. Sbírka zahrnuje předměty vyrobené od konce 16. století do třicátých let 20. století. Nejstarším předmětem s puncovní značkou ve sbírce kovů ŽMP je holba pohřebního bratrstva vyrobená mezi lety Několik stříbrných předmětů ve sbírce pochází ze století sedmnáctého, dle Jaroslava Kuntoše se však většinou nejedná o předměty primárně rituální. Předměty z 18. století byly již primárně vyrobeny k rituálním účelům, více jich pochází z jeho druhé poloviny. Velké množství stříbrných rituálních judaik pochází z prvních dvou desetiletí 19. století, množství sbírkových předmětů je datováno do poloviny 19. století. Průmyslově vyráběné předměty, které se ve sbírce objevují, jsou datovány 6 Státní židovské muzeum v Praze. Praha : Olympia, 1979, s

17 do poslední třetiny 19. století. Z konce třicátých let 20. století pochází menší počet stříbrných rituálních judaik. 7 Ve sbírce stříbrnického uměleckého řemesla se z hlediska provenience lze setkat převážně s výrobky mistrů pražských, brněnských a vídeňských. Vzácněji jsou zastoupeny výrobky německých, slovenských a polských mistrů. 8 Početněji jsou v této skupině zastoupeny sbírkové předměty vyrobené na území Německa. 9 Předměty vyrobené v jiných městech na území Čech a Moravy jsou ve sbírce zastoupeny v malém počtu Historické souvislosti sbírky Historie sběratelství židovských artefaktů se datuje do poloviny devatenáctého století. Veřejnost měla poprvé možnost seznámit se s židovskými rituálními předměty ze synagogálních i soukromých sbírek na výstavách v Paříži a v Londýně v letech 1878 a Významným mezníkem byla asanace pražského židovského města na počátku 20. století. Během asanace byly rušeny a bořeny synagogy, mezi nimi Cikánská synagoga, Stará synagoga a Velkodvorská synagoga. Dr. Salomon Hugo Lieben dal podnět ke vzniku Spolku k založení a udržování židovského muzea. V letech ho také vedl. Hlavním posláním Spolku k založení a udržování židovského muzea bylo zachránit vybavení rušených synagog. Založení Židovského muzea v Praze se tedy datuje do roku Předměty ze zrušených synagog tvořily první sbírkové předměty nově vzniklého muzea. Další přírůstky do sbírky tvořily předměty získané sběrem a koupí v domácnostech a starožitnostech 11 a předměty darované jednotlivci a spolky. 7 KUNTOŠ, Jaroslav. Silver judaica from the Collection of the Jewish Museum in Prague. 1. vyd. Praha : Jewish Museum in Prague, 2012, s. 15. ISBN Státní židovské muzeum v Praze. Praha : Olympia, 1979, s KUNTOŠ, Jaroslav. Silver judaica from the Collection of the Jewish Museum in Prague. 1. vyd. Praha : Jewish Museum in Prague, 2012, s ISBN VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s

18 V době druhé světové války byl konfiskován židovský majetek. Z důvodu obav o židovské památky bylo založeno válečné Ústřední židovské muzeum v Praze (Das jüdische Zentralmuseum in Prag). 12 Úkolem muzea bylo shromažďování židovských historických a uměleckých památek z území protektorátu Čechy a Morava, jejich následné třídění, zpracovávání a uchovávání. Němcům šlo spíše o soustředění židovského majetku než o sběr předmětů do sbírky. 13 Ústřední židovské muzeum v Praze obeslalo na počátku roku 1942 všechny židovské náboženské obce Čech a Moravy oběžníkem s výzvou k odeslání všeho movitého majetku. Do Prahy byly zaslány předměty ze 153 židovských náboženských obcí Čech a Moravy. 14 Došlo tak k přerušení kontinuity používání bohoslužebných předmětů v synagogách k rituálním účelům a jejich přeměně na předměty sbírkové. 15 Do Ústředního židovského muzea v Praze byly také shromážděny předměty zkonfiskované v domácnostech a spolcích. Do Ústředního židovského muzea v Praze byly také přesunuty sbírky z již existujících židovských muzeí v Praze, Mladé Boleslavi, Mikulově a Prešově. 16 Shromážděné předměty byly uskladněny na více místech pražského židovského města. Činnost válečného muzea zahrnovala kromě inventarizace a katalogizace dokonce i vystavování. 17 Povalečná historie muzea zahrnuje státem dosazenou národní správu. Stát znemožnil Radě židovských náboženských obcí v zemích České a Moravskoslezské ujmout se správy muzea. 18 Od roku 1950 byl vlastníkem muzea stát. Činnost muzea byla během komunistického režimu v útlumu. Liturgické předměty z muzejních sbírek byly 12 VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s Historie [online]. Praha : Židovské muzeum v Praze, 2015.[cit ]. Dostupné z WWW: 15

19 zapůjčovány obnoveným židovským náboženským obcím a často se již do sbírek nevrátily. 19 V roce 1994 byly muzejní budovy vráceny pražské židovské obci. Sbírky převzala zpět od státu Federace židovských obcí v České republice. Následně bylo založeno Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce. Od této doby je vlastníkem i správcem sbírky Židovské muzeum v Praze, zájmové sdružení právnických osob. Po roce 1994 se Židovské muzeum v Praze opět soustředí na rozšiřování muzejní sbírky. Sbírka muzea je rozšiřována nejčastěji nákupem a dary. 2.3 Štíty na Tóru Tóra znamená učení. Je to soubor tradičních etických a rituálních pravidel, kterým se řídí život Židů. V užším slova smyslu je Tóra také nazývána Pentateuch (z řeckého pět knih). Je tvořena Pěti knihami Mojžíšovými (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Pentateuch spolu s Proroky a Spisy tvoří Hebrejský kánon Tanach, nazývaný někdy také hebrejskou Biblí. Tóra má mimořádné postavení v synagogální liturgii a je jí prokazována mimořádná úcta. Tóra se při bohoslužbě přednáší z pergamenových svitků. Tradiční interpretace textu, má dvě základní oblasti souhrn židovského náboženského práva Halacha, a druhou část, věnovanou především etickým a filozofickým otázkám, nazývanou Hagada Používání štítů na Tóru Synagoga vznikla v babylonském exilu jako institut po zboření prvního Jeruzalémského chrámu v roce 586 před naším letopočtem. Židovská bohoslužba musela být přenesena na shromáždění (z řeckého synagogé shromáždění), 19 Sbírka Židovského muzea v Praze [online]. Praha : Centrální evidence sbírek muzejní povahy (CES) Ministerstva kultury České republiky, [cit ]. Dostupné z WWW: 20 PUTÍK, Alexandr, ŠEDINOVÁ, Jiřina, DOLEŽELOVÁ, Jana. Židovské tradice a zvyky. Praha : Židovské muzeum v Praze, 1992, s ISBN

20 později se toto označení začalo používat také pro budovy, v nichž se židovská náboženská komunita scházela. Synagoga je zároveň symbolem veřejného náboženského života židovské obce a ústředním místem jejího shromáždění. Synagoga slouží nejen k modlitbám, ale po celou svou historii plní i funkce výchovné a studijní a je také místem pro další, zvláště společenské potřeby obce. Duchovním představitelem židovské obce je rabín. Kantor řídí bohoslužbu v synagoze. Synagogy jsou tradičně orientovány na východ, k Izraeli. U nebo ve východní zdi synagogy má své místo svatostánek v podobě bohatě umělecky zdobené dřevěné skříně. Svatostánek je obvykle zakryt oponou, která připomíná chrámovou oponu Jeruzalémského chrámu, která oddělovala svatyni od velesvatyně. Výzdoba a rituální předměty používané při bohoslužbě ve většině případů pocházejí z darů věřících. Nejdůležitějším okamžikem bohoslužby je čtení týdenního úseku Tóry. Pro synagogální bohoslužebné účely má Tóra podobu antického svitku pergamenu, navinutého na dvou tyčích. Svitky Tóry jsou uchovávány ve svatostánku, který je připomínkou archy úmluvy, a původně byl přenosnou schránkou. Architektonickému řešení opon, stejně jako pláštíků používaných k oblečení Tóry, dominují dva sloupy, připomínající vchodové sloupy Šalamounova chrámu. Kromě nápisů donátorů zdobí oponu, vyrobenou z drahého materiálu, židovské náboženské symboly koruna, vinná réva, granátová jablka, zvířecí figury a další. Před svatostánkem hoří věčné světlo, které symbolizuje nepřetržitě hořící svícen (menoru) jeruzalémského chrámu a přítomnost Boží. Ozdoby a oblečení z drahého kovu, v kterých jsou svitky Tóry ukládány do svatostánku (Obrázek 11), symbolizují její význam a jsou vyjádřením úcty. Součástí bohoslužby jsou obřadní svlékání Tóry a její oblékání, včetně pevného navinutí svitků. Tóra je oblékána do zdobného pláštíku, vyrobeného z drahého materiálu (svitek je nejprve zavázán povijanem. Jedná se často o dar, přinesený chlapci při jejich první návštěvě synagogy, symbolizující pouto mezi synagogou a rodinou). Svitek je navíjen na tyče, které jsou na koncích zdobeny nástavci nebo korunou, která bývá někdy nasazovaná na nástavce. Bohatě zdobený štít na Tóru, který symbolizuje náprsní štít jeruzalémského velekněze, může nést hebrejské jméno 17

21 svátku, při němž se používá. Při čtení Tóry se používá speciálního ukazovátka, nejčastěji ve tvaru ruky s nataženým ukazovákem. 21 Tóry je zakázáno se při čtení dotýkat rukou Popis štítů na Tóru Následující kapitola se bude zabývat podobou štítů na Tóru. Štíty vyrobené v Českých zemích jsou si povětšinou podobné. Uzavřený čtvercový nebo obdélný tvar je nahoře ukončený obloukem. Plochu zdobí tepaný reliéf. Schránka, do které se vkládají výměnné destičky s vyrytými názvy svátků v hebrejštině, je připájená uprostřed plochy štítu. Na ní se umisťuje destička se jménem aktuálního svátku. Nad schránkou na destičky jsou zobrazeny desky desatera. Na obou stranách štítu jsou sloupy, na nich stojí dva lvi a ti přidržují korunu. Na spodní straně štítu mohou být zavěšeny štítky s vyrytými dedikačními nápisy. Jaroslav Kuntoš si povšiml, že štíty na Tóru z Moravské provenience jsou mnohem rozmanitější. Mimo typické znaky, které se vyskytují na štítech na Tóru vyrobených v Čechách, mohou na štítech být místo lvů postavy Mojžíše a Árona, ptáci nebo vázy. Na štítech vyrobených na Moravě se také vyskytují nejen lvi vytepávaní ze základní plochy stříbrného plechu, ale i k desce přichycení lvi odlévaní. 22 Symboly nacházející se na štítech na Tóru jako výzdobný prvek Lev je v mnoha kulturách královským symbolem síly a moci. V bibli je lev často zmiňován. Lvi stojící na zadních nohou jsou častou ozdobou svatostánků i štítů na Tóru. Může se jednat i o připomenutí cherubínů, zdobících kdysi archu úmluvy v Jeruzalémském chrámu. Lví odvaha je také zmiňována v Mišně jako jedna z kvalit potřebných k splnění boží vůle. Lev je v židovském umění nejpopulárnějším a nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Vypodobněn bývá pár lvů stojících bokem a držících korunu nebo desky zákona. Heraldičtí lvi jsou často silně 21 PUTÍK, Alexandr, ŠEDINOVÁ, Jiřina, DOLEŽELOVÁ, Jana. Židovské tradice a zvyky. Praha : Židovské muzeum v Praze, 1992, s. 23. ISBN KUNTOŠ, Jaroslav. Silver judaica from the Collection of the Jewish Museum in Prague. 1. vyd. Praha : Jewish Museum in Prague, 2012, s ISBN

22 stylizovaní, se svalnatými trupy, nadsazenými hřívami a ocasy. Vertikální postoj připomíná spíše lidskou než zvířecí anatomii. 23 Davidova hvězda (nebo také hexagram, šalamounova pečeť, židovská hvězda, hebrejsky magen david - davidův štít). Vývoj tohoto symbolu v nejběžnější a univerzálně rozpoznatelný znak židovské identity a judaismu byl dlouhý a svého postavení dosáhl teprve v posledních dvou stech letech. Hexagram byl dříve hlavně symbolem magickým, populárním v mnoha kulturách. V období středověku byly hexagramy zobrazovány častěji v kostelích než v synagogách či na židovských rituálních předmětech. Židovské legendy z období středověku mluví o magickém štítu krále Davida, na němž byl vyobrazen hexagram a který ho chránil před nepřáteli. 24 Koruna je symbol království, síly a také cti. Koruna jako ozdoba svitků Tóry, mitra nejvyššího kněze a diadém královské moci - tyto tři koruny bývají často zobrazovány na oponě zakrývající svatostánek s Tórou. Zdobné koruny na Tóru, bývají umisťovány na dvě dřevěné tyče se svitky Tóry. Koruny Tóry symbolizují, že Tóra představuje Boha, krále králů. Koruna je velmi často zobrazována na štítech i na pláštích na Tóru. Obraz Boží koruny může navazovat na starověké zobrazování slunce, zdroje světla a síly, jako čelenky ze zlatých paprsků. 25 Desky desatera jsou jedním ze symbolů židovského náboženství. Kamenné desky s desaterem přikázání Bůh předal Mojžíšovi na hoře Sinaj. Kamenné desky byly umístěny ve svaté schráně ve velesvatyni, nejvýznamnějším místě Jeruzalémského chrámu. Desky desatera symbolizují Tóru a smlouvu s Bohem. Znázornění desek desatera se často objevuje na rituálních synagogálních předmětech. Na deskách bývá desatero přikázání zobrazováno buď prvními slovy 23 FRANKEL, Ellen, TEUTSCH, Betsy Platkin. The encyclopedia of jewish symbols. 1. vyd. Northvale : Jason Aronson, 1995, s ISBN FRANKEL, Ellen, TEUTSCH, Betsy Platkin. The encyclopedia of jewish symbols. 1. vyd. Northvale : Jason Aronson, 1995, s ISBN FRANKEL, Ellen, TEUTSCH, Betsy Platkin. The encyclopedia of jewish symbols. 1. vyd. Northvale : Jason Aronson, 1995, s ISBN

23 jednotlivých přikázání, nebo prvními deseti písmeny hebrejské abecedy či římskými číslicemi. 26 Svátky napsané na výměnných štítcích na schránce na štítech na Tóru Rytmus života židovské náboženské obce a jejích bohoslužeb pevně určuje střídání dne a noci, šabatu se všedními dny a také mnoho svátků v průběhu roku. Šabat Nejdůležitějším židovským svátkem po Dni smíření je Šabat kodeš (z hebrejštiny Svatý den). Podle přikázání v Desateru se slaví sedmý den v týdnu, v období od pátečního do sobotního soumraku. Jeho účelem je odpočinek a duševní obroda prostřednictvím modlitby, studia Tóry a účasti na bohoslužbě. V tuto dobu Židé nesmějí vykonávat žádné práce, nesmějí cestovat ani vykonávat obchodní transakce. Svátky Židovský rok se řídí lunárním kalendářem. Ten je založen na lunárním cyklu, délka jednotlivých měsíců odpovídá přibližně délce měsíčního cyklu. Nový měsíc začíná vždy novoluním. První jarní měsíc, který připadá obvykle na druhou polovinu března, je prvním měsícem roku. Větší význam je ale přikládán náboženskému kalendáři, který začíná prvního dne měsíce Tišri. Židovské svátky lze rozdělit na svátky historické, které připomínají důležité historické události a byly zavedeny v pozdější době, a v Tóře stanovené svátky náboženské. Náboženské svátky zahrnují svátky Vysoké a svátky Poutnické. Mezi tzv. Vysoké svátky patří Roš ha-šana (Nový rok) připadající na první dny měsíce Tišri, (zpravidla na konci září), Jom Kipur (Den smíření) připadající na desátý den měsíce Tišri a dny mezi těmito svátky, nazývané dny pokání. Oslavy Vysokých svátků jsou kontemplativní, slavnostní, vážné. V kontrastu k oslavám Vysokých svátků jsou oslavy Poutnických svátků radostné, sváteční. Patří mezi ně Sukot (Svátek stánků) - mezi 15. a 23. Tišri a bezprostředně navazující dny Šemini aceret - Osmý den svatého shromáždění a Simchat tóra (Radost z Tóry). Dalšími Poutnickými svátky jsou Pesach (Svátek 26 KOSÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník judaik. 2. vyd. Praha : Židovské muzeum v Praze, 2006, s ISBN

24 překročení), slavený v měsíci Nisanu a Šavuot (Svátek týdnů), připadající na začátek měsíce Sivanu. 27 Vývoj štítu na Tóru v z pohledu historie V Tóře je detailně popsán obřadní oblek velekněze, který nosil na znamení svého svatého úřadu v Jeruzalémském chrámu. Jednou z jeho součástí byl náprsník, zdobený dvanácti polodrahokamy s vyrytými jmény dvanácti rodových kmenů. Náprsník byl vyroben ze zlata a směsi lnu a vlny a měl tvar čtvercové destičky. Jako stálou připomínkou starodávného veleknězova oblečení jsou svitky Tóry zdobeny kovovým náprsníkem, nazývaným štít. Štít visí přes plášť kryjící svitek Tóry. Postupně se štíty na Tóru staly výstavními předměty židovského rituálního umění. Často je jako připomínka veleknězova náprsníku zdobí dvanáct polodrahokamů a další populární symboly. Synagogy, které vlastnily několik Tór, začaly v období středověku vyrývat do desek umístěných na náprsníku událost nebo slavnost, při nichž mají být jednotlivé svitky Tóry použity Výroba štítů na Tóru Obvyklý postup výroby štítů na Tóru lze popsat následujícím způsobem. Z plochy stříbrného plechu je cizelován a tepán reliéfní vzor. Následuje vyříznutí přesného tvaru štítu. K tělu štítu jsou připojeny pájením další ozdoby a funkční součásti (schránka na destičky se jmény svátků a kroužky na zavěšení řetězu či přívěsných štítků s údaji o donátorech). K tělu štítu mohou být také připojeny pájením či mechanicky ozdoby zhotovené technologií odlévání. K výrobě schránky na destičky se jmény svátků se používá technologie montování. Povrch štítu na Tóru může být zdoben rytím ornamentů a symbolů nebo nápisů v latince či hebrejském písmu. K rytí se používá ocelových rydel různých tvarů. Na závěr je 27 PUTÍK, Alexandr, ŠEDINOVÁ, Jiřina, DOLEŽELOVÁ, Jana. Židovské tradice a zvyky. Praha : Židovské muzeum v Praze, 1992, s ISBN FRANKEL, Ellen, TEUTSCH, Betsy Platkin. The encyclopedia of jewish symbols. 1. vyd. Northvale : Jason Aronson, 1995, s ISBN

25 předmět vyleštěn. Dále budou v této kapitole podrobněji popsány jednotlivé technologie používané při výrobě. Tepání a cizelování Tepání a cizelování štítu probíhá ve zlatnické praxi tak, že se plech položí na tmel a pomocí nástrojů se vytváří motiv. Jestliže kov či jeho slitinu tváříme za studena, dochází k deformačnímu zpevnění. Při tváření materiálu za studena dochází k protažení zrn a částic fází. 29 Deformačně zpevněný materiál je tvrdý, pružný, a pokud ho chceme dále tvářet, může dojít k jeho prasknutí. Proto musí dojít k odpevnění materiálu žíháním. Plech je sejmut z tmelu a vyžíhán při dostatečně vysoké teplotě, kdy dochází ke snížení koncentrací poruch a rekrystalizaci. Rekrystalizace začíná při teplotách přibližně 0,4 teploty tání kovu. Při rekrystalizaci zaniká deformační textura, z původně deformovaných zrn vznikají nová nedeformovaná zrna polyedrických tvarů s nízkou koncentrací poruch. Po rekrystalizaci má materiál znovu vyšší plastické vlastnosti. Volbou teploty a doby žíhání lze regulovat výslednou velikost zrn v materiálu. 30 Oxidy kovů vzniklé během žíhání se odstraní v roztoku 10% kyseliny sírové 31 a měkký materiál se může dále tvářet až do ztvrdnutí. Ve zlatnické praxi se celý proces při výrobě předmětu může i několikrát opakovat až do dosažení požadovaného tvaru. Podle Dany Stehlíkové 32 se technikou cizelování opracovává povrch kovového odlitku. Po odlití předmětu se pomocí různých nástrojů odstraňují stopy lití a zjemňuje se povrch. K cizelování se používají různě tvarovaná cizelérská kladívka, čakany, cizelérská rydla, pilníky, jehly drátěné kartáče a další nástroje. Stehlíková dále uvádí, že termín cizelování v širším slova smyslu někdy zahrnuje 29 Deformační zpevnění souvisí také s nárůstem hustoty dislokací, které jsou poruchou krystalové struktury kovů. Podrobněji v publikaci VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006, s. 48. ISBN VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006, s. 49. ISBN Ve zlatnickém slangu se tento roztok nazývá pajc nebo mořidlo 32 STEHLÍKOVÁ, Dana. Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. 1. vyd. Praha : Libri, 2003, s. 84. ISBN

26 také tepání kovového plechu. Podle Romana Kubičky a Jiřího Zelingera 33 je cizelování technika zhotovování ornamentů v ploše pomocí čakanů různých tvarů na cizelérském tmelu. Cizelérský tmel je většinou utavená směs kalafuny, sádry a oleje odlitá do nádoby tvaru polokoule, která je pro snadné otáčení položená na filcovém kruhu. Při cizelérském zhotovování ornamentu, na rozdíl od techniky tepání, se postupuje z lícové strany materiálu. Zhotovování reliéfů může být prováděno také na podložce z olova. Tepáním se dosahuje požadovaného tvaru z výchozího rovného plechu. Jedná se o úpravu plechu do větších tvarů. Tepáním se neprovádí výzdoba povrchu ornamenty a jinými motivy jako cizelováním. Tepáním je dosahováno úpravy plechu do výšky, hloubky i do oblých nebo ostrých záhybů pro dosažení požadovaného tvaru pomocí prohýbání, vytahování a stahování. 34 Spojování jednotlivých částí předmětu může být provedeno více způsoby: nýtováním, šroubováním, svařováním a pájením. Spojování kovových materiálů pájením se provádí za pomocí přídavné slitiny kovů - pájky. Teplota tání pájky je nižší než teplota tání spojovaných materiálů, nedojde tedy k roztavení spojovaných částí předmětu. Difúzí pájky do spojovaných materiálů vznikne spoj. Okolí spoje se proti oxidaci kovu při pájení chrání použitím tavidla (například borax - tetraboritan sodný). 35 Technologie montování je zhotovování požadovaných tvarů předmětů spojováním jednotlivých částí nejčastěji pájením či nýtováním. Jednotlivé části mohou být vyrobeny kteroukoliv technikou výroby (například stříhání, řezání, pilování, lisování a odlévání). Při odlévání je roztavený materiál naléván do formy příslušného tvaru, ve které slitina kovu ztuhne. K pozlacování a postříbřování kovů se používal amalgam. Amalgam je chemická sloučenina rtuti se stříbrem nebo se zlatem. Má podobu tekuté emulze, 33 KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří. Výkladový slovník : malířství, grafika, restaurátorství. 1. vyd. Praha : Grada, 2004, s. 43. ISBN BRANIŠ, Antonín. Technologie pro I. až III. ročník SOU učební obor zlatník a klenotník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 34. ISBN VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006, s ISBN

27 těstovité sloučeniny nebo tuhé slitiny. Na povrch předmětu se štětcem nanesla vrstva amalgamu. Zahříváním v peci nebo nad ohněm poté došlo k vypaření rtuti. Proto se tomuto technologickému postupu také říká zlacení či stříbření v ohni Puncovnictví a puncovní značky Předměty z drahých kovů byly a jsou označovány puncovní značkou z důvodu ochrany spotřebitele a z důvodu sledování pohybu drahých kovů. V průběhu historie byla vydávána pravidla, podle kterých se drahé kovy legovaly 37. Umístěním puncu na předmět pak zlatník stvrzoval, že předmět vyrobil z povolené slitiny. Zákazník podle puncu poznal, z jaké slitiny je předmět vyroben a zároveň byl chráněn před podvodníky. Tyto značky dnes usnadňují práci historikům, neboť z nich lze určit provenienci a identifikovat zlatnického mistra. Puncovní značky pomáhají k pochopení příběhu artefaktu kulturní a historické hodnoty. 38 Až do roku 1866 se ryzost stříbra udávala v lotech. 39 Ryzí stříbro má 16 lotů a 16 lotů se rovná jedna hřivna. 40 Jeden lot je 62,5/1000 (6,25 % stříbra ve slitině). V historii se používalo nejvíce patnáctilotové stříbro, které má ryzost 937,5/1000 (93,75% stříbra ve slitině) a třináctilotové stříbro, které má ryzost 812,5/1000, (81,25% stříbra ve slitině). Na všech sbírkových předmětech vybraných pro účely této práce se nalézají puncovní značky značící stříbro třináctilotové. 36 STEHLÍKOVÁ, Dana. Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. 1. vyd. Praha : Libri, 2003, s. 25. ISBN Legování (z německého slova Legierung, které znamená slitina) je ve zlatnickém oboru termín používaný pro poměr slitiny drahého kovu s mědí a dalšími kovy. Termín, který vyjadřuje ryzost drahého kovu. STEHLÍKOVÁ, Dana. Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. 1. vyd. Praha : Libri, 2003, s ISBN HRÁSKÝ, Josef. Značkování výrobků z drahých kovů: Příspěvek k dějinám pražských zlatnických cechů. Pražský sborník historický, 1973, roč. VIII, s. 29. ISSN TÄUBEL, Karel a kol. Vývoj českého puncovnictví. 2. vyd. Praha : Státní zkušebna pro drahé kovy, 1990, s TÄUBEL, Karel a kol. Vývoj českého puncovnictví. 2. vyd. Praha : Státní zkušebna pro drahé kovy, 1990, s

28 Dnes se předměty označují výrobní a puncovní značkou. Ryzost stříbra se udává v tisícinách. 41 V této kapitole je popsána historie puncovnictví, tedy způsob a důvody umisťování puncovních a výrobních značek na předměty z drahých kovů. Na sbírkových předmětech ŽMP vyrobených z drahých kovů se nalézají různé druhy značek. Pochopení historie puncování dopomůže k pochopení příběhu předmětu a jeho jedinečnosti. Nejprve bude popsána historie puncovnictví stručně od středověku až do 18. století a poté bude popsáno podrobně období, ze kterého jsou vybrány předměty k výzkumu. Budou popsány všechny druhy značek, které se nacházejí na předmětech vybraných k výzkumu Historie puncovnictví Nejstarší období První zlatnické bratrstvo je doloženo roku 1324 v Praze. 42 Dochoval se Pořádek bratrstva zlatnického v Praze a jeho stanovy - přečíst si je lze v publikaci od Karla Täubla Vývoj českého puncovnictví. 43 Od roku 1378 prováděla kontrolu zlatnických výrobků mincovna. Dodržování ryzosti kontroloval mistr bratrstva, který podléhal královskému mincmistrovi. Z bratrstva se stal cech s vlastními stanovami. Kdo chtěl provozovat zlatnické řemeslo, musel se vyučit a složit tovaryšské a mistrovské zkoušky. Bez povolení cechu se nesmělo zlatnické zboží vyrábět a prodávat. 44 Kontrolu měla na starosti mincovna, která hlídala ryzost slitin drahých kovů, ze kterých se razily mince stejně, jako se hlídala ryzost slitin drahých kovů, ze kterých pak byly vyráběny šperky a liturgické předměty či předměty pro běžné denní užívání. Mincmistr určoval pracovníky, kteří zkoušeli 41 Česká republika. Zákon č. 539 ze dne 31. prosince 1992 o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 19/1993 Sb., zákonem č. 127/2003 Sb. a zákonem č.157/2006 Sb. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1992, částka 109, s BOUŠA, Dušan a kol. Vývoj českého puncovnictví. 1. vyd. Praha : Puncovní úřad, 2001, s TÄUBEL, Karel a kol. Vývoj českého puncovnictví. 2. vyd. Praha : Státní zkušebna pro drahé kovy, 1990, s BOUŠA, Dušan a kol. Vývoj českého puncovnictví. 1. vyd. Praha : Puncovní úřad, 2001, s