Na kanapi MODERNÍ DOBA:

Transkript

1 1 Evangelický měsíčník ročník 91/2015 cena 25 Kč MODERNÍ DOBA: Na kanapi Základem každé psychoterapie, nejen psychoanalýzy, je to, aby se pacient s psychoterapeutem cítil bezpečně. Pocit bezpečí roste postupně tím, že pacient cítí empatický nehodnotící zájem o své problémy a svůj příběh. V psychoanalýze je pak pacient analytikem povzbuzován, aby mluvil o tom, co ho napadá, a myšlenky a pocity pokud možno necenzuroval. Rozhovor s psychoanalytikem Radkem Sýkorou, A. Balcar / 7 Husova kázání pro dnešek Ústecký seniorát Děti a sbor nová rubrika Diakonie: Jak se u nás pracuje cizincům? 5 4,

2 Andělé při vánoční hře v Pardubicích foto: D. Ženatá

3 ÚVODNÍK 3 Nové věci v novém roce D. Ženatá ÚSTECKÝ SENIORÁT 4 Dědictví na severu Čech P. Čapek HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK 5 Evangelium druhé neděle adventní J. Hus TÉMA 7 Co s námi dělá psychologie P. Říčan 9 Nejdůležitější je zájem o problémy klienta a jeho příběh. Rozhovor s R. Sýkorou A. Balcar OTÁZKA NA TĚLO 13 Zdá se vám opakovaně nějaký sen? Jaký? CÍRKEV ŽIJE 21 Rok mistra Jana Husa a Husovské slavnosti G. Fraňková Malinová 22 Liturgické zahájení Roku mistra Jana Husa e-cirkev.cz/daz 23 Nikdy neříkej nemůžu, řekni, co můžeš K. Vojkůvková 24 Můj první kurátor J. Hudec MOJE CÍRKEV 26 Ústecký seniorát jiný než všechny ostatní? V. Erdingerová 27 Z jednání konventů 28 Okénko do Hradce Králové J. Kirschner 29 Farní sbor Hrabětice L. Ryšavá DĚTI A SBOR 30 Učitel jako svědek víry D. Bednaříková 31 Pozvat děti k hledání pokladu D. Bednaříková 32 Holubice L. Ridzoňová 34 Děti a postní období D. Bednaříková DIAKONIE 35 Jak se u nás pracuje lidem z nových zemí EU? 36 Benefiční koncert U Martina ve zdi M. Bárta SLOVO 38 Z Husovy Postily pro dnešek F. Doležal 39 K čemu jsou dobré knihy Š. Grauová 40 Brandýs jakoby 41 Třináctá komnata M. Vavrečka ÚVODNÍK Nové věci v novém roce Vroce 1924, tedy až šest let po vzniku Českobratrské církve evangelické, rozhodl synod o zřízení časopisu Èeský bratr. Jeho úkolem mělo být: sloužit celé Českobratrské církvi evangelické, podávat obraz jejího života, přinášet zprávy o jednání církevních orgánů, všímat si náboženského života a práce jiných církví a náboženských společností a věnovat pozornost kulturním otázkám. Od prvních ročníků se časopis zejména graficky dost změnil, ale jeho poslání je naplňováno víceméně stále. Přináší tematické články, povzbuzení i kritiku, recenze a upoutávky, odráží dění v církvi i společnosti. Cyklus Moderní doba, ve kterém jsme si všímali hlavně mezníků 19. století a jejich dopadů na dnešek, bude letos pokračovat. I dvacáté století mělo své milníky, které ovlivnily život křesťanů i celé společnosti. Rádi bychom se dotkli témat, jako jsou totalitní ideologie, věda a technika, jazyk, psychoanalýza, sci fi, ateismus, sexuální revoluce či ekologie. Se vstupem do nového ročníku přicházíme s několika novinkami. Rok 2015 je kulatým výročím tragické smrti mistra Jana Husa. Jeho odkaz si zpřítomníme v každém čísle na straně 4, kde budou otiskována upravená kázání z Husovy Postily. Rok 2015 byl také synodem vyhlášen rokem Ústeckého seniorátu. S jeho problémy i nadějemi se budeme seznamovat v seriálu na straně 3. Po mnoha letech se (dočasně) loučíme s hudební rubrikou, nahradí ji rubrika Děti a sbor, kde budeme přinášet materiály k povzbuzení a inspiraci učitelům nedělních škol, táborovým vedoucím či jiným pracovníkům s dětmi. Děkujeme všem, kteří nahlásili změny v předplatném. Radujeme se z nových abonentů i z dárkových předplatných, kterými jste někoho obdarovali. Faktury k uhrazení předplatného na rok 2015 najdete v příštím (únorovém) čísle. Inspirativní čtení přeje v novém roce všem čtenářům Daniela Ženatá 3

4 ÚSTECKÝ SENIORÁT ŽIL, ŽIJE A BUDE ŽÍT? Dědictví na severu Čech Ústecký seniorát je vymezen v západní èásti velmi pìkným mìstem Klášterec nad Ohøí, které znají mladí lidé naší církve ze svých putování po øece Ohøi. Smìrem na západ následují velká mìsta s našimi sbory Chomutov, Most, Teplice, Duchcov, Ústí nad Labem a Děčín. K jižní části seniorátu patøí sbory, mezi kterými jsou v nìkterých pøípadech vzdálenosti minimální (napø. Libkovice, Krabèice a Roudnice nad Labem). Poměřování životaschopnosti (vím, je to ošklivé slovo) je dost obtížné. Některé sbory byly jakoby na hranici únosnosti, ale z rozmanitých příčin nastalo jejich oživení. Za všechny jmenuji Libkovice, pùl hodiny pìšky od Krabèic. V nedávné dobì v tomto starém luterském sboru pracoval vikáø Daniel Pala. Díky vìrnosti nìkterých starších a kurátora Karla Kapouna se základní èinnost sboru obnovila, zázemí sboru umožnilo, aby se setkávaly dìti, scházeli se zde také mladí lidé z okolních sborù a hosté. Myslím, že to bylo dáno jistým misijním záměrem kazatele a jistì také pozoruhodnou minulostí sboru, který obstál v těžkých zkouškách, zvláštì za války. Ústecký seniorát byl po roce 1945 spolu s jinými senioráty rozšíøen o bývalé nìmecké farnosti. Synody a synodní rada byly postaveny pøed úkol pøevzít po tìchto sborech, které se zde rozšíøily v druhé polovinì devatenáctého století a ve století dvacátém, majetek a svým zpùsobem i jejich prostor. Tyto sbory pøi vìdomí velkého zjednodušení mají následující znaky: Èlenù bývalé luterské církve tu zùstal malý poèet. Právì oni mìli být v péèi a pøejnosti naší církve. Pøistìhovalí pocházeli z nejrozmanitìších konèin naší zemì i zahranièí. Sbory mìly povìtšinou velkou diasporu. Fary, sborové domy a kostely jsou nadměrné, odpovídají stovkám dřívějších členů. Tolik v tomto úvodním článku. Na závěr k našemu zamyšlení slova faráøe Jana Slámy, který pùsobil v Dìèínì od roku Mohou být i výzvou k odpovìdnému promýšlení budoucnosti v seniorátu, který znovu hledá svou tváø: Zaèíná se zde na úplné novinì Církev by se nemìla na tyto sbory dívat s despektem, ale s láskou, s modlitbami a s radostí, že v pohraničí pomalu rostou bašty, kde se volá do dnešního pokaženého světa zvěst o království Božím. (Kostnické jiskry ) Petr Čapek 4

5 HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK Evangelium druhé neděle adventní Lukáš 21,25 31 Onde řečeno jest, že přišel král tichý a chudý na oslíku; ale dnes dí evangelium, že uzøíme syna èlovìka jdoucího v oblace s mocí velikou a slávou. A tak paměť prvého navštívení hodí se ku povzbuzení naděje, a paměť druhého k zachování bázně, neboť i naději i bázeň mají míti křesťané. V evangeliu dnešním i bázeň jest položena, i naděje ukázána. A to prorokoval Kristus, řka učedníkům: Vizte, ať nižádný vás nesvede, neboť mnozí pøijdou ve jménu mém, økouce: Já jsem Kristus!, a mnohé svedou. A to se nyní velmi plní, neboť již Kristova pravda i Kristus málo v lidech svítí; lidé už nechtí, abychom evangelium kázali a Krista jmenovali; a kohož chytí, an Kristovu pravdu pøímo vyznává, toho proklínají, vypovídají, žalářují i usmrcují. A to vše pochází od Antikristových poslů, falešných kazatelù, kteøí dávají za peníze høíchù odpuštění pravíce, že papež jest zemský bůh, jenž má moc dávati, komu chce, ale nepraví lidu, že Kristus dí: Nebudete li se hříchů káti, všichni zahynete! Do Říma není proč se postaviti, neboť tu jest vrchol vší Antikristovy zlosti: pýchy, lakomství, smilstva, pokrytství i svatokupectví, takže od Říma až do Čech svatokupectví a lakomství se vylilo. A proto lidé schnou, jedni bojíce se pravdu proti tomu vyznati; druzí nevědouce, čeho se mají držeti; třetí mající velkou tesknost, že jiní tak bloudí; a čtvrtí trpíce hanění, kaceřování i vraždění. A tu s chytrostí Antikrist svrchovaně svou zlobu vede proti svobodì a chvále Pána našeho Jezu Krista. A zdá se mi, že ta chytrost jest nejhorší a nejtěžší věrným křesťanům; neboť ani hanění, ani mučení, ani umoření nemůže zastaviti pravdy kázání vìrného Kristova kazatele, jenž skutečně Boha miluje; ale vymyšlené zastavení služby Boží jest veliký útisk, ne tomu, jenž by rád kázal, ale lidu, jenž by rád slyšel. A že Spasitel milostivý o svém příchodu posledním èasto mluvil, vystøíhaje své vìrné a pravé, kterak to bude hrozné, protož máme pilnì na ten pøíchod pamatovati, velmi o nìm uvažovati, a tak dobře máme živi býti; neboť přijde ten, jenž nižádného zatracence neuslyší, ten, jenž všechny zlosti každého člověka všem andìlùm, lidem i ïáblùm oznámí, ten, jenž věčným ohněm všechny zatracence spálí. Takto píše sv. Petr: Přijde den Boží jako zloděj, v kterýžto nebesa velikou prudkostí pominou, a živlové horkostí se rozboří a poněvadž všechny ty vìci mají se rozplynouti, i jací mi musíme býti v svatých obcováních a dobrotách, èekajíce a chvátajíce k pøíchodu dne Pána našeho Ježíše Krista! Nejmilejší, uvažujíce tak těžký a hrozný příchod Kristùv a den soudný, pamatujme pilnì na Kristův první příchod, že vtělil se, přišel na svìt, v práci pro naše spasení. Buïme vdìèni, ať nás nyní duchovně svou milostí navštíví, a v smrti ať nás nalezne hotovy. Pamatujme poslední pøíchod hrozný, abychom byli k nebeské radosti přisouzeni, neboť dí sv. Řehoř: Na ten den bratří nejmilejší, vší myslí pamatujte, život napravte, zvyky promìòte, zlá pokušení pøemáhejte, høíchù spáchaných pláèem mstìte, neboť příchod věčného soudce tím bezpečnější uzøíte, èím více nyní se pøipravujete, ukrutností jeho se bojíce. Ty všechny věci račiž způsobiti milosrdný Spasitel, Bùh, a èlovìk pravý, požehnaný na věky, Ježíš Kristus. Postilla, s upravil František Doležal 5

6 CYKLUS: MODERNÍ DOBA TÉMA NA KANAPI Modlitba Pane Bože ty mě znáš ty znáš mou duši suchou zalej nemocnou uzdrav vylitou naber zpátky smutnou potěš prosím jsem nádoba bez duše prázdná svým Duchem mou duši obnov amen modlitba Lenky Ridzoňové kresba: Petra Fischerová

7 SLOVO TEOLOGA A RENOMOVANÉHO PSYCHOLOGA Co s námi dělá psychologie? A co uděláme my s ní? alilei vyhnal Boha z vesmíru, Darwin ho Gvyhnal z přírody a já ho vyženu z lidské duše! Takový byl program Sigmunda Freuda, otce psychoanalýzy. Freudùv osobní pøítel, švýcarský faráø Oskar Pfister, kontroval: Psychoanalýza je jako luèavka královská. Rozpustí všechnu neèistotu a strusku povìr a iluzí, takže zbude čisté zlato skutečné víry. Tato výmìna názorù je jen drobnou epizodou stoletého pøíbìhu psychologie, která hluboce promìnila mentalitu a kulturu Západu. Toho Západu, jehož součástí jsme i jako křesťané. Dva velikáni experimentální psychologie Ivan Petroviè Pavlov a Burrhus Frederic Skinner dva géniové a dva pokusy jednak vysvìtlit, jednak ovládnout lidskou duši na základě laboratorního studia nižších organismù. Pavlov zkoumal psa, pevnì upoutaného ve stojanu a reagujícího vyluèováním slin na rùzné podnìty. Skinnerovým základním objektem byla naproti tomu krysa, které umožnil, aby svou aktivitou získala něco žádoucího. (Je snad tento protiklad pøíznaèný pro rozdíl mezi Východem a Západem?) Oba zkoumali uèení: Podle Pavlova se učíme prožívat v různých situacích rùzné city, podle Skinnera jednat tak, abychom dosáhli svého cíle. Kombinujeme-li poznatky obou mužů, dokážeme účinně působit na èlovìka, napøíklad zbavit ho fobie (patologického strachu) před výtahem, možná i závislosti na alkoholu. Ejhle, èlovìk: funguje v podstatì stejnì jako pes nebo krysa. Dejte nám šanci, a my ho vytvarujeme, jak vám bude libo. Praotec psychoterapie Sigmund Freud Také Freud věřil, že lidská duše je řízena fyziologicky, zejména tím, jak se ke svému uspokojení dere sexuální pud. Psychoterapeutická praxe ho však pøivedla k pochopení, že ty nesmysly, které slyší od svých psychiatrických pacientù, napøíklad od hysterek, jimiž důstojní lékaři pohrdali, jsou víc než jakési výpary chorého mozku: Je tøeba hledat v nich skrytý význam, odkrývat mechanismy, kterými se lidské Já vyrovnává s duševními zranìními, pomáhat èlovìku, aby se otevøel nahé, tøeba drsné pravdì svého osobního údělu. Protože pravda léčí, i když zdraví, ke kterému vede, zdaleka neznamená vždycky štěstí. Teology dráždil Jung kritikou učení a kultu, která kupodivu souzní s tvrzením teologa Karla Bartha z třicátých let, že moderní protestantismus zplaněl, když ztratil podstatnou dimenzi tajemství. Další cesty psychoterapie V prùbìhu 20. století Freudovi následovníci v hlubinné psychologii stále více mluvili nejen o pudech a instinktech, nýbrž i o mezilidských vztazích, o žitých mýtech a mocných symbolech lidské kultury, o vìèné spirituální touze pøesáhnout všední praxi, ve které jde jen o uspokojování běžných potřeb. Průkopníkem tohoto byl lékaø a psycholog (pùvodem ze švýcarské fary) Carl Gustav Jung, který vedl své pacienty k vnitøní harmonii s nejhlubším, nevìdomým bytostným Já. Klíè k duši hledal v hluboce zakotvené osobní mytologii, kterou je třeba objevit a přijmout. Teology dráždil kritikou uèení a kultu, která kupodivu souzní s tvrzením teologa Karla Bartha z tøicátých let, že moderní protestantismus zplaněl, když ztratil podstatnou dimenzi tajemství. Narcismus zdravý a chorobný Souèasná psychoanalýza vidí hlavní problém moderního èlovìka v narcismu. Podle ní zdravì narcistický èlovìk pøedevším silnì, ale 7

8 pøimìøenì miluje a obdivuje sebe sama, zatímco narcistická patologie spoèívá v pøehnané starosti a nejistotì o vlastní hodnotì, která je spojena s kolísáním mezi dojmem vlastní výjimeènosti a hlubokými pocity ménìcennosti. Souvislost s úpadkem náboženství je nasnadě: Modernímu èlovìku chybí základní jistota daná tím, že o něho stojí sám Bůh, a proto je posedlý hledáním dokladù vlastní hodnoty v sobì, ve své dokonalosti. S touto teorií snad souvisí zkušenost duchovních, o které se opakovaně dozvídám: Kajícník sice přijme Boží odpuštìní, které mu zvìstují, ale trápí se dál. Uklidní se teprve, když je upozorněn: Musíš také odpustit sám sobì! Psychologie vytlačuje náboženství ze života Moderní psychologie má široké uplatnìní v nejrùznìjších oblastech. Psychologa potkáme v nemocnici, kde pomáhá psychiatrovi pøesnìji diagnostikovat jednotlivé poruchy, pøipravuje pacienta na operaci hypnózou atd. Radí rodièùm a uèitelùm s neprospívajícími dětmi, vyšetřuje žadatele o řidičský průkaz napøíklad na autobus, øeší konflikty v pracovních kolektivech, radí tvùrcùm reklamy i politikùm, kteøí si chtìjí vylepšit charisma ta paleta je široká. Všimneme si, jak èasto psycholog pøebírá role, které hrávala moudrá babièka, zkušený starosta nebo uèitel s autoritou v obci anebo duchovní. Manželský poradce, poradce pro bezmocné rodièe vzpurných adolescentù nebo pro dívky, jež nechtěně otěhotněly, terapeut alkoholiků nebo gamblerů, lidí stižených úzkostí a smutkem atd. atd. ti všichni přebírají ovečky, o které duchovní pečoval jako pastýø a kterým pak také, inspirován jejich trápením a osobním zápasem, sloužil jako kazatel. A o psychologii se opírají i další profesionálové, nabízející zkvalitnění života jako vizážisté, osobní koučové, trenéři efektivní komunikace, cvièitelé jógy, ba i plastiètí chirurgové. I oni konkurují duchovnímu, odvádějí pozornost lidí od těžkostí a od životních šancí, které spadají do jeho oboru pùsobnosti. Přímý útok na církevní náboženství: nenáboženská spiritualita Šedesátá léta dvacátého století prožíval Západ jinak než my své pražské jaro, ale také převratnì. Byla to revoluce v postojích ke kultuøe a umìní, k rodinì, k politice, k práci a k erotice i k náboženství. Vedla ji mládež, nejvýrazněji američtí hippies, květinové děti. Snad právě od nich pochází heslo I am not religious, but I am spiritual neboli S náboženstvím (a zvláštì s církvemi) nám dejte pokoj, ale spiritualita, to bychom brali. Psychologové jako Abraham Maslow a Erich Fromm tìm mladým odbojníkům trochu napovídali. A dodnes to má ohlas i u naší mládeže. Jak rozumí pojmu spirituality psychologie náboženství? Plně rozvinutá humanistická spiritualita zahrnuje telegraficky vyjádøeno otevøenost pro tajemství kosmu, pøírody a lidské duše, osobní jistotu smyslem života a vědomí životního poslání, intenzivní mystické prožitky, zakoušenou posvátnost celého života, vizionáøskou oddanost myšlence zlepšení svìta, nezávislost na materiálních hodnotách a vìdomí tragiènosti lidské existence. Hledá se, kde se dá: v orientální meditaci, v ožíva- 8

9 jícím evropském pohanství a v halucinogenech, navozujících gejzíry extáze rozšíøeného vědomí. A co s tím my jako ČCE? Co si z toho všeho může vzít naše uvadající ÈCE? Má smysl, aby hledala v psychologii lék na své neduhy? Moc bych si od ní nesliboval, ale snad pøece nìco malièko Přítel z mládí, katolický kněz, vzpomíná, že za jeho dìtství militantní katolicismus tøímal v jedné ruce apologetiku, v druhé dogmatiku. Dnes je mnohem větší důraz na prožitek a společenství. My rádi mluvíme o ekumenismu. Což zkusit intimnější spolupráci, společnou bohoslužbu i otevřenou diskusi s evangelikálním hnutím (máme je i v ÈCE), které intenzivně pečuje o prožitek i o společenství a které prosperuje, alespoň statisticky? Kalvínská reformace ráznì zatoèila s obřadnictvím, jež smrdělo magií. Nevylilo se ale s vanièkou i dítì? Luteráni jsou psychologicky rozumnìjší, dovedou si napøíklad i kleknout a pokřižovat se, nemyslí si, že slovo je jen to, co se dá napsat písmeny. (Luther také považoval za nutnou zpověď, jejíž chybění dnes odvádí evangelíky od duchovního k psychoterapeutovi nebo ke katolíkùm.) Kam se podìla luterská tradice, kdysi živá i v ČCE? Nedávno jsem se dozvěděl, že asi před 30 lety vedení švýcarské reformované církve sborům doporučilo užívat při bohoslužbách svíci, což bylo do té doby v této baště kalvinismu naopak zakázáno. Na farářském kurzu zaznělo, že ČCE vymírá. Odcházejí nám dìti kolem dvanáctého roku. Má to jistì øadu pøíèin. Ptám se napøíklad, co děti prožívají v první části bohoslužeb, trávené společně s dospělými. Obvyklý úvodní žalm je velebná starobylá židovská píseň, vzniklá před tøemi tisíci lety, s nápìvem starým 500 let, a jen výjimečně nadané dítě se vezpívá. Většina se nudí a myslí na to, co jí uniká v televizi nebo na internetu, anebo na to, jak se pøíštì z kostela ulít. Musí to být? Pavel Říčan (prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc. je český psycholog, specializující se na oblasti psychologie osobnosti, vývojovou a klinickou psychologii.) ROZHOVOR S PSYCHOANALYTIKEM RADKEM SÝKOROU Nejdůležitější je zájem o problémy klienta a jeho příběh Pacient by se měl cítit na kanapi bezpečně Klinický psycholog Radek Sýkora ordinuje v Žižkově ulici v Kolíně. Je mladý, má už však za sebou mnohaletou úspěšnou praxi. Klika jeho pracovny se netrhne. Unavený se denně vrací domů, aby tam zas na druhý den byl pohotový, čerstvý a svěží, vnímavý ke svým klientům. Pane magistře, zasedl jste na stolici autority, kterou denně vyhledávají duše ztrápené, komplikované, duše, které se samy v sobě nevyznají a nestydí se s vámi hovořit důvěrně. Dříve chodívaly za farářem, od 20. století chodí spíš za klinickým psychologem či psychiatrem. Jak si tento posun či obrat ve společnosti historicky vysvětlujete? No, necítím se být historikem, ale spíš praktickým psychologem a ještì víc psychoterapeutem. Odklon od náboženství, konkrétně křesťanství, v Čechách (na Moravě méně) je jistì komplikovaný sociologicko -historický fenomén, který si netroufám analyzovat. 9

10 Můj dílčí postřeh jakožto praktického psychologa může být v tom, že psychologické služby (manželské poradenství, pedagogicko -psychologické poradny, psychologové ve vìzení, protialkoholní poradny i psychoterapeutické výcviky) se rozvíjely i bìhem minulého režimu a oproti duchovní službě byly i tehdy přijatelné, protože nevycházely z křesťanství, ale opíraly se o psychologické poznatky, byť pokřivené marxistickou filozofií, jedinou pøípustnou bìhem komunistického režimu. Řada psychologů ale i v tomto režimu dělala svoji práci v rámci možností velmi dobře (vzpomeòme napø. prof. Matìjèka, vynikajícího dìtského psychologa). Lidé si zvykli chodit k psychologùm a jen menšina k faráøùm. Psychologické služby zde byly relativně dobře organizovány a získávaly si dùvìru. I pøesto samozøejmì existovaly taky stinné stránky; psychiatrie a psychologie byly zneužívány komunistickým režimem. Uplatňujete tzv. analytický směr, který člověka vede k sebepoznání, k hlubšímu prožití nepřiznaného či zasutého Já. Jak toho docilujete, že se s vámi lidé nestydí hovořit o čemkoliv, jestli to není vaše tajemství? Odhlížíte od morálky, od viny a od společensko -právních závazků? Myslím, že základem každé psychoterapie, nejen psychoanalýzy, je to, aby se pacient s psychoterapeutem cítil bezpeènì. Pocit bezpečí roste postupně tím, že pacient cítí empatický nehodnotící zájem o své problémy a svùj pøíbìh. V psychoanalýze je pak pacient analytikem povzbuzován, aby mluvil o tom, co ho napadá, a myšlenky a pocity pokud možno necenzuroval. To není vůbec jednoduché, ale postupnì se to vìtšinou daří a přináší to možnost s terapeutem mluvit skuteènì otevøenì i o vìcech, na které člověk často není zrovna hrdý. Analytik tu není v roli (morálního) soudce, ale snaží se pomoci pacientovi porozumìt jeho (nejednou nevìdomým) motivacím a jednání. To pak pacientovi rozšiøuje jeho uvìdomìní a má možnost své jednání nahlédnout nově a nebýt již v zajetí nevědomého opakování. Aby se z člověka stal zdravý sobec a mohl své duši pomoci, musí se z něho stát malý revolucionář, který překročí veškerá tabu a odvrhne konvence? Moje zkušenost je spíš taková, že klinického psychologa vyhledávají lidé, kteøí mají psychické problémy úzkosti, deprese, rozpadají se jim vztahy, jsou v akutní krizi, pøekonávají těžkou nebo chronickou nemoc atd. Chtějí pomoci, nevìdí kudy kam, potøebují se ve své situaci vyznat, o nìkoho se opøít. Urèitì jsou lidé, ale těch je menšina, kteří touží po osobnostním rùstu a hledají rovnováhu mezi tím, aby žili v souladu se sebou a zároveň brali přiměřený ohled na druhé. Těm ale spíš slouží oblast privátní (placené) psychoterapie než psychoterapie hrazená zdravotní pojišťovnou. S čím za vámi lidé nejčastěji chodí? Jak jsem již zmínil: mají úzkosti, deprese, vztahové problémy Èasté jsou poruchy spánku, nízké sebevìdomí, pøibývá poruch pamìti, lidé se potøebují poradit o svých blízkých, nevìdí, jak k nim pøistupovat 10

11 Co od vás potřebují slyšet? Èasto chtìjí slyšet, jak svoji situaci vyøešit co nejrychleji a nejjednodušeji. Zpravidla je ale musím zklamat, protože většina psychických problémů bývá složitá a komplexní. Vyžaduje trpìlivost a èas, aby se mohly rozplést, pochopit, prožít, a dosáhnout tak určitého pokroku, který nebude jen doèasný. Ohlédneme se přece jen za historií: Jak byste shrnul dějiny psychoanalýzy? Dějiny psychoanylýzy zachycuje kniha S. A. Mitchella: Freud and Beyond: A History Of Modern Psychoanalytic Thought. Vyšla v èeštině, předpokládám, že i v němčině. Velmi doporuèuji. Psychoanalýza se, ve zkratce, vyvíjí na mnoha rovinách. Od autoritativního, maskulinního k více femininnímu, mateřskému přístupu, který ale již nepřevažuje; nastává větší vyváženost. Jeden čas se totiž na roli otců a mužů zcela zapomínalo a v psychoanalýze dominovala jen matka. Vìtší dùraz se klade na výzkum, který kriticky zkoumá a poupravuje døívìjší základní myšlenky. Psychoanalytici jsou schopni vidìt pøínos jiných analytických škol, diskutují spolu, setkávají se, své poznatky daleko více integrují a ménì mezi sebou vedou nesmiøitelné spory. Konflikty a spory kolem odlišných názorù jsou ale i motorem k rùstu a pokroku Zabývá se tento proud také vírou či náboženstvím? Zabývá, ale pøece jen okrajovì, v jeho centru je zkoumání duševního života a pravda je, že se zaměřuje daleko více na porozumění duševních poruch než na výzkum normálně fungující psychiky. Představuje Sigmund Freud postoj vzdoru vůči měšťanské úzkoprsé morálce? V čem vidíte jeho hlavní přínos, abyste řekl, že z něj čerpáte do dneška? Odpovìï by se nevešla ani do mnoha knih. Řekl bych, že Freud přinesl zásadní poznatek v tom (co se dnes považuje již za zcela banální), že rané dětství a nevědomé procesy nás ovlivňují zcela zásadním způsobem a že jejich dlouhá a mnohdy bolestná reflexe a prožití může vysvobodit ze zajetí opakování. A co jeho žák Carl Gustav Jung se svým kolektivním nevědomím a archetypy? Je psychologie přínosem pro náboženství jakožto prožívání nejzazších otázek života a smrti? Jung se dostal do nepřímého sporu s protestantským novozákoníkem Rudolfem Bultmannem, když se pokoušel právě jemu navzdory hájit existenci démonů. Dokazoval jejich existenci na základě skrytě formujících či naopak svazujících forem, které právě působí skrze neviditelné kolektivní nevědomí. Co si o tom myslíte? Nejsem velký znalec C. G. Junga, byl určitě vynikající a inspirativní psycholog, ale mùj názor na jeho analytickou psychologii hodnì ovlivnila kniha Arijský Kristus od R. Nolla. Hlavní myšlenkou je to, že analytická psychologie je jistý druh pseudonáboženství, což mnì není blízké. Psycholog má pracovat na rovině, kterou je možné poznat běžnou zkušeností èi vìdeckým zkoumáním, nikoliv na rovině nadpřirozené, kde poznatky nelze vědecky ověřovat (jde o záležitosti, jež nelze snadno zachytit). Můj dojem z Junga je ten, že ho zajímala více rovina nadpřirozená. Spor s Bultmannem neznám, ale umím si pøedstavit, že lze o démonech v duši mluvit metaforicky, ne však doslovnì èi vìøit v nìjakou entitu a existenci démonù. Mnì je blízký Freud, který øíká nìco ve smyslu, že nechceme člověka přivést k socialistùm èi republikánùm, ale chceme, aby byl vnitønì svobodnìjší. Jinak øeèeno zbavit ho pøedevším zbyteèných vnitøních omezení, která mu brání ve vìtší svobodì a hlubším rozvoji. Tam by také podle mne mìl psycholog končit, stejně jako lékař, když vyléčí pacienta z nemoci a ten si pak má už svoji cestu najít sám. Jak se stavíte k Franklovu názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má- -li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná? Platí to i dnes? Není dnešní člověk k hlubším duchovním otázkám, a to i třeba 11

12 k otázce po smyslu života, spíše lhostejný? Franklova logoterapie, alespoò, jak on øíká, nechce psychoanalýzu pøekonávat, ale doplnit. Z mého pohledu může psychoanalýza učinit èlovìka vnitønì svobodnìjším, a tím uvolnit jeho potenciál i pro duchovní rùst. Jak s tím ale člověk naloží, je už jeho výsostná záležitost. Psycholog má být k pacientùm v tomto neutrální, byť samozřejmě má vlastní více či ménì reflektovanou osobní filozofii. Freud mluvil o lieben und arbeiten, což jsou podle mne obecnì lidské hodnoty, na kterých se většina z nás může shodnout. Frankl ostatnì nabízí také hledání smyslu v práci, lásce a hodnotových postojích. Slavná Freudova pohovka v muzeu v Příboře, jeho rodném městě V Americe měl a má kdekdo svého psychoanalytika, ke kterému chodí celou řadu let. Jaká je budoucnost vaší praxe a praxe psychoanalytiků v Čechách? Psychoterapii urèitì budou lidé vyhledávat i nadále, byť jen málokteří se pustí do psychoanalýzy, která obnáší sezení, lépe ležení na pohovce alespoò 4 týdnì. Jde o velikou investici, a zdaleka nejen finanční, byť i ta je jistě limitující. Navíc klasická psychoanalýza se pøece jen hodí pøedevším pro neuroticky strukturované pacienty, kteøí mají dostateènì silné Já a převážně neurotické obranné mechanismy, což je ale většina běžné populace. Nehodí se prakticky vůbec pro psychotické pacienty, jejichž Já je právě slabé a hrozila by dezintegrace osobnosti. Pro pacienty hraniènì a narcisticky strukturované se hodí, ale je èasto nutná úprava techniky neleží na pohovce, ale sedí, což je méně ohrožující, situaci mohou víc kontrolovat. Sezení jsou také ménì èastá, ale mìla by být alespoò 1 týdnì. Psychiatrická pomoc je důležitá a často nezbytná, ale mnoho pacientù se s ní nespokojí, protože neřeší podstatu jejich problémů a pøináší vìtšinou pouze úlevu od symptomù. Psychoterapie a ještì více psychoanalýza chce pøece jen více; zabývá se pøíèinami problémù. Tak může nastat osobnostní růst a často i podstatná osobnostní zmìna. Co se týèe psychoanalýzy, lze říci, že vedle té klasické na gauči, při níž sedí analytik mimo zorné pole pacienta, se aplikací svých myšlenek uplatòuje v nových formách terapií, napøíklad ve skupinové terapii, párové a rodinné terapii a při terapii těžších pacientů. Dovedete si představit spolupráci s duchovním nějaké církve, ať už naší Českobratrské evangelické nebo jiné? Za jakých podmínek? Urèitì umím, duchovní rozmìr je pro duševní zdraví důležitý a jsou styčné plochy, kde lze spolupracovat s duchovními, ostatnì dìje se tak v armádì, ve vìznicích a jistì i jinde; myslím, že i budoucí kněží v ČR procházejí psychologickým vyšetøením èi pohovorem s psychologem. A jistě je i řada jiných oblastí, kde ke spolupráci dochází. Psycholog by se mìl starat o rovinu pøirozenou a její bolesti, duchovní o rovinu nadpřirozenou, transcendentní. Psycholog ale nemůže s pacientem o problémech jeho víry, o postojích k rùzným filozofiím nemluvit, tomu se nelze vyhnout, pacienti mohou mluvit pøece o všem Bude s nimi ale mluvit jako psycholog, ne jako duchovní. Bude hledat v onìch otázkách psychologické pozadí a motivace a ty nabízet k pøemýšlení a reflexi. ptal se Adam Balcar 12

13 OTÁZKA NA TĚLO Zdá se vám opakovaně nějaký sen? Jaký? Eva Benešová, vedoucí oddělení výchovy a vzdělávání ÚCK Opakovanì cestuji po Praze, která má speciální snový dopravní systém, nìkolikapatrové metro navazující na vlaky, spoustu myších dìr urychlujících pohyb po mìstì a spoustu neznámých zákoutí. Kamil Vystavěl, bohoslovec Svým snům nevěnuji téměř žádnou pozornost. Rychle je zapomínám. Proto také vlastně nevím, zda se mi některý opakuje. Asi ne. ufonù, cestování v èase, teroristický útok, koncert Rolling Stones, návštìvu mluvících zvíøátek a podobnì. Daniel Ženatý, farář Událost je v plném proudu a já pro nìco nìkam odcházím. Stihnu být včas zpět? Nějak se to komplikuje Tak dneska v noci jsem kázal v miroslavském kostele. Na chvíli jsem potřeboval odejít, tak jsem šel. Jenže všechny sprchy v pøízemí fary byly obsazeny a v patře se za jejich použití vybíral padesátník. Ten nemám. Čas letí, v kostele už určitě zpívají píseň před požehnáním. Naštěstí mnì Štìpán Zikmund pùjèil dva pìtadvacetníky. Díky Štìpáne, moc jsi mi pomohl. Jen nevím, jak ti ty dva pìtadvacetníky vrátím Petr Vaďura, kazatel a rozhlasový redaktor Nezdá. Skoro je mi to líto, ale fakt ne. Gabriela Fraňková Malinová, redaktorka V dìtství se mi o prázdninách zdál opakovaně sen, že mám pod postelí klubko hadů. Prázdniny jsem totiž trávila ve skalnaté krajinì, kde byla spousta hadù a já se jich bála. Nyní se mi opakuje sen, že potřebuji nutnì zatelefonovat a mám rozsypaný mobil na spoustu souèástek a ne a ne jej sestavit. DaZ Běta Široká, teoložka Nejenom že se mi zdají opakovaně tytéž sny, ale hlavnì se témìø všechny moje sny odehrávají na stejném místì na evangelické faøe v Sázavì. Tohle místo, kde jsem vyrůstala, se mi zdá dennodenně, a tak už zažilo několik přírodních katastrof, přílet 13

14 NÁSTĚNKA ISYNODNÍ RADAI Na zasedání dne projednala synodní rada 31 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada vzala na vědomí zprávu o průběhu a hodnocení zkoušky Matouše Plevy a Vlastimily Ryšavé a udělila jim osvědčení o způsobilosti k ordinované službě presbytera. SR prodloužila dobu povolání Gerharda Frey -Reininghause za tajemníka pro ekumenické a zahraniční vztahy ČCE. SR potvrdila volbu Jana Tkadlečka za seniorátního faráře Horáckého seniorátu na poloviční úvazek; Miloslavy Hofmanové za seniorátní farářku Poděbradského seniorátu na třetinový úvazek; Jakuba Malého za seniorátního faráře na poloviční úvazek a faráře pro mládež rovněž na úvazek poloviční v Pražském seniorátu. Pavla Kotrlu pověřila synodní rada jako pastoračního pracovníka ve Vsetíně -Horním sboru na poloviční úvazek. Daniel Ženatý podal obšírnou zprávu z dvouměsíčního studijního pobytu v USA, kterou vzala SR na vědomí. Správa církve Na základě usnesení synodu vznikl informativní text o autorských právech. Synodní rada jej vzala na vědomí a uložila ÚCK rozeslat jej do sborů a zveřejnit na webových stránkách ČCE. SR vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů Pražského seniorátu (4x), Jihočeského a Královéhradeckého seniorátu. Výchova a vzdělávání SR souhlasila s udělením tříměsíčního studijního volna faráři Lukáši Klímovi, který bude studovat v letním semestru na Evangelické teologické fakultě v Heidelbergu a hodlá se věnovat studiu biblické mudroslovné literatury. Ekumena Daniel Bartoň byl pozván Konferencí evropských církví do Elstalu/SRN jako přednášející na seminář o problematice náboženské svobody. Seznámil účastníky s novou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva týkající se nošení náboženských symbolů na veřejnosti. Kateřina Vojkůvková podala zprávu o své účasti na výročním zasedání Spolku skotské církve v Dundee. SR vzala zprávy na vědomí. Při příležitosti výročí reformace proběhla schůzka zástupců tří měst (Marburg, Curych, Praha) v rámci společného projektu. SR vzala na vědomí plán společných akcí, který zahrnuje účast zástupců na teologické konferenci k výročí mistra Jana Husa v dubnu, na Husovských slavnostech v červenci, zapůjčení výstavy o Přemyslu Pitterovi, výměny hudebních těles a návštěvy skupin mládeže. Hymnologie Synodní rada vzala na vědomí průběžnou zprávu předsedy zpěvníkové komise Miloslava Esterleho. Diakonie SR vzala na vědomí rezignaci Boba Helekii Ogoly na členství v dozorčí radě Střediska humanitární a rozvojové pomoci Diakonie. SR schválila příspěvek ve výši Kč na setkání diakonů, pracovníků Diakonie, pastoračních pracovníků a sborových sester. DaZ IOTEVŘENÝ DOPIS VLÁDĚ ČRI Prohlášení delegátů 11. valného shromáždění Ekumenické rady církví v ČR 14

15 V posledních měsících členové křesťanských církví a náboženských společností s obavami sledují nebývalou krutost, s níž bojovníci tzv. Islámského státu postupují proti křesťanům a jiným neislámským menšinám. Syrští křesťané i jejich souvěrci v Iráku a Libanonu se ocitli na pokraji vyhubení. Islámský stát, který vede bojovou kampaň na území Sýrie a Iráku, likviduje všechny, kdo k radikálním vyznavačům islámu nepatří. Do skupiny určené k vyhlazení patří především křesťané. Nestačí -li uprchnout z míst, která Islámský stát obsadil, jsou muži popravováni, z mladších žen se stávají sexuální otrokyně. Islamisté zahájili v okupovaných oblastech konečné řešení křesťanské otázky. Protože jsme od představitelů církví Blízkého východu obdrželi naléhavou výzvu, kterou podepsali v široké shodě, nemůžeme jinak, než vám jejich dopis postoupit s prosbou, abyste spolu s ostatními zeměmi přispěli k zastavení rozpínavosti islamistů a účinně pomáhali ukončit genocidu. Víme, že vaše možnosti nejsou velké, ale přece jen stojíte v čele země, která ještě nedávno sama těžila z pomoci a solidarity jiných, protože politické dění v zemi určovala ideologie vládnoucí strany. Z toho důvodu se domníváme, že výrazná pomoc a jednoznačné projevy solidarity těm, kdo se pro své přesvědčení a pro svou víru nalézají v ohrožení života, jsou vyjádřením vděčnosti za podporu, které jsme se kdysi těšili i my. S lítostí sledujeme nepřesvědčivá a nejednoznačná vyjádření čelných představitelů naší země vůči politickému útlaku jiných režimů a ideologií. Mrzí nás, že přestáváme být vnímáni jako země, která si uchovala cit pro bolest druhých. Proto vás jménem křesťanů sdružených v církvích Ekumenické rady v České republice naléhavě žádáme, abyste ve své zahraniční politice brali větší zřetel na situaci utiskovaných a pronásledovaných, pokoušeli se ve zmíněných oblastech pomoci trpícím a při svém rozhodování se jednostranně neřídili pouze ekonomickou výhodností. Ujišťujeme vás, že nezůstáváme pouze u výzev určených vám. Sami ve svých církvích, mnohdy ve spolupráci s přáteli a institucemi za našimi hranicemi, pořádáme sbírky na pomoc utiskovaným a vyháněným skupinám lidí. Blížící se zima je hrozbou, že ti, které nezahubí islamisté, podlehnou nepříznivým přírodním podmínkám. S tím naléhavějším voláním se na vás obracíme. Z hlediska víry, která nás podpírá, víme, že odpovědnost, již v tuto chvíli nesete, je obrovská. V hodnocení vaší náročné práce nakonec nemusí hrát nejvýznamnější roli to, kolik jste splnili ze své agendy, ale to, co jste vykonali pro záchranu trpících a ohrožených na životě. Bolest lidí ve světě je veliká a my jako národ nezaslouženě obdarovaný svobodou i prosperitou musíme, vedeni vaším příkladem, prokázat velkorysost srdcí. Přijměte náš pozdrav i nabídku spolupráce. Jsme v kontaktu s řadou představitelů církví zmíněné oblasti a jsme připraveni získané informace uplatnit tak, aby pomoc mezi ohrožené přicházela efektivně a cíleně. I prostřednictvím svých sociálních služeb jsme schopni organizovat pomoc a zajištění těm, kdo by u nás získali klidné podmínky k životu do doby, než se situace v jejich zemi zklidní. Přejeme vám vše dobré. Buďte si jisti tím, že kdykoliv sloužíte pokoji a smíření mezi lidmi, provázejí vás naše modlitby a prosby o Boží požehnání. S přáním všeho dobrého delegáti 11. valného shromáždění ERC Praha 1. prosince 2014 ISYNODNÍ RADAI Otevřený dopis synodní rady ČCE předsedovi vlády ČR a ministru vnitra ČR Vážení pánové, trápí nás, že úřady České republiky odmítají přijmout syrské uprchlíky ničené dlouhým válečným konfliktem. V posledních dnech odmítly učinit alespoň nepatrné gesto vůči těmto zkoušeným lidem. Nechtějí přijmout a poskytnout azyl 15 syrským nemocným dětem a jejich rodinám. Vymlouvají se na kde co, v neposlední řadě na bezpečnostní rizika. 15

16 Tento postoj nechápeme a nechce se nám věřit, že za tímto jednáním je zbabělost představitelů tohoto státu a strach, aby nepřišla vládní garnitura o volební preference. Přejeme si, aby česká vláda zaujala statečný, odpovědný a státnický postoj k trpícím, pronásledovaným a potřebným. Vážení pánové, žádáme vás proto důrazně, abyste přehodnotili své stanovisko v této věci, zasadili se o to, aby strádající a nemocné děti byly přijaty a byla jim poskytnuta potřebná pomoc a bezpečí. Děkujeme za vaše dobré jednání. Synodní rada ČCE ILEUENBERSKÉ SPOLEČENSTVÍI Synod leuenberských církví v ČR se zabýval tématem Církev a majetek Ve dnech 21. a 22. listopadu 2014 se konal 8. synod leuenberských církví v České republice. Je to sněm volených zástupců českých církví, IPORADNÍ ODBOR EVANGELIZAČNÍ A MISIJNÍI Poslání poradního odboru Poradní odbor evangelizační a misijní chce svou činností pomáhat Českobratrské církvi evangelické jako celku, seniorátům a jednotlivým sborům misijně působit tak, aby byli lidé inspirováni k následování Krista, prohlubování duchovního života a službě světu. Poradní odbor pracuje ve složení (na fotografii zprava): Petr Chlápek, Kwang Hyun Ryu, Eva Benešová, Saša Hauserová, Pavol Bargár, Jana Horáková, Marek Zikmund, Silvie Linková, Luděk Korpa, Radim Žárský. Nové předsednictvo: Marek Říčan, Jan Roskovec, Jana Křížová které jsou členy Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE). Kromě ČCE sem patří Církev bratrská, Církev československá husitská, Evangelická církev metodistická (ECM) a Slezská církev evangelická a.v. (SCEAV) Hostitelkou byla tentokrát Evangelická církev metodistická, v jejíchž pražských prostorách v Ječné ulici synod proběhl. Podle Leuenberské konkordie, základního dokumentu tohoto společenství, si členské církve navzájem udělují společenství ve Slovu a svátostech a usilují o co největší pospolitost ve svědectví a službě světu. V tom smyslu byla jednání zahájena bohoslužbou s večeří Páně. Kázáním na heslo Jednoty bratrské Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili (Da 6,23) posloužil profesor Pavel Filipi. Na pořadu jednání v pátek večer byla zpráva předsednictva českého Leuenberského společenství a aktuální informace z evropského GEKE. Hlavním tématem byla podle rozhodnutí 16

17 předchozího synodu Církev a majetek a bylo mu vyhrazeno celé sobotní dopoledne. Je to téma aktuální vzhledem k nedávno přijatému restitučnímu zákonu, jímž české církve nastoupily cestu k hospodářské soběstačnosti. Přednášejícím byl Pavel Stolař, koreferáty k tématu připravili zástupci všech ostatních církví. Rozhovor přispěl k obohacení odlišnými pohledy i nápady. Praxe v církvích je různá. Některé církve restituční náhrady rozdělují stejně jako ČCE centrálně, jedna církev je předává přímo sborům, které s nimi hospodaří samostatně, jedna církev pravomoc rozhodování převedla na nižší správní celky. Třetím důvodem ke společnému synodu je plánování společného díla. Proto se 8. leuenberský synod zabýval návrhem ČCE, aby se pokračovalo ve vydávání příručky každodenních biblických čtení společně pro všechny členské církve. Předsednictvo synodu bylo pověřeno, aby v tomto smyslu jednalo s vedeními církví. Synod dále zvolil předsednictvo: předsedou synodu zůstává Jan Roskovec z ČCE, místopředsedkyní Jana Křížová z ECM a nově zvoleným dalším místopředsedou je Marek Říčan ze SCEAV. Příští leuenberský synod se bude konat na pozvání Církve bratrské. Jeho tématem bude Co znamená být církví. Daniela Hamrová INAROZENINYI Dne 22. ledna se dožívá 100 let Lydie Plevová, vdova po faráři Jaroslavu Plevovi, sloužícím naposledy v Krucemburku. V požehnaném věku žije ve Vyškově. Gratulujeme a vyprošujeme Boží ochranu! IÚMRTÍI Ve věku 90 let zemřela 1. prosince Vlasta Svobodová, vdova po faráři Josefu Svobodovi. Většinu aktivního života prožila ve sborech v Pečkách a v Praze -Smíchově. ISPOLEK EVANGELICKÝCH KAZATELŮI Farářský kurz Spolek evangelických kazatelů pořádá od pondělí 26. ledna do pátku 30. ledna 2015 farářský kurz, který se bude konat v Praze v prostorách Pedagogické fakulty UK (ul. Magdaleny Rettigové 4, Praha 1). Tématem kurzu je Bolest a naděje. Na programu jsou přednášky, panelové diskuse, dílny, kulturní večer a valná hromada Spolku evangelických kazatelů. Kurz je také místem setkávání a trávení společných chvil v rozhovorech a sdílení, tedy toho, co běžný pracovní rok pro povinnosti ve sborech a pro jistou vzájemnou oddělenost v takové míře farářům poskytnout nemůže. Mezi účastníky kurzu bývají také pravidelně hosté ze zahraničí a duchovní, kteří nastoupili na odpočinek. Setkávání přeshraniční a mezigenerační je něčím, co může přinést mnoho užitečného pro rozvoj farářů, jáhnů a také pro život sborového společenství, říká synodní kurátorka Lia Valková. e -cirkev IZE SVĚTAI Ekumenická modlitba za mrtvé uprchlíky Vídeň V upomínku na uprchlíky, kteří zemřeli na hranicích EU, se konala 11. prosince 2014 před Policejním centrem ve Vídni -Hernalu ekumenická modlitba. Od začátku roku 2014 na útěku do Evropy přišlo o život již 3400 lidí. Je třeba modernizovat celý azylový systém, apeloval v úvodu předseda Ekumenické rady církví v Rakousku (ÖRKÖ), superintendent Lothar Pöll. Pokud se to nepodaří, bude v budoucnu umírat na útěku do zdánlivé svobody ještě více lidí. Hodinu trvající vzpomínková akce se konala pod vedením evangelických teoložek Marie- -Kathariny Moserové a Barbary Rauchwalterové. Mezi účastníky byl také biskup Michael Bünker, ředitel Diakonie Michael Chalupka a další představitelé. Vídeňská evangelická mládež vztyčila transparent s nápisem 3400 mrtvých uprchlíků 17

18 ve Středomoří naše loď EU je poloprázdná. Křesťané by se neměli jen tak smířit s tím, že každý rok ztrácejí své životy na hranici EU tisíce lidí, zdůraznil předseda ÖRKÖ Pöll. Namístě jsou neboť jak je zde uvedeno Evropa se nesmí stát pevností blahobytu, ale musí zůstat majákem svobody a respektu k lidské důstojnosti. Pořadatelé důrazně vysvětlovali, že toto podvečerní setkání není kampaň, nýbrž vzpomínková modlitba. Ta otevřela krátce před vánocemi možnost k vnitřnímu zastavení a věnování vzpomínky těm, kteří na základě nespravedlivého systému museli o své životy přijít. epdö/pb/daz IOZNÁMENÍI foto: clovekvtisni.cz obavy, že i v příštích letech se stane Středomoří pro mnoho lidí hřbitovem. Bohatá země, jako Rakousko je, si může dovolit přijmout mnohem více uprchlíků, než kolik jich přijímá doposud. Opravdové řešení problému může přijít pouze skrze nové uspořádání celoevropského azylového systému, je přesvědčen předseda ÖRKÖ. Restaurování a opravy varhan foto: Jerzy Sawluk/pixelio.de Ekumenická rada církví v Rakousku schválila již v říjnu rezoluci, v níž požaduje zavedení společného evropského systému záchrany uprchlíků, Varhanáři Poukar a Eliáš nabízejí restaurování nástrojových částí varhan postavených po roce 1750 (povolení MK -ČR) rekonstrukce, opravy a pravidelný servis varhan intonaci a ladění varhan, přípravu nástroje na koncertní činnost opravy a rekonstrukce harmonií prohlídku a vypracování posudku stavu varhan, včetně návrhu oprav zdarma platbu námi provedených prací formou dlouhodobých splátek Kontakty, informace a reference: 18

19 Hledáme kostelníka Sbor ČCE v Praze 10 - Strašnicích hledá od 1. května 2015 kostelníka na 1/3 úvazku. Možnost pronájmu bytu 2+kk v domě. Kontakt: strasnice@evangnet.cz Česká Lípa hledá faráře FS ČCE v České Lípě a Novém Boru hledá faráře na plný úvazek s nástupem od nebo nejpozději Nabízíme přátelské prostředí a podporu služby duchovního. Bydlení 4+kk s velkou zahradou. V případě zájmu prosím kontaktujte kurátora sboru Milana Přívratského na tel.: , e -mail: milan. privratsky@tiscali.cz přibližuje život moravských žen, především těch, kterým byly svěřeny důležité úkoly ve sboru, v církvi nebo v misii. První část knihy připomene v hrubém nástinu historické souvislosti, které vzniku obnovené Jednoty bratrské předcházely. Vlastní přínos této knihy tvoří obrazy ze života jednotlivých žen. Praha: Kalich v koedici s občanským sdružením Exulant, s. 450 Kč (na cena 360 Kč). ISBN Podvečer modliteb za životní prostředí Ekologická sekce České křesťanské akademie ve spolupráci s Mezinárodním ekumenickým společenstvím (IEF) se připojuje k lednovým modlitbám a připravuje Podvečer modliteb za životní prostředí a náš vztah k němu s biblickým zamyšlením Petra Jana Vinše ze Starokatolické církve v ČR. Toto ekumenické setkání se uskuteční v úterý 13. ledna 2015 od 18 hodin (předpokládaný konec do 19 hodin) v přízemí kláštera Emauzy, Praha 2, Vyšehradská 49. JNe INOVINKY Z KALICHAI Edita Štěříková: Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století. Obrazy ze života Pro 18. století bylo postavení žen v obnovené Jednotě bratrské neobyčejně emancipované, což budilo ve své době nedůvěřivou pozornost. Dnes je tato skutečnost hodnocena naopak kladně a je předmětem historických pojednání. Nová kniha historičky Edity Štěříkové Ivan Štrpka: Rukojmí. Druhé vydání se Ztracenou kapitolou Prózu Rukojmí inspiroval autorův přítel a spolupracovník z tvůrčí dvojice Štrpka Ursiny. Román o Dežově a vypravěčově cestě do neznáma je zároveň snem a zpěvem elegií za zmizelého přítele. Mnohé nádherné věty udržují rytmus té divoké jízdy a mnohá slova chutnají jako diamantový prach nebo jako ryba po půstu. (Ivan Laučík) Praha: Kalich, s. 221 Kč (na cz cena 177 Kč). Přel. Martina Blažeková, il. Zdenka Krejčová. ISBN

20 CÍRKEV ŽIJE Děti a sbor foto: Zuzana Capoušková