Občasník pro literárně-kulturní degustátory

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Občasník pro literárně-kulturní degustátory"

Transkript

1 0 l 2/2013 LŽIČKA v šuplíku Občasník pro literárně-kulturní degustátory reportáž tři barvy indie poezie klára goldstein ladislav zedník simonetta buonaccini jakub řehák recenze volavka černá, egretta nigra past na brigitu být k zbláznění živý romance pro křídlovku deep in the woods in belvedere neváží jen misky vah misky vah rozhovory vladislav kracík heavy holeček marek rejhon próza ľubica bystrická pavel jakeš

2 o l U obsah reportáž z batohu tři barvy indie 2 na světlo světa zveršovaná věta klára goldstein vidět dřevěnýma očima 4 ladislav zedník souběžná projekce 7 simonetta buonaccini co víme dneska 12 jakub řehák za plentou čeká dav zákulisních mužů 16 etudy z kredence volavka černá, egretta nigra (recenze na básnickou sbírku past na brigitu) 20 šest otázek pro heavy holeček digitál je neživej 22 divnodění eva johnová lukvízská paní 24 zjevení z jeviště být k zbláznění živý (recenze na divadelní představení romance pro křídlovku) 26 na kávě s vladislav kracík paka je na důchod, žít se musí v olomouci 28 lžička filmofilka jay-z feat. fitzgerald: kde jsi, daisy? (recenze na film velký gatsby) 30 je to prozaické, přátelé ľubica bystrická hriech kŕmený trestom 32 pavel jakeš dokonalá souměrnost 36 z poličky do lžičky pár zrnek skořice (tip na knihu skořicové krámy) 40 gramozaika deep in the woods neváží jen misky vah (recenze na alba in belvedere a misky vah) 41 na čaji s marek rejhon můj šuplík je řemeslo 42 o l U Milí čtenáři, editorial posaďte se s námi elegantně do prvorepublikového literárního salonu nebo stylové kavárny, odložte klobouk, nadechněte se uměleckého dýmu z doutníku či fajfky, vydechněte do jazzové atmosféry, zvedněte Lžičku, nechte se oslnit jejím leskem a hned vás budou napadat originální myšlenky, které později uplatníte při debatě o umění Doba nedávno minulá, prvních pár desetiletí dvacátého století, to je téma, které jsme vybrali pro toto číslo Lžičky v šuplíku. Nechtěli jsme tentokrát pátrat po spodních vrstvách či po významovém přesahu, líbilo se nám ležet na hladině, nechat se kolébat a unášet proudem myšlenek a tónů, jen prostě být. Víc zapojit smysly, vnímat a cítit. Tak si představujeme éru dvacátých a třicátých let, kdy se chodilo spát až k ránu, protože město vířilo v neodolatelném rytmu jazzu a swingu, kluby praskaly ve švech, dámy s módními krátkými účesy obdivovaly filmové hvězdy na plátnech biografů, pánové se na ulici zdravili pozdvihnutím klobouku a kladl se důraz na bonton. Žilo se s vášní, bezstarostně, svět měl lesk a voněl těžkými parfémy a dýmem z cigaret na dlouhých špičkách. Alespoň chvíli, než přišlo ráno. Chceme vám tuto dobu připomenout. Povídejme si o jazzu, o Gatsbym, poslechněme si vyprávění cestovatelů o tom, jaká je exotická Indie, bavme se o divadle a básnících, o nichž se právě mluví ve společnosti. Buďme chvíli intelektuály, než půjdeme tančit až do rána. Byli bychom rádi, kdybyste se při čtení Lžičky do těchto zlatých let na chvíli přenesli. Nemusíte nosit rukavičky nebo hrát na saxofon, jen prostě na všechno zapomeňte a bavte se. A žijte s vášní. za redakci Renáta Drozdová lžičkultura teze a antiteze měly ovlivnit syntézu (recenze na výstavu out/inside(rs)) 46 příborník redakce doporučuje 48 příloha plakát editorial 1

3 Tři barvy Indie foto Petr Pyjer Bílek; chrám v Ameru Barvy všecky Bylo by náramné vykreslit Indii ve všech barvách, které jsme během měsíčního putování potkali. Napsat úplně o všem, o každičkém odstínu hedvábných sárí a sikhských turbanů, sladkého ovoce a neustále troubících, všemi barvami hrajících náklaďáků obsypaných lidmi. Místo by si jistě našly zelené čajovníkové pláně v Dárdžílingu, růžové město Džajpur, bílé mraky nad Himálajemi, které se neprotrhly ani po týdnu čekání Malovat ale budeme tříbarevně, další barvy, které jen tak neslezou, čekají na vás. Stačí namočit štětec. lidé v Puškaru mají zatím štěstí. A my také, pochutnáváme si na müsli s medem, plackách, čaji z rostliny tulsi a mátové citronádě, které říkají limonana. Odjíždíme s věnečky ze žlutých chryzantém, požehnáním na cestu. Šílený autobus (později zjišťujeme, že vlastně není ničím zvláštní, je to zcela běžný autobus, jen je třeba si na indické autobusy zvyknout) nás odváží zpět do mraveniště a v Puškaru se dál všude proplétají lidé, auta, motorky, krávy a velbloudi. Ale tak nějak jinak než jinde v Radžastánu, posvátně. Proto jsme tu také byli dvakrát déle, než bylo v plánu. No, snad se tam jednou vrátíme. Šedá barva měst Šedá není zrovna barva, kterou by si člověk vybavil v souvislosti s Indií, přesto ji téměř není možné přehlédnout. Šedí jsou sloni a gekoni, šedé jsou i pohřební gháty na břehu Gangy ve Váránasí a fousy usměvavého řidiče tuk-tuku (motorikša), který nás vezl k muzeu panenek (ty české tu zastupuje Hurvínek a panenka-krojačka, která má jednu nohu o polovinu kratší). Šedá je ale hlavně většina měst, měst, která mají status středně velká a mají víc obyvatel než Praha. Měst, kde pětileté děti chodí do školy jen, když zrovna nemusí do práce do fabriky. Šedá je také nemocnice, v níž jsme čekali na vyšetření. Vedle nás skupina zakrvácených Indů zvědavá na to, jak se Evropance odebírá krev, za námi dvojice přenášející zemřelého, všude horko a špína. I přes to se nad touto šedí třepetají barevní draci pouštění ze střech domů oblíbená zábava místních. Snad do budoucna přinesou trochu barvy i dolů. Hodně štěstí, Indie, a zase na viděnou. 2 Oranžová barva slunce a písku Písek, to je Radžastán a Radžastán, to je písek. Pouštní stát jižně od hlavního města Dillí nám učaroval. Zvlášť díky Puškaru, nejkouzelnějšímu a nejpřátelštějšímu místu, které jsme v Indii navštívili. Bráhma na poušti upustil lotosový květ, ten se proměnil v posvátné jezero a kolem něj vyrostlo městečko, tak vznikl Puškar. Procházka před úsvitem do vysoko položeného chrámu bohyně Lakšmí s doprovodem několika fotkychtivých opic. Rozpálené dny pod přístřeškem z palmových listů, hovory se Sukhou, který neumí psát, protože nikdy nechodil do školy. Jeden z nejmoudřejších lidí, kterého známe. Jeho Sukha s Place je malým, útulným ostrůvkem uvnitř klidného Puškaru uprostřed Radžastánu. Nejmilejší bod v jediném tichém koutu hučícího mraveniště. U Sukhy pracuje Nana, čtrnáctiletý kluk, o kterého se Sukha stará a posílá ho do školy. Nana umí číst a psát, a tak Sukhovi pomáhá s poštou. Nana hlavně báječně vaří, a tak pozorujeme jeho umění, které je prostinké. Vše, co potřebuje, najde na zahradě. Ač je v Radžastánu velké sucho, In India everything is possible. But one thing is not possible zuzana kohoutová a petr pyjer bílek reportáž z batohu Žlutá barva koření Jedním z lákadel Indie pro nás bylo jídlo. Indické dobroty (třeba vynikající sýr zalitý rajčatovým karí) s nepřeberným množstvím chutí a jejich tónů, navrch křupavá placka nan a jako zákusek kousek čerstvého manga. V Indii zvládne i ortodoxní masožravec být na týden vegetarián, protože mu to prostě chutná. Na druhou stranu, obyčejní Indové mají jídelníček docela monotónní, placky čapátí a luštěninová směs dhal ráno i večer, každý den, oběd vynechávají. Nedá se ale říct, že by jim nechutnalo naopak, vždy spořádali dvakrát víc než my, a to jsme se nijak neomezovali. V bohatších rodinách někdy mívají žlutou luštěninovou kaši smaženou v podobě kuliček, příjemná změna, kterou jsme po několika týdnech o čapátí a tekutém dhalu uvítali. Vyměníte-li ale čas od času domácí stravu za některou z restaurací (jakékoli cenové kategorie, tepelně upravených potravin netřeba se bát), bude nabídka tak široká, že si nebudete moct vybrat. Navíc v každém podniku je to stejné jídlo vždy o něco jinačí, a když popojedete do dalšího z indických států, objevíte zcela nové chutě, barvy a vůně. to think it s not possible. indická lidová moudrost 3

4 klára goldstein vidět dřevěnýma očima 1988; narozena pět minut před půlnocí za úplňku spíše divá než náměsíčná ve znamení Lva. Holduje kávě, letnímu dešti či poezii Pabla Nerudy. Drápy si brousí dvakrát denně. Vidí barevně, někdy až příliš. V roce 2010 vydala almanach se svou skupinou Stracholam, v roce 2012 sbírku Úpatí vichřice. Tam Kometa vrací se ještě někdy dávný strach z komety to potom voláme do tmy a bosými kroky odměřujeme svou úzkost a už jen vzpomínka jen bolest zavěšená v dálce tkví za oknem a zdá se nehybná a cosi strašně tiché čeká, zda prohlédneme (Úpatí vichřice, 2012) Růst na žádném dvoře nebyl tak nádherný javor ani ve třech se nám nedařilo obejmout kmen autobus přijíždí dvakrát za den prastarý vlčák Bert číhá v rybízových keřích stávala tu prý hospoda největší v celé obci Girnberg lesy jsou dosud plné rozvalin křičící hlína umlčená modříny babička rázuje kuchyní v dědově košili a potom si zapaluje cigaretu dlouho do večera hrávali jsme karty na světlo světa zveršované věta znamená to vidět dřevěnýma očima co se dávno pokácelo? a chválit městu jeho rysy tolikrát na potkání zholubené námitky dláždění které nekolébá staré stopy? křídový nápis často držel léta do fasád bezejmenných domů škrábali jsme střepem paměti všechny ty dny nás dovršují v kruzích každé slovo bylo kdysi větví (2013) je to už všechno moc dávno (Úpatí vichřice, 2012) Okamžik jedině téhle chvíli jsme svědky noc chřestí okovem v studni zdvihá se kohoutí plápolání a napříč zahradami vleče se kulhavý anděl (2010) klára goldstein 4 5

5 Zpátky máš ještě klíč anebo stačí zvěst ve tmě to houká jako za životem plechová kočka prorazila plotem a s deštěm z očí ukapává rez takhle už bylo posté řídne strach až zmlkne okno v černý samet šera tolikrát už jsem do svítání bděla kdy stromy chodí jako v mrákotách a noc má zrak jímž bleská po nitrech jen na chvíli jsem chtěla srdce sklonit a křídla bila o posedlé sovy co rozkřísly mne na jediný vzdech (2008) Ladislav Zedník souběžná projekce narodil se 3. května roku 1977 v Praze. Vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK, poté čtyři roky v oboru pracoval. Na konci roku 2007 postgraduální studium přerušil, z oboru odešel a odstěhoval se na Mělnicko, kde učil na vesnické škole. Po krátké době se odstěhoval do Průhonic, kde působil na místní ZŠ. Nyní žije a vyučuje v Praze. Vyšla mu sbírka Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006; nominace na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie). V loňském roce autorovi v nakladatelství Argo vyšla knížka druhá, nesoucí název Neosvitly. Rediguje internetový kulturní magazín Totem, publikoval v almanaších (Cestou, almanach 7edm), v literárních časopisech (Host, Weles, Souvislosti, Psí víno a další) a jako externí redaktor má od roku 2009 na starosti rubriku Hostinec v časopise Host. Jeho verše byly přeloženy do italštiny (almanach Rapporti di errore, ed. Petr Král, Mimesis, 2010). Otištěné texty jsou z rukopisu připravované sbírky. Přírodní lyrika Najdi si stromek a vlčáka. Ze stromu otrhej listí a z vlčáka srst. Chvilku ta holátka pozoruj. A potom z plných plic, z plic teplých odstínů, zakřič: Jsem podzim! Zvol vhodné lepidlo. Ne příliš řídké; a už vůbec ne přespříliš husté. Průsvitné radši než průhledné. Vlčáka polepíš listím, větývky pokryješ srstí. na světlo světa zveršovaná věta Doma ticho v svazích srdce zaklenuté tím, co se hlíně dávno nepodobá a slunce zlatá ještěrka dunící kámen jen tady voní deště po návratech celý ten dlouhý čas než vymyjí tvou tvář z života (2008) Hleď, strom! teď zaštěká. Vlčák, až otevře mordu, poslušně vydáví jablko. Anebo: Proboha, skáceli vlčáka v ošatce šťavnaté bulvy: smutný, psí pohled. Stromek mě poslouchá na povel! na podzim odevzdá míček a zjara jej přinese zpět. Neboť jsem podzim, milé děti, a tak to chodí, tak pěkně a zvláštně to chodí v mém světě. klára goldstein ladislav zedník 6 7

6 Filmový klub Automobilka Holan Vydáš se do čtvrti s nezvyklým jménem: Šeromlaty Sám se svou samotou, sám se svým stínem. Nejdřív se ujistíš, že je čtvrť bezpečně spoutaná síťovím prastarých uliček, okovy občasných náměstí Auta a tříděný odpad si odmyslíš. Moč schováš napotom. Když se stín prokrví samotou, nazveš jej (například) Roxana. Masivní vehikl V nádrži těkavá krev: ethanol, nikotin, dehet. Rádio značky Isola s vytrhanými tlačítky přehrává refrény ticha. V motoru tepe flák poctivé člověčiny. Pojízdný tyjátr zakysnul v závěji. Do zimy, která neskončí, v návěji žitého patosu. K té jeho chudině přilétnou v noci dva významné stíny. Když už nic víc, zachutnat (alespoň) po jeho gestech. Načichnout kouřem a velkými slovy. Pak spustíš projekční plátno sám sis ho utkal ze skleněných vláken láká tě bolestné drásání oken a zrcadel, avšak o tom tvůj dnešní text není. Jste jako kněz, říká první. Poklekám před každou sochou vás, bože, vás na dalším půlnočním mostě. Oči má pojednou z poézie vlahé jak chlupaté knedlíky. na světlo světa zveršovaná věta Promítač s výrazem spasitele promaže mozkové závity, založí film s názvem Roxana a přes něj vzápětí napne film druhý Šeromlaty Nastane souběžná projekce. Bude to nevšední, uvidíš. Zvláštní a kouzelné Moč bude stékat po omítce Roxany, smyslná okna jí zvláční vypnul jsi oči ze zásuvky srdce? abych se nezdála sobě, ach krásnější sobě Na zimu komínům zbělají vlasy, střechy ti odhalí piercingy antén. Pověz ve kterém kině či životě uvidíš takový film. Druhý nic neříká. Je mu jak v kostele; anebo víc! to on je ten kostel. Jako když kameny, dřevo a sklo přestanou vědět, že jsou a že pomíjí v tom našem prašivém světě. Druhý tak nad stolem emanuje k cizí, však o vznosnou svatyni vyšší slávě. To už však druhý je třetí. První se rozplývá v obláčku průhledné básně. Druhý se roztrácí v lomozu dálnice bez konce (u krajnic lampy jak šeptavé kurvy) A co ten třetí, co je s ním Jestliže kříž je šibenice, třetí se na básni oběsí. ladislav zedník 8 9

7 Portrét zmizelé Pohřešovaná; tvé boty Boty: dva svraštělé lusky, nikdo je nečte a nenosí stal se z nich znak. Vyschly v nich kroky zmizel z nich závan tvých pat; a chůze, ta chůze s oblostí hrachových bobulí, kde je jí konec Žitý čas ustal kdo ví kam téct Modlitba za návrat bezpečný návrat, ve slepém rameni vyschla. Zmizelá; místa Příchylnost kořenů k půdě, intimní lomení gotických oken. Vyhlídky časté, až zdůvěrněly Takže to bylo tím místem? Tvář, ženská tvář a já ji vnímal v nejvyšším patře všech zprohýbání. A nebylo kamení, vznešené, lomené, stydnoucí kamení. Pouze tvé laskavé, úsporné gesto. Takovou texturu měly ty krajiny. Houbař to vzdal, a teď odkládá do vřesu košík. Do pusy pohřbívá čtvrtou hrst borůvek. Jazyk má modrý jak gauč ( modrý jak modř ) nebo jak inkoust. Inkoust? to není marné (slova se nechtějí říct, a tak se pokouší alespoň napsat) Víc v téhle krajině, v té naší nezdravé půlnoční svačině, nemůžu po letech najít. Tak promiň. Portrét zmizelé Můžeš vzít papír prázdný jak stárnoucí deprivant. Papír tak čistý jak tento upřímně myšlený pitomý příměr. Potom jej rozporcuj mříží; políčka pojmenuj: hranice vnitřního věznění. Následně zaplníš všechnu tu šílenou běl. Barvami, větami; hlavně však záznamem výslechu zůstalých věcí. Budete dva: hodnej a zlej Po jisté době, po jistém nezbytném mučení, přiznají předměty úkladné spiknutí: snovaly svět vaší zmizelé. na světlo světa zveršovaná věta Zabitá Laskavec, bolševník, mochna, několik poddruhů travin Pěšinou lemovat trať, odbočit do přítmí svahu. Kapradí, jehličí, hutný pach podhoubí Na konci budete tři a třetí už zbylé dva nepozná. ladislav zedník 10 11

8 Simonetta buonaccini (vl. jm. ludmila šebestová) co víme dneska ; dnes již téměř zapomenutá básnířka, jejíž tvorba byla oceňována zejména v době meziválečné. Tato krásná a inteligentní žena často bývala středem mužské společnosti, pravidelně také pořádala soukromé literární večery očarovala například Františka Halase, který se těchto večerů rád účastnil: Večery, které následovaly, měly průběh vždy stejný. Poezie a zase poezie. Nesetkal jsem se v životě s lidmi, kteří by ji tak žili. Prolnutí a lačnost po ní, to byla nepomíjivá atmosféra. Zaráželo až, jak tento kruh žije mimo skutečnost, uzavřenost světu byla tak dokonalá, že v některých okamžicích se zdálo, že jsem přenesen kamsi do duchovních dobrodružství některých novel Zeyerových. Potřeba stále krásnit svět, vytvářet si ho po svém, zavírat obě oči před jeho drsností, byla až nepochopitelná A nebyl to snad nějaký nátlak Šimonky, jak se S. B. doma říkalo, všichni byli zajedno v této potřebě idealizace. (Halas, F.: Imagena. Československý spisovatel, Praha 1971, s. 327n.) Obdivovali ji nejen mnozí známí básníci, ale i literární kritici, na milost ji vzal také přísný Arne Novák a František Xaver Šalda byl dokonce jejím velkým ctitelem a dobrým přítelem. Lyrika Simonetty Buonaccini je prodchnuta zážitky z cest po Francii, Tunisku a zvláště Itálii. O vřelém vztahu k jihu svědčí i její italský pseudonym a atmosféra přímořských exotických krajů se odráží v celém jejím díle. Mezi její nejznámější sbírky patří Lampa v okně (1928), Odi et amo (1934), Sirenin ocas (1937) nebo Browning a růže (1946). Zima v městě Zvuk zrmzlého skla půda praská suchým svíráním po městě jde zima střechy potahuje těžký dým Zpívám zimní píseň Jako růžový krk plameňáka obloha ve čtverci okna se smráká V ulicích plných elektřiny potkávám modré oči babiččiny nevím proč se usmívám * Františku Halasovi Chanson Jest nestatečné štěstí neplakat a ránu v těle nésti * Snad mohlo být hůře snad líp co víme dneska to je ten celý vtip kterému se tleská na světlo světa zveršovaná věta Můj přísný bůh mi ukul tento meč a já jím platím dluh Ticho ptačích hnízd Svou ránu ošetřit a jít a býti sebou jist F. X. Š. Podivně mlád podivně stár olivy tlumí šepot svůj mé ruce do tmy tápají ty jižní větře ještě duj Podivně mlád podivně stár to všecko bylo dávno již bláznění moudré k bolesti ty jižní větře neumdlíš Podivně mlád podivně stár tvář boha naklání se sem jde jižní vítr oblohou s tlumeným oliv šumotem Jen jednou jsi odvahu měl na nové zvykat jak lehcí jsme nemíti těl chci vzlykat chci vzlykat Hřbitov a hrobník a střep mé popelnice jak chutnal ptáčníkův lep nalitý do sklenice Dívám se na růži čemu se tleská pot studí na kůži co víme dneska simonetta buonaccini

9 17. VI. Je něco na chvíli a něco na věky ten večer stříbrný ten večer daleký vyšívám pomalu do světla západu po krajce šera jdu po nitce svitu jdu Moře se províjí dychtivou zornicí a já si vyšívám jasmínu kytici nad vody hřebenem jako by přízrak šel vidím tě pomocí kouzelných skel Je něco na věky a něco na chvíli z paprsků luny jsme sochu dnes stvořili bojím se o tebe mladičká jabloni železní rytíři rytíři na koni Bylo a nebylo cože to počítáš čím blíž jsi přistoupil tím se mi dražším zdáš železný jezdec se v oblacích prochází to nejsou paprsky to jsou už provazy Snad ještě zazpívám Najdeš-li pro mne ten ztracený den snad ještě zazpívám polož mi na polštář na chvíli jen co tuším aniž znám Oblec mne v duhový závoj snad ještě zkusím žít jen srdce mi napřed zahoj Jak je to šťasten být? Trh Je mladá hezká hraje a zpívá Hovoří vtipně a píše básně Přítulné povahy Tancuje krásně Kdo dá víc? Má teplé srdce hořící ústa O závod běhala Zná cizí řeči Nebyla ještě ve službě něčí Kdo dá víc? K hostině zatančí Společnost baví Každý ji bude závidět páni Kdo koupí tu zlatou růžovou pannu Kdo dá víc? Jediná vada Že prý má duši Ta se jí ale pod šaty schová Hedvábná sladká porcelánová po tváři po nohou zprava i leva Kdo dá víc? Maličká sleva Na její duši Kdo dá víc? na světlo světa zveršovaná věta Zahořím ještě v očích tvých jiného nevnímaje najdeš mne krásnou zpěv a smích na prahu pekla na prahu ráje A potom zbude popel jen kudy se kroky moje nesly zapomeň brzy vykoupen všech loděk s rozbitými vesly První čtyři básně, které zde otiskujeme, pocházejí ze sbírky Sirenin ocas (verše ; Družstevní práce 1937), básně s názvy 17. VI., Snad ještě zazpívám a Trh jsou součástí sbírky Browning a růže (básně ; Nakladatel Jaroslav Podroužek 1946). simonetta buonaccini LŽIČKA v ŠUPLÍKU 2/2012

10 JAKUB ŘEHÁK za plentou čeká dav zákulisních mužů 1978 v Uherském Hradišti; vystudoval Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně. Je autorem dvou sbírek Světla mezi prkny (2008, nominace na cenu Magnesia Litera a Cenu Jiřího Ortena) a Past na Brigitu (2012, Magnesia Litera za poezii 2012). Profiloval se mezi básníky literárního serveru Totem.cz. Časopisecky publikoval básně, recenze a eseje v A2, Hostu, Kontextech, Respektu, Tvaru a Souvislostech. Jeho poezie je zastoupena v Nejlepších českých básních 2010 a Rapporti di Errore, italské antologii nové české poezie. Ur Brigita na světlo světa zveršovaná věta buď jak buď Brigito prý jíst a svlékat se z šatů je to samé sepnuté dlaně nad hlavou pohyb krku udávající rytmus ze strany na stranu: asa-nisi-masa asa-nisi-masa cvrček černý špendlík schovaný dovnitř úst do klopy saka dveře za nimiž to je cítit pilinami v rozích místnosti plechové kýble s pozdravy těla Brigito i když se nám to nezdá stojíme s rukama za hlavou proti zvlněné vlhké omítce držíce snad jen kůží čela kus papíru na který psána bude noc černoši drží v rukách saxofony či kvéry Brigito možná houba řekne nám kde jsme se to octli mokrá vyplula z tmy nyní u laťky školní tabule ještě s bledým popraškem křídy výsměšně světélkuje okolo nahrnutých lavic výkřiky otvíraná dvířka s rozpadajícími se zámky laťky zbytnělé sirky jejichž žluť čeřila výsměšnou kouřovou clonu valící se po chodbách zatímco byla slyšet hudba a chlapi v saku s hubami černými od krémů na boty svítili do nás vyleštěnými nástroji Brigito milovat ne šoustat a vědět znát slova tvá koruna černý žalud na čele buď jak buď žádná Lubjanka či Bartolomějská nevoní pilinami jako cirkus to jsi řekla a já do rytmu facek přitakával s nateklýma očima psací stroj na stole zaznamenal i několik zubů co omylem vyrazila čísi nedbale napřažená pěst strejc konající službu dozor na židli poklimbával černá rtěnka na bílém papíru od klobásy třikrát přežvýkaném Brigito co určuje tato noc zavalená sněhem? pohlédl jsem ti do očí hleděla na mne temná dřeva přichází-li zima žebra topení jakub řehák 16 17

11 V jazyce Sevan podobně jako žebra na těle vydají do místnosti nezanedbatelné množství tepla Povím ti Brigito chlap brousil nůž o chodník tam u Anděla snad Rus snad Bulhar ale tys na mě hleděla jinak než dřív snad po rulíku s široce arménskýma očima to mluvila z tebe droga Ararat Brigito ve chvíli kdy vstoupím do tebe budu cítit pach benzinu jazyk pracuje ve tmě za nás oba černé paže luk bílé paže hrazda stisknutá ve snaze o výmyk pojď budeme žít v noci cvrček polknutý tvými ústy klepe krovkami o má patra během zimy vydáváš důvěrně známý zvuk letního večera zářivka na stropě nadouvá ústa pruhem světla Nougé: vzpomeň si že zatímco jsem se do tebe nořil vjel jsem do tebe i svým prstem a tvůj prst vjel do mne ať září Balkán nová Byzanc je tu jaký že přišel věk? nevím svět netočí se mi pod rukama tramvají valila vodka zatímco ty stála jsi blíž úsvitu a byla asfaltově horká ale dávno už v průjezdech řev nedrhne stín však kdo mluvil v podzemním baru s houfem Asiatů na bednách od jogurtů? povím ti Brigito Mesiáš na světlo světa zveršovaná věta v půlnočním panáku hořela politika číhal jsem kolem tvých ramen rozsvícených jak odjezdy aut ale ty jsi kouř výkřik petard Brigito princezno nádražních košů v jazyce Sevan zpíváš zatímco za plentou čeká dav zákulisních mužů stahujících úd ale ty vyprávíš kterak jsi ve snu byla dekapitována a já ti rozumím jakub řehák 18 19

12 etudy z kredence Jakub Řehák Past na Brigitu Volavka černá, R E C E RECENSORED N S O R E Egretta nigra Lžička v šuplíku D foto Radeq Brousil Ve své druhé sbírce stvořil Jakub Řehák mýtus o ženě v kulisách parnaté vnitřní Prahy. Past na Brigitu vyšla na sklonku roku 2012 v nakladatelství Fra, ačkoliv některé básně bylo možno znát již z dřívějška. Tak například v 17. čísle A2, ročníku 2010, jich několik již s poznámkou obsahující budoucí název sbírky bylo uvedeno pod titulem S přezkou na stehně, na literárním serveru totem.cz lze vystopovat základy, z nichž byl mýtus o Brigitě stvořen, s datací ještě o několik let starší. Už první ohlasy byly zaujaté Řehákovou nevšední obrazností (Markéta Kittlová na iliteratura.cz, ), dle mého soudu nejpronikavější je pak recenze Boženy Správcové v Tvaru. Výraznou publicitu zajistila nominace na Literu za poezii, nakonec tuto kategorii kniha také vyhrála. Sbírka je rozčleněna do tří části: Vyhynulá kniha, Past na Brigitu a Yellow Umbrella Opens a Chaotic Season. V tomto zorném poli můžeme nahlížet její poetiku, rozlišit ji v zásadě na trojí, i když v ní vždy nalezneme určité jednotící prvky. Jedněmi z nich jsou pachovost a zrakovost. Z textů je také patrná inspirace filmem, který Řehák studoval ve Zlíně. Imaginace a koncept rychle letícího filmu, jehož atributy se několikrát projeví i v samotných výrazech ( nechají běžet film / tekutou promítačkou v tříslech nebo: dál zakládá s námi film / do vrčící promítačky města ), jsou nosné. Řehák využívá postupů až surrealistických, ale asociace většinou drží alespoň zlehka na uzdě, značná část z nich se vyklenuje k obsáhlejšímu sdělení a dobírá se konkrétnějšího smyslu. Snad ještě silnější jsou (už pro jejich sepětí s emocemi) ale evokace pachů neustále odněkud vzlínají sklepy, chodby jsou cítit kedlubnami, ulice čpějí rozkladem masa, obzvláště silně v horkých letních dnech. Těch je zde většina. Již na začátku zaznělo slovo mýtus. Vztah (anebo vztahy) se taví do bájného vypravování o ženě, fatální a jedinečné. První část Vyhynulá kniha se odehrává hlouběji ve městě, v době před, v době zrození mýtu. V úvodní polovině převažují exteriéry nebo veřejně přístupná místa (jízda vlakem, tělocvična apod.), druhá je dějištěm bytu a jeho prvotní intimity. Brigita je čímsi dětská či pubertální, dávná, jsme stále v době před, v čase, kdy něco bylo založeno, ale ještě se úplně neděje. Past na Brigitu část druhá vlastní děj mýtu se odehrává více na periferii (Hostivař, Háje), na nevzhledných místech, a více se obrací dovnitř, do bytu, a tam, kde byt není, zintimňuje si vnějšek a přimyká ho k sobě, mění jej na byt, anebo byt používá jako výchozí stanoviště, z nějž je svět pozorován. Zde je konkrétní vztah, postupně nabývající utěšenosti erotiky, a zároveň však také její fádnosti. Brigita, chycena do pasti, nakonec mizí a uniká. Yellow Umbrella Opens a Chaotic Season se s mýtem vyrovnává. Namísto Brigity je třeba najít nový smysl, nový řád věcí, promnout si oči, rozbít mýtus starý a nahradit jej novým nebo novými. Řehák se obrací k současnosti (místa se objevují zřetelněji, stejně tak osoby), k teď, k době po mýtu. Na rozdíl od přechodu mezi první a druhou částí se zde výrazněji proměňuje jazyk. Z původní až aristokratičnosti, zejména v prvních básních Vymizelé knihy a jejího rapsodického tónu, se sice projev stává civilnějším, zároveň ale nabírá na litanických obrátkách, přerušitelných pouze rychlými nádechy. Tady se autor ocitá v poloze, kterou mu čtenář při prvním čtení uvěří hůře, napodruhé je to asi jediné možné východisko k opuštění bájné bytosti, jíž byla, je a bude Brigita. Mé vědomí je při čtení Pasti na Brigitu neustále ucpáváno obrazy, musí je v sobě zadržovat a vypouštět, až při prvním čtení dosáhne místa, kdy se zasytí a nemůže dál. Pokračovat se ale vyplatí na pozadí města vyvstává malé drama, které přerostlo v přízrak onoho mýtu a jeho trojího působení. Řehákova sbírka je dobře sevřená svým tématem, není nezúčastněná, i když právě ve chvílích (hlavně v Yellow Umbrella), kdy chce být účastná příliš, svázaná se současností, zůstává občas na povrchu s vykřičeným krkem. Celkový dojem je ovšem strhující. václav boček 20 Až by se všichni snížili k nohám holek! (Weiner) úvodní citát Řehákovy sbírky 21

13 je to kouzlo, a oni to tam nechaj. Digitál to všechno vyčistí, ale na co? To je autenticita, když tam ten bubeník cinkne na špatnej činel, tak to tam nechám, ne? Nemusí být všechno dokonalý. A pak je tristní vidět kapely, které mají dokonalý album, ale na koncertech nezahrají ani ň. Teď je boom desek, poslední dva roky se v Americe prodává sedmdesát procent hudby jenom na elpíčkách a třicet procent dojíždí cédéčka. Digitál je neživej Které elpíčko tě oslovilo jako první? Rolling Stones, já to hned rval ve škole na lavici, pak jsem to musel vydrbat smirkovým papírem Pak taky Beatles, Iron Butterfly, já je jel hned od začátku, zajímal mě underground. Pak Simon a Garfunkel Prostě všechno, nemá se škatulkovat. Já neuznávám lidi, co poslouchaj jenom hard rock anebo jenom jazz, to je blbost. V každém hudebním směru tě najednou osloví album tak, že řekneš já trouba, že jsem to vůbec někdy opomněl, seš z toho fascinovanej. šest otázek pro heavyho holečka foto Petr Pyjer Bílek 22 Čím se zabývá občanské sdružení Metal s tebou? Co je jeho programem? Zabýváme se pořádáním kulturních akcí, Metal s tebou je sdružení na záchranu kulturních hodnot. Teď byla první akce v Jazz Tibetu, byli to Deep Purple Revival ze Zlína, myslím, že se to lidem líbilo. Důležitá je teda osvěta a hlavně prodej desek, protože si myslím, že jsem takovej erudovanej cvok, kterýho to baví, a když někdo přijde a já do něj sypu ty informace V čem vidíš kouzlo elpíček? Už samotné obaly, to jsou vlastně umělecká díla. Ale hlavně je to analogem nahrávaný, dnešní podoba vinylů je nahrávaná digitálně, ten analog měl zvláštní kouzlo, že ten zvuk tam prostě byl. Když se zaposloucháš, slyšíš i rozestavění nástrojů ve studiu, to digitál neudělá, digitál je naprosto vyčištěnej, podle mě je neživej, není to ono. Když třeba hraje Eric Clapton, tak slyším, jak má zpocený bříška, najednou to zapíská, to Já jsem moc pro to, aby každý měl své auto a svou ledničku. Ale především Jaká je tvoje oblíbená kniha? Kterou knihu bys doporučil čtenářům? Jednoznačně Jack Kerouac: Na cestě. Četl jsem to asi stokrát za sebou, nekecám. Tam jsem chtěl bejt, ten hipík, ty bláho Odjakživa chci bejt svobodnej. A film Easy Rider v Ponrepu na Letný, když to za bolševika dali, natajno jsme tam byli. A pak Vyhoďme ho z kola ven, Solženicyn Chystáš se na nějaký letní festival? Můžeš některý doporučit? Striktně metalový festival Bang Your Head, který jsem zakládal s Horstem. Ale je to v Německu, cesta je drahá A u nás Trutnov, to je jednoznačný, čajovny, Hare Krišna, takoví ti lidičky kolem, ty figurky, to já miluju. Jednou za rok se sejdeme, to je pohodička úplně neuvěřitelná. Malá Skála byla dobrá, ale teď je to v Liberci, už to není v Českym ráji, to bylo kouzelný místo. Jak ta naše republika je krásná A proto jsem taky nikdy neemigroval, i když mi vyhrožovali, že mě dostanou ven. Ještě Masters of Rock, ale do Vizovic jezdí pořád stejný kapely. Zmínil ses o StB, má podle tebe dneska cenu řešit, kdo byl a nebyl agent? To nemá vůbec cenu řešit, každej má svoje máslo na hlavě, dala by se zmínit strašná spousta lidí, ale vůbec bych se v tom nematlal. Jsme už třiadvacet let od tý doby, co si tu chceme vyčítat? Je to uzavřená kapitola, stejně to bylo v devadesáti procentech neoprávněně. Nechme to bejt, nekoukejme za sebe, ale dopředu, každej máme svůj cíl. Já to tady například zítra vymaluju na žluto, aby vystoupily ty rámy. heavy Holeček 1956 v Sokolově (v tom sudetském); po vojně se snažil vytvářet kulturu, dovážel zakázaná elpíčka, pořádal diskotéky, poté s tím musel skončit, protože nechtěl hrát českou hudbu. Odešel do Prahy a začal být aktivní v undergroundu, seznámil se mimo jiné s Václavem Havlem, Mejlou Hlavsou a Jiřím Kabešem. Bližší než chrámy hojnosti (jak říká hypermarketům) je mu procházka po Olomouci, v níž žije druhým rokem (a už nastálo) a jejíž atmosféru obdivuje. V pasáži Masné krámy si otevřel galerii rockové hudby, v níž přehrává, prodává a vystavuje své desky a na požádání vás svou sbírkou rád provede. by měl každý mít dobrý gramofon a dobré desky. J. Masaryk zuzana kohoutová a petr pyjer bílek s heavym holečkem Heavy Holeček 23

14 divnodění divnodění eva johnová Lukvízská paní Vesnice Lukvíza, dnes ji představují čtyři chalupy a dva křížky u cesty, stoupající k Silnici sta zatáček vedoucí do Karlova. Turistická oblast, po cestě, tvořené prakticky jen hlubokými výmoly v asfaltu, denně projede nespočet zájezdních autobusů, směr pískovcová skalní města. Na náhorní planině se stepní travou je ostražitě pozorují kameny. Chodili jsme sem mnoho let, dům s prosklenou dřevěnou verandou, střapatý pes a osmdesátiletá paní žijící sama uprostřed osady domů bez lidí, nejbližší soused ji několikrát okradl a k ostatním už je příliš daleko. Rodina v Belgii a Německu. Mluví polsky, německy, ukrajinsky, všemi jazyky zároveň, jak už si většinu času povídá jen sama se sebou. Dědeček v době, kdy hranice byly zavřené, pašoval do osad na druhé straně frankovku na bolavé klouby a zároveň sbíral příběhy, kontakty. Tak se dostal i sem. Za dřevěnou verandu, temné chodby starého kladského domu až do rozlehlého salónu s krbem, starými fotografiemi a mnoha metry těžké látky na nábytku, stěnách a oknech. Vůně vlhkosti prostupuje vším. Zde obvykle nesedá, zde obvykle nikdo nesedá už mnoho let. Paní Stieblerová přišla po válce z Ukrajiny (útěky a skrývání se v lese, hromadné hroby příbuzných mezi stromy). Přišla a provdala se za Karla Stieblera, Němce, do nejbohatší rodiny v okolí. Ale zůstala jí jen chalupa v odloučení, muž a syn odešli do Německa, dcery později za nimi. Ona už dál nechtěla, nechtěla do sebe nasávat další zemi. Zůstala radost z občasné návštěvy cizích lidí a zbytků rozvětvené rodiny. Zůstaly dlouhé procházky po pláni, lese a skalách, po ztracených stezkách dřevorubců a pašeráků. Před lety při takové procházce pes v hromadě chvojí vyhrabal dvě těla. Dva mladé lidi bez oblečení s prostřelenou hlavou. Policie, vyšetřování, mnoho se nezjistilo. Paní Stieblerová pak odešla, ve vlhkém salónu pro ni ticho už odráželo příliš mnoho zvuků. Dům zůstal, les, skály, jen cesty se mezi nimi ztratily. Lukvíza. 24

15

16 LITERÁRNÍ SOUTĚŽ FRANTIŠKA HALASE 2013 MĚSTO KUNŠTÁT a KRUH PŘÁTEL UMĚNÍ MĚSTA KUNŠTÁT ve spolupráci se Společností přátel mladé poezie vyhlašují 41. ročník Literární soutěže Františka Halase Vřelý vztah básníka Františka Halase k mladším autorům je obecně známým faktem. Tuto část Halasova odkazu se již více než čtyři desetiletí snaží připomínat i literární soutěž nesoucí básníkovo jméno. Cílem této tradiční akce je podchytit mladé literární talenty, umožnit vzájemnou konfrontaci jejich činnosti a dát nejlepším příležitost práce publikovat a propagovat je. Soutěže se může zúčastnit každý autor ve věku od 15 do 29 let svými dosud nepublikovanými básnickými texty. Soutěžní texty hodnotí tříčlenná porota, která určí laureáta Literární soutěže Františka Halase a může udělit Zvláštní cenu Klementa Bochořáka (bibliofilské vydání básnické sbírky dosud knižně nepublikujícímu autorovi). Vybrané práce účastníků budou otištěny na internetových stránkách soutěže lsfh.webnode.cz a v literárních časopisech. Za užité práce nebudou poskytovány autorské honoráře. Soutěžní texty v rozsahu maximálně 10 básní, doplněné o rok narození a kontaktní údaje (místo působení), zašlete na ovou adresu nebo v tištěné podobě ve třech kopiích poštou na adresu: Městská knihovna, nám. Krále Jiřího 105, Kunštát. Zásilku viditelně označte HALAS Uzávěrka zasílání příspěvků: 15. července 2013 Výsledky soutěže budou oznámeny v rámci tradičního Halasova Kunštátu 19. října 2013, kdy proběhne i symbolický křest básnické prvotiny laureáta 40. ročníku LSFH Pavla Zajíce Ona místa. Deset vybraných účastníků bude zároveň pozváno na dvoudenní setkání s porotci soutěže a knižně publikujícími básníky, v jehož rámci proběhnou neformální diskuse, besedy a vycházky krajinou Halasova Kunštátska. Vybraní autoři budou osloveni nejpozději v první polovině září. Ubytování z 19. na 20. října 2013 pro pozvané zajištěno. Kontakt pro další informace Vojtěch Kučera, Facebook literární soutěž františka halase 25

17 zjevení z jeviště 26 Divadlo Tramtarie Romance pro křídlovku foto archiv Divadla Tramtarie Být k zbláznění živý představení Romance pro křídlovku scénář a režie Vladislav Kracík překlad Stanislav Jirsa dramaturgie Lenka Jorníčková scéna a kostýmy Markéta Rosendorfová R E a Dagmar Maturová hudba Martin Peřina projekce Markéta Rosendorfová RECENSORED Jediná vločka tvého polibku rozstříkla se po celé obloze. Vzhlížím C E N S Lžička v šuplíku O R E hrají Vojtěch Johaník Barbora Šebestíková Tomáš David j.h. Gabriela Veselá Matěj Mužík Petra Konvičková Veronika Löflerová Zuzana Zapletalová psáno z premiéry ze dne 5. března Je vlahá letní noc. Je v ní všechno, co navěky zastavuje srdce, všechno, čím člověk vydechne jakoby poprvé, a je to noc všech nocí, prvně v žití nesu strašné břímě lásky a smrti současně, a sladko je mi nést je, navždycky třeba, i s tím mrazením i s tím šikováním k dlouhým a drsným bitvám o život ve mně. Do příběhu vlahé letní noci zve diváky Divadlo Tramtarie. V březnu tu poprvé spatřila světlo divadelních prken inscenace Romance pro křídlovku. Režisér Vladislav Kracík a dramaturgyně Lenka Jorníčková tu na jeviště přenesli slavnou poému Františka Hrubína. Melancholické střípky vzpomínek na první lásku tu seskládali do divadelní koláže zářící barvami léta. Tramtarii naplnili jedinečnou podívanou, ve které se divák může nechat lehce opít krásou příběhu, zabalit do něhy slov, dojmout vlastní vzpomínkou na první lásku i pohoupat na vlnách melancholie života. Já. Stále jen obletuji vlastní srdce. Romance pro křídlovku je jemným poetickým příběhem tragické lásky, stejně citlivým jako mládí samo. Ač se původně nejedná o divadelní hru, jeho látka je natolik dramatická, že ke svému uvedení na divadle vyloženě svádí. Avšak ti, kdo svodům tohoto volání podlehnou, mají před sebou nelehký úkol. Jak z básnického tvaru tak překypujícího krásnými metaforami a vysvlečenými slovy vytvořit text, jemuž by slušel divadelní háv a jehož rozměry by bylo možné plně na jevišti rozvinout? Nápaditá scéna a prožité a přitom lehké herectví jsou tou správnou cestou, po které se tramtarijský soubor vydal. Její oči, překrásné snímačky hvězd, budu polibky zavírat a otvírat Poéma Františka Hrubína vznikla na sklonku básníkova života. Tento důležitý fakt je v Romanci hmatatelný, cítíte stesk a odvanutí prožitého okamžiku, tesknost nad vším, co odvál čas. Ale básníkova ruka sevřela otěže vzpomínek pevně a celým srdcem. Ta hořkosladká chuť života je cítit z každé stránky. Básník se tu skrze závoje let dívá na sebe sama v těžkých a omamných okovech první lásky. Hledí tu na mladého Františka s odstupem půlstoletí, padesát zlatoploutvých ryb proplulo řekou jeho života. Básník se vrací touto řekou času do let svého mládí, do krajiny prvních lásek, do voňavého léta, vlahé srpnové noci. Rozlamuje pečetě vzpomínek na nevypodobitelnou Terinu, která je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. Prsatou Tonku, které tryskají andělsky bílá stehna z vřesů a metlic. Na kolotoči vzpomínek toho léta se točí ještě Viktor s čepicí a dlouhým kšiltem a dědeček, jenž už se z tohoto světa dožadoval pouze šatů a hole. Mezi jeho a Františkovým světem šuměla purpurová stěna Františkovy mladé krve. D Příběh mladé lásky je v této inscenaci umocněn ztrojením ústřední dvojice, v roli Františka a Teriny tedy střídavě vidíme tři herecké dvojice. Každá dává těmto postavám něco osobitého, svého, jedinečného. Herecké výkony jsou vyrovnané, každá Terina je jiná, všechny jsou ale pro Františka osudové. Jednotliví Františkové se střídají i v rolích Viktora a dědečka, inscenace plyne jak divoká řeka. Diváci se mohou nechat rozesmutnit tragickým příběhem první lásky, omámit krásou Hrubínových slov či pobavit malými vtípky, na které autoři inscenace nezapomněli. Například když se jedna z Terin rozhoupe na houpačce držíc v rukou dva poháry s vodou, chytřejší diváci v prvních řadách zapadají hloub do křesel. Jsem k zbláznění živý, Terino, a chci si tě celou vypodobnit, nevím však, kolik máš rukou, kolik máš úst, každým stéblem a lístkem a každou hvězdou mě žíznivě piješ. Stejně jako v autorově předloze, i v inscenaci se ve smyčkách vracejí tytéž promluvy, jedná se o určitou poetickou koláž. S tímto motivem si režisér s dramaturgyní ještě více pohrávají. Právě díky ztrojení Františka a Teriny se tu jedna scéna může opakovat několikrát, v nejrůznějších podáních i na různých místech. Spirálovité opakování se tak neobjevuje pouze ve scénách s dědečkem, který se po mrtvičce pohybuje v jiných dobách, ale i v retrospektivním vyprávění samotného Františka. Zavýskla, opřela se mi koleny o lopatky a má křídla se rozprostřela v její krvi. Poetiku inscenace skvěle doplňuje hravá scéna. Kromě houpaček, které se během inscenace stanou i sedátky u kolotoče a herci je hojně užívají, zde najdeme také menší nakloněnou plošinu, jež dobře slouží jako hráz rybníka i obyčejná louka. Na scénu se vejde takřka celý svět, dokonce i dědečkův pokoj s malinkou židlí a stolečkem. U nakloněné plošiny je navíc ještě stěna, kterou lze dobře využít k projekcím, jež příběh dokreslují. Jsem k zbláznění živý, má křídla, zřasená v krvi žil a cév, šíleně tepají. Mezi hlavní motivy patří motiv cesty symbolizovaný například nádražím, kde příběh Františka začíná i končí, i kufry a kolotoči objíždějícími různá místa. Mezi další motivy patří samozřejmě láska. S krví hrnuly se ty výzvy od tvého srdce, a kdybych byl tvé ruce nedržel ve svých, zlatovlasé výzvy by z konečků tvých prstů opadaly. Láska čistá, nesmělá, tragická, lehká jako letní vánek, láska k tajemné Terině od kolotočů. V protikladu k Terině tu v příběhu i v srdci Františka stojí Tonka. Symbol tělesnosti, žádostivosti, zemité těžkosti. Tončiny obří kyčle zakryly obzor v dálce. V protikladu k rozkvétající lásce tu stojí strašák smrti obcházející kolem dědečka. Příběh pak vrcholí splynutím obou těchto linií, ve kterých je spojníkem postava Františka, v tragickém momentu. Už dnes láska a smrt křižují se ve mně, noc lásky a smrti žíhá jasně temně mých dvacet let, těch dvacet zlatoploutvých ryb. A letmý dotek tvých úst je věčný slib. Zatímco na Františka čeká Terina, jeho dědeček umírá. Kolotočáři pak odjíždí, František a Terina se díky nešťastné náhodě míjí. Později se František dozvídá, že ztratil Terinu navždy, smrt si vzala její bílý květ k sobě. Terino, obleču tě do hvězd a tvé tělo posázím vesmíry, poslední křísnutí cvrčka na podzim bude ti slyšitelné stejně jako exploze, když vzniká nová hvězda, i v nejbědnějším hvozdíku budeš celá, jeden vesmír však sotva bude stačit na slzu, která zrcadlí tvé zalykavé pohnutí, když jsem tě včera vzal kolem ramen. Kromě dvou ústředních párů se na jevišti objevují ještě další postavy. Chtíč a tělesnost v podobě Tonky a dědeček symbolizující stáří a chycení v pasti opakování. Pak je tu ale ještě podivná postava dívky, může být Osudem, může být Smrtí, potkává Františka v jeho mládí a pak znovu po několika desítkách let. Tramtarijská Romance pro křídlovku pyšně nese Hrubínovo poselství. Zachovává si jeho poetičnost, krásu jeho jazyka ještě vyzdvihuje, když dává jeho slovům zaznít na jevišti. Příběh oslovující snad každého diváka, příběh o střípku první lásky, který si neseme všichni v sobě, rezonuje v divákovi ještě dlouho po zhlédnutí této inscenace. Krásný text, výborné herecké výkony i promyšlená scéna jsou pro diváka příslibem divadelního zážitku, ze kterého si může odnést vytoužený prožitek katarze i nezapomenutelnou vzpomínku na pocit obejmutí slovy. Navždy mne bude víc o těžkou chvíli jedné srpnové noci, kdy jsem chtěl, aby ožil její předobraz Navždy mne bude víc o tu noc, kdy jsem tě vyvolával z měsíčních par a popel na žhavém srdci chtěl držet tvar něčeho, co už není, zatímco tys žila a žiješ, ne přízrak, ne stín, jenž vstává z már, ne bludička, ne bysta náměsíčně bílá, ale láska, jež v krvi žil a cév divoce tepá. Navždy mne bude víc o člověka, z něhož břímě lásky a smrti a břímě života vyrazí zpěv. k hvězdám a kdykoli usrknu, stáhnou se všechny na mé rty. F. Hrubín kateřina ráchel valášková 27

18 na kávě s vladislaem kracíkem Vladislav Kracík Paka je na důchod, žít se musí v Olomouci vladislav kracík blouznivec našich podkrkonošských hor pochází z Nové Paky. Vystudoval Teorii a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého, kde nyní působí jako doktorand. Je uměleckým šéfem olomouckého Divadla Tramtarie, kde taktéž režíruje, a to jak pro děti, tak dospělé. Z jeho inscenací jmenujme a za Tracym tygr, Válka s mloky, I na Batmana občas padne smutek, O pračlovíčkovi, Polízanice malé čarodějnice či Pirátská pohádka. Jak ses dostal k divadlu, čím si tě přitáhlo do svých spárů? Jak říkáš, prostě přitáhlo. Já tak vůbec nechodím moc něčemu naproti, prostě si sednu a počkám, až to přijde samo. A zatím mi to docela vychází. Moje cesta k divadlu začala asi tím, že jedna naše profesorka na střední zrušila poznámky a zavedla psaní povídek. A jelikož jsem chodil často pozdě a bez úkolů, tak jsem se docela vypsal. A v té době jsem taky narazil na Josefa Kocourka, básníka a bohéma, který byl z Nové Paky a ve třicátých letech umřel jako hodně mladý na tuberu. Takový novopacký mytologický hrdina. A mě ty jeho věci tenkrát dost zasáhly. A pak přišly nějaké středoškolské soutěže a autorská čtení a holky, kterým se ty povídky líbily, a nakonec dva spolužáci, kteří chodili do jičínského dramaťáku, řekli, jestli jim nechci něco napsat. A bylo. Jak vlastně vypadá tvoje práce, co třeba tvůj běžný den v Tramtarii, jaký je? Záleží, jestli zrovna zkouším, či nikoliv. Pokud ano, tak cca od osmi chystám plán zkoušení, dopisuji texty a tisknu je. Zkouška v divadle začíná v deset a končí tak ve čtyři. Od pěti se chystá večerní představení staví se scéna, zapojují mikrofony, nastavují světla. Představení trvá do půl desáté. Pak se bourá. Pokud foto archiv Divadla Tramtarie se nestíhá, tak začíná druhá fáze zkoušení, ale to se naštěstí v poslední době moc neděje. Večer ještě obvykle řeším střih hudby nebo filmové projekce. Pokud nezkouším, tak je to volnější, ale ne o moc. Mám umělecký dohled nad vším, co v Tramtarii vzniká. Hodně také jezdíme, téměř sedmkrát týdně, od Karlových Varů po Břeclav. Je to takový neusazený život. Jak dlouho pracuješ s herci na inscenaci, než je hotová, co tě inspiruje? Máš jasnou vizi, už když víš, jaký text budeš inscenovat, nebo to všechno vzniká až spoluprací s herci a průběhem zkoušení? Inscenace se v Tramtarii zkouší obvykle měsíc a půl. Jelikož většinou dělám adaptace nebo autorské texty, tak ta moje textová příprava ve spolupráci s dramaturgyní začíná o tři měsíce dříve, někdy během toho vzniká také koncept scény a kostýmů. Když přinesu na první čtenou text, tak už většinou konkrétní představu mám. Ne o hereckých situacích, to dělám až na scéně a spoustu věcí i nechávám na hercích samotných, ale příběh, ústřední vyprávěcí princip, střih, stylizaci, pointu, to už mám většinou vymyšlené. Jaký text teď chystáš? Je nějaký text tvým snem, dostat jej na prkna Tramtarie? V Tramtarii teď bude premiéra Jedlíků čokolády od Davida Drábka, to je taková uhozená looserovská lovestory, která vyhrála českou hru roku na cenách Radoka. To sice nerežíruji, ale dělal jsem tomu textovou přípravu. Jinak nápadů a snů mám několik, ale nemůžu to uvést, protože by mi to někdo vyfouknul. (smích) Píšeš a režíruješ pro dětského i dospělého diváka, v čem je to pro tebe jiné? Upřednostňuješ z toho jedno, nebo záleží na náladě, okolí, nutnosti? Tak jistojistě neupřednostňuju ani jedno z toho, rád píšu nebo režíruju jak pro dospělé publikum, tak pro děti. Ale vnímám to jako dvě různé disciplíny, s různými postupy i prostředky. Vlastně mě asi baví to střídání. Divadlo pro děti je těžší než pro dospělé, ony vám nic neodpustí. Dospělý divák si řekne: ten a ten herec byl horší, nebo ten začátek se trochu vlekl, ale jinak se mi to vlastně líbilo. To dítě neudělá. Tam nemáte druhou šanci. (smích) Ale když nakonec vše funguje a děti se smějí a bojí a fandí a vy víte, že to co, jim předkládáte, není žádná pitomost, tak vás to nepředstavitelně nabíjí. V Tramtarii jsme mohli vidět ve tvé režii Tracyho tygra, Tajemný hrad v Karpatech, Válku s mloky, Batmana i Klapzubovu jedenáctku, nejnověji Romanci pro křídlovku. Podle čeho si texty vybíráš? Hrají tam velkou roli tvé literární srdcovky? Tak to je souhra mnoha faktorů. Mám štěstí, že ze své pozice v Tramtarii si mohu dovolit uvádět texty, které mě oslovují, konkrétní tituly ale spíše ovlivňují obecná omezení počet herců, složení souboru, dramaturgické či žánrové linie daného divadla, autorská práva atd. Vystavět fungující dramplán, tedy jaký titul a kdy se v sezóně uvede, aby to nebyly hlouposti a zároveň, aby na to někdo přišel, to je vlastně na divadle to největší umění. Stíháš taky vůbec chodit na divadlo? Když ano, jaké je ti nejbližší svou poetikou? Moc ne a mrzí mě to, ale ten čas prostě není. A blízcí divadelníci? Fandím Davidu Drábkovi, Tomáši Svobodovi a Petru Kolečkovi a taky brněnským Buranům. Líbí se mi jejich dramaturgie i filozofie: divadlo obyčejného diváka. To se mi líbí. Jednou jsi mi řekl: Paka je na důchod, žít se musí v Olomouci. Čím si tohle město získalo tvoji náklonnost, jakožto podkérkonošáka zvyklého na kopce a kašny s bláznivou vodou? To jsem někdy řekl? (smích) Jenom pro vysvětlenou, já i ty pocházíme ze stejného městečka, hlavního města českého spiritismu, z Nové Paky. A to se musí v každém rozhovoru zmínit, protože jsme na to hrdí! (smích) A s tou Olomoucí to zase není nějak fatální. Je to pěkné město, už jsem tady nějaký ten rok a dobře se mi tady žije. Mám zde práci, přátele. Ale myslím, že v New Yorku se třeba žije taky dobře. (smích) Čím by ses byl býval živil, kdyby nebylo divadla? Asi novinařinou. Nebo bych učil. Anebo bych se živil jako námořník Tatínci dvou mých kamarádek jsou námořníci. To je paradox, znám víc námořníků než třeba pekařů. A být pekařem, to je asi taky pěkný řemeslo. To byl můj praděda Jak bys nalákal ty, co ještě nikdy neokusili chuť Tramtarie, aby ji konečně ochutnali? Prostě ať to zkusí. A pak uvidí. (smích) Děkuji za rozhovor. kateřina ráchel valášková s vladislavem kracíkem 28 Musím bdít nad tichem světnice, aby se nerozlilo po celém vesmíru. F. Hrubín 29

19 lžička filmofilka Baz Luhrmann Velký Gatsby Jay-Z feat. Fitzgerald: Kde jsi, Daisy? R E C E RECENSORED N S Lžička v šuplíku O R E Austrálie / USA, 2013, 142 min režie Baz Luhrmann předloha F. Scott Fitzgerald (kniha) scénář Baz Luhrmann, Craig Pearce hudba Craig Armstrong hrají Leonardo DiCaprio Carey Mulligan Tobey Maguire Joel Edgerton Isla Fisher Jason Clarke Elizabeth Debicki Gemma Ward Callan McAuliffe Amitabh Bachchan Jack Thompson Jacek Koman Vince Colosimo Goran D. Kleut Heather Mitchell Charlize Skinner Nasadila jsem si dědův klobouk, ukradla tátovi doutník a při poslechu jazzu a Jay- -Zeho jsem upadla do rozjímání o lásce, bohatství, účesech, nespoutaných dvacátých létech a o tom, jak moc mi nechutnají doutníky. Že je něco špatně? Ano, určitě, Jay-Z není můj obvyklý šálek pudingu a nemyslím si, že Coco Chanel rapovala při spíchnutí prvních večerních šatů. Baz Luhrmann pro mě tyto dva světy ale navždy spojil, a já pořád netuším, jestli jsem zešílela nebo ztratila vkus. Příběh novely, jejíž čtvrtá adaptace si právě razí cestu do kin, si zčásti všichni pamatujeme, ale pro ty, kteří si mysleli, že jejich učitelka je pomatená milovnice magického realismu a ostatní témata literatury si pletla dohromady, bude následující odstavec asi spoiler. Mladý ambiciózní muž Nick Carraway (Tobey Maguire) přichází do New Yorku a usadí se ve West Eggu, honosnější části Long Islandu. Jeho tajemný soused Jay Gatsby (Leonardo DiCaprio) pořádá spoustu večírků, které přitahují ty nejzajímavější a nejpodivnější lidi. Nick si však jednou uvědomí, že večírky jsou pouze lákadlem pro jeho sestřenici a Gatsbyho ztracenou lásku Daisy (Carey Mulligan), která bydlí naproti. Gatsbyho a Daisy dělí pouze vodní plocha Manhattanského zálivu a nepodstatný detail, její manžel Tom Buchanan (Joel Edgerton). Gatsby miluje Daisy, Daisy miluje Gatsbyho, ale to ve světě peněz a společenského postavení ke štěstí nestačí. Kniha končí tragicky pro všechny zúčastněné, Tomovu milenku omylem přejede Daisy, milenčin manžel omylem zabije Gatsbyho, jeho záměrem bylo zabít řidiče smrtícího auta, a Jayův pohřeb by nemohl méně připomínat jeho pompézní večírky. Kromě Gatsbyho otce a Nicka se tam nikdo z jeho přátel ani neukáže. D Samotný autor příběhu, Francis Scott Fitzgerald, kvůli knize schytal pár ran ze strany kritiků, novela se jim moc nezamlouvala a Fitzgerald (v té době už uznávaný autor) se potýkal s neodbytným pocitem nepochopení. Jeho text si ovšem své čtenáře časem našel a poprávu patří k zásadním knihám americké kultury. Z ošuntělých stránek tisíckrát svíraného textu z městské knihovny na mě útočí nadřazenost vyšší společnosti, přetvářka a honba za mamonem, je mi zle z lidské pýchy a z lásky, která jen všechny zraňuje. Navzdory tomu, a možná právě proto, považuji Velkého Gatsbyho za jednu z mých nejoblíbenějších knih. Film náladu knihy vyjadřuje jinou formou. Pompéznost a nabubřelost snímků režiséra Baze Luhrmanna není novinkou, s výrazným vizuálem i populární hudbou pracoval například už v Moulin Rouge nebo Romeovi a Julii. Myslím, že perfektní barvotiskový formát obrazu je efektním zrcadlem doby a společnosti, kde se děj odehrává, stejně jako popová diva Beyoncé, její manžel Jay-Z a zpěvačka Lana Del Ray, kteří dominují soundtracku. Tímto pro mě film nabývá hlubšího rozměru, ačkoliv zpovzdálí hrozí vysvětlení autorské volby touhou po populárním disku s filmovou hudbou. Jsem ale snílek, nehodlám si kazit iluzi, kterou by stejně jako triky s kouřem a zrcadly mohl prozradit vítr nebo trošku více světla. Ani v centru hollywoodského filmu nevěřím, že by moji nejoblíbenější knihu autoři chtěli pokřivit honbou za návštěvností. Film stejně jako kniha stojí na napětí mezi postavami, jejich touhami a hranicemi vytyčenými jejich společenským statusem. Herecká performance Carey Mulligan bledne v porovnání s Leonardem DiCapriem nebo Tobeyem Maguirem, kteří jsou okouzlující a nadherní. Tohle není překlep, oba hlavní mužští hrdinové stojí vysoko nad celou hrou postav a pouhým lusknutím prstů donutí ženy odhazovat svršky a muže přijmout nové idoly. Film je jedním z těch, které stojí za to vidět. Už jen proto, že divák může zkoumat hranice mezi formou a obsahem, mezi literaturou a filmem. Ať už chápete filmové adaptace jako pouhé pohyblivé ilustrace, nebo jako autonomní díla, v tomto případě se nutně musíte pozastavit nad tím, jak je možné duch literárního díla převést na plátno. Kniha byla poprvé filmově zpracována v roce 1927 a manželé Fitzgeraldovi se na adaptaci šli podívat do kina. Zelda Fitgeraldová poté své dceři v dopise napsala, že je to zkažené a hnusné a otřesné a odešli jsme z kina. Nemůžu se ubránit představě jejího výrazu, kdyby vedle mě seděla na sedačce. Z její reakce na snímek z roku 1927 usuzuji, že by vedle mě neseděla moc dlouho, ať už je ta polstrovaná sesle pohodlná sebevíc. Já jako divák z 21. století jsem si ovšem užila nádech historické exotičnosti plné barev, perfektních kostýmů a dobových účesů. Z kina jsem odcházet nemusela. petra dvořáková Nemyslete si, že můj názor na tyhle věci je rozhodující jen proto, že jsem silnější a že jsem víc chlap než vy. F. S. Fitzgerald

20 je to prozaické, přátelé Ľubica Bystrická Hriech kŕmený trestom Ihla napokon vnikne do žily. S tupým puknutím. Po úmornom polhodinovom úsilí. Syknem od bolesti, od bolesti takej prenikavej, až sa mi zatmie pred očami. Ihly s ružovou koncovkou sú už raz také. Príliš hrubé. Používajú sa výhradne na prepichovanie zátky infúznej fľaše. Ostatné farby sa však minuli. Bolesť som čakala. A možno s ružovou koncovkou príde konečne vyslobodenie. Pretože budúcnosť, ako si ju naružovo maľujú moje rovesníčky, mi nehrozí. To určite nie. Zhrubnutá stena cievy, zjazvená vo svojej štruktúre, toľkokrát namáhaná, sa teda poddala. Zavriem oči. Spätný chod sa môže začať. Nechcem, aby ste ma zachraňovali, len ma vypočujte. Potrebujem o tom hovoriť. Telefonujem. Vždy potom telefonujem. Márna činnosť. Pocity neodplaví, bremeno nesníme. Nevravieva sa, že nevieš, ako ťaží bremeno, ktoré nenesieš? Aj tak to rozprávam čiernemu slúchadlu. Vždy nanovo. Činnosť nielen márna. Zvrátená. Neznášam telefonovanie, ale povedať to celému človeku nedokážem. A hlas počúva. Hlas radí. Hlas sa snaží, chlácholí. Nakoniec dôrazne žiada. Vtedy uvoľním zovretie a nechám čierne slúchadlo hojdať sa na čiernej šnúre. Sem a tam. Sem a tam. Ešte chvíľu počúvam. Hlas, ktorý už neradí, už sa nesnaží, nechlácholí. Len dôrazne žiada, tak strašne chce zachraňovať. Verejnú telefónnu búdku opúšťam, keď slúchadlo zmĺkne. Povesiť tak svoje trápenie na šnúru. Nechať ho hojdať sa. Niekde ho nechať hojdať sa. Mami, si smutná? Moje dieťa. Nenarodené. Nevidiacimi očami ho hľadám v tme. Zbytočná námaha. Možno tiež len telefonuje. To nie je smútok, odpoviem, tak ľahko som sa ťa vzdala. To je iné, horšie. Mami, mami, povie. Toto každú noc. Toto si vravíme. Ráno si češem vlasy modrou kefou. Robím to zanietene, akoby ony za to mohli. Keď je kefa plná modrých vlasov, prestanem. Umyjem si zuby. Štetiny kefky sfarbenej dočervena sú signálom. Stačí. Asi už aj stačí. Osprchujem sa silným prúdom vody. Mydlo, voda, kefa, kefka, ihly. Je to dosť? Sú to tie pravé nástroje? Boľavé predlaktia ponatieram krémom. Potom si pred otvorenou chladničkou vopchám do úst kus ementálu, čím ranné čistenie zubov príde o svoj zmysel. Stratia sa pod ním. Najradšej by som sa v tom nezmyselnom ementáli stratila celá. Hľadám vhodnú dieru, je ich tu však toľko. Neviem si vybrať. Neviem si vybrať. Necítim vône, nerozoznávam chute, nevidím, čo iní vidia. Nedotknem sa už človeka. Svet sa mi odvtedy scvrkol na zvuky. Smutná? Nie! A tak počúvam. Kvapky pri dopade na dno nádoby. Krájanie krvného koláča. Splašené srdce v hrudi. Počúvam. A viem, že raz mi to stačiť prestane. Nakláňajú sa nado mnou, ťahajú za ruky, za nohy, plieskajú po lícach. Odpadla, zavolajte záchranku, počujem v tej hmle. Pozrite, aká je bledá. Je úplne priesvitná! Takéhoto bieleho človeka som ešte nevidel. Dýcha vôbec? Je strašne naobliekaná. Skúste jej pulz. Pud sebazáchovy mi zavelí. Zviecham sa, placho sa usmejem na nich, mátožnými pohybmi si oprašujem nohavice. Nič mi nie je. Skutočne? Boli ste v bezvedomí, ste hrozne bledá. Už je dobre, presviedčam ich. Sanitka je na ceste, nevstávajte! Vstávam. Ste tehotná? Pokývam hlavou, súhlasne. To ich uspokojí. Odchádzam. Našťastie, nechajú ma odísť. Kvíliaca sanitka sa netýka mňa. Iné kvílenie počujem, omnoho zreteľnejšie počujem Mami, kde si? V škole sa premáham, ako viem. Len nevzbudiť podozrenie. Sme tu všetky školené v jednom ako rozpoznať príznaky, zvážiť riziká, ako zasiahnuť. Budúce zdravotné sestry. V laviciach podobné iným dievčatám vo veku medzi dvadsať-dvadsaťpäť rokov, veselé aj zamyslené, hravé, s množstvom snov v pekných hlavách. Na praxi je to trochu iné. Akoby bielo-modrá uniforma niečo v nás udupávala. K tomu nemocničný pach. Pach strachu a krvi. Nie si málokrvná? predsa len padne otázka. Asi som. Mám nejaké ťažkosti, snažím sa vec zahovoriť, nestačím kupovať vložky. Chápavý pohľad. Silná menštruácia? To sa dá pochopiť. Zahovorené. S výkrikmi v hlave, so zhrbenými plecami, celá v sebe zosunutá sa skloním nad učebnicu pediatrie. Budiť dojem je najdôležitejšie. Pre túto chvíľu, pre toto pomaturitné štúdium, pre uchovanie ich ideálov. Veľmi dôležité. Vskutku? V noci neplačem. Niektoré veci sa zunujú. Možno len vypotrebujú. Znenávidela som svoj život, preto ho pomaly rúcam. Rozhodla som sa. Stanem sa stromom bez miazgy. Vysušenými konármi sa dotknem hriechu. Môjho. Tvojho. Aj ich. Koľkí to denne činia? Vynesú rozsudok, nevládzu potom plakať. A koľkí sa len oprášia, otrasú ako mačka a idú ďalej, akoby sa nič nestalo? Bolesť zo svojho rozhodnutia a zo straty takej ničivej, takej pustošivej, túto bolesť prehlušujem trápením tela. A na pár minút aj prehluším. Nie na dlhšie. Preto viem, že iné mi treba. Čo mi treba? Splašené hučanie v ušiach z nedostatku kyslíka v krvi mi rozmýšľať neveľmi dovoľuje. Maturita. Tak predsa som došla. Potácajúc sa, ale došla. S bledozeleným odtieňom tváre stojím pred zeleným súknom a prísnymi tvárami, ktoré mi prídu nemenej zelené a ťahám si z kôpky lístkov otázku. Nemôžem povedať, žeby som sa neučila, ale s prehlbovaním anémie sa prehlbovali aj moje problémy so sústredením. Povedala som si, že zmaturujem. Potom pôjdem. Buď zomriem, alebo požiadam o pomoc. Čože? Anémia? Príčiny, druhy, diagnostika, diferenciálny krvný obraz, hematokrit, sideropénia, hypovolemický šok, liečba... Toto viem! Na praktickej skúške repríza zázraku. Naozaj mám predviesť, ako sa odoberá krv? S úsmevom, s ľahkosťou, priam tancujúc, si pripravím na podnos všetko potrebné, nato sa prihovorím osemročnému pacientovi a kým sa stačí spamätať, skúmavka je naplnená. Som šikovná. Veľmi šikovná. Tréning je tréning. Konečne vyložím karty na stôl. Vysvedčenie ležiace doma na poličke, vysvedčenie s jednotkami a jednou dvojkou, pripomína, že už je načase. Neverí mi ani slovo. Ochromený hľadí. Zvažuje, či predsa len to môžem robiť, či si naozaj po troche odoberám vlastnú krv. Vidím, že zvažuje. Doktor na príjme, môže mať tak tridsaťpäť rokov. Tmavé vlasy, tmavé oči, hrubý rám okuliarov. Nechcem zomrieť, poviem. A poviem omnoho viac. Nie, všetko mu porozprávam. Cítim slzy za viečkami. Viečka mám silné. Nepustia. Za mojimi viečkami aspoň niečo ostane, keď ústa tak utekajú. Potkýnanú o slová ma vyzve: Viete to dokázať? Položím na stôl ruky, vyhrniem si rukávy. Výraz na jeho tvári mi hneď prezradí, že dokázané to už mám. Odoberieme vám krv na vyšetrenie krvného obrazu, povie a volá sestričku. Pomôže mi, pomyslím si, vydýchnem úľavou. Z rozbehnutého vlaku sama nevystúpim. Tu sa vyznajú. Zasta- ľubica bystrická

21 vili už iné vlaky. Normálne čakám, kedy sa rozsvieti červené stop. Kedy sa presmerovaná, pretransformovaná, obrodená vrátim. Potrebujem si len oddýchnuť. Tu by sa to mohlo skončiť. Ono niečo významné sa tu naozaj skončilo. Umrela moja viera. Pretože to, čo pokračovalo, nebola pomoc. Zdravotnou sestrou som neostala. Bez viery v zmysel sa slúžiť nedá. Naozaj nie. Pichneme vám niečo na upokojenie. Vyzerám nepokojne? Bude vám ľahšie. Nepočkáte na výsledok odberu? V tomto stave ma akurát tak zabijete. Sestra, držte ju! Všetko, čo prišlo v nasledujúcom okamihu a vlieklo ma so sebou ďalšie dva týždne, sa vmestí do jedného slova. Násilie. Medicína je o násilnom pomáhaní. Pod chemickým zámkom som sa ocitla. Aj pod iným. A bez slov. Len ruky, ruky. A ústa vykrivené. Kolená a lakte v chrbte, keď treba pridržať. Jediný rozhovor už nenasledoval. Jediného človeka som už nestretla. A to len preto, že ten prvý bol v prihrubom ráme. Omámená precitnem v tú prvú noc v nemocnici. Po tej injekcii. Chcem ísť na záchod. Vedú ma. Podlaha pod nohami sa zvíja, krúti. Padnem do jej rozďavených úst. Omyl, nepadnem! O zostup však jednoznačne ide. Padám a keď už-už cítim, že klesaniu bude koniec, otvoria sa ďalšie ústa. Nespočiniem na zemi. Koľko brán ešte? Koľko hladných pažerákov? Moje zúfalstvo je nemerateľné. Hladké steny nekonečného pádu nedávajú žiadnu možnosť. Aj tak šmátram rukami. Možno nájdem štrbinu alebo výčnelok. Možno to zastavím. Vtedy sa pád zmení na let. Po pocitoch zúfalstva ani stopy. Letieť je nádhera! Teším sa zo zmeny, tak veľmi sa teším. Kým sledujem trblietajúce sa čriepky po stranách, pokým neletím prirýchlo, aby som ich sledovať mohla, je to čistá radosť. Prečo si to robíš? Zmätená sa obzerám. Kto sa ma to pýta? Priesvitnými rukami si pretriem oči. Priesvitnými? Začínam chápať. Rýchlo sa pozriem dolu. Telo som nechala na zemi. Áno, tam leží zvlečené z duše. Ako nepotrebný šrot, len ho odniesť do zberu. Trestom svoj hriech nezmažeš, nič nevyriešiš. To sa ešte nikdy nikomu nepodarilo. Never tomu, že svet prestane byť svetom, ak nebudeš chcieť trpieť. Hlásajú to, chcú vás pokorných a malých. Chcú vidieť vaše zvesené plecia, zvesené hlavy. Never trestu, ktorý si zaslúžiš. Si človek, obyčajný a omylný. A pykať za to netreba. Len podrásť. Počúvam. Začínam chápať? Plné väznice ako továreň na zločiny. Potrestanie, ktoré speje k cyklickému opakovaniu. Násilie, ktoré plodí násilie. Tam a späť. Tam a späť. Vyschnutý strom predsa ostane stáť. Mami, veď mi je dobre, začujem. Vzápätí aj objímem, láskavo pohladím, odprevadím. To som potrebovala. Len to. Vďačná sa nechám vtiahnuť späť. Späť do tela a do deja a späť k živým. Vrátim sa iná. Od základu zmenená. Život chcem žiť, nie s ním bojovať. Odpustím si. Odpustím aj vám. Tebe, že si to tak chcel. Skostnatenému systému odpustím. Odpustenie je prvý krok, ten najdôležitejší, najťažší. Ostatné kroky sú všetky tanečné. je to prozaické, přátelé Ľubica Bystrická narodená prvého apríla (1963), býva v Banskej Štiavnici, majú ju rady mačky a slová. Neje zvieratá, odpojila sa od mienkotvorných médií, dokonca pustila k vode aj sebaľútosť, pochybnosti, strach. Netúži po umelom jedle, po umelých vzťahoch ani po umelo vyvolanom pokluse. Píše. O tom všetkom. Viac na stránke www. cezpribehy.sk. ľubica bystrická 34 35

22 je to prozaické, přátelé 36 Pavel Jakeš Dokonalá souměrnost Pěšný, Zahrada pro radost. - Dobrý den, pane Pěšný, tady je Kadleček. - Dobrej, pane Kadleček. - Pane Pěšný, stojím na zahradě, sleduji stín jasanu a zdá se mi, ne, vlastně nezdá se mi, ten jasan je špatně zasazený. - Vyvrací se? - Ne, není na místě, na kterém jsme se domluvili. - To není možné, pane Kadleček. Sám jste to místo označil, kopali jsme přesně podle vašich inštrukcí. - To si nemyslím, byl byste tak laskav a přijel sem? - Dobrá, přijedu, ale až odpoledne, já mám totiž práci. - Kolem páté, to by mi vyhovovalo. - Budu se snažit. - Snažte se, prosím vás. - Tak na shledanou. - Na shledanou. Tomáš ukončil hovor. Stál na terase, která vedla do otevřené a rovné zahrady. Dlouhé tělo měl obalené županem, vypadalo to, jako by župan byl pověšený na násadě od koštěte. Kdyby nahnul hlavu dopředu (což nikdy nedělal), měli byste pocit, že je sup, ostrý pohled, ostrý nos, holá hlava. Lidé, kteří Tomáše K. znali, byli přesvědčeni, že takhle bude vypadat ještě za třicet let. Abstinent, nekuřák, úspěšný podnikatel. Otočil se, popošel k bílému stolku a odložil sklenici mléka, vypitou do poloviny. Přesně doprostřed desky. Poznamenal si: Pěšný 17:00 jasan. Pane Pěšný, tak se na to podívejte. Mé propozice, týkající se zasazení jasanu zimnáře, stáří osm let, do mé zahrady, zněly následovně. Strom přiveze a zasadí dodavatelská organizace firma Pěšný, Zahrada pro radost, s. r. o. přesně na místo určené průsečíkem úhlopříček čtverce, jehož jednu stranu tvoří přední (uliční) oplocení pozemku objednatele v délce 37,68 m a protilehlou stranu pak čelní fasáda rodinného domu objednatele, opticky protažená na obě strany k oplocením bočním. Taktéž 37,68 m. Pro názornost místa protnutí na bočním oplocení zvýrazněna barevným nástřikem. Strom tak bude umístěn 18,84 m od středu vchodové branky, stejnou vzdálenost bude mít i od francouzského okna vedoucího z domu na terasu a tutéž vzdálenost i na kolmici k bočnímu oplocení. Já vás, pane Pěšný, teď prosím na terasu, pojďte se podívat, zda se nemýlím, když řeknu, že ten strom je mírně vlevo, tj. na východ. Pane Kadleček, Pěšný jde za ním od branky, míjí jasan a jdou na terasu, pane Kadleček, vono to může trochu mejlit, že jo. Byl jste u toho, geodeta jste tu měl, holí jste nám ukázal to místo, moji kluci pak jenom udělali tu ďouru, tam jsme pak šoupli ten stromek, já fakticky nevim. Dojdou na terasu. Kadleček si stoupne do osy, zavře oko, pravou rukou s rozevřenou dlaní naznačí rovinu. Pak ustoupí a vyzve Pěšného, ať to zkusí taky. Já fakticky nevim ale jo, máte recht, to je dobrýho půl metru, že jo? Povídal jsem vám to. Ale pane Kadleček, pane Kadleček Dobrá, jako reklamaci, pane Pěšný, ano? Ehm, no ano. - Fandó, halo, si tam? Jo, hele, jedu vod toho vocasa, no jak sme mu sázeli fraxinus ornus, ale né, jenom jeden, jo, vod toho blba, jak si to nechal vyměřit. No ty vole, tys byl taky u toho, dyž nám ukazoval, kam to chce, ne? Jo. Jo. No a von ho má vo půl metru vedle. Co? To sem mu taky řek. Ne. Ne. To víš, že ne. Hele nažeň tam naše kluky zejtra, no tak pozejtří, von se neposere. Ať si vemou provázky a foťák, jo? No, je to vůl, ale platí, tak zejtra hele, čau. Zahrada je pokažená. Kulhá. Nemá opěru. Ono nestačí, že člověk vyjde ze svého soukromí a vidí jen plevel a popraskané chodníky, propadlé chodníky, auta stojící na zákazu zastavení, kaluže špinavé vody a neuklizené psí exkrementy. Chaos, hluk, nesoulad. Copak nestačí, že celý svět je pokřivený a zmrzačený? To se mám dívat na strom, který není tam, kde má být, kde být musí? Tomáš pomalu obchází tělo mladého jasanu. V ruce má sklenku s koňakem. Harmonie se musí budovat, musí se na ní dřít jako na poli, jinak nevykvete. Člověka potom nedokáže rozkolísat ani smutek, ani radost. Prostě je vnímá, pociťuje je, ale není jim vydán na milost a nemilost. Není žádná velká bolest, je jenom bolest, v symetrické mysli roztříštěná do všech koutů se snadno vpije a zmizí, stejně jako v symetrické zahradě příval hluku a smogu a kyselého deště. Napije se koňaku, otřese se. Jana. Nikdy to neuměla. Vždycky byla živelná, náladová. Třeba tohle jsem právě potřeboval, sám vyrovnaný, hledal jsem instinktivně svoji protiváhu. Ne, nevydrželo by to. Ona by to nevydržela, já bych to nevydržel. A hlavně pouto, které jsem k ní cítil, bylo nemírné. V úplném skrytu duše mu projelo slovo láska. Slovo, které několikrát použil nahlas, ale sám v sobě si existenci lásky jako kategorie nepřipouštěl. Snažil se redukovat, opisovat, mást svou mysl v bodě láska, aby nepřestala platit jeho teorie. Láska byla totiž žíravinou, schopnou všechno tohle vyplenit do základu. Otřásl se. Zase si nalhal, že to je vinou alkoholu. Bylo to nemírné, je dobře, že jsme se rozešli. Je dobře, že jsme se rozešli. Tady se mu myšlenky znovu zastavily. Pitval v duchu poslední větu, až úplně ztratila smysl. Stmívalo se. - Tomáši, já už nemůžu dál. - Jak nemůžeš? - Chci se s tebou rozejít. - Copak takhle se to dělá? To přijdeš a prostě mi vpálíš mezi dveřmi chci se s tebou rozejít? - To ti mám nejdřív půl hodiny říkat, jak mě to mrzí a jakej seš úžasnej člověk? - Měli jsme jít do kina a na večeři. - Tak asi nepůjdeme. - Proč se se mnou rozcházíš? - Nemiluju tě a mám někoho. Nechci tě podvádět, na to tě mám moc ráda. - Ale já tě miluju! - S tím se musíš vyrovnat sám. Vyrovnat. Já přeci jsem vyrovnaný. Jsem vyvážený, jsem v naprostém klidu. Vím, co chci po životě a život mi to dává. Milá Jano, to tys nebyla nikdy vyrovnaná. Nevěděla jsi, kde je tvůj střed. Já mys- pavel jakeš 37

23 lel, že bych mohl být tvoje těžiště. Stmívání pokračuje, Tomáš chodí stále dokola, upíjí ze sklenky a přemýšlí. Tenhle strom bude těžiště. Musí být srdcem zahrady, aby rostl, kvetl a sílil. Na jaře vypuknou listy, rozvoní se květy, v létě bude šumět větrem a dávat stín, který se nebude křížit s jiným stínem, na podzim zežloutne, zčervená, opadá. I v zimě bude mohutný a krásný, spící. Jeho kmen léty zbytní a ztloustne, kůra rozpuká v borku, v jeho vlasech si ptáci upletou hnízda a on bude vyrážet své větve a větévky v neorganizované a božské jednotě a nahodilosti vstříc nebi, které je také dokonale symetrické, čisté a průzračné, které je definitivní. Na každém listu bude přesně sedm lístků, jako je dnů v týdnu, elegantní bílé laty budou jako pendant mírnosti prvního sněhu. Dům a zahrada jsou mým středem, i já sám mám svůj střed, i já jsem vlastním středem. Myšlenky mu oscilovaly, točily se jako na centrifuze. Už si nemohl zastírat, že gravitační síla, která jej udržuje na dráze a která jej navíjí, se jmenuje Jana. Tak obloukem vpadla do zad jeho složitého systému, cyklického vrstvení soustředných ploch reality. Koňak tříbil pravdu a lež, odděloval je jako olej a vodu. Tomáš se rozplakal. Konečně. Dům je přesně umístěný v severní části zahrady. Je to nízký atriový dům s dvěma křídly, na východ a na západ. Všechny otvory, okna i dveře, vypínače, topení, zkrátka vše je symetricky uspořádáno. Z betonové fasády vystupuje skleněná stěna obýváku. V jižní části zahrady stojí uprostřed STROM. Strom Poznání života a smrti. Tomáš prochází do domu, šero vnitřku vyostřuje osvětlenou zahradu. Jde celým obývákem až ke stěně s krbem, otočí se. V ose jeho pohledu stojí Strom. Je tam a poroste 250 let, nezávisle na Tomášovi, nezávisle na Janě, na komkoliv. Od branky se ozve zvonek. Tomáš si dá na čas. Pak pomalu odlepí záda od stěny, projde zase pokojem, otevře skleněné dveře, zavře je za sebou, sejde schody a stále jako po provaze se blíží k jasanu, mírně ho pohladí po kůře, obejde ho a zastaví se, zády k němu. Teď se podívá k brance. Dva muži v kožených bundách. 18,84 m, pomyslí si Tomáš Kadleček. - Jsem rád, že jsi přijela, stýskalo se mi, chybíš mi. - Nedělej mi to těžší. - Ne, jenom bych byl rád, abychom se rozešli jako přátelé. - Ale my se už rozešli, Tomáši, jsou to dva měsíce. - Já vím, já vím, chtěl jsem říct, že chci být - Hlavně buď v klidu. - Jsem v klidu, ale vážně mi budeš chybět. - I ty mi budeš chybět. Krásně jsi ten dům dodělal, je to zvláštní, tak jsem se těšila, že tu budeme spolu, a teď je všechno jinak, jako bych byla někdo jiný. - Vážně mi budeš chybět, ale to se nedá nic dělat. Ne, nedá se dělat nic jiného. 38 Pane Kadleček, jak bylo v inštrukcích, chlapi si vzali provázky, že jo. Taky mám tadyhle fotky, koukněte na to. Tomášovo oko prozkoumává zahradu ze všech stran. Pěšný za ním chodí jako ocásek, vždycky, když se jeden zastaví, zastaví se i druhý. Věděl jste, že jasany se dožívají až 250 let? Musím se přiznat, že nevěděl. Je to v pořádku, pane Pěšný. To jsem vážně rád, víte, takovouhle zakázku člověk neřeší každej den, to se Pošlete mi fakturu, ano? Samozřejmě, pane Kadleček. Abych nezapomněl, napište si tam + 25 %, byl jsem s vámi velmi spokojený. Tak, no, já, to vám moc děkuju, pane Kadleček, to jsem vážně Tomáš se na něj otočí, má mírné a laskavé oči, usměje se. Pěšný neví, co by dál řekl. Potřesou si rukama. Pěšný je figurka, umaštěné kalhoty, kostkovaná košile, břicho a brýle věčně na čele. Odchází a zavírá za sebou branku. Cestou mírně potřásá hlavou. PAVEL JAKEŠ 36 let, žije a pracuje v Českých Budějovicích. Stavební průmyslovku přetrpěl tamtéž. Ženatý, dvě děti. Potýká se s patrným návykem na literaturu, alkohol, čokoládu a rozhlasové hry. Píše převážně verše, ačkoliv mu to bylo rozmlouváno, občas kratší povídky. Dosavadní publikace pouze na internetu (od roku 2000 TOTEM). Je také dlouholetým externím textařem funkrockového tělesa Potrubí, které se s donkichotským úsilím drží zpívané češtiny. Milý čtenáři, suď mírně, i literatuře je třeba dělníků a přidavačů. pavel jakeš je to prozaické, přátelé Už je tma. Doufal, že uvidí hvězdy, ale je zataženo. Nebe je osvětlené blízkým městem, je bledé jako rybí břicho. Dopil skleničku jedním douškem, koňakoví mravenci už mu pokryli mozek slupkou mírné otupělosti. Opravdu není zvyklý pít, tak trochu vrávorá na terasu, jeden dva tři schůdky. Posadí se do proutěného křesla. Sklenička je na stole. Posune ji doprostřed stolu. Měl by jít spát. Lopatu uklidí ráno, dá si akorát ještě jednu sprchu. 39

24 z poličky do lžičky eva johnová 40 Bruno Schulz Skořicové krámy Pár zrnek skořice Schulz, Bruno: Skořicové krámy. Dauphin, Praha 2012, 216 str., přeložila Hana Jechová. Sto dvacet let od narození Bruna Schulze, haličského spisovatele a malíře židovského původu řadícího se k vlně meziválečné avantgardy, vychází jeho povídková kniha Skořicové krámy (v polském originálu Sklepy cynamonowe). Nejde o novinku, kniha Bruna Schulze ovlivnila Bohumila Hrabala a mnoho dalších. Zasela do středoevropského prostoru semínko snové imaginace a magické reality, které klíčí rovněž v dílech Gabriela Garcii Márqueze, Michaila Bunina či v dílech autorů nám bližších prostorem i časem, Daniely Hodrové a Michala Ajvaze. Ve světě Bruna Schulze čtenáře neustále přepadá vědomí, že jistota a bezpečí neexistují. Že prostředí, v němž žijeme, město, dům, rodina, vlastní tělo ani hmota, z níž toto vše je utvořeno, není stabilní. Hmota, plastická a poddajná pasivní substance života, může být hnětena kýmkoliv do jakékoliv podoby, demiurg měl pouze jiné, dokonalejší a účinnější recepty tvoření. Vražda není ničím špatným, jde jen o přechod k nové formě bytí od té staré a zkostnatělé. Zlo ani dobro neexistuje, je jen šílenství. Šílenství snové, plastické a barvité. Neuvěřitelné bohatství vůní, chutí a tvarů odrážející se v jazyce povídek. Obžerství přívlastků a obrazů, protikladů, jež se spojují v jedno v popisu prostoru liknavého, neustále se transformujícího a bobtnajícího. Drohobyč, město nedaleko ukrajinského Lvova, bylo tehdy součástí Polska. Zde se Schulz narodil, dospíval, pracoval jako učitel a nakonec byl za války zastřelen na ulici. Vzpomínky na dětství tvoří osu povídek. Rodina obývala dům, v jehož suterénu měl otec obchod se střižním zbožím, kvůli jeho nemoci se ho však museli vzdát. Na autobiografickou linii povídek jsou opatrně nanášeny vrstvy mytické, fantastické, snové. Dům, jehož přirozeným středem je salon, tvoří centrum zobrazovaného světa, v němž je skutečnost ještě relativně stabilní, dalo by se říci až obyčejná a všední. Čím dále od něj se člověk pohybuje, tím víc se realita otřásá, bobtná a rozmělňuje. Tím více skutečnost ztrácí svůj obvyklý tvar. Ve vzdálených pokojích bytu otec chová cizokrajné ptáky, na půdách domů se v odložených a nepotřebných věcech rodí temnota, jež vyústí až v bouři, která ponoří město do tmy a skučícího větru, v ulicích je možné jen bloudit, cíl cesty se nikdy nepodaří najít. Samotné skořicové krámy, noční obchody s tajemným exotickým zbožím a stěnami barvy skořice, se nenacházejí na ulici, na které je vypravěč hledá. Motiv bloudění je ještě zdůrazněn nájemnými povozy, které projíždějí městem bez vozků a jen tak nazdařbůh. Do domu snový chaos vstupuje v podobě šílenství otce, jež narušuje jeho spořádanost,. Otec se pohybuje v místnostech v prostoru pod stropem, šplhá po lustrech a garnýžích, pěstuje kondory a pávy, kteří byt zaplňují křikem i barvami. S postupující chorobou se v bytě objevují švábi, jež vylézají z temných zákoutí a zaplavují byt pohybem, černotou a hnusem. Šílenství otce se projevuje i na jeho postupné fyzické proměně, jež se završuje až úplnou změnou ve švába či kondora, motiv tolik podobný Kafkově Proměně. Alespoň relativní stabilitu a bezpečí domu zajišťuje přítomnost služebné Adély a dvou švadlen pracujících v salónu. Adéla působící jako protikladná síla otce, jako řád proti chaosu, má kontrolu nad jeho konáním díky jeho přílišné citlivosti na dotek. Důležitým aspektem je její sexualita, projevující se spíše v snových představách vypravěče jako dosud nepoznané nebezpečí. Fascinující, rozkomíhaný a bublající svět Drohobyče, ztvárněný ve Skořicových krámech, v sobě nese poselství pro svět moderní civilizace, varuje před jeho pravidelností a umělou dokonalostí na úkor často neharmonické spletitosti a nesymetričnosti, která je ale člověku přirozenější. Ačkoliv jde o knihu vydanou poprvé v roce 1934, je v mnoha ohledech velice aktuální. Nudě umělé pravidelnosti čistých úhlů a řádu, otupění a necitlivosti otec vzdoroval tím, že nechal chaos vstoupit do všech záhybů své existence. Svedl boj s bezbarvostí života maloměsta, bránil tak: ztracenou věc poezie. Byl čarovným mlýnem, do jehož trychtýřů se sypaly otruby prázdných hodin, aby v jeho ozubených kolech rozkvétaly všemi barvami a vůněmi východního koření. Deep in the woods Flash the Readies In Belvedere (2013) Letos v březnu vyšla jako příloha časopisu Full Moon deska olomouckých Flash the Readies s názvem In Belvedere. R E C E RECENSORED Jde o druhou řadovou desku kapely. Tu oproti jejich debutu Kyska (2009) charakterizuje především koncepční formát a propracovaná narativní hudební složka. Ta byla znát už v předešlém EP N S Lžička v šuplíku Desert Station (2010). Dějovost figuruje i v textech, ale vedle samotné hudební kompozice je v mém vnímání málo podstatná. Díky narativní koncepci je potřeba do hudebních ploch pronikat hlouběji, než je běžné. Desku poslouchat opakovaně a celistvě, nechat se jí prostupovat, nechat na sebe působit příběh Franka, který je součástí povedeného komiksového digipacku, protože především hudba samotná formuje jeho tragiku. V mém případě byl právě opakovaný poslech desky navázáním intimního vztahu k dílu. K samotnému hudebnímu zpracování nemám výhrady. Kapela se vlastní pílí vymanila ze škatulky indie-rockové řadovky s výraznými, někdy až idolickými vlivy Davida Gilmoura. Je zde sice pořád patrný gilmourovský akcent a dynamika ve vokálech a kytarových sólech Tomáše Valenta, přesto záumnost a kudrliny vystřídaly přirozené finesy. Flash the Readies si na desce budují vlastní, autentický a neotřelý rukopis, ať už v podobě rytmického fundamentu perkusisty Romana Mlynáře, nebo lahodné a magické práce s elektronickým zvukem jeho bratra Petra. Dvanáct stop alba, které je velice hutné, bohaté na originální a opakující se motivy, neotřelou dynamiku a rytmizaci, dává dost veliký prostor pro fantazii náročnějších posluchačů. Pro mne bude čekání na jejich další autorský projev velice dlouhé LUKÁŠ SEDLÁČEK O R E Fantazie je prostředníkem k nekonečnosti. S. Kierkegaard D Neváží jen Misky vah 6 NaChodníku Misky vah (2012) Celý den za mnou. Je čas na kávu a melancholii. Trochu patetické, nemyslíš? Nemyslím. Na nic. Vzpomínám na naše bdění v dýmu tabáku a nemůžu spát. Bloumám. Zase napůl ve snu. Vidím lidi. 6 NaChodníku. Jen tak tančí prázdnou letní ulicí. Jak za flétnou Krysaře vybíhám do náchodských ulic. Nezvyklé kabaretní tóny se linou, podobné mlžnému oparu. Nepřestáváme tančit, a jak Pomalu svítá, já začínám doufat, že skončils s tou druhou, chci věřit Mé nadšení z dnešního rána stoupá a co na tom, že už chvíli Poprchává. Je čas vyrazit! Tak hurá na Ranní blues a trochu toho černého humoru. Vítej, frajere funebráku! Ještě si zapálím na cestu v dešti. Cesta domů. Ruku v ruce. Klíč do zámku a na stole nedopitou kávu. Studenou a hořkou. V mokrých šatech dosedám na pohovku. Zarámovaná vzpomínka se mi vysmívá. Jsem chvíli tvoje a pak cizí zas! Paměť mě opouští někde mezi dýmem cigarety a fotkou na zdi. Vidíš to? Už ani nevím. Končím u toho, jak mi včera někdo řek: Bože můj, ty jsi velká! A pak se mnou do výtahu vlez. Tak tam někde musela zůstat ta moje Duše z porcelánu. Uvězněná mezi bluesovými kapkami deště venku a podivným úsměvem na stěně. Vím, že až si jednou dáš vše na Misky vah, budeš pít studenou kávu a dívat se na fotku, kde je nás 6 NaChodníku. MAGDALENA BRAUNEROVÁ gramozaika 41

25 na čaji s markem rejhonem Marek Rejhon Můj šuplík je řemeslo marek rejhon 1975; muzikant, jazzový kytarista, znalec a sběratel kytar. Hrál, mimo jiné, s Lubošem Andrštem, v Originálním pražském synkopickém orchestru a The Hottentots Orchestra. Natočil také CD s Jiřím Suchým a nyní hraje v uskupení Petra Ernyei Quartet a ve vlastním projektu Harlemania. Své jazzové filozofie si přenáší do záliby v konstrukci a vývoji jazzových kytar. Tuto činnost praktikuje v dílně pražského kytaráře Petra Procházky. foto Robert Kučera Je máj, jazzu čas, a já opět jedu do středních Čech. Tentokrát pracovně, s kytarami. O to víc mě těší, že se mám sejít s člověkem, který je mi blízký jak láskou ke swingu, tak i souzněním s dřevěnými liniemi starých jazzových kytar. Jednu vlastní, čerstvou, mám s sebou v kufru a téměř hned po podání rukou kufr otevírám a podávám ji Markovi. On znalecky hodnotí mou práci, povídá mi o kytarách a jejich magii, a kdybych ho po hodině nezastavil, asi by náš hovor trval ještě několik hodin. Marku, jak vypadalo tvoje první ochutnávání swingové hudby? Jednak jsem jako kluk chodil do klavíru, u nás to byla v rodině taková tradice, a zadruhé to byl můj děda, který doma jakoby zapomínal na klavíru noty a já si třeba listoval v Ježkovi a zkoušel si brnkat. On byl zde na Kladně výrazný hudebník, takový hybatel, který říkal dětem, na co mají hrát. Měl často pravdu, když říkal: Ty nehraj na housle, ale zkus kontrabas nebo Ty si vezmi místo houslí trubku. Ti žáčci se pak většinou stali muzikanty na profesionální úrovni. Vtisknul nástroje lidem, kteří se tím později živili. Takže bylo logické, že i já začal u klavíru. Tvůj děda hrával v nějakých orchestrech? Ano. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let hrával v orchestru třeba s Borou Křížem, významným akordeonistou té doby. Hrál tam na altku a na klarinet, ale duší byl samozřejmě pianista. Spíš ale učitel. Vedl dětské sbory a žákovské orchestry. Takže jenom rodinný a nenásilný apel? Nejenom. Stalo se mi, že jsem si byl v knihovně vypůjčit nějaké nahrávky Šimka a Grossmanna, začínala puberta a mně se to líbilo. Doslova na mě vypadlo z regálu elpíčko Bixe Beiderbecka. Byla to nějaká bulharská reedice. Na obalu tajemný, černobílý obrázek, a říkal jsem si: To bude něco jako ty Ježkovy písničky. Když jsem si ji přinesl domů a pustil na gramofonu, musel jsem přeskočit první skladbu, která byla poškrábaná, a náhodou jsem posunul jehlu na místo saxofonového speciálu ve skladbě Clarinet Marmalade od Frankieho Trumbauera z roku Tři harmonizované hlasy, v šestnácti taktech speciál chorusu. Dodnes si pamatuju ten pocit, jak to na mě zapůsobilo, až mi vstávaly chlupy na rukou. Krásný, nikdy jsem nic takového předtím neslyšel. Neslyšel jsi nikdy předtím swing? Znal jsem z televize a rozhlasu třeba Karla Vlacha nebo Gustava Broma a jejich orchestry, nebo jazz a be-bop a veliké big bandy. Tohle bylo úplně jiné. Tohle nebyl bop ani big band, tohle bylo neskutečně živé a jistým způsobem i pravdivé. Tehdy se nahrávky dělaly bez playbacku, naživo. Materiál byl velice drahý a muzikanti se prostě sešli ve studiu a z čisté vody natočili singl rovnou na desku. Nebyl prostor pro chyby. Nemohl nahrávat muzikant, který je dělal. Ti chlapi takhle skvěle hráli a to mě fascinovalo. Proto se muzika asi rychle vyvíjela Samozřejmě. Tím, že nebyla možnost studiové práce se zvukem, možnost střihu, stopáže a playbacku, tak přicházeli do nahrávacích společností jenom opravdoví muzikanti, a tak bylo jasné, že se bude hudba rychle posouvat a bude hodně inovativní Třeba hudba a invence Duka Ellingtona, Caba Callowaye a dalších. Doba dvacátých a třicátých let byla nezvykle intenzivní a dala světu ty nejslavnější muzikanty. Myslím, že tohle platilo pro dvacátá a třicátá léta v mnoha oborech. Je to krásně vidět na nástrojích z meziválečné doby. Většina z těch lepších, co se opravdu používaly, hrají dodnes skvěle. Proto se pro tu hudbu hodí nejvíc. Ať to jsou kytary nebo dechy A jak to bylo u nás? Zmínil jsi Boru Kříže. Já si ho dříve chvíli pletl s Kamilem Běhounkem. Snad proto, že hrával taky na harmoniku. Kamil Běhounek a Bora Kříž, to jsou dvě úplně různé postavy. Běhounek byl jeden z té první a naivní generace swingařů. Tahle generace do toho dávala především svoje mládí a nadšení. On hrával i v orchestru R. A. Dvorského, který byl sice známý jako zpěvák sentimentálních písniček, ale především to byl skvělý hudebník a pianista. Dvorský byl takový pionýr. Hrával už začátkem dvacátých let. Bora Kříž byl mnohem mladší než oba výše zmínění pánové, byl to opravdu klasa muzikant. Jeho nahrávky jsou dodnes srovnatelné s nahrávkami světových jazzmanů. Většinou tady v Evropě trpíme tím, že sem cokoliv proniká s velikým zpožděním. Jak to bylo s hudbou? Jak dlouhá časová prodleva to asi byla? Já si vždycky dvacátá léta spojoval s Hašlerem, Frimlem a operetní vlnou No to si představuješ správně. Nicméně u nás to bylo i deset až patnáct let. Ta prodleva se samozřejmě časem zkracovala. Desky byly velice drahé, a tak jich bylo pomálu. Paradoxně se ale z takovéto desky dalo vytěžit mnohem víc. Posluchač, často spíše muzikant, ji oposlouchal až na kost, až z ní nic nezbylo. Také si z ní odnesl a naučil se mnohem víc, než je dneska běžné. Kdo byl u nás ta první swingová avantgarda? Paradoxně to byl právě pro nás dnes sentimentální R. A. Dvorský. Později to byl samozřejmě Jaroslav Ježek, E. F. Burian a svým způsobem později i Oldřich Nový, který to měl vlastně asi všechno na háku. lukáš sedláček s markem rejhonem 42 Zní šumění deště, zní v duši mi ještě kolem prší a já nevím, kam mám jít. K. Běhounek 43

26 na čaji s markem rejhonem Svým uhlazeným zpíváním a vystupováním ironizoval dobu. Všichni chtěli být jako on a snažili se být co nejlepší, co nejklišovatější. On si to užíval. Je to vidět ve spoustě jeho filmů. No a taky bych neměl zapomenout na Jiřího Traxlera, skvělého aranžéra, skladatele a textaře z orchestru R. A. Dvorského a později u Jaroslava Ježka. Takže avantgarda. A dál je to jaká skupina muzikantů? Jeden z pánů, Voskovec nebo Werich, kdysi řekl na adresu ubírajícího se hudebního průmyslu, vlastně dnes by se řeklo showbusinessu, že masa má vkus. I když tu byla avantgarda, která experimentovala a snažila se jít dál, tak ve většině případů to sklouzávalo k tomu, co lidi bavilo. Osvobozené divadlo, Ježkovy písničky, Orchestr Karla Vlacha. Ale to má každá doba, bez výjimky. Jeden příklad za všechny. Můj kamarád vyhrabal v archivech Českobudějovického deníku noticku z roku 1921 tohoto znění: Představení paní Emmy Destinové se ruší pro nezájem obecenstva, naopak mistr Hašler přidává dvě představení odpoledne a dopoledne pro dítky a důchodce. Dalo by se říct, že to bylo řemeslo? Ano. Dál to jsou řemeslníci a dříči. Zase určitě génius Ježka, ale i manažerské schopnosti Vlacha, který potom tu dobu R. A. Dvorského úplně převálcoval. Jaroslav Ježek o sobě nikdy netvrdil, že je jazzman. Ježek psal pro lidi, vymyslel svou vlastní originální muziku, která měla svoje harmonická pravidla, nechával si z ciziny dovážet nejnovější nahrávky, do roku třicet dva poslouchal hlavně Paula Whitemana, a tak když přišel Duke Ellington a on zjistil, že to jeho hudebníci nezahrají, musel se zamyslet nad tím, jak dál. Objevil americký taneční orchestr Casa Loma, který černošský jazz přejal po svém, a něco podobného sestavil u nás. Dosáhl tím velice zvláštního a osobitého zvuku. To vše, jen asi s dvouletým zpožděním. Ale nejenom on, i ti výše jmenovaní pánové dělali vše pro to, aby šel hudební vývoj vlastní cestou. Vydávaly tiskem zaranžované skladby, nahrávali a produkovali ostatní muzikanty. Nechávali si dělat aranže na míru známými světovými hudebníky. Myslím, že tam byla mezi nimi silná a vzájemná podpora. Ty jsi hrál v OPSO, The Hottentots Orchestra nebo třeba s Bob Zajíček kvintet. Tvůj poslední veliký projekt je Harlemania. Jak vás lidé vnímají? Ano, to je zrovna doba toho divokého a tanečního swingu třicátých a čtyřicátých let, jak se hrál v Americe. Ellington, Calloway. Dnes prožívá tanec vlastní renesanci. Některým lidem se to konečně líbí mnohem víc než tancovat na DJ s někde v klubu. Snažíš se při hraní swingu nějak stylizovat do té doby? Vídáme hudebníky, kteří dají hodně na dobovost. Víš, ono to tak nefunguje. Je to hlavně v tom, jak hudbu cítíš. Dám ti příklad. Vezmu tuhle tvoji kopii kytary L5 z dvacátých let a prostě na ni budu hrát dvacátý a třicátý roky. Vezmu Gibson stopětasedmu a budu na ni hrát Joe Passe. Ale ne protože to dobře vypadá, ale protože to na ni dobře zní. Každé období má vlastní zvuk, přesto by do toho měl muzikant přinést i svoje srdce a radost. Nebýt jen maska. A hlavně se obklopovat lidmi, kteří to mají stejně. Jak to třeba dělají dnešní zpěváci swingu třicátých let? Tehdy se zpívalo s určitým nosovým patosem Tam to bylo hodně ovlivněno R. A. Dvorským. On měl takový hlas, který ho předurčoval ke zpívání sentimentálních písniček. Nebyl to kalkul, jen mu tak prostě narostly hlasivky. Velká část zpěváků ho pak napodobovala. Vlastně i dnes. Tam poznáš ten sentiment a patos už zdálky. Není to ono. Mně se líbí, že se mladí lidé vrací k tradičnímu jazzu. Je to i naopak? Měl jsi někdy chuť zkusit něco jiného? Třeba nějakou fúzi s elektronikou? Jednu nabídku jsem kdysi měl, ale nic z toho nakonec nebylo. Spojení swingu a elektro- -beatu pro mě není primárně zajímavé a nic nového mi nepřináší. Hudba postavená na elektro-beatech a naroubovaná na nějaký swing je umělá. Ztrácí to pro mě svůj smysl, lehkost a přízvuk na druhou dobu. Z čehož se paradoxně stává taková jakási fox-polka. Ale jsou i výjimky, kde se to myslím daří neroubovat. Například Nicola Conte nebo čeští Midi Lidi ve filmu Protektor No, u Conteho mám pořád ten pocit šroubovanosti, kde nemám požitek z jeho foto René Polanecký muziky a vyvíjející se hudby jako artefaktu. On není podle mě hudebník, který by přišel mezi lidi a zahrál si tam s někým. Je to DJ a já tam pořád postrádám tu muzikantskou opravdovou ruční práci. To Midi Lidi, to je jiná. Tam se právě podařil beze zbytku spojit elektro-beat s citacemi swingu. To v tom filmu funguje a je to opravdu podařená práce. No a ty jsi jaký muzikant? Avantgarda asi nebudeš a úplně k mainstreamu bych tě také nezařadil. Nebo lépe. Ve tvém curriculu vitae čtu, že v jazzu je třeba být svobodný, neomezovat se žádným šuplíkem, ale zároveň vědět, do jakého šuplíku patříte. Do kterého šuplíku patříš ty? To je moudro mého učitele Luboše Andršta. Já jsem jednoznačně řemeslník a je jedno, jestli hraju swing, bop nebo funky. Je to jazz. Baví mě to jako hrom. foto Jan Šilar lukáš sedláček s markem rejhonem

27 lžičkultura Krzysztof Wodiczko Out/Inside(rs) Centrum současného umění DOX, Praha 22. února 6. května 2013 Teze a antiteze měly ovlivnit syntézu Dvě patra ve své výměře zkoumají autorovu evoluci. Evoluci polského umělce, Krzysztofa Wodiczka (1943), jenž momentálně žije za velkou louží. Schody mezi poschodími pomyslně dělí tvorbu na dva celky. Jeden způsob uvažování shodnost zkoumaných témat, odlišné médium vyjádření. Objekty a videoinstalace. LžičKultura Nějakou dobu trvalo, než se grafika a fotografie začaly zařazovat mezi uznané elementy umění. Vždy zde byla socha, malba, architektura (a design užitkových předmětů). Podle Jiřího Kroupy, současného teoretika umění, je umění to, co jako umění funguje (přisuzují se mu tyto funkce: komunikuje se světem, vytváří citový zážitek, má zdobnou funkci, je předmětem vědy a kritiky, má kulturně historický význam, v tržním hospodářství je předmětem obchodu). Novým tendencím v umění koncept, video, performance bude pro oči laického diváka, myslím, ještě nějakou dobu trvat, než se natrvalo začlení mezi již uznané formy sdělení a vydobudou si své místo pod sluncem. Snaha nabídnout lidem rozvinutí vlastního estetického vnímání je všude kolem patrná. To, že jsou tyto kvality mnohdy méněcenné, je bohužel fakt, který s sebou přinesl rozvoj byznysu, reklamy, spotřební společnosti. Jsme stále zahlcováni kánony krásna, a tak není divu, že se trochu toho výtvarného kumštu procedí i k lidem, v běžném životě se v problematice umění nevzdělávajícím. Jsme obklíčeni předměty, které nemusí v takové míře komunikovat se světem, být archeologickým pokladem, ale mají funkce zdobné, mají finanční hodnotu a jejich vlastnění nám způsobuje radost. Vyjdu si vyvětrat svého psíka. Opustím prostor bytu. Území prosáklé kvalitami. Procházím se ulicí. A bum. Budova staré radnice otevírá oči. Obrovské, ale lidské. Hledí někam do tmy města, ne, teď zcela jistě kouká na mě! Z čeho mám největší strach? Že někdo zaklepe na dveře mého bytu, říká radnice hlasem jednoho z mnoha uprchlíků, kteří roky čekají na udělení azylu. Uvězněni chybějícími dokumenty a stálou hrozbou deportace. Projekce na budovu. Sociální problematika (přistěhovalectví, válka, utlačování menšin). V tu chvíli lze pomyslně odškrtat všechny zbývající elementy, o nichž Kroupa hovoří. Jsem vzděláván ve věci fungování věcí, slabinách společnosti, dopadech jednání na lidskou psychiku. Má to svůj význam, má to své místo. Tvorbu Krzysztofa Wodiczka bych s klidem popsala jako cosi, co nadprůměrně přesahuje rámec přínosu a účinku umění. Vlastně bych práce neřadila k umění. Jako by vznikla nová kategorie, o nic horší nebo lepší, jiná. Do veřejného prostoru je zavedeno něco významného, něco, od čeho (záměrně, či nikoliv) stále utíkáme. Něco, co se v prostředí kolem nás doopravdy děje. Není potřeba to upravovat, retušovat, zkrášlovat. Wodiczkovi se daří cíleně zasahovat všechny. Neklade hranice. Je sice dobré znát blíže téma autorova projektu, ale pro porozumění v momentu akce to není zcela podstatné. Dotýká se kolektivního povědomí, potíže vynáší na světlo jako objekty, které, ač jsou možná schovány a jako na nějaké půdě zaneseny vrstvami prachu, existují. Jsou něčím, co ve své podstatě spojuje všechny identity dohromady. Něco, co si vynucuje pozastavení se. Zamyšlení Přínos střelby slov Na druhém břehu snahy pochopit stojí argument asociála nebo toho, jenž je přesvědčen o tom, že žít se má výhradně přítomností, padni komu padni. Pro něj může být tato věc bezduchá. A přínos střelby slov veterána pálené z kulometného hnízda vyřazeného obrněného transportéru, upovídaná Lincolnova socha nebo oživlé karyatidy státu týrané svými druhy je mizivý. Ano, částečně frustrující pro toho, kdo vnímá trápení kolem sebe. S uvědoměním si jeho velikosti, práce nabývají absurdního, zlo klíčícího rozměru ( jako by toho už nebylo moc! ). Promítat filmy je možné jen díky audiovizuální technice. Plátno, na které je záznam vzduchem přeposílán, jak ve své tvorbě Wodiczko dokazuje, nemusí být hladká rovná plocha, ale třeba kamenná zeď nebo socha. Lze taky přidat zvuk, stříhat, zakomponovat do obrazu další informace, ve výsledku získat něco víc než ilustraci události. Měly-li by věci kvasit, posouvat se, zaujmout a nezůstat v kolejích to mě nepřekvapuje, pak lze podotknout, že jsou si Wodiczkovy realizace podobné, ačkoliv, přirozeně, spojující téma nedovoluje vychýlit se razantně od konceptu a jeho formy. Již jednou v textu padla zmínka o projekci skrz hlaveň vyřazeného armádního vozidla. Z mého pohledu se tento projekt nejvíce odlišuje od ostatních. Není to jen projekce natočeného záznamu. Způsob promítání, audio doprovod, obrazový záznam vše propojeno do výsledného obrazu. Jedna složka podporuje druhou, každá má své opodstatnění, hlubší smysl. Krom modelu vozu lze na výstavě nalézt záznamy z této projekce. Výpovědi válečných veteránů a jejich rodin, jak jim jejich spoluúčast změnila život, co přesně zažívali, co cítili, přenášeno na čistou zeď. Někdy je hlas doprovázen přepisem řeči v slovo, někdy se do omítky zarývají jen litery. Vypalováno ze zrezlé trubky zvukem opravdové střelby. Prostřílená stěna, vlastně za nic nemůže a teď by se nejraději rozpustila v nic. Soustavnou palbou nasákla těžkými slovy. Takový náboj má ještě ničivější charakter. A vy? Najednou se stáváte nábojem samotným. Víte, proč letíte (ač tomu úplně nerozumíte a neztotožňujete se s vidinou cíle), víte, co způsobíte a co vyvoláte svým svištěním v mysli toho, jenž ovládá směr vašeho letu. Nejde náhle změnit trajektorii a zbavit se všech těžkostí, které způsobuji? Nemůžu se vrátit zpátky do zásobníku a zasloužit se o to, aby se zbraň zasekla a už nikdy neublížila? Sakra, kde je pes? Vyčerpané tělo odmyká dveře svého bytu a navrací se zpět ke kvalitám, které má oko natolik prozkoumané, že si jich vlastně ani nevšimne. Nedokáží vytvořit otázku a vtáhnout do své existence v míře, jež transformuje. Pro dnešek jsem dobyla umění, mohu si nechat něco zdát. Snad bude ten sen o tom, jak veřejnost vítá pana Video (společně s panem Performance a panem Koncept), jak je objímá, klade mnoho otázek a usazuje ke stolu, usazuje je na přední čestné místo. Na místo, kam je vidět i v noci. TEREZA MÜLLEROVÁ Terence. Müllermix. Nebo jen Müller. Určitě studentka. A velmi smělá, opovažuje-li se drtit se ve věcech oboru výtvarného. O to víc, prohlásí-li, že by ráda směr udržela. S chutí na prstech přepočítává počty souhlásek a samohlásek ve slovech, poslouchá zvuk chůze po kamenech vlakových kolejišť, když se rozhodla pěstovat rajčata, vysypala celý sáček semínek do jednoho malého truhlíku (zapříčinila tak růst vášně tomatového pěstování k ostatním jedincům). A také, v rámci domluvy o střídavé péči, sdílí životní prostor s kočkou Srnkou, která je velký záškodník. A taky věří na kouzelné bytosti. tereza müllerová 46 O světu je třeba říci totéž, co řekl svatý Augustin o čase: každý jej dokonale zná, avšak žádný z nás jej nedokáže vysvětlit druhým. M. Merleau-Ponty 47

28 48 HUDBA J hudebník Jéčko je písničkářská garážovka v podání jednoho člověka. hraje na kytaru, zpívá o svých kamarádech, o výletech a o svojí holce Live Music Superheroes mladí muži koketující s hudebními žánry. superhrdinové, kteří vás zachrání v případě nouze o živou hudbu Sia extravagantní australská zpěvačka s podmanivým hlasem, pro kterou není problém zpívat i ve znakové řeči The Paper Kites bráška Radical Face, mužské tenory, jemná kytara, zpráva o tom, že svět je dobrý Zero 7 britská alternativně elektronická skupina, která byla nominována na cenu Grammy LITERATURA Lidmila Kábrtová Koho vypijou lišky (Host, 2013) debut, v němž se každá kapitola může chlubit přesně padesáti slovy, nejen proto doporučujeme Zsuzsa Bánková Světlé dny (Host, 2013, překlad František Ryčl) příběh tří kamarádů od dětství do dospělosti, psáno s takovou jakousi melancholií a příjemným popisem, těžko se to vysvětluje, raději si to přečtěte Atík Rahímí Tisíc domů snu a hrůzy (Fra, 2009, překlad Anna a Erik Lukavští) labyrint hrůz totalitního Afghánistánu. snová, přízračná, metaforická novela příborník redakce doporučuje FILM White Oleander / Bílý oleandr (2002) co se stane, když poraníš krásnou květinu? drama o vztahu a osudu dvou umělecky nadaných žen matky a dcery Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom / Jaro, léto, podzim, zima a jaro (2003) plují. oni i celý jejich svět. nebo proplouvá vše okolo a oni jediní jsou pevným bodem Vesmíru? poetický snímek rozvlňuje vodní kruhy Tejút / Mléčná dráha (2007) experimentální snímek sestávající z deseti živých obrazů a mixu přírodních zvuků, jejichž meditativnost nelze nepocítit Tomboy (2011) kam až může vést nevinná dětská lež o vlastním jménu a proč je někdy těžké přiznat svoji identitu DIVADLO Čertovská kvidoule Cabaret Calembour neotřelý kabaret, po kterém je vám jasné, proč je představování Čertovky stejné jako nošení sov do Athén nebo dříví do lesa Jedlíci čokolády Tramtarie olomoucká Tramtarie a David Drábek a štěstí na místech nehledaných, zpráva o tom, že barvy si člověk nese uvnitř Labyrint světa Teátr Víti Marčíka podle Jana Ámose Komenského, zpráva o světě současném, pohledu na svět skrze krásu srdce a krásu odpuštění VÝSTAVY, FESTIVALY Možnosti dialogu. Mezi filmem a volnou tvorbou Jan Švankmajer neobyčejně surrealistickou výstavu je možné zhlédnout tentokrát v olomouckém Muzeu moderního umění, a to do 15. září 2013 Dědeček automobil Vlastivědné muzeum v Olomouci přijďte se pokochat technickou dokonalostí i nadčasovou elegancí stovek modelů autíček, motocyklů či kol, ale i skutečných historických automobilů! výstava je k vidění v sále sv. Kláry Vlastivědného muzea od 12. června do 11. srpna 2013 Colores Flamencos července, Olomouc 5. festival flamenca a španělské kultury, na kterém vystoupí nejznámější protagonista flamenkové kytary na světě Paco de Lucía. hasta pronto! Festival Banát. V Rumunsku jako doma srpna 2013 možnost, jak navštívit český festival v zahraničí, aneb vycestuj, pomož a poslechni si české kapely u našich krajanů v Banátu LŽIČKA V ŠUPLÍKU druhé číslo třetí ročník 2013 šéfredaktorka renáta judita svobodová zástupkyně šéfredaktorky zuzana kohoutová redakce vendula drozdová petra plevová eva johnová magdalena braunerová zuzana kohoutová lukáš sedláček externí redaktoři světlana kopřivová petra dvořáková petr pyjer bílek kateřina ráchel valášková václav boček tereza müllerová korektury zuzana kohoutová světlana kopřivová ilustrace, reklamy, plakát libor kopecký obálka libor kopecký záložka renáta judita svobodová a libor kopecký sazba a typografie renáta judita svobodová reportáž z batohu zuzana kohoutová a petr pyjer bílek na světlo světa zveršovaná věta renáta judita svobodová zuzana kohoutová lukáš sedláček etudy z kredence václav boček šest otázek pro zuzana kohoutová a petr pyjer bílek divnodění eva johnová zjevení z jeviště kateřina ráchel valášková na kávě s kateřina ráchel valášková lžička filmofilka petra dvořáková z poličky do lžičky eva johnová gramozaika lukáš sedláček a magdalena braunerová na čaji s lukáš sedláček je to prozaické, přátelé vendula drozdová a petra plevová lžičkultura tereza müllerová telefon web časopis je dostupný v olomouci na těchto místech do doby jeho rozebrání: univerzita palackého ff up (katedra bohemistiky, konvikt) knihovny zbrojnice (knihovna up), vědecká knihovna v olomouci kavárny café betánie, café 87, kavárna õde, café sant' angelo, café m, jazz fresh café čajovny té & café kratochvíle, čajovna wabi, dobrá čajovna, galerie u mloka, čajovna sofie hospody ponorka (hospoda u musea), hospoda u kuděje knihkupectví knihkupectví studentcentrum a v brně v místogalerii a čajovně na skleněné louce časopis vychází za podpory evropského sociálního fondu a katedry bohemistiky ff up vyšlo v červnu 2013 v nákladu 350 ks časopis je neprodejný uzávěrka zasílání příspěvků do dalšího čísla je 23. září 2013 tiráž o l Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě. J. Werich U

29 Časopis vzniká v rámci projektu Inovace bohemistiky v mezioborových kontextech. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Básně o (v) Sutomiščici. Jaroslav Balvín

Básně o (v) Sutomiščici. Jaroslav Balvín Básně o (v) Sutomiščici Jaroslav Balvín 2008 SUTOMIŠČICA JE KŠTICA Kštica Borových hájů, fíkových stromů a olivovníků Stožárů plachetnic a lodí Sněhobílých starobylých domů A příjemných lidí. Tato kštica

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Materiál seznamuje žáky se základními pojmy k tématu Písničkáři 1. Anotace. Mgr. Pavel Šupka

Materiál seznamuje žáky se základními pojmy k tématu Písničkáři 1. Anotace. Mgr. Pavel Šupka Anotace Autor Jazyk Očekávaný výstup Materiál seznamuje žáky se základními pojmy k tématu Písničkáři 1 Mgr. Pavel Šupka Čeština 26 41-M/01 Elektrotechnika 78-42-M/01 Technické lyceum 23-41-M/01 Strojírenství

Více

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Název školy STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Číslo a název projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

Místo pro život. Nejsou dvě historie lidská a přírodní, ale jen jedna, která je posledních pár miliónů let společná. Václav Cílek

Místo pro život. Nejsou dvě historie lidská a přírodní, ale jen jedna, která je posledních pár miliónů let společná. Václav Cílek Místo pro život Nejsou dvě historie lidská a přírodní, ale jen jedna, která je posledních pár miliónů let společná. Václav Cílek Místo pro život Člověk se chová k prostředí, ve kterém žije, podle toho,

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

DAVID BÁTOR. Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ

DAVID BÁTOR. Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ DAVID BÁTOR Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ David Bátor (*1974 v Opavě) Debutoval sbírkou Kukly slov (Tilia, 2004), která byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. O rok později vydal pod názvem Světlonoš

Více

Oldřich Mikulášek Agogh

Oldřich Mikulášek Agogh Vyšehrad Oldřich Mikulášek Agogh [VERŠE Z LET 1969 1971] Oldřich Mikulášek Agogh VYŠEHRAD Illustrations Johana Hrabíková Vojnárová, 2012 Copyright Oldřich Mikulášek, 1980 ISBN 978-80-7429-163-0 Motto:

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA NA ÚROVNI A1 PODLE SERR PRO TRVALÝ POBYT V ČR (MODELOVÁ VERZE) 1 ČÁST I: Čtení s porozuměním Úloha 1: Čtěte a pracujte s texty. Řešte úlohy 1-7. Je to pravda (ano), nebo není to

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013) Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků

Více

Hans Christian Andersen

Hans Christian Andersen Hans Christian Andersen MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_ 04_18 Tématický celek: Evropa

Více

UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA

UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Přehled základních faktů o základním uměleckém směru 1. pol. 20. století. Ukázky textů, opakování, interpretace.

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

ONDŘEJ HLOŽEK otluky

ONDŘEJ HLOŽEK otluky ONDŘEJ HLOŽEK otluky ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ ISBN: 978-80-87843-01-7 1 Ondřej Hložek (*1986, Opava) Autor poezie, pořadatel literárních akcí a animátor v kulturním dění. V roce 2011 vydalo nakladatelství Dalibora

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno.

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Draculaura Dcera Drákuly Beznadějná romantička VĚK 1599 let. Nemůžu se dočkat, až mi bude sladkých 1600. ZABIJÁCKÝ STYL Ráda

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Kresba pastelkami. O námětech obrazů (M.Brožová)

Kresba pastelkami. O námětech obrazů (M.Brožová) Kresba pastelkami O námětech obrazů (M.Brožová) http://www.pastelky.cz/obrazy-kreslene-pastelkami Kam chodíte na nápady? Nápad na obraz ke mně přichází jako celek, buď se mi zdá ve snu, nebo mě navštíví,

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Copak je to vázaného?

Copak je to vázaného? Copak je to vázaného? Petr Motýl POHOUPEJ divoké husy led na jezerech sobi putující krajinou rozumu krvavé slunce zapadá za betonové vilky na konci vsi přelétavá křídla tmavá louka jabka malované talíře

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Lidová slovesnost. Ročník 8.

Lidová slovesnost. Ročník 8. ČESKÝ JAZYK Lidová slovesnost Ročník 8. květen 2013 Autor: Mgr. Vladimíra Barboříková Zpracováno v rámci projektu Krok za krokem na ZŠ Želatovská ve 21. století registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3443

Více

Jiří Wolker Život a dílo

Jiří Wolker Život a dílo Jiří Wolker Život a dílo Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice Projekt č. CZ. 1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_16_16 Tématický celek: Historie a umění Autor: PaedDr.

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba

Více

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami) 3 Martina Zapletalová Cause Upřímnost je nemoc z vyčítání (tentokráte i s předmluvami) 4 Obsaženo Obsaženo...4 Za dveřma někdo pije čaj...6 Gejši mávají přes ulici...8 Hlupáček-undefined... 10 Rezervace

Více

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne!

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Sylabus 1.stupeň 2.třída Lekce 1 Co je to? Kolik to stojí? Jak se jmenujete? Jmenuju se.. Poslech CD 01 Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Zájmena

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

S e t k á n í š e s t é B o u ř e

S e t k á n í š e s t é B o u ř e S e t k á n í š e s t é B o u ř e Utíkáš po trávě, studí tě do bosých nohou, prší a z dálky duní bouřka. Dům není daleko, když zrychlíš utečeš hromům za svými zády. Nechceš se otočit, ale dunění se blíží

Více

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5 Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 Eva Míková Ivana Hurtová Marie Bartošová 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 Zdeněk Huspek Miroslav Lorenc

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Světová literatura od poloviny 19. století

Světová literatura od poloviny 19. století Světová literatura od poloviny 19. století Mgr. Lenka Trtíková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou FRANCIS SCOTT FITZGERALD Velký Gatsby VY_32_INOVACE_06_3_13_CJ Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Nabídka kulturních a výchovných pořadů pro 2. stupně základních škol a střední školy

Nabídka kulturních a výchovných pořadů pro 2. stupně základních škol a střední školy Nabídka kulturních a výchovných pořadů pro 2. stupně základních škol a střední školy Pokud Vás naše nabídka zaujala, zašlete nám prosím objednávku na e-mail: skoly@dk-akord.cz nebo poštou na korespondenční

Více

Časopis Svorka. Třídění odpadu. Škola jede!

Časopis Svorka. Třídění odpadu. Škola jede! Časopis Svorka Škola jede! Ahoj, vítám Vás u prvního vydání časopisu Svorka! Věřte, že tento časopis si zamilujete a vždy tu bude pro Vás. Jakmile dočtete jedno vydání budete dychtit po dalším. Takže,

Více

INFORMAČNÍ BULLETIN. Světlo ve tmě

INFORMAČNÍ BULLETIN. Světlo ve tmě INFORMAČNÍ BULLETIN 14.12. 201 5 Svazek 1, Číslo 6 Diakonie Církve bratrské Webová adresa http://www.cb.cz/diakonie/ Světlo ve tmě Michaela Veselá U kapličky na návsi je rozsvícený stromek a jedině on

Více

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

1. místo v krajském kole. Poezie k tématům: Hudba, Věda. Andrea Wagnerová

1. místo v krajském kole. Poezie k tématům: Hudba, Věda. Andrea Wagnerová Poezie k tématům: Hudba, Věda 1. místo v krajském kole Andrea Wagnerová Hudba dřina Hudba bývá také dřina, není lehká jak peřina. Písničky jsou noty pouhé? Někdy ale pěkně dlouhé. Láska, talent k hudbě

Více

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu... 1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen

Více

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři !! ČASOPIS NIŽŠÍHO STUPNĚ WICHTERLOVA GYMNÁZIA ČTĚTE NÁS!! Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři a my vám odhalíme další literární a výtvarné

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku Pierre Franckh 21 způsobů, jak najít lásku Důležité upozornění: Rady uveřejněné v této knížce byly autorem a nakladatelstvím pečlivě zpracovány a prověřeny, nemůže však za ně být převzata jakákoliv záruka.

Více

Opakování ČJ 2. Ročník 1.

Opakování ČJ 2. Ročník 1. Opakování ČJ 2. Ročník 1. Úkol 1: V každém řádku škrtni slovo, které tam nepatří. Zajíc, liška, jablko, veverka, divočák, srnec, jelen Lev, tygr, opice, žirafa, krokodýl, slepice, velbloud Kráva, tele,

Více

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE PROLETÁŘSKÁ POEZIE

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE PROLETÁŘSKÁ POEZIE ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE PROLETÁŘSKÁ POEZIE AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 8. 9. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 4. ročník Český jazyk a literatura Literární

Více

Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem

Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem Líba Fáryová organizuje Ondrovy výšlapy už několik let. Občas jsem měla touhu se přidat, ale já jsem více přemýšlivý než sportovní typ. V červnu 2012 jsem si přece

Více

ABBA Honey, honey Už jsme tady

ABBA Honey, honey Už jsme tady ABBA Honey, honey Už jsme tady Kluci, kluci, už jsme tady Kluci, kluci Pojďte všichni dohromady Kluci, kluci My písničku zpíváme vám Já vás už odněkud znám Mě do ouška můžete říct: Sluší ti to móóóc. A

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Název školy STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Číslo a název projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_119 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření:

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

SLON. Spoj hlavu s trupem. Pak ze světlefialové plastelíny uválej čtyři tlustší a kratší válečky slonovy nohy.

SLON. Spoj hlavu s trupem. Pak ze světlefialové plastelíny uválej čtyři tlustší a kratší válečky slonovy nohy. SLON Vytvoř si vlastní zoologickou zahradu plnou exotických zvířat. Tohle je první obyvatel tvojí zoo slon africký! Zajímalo by tě, proč má slon chobot? Na troubení? Přesně tak! Troubí, když se mu něco

Více

Exkurze do Galerie moderního umění v HK

Exkurze do Galerie moderního umění v HK Vážení čtenáři, jsme velice rádi, že držíte v rukou náš časopis. Vydáváme ho proto, abychom vás informovali o tom, co se v naší škole děje, a taky proto, že vás chceme pobavit v našich kvízech. Hodně jsme

Více

Jan Zahradníček. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389

Jan Zahradníček. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Jan Zahradníček

Více

Maximální variabilitu a přizpůsobivost ohledně hracího prostoru. Možnost domluvy ohledně finančních podmínek.

Maximální variabilitu a přizpůsobivost ohledně hracího prostoru. Možnost domluvy ohledně finančních podmínek. Kdo jsme a co nabízíme: Občanské sdružení Do Houslí je divadelní zájezdová společnost, která vznikla 2. října 2007. Našimi členy jsou výhradně profesionální herci, čemuž také odpovídá kvalita uváděných

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_111 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Tomáš Vaculík

Více

Název aktivity Deník malého poseroutky 1

Název aktivity Deník malého poseroutky 1 Název aktivity Deník malého poseroutky 1 Projekt Čtenář Úroveň čtenáře Čtenář-objevitel Dovednost Popis dovednosti Forma aktivity Časová dotace Zhodnocení textu Žák si všímá, jakým způsobem je text vystavěn,

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POESIE

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POESIE ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POESIE Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu SOŠ InterDact s.r.o. Most Mgr. Ivana Vodičková I/2_Inovace a zkvalitnění výuky

Více

štìpím se Naplno rozhoøí èerné terèe za sklem se vynoøí chvilkový výboj støelce

štìpím se Naplno rozhoøí èerné terèe za sklem se vynoøí chvilkový výboj støelce Støelec a most Støelec chvilkový výboj Nastal èas naplnit všechna pøece vzetí promìnit okovy v trpké víno bez pøíkras zahodit øece smetí výkøikem obnovy se pøímo prodrat štìrkem k podloží podkovy zakrýt

Více

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 Speciální základní škola a Praktická škola Trmice Fűgnerova 22 400 04 1 Identifikátor materiálu:

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více