Václav Roman. Amor a Rosalinda

Transkript

1 Václav Roman Amor a Rosalinda

2 Osoby PIERRE, starosta města, jeho syn, španělský šlechtic SEBASTIAN, španělský šlechtic, jeho přítel CYRIL, domovník a opatrovník Amora BRUNO, kat a žalářník GIRAULT, vrátný Kněz První stráž Druhá stráž, starostova dcera ANTONIE, její matka FELICITA, sestra dona Armanda SÁVA, chůva Rosalindy JUANA, služebná Družina dona Armanda sestávající se z lokaje a několika dalších nemluvících postav. Děje se v pohraničním městečku Frontiére, které leží na pomezí Francie a Španělska, v 17. století. 2

3 JEDNÁNÍ PRVNÍ Vystoupí kat. KAT Žiji bídným životem, jsem v podstatě svůj nepřítel. Vraždím vrahy a sám se jím tak stávám. - Ano, vraždím vrahy - nebo lépe - zprošťuji je žití a posílám je na věčnost - kam patří. Však, co konám já, nespravedlivé je též a do stejného pytle moje hlava jistě padne. Fuj. Opovrhuji sebou samým a čekám v obavách na boží rozsudek, a to přestože jdu jen v otcových šlépějích a starám se zde o pořádek na zemi. Však pěkný pořádek, když sekyra mi musí pomáhat. Naštěstí pro mé svědomí, lidé tady konečně zmoudřeli, a sekyra má nyní rezne ve skříni. SCÉNA PRVNÍ Na ulici. Přichází don Armando. Den přenádherný ledva nadešel a já již padám únavou a zmírám hlady. - Pospěšte honem, vidím hospodu, tam svlažíme hrdla a necháme nohám odpočinout. KAT Vítejte ve Frontiére, done. Hle, vítá mě kat, to nevěstí nic dobrého. - I vy buďte pozdraven. KAT Vám nepřijde nespolečenské hovořit s někým mého formátu? 3

4 Ne, ba právě naopak já si cením vaší práce a nevidím na ní nic nečistého. A abych děl pravdu, pak musím říct, že popravy mám tuze rád. Asi pěti jsem se dokonce zúčastnil. Jako divák samosebou, což je patrno. KAT To vás tedy asi zklamu. Dnes totiž poprava žádná není, stejně jako zítra nebo včera. Rok už nebyla a rok další nebude, neboť žaláře zejí prázdnotou. Ono není koho... Zločin a smrt se nám obloukem vyhýbají. - Však mohla by být, to jestli pán bude moc chtít. (se smíchem) To se mi líbí, kat a má smysl pro humor. - Já jsem don Armando, španělský šlechtic na cestách. KAT Dovolte, abych vám složil poklonu. - Mně zase říkají Bruno. Zastávám zde úřad kata a žalářníka, obé na plný úvazek, jsem tedy skoro bez práce. Mistře sekery, můžete mi prozradit, kde jsem? KAT Jak jsem již řekl, ve Frontiére. Tedy již na francouzském území, nemám-li pravdu? KAT Z části máte, z části ne. Oficiálně je to tady Francie, ale zákony zde platí dvojí; to jak francouzské, tak i španělské. Jeden čas sem pro špatné cesty nedorazí výběrčí daní vůbec, jindy zas musíme odlehčit měšce hned dvakráte, pro oba krále. Přichází lokaj. Co je? Kde se couráte? 4

5 Copak vy si netoužíte odpočinout v tomto hostinci? LOKAJ Odpusťte, done, že nesdílíme vaše nadšení, ale nemáme již peněz. Nemáme peněz. Nemáme peněz! Tak prodejte toho statného koně a rázem jich budeme zase mít. LOKAJ Myslíte toho valacha, jak na něm jede vaše sestra? To je mi otázka. Máme snad jiného? LOKAJ Již ne, done, dopadli tak, jak skončí i ten poslední. Běž to rychle zařídit, ať se můžu konečně nasytit vínem. Lokaj odbíhá. KAT Seč mi do toho nic není, koukám, že pán má nějaké problémy. Ano, štěstí se od nás na čas odvrátilo, to se však stane v životě každému. KAT Máte pravdu, každému, někomu ale, až když zmírá. Povězte mi ještě něco o tomto městě. KAT Návštěva jako vy, done, sem nezavítá, co je rok do počtu dní dlouhý. Tím spíš vás náš pan starosta přijme s větším nadšením. 5

6 Co je to za člověka, ten váš pan starosta? Je třeba se ho bát? KAT Máte-li proč, pak ano, však vy jste počestný člověk, to na vás vidím pouhým okem. - Lump nejste, na ty já mám nos. Pierre Marais je muž spravedlivý, každý ho má rád, alespoň co já vím. A dobrá zpráva pro vás, Španěly on přímo zbožňuje. Jeho krásná žena Antonie pochází tam od vás, done. To jsou pro mě samé dobré zprávy. - Nějaké potomky on má, kate? KAT Bruno. - Má done, a jaké. Syna na ženění Michela a dceru Rosalindu, která je jak ten nejsladší květ. Pozítří se pořádá ples na dovršení její plnoletosti, takhle malinkou ji pamatuji a ona již bude dospělá. To nejpodstatnější pro vás asi bude, že Rosalinda je doposud bez vyhlídky na manžela. Neříkal jsem, že se mám potřebu se ženit, ale za ty informace ti děkuji. Kdybych měl u sebe peníze, dal bych ti groš. KAT To potěší, done. Přichází donův doprovod a Felicita. FELICITA Všechna čest, bratře. Chceš mě umučit pěší chůzí? Felicito, sestro má, to byla naše poslední oběť, od teďka se nám bude dařit. Už jsme v bezpečí. Jsme ve Francii. KAT Sotva jste překročili hranici. FELICITA Kdo je proboha tohle? 6

7 Dle róby nepoznáváš kata? FELICITA Fuj. První Francouz, kterého potkáváme, je tato krvelačná bestie?! Felicito, jsme zde hosty, tak se podle toho chovej. Ostatně není kat jako kat. FELICITA Tím chceš říct, bratře můj milovaný, že tento lepí lidem hlavy zpátky na krk? Ať odejde, sic omdlím. KAT Shledávám, že vám tady, ve svém vlastním městě, jen překážím a budím ve vás ponuré vidiny vražd, jež páchám na oplátku za ně. Ale neobliba nás ve společnosti je odjaktěživá věc. Tedy omluvte mě. Doufám, že se ještě setkáme. Kat odchází. FELICITA Já se budu modlit v pravý opak. Felicito. Felicito, jak jsi prostořeká. Slib mi, že odteďka zapomeneš na svůj španělský temperament a přestaneš jím více ty naduté Francouze lekat. FELICITA Dobrá, staniž se jak chceš. Ale ty mi zase na oplátku vysvětli, co budeme dělat. Toto jsou naše poslední peníze. Co bychom dělali. Naložíme s penězi, jak je v módě s penězi nakládat. Roztočíme je v tomto jistě noblesním hostinci. FELICITA A dál? A dál? 7

8 Zůstaneme přeci tady, neboť zde se nám bude líbit a hlavně dařit. - Pojďte všichni spláchnout ten prach z naší dlouhé cesty. Připijme si na nový život ve Frontiére. Zajdou do hostince. SCÉNA DRUHÁ Na ulici. Vbíhají Lucaso a Amor hnáni Giraultem. GIRAULT Vy lumpové, vy bídáci, zplozenci pekla. Věčné zatracení na vás, mor a choleru. Ať z nebe vás vyhodí a v pekle nechtějí. Zasloužíte vsadit do toho nejtemnějšího žaláře. Už se nerozčilujte, dědoušku, - máte to zapotřebí? GIRAULT Satanův synu, ďáble od pohledu. Satan tě zplodil a ty rozséváš zlo dál. Nyní se s vámi nebudu více trápit, ale vstoupíte-li znovu tajně na území starostovy zahrady, denní světlo více nespatříte. Girault je na odchodu. Však se ještě uvidíme. GIRAULT Mor a choleru, mor a choleru na vás. Odejde. Ten zuřil, jak sedmihlavá saň, oheň a blesky z něj šlehaly na všechny strany. Prý ďáble od pohledu. Co je na mně tak čertovského? 8

9 Nic a přeci všechno. Ach, to tvé věčné filosofování, Amore. Dlí v nás anděl i ďábel, na nás je, kdo z těch dvou nám bude pánem. Amore, jednou provždy toho nech a řekni mi, co na ni říkáš. Říkám co, na koho? Jsi zabedněný, nebo hloupého jen hraješ? Koho jiného bych mohl myslet, než mou krásku Rosalindu. V tom případě ti nejsem s to nic zvědět, já totiž neměl dosud čest tu tvou krásku spatřit, byť třeba jen jednou. Kdyby ses mne zeptal, jak se mi líbí východ slunce nebo záře luny, to spíš bych ti byl schopen odpovědět. Neviděls nikdy Rosalindy, Nemilovals nikdy žádné ženy. A to si říkáš Amor? To jméno ti nepřísluší. Koho jsem neviděl, nemůžu milovat. Nechci, abys Rosalindu miloval, to bychom pak nemohli být přáteli. Přeji si jen od tebe zvědět, jestli se ti líbí. Musels ji určitě vidět, Frontiére není přeci Paříž. Neviděl, a třikráte neviděl, Lucaso. Naše životy se ještě ani na moment nezkřížily. Jak mám tedy pochválit někoho, o komž ani nevím, jak vypadá? 9

10 Však dle vzletného jména bych soudil, že je krásná, dle toho, že je starostovo dcera, zase bohatá, a dle toho, že ji miluješ, že bohužel pro mě není. Máš pravdu ve všech bodech, Amore. Dodám jen, že můj a její život se již brzy spojí, a ty, ty mi půjdeš za svědka, snad ti to nebude vadit. Krom tebe už nikoho jiného nemám. Můžu s tebou počítat? Když mě pak nebudeš nutit lézt přes ploty na cizí zahrady a tropit výtržnosti starým lidem, budu tvůj svědek. Och, příteli. (obejmou se) Pěkně se ale dneska starouš rozpálil, co? Bylo mi ho až trochu líto. Líto? Prosím tě, vždyť nebýt nás, kteří ho udržujeme v kondičce, jistě by si už dávno neviděl přes břicho na boty. Tys potěšení z toho asi měl, však já bál se, jak to celé zase dopadne. Amore, já tě nechápu. Ženy tě nechávají chladným, výtržnosti tě nebaví, divím se, že jsme vůbec přáteli. Cos řekl o mně, můžu říct i já o tobě, avšak s obměnou. Umění tě nechává chladným, filosofovat tě nebaví. Nechme těch pří, sic se pohádáme. Mám v žaludku nějak podezřele prázdno, pojďme ten prostor zaplnit do hostince. Jak koukám, není tam pro nás ani kousek místa. Hospoda praská dneska ve švech a kapsy mé, 10

11 stejně jak žaludek tvůj i můj, zejí prázdnotou. A má kapsa je podobného obsahu. Jak já nenávidím tenhle svět. Nic nám nedá. My se jím jen marnotratně soužíme, od rána do večera mám v břiše hlady křeč. Nic dobrého nás nečeká. Vem nás oba čert. Přichází kněz. KNĚZ Rouháš se, Amore, rouháš, špatně skončíš. Fuj, jak ďábla jsem se vás, otče, lekl. Já už jsem ale špatně skončil. KNĚZ Věř, že někteří lidé jsou na tom ještě hůře. Chvála budiž dána těm, kteří to na sobě nedají znát. Kupříkladu já. Prošel jsem za svůj život řadou utrpení, zakopl o nejednu překážku, utržil spoustu ran a skuhrám snad? Budiž vám dána chvála, otče. KNĚZ Děkuji ti, synu. - Mohl bych se zeptat, co tě trápí? Co jsem se stal sirotkem, trápím se pořád. Já sirotkem jsem též, leč z jiné rodiny. KNĚZ Žádný z vás není sirotek, neboť všichni jsme děti boží. To vám tedy mohu říkat bratře. 11

12 KNĚZ Bůh nad námi drží ochrannou ruku a my bychom měli na oplátku za to chodit do kostela. Kam? KNĚZ Tam, kam ani jeden z vás nestrčil za život nos. Když mi zemřeli rodiče, byl jsem se s nimi rozloučit právě v kostele. Nemám na to místo zrovna radostné vzpomínky. Myslíte, že bych jim mohl přes Boha vyřídit pozdravení? Bylo by to možné? KNĚZ Budeš-li v to věřit, pak to možné bude, však pocítíš-li jakoukoliv pochybnost, nestane se nic. Vše je dáno vírou. Tu jste mi právě dodal. KNĚZ Přijď se někdy podívat do kostela a tvé chmurné představy se rozplynou jak ranní mlha. Ještě abyste mi z Amora udělal abbého, to by potom mé učení - jak se chovat k ženám - padlo rychle vniveč. Ale nebojte se, do kostela už brzo půjdem oba. KNĚZ Lucaso, ty a do kostela? Snad leda krást. Ano, možná si při té příležitosti vypůjčím nějakou tu svíčku. KNĚZ Při jaké příležitosti? Nu přeci při příležitosti mé svatby s Rosalindou. 12

13 KNĚZ Chacha, dovol abych se zasmál a se mnou se ti směje Bůh. Ty a Rosalinda, to je mi vtip. Jen se smějte. Vaše požehnání nepotřebuji. KNĚZ Ale starostovo ano, to bude pěkná podívaná až tě požene přes celé Španělsko. Se smíchem odchází. Co on může vědět o lásce? V životě nemiloval nikoho jiného, než-li Boha. Třeba mu tenhle druh lásky vyhovuje, nebo ho některá jeho milovaná v mládí tak zklamala, že se dal k církvi. Před tím bych já dal smrti přednost. Raději zemřít, než žít bez Rosalindy. Já jsem asi opravdu z jiného těsta než ty, volil bych spíš jak náš kněz. Jsi ze stejného těsta, jen nemiluješ, tím to celé bude. Láska by v tobě zase roznítila ten plamen žití, jen se podívej, co se mnou učinila Rosalinda. Škoda tedy, že je Rosalinda jenom jedna a že je starostova dcera. Najdem ti jinou, chce to jen koukat - se svým jménem získáš srdce každé. Až takhle to je jednoduché? 13

14 Ano, úsměv a vlídné slovo stačí, to ty umíš, vždyť jsi skoro básník. Jen jedno slib mi, Rosalindy se tvé choutky nebudou týkat ni trochu, jasné? Jakože sirotky jsme já a ty, raději na ni celý život nepohlédnu, abych tě třeba nechtě nezradil. Vím, ty bys mi slíbil třebas celibát. Opravdu, mé zrady nemusíš se bát. Skoro básník, vždyť to říkám. Koho ti však namluvíme? Měl bys nějaký požadavek: barva vlasů, věno, věk? Já bych rád ti to teď řek, avšak nemám zdání ani vidu. Dobrá, vezmeme to v rychlém sledu. Co třeba taková Leona? Má všechno, co potřebuješ - a vášnivá, vášnivá je jedna báseň. Co na ni říkáš, příteli? Že nelíbí se mi ani trochu, hodí se tak pro toho, kdo nemá ždibek vkusu, je starší než-li já skoro dvakráte a na krku má ošklivou bradavici. Alespoň že sis jí všim - to je pokrok, myslel jsem, že by ti stačila jako mně kdysi. Máme asi jiný vkus - já mám rád ty bez bradavic. - Rosalinda je má nebo ne? Prosím? Co? 14

15 Bradavice přeci. Aha, konečně se ti vrací humor - nemá je - bradavice. Á, už to mám, necháš se zaučit od Juany, jako já. To je ohromné, budeme mít stejnou školu. Juana je vskutku pohledná žena - bez různých zbytečností - se všemi náležitostmi, ale já ji nemiluji a bez lásky to nejde. Líbí se ti, tak kde je problém? Líbí, ale... Přichází Juana. Hele, tady zrovínka, jak na zavolanou, jde. Tak to hned domluvíme. - Juano, krásná Frontiérko, pojď ke svému Lucasovi. (k Lucasovi) Necháme to na jindy. JUANA Á, dva milovníci, jeden žen a druhý umění, kterým by jména padla právě naopak. Čeho ode mě žádáš, Lucaso? Nechat projít tak krásnou slečnu, jako jsi ty, Juano, bez povšimnutí, by byl hřích. Zastavit ji třeba a učinit jí kompliment, že Amore. Tak jest a třeba i dva, zbyde-li čas. JUANA Pak tedy čekám, co vymyslíš, Lucaso. Dnes bude mluvit Amor. Z jeho úst to bude mít větší ohlas. Spusť. 15

16 Hledím-li na vás, krásou skvoucí Juanito, seznávám, že máte v sobě šarm a všechny vlohy ženy. Nemusíte skrývat to, co by jiné halit měly, čímž přivádíte muže do vytržení a do rozpaků. Dovolte, abych vám složil poklonu, Juanito, žádná jiná není tak nádherná, jako vy - jen jedna. JUANA Prosím? - To nemyslíš snad vážně, Amore? Amore, Amore. Amore! Máte pravdu, celé to byla jen fraška a výmysl a já se přetvařovat nechci. JUANA Že se tady s vámi zdržuji, už dávno jsem měla mít koupené líčení a šminky pro mou paní Rosalindu. Ach, Rosalinda. Jak malebně zní to jméno, jako..., poraď básníku. Jako vlahý vánek, jenž opírá se do lesů, jak malé vlnky, jež šplíchají se o molo. Ano, přesně tak. - Co dělá moje paní, Juano? JUANA To má být další váš hloupý žert? Ne, já ji miluji a hodlám si ji vzít. JUANA To mi jsou teda zprávy. Víc by mě nešokovalo, ani kdyby mě chtěl Amor, po tom všem, vyznat lásku. Amore, jistě ses snažil mi to říct, ale nevěděls jak. 16

17 Z mé strany šlo opravdu jen o prostý žert. Bůh a všichni svatí jsou mi toho svědky. JUANA Umělče a zabedněnče. - Ví vůbec Rosalinda, že si tě bude brát, Lucaso? Ví, nebo alespoň tuší, že ji miluješ? Jseš si jistý alespoň v tom, že si všimla tvé pochybné existence? Jen se mi všichni smějte, však uvidíte. JUANA Jdu za ní. Mám ji pozdravovat od toho Lucasa, kterého nezná? Čert tě vem, žárlivá ženo. (Juana odchází.) Amore, řekni mi na rovinu, mám já u Rosalindy vůbec šanci? Mám říct ti věc, kterou si může jen Bůh přečíst z knihy osudu, kde jest zapsána nesmazatelným písmem? Chceš toho po mně moc. Lepší, než kdybys řekl taky ne. Jak bys zhodnotil můj skvělý kompliment. Mít já tvé nápady, Amore, tak si pískám. Až na ten dovětek ohromné - žádná jiná není tak nádherná jako vy - jen jedna. Už jsi ji měl omotanou kolem prstu a takhle hloupě si to zkazíš. Kdo je, proboha, ta tvoje jedna? Ta, která předčí všechny ženy světa, ta, nad kterou již není, je tou mou jednou. Má v sobě kus Madony a část z Venuše a přeci je obě naráz předčí. 17

18 Jak se jmenuje, kdes ji viděl? Mluv! Nemá jména; a žije toliko v mé hlavě a mých nekonečných představách. Je mým neskonale krásným idolem. Idol! Představa! Byť by byla tou nejneskonalejší kráskou, tak na ni zapomeň a mysli na skutečné ženy. Idoly nejsou nikde jinde, než v našich hlavách a v realitě se jich nikdy nedočkáme. Žij a kašli na iluze! Však ona jediná mi dodává chuť a touhu žít. Ta víra, že se s ní jednou sejdu, mě udržuje v tolik potřebné naději a tedy nad hladinou. Budeš-li však i dál žít v iluzi, nenajdeš nikdy tu, která je tvému idolu jen trochu podobna. Snad brzo řekneme si své. Byl bych jedině rád, kdybych neměl pravdu. Ale možná ji přeci jen máš. Třeba už opravdu nastala chvíle, kdy je potřeba stav věcí u mě změnit a začít žít konečně ve správném stylu. Ano, je již skutečně třeba opustit obrazy a verše, které tvořím, a z nichž věčnost svého jména si slibuji a jiným nástrojem se na další věky uchovat. Och, Lucaso, já snad poprvé v životě toužím mít ženu. Tak se mi líbíš - potěšil s mě sám ani nevíš jak. Já věděl, že jednoho dne zmoudříš. To to ale trvalo. Teď ti jen nějakou najít podle tvého gusta. Pozítří, ten ples. Tam bude pro mě jistě vhodná příležitost. A pro tebe též, neboť bude uspořádán celý na počest dospělosti Rosalindy. 18

19 Půjdeme tam? Samosebou. Já za Rosalindou a ty za svým idolem, tvou neskonalou kráskou. Mám ti poděkovat teď nebo až se dostaví první kladný výsledek? Své díky si šetři na dobu, až potkáš nějakou krasavici. Vděčný ti za tu touhu, kterou si ve mně probudil, ale budu. Konečně Amor. Konečně ti můžu říkat Amore po právu. Ach, Amore. Příteli. Z hostince vychází Don Armando a jeho doprovod. Dosyta jsem se napil vína, dosyta jsem se najedl vína. Nádherná země, podle té milé a příjemné hospůdky. Tady bude moje nové království. Dál ani krok. FELICITA Zde zůstat nemůžeme, je to moc blízko. Musíme ještě trochu na sever. Tady a basta. Líbí se mi tu a nikam dál nechci. Takový rozmilý horský kraj, jaký se mi tu rozprostírá před očima, jsem neviděl nikde u nás ve Španělsku. FELICITA Rozmilý horský kraj? Odkdy tobě šlo o přírodu? Víno ti tady zachutnalo, to je proč se ti nechce odtud pryč. Přátelé, cizinci, dovolte nám, abychom vás uvítali v našem malebném městečku Frontiére. Mne říkají už od narození Lucaso a toto je můj přítel Amor. 19

20 Rovněž od narození. Nechte si ty ceremonie, my už jsme zde uvítáni jednou byli. FELICITA Jednalo se o přijetí vskutku královské, ovšem vyřčené z úst místního řezníka. Snad napravíme městskou reputaci, když se vám za tuto nemilou nepříjemnost co nejsrdečněji omluvíme. To víno vaše město omluví ze všeho. Jaktěživ jsem nepřevaloval po jazyku lepší odrůdu, co do jakosti. Však ani do množství mu není radno co vytknout. Tady se s vínem nešetří, zde teče tento božský mok proudem rychleji, než voda. Vy jasným důkazem jste toho, že jest, co jste řekl, pravdou. Jistě cestujete z daleka, dle prvního dojmu bych vás hádal na šlechtice, leč nemáte koní, tudíž asi nepříslušíte k tomuto stavu. Nebo se snad mýlím? FELICITA Máte bystrý úsudek, mladíku. Jsme vskutku šlechtici, až z jihu Španěl. V poslední době nám však nepřálo štěstí... To nám opravdu ani chvilku nepřálo. Jsme na cestě za naší sestrou, která se provdala na sever Francie. Před týdnem jsme obdrželi doporučený list, v němž stálo, že vážně ochořela a chce nás ještě naposledy vidět. Tudíž jsme vyjeli. To však nevysvětluje, proč nemáte koně, na nichž byste tu vzdálenost urazili. FELICITA Kdybyste věděl, kde všude jsou naše koně... Neštěstí stíhalo neštěstí a my postupně o všechny ty dobrácké němé tváře nadobro přišli. Nebudu vás sužovat našemi útrapami, jistě svých máte dost. 20

21 A jejej, ještě víc, než dost. - Tak mě tak napadá, jen čistě sporadicky, jestli náhodou nechcete zavést ke starostovi. My jsme s ním totiž zadobře. Jistě by vás přijal s otevřenou náručí. (k Lucasovi) Co to plácáš? Vždyť je to holý nesmysl. (k Amorovi) Ale také nejlepší způsob, jak se dostat k Rosalindě ještě dnes. - (všem) Co na to říkáte? K starostovi? - Sám jsem vás chtěl požádat o totéž. Kdysi jsme totiž byli velmi dobrými přáteli. Rád bych starouše zase viděl. Jestli jste byli skutečně přátelé, pak si jistě vzpomenete, jak se jmenuje a něco málo o něm se vám dozajista také vybaví. Amore! Nerad bych přivedl do jeho domu vetřelce, pochopte. Chápu. - Na hranicích byli lidé vždy zvlášť opatrní. - Jestli mě paměť neklame, jmenuje se váš pan starosta Marais, Pierre Marais. Má dvě dítka; chlapce a dceru. Rosalindu. Naposledy jsem je ovšem viděl před drahnou dobou, když byla ještě ratolestmi. Vidíš, Amore, tvé obavy se ukázaly být liché. - Pojďme, ať tam jsme ještě před obědem. 21

22 Jste laskav a za prokázané služby se vám někdy odvděčím. Proč však tak kvaltujete, vždyť vám nestačím. Láska mě žene vpřed. Odchází Lucaso a za ním don Armando. FELICITA Zde líbit se mi jistě nikdy nebude. Odchází Felicita. Hrom aby vzal Lucasa. Chápu, je zamilován, ale musí proto dělat samé skopičiny. Za tohle nás nechá starosta určitě vypráskat. Vedeme mu do bytu nějaké pochybné existence, možná větší ubožáky, než jsme my sami. Šlechtici. Phe. Ani slova jsem jim nevěřil. - Ach, ta láska, dělá si z lidí jen svoje otroky. Snad se mi vyhne. Ona mně možná, však já jí asi ne. Odejde. SCÉNA TŘETÍ Starostovo dům. (modlí se) Je tomu již dvacet let, co jsi skonala, má milovaná Gracie, rukou vraha, který nejspíš zůstane už navždy nepoznán a nepotrestán na svobodě. Pevně věřím tomu, že když se mu podařilo vyhnout lidské spravedlnosti, stihnul ho alespoň boží trest. Doufám, že nežárlíš na mou druhou ženu, na Antonii. Mám s ní dvě děti a cítím se být šťastný, snad tě to těší. Škoda jen, že jsme spolu neměli i my dva děťátko, v kterém bych si tě mohl připomínat. Bůh opatruj tvou duši. Amen. - (Přichází Michel.) Žaludek mi jasnými impulsy dává najevo, že zhostit bych se měl oběda. Já ledva vstal, a ty už by sis, otče, oběd dal? Když ty jsi flámoval, to už pro mě není. Však já se za mlada také bavil do rána, spal do zešeření, a snídal s večeří. 22

23 Tak zle na tom zase nejsem, šel jsem spát totiž ještě před půlnocí. Neměl jsem žádný důvod déle bdít. Copak? Že by potíž v tvém vztahu s Leonou? Jestli máš něco na srdci, pak se mi svěř a nic si pro sebe nenechávej, neb tě to potom mnohem víc raní. Nic moc zlého se nestalo, jen jsme se s Leonou trochu pohádali. Nic víc. Někdy se i jen trochu pohádat znamená horší věc, než se chytit pořádně, to záleží na tom, jak se k problému postaví jeho aktéři druhý den. Vše bude zas dobré, uvidíš otče. To doufám, synu, neboť Leona by ti byla dobrou nevěstou. Přibíhá Rosalinda. Je pronásledována chůvou. A že mě, chůvo, nechytíš a nechytíš. Kuk a už jsem tady. Chůvo, chůvičko, pojď si pro mě, pojď. A zas jsi mě nechytila. CHůVA Děvče neposedné, na to tě užije, tropit si čerta ze staré chůvy. Nepostojíš, neposedíš, jen se někde něco šuškne, hned se tam rozletíš. Je to věru dřina starat se o tebe. Chci prožívat svůj život na plno se vším, co k němu patří. Chci vidět každý východ i západ slunce, pozorovat jeho pouť po obloze, počítat každou noc hvězdy a sledovat jak je překrývá bledě žlutý kotouč luny. - Všimla sis ráno na zahradě toho kosa, kterak zápolí s nebohou žížalou. To bylo vzrušující. Naštěstí pro toho zemního červa ho vyplašili ti lupiči. CHůVA Phe, lupiči. Žádní lupiči, to byli tvoji nápadníci. 23

24 Nápadníci? Já mám nápadníky. Och, chůvičko, chůvo, to je ohromné. Postřehlas jakého jsou vzezření? Rychle. Povídej. CHůVA Vypadají oba opravdu dosti bídně, dalo by se dokonce říci, že jeden ještě hůř, než ten druhý. Samá kost a kůže. Zuby jim možná ještě všechny nevypadaly. To nejhorší na nich ale je, že nechodí do kostela. A místo Boha vyznávají Satana. - Já znám ty tvoje průpovídky. Čím to, že mě má někdo rád? CHůVA Vyrostla jsi do krásy jak z poupěte růže květ, proto na sebe teď poutáš svým šarmem různé existence. Kde jsou ty časy, co jsi byla takhle malá? To jsem snad ani nikdy nebyla. - A teď si mě zase chyť. Poběž, chůvo. Rychleji, rychleji, vždyť bych ti utekla i po rukou. Budeš muset víc cvičit, chůvičko, chůvo. CHůVA Holko prostořeká, počkej až tě dostanu. Rosalindo! Rosalindo, sdílím tvé nadšení a zápal do života, ale vše má své vyhraněné meze, tak se jich, prosím tě, drž. Ano, otče. Budu se snažit. CHůVA A máš to, Rosalindo. Pro příště si to pamatuj, než mě zase takhle zadýcháš. Ty bys asi měla opravdu začít cvičit, Sávo. A teď to máš zase ty, chůvo. CHůVA Myslíte, pane? 24

25 Ne, to byl jen žert. - Nevíte někdo, co je dnes s obědem? Jindy touto dobou již dávno zasedáme k hodovní tabuli. CHůVA Vy to nevíte? - Oběd se dnes notně zpozdí. Ta potřeštěná Juana, totiž připálila pečeni a rozvařila brambory. Nechala, husička jedna nedochvilná, vše péct, zatímco si odskočila za nákupy do města a jídlo v tahu. Neměla jsem vám to sice říkat, ale už je to venku. Je to má povaha nenechat si nic pro sebe. A to víte, že do Frontiére přijeli nějací cizinci, až z jihu Španělska. A prý, co jsem slyšela, to jsou nějací šlechtici, ale dosti podivní šlechtici, nemají ani jednoho koně. Jedna paní povídala... Dost! Dost. Vím, že bys mi byla schopná povídat novinky od rána do večera. CHůVA Ale ještě jsem vám neřekla ani jak ráno běhal po trhu vzteklý pes. Představte si to, vtrhl k řezníkovi a ukradl mu to nejlepší jelito. Kuš! To hlavní jsem už slyšel. Oběd nebude. To dítě je neschopné v čemkoliv si vzpomenu. Ještě dnes ji vyhodím. Ale, otče, to nejde. Jaképak nejde? - Jsem jednou starosta, tak mám právo naobědvat se v řádnou dobu. Ujali jsme se toho sirotka už jako malé holčičky. Nemůžeš ji vyhodit na dlažbu, je na nás závislá. Nezastávej se jí, víš, že to nemám rád. - Ale dobrá, dám jí ještě šanci, ale už poslední. Děkuji ti, otče. CHůVA Máš nádherné vlasy, jako princezna. Já měla kdysi taky tak dlouhé a pěkné. 25

26 Kluci mě tahali za copy tak dlouho, až se to přestalo líbit mým rodičům a nechali mě ostříhat na krátko. Jak vypadají ti šlechtici? Jsou to princové, nebo snad dokonce králové? Jaké mají oči, vlasy, postavu? Mluv. CHůVA Šlechticem je pouze jeden z nich, ta druhá je šlechtična, jeho sestra. Co vím, on má orlí nos, tmavé oči, osmahlou pleť, rysy pevné a aristokratické, chůzi ladnou a mluvu čistou. Prostě pravý princ k pohledání. A svobodný. Svobodný je? CHůVA Říkám ti jen to, co jsem se doslechla, ale volný on bude, i když to jisté není. - Když jsem byla v tvém věku, líbil se mi jeden kluk, neměl zatím žádné děvče a já jsem se mu snažila vnutit do přízně a získat ho. Leč předběhla mě do té doby moje nejlepší kamarádka. Od těch časů dělám chůvu. Ti dva spolu žijí šťastně ještě dnes, alespoň co vím. V ten pravý čas, na pravém místě potkám toho pravého. On mne, začne šíleně milovat a já jeho též. Och, jak já toužím po lásce chůvo, ovšem po velké lásce. Nebaví mě flirt, jedině láska. CHůVO Neboj se, dřív nebo později se tvé tužby určitě naplní. Čekej a tvá trpělivost bude náležitě odměněna. Juanito, Juanito! Otče. JUANA Pane starosto, prosím vás, co nejponíženěji, za prominutí. Já vím, jsem hrozné nemehlo a hromdopolice, ale... Dobrá, dobrá, ale já se na tebe nezlobím. Dělat chyby je lidské, i já občas něco pokazím. 26

27 JUANA Tedy se na mě už opravdu nehněváte? Ne, už ani trochu, ale za to buď vděčná tady Michelovi, vždy se za tebe přimluví. Ani se mu ale nedivím, jsi taková kráska. JUANA Děkuji, pane. Oběda se snad do večeře dočkám, ne? JUANA Ano, pane. Dělám náhradní chod. Abych si zkrátil ty dlouhé chvíle, asi si zakouřím. Přines mi trochu tabáku. JUANA Vám, vám pane, došel tabák? Ano. Ráno jsem ti přeci zdůrazňoval, abys mi ho neopomněla koupit. JUANA Ach, odpusťte mi, pane. Já... Jak? Ty jsi mi nekoupila tabák? Na co tě živíme? Co ty v té své noblesní hlavince nosíš? Rozum to určitě nebude. Jediné dvě věci jsem od tebe dnes požadoval. Oběd a tabák! A co z toho mám? Akorát oči pro pláč. Otče, uklidni se. Ty se do toho nepleť, jestli tobě se chce hladovět, tak prosím, jen si posluž. Ale já nepřipustím, aby se to ještě jedenkráte opakovalo. JUANA Já se vynasnažím, aby se mi to už nikdy nestalo. 27

28 Snažit se můžeš nebo taky nemusíš. V této chvíli na tom již pranic nezměníš. Tobě se už totiž v tomto domě nepodaří nic zkazit. Marš! JUANA Ale, pane... Jsi příliš rozhorlený a přísný. Nesuď člověka dle chyb, nýbrž podle dobrých skutků. Ještě jednou se postavíš proti mně kvůli ubohé služce, zbalíš si kufry také. - Ty na něj moc nespoléhej, on tady není pánem, a jeho slovo je až po tom mém. To je ale tyranie, a já nestrpím... VEN! Sám sis o to řekl. Syn se postaví proti otci, no podívejme se na drzost těch dnešních holobrádků. Tatínku, nerozčilujte se, prosím vás. Běž stranou děvče, to není pro tvé uši. - Nezměnils náhodou názor, Micheli? Jestli ne, tak mé ultimátum stále platí. Já i Juana zůstaneme zde - to platí též. To je drzost. VEN! Ať vás ve svém domě už nikdy nevidím. Slyšíte, vy čeládko. Odmítáte uposlechnout rozkaz starosty? Za to vás nechám vsadit do žaláře. Stráže!! ANTONIE Pierre, nechej toho vzteku. Ještě ty se do toho pleť. 28

29 ANTONIE Co se tady děje? Otec chce vyhodit Juanitu, a možná i mě, tedy jestli mě nešetří pro žalář. ANTONIE Jakže? Co tě to najednou popadlo, Pierre? Jak,co mě popadlo? Normálně jsem propouštěl naši služku a tady ten holobrádek, sotva plnoletý, se stavěl na odpor. Na odpor proti vlastnímu otci. ANTONIE Tys chtěl vážně vyhodit Juanu? Zapomněl jsi snad, že nikoho jiného než nás nemá? Vyhostit někoho na ulici je ukrutná podlost. Ona mě zase nechala bezcitně hladovět a trpět bez špetky tabáku. ANTONIE Jak můžeš jako starosta myslet jen na sebe? Všichni jste se proti mně spikli. Celá rodina. Celá rodina se do mě pustí kvůli jedné natvrdlé služce. Není natvrdlá. Omluv se, otče. Phe, já a omluvit se? Ty jsi natvrdlý zrovna tak. Ty moc nekoukej, Antonie, na tebe to platí rovněž. ANTONIE Ty jsi takový zabedněnec a hulvát. - Jsi nepříčetný jak hladový medvěd. Měl by ses zamyslet nad svým usurpátorským chováním. Ve svém domě a svém městě nestrpím nepořádek a neposlušnost. Vyhodím odsud každého, kdo se mi postaví do cesty. 29

30 ANTONIE Proč jsi tak panovačný? Dřív jsi takový nebýval. To je tou mocí a slávou. - Stouplo ti to do hlavy a nezbyl ti v ní kousek místa na lásku a rozum. Tvá výřečnost nezná mezí, jsi moje žena - nestrpím abyses mi protivila. Nedotýkej se matky nebo tě srazí má pěst k zemi s jasnou pečetí ve tváři. (vrazí Antonii facku) Tu máš. Příště si dvakráte rozmysli, zda se mi postavíš znovu na odpor. Ty bídáku, lotře. - Tady máš, co si zasloužíš i s úroky. (vrhne se na něj - perou se) ANTONIE Pro Boha živého, nechte toho, nechte toho! Přichází Girault. GIRAULT Pane starosto, promiňte že vás vyrušuji ve chvíli, když zrovna řešíte rodinné problémy, ale přišli hosté. Vážení a urození hosté. Skutečně si vybrali ten nejnepříhodnější okamžik. - Je zrovna čas oběda a my nemáme zhola nic, čím bychom je mohli pohostit. Jsou to ti šlechtici, nemýlím-li se? GIRAULT Ano, pane. I se svými lokaji a poskoky. Ať je nenecháme tedy dlouho čekat, vyzvi je, ať vstoupí. - Chovejte se, jakoby se nic nestalo. GIRAULT Španělský šlechtic, don Armando a jeho spanilá sestra, seňora Felicita. Přicházejí don Armando a Felicita. Buďte srdečně uvítáni v mém domě i v mém městě. Vězte, že nás vaše návštěva opravdu těší. 30