JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ROMANISTIKY DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ROMANISTIKY DIPLOMOVÁ PRÁCE POSTAVA JOSEFA DUBSKÉHO V KONTEXTU ČESKÉ A ZAHRANIČNÍ HISPANISTIKY Vedoucí práce: Jana Pešková, PhDr. Ph.D. Autor práce: Bc. Monika Mlejnková Studijní obor: SJn Ročník:

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe svoji diplomovou práci jsem vypracovala samostatně pouze s pouţitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, ţe v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejné přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéţ elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněţ souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátu. V Českých Budějovicích, 30. dubna Bc. Monika Mlejnková

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní PhDr. Janě Peškové, Phd. za vedení diplomové práce a cenné rady a připomínky. Dále děkuji skvělé kamarádce Lydii Rueda za zkontrolování španělského resumé a rodičům za podporu během studií na Jihočeské univerzitě.

4 Anotace Předloţená diplomová práce se zabývá osobností a jazykovědnou prací významného českého hispanisty Josefa Dubského. Skládá se z pěti kapitol. První kapitola nastiňuje tradici studia španělského jazyka na našem území. Druhá kapitola se věnuje ţivotu Josefa Dubského. Další kapitoly představují Dubského práci na poli gramatiky, lexikologie a sémantiky a stylistiky. Budou představeny Dubského studie a články, učebnice a skripta španělského jazyka a španělsko-české a česko-španělské slovníky. Příloha obsahuje přehled Dubského publikací včetně titulních stran pouţitých učebnic a slovníků.

5 Annotation This thesis is focused on the Czech prestigious hispanist Josef Dubský and his linguistic labour. It is divided into five chapters. The first chapter outlines the history of Spanish studies in the Czech Republic. The second chapter speaks about life of Josef Dubský. Next three chapters are dedicated to Dubský s labour in the field of grammar, lexicology and semantics and stylistics. There are presented studies and articles published by Dubský in different Czech and international periodicals and also his Spanish textbooks and Czech-Spanish (Spanish-Czech) dictionaries. In the annex there is enclosed the summery of Dubsky s publications including the front pages of the textbooks and dictionaries we used in this work.

6 OBSAH Úvod 8 1. Tradice studia španělského jazyka na našem území Romanistika, hispanistika a iberoamerikanistika Kontakt českých zemí s Pyrenejským poloostrovem a Latinskou Amerikou Kontakt s Pyrenejským poloostrovem Kontakt s Latinskou Amerikou Hispanistika na českých vysokých školách Josef Dubský Josef Dubský a gramatika Slovosled Inverze ve španělštině Kontextualizační funkce slovosledu Vyjádření aspektu ve španělštině Nejednotnost terminologie slovesných časů Učebnice a skripta Praktický jazyk Odborný jazyk Josef Dubský a lexikologie a sémantika Lexikálně-gramatické prostředky Sdělná hodnota španělského slovesa Formas descompuestas Verbos introductores Verbos de apoyo, verbos de relación Explicitnost španělského jazyka Lexikologické výzkumy na Kubě Skripta: Základy španělské lexikologie Lexikografická práce Josefa Dubského Česko-španělské slovníky Španělsko-české slovníky Josef Dubský a stylistika Konstantní a potenciální sloţka jazyka Rysy stylu publicistického a stylu obchodních dopisů 85

7 5.2.1 Publicistický styl Styl obchodních dopisů Skripta: Capítulos de estilística funcional comparada: Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky 89 Závěr 91 Resumen 95 Příloha č. 1: Přehled článků sepsaných Josefem Dubským 99 Příloha č. 2: Přehled monografií a učebnic zaměřených na španělský jazyk 104 Příloha č. 3: Přehled slovníků 108 Seznam pouţité literatury a zdrojů 113

8 Úvod Tato diplomová práce, která je rozčleněna do pěti kapitol, si klade za cíl představit osobnost českého romanisty profesora PhDr. Josefa Dubského DrSc. v kontextu tuzemské a zahraniční lingvistiky. Jedná se o práci kompilační, ve které bude naší snahou shrnout Dubského publikační činnost. Zároveň zmíníme autory a publikace, na které Josef Dubský navázal, popř. další lingvisty, kteří naopak navázali na jeho studie. Dubský je povaţován za nejvýznamnějšího českého filologa v oboru španělský jazyk. Neţ se ale seznámíme s jeho ţivotem a prací, je třeba se seznámit i s pojmy romanistika, hispanistika a iberoamerikanistika, a následně osobnost Josefa Dubského zařadit do kontextu české hispanistiky (iberoamerikanistiky). V první kapitole se tedy okrajově podíváme i na počátky a vývoj těchto oborů na našem území. Za vznikem těchto oborů stojí dlouhodobý kontakt českých zemí se Španělskem (a posléze Španělskem kolonizovanou Latinskou Amerikou), který můţeme datovat jiţ od 10. století. Stručně se seznámíme s vývojem česko-španělských vztahů v průběhu minulých století. Budeme vycházet z pramenů jako je kniha Dějiny Španělska 1, diplomová práce URO Kamily Procháskové 2 a dalších. Zmíníme osobnost Ibrahima ibn Jakuba, nejstarší tkaninu v českých sbírkách pocházející z Pyrenejského poloostrova tzv. Svatováclavské mešní rouno, univerzitu v Salamance jako cíl studentů z našich zemí, popř. období vlády Habsburků, kdy se Praha stala centrem římsko-německé říše a španělština hlavním jazykem královského dvora; dále Praţské Jezulátko, či první překlad ze španělštiny do češtiny. Z hlediska kontaktu s Latinskou Amerikou zmíníme spisy, které vyšly na našem území po objevení Nového světa, jezuitské misie nebo přírodovědecký výzkum Tadeáše Haenkeho v bolivijské Cochabambě. Po nastínění historických souvislostí přejdeme ke vzniku hispanistiky na českých vysokých školách a seznámíme se s osobnostmi, které u vzniku stáli. Opřeme se o články Zdeňka Hampejse, Estely del Rocío, popř. samotného Josefa Dubského. Druhá kapitola bude zaměřena na ţivot Josefa Dubského. Čerpat informace zde budeme z článků, které vyšly u příleţitosti výročí jeho sedmdesátých narozenin nebo In 1 ARTERA, Antonio Ubieto. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN PROCHÁSKOVÁ, Kamila: Hispánská bádání v Čechách i na Moravě, České Budějovice 2009 (Diplomová práce URO FF JU) 8

9 Memoriam po jeho smrti a knih jako Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky 3 nebo Kdo byl kdo: čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. 4 Následující kapitoly se budou zabývat studiemi a prací Josefa Dubského. Josef Dubský publikoval na 80 článků a studií v jazykovědných časopisech a antologiích, je autorem 10 slovníků a 9 monografií. Přehled jeho práce bude přiloţen na úplný závěr práce v příloze. Pro naši potřebu rozdělíme jeho práci podle lingvistického zaměření třetí kapitola bude věnována práci na poli gramatiky, čtvrtá práci zaměřené na lexikologii a sémantiku a pátá práci zaměřené na stylistiku. Musíme však zdůraznit, ţe na jednotlivá témata, kterými se Dubský zabýval, Dubský nahlíţel komplexně, a tak se často budeme pohybovat na pomezí jednotlivých lingvistických oborů. (Například budeme-li se bavit o inverzi, budeme na ni nahlíţet jako na typ slovosledu, a zařadíme ji proto pod první kapitolu věnovanou gramatice. Nicméně uvidíme, ţe k inverzi podle Dubského dochází z gramatických, stylistických, sémantických a rytmických důvodů.) Pro kaţdou kapitolu budeme volit témata, která byla Dubského hlavním zájmem, a která rozvádí ve více článcích. V třetí kapitole věnované gramatice se proto budeme zabývat slovosledem (v rámci kterého se podíváme na inverzi a kontextualizační funkcí slovosledu), aspektem a dále problematikou nejednotné terminologie španělských slovesných časů. Právě problematika nejednotné terminologie stojí za zmínku, bavímeli se o Josefu Dubském jako o pedagogovi a tvůrci učebnic. Jako učitel vnímal potřeby svých studentů a všímal si, jaké problémy jim nejednotné pojmenování španělských časů způsobuje. Na podkapitolu o španělské slovesné terminologii naváţeme stručným přehledem učebnic (a skript), na kterých Dubský pracoval. Zvolíme zástupce učebnic praktické, obchodní, ale i odborné španělštiny. Ve čtvrté kapitole zaměřené na lexikologii a sémantiku bude stěţejním tématem sdělná hodnota španělského slovesa. Podíváme se na tři typy sloves, které Dubský označuje formas descompuestas, verbos introductores a verbos de apoyos. Nejvíce pozornosti Dubský věnuje právě formas descompuestas. V jednotlivých článcích se zaměřuje na sdělnou hodnotu slovesné a nominální sloţky uvnitř těchto vazeb a na to, jaká slovesa a podstatná jména se v těchto vazbách nejčastěji vyskytují. Srovnává vazby na Pyrenejském poloostrově a zvlášť v jihoamerické španělštině. Zároveň se o tyto vazby zajímá i z hlediska diachronního vývoje a na základě analýzy 3 ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, ISBN KRUPA, Viktor; OPATRNÝ, Josef; KOLMAŠ, Josef; Kdo byl kdo čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri,

10 starších textů se přesvědčuje, ţe i ve středověkých textech byly formas descompuestas frekventovaným prvkem. Veškeré jeho poznatky týkající se formas descompuestas si shrneme v podkapitole Kromě sdělné hodnoty sloves se ve čtvrté kapitole podíváme na článek, ve kterém se Dubský zabýval lexikálněgramatickými prostředky, a ve kterém Dubský srovnává češtinu se španělštinou ve způsobech vyjádření adverbia a některých sloves. (V češtině máme slovesa, u kterých změníme-li předponu, která je nositelem sémantického významu, změní se význam celého slovesa. Španělština pro tato slovesa má vlastní ekvivalenty, gramatikalizované konstrukce a u některých sloves ekvivalenty ani neexistují viz. česká slovesa projít, obejít, přijít, naříkat, nanaříkat se apod.). Dále do čtvrté kapitoly zařadíme téma explicitnosti španělského jazyka. O explicitnosti bychom se mohli bavit ale i v rámci stylistiky jako o základním rysu publicistického, vědecko-technického a obchodního jazyka. Posledním tématem čtvrté kapitoly budou Dubského lexikologické výzkumy na Kubě. Dubský působil na Universidad de Oriente v Santiagu de Cuba a zde během svého pobytu prováděl výzkum zaměřený na rysy tamní španělštiny. Tento výzkum se stal tématem jeho habilitační práce Observaciones sobre el léxico santiaguero. 5 Na úplný závěr kapitoly představíme skripta Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky 6 a Dubského lexikografickou práci. V páté kapitole zaměřené na stylistiku si vysvětlíme pojmy konstantní a potenciální sloţka jazyka a následně se podrobněji podíváme na rysy pracovního funkčního stylu, konkrétně na rysy publicistických textů a textů obchodní komunikace. Zvolíme tyto dva styly, neboť právě na ně Dubský směřuje svoji pozornost ve svých pracích a studiích nejčastěji. Nejvýznamnějšími prameny pro tuto část budou dvoje Dubského skripta Základy lexikologie pro překladatele a tlumočníky a Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky 7 a studie, na které pracoval společně s José Polem Aspectos lingüísticos de las cartas comerciales 8. Vzhledem k velkému mnoţství studií, článků a učebnic, které Dubský publikoval, je nereálné popsat veškerou jeho činnost v rozsahu jedné diplomové práce. Pozornost by si zajisté zaslouţila i učebnice češtiny pro cizince, na které spolupracoval 5 DUBSKÝ, Josef. Observaciones sobre el léxico santiaguero. Praha: Univerzita Karlova, Acta Universitatis Carolinae. 6 DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 7 DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu i sticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio

11 s Josefem Mildem El Checo sin aprender: Guía práctico del idioma checo y de la República Checoslovaca 9 z roku 1948, první skripta na našem území zaměřená na historii a vývoj španělského jazyka Úvod do dějin španělského jazyka 10 nebo další témata spjatá s Latinskou Amerikou, např. Dubského publikace Školství v Latinské Americe 11, která vyšla v roce 1974, a ve které nalezneme mimo jiné přehledné tabulky s počty učitelů, zapsaných ţáků...(například na straně 53 se dozvíme, ţe v roce 1970 studovalo podle oficiálních údajů na vysokých školách v Latinské Americe 1,25 milionu studentů, coţ představovalo pouze 0,5% celkové populace.) Zajisté by bylo zajímavé srovnat tato čísla s dnešní dobou. Jelikoţ naše práce má představit Josefa Dubského jako hispanistu, nebudeme se věnovat ani jeho práci na poli francouzského jazyka. Zmiňme alespoň to, ţe je i významným autorem či spoluautorem učebnic a skript francouzštiny (např. Francouzština pro zahraniční obchod 12, Učebnice moderní francouzštiny 13, Z funkčního vývoje francouzského jazyka hospodářského 14 aj.), slovníků ( Francouzskočeský a česko-francouzský obchodní slovník 15 ) a z francouzštiny také přeloţil společně s Josefem Čermákem a Julií Štěpánkovou Kritiku a pravdu 16 od Rollanda Barchese. Ve francouzštině často publikoval i články týkající se jazyka španělského nebo tyto dva jazyky srovnával (např. L aspect du verbe et l action en français et en espagnol 17 ). Své články publikoval v zahraničních i českých časopisech. Ze zahraničních můţeme zmínit např. Español Actual, Revista de la Universidad de la Habana, Bulletin Hispanique a z českých Ibero-americana Pragensia, Philológica Pragensia nebo Cizí jazyky ve škole. 9 DUBSKÝ, Josef. MILDE, Josef. El Checo sin aprender: guía práctica del idioma checo y de la República Checoslovaca. Edición I. Praha: Polyglotta DUBSKÝ, Josef. Úvod do dějin španělského jazyka. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Učební texty vysokých škol. 11 DUBSKÝ, Josef. Školství v Latinské Americe. Praha: Ústav školských informací při ministerstvu školství ČSR, Školství v zahraničí. 12 DUBSKÝ, Josef. VLASÁK, Václav. Francouzština pro zahraniční obchod. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, DUBSKÝ, Josef. MÁJOVSKÁ, Marie. Moderní učebnice francouzštiny. Praha: Nakladatelství Svoboda, DUBSKÝ, Josef. Z funkčního vývoje francouzského jazyka hospodářského. Praha: Filosofická fakulta University Karlovy DUBSKÝ, Josef. DUBSKÝ, Ota. VLASÁK, Václav. Francouzsko-český a česko-francouzský obchodní slovník. Praha: SPN, BARTHES, Roland. Kritika a pravda. Přeloţil Julie ŠTĚPÁNKOVÁ, přeloţil Josef ČERMÁK, přeloţil Josef DUBSKÝ. Liberec: Dauphin, Studie (Dauphin) 17 DUBSKÝ, Josef. L aspect du verbe et l action verbale en français et en espagnol. In Sborník Prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity,

12 Josef Dubský je autorem dosud největšího španělsko-českého slovníku, je autorem učebnic a skript, které se dodnes pouţívají a o jeho významnosti svědčí i četnost nejen českých ale i zahraničních prací a studií, které z jeho díla vycházejí. Jedná se většinou o práce zaměřené na stylistiku (např. Luis Pérez González v práci Una mirada pluridimensional al proceso de comunicación 18 vychází z Introducción a la estilística de la lengua 19, stejně tak Maylen Paz Treto v diplomové práci Estilo: Concepción y praxis en la obra Teoría Literaria de Manuel Gayol Fernández 20 aj.) nebo pořádek slov ve větě (např. Bruce Stiehm v práci Spanish word order in nonsentence construction 21 a Xosé Padilla García v disertační práci El orden de palabras en español coloquial 22 vycházejí ze studie L inversion en espagnol 23 ). Florencio del Barrio de la Rosa ve své disertační práci 24 se věnuje slovesům ve středověké španělštině a vychází i z článku Josefa Dubského Formas descompuestas en el español antiguo. 25 Pro Josého Pola, který s Dubským spolupracoval např. na Aspectos lingüísticos de las cartas comerciales 26, byl Dubský un estudioso (fundamentalmente, hispanista) muy apreciado por mí humana y científicamente PÉREZ GONZÁLEZ. Luis. Una Milada pluridimensional al proceso de comunicación. Dostupné online < [cit ] 19 DUBSKÝ, Josef. Introducción a la estilística de la lengua. Santiago de Cuba: Universidad de Oriente PAZ TRETO, Maylen. Estilo: Concepción y praxis en la obra Teoría Literaria de Manuel Gayol Fernández. Santa Clara: UCVL Diplomová práce. Vedoucí práce Dra. Mercedes Garcés Pérez. Dostupné online < [cit ] 21 STIEHM, G. Bruce. Spanish word order in non-sentence construction. s.49 Dostupné online na < 22 PADILLA GARCÍA, Xosé. El orden de palabras en español coloquial. Valencia: Universitat de València. Facultad de Filología, Disertační práce. Vedoucí práce Dr. Antonio Briz Gómez. Dostupné online < [cit ] 23 DUBSKÝ, Josef. L inversion en espagnol. In. Sborník Prací Filosofické Fakulty Brněnské Univerzity, A8, 1960, s DEL BARRIO de la ROSA, Florencio. El régimen de los verbos en español medieval. Valladolid: Universidad de Valladolid. Facultad de filosofía y letras, Disertační práce. Vedoucí práce Dr. D. César Hernández Alonso. Dostupné online < [cit ] 25 DUBSKÝ, Josef. Formas descompuestas en el español antiguo. In. Revista de filología española. Roč. 46, č. 1/2, DUBSKÝ, Josef. POLO, José. Aspectos lingüísticos de las cartas comerciales. Madrid POLO, José. Una obra clásica de Emilio Lorenzo: Marco histórico, contenidos, metodología. Dostupné online < [cit ] 12

13 1. Tradice studia španělského jazyka na našem území Josef Dubský byl významným českým romanistou ţijícím v letech Neţ se budeme zabývat jeho osobností a prací, je na místě přiblíţit obor jeho činnosti a tradici tohoto oboru na našem území. V první kapitole se proto podíváme na pojmy romanistika, hispanistika a iberoamerikanistika, a následně nahlédneme do historie, abychom zjistili, odkud u nás pramení zájem o španělský jazyk. Na závěr první kapitoly se budeme zabývat vznikem hispanistiky, potaţmo iberoamerikanistiky, jako oborů studia na českých vysokých školách. 1.1 Romanistika, hispanistika a iberoamerikanistika Dle Slovníku cizích slov pro nové století 28 je romanistika oborem, který se zabývá jazykem, historií a kulturou románských národů. Sám Dubský se zabýval dvěma románskými jazyky jazykem francouzským, ke kterému měl zajisté blízko díky svému otci Otovi Dubskému 29 (téţ významnému českému lingvistovi) a jazykem španělským, který bude pro tuto práci stěţejní. Španělským jazykem, dějinami a reáliemi španělského národa a španělsky mluvícího obyvatelstva v jiných zemí se zabývá hispanistika (téţ uváděná jako španělská filologie), která v širším smyslu zahrnuje i jazyk portugalský. 30 Hispanisté jako odborníci na španělský jazyk se orientují ve španělsky psané literatuře a v kulturně-historickém vývoji Španělska a Latinské Ameriky. 31 Hispanistika, vzhledem k historickým souvislostem, úzce souvisí s dalším oborem interdisciplinárních (areálových) studií, jímţ je iberoamerikanistika. Ta zkoumá především procesy formování ibero-americké společnosti, a zabývá se tak například střetem kultury iberské a kultur předkolumbovských, popř. kultur spojených s vlivem migrace (např. migrace 28 LINHART, Jiří a kol. Slovník cizích slov pro nové století. Praha: Dialog, s. ISBN Ota Dubský: *1886 Hrejkovice, okres Písek 1956 Praha, působil jako lektor francouzštiny na Vysoké škole obchodní, poté na katedře jazyků na Vysoké škole technické, byl autorem učebnic (především obchodní korespondence ve francouzštině, gramatiky), jeho stěţejním dílem je Česko-francozský hospodářský slovník z r Zabýval se téţ rytířskou poesií v románských literaturách a přeloţil do češtiny starofrancouzské frašky, ale i díla Moliérova, Dumase, Balzaca a dalších. (L.W. Za PhDr. Otou Dubským. In Cizí jazyky ve škole, 1957, s. 44) 30 Všeobecná encyklopedie v 8 svazcích. Praha: Diderot, < online [cit ] 13

14 černošských otroků z Afriky), na ibero-americkém území. 32 Josef Dubský podpořil v roce 1967 vznik Střediska iberoamerických studií (SIAS) na FF UK v Praze. 1.2 Kontakt českých zemí s Pyrenejským poloostrovem a Latinskou Amerikou Kontakt s Pyrenejským poloostrovem O tradici hispanistiky na území Čech a Moravy se zajímala jiţ studentka Jihočeské univerzity Kamila Prochásková. Ve své diplomové práci Hispánská bádání v Čechách i na Moravě 33 z roku 2009 nastiňuje vývoj kontaktu českých zemí se Španělskem. Vychází částečně z publikace Kdo byl kdo - čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté a jedné z jejích úvodních částí, napsané Josefem Opatrným, Tradice české iberoamerikanistiky. 34 Dějiny česko-španělských vztahů popisuje také poslední kapitola knihy Dějiny Španělska 35 od Antonia Artera a kol. V Procháskové diplomové práci se dočteme, ţe první kontakt s Pyrenejským poloostrovem můţeme datovat do 10. století. V té době navštívil Prahu Ibrahím ibn Jakub, ţidovský cestovatel, obchodník a diplomat pocházející ze Španělska, který svoji návštěvu zmiňuje ve své Knize cest a zemí 36. Z této doby se nám také zachovala nejstarší tkanina v českých sbírkách tzv. Svatováclavské mešní rouno, které bylo vyrobeno na Pyrenejském poloostrově. První čeští poutníci se zároveň vydávali na svatojakubskou cestu a po roce 1240, první čeští studenti nastoupili na univerzitu v Salamance. Ta byla cílem mnohých českých studentů aţ do roku 1348, kdy byla zaloţena Karlova Univerzita v Praze. 37 Český královský dvůr také udrţoval kontakt se španělským dvorem. Je známo, ţe Přemysl Otakar II. (vládnoucí v letech ) podporoval krále Alfonse X., nebo 32 < online [cit ] 33 PROCHÁSKOVÁ, Kamila: Hispánská bádání v Čechách i na Moravě, České Budějovice, 2009 (Diplomová práce URO FF JU) 34 KRUPA, Viktor; OPATRNÝ, Josef; KOLMAŠ, Josef; Kdo byl kdo čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri, s. Dostupné online < [cit ] 35 ARTERA, Antonio Ubieto. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN ARTERA, Antonio Ubieto. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN s ARTERA, Antonio Ubieto. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN s

15 ţe Václav II. (vládnoucí v letech 1278/ ) povolal do Čech španělské astrology z Toleda, kteří dokonce podle Zbraslavské kroniky, předpověděli velké zemětřesení, které Čechy roku 1329 skutečně zasáhlo. Karel IV. (český král ) při zaloţení univerzity v Praze se řídil i regulemi univerzity v Salamance. Jiří z Poděbrad ( ) dal za vznik prvnímu cestopisu o Španělsku na našem území. Je to dílo Václava Šaška z Biříkova, který se účastnil politicko-propagační cesty Evropou. 38 V roce 1458 vyšla latinsky psaná Kronika česká, jejíţ rukopis byl věnován aragonskému králi Alfonsovi a v roce 1509 se dočkal i překladu do španělštiny 39. O tuto kroniku se později (1545) opřel humanista Pedro Mejía v díle Historia Imperial y Cesarea. Stěţejní kontakt s Pyrenejským poloostrovem ovšem nastal za vlády Habsburků. Praha se stala centrem římsko-německé říše a španělština hlavním jazykem královského dvora. Dokonce některé šlechtické rody, jako byli Pernštejnové, pouţívaly ke komunikaci mezi svými členy španělský jazyk. V tomto období se náš jazyk obohatil i o několik španělských výrazů, které uţíváme dodnes. Jsou to například almara, panděro, burnus, nebo merenda 40. Španělský jazyk se šířil také přes španělské velvyslance a jezuitský řád. Tento řeholní řád římskokatolické církve, který byl zaloţen Ignácem z Loyoly v roce 1534, byl hlavním šiřitelem rekatolizace a vzdělání. Do Čech přišel na pozvání Ferdinanda I. V polovině 17. století se dokonce jezuitští misionáři z Čech vypravovali do Latinské Ameriky nejen šířit víru, ale také jako stavitelé, lékaři a lékárníci 41. Na počátku 17. století se do Čech dostala vosková soška původem ze Španělska, jejíţ kult je v oblibě obzvláště mezi španělsky-mluvící komunitou dodnes. Praţské Jezulátko má údajně konat zázraky. Dalším důkazem kontaktu českých zemí s Pyrenejským poloostrovem mají být díla španělských autorů postavená na české historii. Jsou to tři hry Lopeho Vegy (Bohemia Convertida, El hijo piadoso, Historia del Principe Udalrico de Bohemia), dílo Baltasara de Graciana Kritikon nebo hra Venceslav od Franciska de Rojas. 42 Na konci 17. století hrabě Harrach, působící v Madridu jako císařský velvyslanec, přivezl do Čech několik španělských obrazů. O století později se kníţe Lobkovic, téţ velvyslanec v Madridu, snaţil propagovat české sklo na 38 Tamtéţ, str Tamtéţ, str ARTERA, Antonio Ubieto. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN s KRUPA, Viktor; OPATRNÝ, Josef; KOLMAŠ, Josef; Kdo byl kdo čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri, s. Dostupné online < [cit ] 42 ARTERA, Antonio Ubieto. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN s

16 Pyrenejském poloostrově. Obecně ale 18. století znamenalo úpadek španělského vlivu na našem území. Obrat nastal za Národního obrození, kdy se mimo jiné probudil zájem o poznávání cizích kultur. V časopisech jako Květy české začaly vycházet studie a překlady španělské literatury. Ve španělské literatuře hledali inspiraci například Julius Zeyer nebo Svatopluk Čech, který za svou práci získal zlatou medaili od Španělské královské akademie. 43 V roce 1838 vyšel první překlad Cervantesových Novelas ejemplares do češtiny a roku 1864 se dočkal svého překladu i Don Quijote Kontakt s Latinskou Amerikou Zájem o Ameriku se v českých zemí objevil téměř okamţitě po jejím objevení. Jiţ v roce 1506 u nás vyšel Spis o nových zemích a o novém světě, o němţto jsme prve ţádné známosti něměli, ani kdy co slýchali od Mikuláše Bakaláře. Tento spis je povaţován za první psanou informaci o americkém kontinentu a vychází z Vespucciho Mundus Novus 44. Následně ve 20. letech 16. století přicházeli do Venezuely horníci, je moţné ţe i s české strany, Krušných hor. 45 V polovině 16. století nás podrobněji informuje o Novém světě Zikmund z Púchova ve své Kosmografii. Mezi lety do Latinské Ameriky přišlo na 160 jezuitských misionářů. Pozůstatky jejich činnosti nalezneme i ve fondech řady latinskoamerických zemí. Důleţitou osobností působící v Latinské Americe, konkrétně v bolivijské Cochabambě, byl Tadeáš Haenke. Haenke se věnoval přírodovědeckému výzkumu. Několik předmětů z jeho sbírek je k vidění v Náprstkově muzeu v Praze, naopak písemnosti v archivu madridské Královské botanické zahrady. 46 V 19. století mířili za oceán odborníci pracující v cukrovarech, strojírenských podnicích a pivovarech Tamtéţ, s Tamtéţ s KRUPA, Viktor; OPATRNÝ, Josef; KOLMAŠ, Josef; Kdo byl kdo čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri, s. Dostupné online < [cit ] 46 ARTERA, Antonio Ubieto. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN s KRUPA, Viktor; OPATRNÝ, Josef; KOLMAŠ, Josef; Kdo byl kdo čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri, s. Dostupné online < [cit ] 16

17 1.3 Hispanistika na českých vysokých školách Zdeněk Hampejs v příspěvku El hispanismo en Checoslovaquia 48 uvádí jako odrazový můstek české hispanistiky jiţ zmíněný překlad Cervantesových Novelas Ejemplares. Zmiňuje, ţe v porovnání s jinými zeměmi u nás došlo ke zpoţdění, neboť jakoţto součást Rakouska-Uherska jsme se potýkali se ztrátou nezávislosti a neproudila k nám cizí literatura. To se změnilo aţ za Národního obrození. Výzkumu přispěl vznik několika institucí České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk a dalších. Za průkopníka hispanistiky můţeme povaţovat turnovského rodáka Maxmiliána Křepinského. Ten působil v první polovině 20. století na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a z hlediska španělštiny se zabýval vlivem palatálních hlásek na předcházející samohlásky. Kromě Křepinského můţeme zmínit také Josefa Chlumského, který se zajímal o výslovnost andaluského s nebo Rudolfa Jana Slabého, autora několika slovníků a specialistu na katalánský jazyk. 49 V této době na Karlově univerzitě ještě obor zaměřený na španělský jazyk neexistoval. Ten vznikl aţ po druhé světové válce. Do té doby španělština byla součástí románských studií. Jak zmiňuje Josef Dubský v příspěvku do zpravodaje AEPE 50 La situación de los estudios del español en la investigación y la enseñanza en Checoslovaquia 51, tehdy na fakultě nepůsobili vyučující zaměření na španělskou filologii, neexistovala disciplína zaměřená na specializovaný španělský jazyk, ale pouze zkouška praktického jazyka na velmi základní úrovni. Neexistovala metodika výuky ani náleţitý slovník španělského jazyka. K rozvoji hispanistiky zajisté přispěla činnost Španělského krouţku (Círculo Español de Praga), díky kterému do Prahy zavítali španělští umělci, literáti, ale i studenti. Zároveň do Španělska mířili české osobnosti hispanistiky i představitelé kulturního ţivota. 48 HAMPEJS, Zdeněk. El hispanismo en Checoslovaquia. Dostupné online na < [cit ] 49 DEL ROCÍO, Estela. El hispanismo en Checoslovaquia. Dostupné online na < [cit ] 50 Asoción Europea de Profesores de Español (Evropská asociace učitelů španělštiny), zaloţená r na Universidad Internacional Menéndez Pelayo de Santander, domovská stránka < 51 DUBSKÝ, Josef: La situación de los estudios del español en la investigación y la enseñanza en Checoslovaquia. Dostupné online na < [cit ] 17

18 S druhou světovou válkou byly zavřeny vysoké školy, a tak se ani obor španělského jazyka na akademické půdě nemohl rozvíjet. Radikální změna nastala v roce 1945 po skončení války. K této změně přispěl také nárůst obchodních vztahů se zeměmi Latinské Ameriky. Nutnost komunikace se španělsky mluvícími obchodními partnery vyústila k otevření kurzů španělského jazyka ve firmách, ale také na středních obchodních školách. Vedle překladů španělsky psané literatury se objevily i první výzkumné práce a první jazykové příručky a učebnice. První učebnici schválenou Ministerstvem školství sepsal Josef Dubský v roce Jak sám píše v práci La situación de los estudios del español en la investigación en Checoslovaquia, měla mladá generace lingvistů (hispanistů) po roce 1945 následující povinnosti 52 : a) připravit studijní materiály učebnice a slovníky pro výuku španělského jazyka b) zaloţit knihovny, které by ve svých fondech měly díla španělských a hispanoamerických autorů a také lingvistické práce zaměřené na jazyk a literaturu c) informovat veřejnost o španělsky-mluvících zemích a vzbudit zájem veřejnosti o španělský jazyk a španělsky psanou literaturu, poskytnout lidem překlady literárních děl španělsky píšících autorů, organizovat konference o těchto autorech apod. d) dát základ vědecké práci, studiu španělského jazyka, povznést rodicí se československou hispanistiku na světovou úroveň pouţitím moderních a progresivních lingvistických metod S rostoucím zájmem o španělský jazyk bylo potřeba kvalifikovaných učitelů jazyka. Proto bylo nutné reorganizovat vysoké školy a otevřít autonomní obor zaměřený na španělštinu, který by nejen připravoval budoucí učitele, ale také teoretiky znalé oboru. Nový obor měl přinést rozšíření lingvistického výzkumu, přičemţ hlavním úkolem mladých hispanistů bylo analyzovat stylistiku, morfosyntax, lexikum a fonetiku soudobého španělského jazyka. Hispanisté vycházeli ze závěrů Praţského lingvistického krouţku a sovětských studií DUBSKÝ, Josef: La situación de los estudios del español en la investigación y la enseñanza en Checoslovaquia. s. 34. Dostupné online na < [cit ] 53 Tamtéţ 18

19 Prvním vysokoškolským centrem výuky španělské filologie se u nás stala Univerzita Palackého v Olomouci, kde byl v roce 1947 zaloţen obor španělské filologie na filozofické fakultě. V té době na fakultě působili hispanisté jako Oldřich Bělič, Oldřich Tichý a Eugen Spálený. V prvních letech bylo do oboru přijímáno mezi čtyřmi a deseti studenty. V roce 1958 se Oldřich Bělič a Oldřich Tichý přesunuli do Prahy a v Olomouci byla španělská filologie načas zavřená. Praha, která do té doby byla zaměřená pouze na jazyk praktický, se stala i hlavním střediskem zájmu teoretického. 54 Oldřich Bělič se zaměřoval na historii a teorii španělské literatury. Myšlenkově se snaţil skloubit marxistický historismus s českým strukturalismem. Oldřich Tichý, orientovaný na Praţský lingvistický krouţek, se věnoval obecné lingvistice. Díky zmíněným dvěma vysokoškolským učitelům, bylo v roce 1963 na Karlově univerzitě otevřeno také doktorské studium. Od roku 1964 se španělština v Praze vyučuje také na Ústavu translatologie, na kterém působil aţ do své smrti profesor Josef Dubský. Na přelomu 50. a 60. let se zájem o španělský jazyk zvýšil také díky probíhající revoluci na Kubě. Společnost se začala zajímat o latinskoamerickou literaturu a mnoho našich hispanistů vyjelo do Ameriky. Na Kubě nebo v Chile působili v 60. letech jiţ zmínění Oldřich Bělič a Oldřich Tichý, Josef Polišenský, Josef Dubský, Bohumil Zavadil a další. Přístup k místním knihovnám jim otevíral nové moţnosti. Latinskoamerická literatura zaţila v 60. letech překladatelský boom a s překladatelskou činností byla spjatá i práce na učebnicích a slovnících. 55 Tato orientace na latinsko-americkou literaturu a reálie latinsko-amerických zemí vyústila v otevření Střediska iberoamerických studií (SIAS) na Karlově univerzitě. Středisku iberoamerických studií dal za vznik historik Josef Polišenský společně s Oldřichem Běličem v roce Mezi jinými podpořili zaloţení i lingvisté jako Josef Dubský nebo Oldřich Tichý. Současně toto středisko začalo publikovat ročenku Ibero- Americana Pragensia - první časopiseckou publikaci zaměřenou na hispanistiku ve střední a východní Evropě. 56 V Olomouci bylo studium španělské filologie obnoveno v roce Zájem o studium španělštiny byl veliký, nicméně po roce 1968 bylo studium jazyků západního 54 Embajada de España en la República Checa: El hispanismo en las universidades checas. Dostupné online na: < [cit ] 55 KRUPA, Viktor; OPATRNÝ, Josef; KOLMAŠ, Josef; Kdo byl kdo čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri, s. Dostupné online < [cit ] 56 Tamtéţ 19

20 světa potlačeno a španělská filologie téměř zmizela. Během následujících dvaceti let se obor otevřel pouze dvakrát, a to v roce 1981 a 1988, pokaţdé pro skupinku šesti studentů. 57 Kromě Prahy a Olomouce se dnes hispanistika vyučuje v Brně, Českých Budějovicích, Ostravě a Liberci. Počátky brněnské hispanistiky jsou spjaty s 50. léty 20. století a jmény Lubomíra Bartoše, Jaroslava Rosendorfského, Evy Spitzové a Růţeny Ostré. V Českých Budějovicích, Ostravě a Liberci je španělská lingvistika otázkou porevoluční. 57 Embajada de España en la República Checa: El hispanismo en las universidades checas. Dostupné online na: < [cit ] 20

21 2. Josef Dubský Profesor PhDr. Josef Dubský DrSc. byl a je nejvýznamnějším a ve světě nejuznávanějším českým filologem v oboru španělského jazyka a hospodářské lingvistiky. 58 Byl předsedou Asociace učitelů španělského jazyka v České republice, členem AEPE (Asociación Europea de Profesores de Español) 59 a ASELE (Asociación para la Enseñanza del Español como Lengua Extranjera) 60. Předsedal také po dvě období Kruhu moderních filologů a Česko-španělské společnosti. Zabýval se především funkční stylistikou, lexikologií a lexikografií. O jeho významnosti svědčí i fakt, ţe v roce 1992 ho španělský král Juan Carlos jmenoval Komturem řádu Isabely Katolické. 61 Josef Dubský se narodil 7. února 1917 v Josefově a zemřel ve věku 79let 27. února 1996 v Praze. Po úspěšném sloţení maturity na chlapeckém gymnáziu v Nice se v roce 1937 zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor čeština - francouzština. Nicméně studium z důvodu německé okupace a s ní souvisejícím zavřením vysokých škol musel přerušit. Svou učitelskou dráhu odstartoval jiţ v roce 1939, kdy začal vyučovat na Jazykové škole v Praze a Obchodních akademiích v Praze a v Chrudimi. V roce 1946 obhájil svou disertační práci a obdrţel titul PhDr., přičemţ jiţ od roku 1945 působil jako vyučující na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1964 se stal docentem, a poté co obhájil svoji habilitační práci Observaciones sobre el léxico santiaguero 62 byl jmenován doktorem filologických věd.. Kromě Vysoké školy ekonomické působil také na Masarykově univerzitě, a to v letech , v letech na Univerzitě 17. listopadu v Praze, kde zastával funkci ředitele Institutu tlumočnictví a překladatelství, a poté od roku 1974 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako emeritní profesor zde vyučoval lexikologii, stylistiku a překlad odborného, právního a ekonomického textu na Katedře překladatelství a 58 HLAVIČKOVÁ, Vlasta; VLASÁK, Václav: In memoriam profesora Josefa Dubského. In: Cizí jazyky 40, , č. 1-2, s Evropská asociace profesorů španělského jazyka 60 Evropská asociace učitelů španělštiny jako cizího jazyka, sídlo v Madridu 61 SLÁDKOVÁ, Miroslava. In memoriam Josef Dubský. In: Linguistica Pragensia, ročník XXXIX, č. 1, s.3-4. Dostupné online na < > [cit ] 62 Viz. str. 69 Lexikologické výzkumy na Kubě 21

22 tlumočnictví 63 (dnešní Ústav translatologie). Pobýval také často v zahraničí přednášel na Filozofické fakultě univerzity v Santiago de Cuba nebo na Universidad Autonoma v Madridu. Aktivně se účastnil mezinárodních konferencí zaměřených na překlad a románskou lingvistiku a publikoval ve zpravodaji AEPE. Josef Dubský publikoval na 80 článků a studií v jazykovědných časopisech a antologiích. Je autorem 10 slovníků, 59 manuálů (učebnic) a 9 monografií. 64 Jeho stěţejním lexikografickým dílem je Velký španělsko-český slovník, který zatím nebyl nikým překonán. Je výjimečný, neboť Dubský se snaţil začlenit latinskoamerické výrazy, neologismy a pokrýt veškeré stylové vrstvy jazyka. Zachycuje jak hovorový jazyk, tak jazyk technický a odborný. 65 Verze česko-španělská vyšla aţ po jeho smrti. Spolupracoval i na slovnících česko-francouzských. Byl vědeckým redaktorem Velkého francouzsko-českého slovníku a pracoval i na našem dosud největším oborovém, Francouzsko-českém hospodářském slovníku. Josef Dubský je povaţován za jednoho z nejvýznamnějších autorů středoškolských a vysokoškolských učebnic španělského a francouzského jazyka u nás. Jedná se o učebnice jak praktického tak odborného obchodního jazyka. Ve svých manuálech se snaţil zprostředkovat hovorový jazyk a dbal na to, aby se student dozvěděl i informace z kulturního, politického a hospodářského ţivota hispanofonního světa. Zpravidla jeho učebnice obsahují svědomitě vybraný text, na který navazuje funkční a srozumitelný mluvnický výklad a cvičení. O úspěchu jeho učebnic svědčí i to, ţe se dočkaly několika vydání. 66 Jak jiţ bylo řečeno ve svých odborných studiích se zabýval především lexikologií a funkční stylistikou. Ve stylistických tématech se odráţel od konceptů Praţského lingvistického krouţku, které aplikoval na španělský jazyk. 67 Soustředil se na stylistické rysy ekonomického jazyka jako nominální sloh a stupně nominalizace, dále 63 Josef Dubský společně s Ivanem Poldaufem a Josefem Václavem Bečkou iniciovali vznik této katedry < [cit ] 64 SLÁDKOVÁ, Miroslava. In memoriam Josef Dubský. In: Linguistica Pragensia, ročník XXXIX, č. 1, s.3-4. Dostupné online na < > [cit ] 65 HLAVIČKOVÁ, Vlasta; VLASÁK, Václav: In memoriam profesora Josefa Dubského. In: Cizí jazyky 40, , č. 1-2, s Tamtéţ 67 KRÁLOVÁ, Jana. Prof. Dr. Josef Dubský DrSc. cumple setenta y cinco años. In: Linguistica Pragensia, ročník XXXV, č. 1, s.36. Dostupné online na < > [cit ] 22

23 odbornou terminologii a odborné vyjadřování na rovině gramatické. Srovnával funkční styl odborného jazyka španělského a francouzského. Na jednotlivá témata jeho zájmu se podíváme v hlavní části této práce. Od šedesátých let byly jeho práce publikovány nejen v zemích Evropy ale i v Latinské Americe. Vychoval svoje následovatele v lexikografii, hospodářské lingvistice a didaktice odborného i praktického jazyka. Na jeho myšlenky navázali lingvisté z Univerzity v Santiagu de Compostela jako M. Ramos Méndez nebo M. Suárez Fernández. Další lingvisté ho dodnes citují KRÁLOVÁ, Jana. Prof. Dr. Josef Dubský DrSc. cumple setenta y cinco años. In: Linguistica Pragensia, ročník XXXV, č. 1, s.36. Dostupné online na < > [cit ] 23

24 3. Josef Dubský a gramatika V následující kapitole se zaměříme na Dubského práci zabývající se tématy jako je slovosled a aspekt. Dubský na tato témata nahlíţí komplexně z hlediska gramatiky, sémantiky a stylistiky. Nejprve se obecně podíváme na pořádek slov ve větě, princip aktuálního členění větného a posléze přejdeme k tématům jako je inverze ve španělštině, slovosled jako prvek textové soudrţnosti a vyjádření aspektu ve španělštině. Těmto tématům věnuje ve svých článcích Dubský často pozornost. My budeme vycházet z článků L inversion en espagnol, La función contextualizadora del orden de palabras en español, L aspect du verbe et l action verbale en français et en espagnol a Le periphrase dar plus nom en espagnol. Nicméně mohli bychom zmínit i články El orden de palabras en español y la cohesión contextual, Atténuation de la valeur aspectuelle de la périphrase du verbe venir de suivi de l infinitif, Los titulares discursivos en la pensa cubana aj.. Jelikoţ byl Josef Dubský pedagogem a zároveň tvůrcem učebnic, zajímal se i o mluvnickou terminologii. Problém spatřoval v nejednotném pojmenování španělských slovesných časů. Naši pozornost si proto zaslouţí i články K španělské mluvnické terminologii nebo Španělské perfektum, které publikoval na přelomu 60. let v časopisu Cizí jazyky ve škole, a ve kterých se vyjadřuje právě k této problematice. Na závěr kapitoly se budeme zabývat Dubským jako tvůrcem jazykových manuálů. Podíváme se na učebnice a skripta praktické, odborné i obchodní španělštiny. 3.1 Slovosled Pořádek slov ve větě je dán typologicky. Můţe být volný, proměnlivý nebo pevný. Existuje šest základních typů: SVO, SOV, VOS, VSO, OSV, OVS. Pro španělštinu stejně jako češtinu je základním (bezpříznakovým) slovosledem SVO, tedy subjekt, verbum, objekt, ale na základě typu věty nalezneme slovosled i SV (věty inergativní), VS (inakuzativní, neosobní) O(Dat)VS (pseudoneosobní). Španělský slovosled je gramatikalizovaný, ale do značné míry volný. Volný slovosled se vyznačuje tím, ţe jedna věta můţe mít více podob. Mluvíme pak o bezpříznakovém 24

25 (neutrálním) a příznakovém slovosledu. Jazyky s pevným slovosledem příznakové podoby nemají. Typicky angličtina. 69 Pro následující téma je třeba nastínit zásadní princip, který udává pořadí větných členů, a který platí nejen v češtině, ale který Josef Dubský v 60. letech 20. století aplikoval i na španělštinu. Potvrdil tak jiţ dřívější Bolingerovy teorie. 70 Tímto principem je princip formulovaný Vilémem Mathesiem ve 40. letech 20. století tzv. aktuální členění větné, či funkční větná perspektiva. Aktuální členění větné vychází z myšlenky, ţe věta je členěna na základ tj. informaci jiţ známou (téma) a ohnisko výpovědi (informace nová, réma). Můţeme tedy říct, ţe téma je ta část, o které se něco říká a réma je to, co se o této části dozvídáme nového. Zpravidla ta informace, která je pro nás známá, stojí na začátku věty a informace nová stojí na konci. Jednotlivé výrazy se ve větě liší stupněm výpovědní dynamičnosti. Výpovědní dynamičnost zpravidla roste zleva doprava, tj. od známá informace má nejniţší výpovědní dynamičnost, nová informace nejvyšší. 71 Americký lingvista Bruce G. Stiehm ve své práci Spanish Word Order in Nonsentence Constructions 72, ve které se zabýval nevětnými konstrukcemi, které mají fixně daný slovosled, kritizuje Dubského a Bolingera za to, ţe se ve svých studiích nevěnují právě konstrukcím s pevným pořádkem slov: Both Bolinger and Dubský describe the differing information values and communicative force associated with beginning and following elements in Spanish freeorder contexts. They attach to beginning elements weaker communicative force coincident with information already known; but neither author describes the patterns of fixed order that occur in Spanish, principally in beginning elements, nor does either relate such patterns to the distinctive quality of beginning elements. I propose that Spanish beginning elements contribute to an expression by carrying meaning within the confines of conventionalized paradigma ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, ISBN , s STIEHM, G. Bruce. Spanish word order in non-sentence construction. s.49 Dostupné online na < [cit ] 71 Encyklopedie lingvistiky. Dostupné online na: < %AD_-_prost%C5%99edky_vyj%C3%A1d%C5%99en%C3%AD> [cit ] 72 STIEHM, G. Bruce. Spanish word order in non-sentence construction. Dostupné online na < > [cit ] 73 Bolinger i Dubský popisují, jak u volného slovosledu ve španělštině souvisí pozice prvku ve výpovědi s jeho sdělnou hodnotou a výpovědní dynamičnosti. Prvkům, stojícím na začátku výpovědi, připisují niţší 25

26 3.1.1 Inverze ve španělštině Inverze je princip, kdy je sloveso kladeno ve větě před gramatický subjekt. Dubský se tímto jevem zabývá ve svém článku L inversion en espagnol, který vyšel ve Sborníku Prací Filosofické Fakulty Brněnské Univerzity v roce Dubský hledá příčinu tohoto jevu, slučuje a dále rozvíjí myšlenky svých předchůdců a současníků jako byli M. D. L. Bolinger, O. Tichý, M. H. Meier a A. G. Hatcherová. Bolingera chválí za myšlenku lineární modifikace věty, kdy Bolinger uvádí, ţe směrem ke konci věty roste sdělná závaţnost, a proto dochází k invertovanému slovosledu. Tichý upozorňuje, ţe není pravidlem, ţe k invertovanému slovosledu musí dojít pouze z tohoto důvodu a dodává, ţe inverze je i stylistickou záleţitostí. Meier a Hatcherová si všímali sloves, které k inverzi tíhnou častěji. Dubský dochází k závěru, ţe invertovaný pořádek slov ve španělštině ovlivňují tyto čtyři faktory: a) faktor sémantický b) faktor rytmický c) faktor stylistický d) faktor gramatický K inverzi z gramatických důvodů dochází podle Dubského v případě, kdy v čele věty stojí sloveso, které vyţaduje časové, místní, způsobové nebo jiné doplnění příslovečným určením, nicméně věta je konstruována bez něj. Zároveň podmět není nositelem nové informace. Informaci, kterou nám předává, známe na základě jiného kontextu. Jako příklad Dubský uvádí věty ze soudobého tisku, např.: výpovědní dynamičnost, neboť nesou informaci, která je pro nás jiţ známá. Ani jeden z autorů se však nezabývá konstrukcemi s pevným slovosledem, které se ve španělštině objevují převáţně začátku věty, a ani těmto konstrukcím autoři nepřipisují zmíněnou typickou vlastnost počátečních prvků výpovědi. Navrhuji, ţe prvky stojící ve španělštině na začátku výpovědi přispívají výrazu tím, ţe nesou význam, který nepřesahuje hranice konvenčního paradigmatu. (překlad autorky) STIEHM, G. Bruce. Spanish word order in non-sentence construction. s.49 Dostupné online na < [cit ] 74 DUBSKÝ, Josef. L inversion en espagnol. In. Sborník Prací Filosofické Fakulty Brněnské Univerzity, A8, 1960, s

27 (1) Sigue la carestía de la leche. (2) Marchan los planes para aumentar la leche. (3) Habló nuestro compañero de redacción. Ta samá věta, ale se slovosledem S-V, by vyţadovala nějaké doplnění: (4) Nuestro compañero de redacción habló ayer en la redacción. Gramatický princip se také uplatňuje v případech, kdy substantivum v téţe větě, popř. v téţe souvislosti funguje zároveň jako gramatický subjekt a gramatický objekt. 75 Stylistické důvody inverze Dubský nachází v případě, kdy invertovaná a neinvertovaná varianta věty nese stejný význam. Dubský uvádí tyto příklady: (5) Cuando acude la buena dicha, acude para todo, y lo mismo cuando la desdicha acude. (Juan Valera, Pepita Jiménez) (6) Me han circundado doloros de muerte, y torrentes de iniquidad me han conturbado (tamtéţ) Na tomto místě srovnává také španělštinu s francouzštinou. Ve francouzštině podle něj dochází k invertovanému slovosledu ze stylistických důvodů daleko častěji neţ ve španělštině. Inverze byla častým prostředkem ve staré francouzštině, na rozdíl od španělštiny ve francouzštině zarchaizovala, ale spisovatelé a ţurnalisté nadále tíhnou k uţívání invertovaných struktur. Faktorem rytmickým se Dubský zabývá minimálně, neboť souhlasí s tvrzením M. T. Navarro Tomáse, který v Manual de entonación española 76 říká, ţe tento princip velice úzce souvisí s faktorem sémantickým. 77 Invertovaný slovosled, který je ovlivňován sémantickými faktory, je spojený se zásadami aktuálního členění větného. Pokud je sloveso anteponováno před gramatickým subjektem, je to z toho důvodu, ţe je 75 Tamtéţ, s T. NAVARRO, Tomás. Manual de entonación española. New York, La forma melódica de la frase y su estructuración sémantica nacen unidas bajo los mismos moldes e inspiradas por los mismos hábitos y modos de expresión. Tamtéţ, s

28 výpovědně nejslabším členem věty. Je oslabena jeho výpovědní dynamičnost a zároveň jeho sémantický význam. Dubský uvádí příklad věty: (7) Un perro ladró. (8) Ladró un perro. V první větě (7) je gramatický podmět základem výpovědi a predikát je jejím jádrem. Predikát je nositelem výpovědní dynamičnosti. Novou informací je pro nás činnost psa, tedy to, ţe zaštěkal. Ve větě druhé (8) je naopak základem výpovědi predikát a jádrem gramatický podmět. Predikát má oslabenou sdělnou hodnotu, výpovědní dynamičnost a slouţí zde k uvedení nebo oznámení jádra výpovědi. Pokud sloveso má oslabenou výpovědní dynamičnost a sdělnou hodnotu, je z hlediska aktuálního členění obvyklé, ţe stojí na začátku věty. Sémantickým pojetím inverze se před Dubským zabývali M. H. Meier a A. G. Hatcherová. 78 Oba lingvisté vypozorovali, ţe ve španělštině najdeme skupiny sloves, které k inverzi tíhnou častěji a snadněji neţ jiná slovesa. Hatcherová označila tyto skupiny sloves: slovesa vyjadřující přítomnost/absenci, slovesa pohybu, slovesa smyslového vnímání, slovesa, která vyjadřují počátek, či trvání děje a slovesa jako nacer a aparecer. 79 Dubský zkoumá charakter sloves, jeţ bývají anteponovaná a shledává, ţe ze všech nalezených případů anteponovaných sloves se jedná právě o 38% sloves pohybu, 10% sloves vyjadřujících objevení se/zmizení, 10% vyjadřujících zvuk/hluk, 4% vyjadřujících potvrzení, 18% pomocných či polopomocných sloves a zbytek, tedy 20% sloves, jsou slovesa, která se nedají zařadit ani do jedné ze zmíněných kategorií. Pokud se dle něj zabýváme těmi 80%, které se zařadit dají, zjistíme, ţe všechna tato 78 DUBSKÝ, Josef. L inversion en espagnol. In. Sborník Prací Filosofické Fakulty Brněnské Univerzity, A8, 1960, s Dubský vychází ze studie A. Hatcherové Theme and underlying question; two sides of Spanish word order, ve které Hatcherová říká: With intransitive verbs in general the theme Existence of the Subject is much more frequent than any other single theme; and in the combination of intransitive verb and Thing- Subject it outweighs all the other themes combined; I have found nearly three hundred verbs, which, in their context, tell us only or mainly that the subject exists or is present; is absent, begins, continues, is produced, occurs, appears, arrives. Tato slovesa Hatcherová obecně nazývá presentational verbs. In. Hatcher, Anna Granville. Theme and underlying question; two studies of Spanish word order. New York, Linguistic Circle of New York., s. 7 28

29 slovesa slouţí k uvedení gramatického podmětu 80, ohniska výpovědi. M. H. Meier pro tento typ vět pouţívá termín Subjektperspektive. Jak dále Dubský uvádí, někdo by mohl tvrdit, ţe postavení slovesa na první pozici ve větě by mohlo svědčit o dynamické povaze jazyka. To v případě, ţe se opřeme o myšlenku, ţe sloveso vyjadřuje akci, a proto musí mít větší výpovědní dynamičnost neţ podstatné jméno. Nicméně dále na sledovaných slovesech dokazuje, ţe jejich sdělná hodnota a výpovědní dynamičnost je oslabená. Vede ho k tomu i to, ţe sloveso můţe být ve výpovědi elidováno, a text přesto zůstává koherentní. Viz. Dubského následující příklad: (9) Pasaron al principio algunos jinetes, que parecían gigantescos en la obscuridad, a todo correr de sus caballos, con la lanza baja. Eran pastores. Luego, Ø un grupo de garrochistas de afición. Tento příklad popírá myšlenku, ţe sloveso jako nositel dějové informace musí nést největší výpovědní dynamičnost a naopak dokazuje, ţe ji v těchto případech nese podstatné jméno. K inverzi z důvodů sémantických řadí i případ emotivní inverze, která vyhovuje aktuálnímu členění větnému tím, ţe je zaloţena na rozlišování základu a jádra výpovědi. V konstrukcích s anteponovaným slovesem, si Dubský navíc všímá uţití členů. Jestliţe predikát stojící na začátku věty slouţí k uvedení podstatného jména jako ohniska výpovědi, tedy k uvedení informace nové, měl by před podstatným jménem stát neurčitý člen. Nicméně neplatí, ţe veškerá nová informace je spjatá s členem neurčitým a veškerá známá s členem určitým. V tomto bodě Dubský vychází z myšlenky Amada Alonsa, který říká, ţe en español la significación fundamenal del artículo (determinado) no es la determinación. 81 U invertovaného slovosledu se s určitým členem setkáme například, pokud hovoříme o historických událostech, či osobnostech, které bychom měli mít v našem povědomí na základě jiného kontextu: 80 Le trait commun que nous avons rencontré dans 80% de cas est que les verbes prédicatifs y employés servent a introduire le sujet grammatical, le noyau de la prase [ ] ; (překlad autorky) DUBSKÝ, Josef. L inversion en espagnol. In. Sborník Prací Filosofické Fakulty Brněnské Univerzity, A8, 1960, s Tamtéţ, s

30 (10) Vino la segunda época constitucional y Leguía fue ascendido. (Pío Barroja, El aprendiz de conspirador) (11) Fue agasajado el Embajador de Columbia. (deník La Nación) Můţe se ale také jednat o stylistickou variantu: (12) Penetraba además por la ventana el lejano y confuso rumor del jaleo de la casa de campo, el murmullo monótono de una fuente,, y el aroma de los jazmines y de las rosas. (J. Valera, Pepita Jiménez). Na těchto příkladech, které Dubský v článku zmiňuje, se můţeme přesvědčit, ţe ačkoliv sloveso uvádí novou informaci, této nové informaci (podstatnému jménu) předchází člen určitý Kontextualizační funkce slovosledu S inverzí souvisí i další téma, kterým se Josef Dubský zabýval. V článku La función contextualizadora del orden de palabras en español 82 vychází z monografie Františka Daneše Věta a text, kde se Daneš zabývá tzv. kontextualizátory. Označuje tak konektory, tedy prvky textové soudrţnosti, kterými pro něj jsou tón řeči, slovosled, slovní zásoba a gramatika. Díky tomu lze nahlíţet na strukturu věty z hlediska kontextu. Důleţitý je zde vztah tématu a rématu, tedy aktuální členění větné. O tom, ţe pořádek slov ve větě je prostředkem kontextualizace, se můţeme přesvědčit na typickém případě: (13) Juan me ha mandado una postal. La postal me encanta. V tomto případě dochází k záměně tématu, kdy réma věty první se stává tématem věty druhé. Jedná se o tzv. tematizaci rématu, kdy: T1 -> R1 => T2=R1 -> R2. Transformace R1 v T2 je doprovázena i změnou neurčitého členu una v určitý člen 82 DUBSKÝ, Josef. La función contextualizadora del orden de palabras en español. In. Iberoamericana Pragensia, ročník XXV, 1991, s

31 la. Ohnisko první výpovědi, tzn. informace nová, se stává základem výpovědi druhé, informací jiţ známou. Dalším zajímavým příkladem, na kterém je moţné dle Dubského demonstrovat kontextualizační funkci slovosledu, je případ anteponovaného slovesného přísudku (AVp-S). Na anteponovaný slovesný přísudek nahlíţí z hlediska funkční větné perspektivy. Takový přísudek má oslabenou sdělnou hodnotu a uvádí podmět. (14) Escucha, canta Juan. (15) Escucha, Juan canta V prvním případě (14) anteponované sloveso canta nás uvádí do děje, seznamuje nás s podmětem (Juan), kdeţto v případě druhém (15) sloveso canta vyjadřuje činnost, kterou se Juan zabývá (cantar). Jeho činnost je pro nás informací novou, proto také v tomto případě sloveso zabírá pozici rématu. Anteponované sloveso je proto pro svoji oslabenou sdělnou hodnotu, sémantický obsah a výpovědní dynamičnost kontextualizátorem, tedy prvkem textové soudrţnosti. K invertovanému slovosledu dochází z rytmických, gramatických, sémantických (a emotivních) a stylistických důvodů 83. Zabývá-li se Dubský kontextualizační funkcí slovosledu, zabývá se důvody stylistickými. Tedy těmi, kdy Vp-S = S-Vp. (16) Una parte del público increpó a Gallardo (a). Estaba roto el encanto que lo había unido al espada, al principio de la fiesta (b). Reaparecía la desconfianza; enseñábase la adimadversión en el torero (c). (V.B. Ibáñez, Sangre y arena) Podíváme-li se na tyto tři věty, zjistíme, ţe ve větě (b) antepozice slovesného přísudku není dána jeho oslabenou sdělnou hodnotou ani nízkým stupněm výpovědní dynamičnosti a ani se nejedná o ţádné expresivní vyjádření, které by vyţadovalo postavení slovesa na začátek věty, nýbrţ zmíněnou antepozici můţeme přisuzovat nahromaděnému mnoţství rozvíjejících větných členů (tzn. gramatický důvod) nebo stylistickému záměru. Nicméně je tu ještě jedna moţnost a to ta, ţe anteponované sloveso zde nese funkci spojky. Pozměňme tuto větu za pouţití spojky porque / es que : 83 DUBSKÝ, Josef. L inversion en espagnol. In. Sborník Prací Filosofické Fakulty Brněnské Univerzity, A8, 1960, s

32 (17) Una parte del público increpó a Gallardo, porque estaba roto el encanto que lo había unido al espada, al principio de la fiesta. (18) Una parte del público increpó a Gallardo. Es que estaba roto el encanto que lo había unido al espada, al principio de la fiesta. Na základě tohoto můţeme hovořit o anteponovaném slovesu jako prostředku koheze.ve třetí větě (c) lze na anteponované sloveso nahlíţet také ze dvou úhlů pohledů. Buď mají slovesa (reaparecía, enseñábase) oproti sustantivům (desconfianza, animadversión) oslabenou sdělnou hodnotu, tj. slouţí nám k pochopení situace popsané autorem, nebo věta (c) je důsledkem věty (b), a tím pádem antepozice ve větě (c) má opět charakter kontextualizátoru. Z té samé knihy pouţívá Dubský i následující úryvek: (19) Poco a poco Gallardo fue adquiriendo cierta serenidad (a). Hablaban de toros la dama y el apoderado (b), y esto dio al espada una repentina confianza (c). Zde nemůţeme aplikovat jiné vysvětlení anteponovaného slovesa neţ: Věta (b) vysvětluje větu (a), coţ je zdůrazněno i větou (c). Sloveso hablaban si zachovává svoji plnou sdělnou a sémantickou hodnotu, podměty la dama a el apoderado jsou jasným tématem výpovědi, o tom svědčí i uţití určitého členu. Sdělení nemá nádech expresivity nebo emocionálnosti, i přesto je anteponováno. Příčina je sémantického charakteru, neboť anteponované sloveso vysvětluje celou větnou konstrukci, a tím pádem plní funkci kontextualizátoru. Jako důkaz si do věty můţeme dosadit jiný prostředek, například spojku: (20) Poco a poco Gallardo fue adquiriendo cierta serenidad, porque la dama y el apoderado hablaban de toros, y esto dio al espada una repentina confianza. To, ţe se s tímto jevem setkáváme nejen v tomto díle velice často, značí o tom, ţe tento jev (konektor, kontextualizátor) můţe nabýt určité stylistické expresivnosti. Setkáme se s ním nejen v beletrii, ale například i v textech publicistických: 32

33 (21) En este primer párrafo hay una astucia, una astucia que es menos de Cervantes, del individuo Cervantes que del arte general de la novela. Escribe Cervantes que (časopis Univerzity v Buenos Aires, 1956) Za přítomnosti spojky es que : (22) En este primer párrafo hay una astucia, una astucia que es menos de Cervantes, del individuo Cervantes que del arte general de la novela. Es que Cervantes escribe que V publicistických textech nemusí anteponované sloveso ve funkci kontextualizátoru následovat okamţitě za větou, kterou vysvětluje: (23) El Thesaurus Indicus es, sin duda, verdadero monumento jurídico americanista del siglo XVII (a). Está escrito en un latín elegante, sólo al alcanze de los que bien dominan la lengua del Lacio (b). Los dos primeros tomos aparecieron en Amberes en 1668 y el último en 1686 en esta misma ciudad, todavía en vida del autor (c). Ventílanse a lo largo de sus páginas cuantas cuestiones importantes (d). Vysvětlení, které nese věta (d) se odkazuje k části verdadero monumento jurídico americanista (a). Věty (b) a (c) jsou vsunuty. Něčeho podobného si lze povšimnout i v další části textu: (24) Se trata concretamente de la obra De la littérature des nègres, ou recherches sur leurs facultés intellectuelles, leurs qualités morales suivies de notices sur la vie et ouvrages des nègres dui se sont distingués dans les science, les lettres et les arts, par G. Grégorie. Chéz Marodan Librarie, MDCCCVIII (a). Dedica esta obra Grégoire a los hombres más eminentes que en los distintos países se han distinguido por sul ucha contra la esclavitud de los negros (b). V tomto případě anteponované sloveso vysvětluje to, co bylo zmíněno ve francouzštině ve větě předcházející. 33

34 Jak jiţ bylo řečeno jedná se o jev velice častý v různých typech textů a uplatňuje se nejen ve španělském jazyce, ale i v jazyce českém Vyjádření aspektu ve španělštině V článku L aspect du verbe et l action verbale en français et en espagnol 85 Josef Dubský srovnává aspekt ve španělském a francouzském jazyce. Vychází z práce M. Criada de Val 86 Fisonomía del idioma español, sus características comparadas con las del francés, italiano, portugués, inglés y alemán a vyvrací jeho myšlenku protichůdnosti španělského a francouzského jazyka týkající se vidu. Pro Dubského je zásadní rozlišovat mezi dvěma termíny termíny aspect a aktionsart, neboli videm dějovým a videm slovesným. Termín aspect (vlastní slovesný vid) je schopnost jazyků vyjádřit dějový vid prostředky, které poskytuje samotný slovesný systém. V jeho opozici stojí aktionsart (dějový vid, aspect (caractére) de l action verbale), coţ je schopnost daného jazykového systému vyjádřit průběh a realizaci slovesného děje, a který můţe být vyjádřen pomocí rozlišných výrazových prostředků prostředků, které má tento systém k dispozici. Aktionsart bývá některými autory, podle Dubského však nepřesně, označován azione (V. Pisani) nebo l order de proces (J. Brunel). Tyto dva termíny M. Criado de Val, stejně jako další lingvisté, často zaměňuje a to ho vede k závěru, ţe španělský a francouzský slovesný systém stojí v protikladu. Dubský s tímto nesouhlasí a tvrdí, ţe oba dva jazyky uţívají podobné prostředky k vyjádření způsobu průběhu a realizace děje, a proto jsou také stejně citlivé vůči dějovému vidu. Pozastavuje se nad dvěma konkrétními prostředky vyjádření nejprve nad perfektivními tvary slovesa (tj. sloţené a jednoduché perfektum he estudiado, estudié ) a posléze nad opisnými vazbami. Sloţené a jednoduché tvary perfekta si zaslouţí pozornost, neboť ve francouzštině mají jiné pouţití neţ ve španělštině. Zatímco ve francouzštině má sloţený tvar (passé composé) téměř stejný význam jako jednoduchý (passé simple) a rozdíly v jejich pouţití můţeme hledat čistě na stylistické úrovni, ve španělštině někteří autoři mezi oběma tvary perfekta kromě opozice časové 84 DUBSKÝ, Josef. La función contextualizadora del orden de palabras en español. In. Iberoamericana Pragensia, ročník XXV, 1991, s DUBSKÝ, Josef. L aspect du verbe et l action verbale en français et en espagnol. In Sborník Prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, Manuel Criado de Val ( , Madrid), hispanista a odborník na středověkou literaturu ( [cit ] 34

35 vidí i opozici aspektuální. Děj durativní bývá vyjádřen sloţeným perfektem a jednorázový děj perfektem jednoduchým. Dubský udává následující příklad: (25) He estudiado tres años de Leyes, pero vino la mala, mi padre lo perdió todo. (J. Benavente, La comida de las fieras) Sloţený tvar perfekta (he estudiado) zde můţe vyjadřovat děj, který nějakou dobu přetrvával. Oproti tomu jednoduchý tvar (vino, perdió) označuje děj jednorázový. Nicméně najdou se i případy, kdy sloţitý tvar naopak označuje děj jednorázový a jednoduchý děj durativní. Viz. následující Dubského příklad z téţe knihy: (26) No saben ustedes con cuánto afán deseaba ver a ustedes desde que supe que se hallaban en Madrid. Estuve en el hotel, y siempre me decían que no estaban ustedes, por casualidad he sabido que se hallaban ustedes aquí. Je tedy sloţité stanovit pevnou hranici mezi těmito dvěma perfektivními tvary španělského slovesa, pokud je jejich časový nebo aspektuální význam často zaměňován. Dle některých autorů se jedná o stylistickou variantu. Druhým prostředkem, kterým se z hlediska vyjádření vidu Dubský zabýval, jsou opisné vazby. Opisné vazby se skládají z pomocného nebo polopomocného slovesa a jmenného tvaru slovesa, popř. abstraktního jména dějového, které nese sémantický význam. Španělština je bohatší na opisné vazby, nicméně nesvědčí to o převaze španělského slovesného systému nad francouzským, nýbrţ o oslabení komunikativní hodnoty španělského slovesa. Analytický charakter opisných vazeb sbliţuje tyto dva jazyky a naopak je staví do protikladu vůči jiným jazykům jako jsou jazyky slovanské, které vyjadřují vid syntetickými prostředky. Opisným vazbám se Dubský dále věnoval například v článku La periphrase dar plus nom en espagnol, kde se zabývá spojením slovesa dar s podstatnými jmény, která obvykle vyjadřují pohyb nebo děj, popř. ránu nebo hluk. Jedná se tedy o vazby typu dar saltos, dar gritos apod. Pokud podstatné jméno stojí ve vazbě v jednotném čísle, vyjadřuje povahu jednorázového děje. Naopak, pokud stojí v čísle mnoţném, děj je opakovaný. V závěru Dubský říká, ţe obliba 35

36 těchto opisných vazeb je dána expresivní povahou španělštiny a její snahou vyjádřit vidové odstíny jinak neţ pouhým slovesným tvarem Nejednotnost terminologie slovesných časů Dubský upozorňuje na nejednotnou terminologii u slovesných časů a způsobů jiţ v roce 1957 v článku K španělské mluvnické terminologii, který vyšel v seriálu Cizí jazyky ve škole. 88 Různorodost terminologie působí problémy ţákům i učitelům, a proto se rozhodl porovnat příručky tehdejší doby a posoudit adekvátnost v nich zmíněných termínů. Zmiňuje španělskou Akademii, která uţívá následující termíny: presente (trabajo), pretérito imperfecto (trabajaba), pretérito indefinido (trabajé), pretérito perfecto (he trabajado), pretérito pluscuamperfecto (había trabajado), pretérito anterior (hube trabajado), futuro imperfecto (trabajaré), futuro perfecto (habré trabajado), potencial simple o imperfecto (trabajaría), potencial compuesto o perfecto (habría trabajado) a obdobné názvy pro časy subjuntivu. Pro moderní gramatiky jsou tato označení nesprávná. Nejvíce výtek je mířeno proti označení préterito indefinido. Dubský cituje A. Alonsa 89, podle kterého k tomuto označení došlo mylně během přejímání francouzské terminologie. Andrés Bello se oproti Španělské královské akademii snaţil v termínech vystihnout funkci daného času a způsobu, a proto byl zastáncem těchto pojmů: presente (trabajo) copretérito (trabajaba), pretérito (trabajé), antepresente (he trabajado), antecopretérito (había trabajado), antepretérito (hube trabajado), futuro (trabajaré), antefuturo (habré trabajado), pospretérito del modo indicativo (habría trabajado) a obdobně pro tvary subjuntivu. Moderní gramatici buď přihlíţejí na Bellovu terminologii zohledňující funkci daného času, nebo se drţí klasického názvosloví daného RAE, nebo hledají mezi oběma teoriemi syntézu. Dle Dubského nejednotnost terminologie svědčí o tom, ţe není snadné pomocí určitého termínu vystihnout sémantický obsah a funkci dané formy. Proto se u 87 DUBSKÝ, Josef. La periphrase dar plus nom en espagnol. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1956, roč. 5, č. A4, s Dostupné online na < 1_10.pdf?sequence=1> [cit ] 88 DUBSKÝ, Josef. K španělské mluvnické terminologii. In Cizí jazyky ve škole, roč. 1, č. 7, s Amado Alfonso ( ) < [cit ] 36

37 tvarů trabajé a he trabajado přiklání k označování podle jejich formy perfecto simple a perfecto compuesto, popř. pouţívá české varianty jednoduché a sloţené perfektum. Španělskému perfektu 90 se dále věnuje ve stejnojmenném článku publikovaném taktéţ v seriálu Cizí jazyky ve škole. Zaměřuje se na perfektivní tvary typu canté / he cantado a srovnává jejich uţití s francouzským passé simple a passé composé. Říká o nich, ţe tyto tvary někteří gramatikové odlišují podle funkce a významu obou tvarů jiţ terminologicky (Andrés Bello 91 ) a jiní autoři je staví do protipólu s tvarem imperfekta a zdůrazňují jejich perfektivní charakter. Toto dvojí pojetí má za následek i nejasnosti v definicích uţití těchto tvarů. 3.4 Učebnice a skripta V 50. letech minulého století byla jedinou soustavnou mluvnicí španělského jazyka v češtině kniha Josefa Horáčka Španělská mluvnice 92 z roku Dubský tuto mluvnici shledává nedostačující a svoji kritiku zveřejňuje v roce 1958 v časopisu Cizí jazyky ve škole. 93 Horáčkova mluvnice vycházela z gramatiky Španělské královské akademie z roku 1931 a jiţ tato gramatika byla nositelem četných kritik, které ale Horáček při tvorbě své učebnice nebral v potaz. Nedostatky Dubský nachází například ve výkladu o pouţití členů (odkazuje se na Horáčkovo tvrzení, ţe po různých rčeních, zejména se slovesy tener, hacer, mudar se vynechává člen), španělských minulých časů (Dubský shledává neúplným například výklad jednoduchého a sloţeného perfekta 94 ) aj. Dále kritizuje i fakt, ţe Horáček nenahlíţí na jazyk z kontrastivního hlediska, jako to později dělal on. Závěrem kritiky konstatuje: Horáčkovu mluvnici 90 DUBSKÝ, Josef. Španělské perfektum. In Cizí jazyky ve škole, 1960/1961, roč. 4, č. 1, s Andrés Bello ( ) chápe tvar canté jako pouhý minulý čas, nazývá tento čas préteritem a u tvaru he cantado zdůrazňuje význam dokonavosti, aktuálnosti, či rezultativnosti; označuje tento tvar jako antepresente 92 HORÁČEK, Josef. Španělská mluvnice : učební text pro hospodářské školy, jazykové školy a kursy. Praha: Studijní a informační ústav odborného školství, DUBSKÝ, Josef. Josef Horáček, Španělská mluvnice. In: Cizí jazyky ve škole, 1958,. roč. 2, č. 5, s Srovnáme-li výklad minulých časů v Horáčkově mluvnici a v Dubského Mluvnickému minimu, první odlišnost nalezneme v rozdílné terminologii, kdy Horáček upřednostňuje termíny španělské Akademie jako préterito indefinido a préterito perfecto, které Dubský označuje perfecto simple (jednoduché perfektum) a perfecto compuesto (sloţené perfektum). Dubský navíc u výkladu sloţeného perfekta zmiňuje situaci v Latinské Americe (upředňostňování perfekta jednoduchého). Zároveň v Horáčkově mluvnici oproti Mluvnickému minimu chybí příklad uţití imperfekta jako vyjádření přání, záměru nebo zdvořilého tvrzení. Ani Horáčkovo tvrzení Španělský jazyk nemá slovesný vid a minulý děj trvací vyjadřuje imperfektem není zcela v souladu s Dubského pracemi zmiňující aspekt ve španělském jazyce (viz. např. L aspect du verbe et l action verbale en français et en espagnol nebo La périphrase dar + nom en espagnol ) 37

38 bohuţel nelze pokládat za definitivní vyřešení otázky španělské mluvnice pro české uţivatele na základě vědeckého poznání soustavy španělského jazyka a je třeba ji uţívat s velkou opatrností. 95 Je tedy zřejmé, ţe do budoucna bylo třeba veškeré nedostatky eliminovat. Inspirací pro česko-slovenskou hispanistiku mohly být i příručky SSSR, ve kterých Dubský sice shledává nedostatky, ale hodnotí je převáţně kladně. Mluvnice O. K. Vasil jevy Švede a G. V. Stěpanova Gramatika ispanskogo jazyka, která stejně jako Horáčkova mluvnice vyšla roku 1956, je dle Dubského svědomitou analysou bohatého jazykového materiálu a mohla by být vzorem a podnětem i naší hispanistice, jeţ dosud postrádá příručku s rozborem španělské mluvnické soustavy na vědeckém podkladě. 96 Učebnice, na kterých Dubský pracoval se zpravidla 97 vyznačují pečlivě vybraným výchozím textem, na který navazuje funkční, srozumitelný mluvnický výklad a řada cvičení. Výklad gramatiky má slouţit jako pojítko mezi výchozím textem a cvičeními 98. Dubský jako tvůrce učebnic a zároveň jako pedagog dále klade důraz na konverzaci v hodině, neboť se domnívá, ţe pro ţáka je nejdůleţitější schopnost rychle reagovat na promluvu v cizím jazyce a vyjadřování v jednoduchých větách o nejrůznějších věcech. 99 Tvrdí, ţe není umění za jednu vyučovací hodinu probrat celou lekci v učebnici nebo znát všechna slovíčka, ale neumět je pouţít v rozhovoru, nýbrţ umět se dohovořit s minimální slovní zásobou. 100 Zdeněk Hampejs oceňuje zvláštní pozornost, kterou Dubský ve svých učebnicích věnuje jevům, ve kterých se studenti dopouštějí nejvíce chyb. 101 V následující části se podíváme na několik zástupců učebnic jichţ je autorem či spoluautorem: 95 DUBSKÝ, Josef. Josef Horáček, Španělská mluvnice. In: Cizí jazyky ve škole, 1958,. roč. 2, č. 5, s DUBSKÝ, Josef. O. K. Vasil jeva-švede G. V. Stěpanov: Grammatika ispanskogo jazyka. In: Cizí jazyky ve škole, roč. 1, č. 7, s Výjimkou je Moderní učebnice gramatiky, viz. dále 98 HLAVIČKOVÁ, Vlasta; VLASÁK, Václav: In memoriam profesora Josefa Dubského. In: Cizí jazyky 40, , č. 1-2, s DUBSKÝ, Josef. Konverzační texty a konverzace. In: Cizí jazyky ve škole, 1957, roč. 1. č. 4, s Tamtéţ 101 HAMPEJS, Zdeněk. Dr. Josef Dubský. Španělská mluvnická cvičení. In: Cizí jazyky ve škole, 1957, roč. 1, č. 7. s

39 3.4.1 Praktický jazyk a) Mluvnické minimum ze španělštiny Mluvnické minimum ze španělštiny 102 je manuál, který vydalo Státní nakladatelství Praha v roce Dle předmluvy je Mluvnické minimum určeno především pro posluchače dálkového studia, kteří se připravují ke zkoušce ze španělské mluvnice na Vysoké škole ekonomické a pro posluchače oboru Úsekových ekonomik a Zahraničního obchodu. Manuál seznamuje studenty s těmito gramatickými jevy: Člen určitý/neurčitý, rod podstatných jmen, vyjadřování pádů ve španělštině (jako např. busco el cuaderno x saludo al señor Gómez x busco un médico), přechylování přídavných jmen (tvoření ţenského rodu), zkracování přídavných jmen typu bueno, grande, stupňování přídavných jmen, tvoření a stupňování příslovcí, oznamovací způsop přítomného času slovesa, čas budoucí, podmiňovací způsob, minulé a předminulé časy, souslednost časová, rozkazovací způsob, gerundium, participium, přítomný a minulý infinitiv (vazby bez předloţky jako <<me hicieron venir>>, s předloţkou "a <<voy a buscarle>> a s předloţkou de <<no cesa de gritar>>), infinitivní vazby typu <<antes de>>, tvary subjuntivu a jeho pouţití, slovesa zvratná, nepravidelná (se změnou kmenové souhlásky), rozlišení sloves ser x estar x haber, zájmena ukazovací, osobní, vztaţná, neurčitá, tázací. Tyto jevy vysvětluje tradičními metodami: 23. Pouţití subjuntivu. Způsob (subjuntivo) vyjadřuje moţnost, přání, rozkaz, zákaz, apod.. a to hlavně ve větách vedlejších, zřídka kdy ve větách hlavních. V hlavní větě vyjadřuje - přání: Espere aquí (počkejte zde) Que espere aquí (ať počká zde) - nejistotu: No han contestado, que yo sepa (Neodpověděli, pokud vím) Ve vedlejší větě stává subjuntivo po slovesech (výrazech) vyjadřujících... [...] 103 Výklad je následován řadou cvičení. 102 DUBSKÝ, Josef. Mluvnické minimum ze španělštiny..praha: SPN, s.1. vyd. 103 Tamtéţ, s.33 39

40 Pozastavíme-li se nad lekcí věnující se souslednosti časové, moţná nás zarazí uvedený příklad na straně 23, ve kterém Dubský tvrdí následující 104 : Pro časy indikativu se řídíme zásadami, které shrnujeme v této tabulce: contestan bien contestan bien Creo que (odpovídají dobře) Creía que (odpovídají dobře) (Myslím, ţe) contestarán bien (Myslel contestarían bien (odpovědí dobře) jsem ţe) (odpovědí dobře) contestaron bien habían contestado (odpověděli dobře) (odpověděli dobře) Větu, která v přítomnosti zní Creo que contestan bien, Dubský převádí do minulosti Creía que contestan bien. To znamená, ţe ponechává sloveso ve vedlejší větě v původním tvaru a neuvádí variantu Creía que contestaban bien. Pokud chceme větou Creo que contestan bien říci, ţe ti lidé odpovídají vţdy dobře, jedná se o jev, který se opakuje, převádíme větu do minulosti tak, jak je uvedeno - Creía que contestan bien. Co ale případ, kdy se větou odkazujeme ke konkrétnímu momentu, kdy dotyční jednou odpovídali správně? Zde se nabízí varianta převedení presentu do imperfekta, která v této učebnici ale chybí. Jedná se však pouze o nedostatek právě Mluvnického minima. Jiné Dubského učebnice, např. Španělština pro vědecké a odborné pracovníky. Základní kurs. 105, která vyšla v tom jistém roce, vysvětlují principy souslednosti časové detailněji: Ellos dicen que ella está aquí. (je zde) Ellos dijeron que ella estaba aquí. (je zde) Vidíme tedy, ţe místo českého přítomného času se klade imperfektum [...].Tato zásada neplatí, vyjadřuje-li vedlejší věta: a) všeobecnou pravdu (Dijo que en Chile hay muchos terremotos.) 104 Tamtéţ, s DUBSKÝ, Josef, PAVLÍKOVÁ, Sylva. Španělština pro vědecké a odborné pracovníky. Základní kurs. Praha: NČSAV, s. 1. vyd. 40

41 b) děj, který dosud trvá (El médico me ha dicho que hay que esperar. El gobierno proclamó que hará todo para mantener la paz.) 106 Podobně je vysvětlována souslednost časová i v učebnicích Španělština pro jazykové školy II 107 nebo Moderní učebnice španělštiny 108. Na této učebnici (skriptech) je znát, ţe vznikla před více neţ 60 lety. Pro dnešní posluchače můţe být z hlediska pouţívané učební metody zastaralá. Nicméně pro samostudium poskytuje slušný přehled gramatiky, která je vysvětlena na řadě názorných příkladů. Pro názornost se podívejme opět na to, jak Dubský vysvětluje konkrétní pouţití subjuntivu: 3. Ve vedlejších větách se klade dále po spojkách a/ vţdycky po spojkách: antes que /dříve neţ/, según que /podle toho, jak/, para que, a fin de que /aby/, sin que /aniţ/, con tal que /jen kdyţ/, por más que /i kdyby, sebevíce.../, como si, cuál si /jako kdyby/, a no ser que /nebýti toho ţe/ No puedo irme sin que me lo explique. /Nemohu odejít aniţ mi to vysvětlí./ Por más que ruegues, no te perdonaré. /Nechť prosíš sebevíce, neodpustím ti./ 109 b) Španělština pro jazykové školy Pro srovnání s manuálem z roku 1966 se podívejme nyní na manuál vydaný o 22 let později. Dubský vydal několik učebnic španělštiny pro jazykové školy, které se dočkaly několika vydání. První z nich vyšla roku My se však podíváme na první díl učebnice z roku 1990, na které spolupracoval s Miladou Krbcovou, Janou Královou, Vladimírem Rejzkem a Antonínem Vaculíkem. Práce na manuálu byla rozdělena následovně: Dubský mluvnice, Krbcová výchozí texty, Králová audio-orální cvičení, Rejzek slovník, a společně s Vaculíkem mluvnická cvičení. Španělština pro jazykové školy I 110 se skládá z dvaceti lekcí a dalších čtyřech lekcí opakovacích. Na začátku kaţdé lekce najdeme výchozí text a slovníček slov, která 106 Tamtéţ, s DUBSKÝ, Josef a kol. Španělština pro jazykové školy II. Praha: SPN, ISBN DUBSKÝ, Josef. Moderní učebnice španělštiny. 3., nezm.vyd. Praha: SNTL, ISBN DUBSKÝ, Josef. Mluvnické minimum ze španělštiny..praha: SPN, s.1. vyd., s

42 by pro studenta měla být neznámá. Následuje mluvnický výklad pouze s nejnutnější dávkou teorie, který klade důraz na praktické pouţití látky. Ve výkladu nalezneme ţivé příklady a grafická zdůraznění. Na výchozí text dále navazují frazeologická spojení, cvičení zaměřená na ústní projev, mluvnici a slovní zásobu. Manuál obsahuje i doplňkové texty, ze kterých se studenti dozví i něco o kulturních reáliích a v neposlední řadě v manuálu nalezneme i drobné ilustrace (karikatury). Nechybí ani řešení cvičení a kazety s nahrávkami textů. c) Moderní učebnice španělštiny V úvodu Moderní učebnice španělštiny 111 se dozvídáme, ţe je určena pro studenty středních a vysokých škol, účastníkům jazykových kurzů a pro individuální studium. Díky moderním metodám má student dosáhnout pokročilé aktivní znalosti jazyka. Klasické struktuře učebnic, tj. výchozí text, slovníček pod textem, výklad gramatiky, cvičení na gramatiku a překlad, se tato učebnice vymyká a setkává se tak s negativními ohlasy. V této publikaci je gramatický výklad potlačen a vyţaduje se po studentovi, aby si pravidla gramatiky vydedukoval na základě uvedených příkladů, cvičení a mluvnických tabulek, které nalezneme v závěru učebnice, sám. Zároveň minulý čas je představen jako první gramatický problém. Kritikem pouţitých učebních postupů byl Vladimír Rejzek, který často s Josefem Dubským spolupracoval. Jak uvádí v rozhovoru s Marcelou Bryndovou, nesnášel pouţívání anticipací a domníval se, ţe udělat učebnice na tom, ţe si někdo něco domyslí, přeci nejde. 112 Ukázka 2. lekce 113 : 2 Základní struktura výpovědi jmenná sloţka + slovesná sloţka Juana entró. Jana vešla. Juan respondió. slovesná sloţka + jmenná sloţka Entró Juana. Vešla Jana. Respondió Juan. 110 DUBSKÝ, Josef. Španělština pro jazykové školy I. Praha: SPN, ISBN DUBSKÝ, Josef. Moderní učebnice španělštiny. 3., nezm.vyd. Praha: SNTL, ISBN BRYNDOVÁ, Marcela. Učebnice španělského jazyka: hodnocení na pozadí SERR. Praha Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta filozofická. Vedoucí práce prof. PhDr. Jana Králová, CSc., str DUBSKÝ, Josef. Moderní učebnice španělštiny. 3., nezm.vyd. Praha: SNTL, ISBN , s

43 Jan odpověděl. Jorge abrió. Jiří otevřel. Odpověděl Jan. Abrió Jorge. Otevřel Jiří. Základní obměny jmenná sloţka + slovesná sloţka v záporu Juana no llegó. Jana nepřijela. [ ] jmenná sloţka + slovesná sloţka jmenná sloţka + slovesná sloţka (otázka 1) (otázka 2) Juana llegó? Llegó Juana? Jana přijela? Přijela Jana? [ ] [ ] Na vysvětlení struktury výpovědi navazuje poznámka, o pořadí slov v tázací a oznamovací větě a informace o tom, ţe jmenná sloţka můţe být zastoupena zájmenem. Kaţdá myšlenka je doloţena příklady. Dále se student v druhé lekci podobně jako se strukturou výpovědi seznámí s determinanty jmenné sloţky, tj. s členem určitým a neurčitým, zájmeny, číslovkami a determinanty slovesné sloţky, tj. příslovečným určením a předmětem. Mnoţství cvičení, která na výklad gramatiky navazují, spočívají v úkolu tvořte věty na základě příkladu, popřípadě přeloţte. Například v prvním cvičení druhé lekce, má student podle příkladu tvořit větu. Obměňuje pouze jméno: 1 ( 2) María entró. (Juan) -> Juan entró. Pablo, José, Juana, Jaime, [ ] 114 Na cvičení navazuje text o příletu na letiště. Na celém textu je nejzajímavější jiţ dříve zmíněný fakt, ţe celý text je situován do minulosti a student se tedy seznamuje 114 DUBSKÝ, Josef. Moderní učebnice španělštiny. 3., nezm.vyd. Praha: SNTL, ISBN , s

44 s tvary minulého času jednoduchého dříve neţ s tvary přítomného času. Pod textem nalezneme slovníček s novými výrazy a další řadu strukturálních cvičení, která se tématicky zpětně odkazují k textu. Tato učebnice je vhodná pro studenty, kteří upřednostňují metodu drilu 115, ale to stojí v rozporu s původní myšlenkou Josefa Dubského o důleţitosti konverzace a schopností umět se vyjádřit s co nejmenším slovní zásobou 116. d) Moderní gramatika španělštiny Moderní gramatika španělštiny 117 vyšla v roce 1999 v nakladatelství Fraus v Plzni. Autorské trio Valerio Báez San José, Jana Králová a Josef Dubský 118 upouští od otřepaných příkladů normativních gramatik, vychází z textů důleţitých periodik, textů právních, ekonomických aj. a soustředí se na aktuální pouţití jazyka. Učebnici dělí do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá fonetikou španělského jazyka a převáţně srovnává odlišnosti výslovnosti španělských hlásek a hlásek českých. Student by si na základě kontrastivní analýzy měl všimnout rozdílnosti zvuků a otevřenosti hlásek. Jak zmiňuje Slavomíra Jeţková, podobný výklad bychom na českém trhu do vydání Moderní gramatiky nalezli pouze v poznámkách z přednášek na VŠ nebo ve zprávách z jazykovědných sjezdů. 119 Dubský na jiţ zmíněné Horáčkově mluvnici kritizoval právě výklad výslovnosti některých španělských hlásek. Například Horáčkovo tvrzení, ţe uprostřed slova d zní měkce. 120 V Moderní gramatice nalezneme přehlednou tabulku španělských souhlásek a poznámky k jejich výslovnosti: Souhláska D: [d]: při výslovnosti této závěrové souhlásky vytváří závěr přední část hřbětu jazyka a horní řezáky. Oproti češtině je výslovnost posunuta poněkud dopředu. Vyskytuje se na počátku slova po pauze: domingo, uvnitř slova po [n] dónde? 115 Jde o opakování daných struktur. Student si má navyknout na dané struktury a zautomatizovat jejich pouţití 116 DUBSKÝ, Josef. Konverzační texty a konverzace. In: Cizí jazyky ve škole, 1957, roč. 1. č. 4, s BÁEZ SAN JOSÉ, Valerio; KRÁLOVÁ-KULLOVÁ, Jana; DUBSKÝ, Josef. Moderní gramatika španělštiny. Plzeň: Fraus, ISBN Moderní gramatika španělštiny vyšla v roce 1999, tj. 3 roky po smrti Josefa Dubského. Josef Dubský se řadí k autorskému kolektivu, neboť v publikaci byla zveřejněna jeho dosud nevydaná práce. Viz. dále 119 JEŢKOVÁ, S. Gramática moderna del español Josef Dubský, Jana Králová, Valerio Báez San José. Linguistica Pragensia, 2000, vol. 10, no DUBSKÝ, Josef. Josef Horáček, Španělská mluvnice. In Cizí jazyky ve škole, 1958,. roč. 2, č. 5, s

45 [δ]: úţinová souhláska, při jejíţ výslovnosti se přední část hřbetu jazyka a horní řezáky pouze přiblíţí. Vyskytuje se v ostatních postaveních: hablado, David. 121 Druhá kapitola je věnována morfologii, třetí syntaxi a čtvrtá slovní zásobě. Ta je pro naše téma nejzajímavější, neboť v manuálu byly publikovány dosud nezveřejněné práce Josefa Dubského, ve kterých se věnoval například tvorbě nových slov. Společně s manuálem vyšla i příručka obsahující 155 cvičení k procvičení gramatických jevů Odborný jazyk a) Španělština pro vědecké a odborné pracovníky 123 Tato skripta vyšla roku 1966 v nakladatelství Československé akademie věd v Praze a kladou si za cíl seznámit uţivatele jazyka s odbornou literaturou a usnadnit jim tak aktivní komunikaci s cizinci u nás, nebo naopak během jejich návštěvy hispanofonních zemích, např. při účasti na mezinárodních kongresech, studijních návštěvách apod. Skripta obsahují 30 lekcí včetně pěti lekcí opakovacích. Pro prvních dvanáct lekcí je typický výchozí text, který se zakládá na dialogu z běţného ţivota. Na tento dialog navazuje pro doplnění kratší odborný text z různých oborů vědecké činnosti (umění, medicína, geografie, astronomie atd.). Od třinácté lekce je naopak hlavním výchozím textem text odborný, který je doplněn hovorovým dialogem. Lekce se soustředí na písemný styk, na přípravu odborných referátů a přednášek. Na výchozí texty navazuje výklad gramatiky, cvičení a v poznámkách pod textem upozornění na jazykové zvláštnosti, stylistické a lexikální zajímavosti a pro srovnání případně rysy americké španělštiny, které se objevily v textu. Kdyţ se podíváme na výchozí texty druhé a devatenácté lekce, vidíme velký posun úrovně jazyka: Úryvek odborného výchozího textu z 2. lekce: BÁEZ SAN JOSÉ, Valerio; KRÁLOVÁ-KULLOVÁ, Jana; DUBSKÝ, Josef. Moderní gramatika španělštiny. Plzeň: Fraus, ISBN , s KRBCOVÁ, Milada. Ejercicios y soluciones: cvičení s klíčem k Moderní gramatice španělštiny. Plzeň: Fraus, ISBN DUBSKÝ, Josef, PAVLÍKOVÁ, Sylva. Španělština pro vědecké a odborné pracovníky. Základní kurs. Praha: NČSAV, s. 1. vyd. 124 Tamtéţ 45

46 En la sesión de un congreso Estamos en el aula de la Facultad de Medicina de Praga, en una sesión del Congreso Internacional de Medicina del Trabajo. - Buenos días, profesor. Cómo está usted? - Buenos días, doctor. Muy bien, gracias. Y usted? - Gracias, bien. El doctor Albert no está aquí? - No, hoy no está. No está muy bien. Está un poco cansado...por favor, Quién es el señor que está al lado del presidente, a la derecha? - [ ] Úryvek odborného výchozího textu z 19. lekce: 125 Aplicaciones de la teoría de las ecuaciones integrales. Introducción En vista del objetivo que tiene esta exposición, hemos querido dar en ella una introducción muy elemental de la teoría de las ecuaciones integrales que permitirá, como esperamos, que los alumnos del doctorado en Ciencias Económicas comprendan que no es posible que aborden, en profundidad, los problemas técnicos que podrá ofrecerles su profesión, si antes no están munidos suficientemente con este instrumento maravilloso: las matemáticas. [ ] Na základě těchto úryvků se můţeme přesvědčit, ţe student je seznamován s odborným jazykem od samého počátku výuky jazyka. Nejprve si v rámci dialogů osvojuje základní termíny, poté se postupně seznamuje i s texty odborného funkčního stylu. Na tato skripta publikoval rezenci V. Konečný v Časopise pro moderní filologii. 126 Podle Konečného je Španělština pro vědecké a odborné pracovníky precizně zpracovanou publikací, která plní cíle, jeţ si autorská dvojice vytyčila. Chválí didaktickou propracovanost, výběr tématických okruhů, zvolenou aktuální slovní zásobu a mnoţství praktických cvičení Tamtéţ, s KONEČNÝ, Vladimír. Josef Dubský Sylva Pavlíková: Španělština pro vědecké a odborné pracovníky. In. ČMF 1967, Roč DUŠKOVÁ, Pavlína. Hispanistická témata v Časopise pro moderní filologii. České Budějovice Diplomová Práce. Jihočeská univerzita. Filozofická fakulta.vedoucí práce Miroslava AUROVÁ, s

47 3.4.3 Obchodní španělština Dubský si uvědomoval, ţe španělština je jedním z nejdůleţitějších jazyků světového obchodu, a proto se věnoval tvorbě příruček zaměřených na obchodní jazyk. Jiţ v roce 1952 vyšla Česko-španělská obchodní frazeologie se sbírkou základních dopisů a s česko- španělským a španělsko-českým slovníčkem pro zahraniční obchod. 128 Ta se skládá z části frazeologické a části, ve které nalezneme základní obchodní dopisy. a) Španělská obchodní korespondence pro 3. a 4. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem 129 Španělská obchodní korespondence vyšla roku 1957 a obsahuje navíc vysvětlení o vnější a vnitřní formě španělských obchodních dopisů, vzorové dopisy s cvičeními, ukázky nejdůleţitějších obchodních dokladů a formulářů, tabulky zkratek, měr, vah a měn a také seznam tehdejších československých podniků zahraničního obchodu. Zajímavou částí jsou právě autentické obchodní dokumenty. V publikaci nalezneme příklad faktury proformy, osvědčení o původu, obchodní faktury, nákladního listu, konosamentu, potvrzení aj. Nicméně je nutné konstatovat, ţe od vydání knihy uběhlo šedesát let, a proto přiloţené dokumenty nebudou odpovídat dnešnímu úzu. Svého nástupce tato publikace nalezne v Obchodní španělštině 130 od Ludmily Mlýnkové a Olgy Macíkové, která má podobnou strukturu modelové příklady obchodních dopisů, autentické dokumenty, frazeologie a praktická cvičení, která mají slouţit k osvojení si obchodního jazyka. b) Španělština pro ekonomy 131 Tato skripta vyšla roku 1964 ve Státním nakladatelství Praha. V úvodu se dozvíme, ţe skripta jsou určena pro posluchače Vysoké školy ekonomické, a to především pro posluchače oboru Základy obchodu a pro absolvování jazykové zkoušky 128 DUBSKÝ, Josef. Česko-španělská obchodní frazeologie se sbírkou základních dopisů a s českošpanělským a španělsko-českým slovníčkem pro zahraniční obchod. Praha: Průmyslové vydavatelství, s. 1. vyd. 129 DUBSKÝ, Josef. Španělská obchodní korespondence pro 3. a 4. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, MACÍKOVÁ, Olga a Ludmila MLÝNKOVÁ. Obchodní španělština: Español comercial. Brno: CP Books, Jazyky (CP Books). ISBN DUBSKÝ, Josef. Španělština pro ekonomy, Praha: Státní pedagogické nakladatelství

48 na tzv. Úsekových ekonomikách. Skripta se nesoustředí pouze na ekonomický jazyk, nýbrţ také na jazyk hovorový. Mají slouţit také jako nácvik tlumočení slyšeného projevu. Obsahují autentické ukázky z odborné literatury a tisku. Celkem ve skriptech nalezneme 32 lekcí, z nichţ 5 lekcí jsou lekce opakovací. Celá skripta by se měla probrat za 3 semestry v případě Úsekových ekonomik, za 4 semestry v případě oboru Základy obchodu. Obsahují také španělsko-český slovníček. Podobně jako Španělština pro vědecké a odborné pracovníky jsou tato skripta určena pro studenty, kteří se španělským jazykem začínají. Studenti se seznamují se základní gramatikou a slovní zásobou, ale jiţ od začátku jsou v kontaktu i s jazykem ekonomickým. Ve skriptech vţdy nad sebou stojí text z běţné mluvy a text obchodního jazyka. Například pátá lekce 132 : Text neodborného jazyka: Carlos está de visita en casa de su amigo Llevo en Lima sólo algunos días, pero ya tengo algunos amigos. Pablo Contreras es uno de ellos. Somos muy buenos amigos. Hoy voy a su casa. Con el ómnibus número 18 llego a la calle donde vive Pablo. Subo al segundo piso de su casa y llamo a la puerta. Espero un momento. Mi amigo llega, abre la puerta, saluda, yo le saludo también, y después entramos [ ] Text odborného jazyka: El nuevo programa El año presente es un año de importantes avances en la economía. Es el año de un importante desarrollo de la producción, el año en que principian la instalación de doce importantes empresas, el año de un nuevo programa, con importantes perspectivas futuras. El año que debe ser un año de los fundamentales de la Revolución. Z gramatiky se studenti naučí kondicionálu, jednoduchému a sloţenému perfektu, subjuntivu přítomnému, plusquamperfektu a préteritu anterior. O préteritu 132 Tamtéţ, s

49 anterior skripta uvádějí, ţe dnes (tj. 1964) se préterito anterior nahrazuje jednoduchým imperfektem a pouţívá se pouze v písemném, literárním projevu. Shrneme-li Dubského publikační činnost na poli učebnic, jeho učebnice můţeme rozdělit na učebnice praktického, obchodního a odborného jazyka. Učebnice praktického jazyka jsou určeny především pro jazykové školy, obchodního jazyka pro obchodní akademie a VŠE, odborného a technického jazyka pro posluchače ČVUT. Dubský nebyl ve své době jediným tvůrcem učebnic španělštiny. Mezi významné autory španělských učebnic vedle Dubského můţeme zařadit například Libuši Prokopovou ( ), která je autorkou např. učebnice Španělština pro samouky, nebo Vladimíra Rejzka (*1923), který s Dubským spolupracoval při tvorbě učebnic, ale i slovníků. 49

50 4. Josef Dubský a lexikologie a sémantika Ve čtvrté kapitole se budeme věnovat tématům lexikologie a sémantiky. Nejprve se podíváme na lexikálně-gramatické prostředky, na kterých si ukáţeme, ţe lexikum a gramatika vedle sebe stojí v součinnosti. Podíváme se na jednotky, které Dubský nazývá unifuncionales a plurifuncionales a ukáţeme si některé příklady, kterými se zabýval. Dále se podíváme na klíčová témata Dubského bádání, kterými jsou oslabená sdělná hodnota španělského slovesa a explicitnost španělského jazyka. Seznámíme se se třemi skupinami sloves. První skupinou jsou slovesa formematická v rámci formas descompuestas, druhou verbos introductores a třetí skupinou jsou verbos de apoyo nebo také verbos de relación. Explicitnost španělského jazyka si dokáţeme na základě kontrastivní analýzy španělského a českého jazyka na verbálních, verbonominálních a nominálních syntagmatech. Podíváme se také na idiomy a rysy lexika kubánské španělštiny. Poté se seznámíme se základními skripty, která Dubský na téma lexikologie propracoval a samý závěr kapitoly bude věnován tvorbě slovníků, tj. lexikografické činnosti Josefa Dubského. 4.1 Lexikálně-gramatické prostředky Na úvod k tématu zabývajícímu se lexikologií musíme v prvé řadě zmínit, ţe lexikum nelze zcela od gramatiky oddělit. Mezi těmito dvěma obory lingvistiky není pevně daná hranice a tyto obory vedle sebe působí v součinnosti. Kaţdé slovo má vedle svého významu lexikálního i význam gramatický. 133 Důkazy o kooperaci mezi lexikem a gramatikou v textové výstavbě přináší onomaziologický přístup. Zatímco oblast gramatiky můţeme chápat jako soubor výrazových prostředků, které pravidelně a aktivně utváří význam a máme v této oblasti k dispozici teoretické, metodologické i praktické práce komparativní gramatiky, u oblasti lexikologie zatím systém komparativních metod nebyl vytvořen. Stejně tak nebyla vytvořena ţádná systematická aplikace, která by proti sobě postavila lexikální celky, či jednotky dvou odlišných jazyků. Existují jen neúplné studie, které se povětšinou zabývají vztahem španělštiny a angličtiny např. studie C. R. Grahama a R. K. Belnapa (The Adquisition 133 ZÍSKAL, Alois. Příspěvky k lexikografické teorii a Praksi. In. Slovo a slovesnost. Dostupné online na [cit ] 50

51 of Lexical Bonderies in English by National Speakers of Spanish) 134. Také český anglicista Ivan Poldauf se snaţil odvodit kontrastivní analýzu lexika, nicméně jeho předčasné úmrtí mu v této snaze zabránilo. To, ţe nebyl doposud vytvořen systém, který by z kontrastivního hlediska zkoumal lexikální jednotky, stěţuje i jiţ zmíněný fakt, ţe hranice mezi lexikem a gramatikou není jednoznačně stanovená. 135 V článku Medios léxico-gramaticales de comunicación 136 Dubský mapuje prostředky, které svým uspořádáním patří do lexika, ale zároveň si uchovávají gramatickou funkci. Nenalezneme je v gramatikách, neboť jejich pouţití nepodléhá pevným pravidlům, ale nenalezneme je ani ve slovnících, ačkoliv z kontrastivního hlediska jsou důleţité pro překladatelství a lexikografickou teorii. Jsou to prostředky pravidelné, frekventované na jedné straně a na straně druhé nepravidelné a málo frekventované. Hovoří o jednotkách, které označuje jako jednofuknční (unifuncionales) a vícefunkční (plurifuncionales). Zajímá se o to, čím se od sebe tyto jednotky odlišují, jaký je vztah mezi jejich gramatickou funkcí, formální realizací a sémanticko-lexikálním komunikačním obsahem. Takovým jednofukčním lexikálním prostředkem, který zachovává svou gramatickou funkci je případ vyjádření adverbia ve španělštině a češtině. Španělština má pro jeho vyjádření širokou škálu prostředků a srovnání těchto prostředků s jejich českými ekvivalenty dokazuje, ţe tyto prostředky také plní funkci adverbia. Na jedné straně máme ve španělském jazyce adverbia, která se vyznačují určitou morfologickou formou, na straně druhé prostředky jako adverbializovaná adjektiva, nominální předloţkové vazby ve funkci adverbia nebo verbonominální vazby, ve kterých funkci adverbia plní spojení adjektiva se substantivem. Zatímco ve španělštině se adverbializovaná adjektiva, předloţkové nebo verbonominální vazby vyskytují zcela běţně a rodilý mluvčí španělštiny k nim tíhnou daleko více neţ k morfologické formě, v češtině takové výrazy nalezneme pouze jako stylistické, literární a archaické varianty: a) adverbializovaná adjektiva (27) Me miró sorprendida. Podívala se na mne překvapeně./ Pohlédla na mne překvapena. / Překvapena na mne pohlédla. 134 BELNAP, R. K., GRAHAM, C.R. The Adquisition of Lexical Bonderies in English by National Speakers of Spanish. In IRAL 4, 1986, s DUBSKÝ, Josef. Medios léxico-gramaticales de comunicación. In. Linguistica Pragensia, Roč. 36, č.1, 1993, s DUBSKÝ, Josef. Medios léxico-gramaticales de comunicación. In. Linguistica Pragensia, Roč. 36, č.1, 1993, s

52 b) nominální předloţková vazba (28) Me miró con sorpresa. Podívala se na mne s překvapením. / Podívala se na mne překvapeně. c) verbonominální vazba (adjektivum + substantivum) (29) Adopta una atitud crítica a ello. Staví se k tomu kriticky. (30) Tiene una sonrisa amarga. Usmívá se kysele. O rozmanitosti prostředků slouţících k vyjádření adverbia ve španělštině se můţeme přesvědčit, podíváme-li se na frekventované české adverbium hrozně. Španělské ekvivalenty tohoto výrazu mohou být: tremendamente, terriblemente, horriblemente, espantosamente, horrorosamente atp., ale zároveň Dubský uvádí následující vyjádření: (31) Hrozně zaklel. Soltó unos tacos espantosos. (32) Je mi hrozně. La estoy pasando fatal. / Estoy fatal. / Estoy hecho polvo./ Estoy hecho un arrastre. / Estoy hecho para el arrastre. (33) Hrozně se mi líbí. Me gusta horrores. / Me gusta una barbaridad. / Me gusta un puñado. (34) Byl hrozně zlý. Fue malo de solemnidad. (35) Bylo tam hrozně lidí. Hubo allí una bestialidad de gente (36) Ceny hrozně stouply. Se ha producido una escandalosa subida de precios. / Los precios han subido que es una barbaridad. (37) Hrozně utrácet. Derrochar sin consuelo. Uvádí, ţe ve všech takových případech vstupujeme ve španělštině čistě na půdu lexikologickou a pouze komparativní lingvistika nás přesvědčí o tom, ţe tyto výrazy plní gramatickou funkci adverbia. 137 Na druhé straně máme podle Dubského jednotky vícefunkční. 138 U těchto jednotek se funkce gramatická kombinuje navíc s funkcí sémantickou a lexikální a vztah lexikum gramatika je ještě volnější. Dubský jako příklad zmiňuje předpony u 137 Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 4 52

53 sloves v češtině. Tyto předpony většinou mají určitý sémantický význam. Rozlišují například způsob, čas apod. Španělština má pro vyjádření takových sloves buď vlastní ekvivalenty nebo gramatikalizované konstrukce. U některých sloves ale ekvivalenty neexistují. a) slovesa s předponou mající španělské ekvivalenty (38) jít x obejít x projít x přijít x vyjít x zajít andar x pasar x atravesar, pasar x llegar, venir x salir x pasar, desaparecer b) slovesa s předponou bez ekvivalentu (39) posadit = usadit hacer sentar (40) porovnat = srovnat cotejar, comparar c) vyjádření gramatikalizovanou konstrukcí (41) doběhnout = přiběhnout llegar corriendo (42) rozběhnout se = dar en correr Dále Dubský zmiňuje českou předponu na, která slouţí k vyjádření děje, který se opakuje nebo přetrvává. V tomto případě španělština vyuţívá adverbií, která vyjadřují mnoţství, trvání nebo opakování, nebo vazeb s nominálním prvkem, povětšinou verbonominální konstrukce nebo idiomatická spojení. a) adverbia typu mucho (43) naříkat x nanaříkat se lamentar x lamentarse mucho, pasar mucho tiempo lamentádose (44) hledat x nahledat se buscar x pasar (emplear) mucho tiempo (muchas horas) buscando (en buscar) b) vazby s nominálním prvkem (45) Co jsem se ho nahledal! Horas que he pasado buscándole! (46) nachechtat se reventar de risa (47) Ten nás nastrašil! - Los sustos que nos ha dado! 53

54 To znamená, ţe předpony v češtině plní funkci lexikální, sémantickou a gramatickou a tyto funkce jsou ve španělštině zajištěny gramatikalizovanými, či lexikálními ekvivalenty. Kromě adverbií a předpon se Dubský z tohoto hlediska zamýšlí i nad funkční větnou perspektivou 139, které podle něj gramatici nevěnují dostatečnou pozornost. To je dáno i tím, ţe jen kontrastivní pohled gramatiky nás upozorní na určité zvláštnosti. V překladech ze španělštiny do češtiny a naopak tak dochází ve větě například k záměně podmětu za předmět přímý/nepřímý nebo předmětu přímého za nepřímý a naopak. a) podmět v původní větě se stává v překladu předmětem přímým: (48) Oči se mu zalily krví. Tenía los ojos ensangrentados. (49) Květy zašly mrazem. El frío mató las flores. (50) Všechny oči se k němu upírají. Todos fijan sus ojos en él. (51) Sus mejillas se sonrojaron. Ruměnec zalil její tvář. b) podmět v původní větě se stává v překladu předmětem nepřímým: (52) Sníh zasypal vchod. La entrada ha quedado obstruida por la nieve. (53) Ovoce málo sytí. Con la fruta se harta poco. (54) Los helados engordan. Po zmrzlině se tloustne. c) nepřímý předmět v původním jazyce se stává v překladu předmětem přímým nebo naopak (55) Pot se jí zaperlil na čele. Tuvo la frente empapada de sudor. (56) Z té výše má závratě. La altura le produce vértigo. 4.2 Sdělná hodnota španělského slovesa. Josef Dubský se ve svých pracích často zabýval slovesem a jeho fungováním ve španělštině. Poprvé ve svém článku Substantivní sloh ve španělštině 140 z roku Zajímá se především o dialektický vztah lexikálních a syntaktických jevů, konkrétně 139 Tamtéţ, s DUBSKÝ, Josef. Substantivní sloh ve španělštině. In. ČMF 1948, Roč. 31, č. 3 54

55 funkce sloves a jejich sdělné hodnoty v komunikaci, neboť sloveso nejenţe nese sloţku sémantickou, ale i sloţku dynamickou, gramatickou, v nejširším smyslu také sloţku funkční, popř. další sloţky 141. V článku Sobre el valor comunicativo del verbo español 142 se věnuje verbonominálním konstrukcím, které sám nazývá rozloţitelnými formami slovesa (dále formas descompuestas ) a pořádku slov ve španělštině konkrétně kdy sloveso ve větě funguje jako introdukční sloţka výpovědi nebo jako relační prostředek, který umoţňuje spojit dva větné členy navzájem. Na základě těchto tří případů, u kterých shledává společné znaky, demonstruje oslabenou hodnotu slovesa v lexikálním a syntaktickém plánu Formas descompuestas Nejprve se věnuje verbonominálním konstrukcím, které kaţdý autor označuje jinak. Ramón Menéndez Pidal o nich mluví jako o perifrasis verbales nebo pseudoperífrasis, S. Gutiérrez Ordoñéz jako o sémès construits, Sara Suárez Solis jako o series fraseológicas verbales, L. Gracián Dautisco jako o frases sustantivas verbales, J. J. Staczek jako o descomposición léxica de los predicadores abstractos, Rolf Eberenz jako o lexema verbal complejo. Dubský upřednostňuje pojem formas descompuestas a jeho pouţití vysvětluje například v článku Formas descompuestas en el español antiguo. 143 V tomto článku zdůrazňuje, ţe je třeba rozlišovat tyto rozloţitelné formy sloves od opisných slovesných vazeb (perífrasis verbales) a sloţených slovesných tvarů. Zároveň tento termín podle něj zdůrazňuje schopnost rozloţitelnosti, kterým se tyto vazby vyznačují. Na to, ţe je nutné tyto typy vazeb rozlišovat, Dubský poukazuje také v článku A propósito de una clasificación lexicográfica. 144 Reaguje na Julia Casarese, který v 141 DUBSKÝ, Josef. El campo léxico de los verbos de introducción, de relación, de apoyo y verbos formemáticos. In. WOTJAK, G, RODRÍGUEZ, A.V. La descripción del verbo español ISBN , s DUBSKÝ, Josef. Sobre el valor comunicativo del verbo español. In. Romanistica Pragensia, Roč. 16., 1988, s DUBSKÝ, Josef. Formas descompuestas en el español antiguo. In. Revista de filología española. Roč. 46, č. 1/2, Dostupné online na [cit ] 144 DUBSKÝ, Josef. A propósito de una clasificación lexicográfica. In. Philologica Pragensia IX, Praha 1966, s

56 Introducción a la lexicografía moderna 145 řadí konstrukce, které Dubský nazývá formas descompuestas, mezi tzv. locuciones significantes verbales. Casares tyto locuciones significantes verbales definuje: Llamaremos las locuciones verbales a las que se componen de un verbo que, asimilando su complemento directo o preposicional forman un predicado complejo. 146 a uvádí příklady jako dar bofetadas, tomar a pechos, tomar el pelo a uno nebo no tener un pelo de tonto. Dubský upozorňuje na fakt, ţe ačkoliv Casares tyto vazby staví na stejnou úroveň, vztah mezi slovesem a podstatným jménem ve vazbách typu dar bofetadas a vazbách typu tomar a pechos je odlišný. 147 Podle Dubského se tedy Formas descompuestas vyznačují tím, ţe jejich slovesná sloţka je povaţována za desémantizovanou, prázdnou, pomocnou či polomomocnou. Ačkoliv někteří autoři uvádějí, ţe ze sémantického pohledu není slovesná sloţka zcela prázdná. 148 Různorodost terminologie svědčí o tom, ţe je často problematické zařadit některé konstrukce mezi formas descompuestas. Je třeba zdůraznit, ţe v případě formas descompuestas je slovesná sloţka konstrukce oslabená z hlediska různých úhlů pohledu. Můţeme hovořit o slovesech desémantizovaných, které nesou pouze mluvnické kategorie osoby, čísla, času a způsobu. Sémantický význam konstrukce, tedy povahu děje, vyjadřuje její nominální sloţka. Proto také změna povahy děje je vyjádřena změnou v nominální sloţce a nikoliv slovesa. Nominální sloţkou můţe být substantivum vyjadřující děj nebo jeho činitele. Jinak tomu je u verbonominálních konstrukcí typu entrar en cólera, kde sdělná hodnota slovesa je také oslabená, nicméně kromě mluvnických kategorií označuje i povahu akce (v tomto případě začátek děje). Formas descompuestas: (57) dar un grito x dar gritos, dio un grito x daba gritos 145 CASARES, Julio. Introducción a la lexicografía moderna. Madrid Tamtéţ, s V případě vazeb typu tomar a pechos Dubský uvádí: La integración del verbo y su complemento directo o preposicional se hace en el mismo sentido cada uno pierde el mismo grado de su independencia sémantica para transformarse en una unidad sémantica, completamente nueva. Pero eso no es lo que sucede en giros como dar bofetadas, dar gritos dar saltos etc. : aquí no se produce la asimilación o absorbción mutua de la que habla Julio Casares, y la fusión no desemboca en una unidad sémantica distinta de ambos. In. DUBSKÝ, Josef. A propósito de una clasificación lexicográfica. In. Philologica Pragensia IX, Praha 1966, s DUBSKÝ, Josef. Sobre el valor comunicativo del verbo español. In. Romanistica Pragensia, Roč. 16., 1988, s

57 Na příkladu (57) vidíme, jak změna mluvnické kategorie u sustantiva, ať uţ čísla nebo času, změní sémantický význam výrazu. Takovou změnu u konstrukcí typu entrar en cólera nemůţeme uskutečnit. V článku El campo léxico de los verbos de introducción, de relación, de apoyo y verbos formemáticos 149 Dubský slovesa v rozloţitelných formách pojmenovává dle termínu J. Šabršuly formematická slovesa a uvádí jejich výčet: a) dar a další slovesa, která ho mohou nahradit: administrar, arrear, atinar, barajar, dejar escapar, descargar, emitir, exhalar, expeler, proporcionar, sacudir, tirar, + podstatné jméno vyjadřující činnost, pohyb, ránu, hluk 150 b) pegar + podstatné jméno vyjadřující pohyb, zvuk c) soltar + podstatné jméno vyjadřující ránu, zvuk d) lanzar + podstatné jméno vyjadřující ránu, zvuk e) hacer, popř. slovesa, která jej mohou nahradit efectuar, fabricar, realizar + podstatné jméno vyjadřující činnost, pohyb, zvuk f) poner + podstatná jména vyjadřující abstraktní děje, pohyb g) tener, popř. slovesa, která jej mohou nahradit sentir, recibir + podstatné jméno vyjadřující děj, pohyb, pocit h) tomar, coger, cobrar + podstatná jména vyjadřující začátek děje, děj i) echar, dirigir, enviar, lanzar + podstatná jména vyjadřující abstraktní i konkrétní děj, pohyb, zvuk j) estar, ser + podstatná jména vyjadřující abstraktní děj nebo přídavná jména vyjadřující stav Sloveso dar převládá. Z celkového mnoţství příkladů, které Josef Dubský nashromáţdil z novel a divadelních her, představuje 32% právě verbonominální vazba dar + substantivum. Jeho zastoupení v psaných textech na poloostrově a v Jiţní Americe je podobné. To ale neplatí u sloves pegar, meter nebo tirar. Zatímco v textech psaných na evropské půdě má sloveso pegar (pegar un pujido / un ronquido / un 149 DUBSKÝ, Josef. El campo léxico de los verbos de introducción, de relación, de apoyo y verbos formemáticos. In. WOTJAK, G, RODRÍGUEZ, A.V. La descripción del verbo español ISBN , s V článku Le périphrase dar + nom en espagnol Dubský uvádí konkrétní příklady: 1) podstatná jména vyjadřující činnost nebo pohyb: Empezó a huir dando saltos; dar picón; [ ] le dieron alcance; aj. 2) podstatná jména vyjadřující ránu nebo hluk: Me hería, dándome coscorrones [ ]; estuve para dar un estallido; aj. Další přehled podstatných jmen uvádí i v A propósito de una clasificación lexicográfica v časopisu Philológica Pragensia na s. 7 (pozn. autorky) 57

58 revolión/ ) zastoupení pouze 0,9%, v textech vzniklých na půdě jihoamerické představuje 9% všech případů. Sloveso meter (meter un trago / dos sacudidas / una gran trompada / ) představuje 0,8% v evropské španělštině oproti 8% ve španělštině jihoamerické. Poslední ze zmíněných sloves, sloveso tirar (tirar dentelladas / un pellizco / manotazos / ) reprezentuje pouze 0,2% na poloostrově oproti 8% na americkém kontinentě. V článku Al márgen de un rasgo del léxico hispanoamericano 151 Dubský dále hovoří o uţití těchto vazeb v jihoamerické španělštině. Jedná se o jeho reakci na některé autory, kteří tvrdí, ţe pro mnoho regionů španělské Ameriky je příznačné nahrazovat jednoduché tvary sloves za vazby, které se skládají z pomocného slovesa a podstatného jména ţenského rodu zakončeného sufixem ada nebo ida. 152 Dubský analyzoval romány a divadelní hry a po jejich prostudování si všiml, ţe pouze 10% ze všech verbonominálních konstrukcí zaobírají vazby skládající se s pomocného slovesa a podstatného jména zakončeného ada nebo ida. Mezi nimi cituje následující příklady: (58) dar una husmeada, dar una asomadita, pegar una cortada a una cosa [ ] Ostatní verbonominální vazby, které v textech nalezl, byly typické jak pro jihoamerickou španělštinu, tak pro evropskou a koncovky se také lišily: (59) lanzar miradas / suspiros / exclamaciones/ gritos, echar miradas, pegar aullidos [ ] Jako další typické sufixy pro nominální sloţku těchto vazeb uvádí: a) azo: barquinazo, cabezazo, cambiazo, cantazo [...] b) da / -do: berrido, bramido, chillido, chupada [...] c) nulový sufix: corte, grito, queja, reto, salto Pro jihoamerickou španělštinu je ale typické, ţe nominální sloţka těchto formas descompuestas nemusí samostatně existovat a má tedy sdělnou hodnotu jen v rámci 151 DUBSKÝ, Josef. Al márgen de un rasgo del léxico hispanoamericano. In. Ibero-americana Pragensia, Roč , s Tamtéţ. S

59 dané konstrukce. Dubský uvádí mimo jiné příklad z Diccionario argentino 153 od T. Garzóna, který ve slovníku vysvětluje, ţe termín calote znamená engañifa nebo chasco a pouţívá se často se slovesem dar nebo pegar. Substantiva cháguara nebo chángüi mají pouţití pouze ve vazbě s pomocným slovesem dar. 154 Dubský se zabýval rozloţitelnými formami sloves i z pohledu diachronního, a to především v článku Formas descompuestas en el español antiguo 155, kde se stručně věnuje vývoji těchto vazeb od latiny po moderní španělštinu. Především uvádí výčet vazeb, jejich uţití ve středověké španělštině a srovnává je s dnešními formami. Dubský zde navázal na Menéndeze Pidala, který zmiňuje řadu perifrastických vazeb, které se objevily v Cidovi. Na základě Dubského analýzy se můţeme přesvědčit o tom, ţe formas descompuestas jsou ve středověkých dílech frekventovaným prvkem. Viz. následující příklady: (60) tornada fazen (Poema de Mío Cid) (61) dauan salto (Poema de Mío Cid) (62) fazer salto (Libro de Alexandro) [ ] V moderní španělštině se k původní slovesům tvořících formas descompuestas přidala další a slovesům dar nebo hacer přibyly další substituty. U slovesa dar se jedná o slovesa agarrar (dar sorpresa = agarrar de sorpresa), arrear (dar un beso = arrear un beso), proporcionar (dar susto = proporcionar susto) atd. 156 Z hlediska stylistiky nalezneme formas descompuestas ve všech funkčních stylech. V administrativním a obchodním stylu slouţí k amplifikaci sdělení (např. dar respuesta, dar curso a un pedido) a v mnohých případech jsou motivovány vyšší expresivnosti (adquirir en compras, sufrir variación apod.). O konstrukcích, které jsou typické pro jeden funkční styl a jejich pouţití ve stylu jiném by působilo nepřirozeně, 153 GARZÓN, Tobias. Diccionario argentino Dostupný online na [cit ] 154 Tamtéţ, s. 142, 146 > CHÁGUARA - <<dar cháguara>> exp. proverb. Alimentar en otro, por burla o pasatiempo, un propósito vano. -> CHÁNGÜI - <<antepuesto el verbo dar (que es el único modo con que se usa esta voz), entretener á uno como facilitándole su intento, aparentar que se condesciende con lo que desea o ejecuta, por vía de pasatiempo o para sacar la ventaja de su inocencia, particularmente en el juego [ ] También se usa con el verbo echar [ ]>> 155 DUBSKÝ, Josef. Formas descompuestas en el español antiguo. In. Revista de filología española. Roč. 46, č. 1/2, Dostupné online na < [cit ] 156 DUBSKÝ, Josef. Intercambio de componentes en las formas españolas descompuestas. In. Bulletin Hispanique. Roč. 67, č. 3-4, 1965, s Dostupné online na: < [cit ] 59

60 můţeme mluvit jako o verbonominálních konstrukcích příznakových. Verbonominální konstrukce vyskytující se v různých funkčních stylech jsou bezpříznakové Verbos introductores Dalším jevem, u kterého se projevuje oslabená sdělná hodnota slovesa, jsou slovesa slouţící jako introdukční sloţka výpovědi, tzv. verbos introductores. Taková slovesa uvádějí podmět obecně neurčený, a ačkoliv si zachovávají jistý sémantický význam, můţeme o nich říct, ţe jejich sdělná hodnota je oslabená. Jak jsme jiţ zmínili v kapitole , jedná se o případy invertovaného slovosledu, kdy sloveso je anteponováno před gramatickým subjektem, neboť je výpovědně nejslabším členem věty a slouţí k uvedení nebo oznámení jádra výpovědi: (63) Mira, nada mi nieto. X Mira, mi nieto nada. V první větě sloveso pouze uvádí podmět, zatímco ve větě druhé je rématem a zachovává si plný sémantický a dynamický obsah. Nejedná se tedy o invertovaný slovosled z důvodu vyjádření otázky, či jiné formy expresivity. Slovesa, která slouţí jako introdukční sloţka výpovědi, většinou vyjadřují: a) pohyb (64) Llegó la noche. (65) Venía el pelotón de 30 soldados con un sargento. b) existenci, přítomnost, nepřítomnost (66) Abundaban los borrachos en la multitud. (67) Asistieron invitados. c) objevení, zmizení (68) Amaneció un triste día de invierno. 157 DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, s

61 (69) Empezó un hermoso día de primavera. d) smyslové vnímání (70) Sonó un chasquido. (71) Gruñían las trompas de los automóviles. e) souhlas + slovesa, která se nedají zařadit Někdy verbo introductor ve větě zcela chybí. I to svědčí o jeho oslabené sdělné hodnotě: (72) Pasaron al principio algunos jinetes Eran los pastores. Luego, un grupo de garrochistas de afición Verbos de apoyo, verbos de relación Třetím fenoménem jsou slovesa slouţící jako relační, opěrný nebo podpůrný prostředek, který spojuje dva větné členy. Tato slovesa nazývá verbos de relación, popřípadě verbos de apoyo. Toto téma souvisí zároveň s vyšší explicitností španělského jazyka, které se budeme věnovat následovně. Dubský uvádí příklad vazbu He oído decir, kdy sloveso decir povaţuje za opěrné sloveso, které nám umoţní spojit sloveso oír s vedlejší větou začínající spojkou que. Srovnává toto vyjádření s němčinou nebo češtinou, kdy u těchto dvou jazyků platí, ţe nezáleţí, zda sloveso slyšet je následované vedlejší větou nebo substantivem. Jako další příklad slovesa jako opěrného prostředku uvádí případy, kdy sloveso (polovětná vazba tvořená participiem, gerundiem nebo infinitivem) ve větě nahrazuje příslovce, či předloţkovou vazbu: (73) El encuentro celebrado en Praga. X El encuentro en Praga. (74) Las ventanas que dan a la calle. X Las ventanas a la calle. 158 DUBSKÝ, Josef. El campo léxico de los verbos de introducción, de relación, de apoyo y verbos formemáticos. In. WOTJAK, G, RODRÍGUEZ, A.V. La descripción del verbo español ISBN , s

62 Tvrdí, ţe participium celebrado a vztaţná věta que dan a la calle jsou redundantní, ztrácejí svoji funkci vyjadřovat děj a slouţí pouze k explicitnějšímu vyjádření členů Praga a a la calle, tedy k vyjádření určitého vztahu nebo kvality. Jejich sdělná hodnota je tedy oslabená. Z tohoto důvodu si dovoluje slovesnou sloţku, která se v těchto konstrukcích objevuje, zařadit také mezi verbos de relación. Někdy relační sloveso můţe nahradit přivlastňovací zájmeno: (75) Los datos que tengo. X Mis datos. (76) La entrevista que mantuvo con ellos. X Su entrevista con ellos. Verbos de relación / de apoyo podle Dubského převaţují v následujících oblastech lexika: a) slovesa existence (77) Siempre me ha parecido ser muy puntual. (78) Limpia esa mancha de aceite que hay en el suelo. * sloveso latir ve významu existence (79) Una ignorancia absoluta del contenido fundamental que latía en mayoría de las huelgas. b) dějová slovesa jako hacer, realizar, meter, poner (80) Ha quedado un hueco en mi cartera para poner / meter los libros. c) tomar, traer apod. (81) Hay puñetazos por pillar una entrada. d) slovesa pohybu (82) Me han regalado dos pases para ir al teatro. e) slovesa vnímání a myšlení (83) Me estimulaba saber que estaban contentos. (84) Ilusiona mucho pensar que f) další slovesa typu recibir, ocurrir 62

63 (85) Las ilusiones recibidas en los últimos años (86) A raíz de robo ocurrido a finales del mes. Můţeme tedy říci, ţe Dubský rozděluje slovesa s oslabenou sdělnou hodnotou do tří skupin. Hovoří o tzv. formas descompuestas, tj. rozloţitelných formách slovesa, verbos introductores, slovesech slouţících jako introdukční sloţka výpovědi, a verbos de relación / de apoyo, tj. slovesech, která spojují dva větné členy. Formas descompuestas mají oslabenou hodnotu z hlediska lexikálního plánu, verbos introductores a verbos de apoyo / de relación z hlediska větné syntaxe. Proto jsou pro Dubského tyto tři zmíněné příklady, na kterých demonstruje oslabenou hodnotu španělského slovesa, důkazem existence vztahů mezi lexikologií a syntaxí. 159 Vazby těchto typů se uplatňují především v publicistickém funkčním stylu Explicitnost španělského jazyka S tvary sloves, které mají oslabenou sdělnou hodnotu, velice úzce souvisí téma explicitnosti španělského jazyka. O explicitnosti / implicitnosti určitého jazyka můţeme uvaţovat na základě porovnání s jazykem jiným. Dubský porovnává španělský jazyk s českým, popřípadě německým. O explicitnosti hovoříme, pokud v jednom jazyce určitý obsahový prvek sdělení je vyjádřen jasně a explicitně, o implicitnosti pokud tento prvek je vyjádřen nepřímo - implicitně. Explicitní vyjádření také blíţeji určuje vztahy mezi aktanty uvnitř sdělení. 161 Dubský v článku El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español 162 zmiňuje českého lingvistu Františka Kopečného 163, 159 DUBSKÝ, Josef. Sobre el valor comunicativo del verbo español. In. Romanistica Pragensia, Roč. 16., 1988, s DUBSKÝ, Josef. El campo léxico de los verbos de introducción, de relación, de apoyo y verbos formemáticos. In. WOTJAK, G, RODRÍGUEZ, A.V. La descripción del verbo español ISBN , s DUBSKÝ, Josef. El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español In. Español actual. Revista del español vivo. Roč. 22, 1984, s DUBSKÝ, Josef. El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español In. Español actual. Revista del español vivo. Roč. 22, 1984, s František Kopečný ( ), bohemista, germanista, zabýval se dialektologií a etymologií. < [cit ] 63

64 který ve své publikaci Základy české stavby 164 mluví o explicitaci v souvislosti s tzv. přechodovými prvky, které blíţe určují vztahy mezi dvěma nebo více jednotkami syntagmatu. Záleţí na daném jazyku, nakolik dokáţe tyto vztahy vyjádřit. Čím přesněji daný jazyk tento vztah vyjádří, přechodový prvek ztrácí na důleţitosti a můţe být ze sdělení zcela vypuštěn. Pokud sdělení prvek přechodu obsahuje, bavíme se o sdělení explicitním. Pokud je prvek vypuštěn, jedná se o sdělení implicitní. 165 Tyto přechodové prvky mohou být právě verbos de apoyo / de relación, které mají oslabenou sdělnou hodnotu. Explicitnost španělského jazyka můţeme pozorovat v lexikologickém plánu na úrovni nominálních syntagmat (substantivum + substantivum), nominálních syntagmat s předloţkovou vazbou (visita a la fábrica x visita de la fábrica) a syntagmat verbálních a verbonominálních, na které Josef Dubský soustředí svoji pozornost právě ve článku El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español 166. Zde staví do opozice dvě konstrukce: (87) He oído decir que (88) He oído un golpe. Na základě četby španělského tisku a soudobých španělských románů dospívá k závěru, ţe hranice mezi těmito dvěma konstrukcemi není jednoznačná, nicméně si všímá syntagmat, u kterých je explicitně vyjádřeno, ţe někdo něco slyšel říkat, zpívat, vyprávět a syntagmat, u kterých je sloveso doplněno o přímý předmět a vyjadřuje tak to, co můţeme naším sluchem vnímat, tj. ránu, hluk, zvuk, déšť apod. Proti španělskému vyjádření he oído decir que staví německé a české varianty. V němčině sloveso slyšet můţeme kombinovat jednak s podstatným jménem (ein Automobil hören = oír un automóvil) nebo se spojkou ţe (Ich habe gehört, dass. = he oído decir que ). Němčina tedy nepotřebuje vyjádřit vztah mezi slovesem a přímým předmětem uvedeným spojkou ţe (dass) pomocí přechodového prvku. Přechodový prvek, který by španělština vyjádřila slovesy decir / contar / cantar apod. je v německém jazyce nadbytečný. Z toho Dubský vyvozuje, ţe španělské sloveso oír a německé sloveso hören se liší v sémantickém obsahu, kdy německé sloveso 164 KOPEČNÝ, František. Základy české stavby. Praha. Státní pedagogické nakladatelství , s Tamtéţ 166 DUBSKÝ, Josef. El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español In. Español actual. Revista del español vivo. Roč. 22, 1984, s

65 má širší sémantický význam neţ sloveso španělské. To samé platí i v češtině. České sloveso slyšet v sobě nese jednak vztah mezi sluchovým vnímáním a vnímaným zvukem a zároveň implicitně i vztah mezi původcem komunikace a jejím adresátem. Na druhé straně sloveso oír ve španělštině vyjadřuje pouze smyslové vnímání zvuku a vztah mluvčí-adresát je dále vyjádřen pomocí sloves dicendi To znamená, ţe limitovaný význam španělského slovesa oír zároveň implikuje přítomnost některého z přechodových prvků. Kromě vazeb se slovesem oír nachází Dubský v psané a mluvené komunikaci obdobné konstrukce, které blíţe určují sémantický obsah výpovědi 169 : (89) No hubo ningún accidente que lamentar. (90) La tendencia que siguen los procesos evolutivos del mundo. (91) Le han invitado a pasar unos días en el campo. Nicméně přechodový prvek, tj. zde verbo de apoyo, můţe být vypuštěn aniţ by výpověď ztratila na sémantickém významu. Můţe být také nahrazen předloţkovou vazbou, viz. věta (89): (92) No ocurrió ningún accidente. (93) La tendencia de los procesos evolutivos del mundo. (94) Le han invitado unos días al campo. Jak můţeme vidět na těchto případech, existují vedle sebe vazby explicitní a implicitní a záleţí na daném funkčním stylu, která z těchto dvou variant bude upřednostněna. Aby se dále přesvědčil o vyšší explicitnosti španělského jazyka, srovnával překlady románů Miguela Delibese do češtiny. V českém překladu si všímal právě vypuštěných přechodových prvků: 167 Tj. slovesa typu decir, contar, která se obvykle objevují v nepřímé řeči 168 DUBSKÝ, Josef. Reccion nominal explícita e implícita. In. Ibero-americana Pragensia. Roč. 12, 1978, s DUBSKÝ, Josef. El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español In. Español actual. Revista del español vivo. Roč. 22, 1984, s

66 (95) Me dijo que me preparase a recibir una sorpresa. (96) Le corté diciéndole que Španělština v tomto případně explicitně vyjádří obdrţení překvapení, zatímco čeština sloveso recibir vypustí. (Řekl mi, ať se připravím na to, ţe obdrţím překvapení. X Řekl mi, ať se připravím na překvapení.) Analogicky ve větě druhé bude v českém překladu vypuštěn tvar gerundia slovesa decir. Vyšší explicitnost se neobjevuje pouze v současném jazyce, ale doklady o formas descompuestas a tíhnutí k vyšší explicitnosti nalezneme jiţ v díle Cervantesově. Dubský uvádí tento příklad z Dona Quijota: (97) porque no pusiesen en efecto muchas amenazas que el renegado le hacía Kdy Cervantes zvolil vazbu hacer amenazas na místo jednoduché formy slovesa amenazar. Mohl by ale také stejnou informaci sdělit pomocí předloţkové vazby a přechodový prvek vynechat: (98) porque no pusiesen en efecto muchas amenazas del renegado Na základě kontrastivní analýzy si Dubský ale všiml i opačného jevu explicitních lexikálních prostředků, které vyuţívá čeština. Hovoří o španělském slovesu entrar, které implicitně obsahuje myšlenku pohybu dovnitř a nerozlišuje, kdo nebo co tento pohyb vykonává. Na rozdíl od toho v češtině máme varianty vejít vjet vletět vběhnout 170 : (99) María entró en la habitación. X María vešla do místnosti. (100) La mosca entró en la habitación. X Moucha vletěla do místnosti. (101) El barco entró en el puerto. X Loď vplula do přístavu. (102) Hice entrar el automóvil en el garaje. X Vjel jsem s autem do garáţe. 170 DUBSKÝ, Josef. Reccion nominal explícita e implícita. In. Ibero-americana Pragensia. Roč. 12, 1978, s

67 vapor. 171 V případech typu monumento a José Martín se dá uvaţovat o elidovaném Dále se Josef Dubský zabýval explicitností i v rámci nominálních syntagmat, a to v článku Rección nominal explícita e implícita, který vyšel v roce 1978 v časopisu Ibero-americana Pragensia. Nejprve se zabývá překladem výrazu la puerta del jardín. Do češtiny tento výraz můţeme převézt jako: a) dveře zahrady b) dveře od zahrady c) dveře do zahrady V prvním případě dveře zahrady se bavíme o dveřích, které má zahrada, které tam jsou. V druhém případě, o dveřích, které zahradě patří, ve třetím případě o dveřích, které ústí v zahradě. Proto můţeme říci, ţe ve španělštině je vztah puerta-jardín implicitní a v češtině naopak explicitní. V češtině se jednotky jmenného syntagmatu spojují snadno za pomoci genitivu. Ve španělštině je tento pád nahrazen předloţkou: (103) visita a la fábrica / visita de la fábrica x návštěva továrny / návštěva v továrně (104) la acusación contra la dirección maoista x obvinění maoistického vedení Zároveň je třeba rozlišovat mezi vazbou monumento a José Martín a vazbou máquina a vapor, kdy v prvním případě spojka a slouţí jako prostředek spojení dvou podstatných jmen v syntagma, mezi oběma členy je vztah řízení a závislosti a v druhém případě je spojkou a vyjádřena shoda, tj. máquina a vapor = máquina de slovesu hacer. Dubský uvádí další příklady: (105) grandioso y combativo recibimiento a Fidel = grandioso y combativo recibimiento hecho/dado a Fidel (106) despedida a Fidel = despedida hecha a Fidel (107) rechazo a la implantación = rechazo dado a la implantación Na základě dosazení slovesa do výpovědi lze podle Dubského usuzovat, ţe předloţka nám zachovává vztah, který zde existuje mezi onomaziologickými 171 Tamtéţ, s

68 jednotkami. 172 Dosazení slovesa do výpovědi nám zároveň pomůţe rozlišit vazbu monumento a José Martín od máquina a vapor. Předloţka a podle Dubského explicitně vyjadřuje vztah závislosti, a to přímé závislosti předmětu přímého na ději, nebo nepřímé závislosti aktantu na ději. Záleţí zda jednotkou nominálního syntagmatu je substantivum vyjadřující děj nebo jiné: a) substantivum vyjadřující děj (108) agresión a la República Democrática de Corea = agredir a la República Democrática de Corea (109) el apoyo a la heróica lucha = apoyar la lucha b) substantivum s jiným významem (110) el diputado a la Asamblea = el diputado enviado a la Asamblea (111) monumento a Martí V takových případech čeština tíhne vyjadřovat dané myšlenky implicitně pomocí genitivu. Nicméně i v češtině se setkáme v některých případech s explicitním vyjádřením za pomoci předloţky (asalto al Moncada = útok na kasárna, ataque contra RDV = útok na VDR apod.) 173 Lze tedy shrnout, ţe chceme-li se bavit o explicitnosti / implicitnosti určitého jazyka, je třeba daný jazyk analyzovat v porovnání s jazykem jiným. Kontrastivní analýza španělštiny a češtiny, popř. němčiny, Dubského dovedla k závěrům, ţe španělština má tendenci k explicitnímu vyjádření. Této tendence si všímal především u verbonominálních konstrukcích, kdy se k explicitnímu vyjádření vyuţívá tzv. verbos de apoyo, které mohou být nahrazeny předloţkovou vazbou. Vedle verbonominálních konstrukcí si všiml explicitnosti i u nominálních syntagmat, kdy ve španělštině je vztah řízenosti vyjádřen explicitně předloţkou a, popřípadě jinou ( contra apod.). Tento vztah je v češtině vyjádřen implicitně za pomoci genitivu. Často vedle sebe existují implicitní a explicitní vazby a záleţí na daném funkčním stylu, kterou z vazeb upřednostní. Explicitních vazeb se uplatňuje především publicistických, vědeckotechnických textech a v obchodní komunikaci a tyto vazby jsou jejich základním rysem. 172 Tamtéţ, s Tamtéţ, s

69 4.4 Lexikologické výzkumy na Kubě V době, kdy Josef Dubský působil na Universidad de Oriente v Santiagu de Cuba prováděl lexikologický výzkum zaměřený na rysy lexika kubánské španělštiny, konkrétně španělštiny pouţívané v provincii Oriente, tj. oblasti v okolí druhého největšího města Kuby, Santiaga de Cuba. Tento výzkum se stal tématem jeho habilitační práce, která nesla název Observaciones sobre el léxico santiaguero 174. Dubský si všímal změn, které se promítly do jazyka v souvislosti se změnami sociálními, ekonomickými, politickými i kulturními po kubánské revoluci v roce Jeho záměrem bylo zaktualizovat lexikografická díla, která do té doby byla na Kubě publikována (jiţ v roce 1836 vydal Esteban Pichardo Diccionario provincial casi razonado de voces cubanas, v roce 1885 José Miguel Macías Diccionario cubano etimológico, 1923 Fernando Ortiz Un catauro de cubanismos, 1928 Juan Miguel Dihigo Léxico cubano, 1958 Esteban Rodríguez Herrera Léxico Mayor de Cuba ) 175, a dát tak základ novému slovníku kubánské španělštiny. Výsledky měly přispět také ke zlepšení úrovně výuky španělštiny jako mateřského jazyka na Kubě a vyuţil jich také při zpracování španělsko-českých slovníků, kdy v těchto slovnících uváděl kubánské varianty. Dubský pro svoji studii nejprve zanalyzoval publikace, které na téma kubánské španělštiny vyšly v první polovině 20.st. Jednalo se například o studii Habla popular cubana od Concepción T. Azola nebo o práci Ramóna Martíneze y Martíneze v časopisu Oriente Folklórico, ve které Dubský nalezl stále platné a pouţívané výrazy a naopak výrazy, spojené např. s dobou otrokářství, které se přestaly pouţívat. Poté pouţil dva druhy dotazníků, se kterými se obrátil na střední společenskou vrstvu tamního obyvatelstva. Celkem bylo dotázáno na 60 osob ve věku 25 aţ 60 let, mezi kterými byli i studenti a vyučující Universidad de Oriente. První z dotazníků byl dotazník převzatý od Oficina Internacional de Información y Observación del Español 176 (OFINES) Cuestionario provisional para el estudio coordinado de la norma lingüistica culta de las principales ciudades de Iberoamérica y de la Península Ibérica. Tento dotazník byl zaměřen na sémantické pole ţivota ve velkém městě. Dubský pro svou práci tento dotazník rozšířil o druhý, který ho doplňoval o další 174 DUBSKÝ, Josef. Observaciones sobre el léxico santiaguero. Praha: Univerzita Karlova, Acta Universitatis Carolinae. 175 Tamtéţ, s Asociace učitelů a odborníků na španělský jazyk, spjatá s časopisem Español Actual 69

70 přídavná a podstatná jména a slovesa z oblasti běţného ţivota. Tyto dotazníky představovaly konfrontační analýzu obecného jazyka pouţívaného ve Španělsku, španělsky-mluvící Ameriky a Kuby. Celkem získal 6045 lexikálních jednotek. V Observaciones sobre el léxico santiaguero nalezneme tyto jednotky rozřazené do tří sémantických polí: člověk, společenský ţivot, příroda. Sémantické pole člověk je dále rozčleněno do podskupin jako lidské tělo, strava, oblékání, bydlení, rodina a zdraví. Společenský ţivot zahrnuje ţivot ve městě, dopravu a cestování, prostředky masové komunikace, práci, vzdělávání a náboţenství a sémantické pole příroda zahrnuje časoprostor, faunu a flóru. Tyto jednotky dále statisticky zpracovává a hodnotí je na základě frekvence a aktuálnosti pouţití. Z hlediska frekvence se jednalo o jednotky uţívané nejširším okruhem uţivatelů španělštiny, jednotky respondentům neznámé, jednotky, které respondenti znají pasivně, tj. neuţívají je a naopak jednotky velmi často pouţívané, popřípadě jednotky, u kterých dochází k posunům ve stylistické rovině nebo k posunům významovým. Dospěl k závěrům, ţe pokud porovnáme lexikální jednotky pouţívané v Santiagu de Cuba s jednotkami, které pouţívá nejširší okruh uţivatelů španělského jazyka, nejvíce shod vykazuje slovní zásoba související s masovou komunikací (70,8%), sportem a zábavou (66,3%), rodinným ţivotem (65,5%) a dále slova vztahující se k sémantickému poli čas (64,8%). Naopak nejméně shod nalezl v oblasti školství (43,2%), u názvů rostlin (43,6%), v ekonomii (44,4%) nebo v dopravě (44,5%). Ještě neţ dokončil svoji habilitační práci, v časopise Ibero-americana Pragensia publikoval studii pod názvem Estructuración sémantica de modismos 177, která se týkala pouţití obdobné slovní zásoby v idiomatických vazbách. Zmiňuje, ţe právě metafory, metonymie a synekdochy, které jsou základem těchto slovních spojení a idiomů jsou jedním z charakteristických rysů lexika daného jazyka, a to jak z hlediska vývoje diachronního, tak z hlediska synchronního. Na idiomatické vazby můţeme nahlíţet ze dvou úhlů pohledu. Jednak k sobě můţeme přiřazovat vazby, které přísluší ke stejnému sémantickému poli (tj. vazby vyjadřující např. charakter člověka, jeho fyzický vzhled apod.) a jednak takové vazby, pro které je společný jejich sémantický základ (např. obsahují výraz, který spadá pod hyperonymum lidské tělo). 177 DUBSKÝ, Josef. Estructuración sémantica de modismos. In. Ibero-americana Pragensia. Roč. 8, s

71 K získání idiomatických vazeb pouţil dotazníku, se kterým se obrátil mezi lety na studenty Universidad de Oriente. Zmiňuje, ţe taková studie by byla daleko zajímavější, pokud by dotazník mohl být poloţen v rámci celé hispánské Ameriky, popř. celého španělsky-mluvícího světa. Takto je studie neúplná. 178 V rámci dotazníku nasbíral na 500 idiomů, které roztřídil do skupin dle jejich sémantického základu, ve kterém hledal původ daného idiomu. Podobně jako později v Observaciones sobre el léxico santiaguero vytvořil tyto sémantické skupiny: člověk (lidské tělo, nemoci, bydlení, stravování, vzhled, rodinný ţivot), příroda (přírodní jevy, fauna, flóra), společenský ţivot (práce, vojenský ţivot, studentský ţivot, umění, sport, náboţenství, politika), obecné pojmy (časoprostor, barva, čísla, aktivity, pohyb), vlastní jména a idiomy s přejatými slovy z anglického jazyka. Na základě této studie dospěl k závěru, ţe nejvíce idiomů (45%) obsahuje slovní zásobu spojenou s lidským ţivotem z toho 15% je spjato se vzhledem a fyzickým ţivotem (např. estar en carne / estar en cuernos = no tener dinero, tener reuma en el brazo = ser tacaño) a 30% se týká ţivota společenského, pracovních aktivit, politiky apod. (např. estar puesto en una nota / tener una nota = estar borracho; está en el limbo = no entiende nada). Z těchto 30% jsou zajímavou skupinou obraty, ve kterých se objevuje téma revoluce (např. estar al tiro = estar en buena forma / estar en buena disposición revolucionaria). Činí celých 10%. Jen 15% vazeb se týká přírodních jevů. V této skupině převaţují idiomy odkazující se na zvířata nebo části jejich těl (např. está de buitre = asiste a una fiesta a la que no ha sido invitado; ahueca el ala = vete). Obecné pojmy tvoří 25% (např. estar desubicado = no saber qué hacer; quedar en la página dos = morir / también se dice cuando la novia o el novio dejan plantací al otro). Zbytek tvoří vazby s vlastními jmény, cizími slovy a odvozeniny (např. caer de flay-flay = tener éxito; atravesar el Niágara en bicicleta = indica momento difícil). 179 Jak také konstatuje, výsledky podobné analýzy nejenţe poskytnou informace o vývoji jazyka, nýbrţ nás informují i o psychologickém a sociologickém vývoji dané populace. 178 Tamtéţ, s Tamtéţ, s

72 4.5 Skripta: Základy španělské lexikologie Základy španělské lexikologie 180 jsou základní skripta určena pro posluchače španělštiny oboru Překladatelství a tlumočnictví. Zahrnují slovní zásobu španělského jazyka včetně jeho hispanoamerických variant. Pozornost je věnována i odborné terminologii a odbornému překladu. Skripta se člení do pěti kapitol. První kapitolou je Lexikální analýza. Student se seznámí s variantní a invariantní sloţkou v překladatelském procesu, konvergentními a divergentními rysy lexikálních systémů, s termínem lexikální jednotka a se základními slovotvornými postupy, které slouţí k obohacování slovní zásoby. Dále se klade důraz na schopnost studenta umět pracovat s hlavními lexikografickými pracemi, a to na jedné straně s výkladovými slovníky (DRAE 181 ) a na straně druhé se slovníky dvojjazyčnými. Druhá kapitola se zaměřuje na slovotvorné postupy tvoření pojmenování, tj. na odvozování slov (derivace), skládání slov (kompozice), zkracování slov, přechod slov k jinému slovnímu druhu (konverze), výpůjčky z cizích jazyků, tvoření víceslovných (komplexních) pojmenování a na morfologické postupy z konfrontačního hlediska. Třetí kapitola se věnuje sémantickým postupům pojmenování, tj. významu slov, synonymům, antonymům a homonymům, změnám ve významu slov, frazeologickým víceslovným pojmenováním a významovým změnám v jednoslovných a víceslovných pojmenovacích jednotkách z porovnávacího hlediska. Čtvrtá kapitola vysvětluje horizontální (tj. podle územního rozšíření lexikálních jednotek) a vertikální 182 (tj. podle sociálního a pracovního vymezení, podle funkčního pouţití) rozvrstvení slovní zásoby. Veškerá probraná látka je shrnutá na závěr ve španělském resumé. 4.6 Lexikografická práce Josefa Dubského Jak zmiňují Hlavičková s Vlasákem v In memoriam profesora Josefa Dubského 183, Josef Dubský pracoval snad na všech česko-španělským a španělskočeských slovnících, a to alespoň jako vedoucí autorského kolektivu. Za jeho stěţejní 180 DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 181 Slovník Španělské královské akademie, dostupný online na < [cit ] 182 Viz. kapitola Dubský a stylistika 183 HLAVIČKOVÁ, Vlasta, VLASÁK, Václav. In memoriam profesora Josefa Dubského. In Cizí jazyky 40, , č. 1-2, s

73 dílo je povaţován Velký španělsko-český slovník 184, který do dnešní doby co do úplnosti nebyl nikým překonán. Kromě práce na česko-španělských slovnících pracoval i na slovnících francouzsko-českých. Byl vědeckým redaktorem Velkého francouzskočeského slovníku 185, pracoval na našem dosud největším oborovém slovníku, tj. Francouzsko-českém hospodářském slovníku 186, a společně s Václavem Vlasákem a Vlastimilou Pospíšilovou sestavil Praktický česko-francouzský slovník 187. Dubský se zajímal o neologismy, měl cit pro vyhledávání ekvivalentů a snaţil se zachytit všechny stylové vrstvy jazyka. Zachycoval i běţné technické a odborné termíny a zároveň varianty hispano-americké španělštiny. V Základech španělské lexikologie Dubský studentům vysvětluje, jak mají s dvojjazyčnými slovníky pracovat: V dvojjazyčných slovnících jsou významy základního hesla řazeny obyčejně od nejširšího a nejobecnějšího významu k významům uţším, specializovaným nebo přeneseným, je třeba dbát významových odstínů mezi jednotlivými ekvivalenty. Slovní zásoba obsaţená ve slovníku je řazena do hesel (artículo). Slovníková hesla jsou vesměs uspořádána takto: v záhlaví hesla je uvedeno slovo v zákl. tvaru (u substantiv a adjektiv v sg., u adjektiv v muţském rodu, u sloves v infinitivu apod.) s potřebnými mluvnickými údaji (tzv. gramatický aparát ve španělských slovnících obsahuje označení typu časování, tvar mnoţného čísla, popřípadě výslovnost aj.), v případě nutnosti s údaji o stylistickém nebo odborném, popřípadě regionálním zařazení slova. [ ] Některé slovníky uvádějí u tzv. amerikanismů jednotlivé oblasti šp. Ameriky, kde se slova uţívají, jiné se spokojují s označením amerikanismu jako takového [ ] U mnohovýznamových slov jsou jednotlivé významy řazeny od základního k přenesenému, od obecného ke speciálnímu, od nepříznakového k příznakovému. Blízké významy jsou oddělovány čárkou, vzdálenější středníkem, zcela odlišné pak číslováním. [ ] DUBSKÝ, Josef. Velký španělsko-český slovník. Praha: Academia svazky 185 NEUMANN, Josef; HOŘEJŠÍ, Vladimír. Velký francouzsko-český slovník: Grand dictionnaire français-tchéque. Praha: Academia, DUBSKÝ, Ota. Francouzsko-český hospodářský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, VLASÁK, Vaclav a kol. Praktický česko-francouzský a francouzsko-český slovník. Praha: Média, DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie. (pro překladatele a tlumočníky). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977., s

74 Na následujících stranách se pro větší názornost podíváme na konkrétní českošpanělské a španělsko-české slovníky, na kterých pracoval. Jedná se o tři českošpanělské slovníky a jejich španělsko-české protiklady Česko-španělské slovníky a) Česko-španělský slovník z roku 1963 První z větších Dubského česko-španělských slovníků vyšel roku 1963 ve Státním pedagogickém nakladatelství Praha. My se podíváme na jeho druhé vydání, které vyšlo o rok později 189. Na tomto slovníku spolupracoval s Vladimírem Rejzkem. Jak se dočteme v rozhovoru, který Vladimír Rejzek poskytnul Marcele Bryndové pro disertační práci 190, práce na slovníku byla pro Dubského časově náročná, a proto si ke spolupráci přizval právě Vladimíra Rejzka. Rejzek dostal na starosti písmena H a P. Jiţ tento slovník zobrazuje tehdejší neologismy a hispanoamerické varianty, které označuje zkratkou Am, jedná-li se o výraz uţívaný v celé oblasti Latinské Ameriky nebo zkratku státu, pro který je daný výraz typický. Autoři také dbali na odlišení stylistických rovin jazyka. Hesla jsou řazena abecedně, upouští se od řazení slov odvozených od téhoţ základu do tzv. hnízd. 191 Pro snazší orientaci slovník obsahuje Zpracování slovníku a jeho pouţívání a Seznam zkratek. Na konci nalezneme i časování nepravidelných sloves a přehled zdrobňovacích a zveličovacích přípon (např. přípona aco, -a: zvelič. pajarraco velký, ošklivý pták, ptačisko (od pájaro) 192 ). Na následujících náhodně vybraných příkladech se podíváme na propracování hesel v tomto slovníku. Následovně se podíváme na tato hesla i do slovníků z 90. let a budeme sledovat vývoj. 189 DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 2. vydání, 1280s. 190 BRYNDOVÁ, Marcela. Učebnice španělského jazyka: hodnocení na pozadí SERR. Praha Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta filozofická. Vedoucí práce prof. PhDr. Jana Králová, CSc., s DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 2. vydání, s Tamtéţ, s

75 autobus 193 m autobús, ómnibus m; hovor. bus m; Am. colectivo m; Ku. hovor. guagua f, Me. camión m; dvoupatrový ~ imperial m; zmeškat ~ přen. perder 51 la ocasión modřina 194 f magulladura f, cardenal m Na příkladech vidíme rozlišení stylistických rovin a rozlišení teritoriální. Dále slovník odkazuje na časování nepravidelných sloves viz. horní index 51 u pouţitého slovesa perder. b) Velký česko-španělský slovník Gran diccionario checo-español z roku 1996 Velký česko-španělský slovník 195 vyšel v nakladatelství LEDA v roce Josef Dubský na něm spolupracoval opět s Vladimírem Rejzkem, který měl na starosti zpracování písmen A, B, C, Č, D, E, F, G, H, CH, I, P, dále s Vlastou Hlavičkovou, která zpracovala písmena L a T a s Antonínem Vaculíkem, který zpracoval písmeno R. Slovník je určen především pro potřeby českých uţivatelů, překladatelů, tlumočníků z češtiny do španělštiny, ale i pro hispanofonní uţivatele při četbě a překladu české umělecké i odborné literatury. 196 K vydání slovníku došlo se zdrţením. V roce 1992 uţ byla sazba knihy dokončená, nicméně v nakladatelství Academia došlo k zastavení prací a slovník byl nakonec vydán aţ v roce 1996 pod nakladatelstvím LEDA. Dubský se vydání nedoţil. V době, kdy slovník čekal na vydání, Dubský nadále zachycoval změny ve slovní zásobě. Tato slovní zásoba se objevuje ale aţ na konci slovníku v Lexikálních dodatcích (Suplementos léxicos). Z hlediska slovní zásoby tak slovník obsahuje obecnou slovní zásobu, ale i slangové a argotické výrazy, termíny vědeckotechnického i obchodního jazyka. Samozřejmě nechybí ani latinsko-americké varianty. Hesla doplňují vysvětlivky a příklady, které uţivateli napomáhají zvolit správný ekvivalent. Ve slovníku je i velmi podrobně zpracovaná frazeologie. Příklad hesel: 193 Tamtéţ, s Tamtéţ, s DUBSKÝ, Josef a kol. Velký česko-španělský slovník: Gran diccionario checo-español. Praha: Academia, ISBN Tamtéţ, s. 5 75

76 autobus, - u 197 m autobús m, bus m, Am. (automotor m de transporte) colectivo m, omnibus m, Ku hovor. guagua f, transporte m; ~ pro přepravu cestujících autobús de servicio de pasajeros; dálkový ~ autobús de línea (larga); dvoupatrový ~ autobús de dos pisos, imperial m; kloubový ~ autobús articulado; kolejový ~ ferrobús m, autorriel m; linkový ~ autobús (del servicio) de viajeros; malý ~ microbús m, Am micro(ómnibus) m; městský ~ autobús local de transporte urbano, Ku guagua local; meziměstský ~ autobús intermunicipal interprovincial Am. interurbano provincial; školní ~ bus escolar; jet em ir en autobús, tomar el autobús; zmeškat ~ perder el autobús, přen. perder la ocasión to jsme zmeškali ~ přen.iron. está ya duro el alcacer para zampoñas modřin a,-y 198 f cardenal m, livor m, moretón m, machacadura f, magulladura f, moradura f, verdugo m, verdugón m, roncha f, Am magullón m, magullada f, machucón m, morete m; (podlitina lék.) equimosis f; (po šlehnutí ap.) verdugo m; ~na oku hovor. ojo m a la pava a la virulé; plný modřin amoratado, acardenalado, morado, moreteado; být samá ~, mít tělo plné modřin tener el cuerpo acardenalado; mít u na oku mostrar un ojo morado; mít u-pod okem tener ojera; udělat u (komu) acardenalar, moretear (a); udělat u na oku (komu) tapar un ojo, expr. poner un ojo en compota; udělat si u -y abollarse doklep at 199 dok. 1 (přestat klepat) dejar cesar de batir; hovor. expr. (zemřít) espichar, hincar el pico, (přestat existovat) dejar de existir 2 (koberec a j.) acabar terminar de sacudir (kosu) de martillar; ~ (na stroji) hovor. (dopis) acabar termiar de mecanografiar de escribir a la máquina nějak to tu uţ u hovor. expr. trataré de sobrevivir Na příkladech vidíme to, co zmiňuje Dubský v Základech lexikologie blízké významy jsou oddělovány čárkou, vzdálenější středníkem, zcela odlišné číslicí. Autoři uvádějí hispano-americké varianty, expresivní varianty a také běţné fráze a vysvětlení konkrétního uţití. Na rozdíl od slovníku z roku 1964, kdy nepravidelná slovesa byla 197 Tamtéţ., s DUBSKÝ, Josef a kol. Velký česko-španělský slovník: Gran diccionario checo-español. Praha: Academia, ISBN , s DUBSKÝ, Josef a kol. Velký česko-španělský slovník: Gran diccionario checo-español. Praha: Academia, ISBN , s

77 označována indexem s odkazem k jejich časování, zde jsou nepravidelná slovesa označována tečkou v horním indexu. Oproti předchozímu slovníku se v tomto slovníku objevují nové výrazy viz. uvedený příklad doklepat a hesla jsou popsána daleko podrobněji. Jana Králová hodnotí tento slovník v článku Velký česko-španělský slovník Gran Diccionario Checo-Español., Prof. Dr. Josef Dubský, DrSc., Comendador de la Orden de Isabel Católica con un grupo de colaboradores, Praha, Leda-Academia, 1996, 2 tomos, 2500pp 200, který vyšel v časopise Ibero-americana Pragensia v roce Hovoří o něm jako o prvním slovníku svého druhu v česko-španělském prostředí. Zároveň zmiňuje dlouhou dobu, která uplynula od prvního odevzdání rukopisu po jeho samotné vydání. Říká, ţe tato doba zkomplikovala ţivot autorů tím, ţe museli zahrnout nová hesla spojená s proměnou společnosti a s politickými změnami ve střední a východní Evropě. Vyzdvihuje zahrnutí latinsko-amerických výrazů a aktuálnost výrazových prostředků. Neopomíná také zmínit, ţe práce na slovníku nebyla lacinou záleţitostí, neboť pomoc poskytla i Dirección General de Relaciones Culturales y Científicas del Ministerio de Asuntos Exteriores de España. c) Česko-španělský slovník: nové výrazy! Tento slovník vyšel v roce 2000, tedy aţ po smrti Josefa Dubského. Autory jsou uváděni Vladimír Rejzek a dědicové Prof. PhDr. Josefa Dubského, Dr.Sc. Tento slovník si klade za cíl uvést maximum frekventovaných výrazů, a to nejen z oblasti jazyka spisovného, ale i ze všech dalších stylových vrstev moderní češtiny včetně slangového a argotického vyjadřování. 201 Porovnáme-li ho s předchozím slovníkem, u kterého se uvádí počet 70 tisíc hesel, tento je stručnější uvádí jich 64 tisíc a hesla jsou také méně podrobněji popsána. Nepravidelná slovesa jsou opět označena číslicí v horním indexu. Výraz doklepat v tomto slovníku nenalezneme. 200 KRÁLOVÁ, Jana. Velký česko-španělský slovník Gran Diccionario Checo-Español., Prof. Dr. Josef Dubský, DrSc., Comendador de la Orden de Isabel Católica con un grupo de colaboradores, Praha, Leda-Academia, 1996, 2 tomos, 2500pp. In. Ibero-americana Pragensia, Roč. 31, s DUBSKÝ, Josef. Česko-španělský slovník: nové výrazy!. Praha: Leda, ISBN , s. 7 77

78 autobus m 202 autobús m, omnibus m, hovor. bus m; Am. colectivo m, Me. camión m; dvoupatrový ~ imperial m; kolejový ~ ferrobús m; linkový ~ autobús de línea; malý ~ microbús m; poschoďový ~ autobús de dos pisos zmeškat ~ perder 51 la ocasión modřina f 203 magulladura f, cardenal m; samá ~, plný modřin acardenalado Španělsko-české slovníky a) Španělsko-český slovník z roku 1963 První španělsko-český slovník vydal Josef Dubský roku 1959, druhého vydání se dočkal o čtyři roky později v roce Jak uvádí v předmluvě, v té době na českém trhu bylo jen pár malých kapesních slovníčku a slovník většího formátu chyběl. Nemohl se proto opřít o díla jiných autorů a významy a české ekvivalenty si musel hledat sám. Opíral se o slovník španělské Akademie a další většinou výkladové, jednojazyčné slovníky, popřípadě o slovníky španělsko-ruské či francouzsko-španělské. I v tomto slovníku se snaţil zachytit důleţité amerikanismy a latinskoamerická rčení, obraty a vazby. Vyuţívá metody hnízdování, aby ušetřil místo pro více výrazů. Ve slovníku nalezneme také přehled španělské výslovnosti, předpon a přípon a časování pravidelných i nepravidelných sloves. auto bús m 205 autobus; ~ imperial poschoďový autobus; ~camión m nákladní auto; ~ camión de reparto rozváţkové (dodávkové) auto; ~car m autokar; ~carril m Am. motorová drezína magull adura f 206 pohmoţdění, modřina; -ar v otlačit, pohmoţdit, rozmačkat; -ón m. Am. pohmoţdění, modřina S. Pavlíková v časopise Philologica Pragensia z roku 1964 hodnotí tento slovník velmi kladně: Výběr slov, který je přirozeně ovlivněn rozsahem slovníku, povaţujeme 202 Tamtéţ, s Tamtéţ, s DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Tamtéţ. s Tamtéţ s

79 za velice zdařilý, neboť tu je zachycena nejdůleţitější část španělské slovní zásoby, včetně rčení, obratů a vazeb, hovorových a lidových výrazů, dále nejpotřebnější odborné výrazy a nejrozšířenější amerikanismy [ ]. 207 Nicméně má Pavlíková i pár výtek. Například se domnívá, ţe by ve slovníku místo vzácných výrazů typu estrave, manopla mohly být zařazeny výrazy z denního tisku jako carterista, coadyuvar, comicidad a další. Také se zamýšlí nad případnou úpravou hesel. Zmiňuje, ţe uţivatel by se na základě slovníku mohl domnívat, ţe českému kousek mýdla odpovídá španělský výraz pastilla, neboť heslo pastilla je v Dubského slovníku z roku 1963 rozvedeno takto: pastilla f 1. pastilka; cukrátko; pokroutka; 2. kousek mýdla; tabulka čokolády Pavlíková navrhuje úpravu: pastilla f 2. kousek (mýdla), tabulka (čokolády) b) Velký španělsko-český slovník Jak Josef Dubský zmiňuje v předmluvě 208, práce na tomto slovníku byla započata jiţ v roce 1964 na Ústavu jazyků a literatur ČSAV. Na tomto slovníku kromě doc. Dr. Josefa Dubského, CSc., spolupracovali Marie Holubová-Pravdová, Alena Novohradská, Vladimír Rejzek, Eva Špinková, dr. Jiří Vandas, CSc., D. Voţenílková, dr. Vlasta Zděnovcová, E. Hlavičková a Olga Macíková. Ti společně s dalšími externími pracovníky zpracovali jednotlivá slovníková hesla. Prvního vydání se slovník dočkal roku 1977, my budeme pracovat s vydáním druhým z roku 1993, které oproti vydání prvnímu obsahuje souvisejíc se změnami společnosti novější zpřesnění, zkratky organizací mezinárodního a vnitrošpanělského dosahu atp. Má dva svazky a vydalo ho nakladatelství Academia. Dubský v předmluvě zmiňuje důleţitý fakt, ţe ani slovník takového rozměru nemůţe pojmout veškeré výrazy a slovní spojení neboť slovní zásoba je jako vyvíjející se bytost; stále v ní něco vzniká, narůstá a stále se něco mení či zaníká. 209 I přesto slovník obsahuje více jak hesel. Ke slovníku jsou připojené 207 PAVLÍKOVÁ, S. Španělsko-český slovník. In. Philologica Pragensia, roč. 7, Praha 1964, s DUBSKÝ, Josef. Velký španělsko-český slovník. Praha: Academia svazky 209 Tamtéţ, svazek 1., s. 6 79

80 Lexikální dodatky, které zahrnují slovní zásobu z oblasti kultury, politiky, mezinárodních styků apod. Práce na slovnících probíhala následovně: Nejprve autoři provedli excerpci ze soudobé španělské a latinsko-americké literatury a tisku. Získané slovní tvary konzultovali se španělskými jednojazyčnými i dvojjazyčnými slovníky. Při dalším zpracování přihlíţeli k potřebám uţivatelů a také neopomenuli zahrnout jednotlivé stylistické varianty. Snaţili se zachytit frazeologická spojení, španělská přísloví, frekventovanější archaismy i neologismy, odborné termíny a amerikanismy. Při zařazování latinskoamerických výrazů bylo přihlédnuto k jiţ zmíněnému lexikologickému výzkumu, který Josef Dubský prováděl na Kubě mezi lety a také k výsledkům ankety, kterou poloţil Latinoameričanům studujícím na československých vysokých školách. Hesla jsou řazena abecedně, upouští se od metody hnízdování. Na straně 7 slovník obsahuje Uspořádání slovníku, které by mělo uţivateli usnadnit práci se slovníkem, neboť jsou v něm uvedeny všechny pouţité zkratky a znaky a další informace k metodě zpracování slovníku. Samotný slovník dále předcházejí informace ke španělské výslovnosti, pravidlům přízvuku a pravopisu a mluvnické tabulky zahrnující časování jak pravidelných, tak nepravidelných sloves. autobús m 210 autobus (~ imperial poschoďový autobus; ~ del servicio de viajeros, ~ de viajeros linkový autobus) magullada 211 f Am. magulladura f, magullamiento m 1 pohmoţděnina, modřina; zhmoţdění, pohmoţdění 2 natlučení, potlučení, pomačkání, rozmačkání ovoce Magullón m Am. zhmoţděnina, pohmoţděnina, modřina c) Španělsko-český slovník: Nové výrazy! Je španělsko-českou variantou jiţ zmíněného Česko-španělského slovníku z roku Tento vyšel o rok dříve 212. Uvádí, ţe obsahuje přibliţně 72 tisíc španělských výrazů. Dubský se aţ do své smrti podílel na přepracovávání předchozích 210 Tamtéţ, svazek 1, s Tamtéţ, svazek 2, s DUBSKÝ, Josef a Vladimír REJZEK. Španělsko-český slovník: Nové výrazy! Praha: Leda, ISBN

81 slovníků a snaţil se pojmout všechny změny, aby slovníky stále uspokojovaly potřeby svých uţivatelů. Po jeho smrti na něj navázal Vladimír Rejzek. V této publikaci byly méně často uţívané výrazy vynechány a byly nahrazený aktuálnějšími vazbami. Výběr slov vychází z frekvence jejich uţívání. Slovník opět obsahuje pravidla výslovnosti, přízvuku, poučení o tvoření slov a přehledy časování pravidelných i nepravidelných sloves. Z výrazů, které ani Velký španělsko-český slovník neobsahoval, ale tento ano jmenujme například bocata (3) nebo cheli (4). autobús m 213 (pl autobuses) autobus; ~ imperial poschoďový autobus magulladura f 214 pohmoţdění; pohmoţděnina; modřina bocata f. 215 arg. Obloţený chlebíček cheli m 216 (madridský) slang mladých lidí / studentů Josef Dubský za svého ţivota sestavil několik španělsko-českých a českošpanělských slovníků, které se dočkaly několikerého vydání. Ve své lexikografické práci se snaţil postihnout všechny stylové vrstvy jazyka a regionální varianty. Přinesl na českou půdu nový formát slovníků, neboť před vydáním jeho slovníků jsme na našem území měli k dispozici pouze malé kapesní slovníky. V roce 1959 vyšel první španělsko-český slovník svého druhu, v roce 1963 první česko-španělský. Neustále slovníky přepracovával a doplňoval o nové výrazy a fráze. Kromě česko-španělských slovníků pracoval i na slovnících česko-francouzských, o kterých jsme se ve stručnosti zmínili na samém úvodu. 213 Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

82 5. Josef Dubský a stylistika Styl výpovědi je výsledkem zvolených výrazových prostředkům. Volba prostředků je ovlivněna subjektivními (jazykové kompetence původce a adresáta komunikátu, vzdělání, zkušenosti, komunikační záměr původce komunikátu apod.) a objektivními faktory (vnější podmínky komunikace jako čas a prostor, ve kterém komunikace probíhá, kód, typ komunikace), které v komunikační situaci působí. Výpovědi se stejnými, či podobnými rysy se slučují do skupin. V Kapitolách z porovnávací funkční stylistiky 217 Dubský rozlišuje tři druhy stylů: individuální styl, styl literárních skupin a styl funkční. Individuální styl je styl autorský styl, kterým se autor textu odlišuje od ostatních. Styl literární skupiny (literární školy) je typický pro určitou skupinu autorů se stejnou literární orientací. U funkčních stylů je důleţité jaké podmínky daly za vznik textu a za jakým účelem byl text napsán. 218 Kaţdý funkční styl má tedy svébytnou funkci, vrstvu specifických výrazových prostředků a odpovídající stylovou normu. 219 Jak uvádí Dubský ve svých skriptech, rozdělení funkčních stylů je důleţitým krokem k vyřešení některých překladatelských problémů. Určení funkčního stylu pomáhá překladateli určit jazykové prostředky a vytvořit překlad, který odpovídá funkci a účelu textu, který překládá. 220 Stylistika má v našem jazyce na rozdíl od španělštiny delší tradici. 221 Obzvláště lingvisté Praţské lingvistické školy dělí slova z funkčně stylistického hlediska dle jejich funkce v promluvě a dle jejich uţití ve funkčních stylech. Dubský v Základech lexikologie pro překladatele a tlumočníky 222 rozeznává styly: a) hovorový (estilo conversacional / coloquial) 217 DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Tamtéţ. s DRSKOVÁ, Kateřina. Vybrané problémy z české stylistiky se zaměřením na odborný překlad. (přednáška). České Budějovice: Jihočeská univerzita DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.s [ ] disponemos de suficientes estudios e informaciones sobre la estructuración y los rasgos característicos de los estilos funcionales, el coloquial, el científico-técnico, el publicístico, el artístico y demás. En cuanto al español, la situación no es tan propicia a nuestro fin. In. DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, s DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 82

83 b) pracovní (estilo de trabajo, estilo laboral) c) odborný, vědecký nebo technický (estilo especializado científico / técnico) d) umělecký (estilo artístico / estético) Hovorový styl se uplatňuje v kaţdodenní komunikaci. Do pracovního stylu dále zahrnuje styl publicistický (novinářský) (estilo publicístico), administrativní (estilo administrativo), obchodní (estilo comercial) aj. Odborný styl dělí dále na teoretický (teórico) a popularizační (vulgarizador). Umělecký styl klade důraz na estetickou funkci sdělení. 5.1 Konstantní a potenciální složka jazyka Dubský se zabýval typickými rysy převáţně pracovního a odborného stylu. Kdyţ lingvisté provádí analýzu funkčních stylů, často se zmiňují o jejich terminologické a neterminologické sloţce. Tyto termíny mají svá opodstatnění, nicméně vztahují se pouze k lexikálnímu plánu jazyka, a proto Dubský raději pouţívá termín konstantní a potenciální sloţka jazyka. Odůvodňuje to tím, ţe dnes se veřejně přijímá myšlenka Z. Vančury, který tvrdí, ţe odborný funkční styl nezahrnuje pouze terminologickou sloţku a jazykové šablony, ale také věty a odstavce, které nemusí obsahovat ani termín ani šablonu a utváří samotný text. 223 Na Vančurovo rozlišení konstantních a potenciálních prvků navazuje kromě Dubského například i Leontij Kopeckij ( O lexikálním plánu hospodářského jazyka. In. Slovo a slovesnost 1935) 224. Konstantní sloţky se realizují především v lexikálním plánu odborného jazyka. Jsou to jednak terminologické a frazeologické sloţky, jak o nich mluví Zdeněk Vančura v knize Hospodářská lingvistika 225 a materiální nebo reálné prvky, o kterých se zmiňuje Ladislav Cejp v práci Strukturální rysy anglické obchodní korespondence 226. V Aspectos lingüísticos de las cartas comerciales Dubský konstantní sloţku vymezuje na straně 28: 223 DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu i sticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio, ISBN , s KOPECKIJ, Leontin. O lexikálním plánu hospodářského jazyka. In. Slovo a slovesnost. Dostupné online < [cit ] 225 VANČURA, Zdeněk. Hospodářská lingvistika. Praha CEJP, Ladislav. Strukturální rysy anglické obchodní korespondence. Praha

84 Constituyen el elemento constante los medios de expresión que poseen un valor distintivo constante; su utilización fuera del estilo funcional en cuestión se considera como inadecuada. 227 Potenciální sloţku projevu tvoří ostatní jazykové prostředí, do kterého jsou konstantní sloţky v projevu zapojeny. Potenciální sloţka je realizována nejen v rámci lexikálního plánu, ale i v rámci plánu stylistického a gramatického. 228 Na rozdíl od sloţek konstantních se jedná o prostředky, jejichţ uţití v rámci příslušného funkčního stylu není nezbytně nutné, nýbrţ je pouze moţné, tedy potenciální. Tento rys zdůrazňují extrémní případy, kdy potenciální prvky v projevu zcela chybí (například v případě různých vzorců ve vědeckých textech nebo v případě obchodních dopisů, kde se nahromadí technické termíny, např. kdyţ zmiňujeme dodací podmínky) 229. Obě sloţky můţeme vertikálně a horizontálně členit. Vertikální členění odpovídá jiţ zmíněným jazykovým plánům (lexikální, stylistický, gramatický), ve kterých se konstantní a potenciální sloţky realizují. Horizontální členění se týká různých forem konstantních a potenciálních sloţek v rámci daného plánu. Dubský horizontálního členění demonstruje na lexikálním plánu jazyka obchodního: Konstantními sloţkami jsou zde monosémické termíny (šek, faktura, akreditiv), polysémické výrazy, které se pouze příleţitostně stávají odbornými termíny (Dubský uvádí příklady francouzských výrazů: facture provedení, faktura; banc lavice, banka) a terminologické sousloví a fráze (fr. accuser reception). 230 Termín má přesně vymezený obsah i rozsah a jeho význam lze přesně definovat. 231 V případě potenciálních sloţek jde v lexikálním plánu například o výrazy přejaté z obecného jazyka vstupujících do terminologických frází (fr. nous avons le plaisir de vous informer que ) i neterminologických spojeních, a dále výrazy z jiných oborů 227 DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu i sticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio, ISBN , s DUBSKÝ, Josef. Konstantní a potenciální sloţky odborného projevu. In. Cizí jazyky ve škole, roč. 6, Praha1962/1963, s DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu i sticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio, ISBN , s DUBSKÝ, Josef. Konstantní a potenciální sloţky odborného projevu. In. Cizí jazyky ve škole, roč. 6, Praha1962/1963, s DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,1977, s

85 jako jsou výrazy administrativní, právní nebo technologické, které se vyskytují v obchodní korespondenci. 232 Konstantní prvky patří k jednomu sémantickému poli, které odpovídá terminologickému lexiku daného funkčního stylu (např. v obchodní korespondenci se jedná o slovní zásobu spojenou s ekonomickými aktivitami, přepravou, pojištěním apod.). Potenciální prvky je moţné řadit do polí nocionálních (onomaziologických), mohou označovat existenci, pohyb, zápor, prosbu aj. V rámci nocionálního pole se mohou vyskytovat v jeho středu nebo na jeho periferii. Centrální potenciální lexikální prvky jsou obecně neutrální, bezpříznakové, naopak prvky stojící na okraji bývají funkčně nebo stylisticky příznakové. 233 Bezpříznakovým prostředkem ve španělské obchodní komunikaci je například uţití imperativu. Pouţití rozkazovacího způsobu je ve španělských obchodních dopisech vzácné, a tam, kde čeština rozkazovací způsob pouţije, španělština volí jiný způsob vyjádření. Příznakovým prostředkem, kterým španělština vyjádří v obchodní korespondenci rozkaz, je např. budoucí čas (Uvědomte si váţnost naší situace a nespatřujte v tom nic jiného neţ Vds. se harán cargo de los momentos por que atravesamos y no verán en ello otros fines que ) nebo neosobní vyjádření (Vaši objednávku jsme někam zaloţili Su pedido quedó traspapelado. 235 ). Dubský mluví o tzv. stylistických transpozicích Rysy stylu publicistického a stylu obchodních dopisů Jak jiţ bylo zmíněno, Dubského zajímaly převáţně rysy pracovních stylů. Do pracovního stylu Dubský zahrnuje styl publicistický (novinářský) (estilo publicístico), 232 DUBSKÝ, Josef. Konstantní a potenciální sloţky odborného projevu. In. Cizí jazyky ve škole, roč. 6, Praha1962/1963, s , s Hay que subrayar, en cuanto a los elementos léxicos potenciales, que su posición dentro de un campo nocional puede ser central es decir, puede hallarse en el centro del campo nocional dado o periférica: los elementos potenciales centrals son, por general estilísticamente neutros o no marcados, mientras que los periféricos suelen ser funcionalmente marcados (podemos llamarlos también estilísticamente marcados ). In. DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu i sticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio, ISBN ,s DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,1977. s. 236 Consideramos el tipo de transposiciones que nos interesa aquí como transposición estilística porque dentro de cada uno de los sistemas lingüísticos estudiados quedan reservadas a cierta formación funcional estilística, existiendo cierto paralelismo entrée dos o más lenguas históricas en cuanto a la característica de las formaciones funcionales en cuestión In. DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu ísticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio, s

86 administrativní (estilo administrativo), obchodní (estilo comercial) aj. Stylu obchodních dopisů se věnuje např. ve zmíněné publikaci Aspectos lingüísticos de las cartas comerciales 237, na které spolupracoval s José Polem, v článcích Konstantní a potenciální sloţky odborného projevu 238, Algunos rasgos del estilo de las cartas comerciales españolas 239, Elementos potenciales en el estilo comercial 240, Los rasgos característicos del español comercial 241, Transposiciones modales en el estilo de las cartas comerciales 242, stylu publicistickému např. v Los titulares discursivos en la prensa cubana 243 atd. Veškeré jeho poznatky shrnuje ve vysokoškolských skriptech Základy španělské lexikologie a Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky Publicistický styl Nejprve se podíváme na styl publicistický. Jak zmiňuje v článku Los titulares discursivos en la prensa cubana, na kterém spolupracoval s T. S. Heredií Vedey, publicistický styl někteří autoři 244 zahrnují mezi styly pracovní, jiní ho od pracovního stylu oddělují. Stojí totiţ na určitém pomezí na jedné straně plní funkci estetickou a přesvědčovací, na straně druhé text publicistického stylu by měl předávat co nejpřesnější informace a plní funkci informativní. 245 Dubský shledává zajímavou obzvláště slovní zásobu publicistického stylu, pro kterou je charakteristická rozmanitost lexikálních jednotek související s rozmanitostí denních zpráv a s rozmanitostí zaměření tiskopisů. 246 V publicistickém stylu se 237 DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu i sticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio, ISBN DUBSKÝ, Josef. Konstantní a potenciální sloţky odborného projevu. In. Cizí jazyky ve škole, roč. 6, Praha1962/ DUBSKÝ, Josef. Algunos rasgos del estilo de las cartas comerciales españolas. In. Español Actual 30, Madrid DUBSKÝ Josef. Elementos potenciales en el estilo comercial. In. Sborník prací kateder jazyků VŠE, Praha DUBSKÝ, Josef. Los rasgos característicos del español comercial. In Español Actual, Madrid DUBSKÝ, Josef. Transposiciones modales en el estilo de las cartas comerciales. In. Sborník prací o jazyce a překládání II/ DUBSKÝ, Josef. Los titulares discursivos en la prensa cubana. In. Ibero-americana Pragensia XI, Praha Dubský uvádí Josefa Václava Bečku. Bečka v České stylistyce z roku 1992 rozlišuje základní funkční styly, mezi které řadí styl umělecký a odborný a pragmatické funkční styly, které jsou zaměřeny na organizaci a potřeby ţivota ve společnosti, mezi které řadí styl publicistický, styl normativní (administrativní) a styl hospodářský. In. BEČKA, J. V. Česká stylistika. Praha: Academia s DUBSKÝ, Josef. Los titulares discursivos en la prensa cubana. In. Ibero-americana Pragensia XI, Praha 1978, s DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,1977, s

87 vyskytují častá synonyma, která mají zabránit opakování výrazů a často se zde také vyskytují méně často uţívaná slova a spojení. Dubský rozmanitost slovní zásoby ukazuje na slovesech, která se běţně objevují v tisku například namísto španělského slovesa decir. Jsou to slovesa jako manifestar / declarar / afirmar / señalar / poner de relieve / poner de manifiesto / subrayar / poner hincapié / anunciar / comunicar / comentar aj. Obdobně publicistický styl tíhne k uţívání méně běţných předloţkových spojení jako a fin de / en concepto de / con objeto de namísto předloţky para nebo namísto según bývá uţito spojeních jako con arreglo a / de acuerdo con / de acuerdo a / de conformidad con apod. V publicistickém stylu nalezneme i výrazy typické pro hovorový styl (familiarismy, slang, argot) a výrazy odborné, které ale jak Dubský zmiňuje, v daném kontextu ztrácejí na přesnosti u autora textu i u čtenáře. 247 Důleţitou funkcí publicistického stylu je funkce přesvědčovací nebo expresivní, té španělský jazyk docílí explicitním vyjádřením, např. tím, ţe vyjádří vztah řízenosti předloţkou a : (112) Mantienen precios a varios artículos en Argentina V Argentině udrţují ceny několika výrobků. 248 V rámci publicistických textů Dubského zajímaly i samotné novinové titulky. V jiţ zmíněném článku Los titulares discursivos en la prensa cubana autoři rozebírají novinové titulky v kubánském tisku a srovnávají výsledky se studiemi B. Steela 249. B. Steel se zabýval novinovými titulky převáţně ve španělském tisku a části Latinské Ameriky, nicméně do své studie nezahrnul tisk kubánský, jehoţ zahrnutí by podle Dubského a Vedey mohl výsledky zvrátit. Brian Steel v Clases de titulares en los periódicos españoles uvádí, ţe pořádek slov predikát-subjekt 250, který je expresivnější neţ subjekt-predikát-objekt, se v titulcích deníku ABC objevuje ve 2% a mezi 8% a 20% v ostatních zemích Latinské Ameriky. Po zmapování situace na Kubě, kde převaţují titulky slovesné (př. Regresó el grupo turístico sueco ABF que visitó a Cuba ) nad titulky nominálními (př. Huelga en París ), Dubský s Vedey docházejí k závěru, ţe 82% slovesných titulků má slovosled predikát-subjekt. 247 DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,1977,s DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, s STEEL, Brian. Los estilos funcionales y la enseñanza del idioma, In. Español Actual, 18, 1971, Tj. případ invertovaného slovosledu ze stylistického důvodu 87

88 5.2.2 Styl obchodních dopisů Josef Dubský sledoval chyby, kterých se dopouští ţáci ve svých písemných prací z obchodní korespondence. Všiml si, ţe zatímco ţáci bez větších problémů ovládají odbornou terminologii, často dělají chyby související s neadekvátním pouţitím potenciálních prvků. Při výběru potenciálních prvků je třeba dbát pozornosti, aby odpovídaly funkčnímu a stylistickému záměru. 251 Jak zmiňuje ve svých článcích, z hlediska slovní zásoby obchodní korespondence, lze sledovat určité tendence, které působí na výběr jazykových prostředků. Jednou z tendencí je přisuzování vlastností (děje) ţivých bytostí věcem neţivým. Například se upřednostní vazba los pedidos que están pendientes, před ustedes no ejecutaron los pedidos. 252 Také se místo bezpříznakových sloves označujících pojem existence jako jsou slovesa ser nebo existir, objevují příznaková slovesa jako aparecer (En su apreciable cuenta aparece un descubierto de ), arrojar (Los datos que arrojan nuestros libros ), adolecer (No adolece de error alguno la factura ), ofrecerse (Si se ofreciesen perspectivas favorables en otras plaza ) aj. 253 Dubský mluví o snaze dosáhnout větší dynamičnosti výpovědi a o snaze dosáhnout většího účinku pouţitím slov působivějších. 254 Druhou tendencí je snaha o dosáhnutí vyššího stupně zdvořilosti pouţitím výrazů jako su atenta místo su carta, los méritos que reúno místo mis méritos, pouţitím příznakových adverbií jako en la actualidad, con esta fecha místo bezpříznakového adverbia hoy nebo oslabením vyjádření rozkazu. Tam, kde čeština pouţije rozkazovací způsob, španělština mnohdy uţije budoucího času, neosobních vazeb a pasivních konstrukcí, popřípadě španělština vyuţívá vazeb s poděkováním, kdy staví do popředí osobu, která něco ţádá a osoba, po které je ţádáno, ustupuje do pozadí: (113) Uvědomte si váţnost naší situace a nespatřujte v tom nic jiného neţ - Vds. se harán cargo de los momentos por que atravesamos y no verán en ello otros fines que... (114) Přikročte k odeslání nových kopií Hay que proceder al envío de nuevas copias. 251 DUBSKÝ, Josef. Konstantní a potenciální sloţky odborného projevu. In. Cizí jazyky ve škole, roč. 6, Praha1962/1963, s DUBSKÝ, Josef, POLO, José. Aspectos lingu i sticos de las cartas comerciales. Madrid: Coloquio 1984, s DUBSKÝ, Josef. Konstantní a potenciální sloţky odborného projevu. In. Cizí jazyky ve škole, roč. 6, Praha1962/1963, s DUBSKÝ, Josef. Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1977, s

89 (115) Vaši objednávku jsme někam zaloţili Su pedido quedó traspapelado. (116) Les agradeceré vivemente que se sirvan dar las oportunas órdenes Dejte laskavě příslušné rozkazy. V Aspectos lingüísticos de las cartas comericales mluví také o tendencia aclaratoria o disimulativa, neboť např. ve větě las mercancías han de llegar a nuestros manos no más tarde el 31 del mes próximo je přesně vymezen datum vyexpedování, ale zároveň sdělení (rozkaz), ţe klient musí odeslat zboţí ve stanoveném čase, ztrácí na své síle. Čeština má oproti španělštině méně prostředků k oslabení rozkazu. K jeho oslabení uţívá slovíčka laskavě viz. věta (116). Úmysl, který by mohlo vyjádřit sloveso querer, španělština v obchodním dopise vyjádří např. vazbou nos vemos precisados nebo estamos determinados. Povinnost nebo nutnost bývá vyjádřena vazbami typu nos vemos precisados, nos es preciso vedle bezpříznakového slovesa deber. V jazyce španělských obchodních dopisů se upřednostňuje také jmenné vyjadřování pomocí substantiv, adjektiv, jmenných tvarů slovesných před slovesným vyjádřením. Například slovesné vyjádření v češtině ujišťuji Vás, ţe španělština vyjádří en la seguridad de que. Často se také objevují verbonominální vazby, které vedou k vyšší expresivnosti. Dochází k amplifikaci sdělení (hay un esfuerzo general x nos esforzamos, existe una fuerte demanda x se demandan apod.). 5.3 Skripta: Capítulos de estilística funcional comparada: Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky 255 vyšly v roce 1988 ve Státním pedagogickém nakladatelství Praha. Jedná se o skripta určená studentům překladatelství a tlumočnictví, a jelikoţ na téma stylistiky jako takové vyšlo mnoho publikací (Dubský zmiňuje například Stylistiku 256 Jozefa Mistríka, svoji Introducción a la estilística de 255 DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, MISTRÍK, Josef. Štylistika. Slovenské pedagogické nakl., Bratislava

90 la lengua 257 nebo Stylistiku španělského jazyka 258 Ladislava Trupa), orientují se především na porovnávací funkční stylistiku. Jejich základem jsou kromě jiných autorů převáţně studie Josefa Dubského. Skripta se skládají z devíti kapitol. První kapitola vysvětluje, co je to jazykový styl a stylistika, druhá od sebe rozlišuje termíny funkční a porovnávací stylistika, další kapitoly jsou věnovány překladatelským postupům (jako je transpozice, explicitace, amplifikace, modulace aj.), prostřednictvím kterých Dubský porovnává český a španělský jazyk a upozorňuje na zvláštnosti funkčních stylů. Předposlední kapitola zdůrazňuje další aspekty, které je při překladatelském procesu třeba brát v potaz a poslední kapitola obsahuje komentované příklady textů a cvičení. 257 DUBSKÝ, Josef. Introducción a la estilística de la lengua. La Habana: Universidad de Oriente TRUP, Ladislav. Štylistika španielskeho jazyka : Súčasný španielsky jazyk. Bratislava : Univerzita Komenského, Filozofická fakulta,

91 Závěr Jako cíl naší diplomové práce jsme si stanovili představení osobnosti a práce českého hispanisty Josefa Dubského v kontextu české a zahraniční hispanistiky. Pro dosaţení cíle jsme práci rozdělili do pěti kapitol. Dříve neţ jsme se v druhé kapitole seznámili s ţivotem Josefa Dubského, jsme v rámci první kapitoly zařadili jeho osobnost do kontextu české hispanistiky, která se v první polovině 20. století na našem území rodila a u jejíhoţ zrodu Dubský stál. Nastínili jsme vývoj česko-španělských (latinsko-amerických) vztahů od 10. do 20. století. Z hlediska vzniku oboru hispanistiky na českých vysokých školách, sám Dubský ve svých článcích popisuje, co čekalo lingvisty po 2. světové válce, kdy narostl zájem o španělský jazyk spojený s nárůstem obchodních vztahů se zeměmi Latinské Ameriky. Chyběly materiály pro výuku jazyka, bylo třeba zvýšit povědomí o španělsky píšících autorech, jejichţ knihy v československých knihovních fondech chyběly, bylo třeba dát základ vědecké práci a povznést rodící se hispanistiku na světovou úroveň jak uvádí, bylo třeba reorganizovat československé školství. Vedle Josefa Dubského u zrodu české hispanistiky stáli osobnosti jako Oldřich Bělič, Oldřich Tichý, Eugen Spálený, Bohumil Zavadl a další. Třetí, čtvrtá a pátá kapitola je věnována Dubského práci na poli gramatiky, lexikologie a sémantiky a stylistiky. Z hlediska gramatiky jsme shrnuli články, ve kterých se Dubský věnoval tématům slovosledu inverzi a kontextualizační funkci slovosledu, a následně aspektu a problematice nejednotné terminologie španělských slovesných časů. Inverze je princip, kdy je sloveso kladeno ve větě před gramatický subjekt. Dubský vychází z myšlenek zahraničních i českých lingvistů (M. D. L. Bolinger, O. Tichý, M. H. Meier a A. G. Hatcherová), kteří hledali příčiny inverze v sémantických a stylistických důvodech. Dubský doplňuje příčiny gramatické a rytmické. Rytmickým se ale ve své práci nevěnuje, neboť je zastáncem myšlenky T. Navarra Tomáse, ţe rytmický faktor souvisí s faktorem sémantickým. S tématem inverze souvisí téma kontextualizační funkce slovosledu, kdy Dubský tvrdí, ţe pořádek slov ve větě je prostředkem kontextualizace. Vychází s monografie Františka Daneše, který se zabýval tzv. kontextualizátory. Dubský se zabýval pouze konstrukcemi s volným slovosledem a tento přístup kritizuje G. Bruce Stiehm. 91

92 Vyjádření aspektu ve španělštině Dubský sledoval na perfektivních tvarech sloves (he estudiado estudié) a na opisných vazbách. Srovnával vyjádření aspektu ve španělštině a francouzštině. Navázal na lingvisty jako M. Criada de Vala, V. Pisaniho nebo J. Brunela. Jako pedagog a tvůrce učebnic si všímal problémů, které studentům způsobuje nejednotná terminologie španělských slovesných časů. Ve svém článku K španělské mluvnické terminologii představuje klasickou terminologii RAE a Andrése Bella, který se snaţil vystihnout funkci daného času a způsobu. Jak tvrdí Dubský není snadné pomocí určitého termínu vystihnout sémantický obsah a funkci dané formy a přiklání se k označování slovesných tvarů podle jejich formy (sloţené / jednoduché perfektum). Konec třetí kapitoly jsme věnovali Dubskému jako autoru učebnic. Představili jsme učebnice praktické, obchodní i odborné španělštiny. První učebnici schválenou Ministerstvem školstvím vydal jiţ v roce Ve čtvrtá kapitole zaměřené na lexikologii a sémantiku jsme se zabývali lexikogramatickými prostředky (srovnáním vyjádření adverbia v češtině a španělštině, funkcí předpon u českých sloves a jejich vyjádřením ve španělštině), oslabením sdělné hodnoty slovesa v případech tzv. formas descompuestas, verbos introductores a verbos de relación, explicitností španělského jazyka a lexikologickými výzkumy na Kubě. Formas descompuestas označuje Dubský verbonomiální konstrukce, které se vyznačují schopností rozloţitelnosti (např. dar un grito). Sémantický význam u těchto konstrukcí nese nominální sloţka a slovesná sloţka je pouze nositelem gramatických kategorií. Jelikoţ má sloveso oslabenou sdělnou hodnotu, můţe být substituováno (dar un beso arrear un beso apod.). Dubský upřednostňuje termín formas decompuestas před termíny jiných lingvistů (Menéndez Pidal perifrasis verbales, pseudoperífrasis, S. Gutiérrez Ordoñéz - sémès construits, Sara Suárez Solis - series fraseológicas verbales, L. Gracián Dautisco - frases sustantivas verbales, J. J. Staczek - descomposición léxica de los predicadores abstractos, Rolf Eberenz - lexema verbal complejo, J. Casares - locuciones significantes verbales). Verbos introductores jsou slovesa, která slouţí jako tzv. introdukční sloţka výpovědi uvádějí podmět (Amaneció un triste día de invierno.). Verbo de relación je například sloveso decir ve vazbě he oído decir que, které nám umoţní spojit sloveso oír s vedlejší větou začínající spojkou que. Formas descompuestas mají oslabenou sdělnou hodnotu z hlediska lexikálního plánu, verbos introductores a verbos de relación z hlediska syntaxe. 92

93 Z hlediska explicitnosti španělského jazyka Dubský navazuje na Františka Kopečného, který mluví o explicitaci v souvislosti s tzv. přechodovými prvky, které blíţe určují vztahy mezi dvěma nebo více jednotkami syntagmatu. Dubský porovnává češtinu se španělštinou, zmiňuje se o přechodových prvcích, které pokud sdělení obsahuje, jedná se o sdělení explicitní, naopak pokud je prvek vypuštěn, jedná se o sdělení implicitní (např. španělské explicitní he oído decir que a české implicitní slyšel jsem, Ø ţe ). Vedle sebe často mohou koexistovat vazby implicitní a explicitní a záleţí na daném funkčním stylu, která z vazeb bude upřednostněna. Během svého pobytu na Universidad de Oriente v Santiago de Cuba prováděl Dubský lexikologické výzkumy. Jeho snahou bylo zaktualizovat lexikografická díla, která byla do 70. let 20. století na Kubě publikována (Esteban Pichardo Diccionario provincial casi razonado de voces cubanas, José Miguel Macías Diccionario cubano etimológico, Fernando Ortiz Un catauro de cubanismos, Juan Miguel Dihigo Léxico cubano, Esteban Rodríguez Herrera Léxico Mayor de Cuba aj.). Na závěr kapitoly jsme představili skripta Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky a lexikografickou práci Josefa Dubského. Na slovnících Dubský často spolupracoval s Vladimírem Rejzkem. Poslední, pátá kapitola se zabývá tématy stylistiky. Dubský rozeznává styly hovorový, pracovní, odborný a umělecký. Zabýval se především charakteristickými rysy pracovního a odborného stylu. Josef Dubský navázal na Zdeňka Vančuru při rozlišování konstantních a potenciálních sloţek jazyka. Konstantní sloţkou se rozumí sloţka terminologická a frazeologická, která z daného funkčního stylu nelze vypustit a jejíţ pouţití v rámci jiného funkčního stylu by působilo podivně. Potenciální sloţku projevu tvoří ostatní jazykové prostředí, do kterého jsou konstantní sloţky v projevu zapojeny. Jedná se o prostředky, jejichţ uţití v rámci příslušného funkčního stylu není nezbytně nutné, nýbrţ je pouze moţné, tedy potenciální. Na základě Dubského článků jsme se dále podívali na charakteristické rysy publicistického stylu a stylu obchodních dopisů. Na závěr kapitoly jsme si stručně představili i skripta Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Diplomovou práci uzavírají přílohy, které obsahují přehled Dubského publikační činnosti včetně titulních stran slovníků a učebnic, z nichţ jsme v práci čerpali. Jak jsme zmínili na samém úvodu, studenti často citují Dubského ve svých diplomových, ale i disertačních prací. Odkazují se na Dubského práci v oblasti stylistiky 93

94 (Introducción a la estilística de la lengua, Capítulos de estilística funcional y comparada), jiní ho zmiňují ve spojitosti s termínem formas descompuestas a další ho následují v otázkách španělského slovosledu. Nicméně kromě práce amerického lingvisty Bruce Stiehma jsme se nesetkali s významnější kritikou studií Josefa Dubského. I to, ţe je Josef Dubský často citován, je důkazem jeho významnosti nejen pro českou hispanistiku. 94

95 Resumen El objetivo del presente TFM era presentar la figura y la obra del hispanista checo Josef Dubský y situarla en el contexto de la hispanística checa e internacional. Para alcanzar la meta hemos dividido el presente trabajo en cinco capítulos. Antes de que dedicáramos el segundo capítulo a la vida de Josef Dubský, en el primer capítulo lo colocamos en el contexto de la hispanística checa. Cabe mencionar que Josef Dubský pertenece a los iniciadores de la hispanística checa. Describimos las relaciones checoespañolas (checo-latinoamericanas) desde sus principios (desde el siglo X) hasta el siglo XX. Después de la segunda guerra mundial incrementó el interés por el español como consecuencia de la mejora de las relaciones comerciales con Latinoamérica. El propio Josef Dubský habla sobre los principios de la carrera de filología hispánica en las universidades checas en sus artículos. Menciona las dificultades que había en nuestro territorio carecíamos de manuales y diccionarios, hacía falta aumentar la conciencia respecto a los escritores hispanohablantes cuyas obras faltaban en los fondos de bibliotecas checas y eslovacas, hacía falta proporcionar una base del trabajo científico y dar fama a la hispanística checa. Era necesario reorganizar la educación universitaria. Junto a Josef Dubský los inicios de la hispanística checa están conectados con los nombres de Oldřich Bělič, Oldřich Tichý, Eugen Spálený, Bohumil Zavadil y otros. En los capítulos tres, cuatro y cinco prestamos atención a la labor de Josef Dubský. Su labor la dividimos según la rama de lingüística. En el capítulo tres hablamos sobre los temas de gramática, en el capítulo cuatro sobre los temas de lexicología y sémantica y en el cinco sobre los temas de estilística. Tratando de los temas de gramática resumimos los artículos en los que Dubský habla sobre el orden de palabras sobre la inversión y la función contextualizadora del orden de palabras y después sobre el aspecto y la incoherente terminología de los tiempos verbales en español. La inversión es un fenómeno lingüístico que consiste en anteponer el verbo ante el sujeto gramatical. Dubský concluye las ideas de los lingüístas checos y extranjeros (M. D. L. Bolinger, O. Tichý, M. H. Meier a A. G. Hatcher), quiénes buscaban los motivos de la inversión en causas sémanticas y estilísticas. Dubský añade causas gramaticales y rítmicas. Sin embargo, a las causas rítmicas no presta atención ninguna ya que está de acuerdo con T. Navarro Tomás quién dice que que el factor rítmico está vinculado con el factor sémantico. Con la inversión está 95

96 conectado el tema de la función contextualizadora del orden de palabras. Dubský cree que el orden de palabras es un medio de contextualización. Parte de la monografía de František Daneš quién hablaba de los contextualizadores. A Dubský le critica Bruce Stiehm porque sus estudios incluyen solo las construcciónes con el orden de palabras libre. Respecto a la expresión del aspecto en español Dubský estudiaba los tiempos perfectivos del verbo español (he estudiado estudié) y las perífrasis verbales. Comparaba cómo se expresa el aspecto en español y en francés. Partía de las ideas de M. Criado de Val, V. Pisani o J. Brunel. Habiendo sido profesor y autor de muchos manuales del español se fijaba en los problemas que tenían los estudiantes con la terminología de los tiempos verbales. En su artículo K španělské mluvnické terminologii presenta la terminología de la RAE y de Andrés Bello, cuya intención era sobre todo captar y con el término expresar la función de cada tiempo y modo verbales. Según Dubský se ve complicado expresar la función y el valor sémantico de dicha forma y por eso prefiere llamar los tiempos verbales según su forma (el préterito compuesto / el préterito simple). Al final del tercer capítulo enseñamos diferentes tipos de manuales que hizo Josef Dubský. Se trata de los manuales de la lengua práctica, comercial y técnica. Su primer manual aprobado por el Ministerio de la Educación fue publicado ya en el año En el capítulo cuatro nos centramos en los temas de lexicología y sémantica. Hablamos sobre los medios léxico-gramaticales (Dubský comparaba la manera de expresar el adverbio en checo y en español y los verbos con un prefijo con función sémantica en checo y su expresión en español); sobre el valor comunicativo del verbo español y los verbos introductores, verbos de relación y las construcciones llamadas formas descompuestas; sobre la explicitación y sobre las investigaciones lexicológicas de Dubský en Santiago de Cuba. Formas descompuestas son, según Dubský, construcciones verbo-nominales cuyo rasgo característico es la capacidad de descomposición (p.ej.: dar un grito). El valor sémantico lo lleva en estos casos el componente nominal mientras que el componente verbal lleva solo las categorías gramaticales. Ya que el valor comunicativo del verbo es debilitado, el verbo puede ser sustituido (p.ej.: dar un beso arrear un beso etc.). Dubský prefiere el término formas descompuestas ante los términos de otros lingüístas (Menéndez Pidal perifrasis verbales, pseudoperífrasis, S. Gutiérrez 96

97 Ordoñéz - sémès construits, Sara Suárez Solis - series fraseológicas verbales, L. Gracián Dautisco - frases sustantivas verbales, J. J. Staczek - descomposición léxica de los predicadores abstractos, Rolf Eberenz - lexema verbal complejo, J. Casares - locuciones significantes verbales). Los verbos introductores son los verbos que introducen al sujeto (Amaneció un triste día de invierno.). Son antepuestos al sujeto y como se encuentran en la posición tématica son dinámicamente la parte más débil. Un verbo de relación sería el verbo decir en las construcciones como he oído decir que donde el verbo decir conecta el verbo oír con la conjunción que. Hablando sobre la explicitación Dubský parte del trabajo de František Kopečný quien menciona los elementos de transición. Estos elementos determinan las relaciones entre las unidades del sintagma. Dubský compara el checo con el español y los enunciados que contienen los elementos de transición los llama explícitos y los que carecen del elemento de transición los llama implícitos. (P.ej.: en español, la construcción explícita he oído decir que y en checo, la construcción implícita slyšel jsem, Ø ţe ). Además, al mismo tiempo en el mismo idioma pueden coexistir las construcciones explícitas e implícitas y depende del estilo funcional cuál de las construcciones utilice. Durante su estancia en la Universidad de Oriente en Santiago de Cuba, Dubský se dedicaba a las investigaciones lexicológicas. Su intención era actualizar los trabajos lexicográficos que se habían publicado en Cuba hasta los años 70 del siglo XX (Esteban Pichardo Diccionario provincial casi razonado de voces cubanas, José Miguel Macías Diccionario cubano etimológico, Fernando Ortiz Un catauro de cubanismos, Juan Miguel Dihigo Léxico cubano, Esteban Rodríguez Herrera Léxico Mayor de Cuba etc.). Terminamos el capítulo describiendo el manual Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky y los diccionarios de Josef Dubský. En los diccionarios a veces colaboraba con Vladimír Rejzek. El último capítulo trata los temas de estilística. Dubský distingue entre el estilo coloquial (conversacional), laboral (de trabajo), especializado científico (técnico) y el estilo artístico (estético). Parte de la distinción de Zdeněk Vančura quién habla de los elementos constantes y pontenciales de la lengua. Los elementos constantes son los términos y los elementos fraseológicos, no se pueden omitir del dicho estilo funcional y al mismo tiempo su utilización fuera del estilo en cuestión se considera como inadecuada. Los elementos potenciales son medios de expresión de la lengua común y 97

98 su uso no es indispensable en el estilo funcional en cuestión. Se pueden omitir. Partiendo de los artículos de Dubský además vimos los rasgos característicos del estilo publicístico y el estilo de las cartas comerciales. Al final presentamos el manual Capítulos de estilística funcional y comparada del dicho autor. El presente TFM tiene anexos que contienen un sumario de los artículos, manuales y monografías de Josef Dubský incluyendo las portadas de los diccionarios y manuales que mencionamos más en detalle. Asímismo como mencionamos en el inicio del presente TFM, muchos estudiantes siguen su labor y muchos lo citan en sus trabajos finales. Algunos parten de sus manuales como Introducción a la estilística de la lengua, Capítulos de estilística funcional y comparada, otros lo mencionan hablando sobre las formas descompuestas o hablando sobre el orden de palabras. Sin embargo, no encontramos otra crítica que quepa mencionar excepto la de Bruce Stiehm. El hecho de que Dubský sea un lingüísta de referencia también demuestra su gran importancia para la hispanística checa e internacional. 98

99 Příloha č. 1: Přehled článků sepsaných Josefem Dubským (řazeno chronologicky) DUBSKÝ, Josef. Dr. Juan Terlingen: los italianismos en español desde la formación del idioma hasta principios del siglo XVII. In. ČMF 1946, Roč. 30 DUBSKÝ, Josef. Substantivní sloh ve španělštině. In. ČMF 1948, Roč. 31, č. 3 DUBSKÝ, Josef. O pasivních vazbách v románských jazycích. In. ČMF 34, Praha 1950 DUBSKÝ, Josef. La periphrase dar plus nom en espagnol. In. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1956, roč. 5, č. A4, s. [77]-80 DUBSKÝ, Josef. K španělské mluvnické terminologii. In. Cizí jazyky ve škole, Praha 1957 DUBSKÝ, Josef. Konverzační texty a konverzace. In. Cizí jazyky ve škole 1957 DUBSKÝ, Josef. O. K. Vasil jeva-švede G.V. Stěpanov: Grammatika ispanskogo jazyka. In: Cizí jazyky ve škole, roč. 1, č. 7, s DUBSKÝ, Josef. Atténuation de la valeur aspectuelle de la périphrase du verbe venir de suivi de l infinitif. In. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1957, roč. 6, č. A5, s. [101]-104 DUBSKÝ, Josef. Hospodářský jazyk v cizojazyčném vyučování. In. Cizí jazyky ve škole V, Praha 1958 DUBSKÝ, Josef. L'attribut pronominal dans l'appel et I'exclamation.In. Philologica Pragensia, Praha 1958 DUBSKÝ, Josef. Josef Horáček: Španělská mluvnice. In. Cizí jazyky ve škole V, Praha 1958 DUBSKÝ, Josef. Dvakrát o španělské literatuře. In. Cizí jazyky ve škole V, Praha 1958 DUBSKÝ, Josef. Hispanistické deskriptivní studie. In. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1959, roč. 8, č. A7, s DUBSKÝ, Josef. Poznámky ke španělskému subjuntivu. In. Cizí jazyky ve škole III, Praha 1959 DUBSKÝ, Josef. D. M. Crabb: A comparative study of word order in Old Spanish and Old French prose works. In. ČMF 41, Praha 1959 DUBSKÝ, Josef. Z jihoamerické lingvistiky. In. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1960, roč. 9, č. A8, s. [143]

100 DUBSKÝ, Josef. L inversion en espagnol. In. Sborník Prací Filosofické Fakulty Brněnské Univerzity, A8, 1960 DUBSKÝ, Josef. Logique, Langage, et théorie de l information. In. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1960, roč. 9, č. A8, s. [111]-122 DUBSKÝ, Josef. Španělské perfektum. In. Cizí jazyky ve škole IV, Praha 1960/1961 DUBSKÝ, Josef. L aspect du verbe et l action verbale en français et en espagnol. In. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1961, roč. 10, č. A9, s. [157]-164 DUBSKÝ, Josef. Poznámky ke studiu a znalosti španělštiny u nás. In. Cizí jazyky ve škole V, Praha 1961/1962 DUBSKÝ, Josef. Poznámky k tzv. nadbytečnému zájmennému předmětu ve španělštině. In. Cizí jazyky ve škole V, Praha 1961/1962 DUBSKÝ, Josef. Konstantní a potenciální sloţky odborného jazykového projevu. In. Cizí jazyky ve škole VI, Praha DUBSKÝ, Josef. Na pomoc španělštinářům a výuce španělštiny. In. Cizí jazyky ve škole VI,Praha 1962/1963 DUBSKÝ. Josef. Něco více neţ trénink. In. Cizí jazyky ve škole VI, Praha 1962/1963 DUBSKÝ, Josef. Formas descompuestas en el español antiguo. In. Revista de filología española. Roč. 46, č. 1/2, 1963 DUBSKÝ, Josef. L opposition verbo-nominale en espagnol. In. Philologica Pragensia VII, Praha 1964 DUBSKÝ, Josef. Apuntes sobre la lingüística en Cuba. In. Philologica Pragensia VII, Praha 1964 DUBSKÝ, Josef. El campo sintagmático de las formas descompuestas en español. In. Revista de la Universidad de la Habana 1964 DUBSKÝ, Josef. Apuntes sobre los principios de la Escuela lingüistica de Praga, Universidad de la Habana XXVIII-170/1964 DUBSKÝ, Josef. K frekvenčnímu rozboru potenciálního lexika odborného jazyka. In. Cizí jazyky ve škole VIII, Praha 1964/1965 DUBSKÝ, Josef. Americká španělština ve výuce. In. Cizí jazyky ve škole VIII, Praha , s. 5-9 DUBSKÝ, Josef. Intercambio de componentes en las formas descompuestas españolas. In. Bulletin Hispanique roč. 67, č. 3-4,

101 DUBSKÝ, Josef. Las unidades estilístico-gramaticales en las cartas comerciales españolas. In. Sborník jazykovědných a metodických prací kateder jazyků VŠE v Praze a VŠE Bratislava I.,1965 DUBSKÝ, Josef. A propósito de una clasificación lexicográfica. In. Philologica Pragensia IX, Praha 1966 DUBSKÝ, Josef. Composition, Descomposition et Derivation. In. Lingua 16, Amsterdam 1966 DUBSKÝ, Josef. Infinitivo en la réplica.in. Español Actual 8, Madrid 1966 DUBSKÝ, Josef. Funkce jmenných tvarů v hovorové španělštině. In. Cizí jazyky ve škole X, Praha , s. 5-9 DUBSKÝ, Josef. Al aspecto estilístico de un fenómeno lingüístico. In Philologica Pragensia 1967 DUBSKÝ, Josef. Al márgen de un rasgo del léxico hispanoamericano. In Iberoamericana Pragensia XI, Praha 1968 DUBSKÝ Josef. Elementos potenciales en el estilo comercial. In. Sborník prací kateder jazyků VŠE, Praha 1969 DUBSKÝ, Josef. Protiklad konstantních a potenciálních sloţek lexika odborného funkčního stylu. In. Sborník prací jazykových kateder VŠE, Praha 1969 DUBSKÝ, Josef. Funkční stylistika a cizojazyčná výuka. In. Zborník materiálov katedry jazykov VŠE, Bratislava 1971 DUBSKÝ, Josef. The Prague Conception of Functional Style. In. Prague School of Linguistics and Language Teaching. Ed. By V. Fried. London, 1972 DUBSKÝ, Josef. Symposium o kontrastivní analýze španělštiny v Neuchatelu In. ČMF 54, Praha 1972 DUBSKÝ, Josef. Estructuración sémantica de modismos. In. Iberoamericana Pragensia VIII, Praha 1974 DUBSKÝ, Josef. Transposiciones modales en el estilo de las cartas comerciales. In. Sborník prací o jazyce a překládání II/1974 DUBSKÝ, Josef. Lexikografický výzkum na Kubě. In. Cizí jazyky ve škole XVIII, Praha 1974 DUBSKÝ, Josef. Algunos rasgos del estilo de las cartas comerciales españolas. In. Español Actual 30, Madrid 1975 DUBSKÝ, Josef. Los rasgos característicos del español comercial. In Español Actual, Madrid

102 DUBSKÝ, Josef. Introducción a la estilística de la lengua. In. Selección de lecturas para la redacción, La Habana 1975 DUBSKÝ, Josef. La situación de los estudios del español en Checoslovaquia.Boletín de AEPE VIII (1976), 15: DUBSKÝ, Josef. El momento actual de las publicaciones hispánicas en los países socialista de Europa. Boletín de la Asociación Europea de Profesores de Español Año X. Núm. 17. Octubre 1977 DUBSKÝ, Josef. Los titulares discursivos en la prensa cubana. In. Ibero-americana Pragensia XI, Praha 1978 DUBSKÝ, Josef. Explicitación e implicitación, su aplicación en el análisis lingüístico. In. Acta de simposio, Leipzig 1978 DUBSKÝ, Josef. Rección nominal explícita e implícita. In. Iberoamericana Pragensia XII, Praha 1978 DUBSKÝ, Josef. Informe sobre el congreso internacional de la A.E.P.E. In. Iberoamericana Pragensia XII, 1978 DUBSKÝ, Josef. Die Explizitation und Implizitation und ihre Anwendung in der linguistischen Analyse. In. Linguistische Arbeitsberichte, Universität Leipzig 25, 1979 DUBSKÝ, Josef. Porovnávací stylistika a odborný překlad. In: AUC - Philologica 4-5, Slavica Pragensia XXIII, UK, Praha 1980, s DUBSKÝ, Josef. Poznámka k otázce slovesného vyjadřování ve španělštině z překladatelského hlediska. Slavica Pragensia 24, 1981 (1984) DUBSKÝ, Josef. Un varlante del español cubano. In. Ibero-americana Pragensia XIV, Praha 1980 DUBSKÝ, Josef. Estudios hispánicos en la formación de traductores e intérpretes. In. Ibero-americana Pragensia XV, Praha 1981 DUBSKÝ, Josef. Análisis cuantitativo de unidades léxicas transláticas del habla cubana. In. Estudios sobre el léxico del español en América. Leipzig 1982 DUBSKÝ, Josef. El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español. In. Español Actual XXII, Madrid 1984 DUBSKÝ, Josef. Sémantica y lexicología del español. In. Ibero-americana Pragensia XXII, Praha 1988 DUBSKÝ, Josef. Sobre el valor comunicativo del verbo español. In. Romanistica Pragensia, Roč. 16.,

103 DUBSKÝ, Josef. Tercer coloquio internacional de lingüística hispánica (Leipzig). In. Ibero-americana Pragensia XXII, Praha 1989 DUBSKÝ, Josef. El campo léxico de los verbos de introducción, de relación, de apoyo y verbos formemáticos. In. WOTJAK, G, RODRÍGUEZ, A.V. La descripción del verbo español DUBSKÝ, Josef. Al márgen de la complementariedad léxico-sintáctica en español. In. Hispanina Posnaniensa, I DUBSKÝ, Josef. La función contextualizadora del orden de palabras en español. In. Ibero-americana pragensia 1991 DUBSKÝ, Josef. Medios léxico-gramaticales de comunicación. In. Linguística Pragensia 1993 DUBSKÝ, Josef. Sborník jazykovědných a metodických prací katedry románských jazyků VŠE. In. ČMF 1993, Roč. 75 DUBSKÝ, Josef. Lexikon der Romanistischen Lingvistik. In. Linguistica Pragensia 1994 DUBSKÝ, Josef. El orden de palabras en español y la cohesión contextual. In. Studia Romanística 1995 (1999), s DUBSKÝ, Josef. E.Lorenzo, El español de hoy. In. Linguistica Pragensia 1997 DUBSKÝ, Josef. Debilitamiento del valor comunicativo del verbo español. In. Wotjak, G. (ed.) (1998a), s

104 Příloha č. 2: Přehled monografií a učebnic zaměřených na španělský jazyk DUBSKÝ, Josef. Učebnice španělského jazyka pro I. a II. ročník vyšších obchodních škol. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, DUBSKÝ, Josef. Učebnice španělského jazyka pro I. a II. ročník obchodních akademií. Praha: Státní nakladatelství, /180 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Pomocné texty ze španělštiny. Praha: Spolek posluchačů inţenýrství komerčního, /24 s./ DUBSKÝ, Josef. Učebnice španělštiny, španělština hovorem i obrazem v 50 cvičeních pro kursy a samouky. Praha: Kvasnička a Hampl, /335 s./ DUBSKÝ, Josef. 100 španělských obchodních dopisů. Praha: František Šmíd, /133 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Lecturas españolas, španělská čítanka pro obchodní akademie. Praha: Státní nakladatelství, /233 s./-/- DUBSKÝ, Josef, MILDE, Josef. El checo sin aprender: guía práctico del idioma checo y de la República Checoslovaca, Praha 1948 DUBSKÝ, Josef. Česko-španělská obchodní frazeologie se sbírkou základních dopisů a s česko-španělským a španělsko-českým slovníčkem pro zahraniční obchod. Praha: Průmyslové vydavatelství, /112 s./1. vyd./3 tisíce výtisků DUBSKÝ, J., CARRASCO, A. Cvičebnice hospodářské španělštiny 1. Praha: SPN, DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Cvičebnice hospodářské španělštiny. Klíč a slovník. Praha: SPN, /374 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Cvičebnice hospodářské španělštiny 2. Praha: SPN, /365 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, HVÍŢĎALA, Vladimír. Španělština pro 2. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha, SPN, /187 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír, HVÍŢĎALA, Vladimír. Španělština pro 3. a 4. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha: SPN, /301 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef. a kol. Uvedení do románského jazykozpytu: určeno pro posluchače fakulty filosofické a filologické, Praha: SPN

105 DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělská obchodní korespondence pro 3. a 4. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha: SPN, /151 s./1. vyd./3220 výtisků DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělština, odborné texty pro 3. a 4. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha: SPN, /161 s./1. vyd./3 tisíce výtisků DUBSKÝ, Josef. Úvod do dějin španělského jazyka. Praha, SPN, /73 s./1. vyd./210 výtisků DUBSKÝ, Josef. Fonction communicative du verbe espagnol. Brno 1959 DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Cvičebnice hospodářské španělštiny. Klíč a slovník. Praha: SPN, /348 s./2. vyd./4 tisíce výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Cvičebnice hospodářské španělštiny 1. Praha: SPN, /287 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Cvičebnice hospodářské španělštiny 2. Praha: SPN, /395 s./2. vyd./4 tisíce výtisků DUBSKÝ, Josef. Španělská mluvnická cvičení, učební text pro kursy jazykových škol. Praha: Studijní a informační ústav odboru školství, /141 s./1. vyd./400 výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO Antonio, HOYER, Karel. Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /269 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, HVÍŢĎALA, Vladimír. Španělština pro 2. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha, SPN, /185 s./2. vyd./5 tisíc výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO Antonio. Španělština pro jazykové školy 2. Praha: SPN, /262 s./1. vyd./10 tisíc výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO Antonio, HOYER, Karel. Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /271 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír, HVÍŢĎALA, Vladimír. Španělština pro 3. a 4. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha: SPN, /301 s./2. vyd./5 tisíc výtisků DUBSKÝ, Josef, ZÝCHOVÁ, Irena, KRAUTMAN, Josef. Španělské učební texty. Praha: SNTL, /155 s./1. vyd./350 výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO Antonio. Španělština pro jazykové školy 2. díl. Praha: SPN, /262 s./2. vyd./4 tisíce výtisků DUBSKÝ, Josef. Španělština pro ekonomy. Praha: SPN, /232 s./1. vyd./1280 výtisků 105

106 DUBSKÝ, Josef. Španělština pro ekonomy. Klíč k učebnímu textu. Praha, /75 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, PAVLÍKOVÁ, Sylva. Španělština pro vědecké a odborné pracovníky. Základní kurs. Praha: NČSAV, /388 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Mluvnické minimum ze španělštiny..praha: SPN, 1966 DUBSKÝ, Josef, STŘIHAVKA, Jaroslav. Španělština pro jazykové školy 4. Praha: SPN, /303 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio, HOYER, Karel: Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /271 s./3. vyd./1500 výtisků DUBSKÝ, Josef, ZÝCHOVÁ, Irena, KRAUTMAN, Josef. Španělské učební texty. Praha: ČVUT, /125 s./dotisk 1. vyd./100 výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio, HOYER, Karel. Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /271 s./4. vyd./- DUBSKÝ, Josef, ŠPINKOVÁ, Eva, SERANO, Delly, Španělština pro hospodářskou praxi I. Praha: SNTL, /461 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělština pro hospodářkou praxi II. Praha: SNTL, /351 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, ZÝCHOVÁ, Irena, KRAUTMAN, Josef. Španělské učební texty. Praha: ČVUT, /125 s./dotisk 1. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Školství v Latinské Americe. Praha: Ústav školských informací při ministerstvu školství ČSR, Školství v zahraničí. DUBSKÝ, Josef.Selección de lecturas para redacción. Editorial Pueblo y Educación. La Habana, 1975 DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělština pro střední ekonomické školy, odborná četba a korespondence. Praha: SPN, /210 s./1. vyd./2 tisíce výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Španělština pro jazykové školy 2. Praha: SPN, /265 s./3. vyd./2 tisíce výtisků DUBSKÝ, Josef. Základy lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. DUBSKÝ, Josef. Observaciones sobre el léxico santiaguero. Praha: S. n., /44 s./ (doktorská disertace) DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio, HOYER, Karel. Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /271 s./5. vyd./- 106

107 DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Španělština pro jazykové školy 2. Praha: SPN, /265 s./4. vyd./4010 výtisků DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio, HOYER, Karel. Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /270 s./6. vyd./10 tisíc výtisků DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír, ŠPINKOVÁ, Eva, SERANO, Delly. Španělština pro hospodářkou praxi I. Praha: SNTL, /460 s./2. vyd./4200 výtisků DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělština pro hospodářkou praxi II. Praha: SNTL, /351 s./2. vyd./2700 výtisků DUBSKÝ, Josef, ŠPINKOVÁ, Eva, SERANO, Delly. Moderní učebnice španělštiny. Praha: SNTL, /461 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, ŠPINKOVÁ, Eva, SERANO, Delly. Moderní učebnice španělštiny. Praha: SNTL, /461 s./2. nezm. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělština pro hospodářkou praxi II. Praha: SNTL, /351 s./2. vyd./2700 výtisků DUBSKÝ, Josef. POLO, José. Aspectos lingüísticos de las cartas comerciales. Madrid 1984 DUBSKÝ, Josef, CARRASCO, Antonio. Španělština pro jazykové školy 2. Praha: SPN, /265 s./5. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Capítulos de estilística funcional comparada: kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988 DUBSKÝ, Josef a kol. Moderní učebnice španělštiny. Praha: SNTL, /461 s./3. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Španělština pro jazykové školy 2. Praha: SPN, /343 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /331 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Španělština pro začátečníky. Praha: Okno do světa, /91 s./ -/- DUBSKÝ, Josef a kol. Španělština pro jazykové školy 1. Praha: SPN, /331 s./3. vyd./- DUBSKÝ, Josef, KRBCOVÁ, Milada a kol. Španělština pro jazykové školy 2. Praha: SPN, /344 s./2. vyd./- 107

108 Příloha č. 3: Přehled slovníků DUBSKÝ, Josef. Klíč a slovník k učebnici španělštiny. Praha: Kvasnička a Hampl, /111 s./-/- DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovníček k španělské čítance pro obchodní akademie Lecturas Españolas. Praha: Státní nakladatelství, DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, /780 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: SPN, /907 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, /780 s./2. vyd./15 tisíc výtisků DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: SPN, /1265 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Česko-španělský slovník. Praha: SPN, /907 s./dotisk 1. vyd./32 tisíc výtisků DUBSKÝ, Josef a kol. Velký španělsko-český slovník, díl 1, A-H. Praha: Academia, /956 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Velký španělsko-český slovník, díl 2, I-Z. Praha: Academia, /846 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, /1212 s./3. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, /1175 s./4. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: SPN, /1265 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: SPN, /1285 s./3. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, /1212 s./4. přepr. vyd./- DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, /1212 s./5. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Velký španělsko-český slovník, díl 1, A-H. Praha: Academia, /958 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Velký španělsko-český slovník, díl 2, I-Z. Praha: Academia, /873 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: SPN, /1265 s./4. vyd./- 108

109 DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Velký česko-španělský slovník, díl 1, A-O. Voznice, Praha: Leda, Academia, /1161 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Velký česko-španělský slovník, díl 2, P-Ţ. Voznice, Praha: Leda, Academia, /1309 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělsko-český slovník. Praha: Leda, /777 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Velký španělsko-český slovník, díl 1, A-H. Praha: Academia, /958 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef a kol. Velký španělsko-český slovník, díl 2, I-Z. Praha: Academia, /873 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Praha: Leda, /796 s./1. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Česko-španělský slovník. Voznice: Leda, /801 s./2. vyd./- DUBSKÝ, Josef, REJZEK, Vladimír. Španělsko-český slovník. Praha: Leda, /777 s./2. vyd./- 109

110 Příloha č. 4: Obálky použitých učebnic španělštiny a slovníků Mluvnické minimum ze španělštiny, Praha: SPN, 1966 Moderní gramatika španělštiny. Plzeň: Fraus, 1999 Španělština pro jazykové školy, Praha: SPN, 1990 Španělština pro vědecké a odborné pracovníky. Základní kurs. Praha: NČSAV, 1966 Moderní učebnice španělštiny, Praha: SNTL, 1991, 3.vyd. Španělská obchodní korespondence pro 3. a 4. ročník hospodářských škol se čtyřletým studiem. Praha: SPN,

111 Španělština pro ekonomy, Praha: SPN, 1964 Velký česko-španělský slovník: Gran diccionario checo-español. Praha: Academia, Capítulos de estilística funcional y comparada: Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky, Praha: SPN, 1988 Česko-španělský slovník: nové výrazy!. Praha: Leda, 2000 Základy španělské lexikologie. Praha: SPN, Španělsko-český slovník. Praha: SPN Česko-španělský slovník. Praha: SPN, 1964, 2. vydání Velký španělsko-český slovník. Praha: Academia

112 Španělsko-český slovník: Nové výrazy! Praha: Leda,