Rozhovor: Vítek Voseček Na cestě: Český ráj Kulturní koutek: Pankáč na Jazzu 2 Křižovatka

Transkript

1 Rozhovor: Vítek Voseček Na cestě: Český ráj Kulturní koutek: Pankáč na Jazzu 2 Křižovatka Ringo turnaj Tábory Dopis z Afriky Darování krve O poklad hradeckých měšťanů Konfederace politických vězňů HK Národní muzeum Kratochvilné hry Vánožní ozdoby Betlémské světlo Assassin vampire Tříkrálová sbírka

2 Vážení čtenáři, předpokládám, že až budete číst toto prosincové číslo skautflexu, budou se na vás Vánoce valit plným proudem ze všech stran. Pokud jako já úplně nemusíte ve frontě u pokladny poslouchat vánoční koledy, pojďte se vrátit se mnou ještě o měsíc zpět do listopadových dnů. Připomínali jsme si dvacáté výročí pádu komunistického režimu, v těchto dnech si připomínáme dvacet let od opětovného obnovení skautingu a pro mě osobně to bude dvacet let, co jsem skautem. Právě jako zástupce hradeckých skautů jsem byl pozván na setkání Konfederace politických vězňů, o kterém si můžete přečíst v samostatném článku. Tváří v tvář lidem, kteří se zhruba ve vašem věku nesmířili s nastupujícími poměry, a ať už menšími, či většími činy proti tomu bojovali, si uvědomíte, jak vzácná a nesamozřejmá je svoboda a demokracie. To, že většina z nich za to byla v lepším případě režimem perzekvována, v horším si odseděla pár let v lágrech, vám asi nemusím zdůrazňovat. Rád bych alespoň touto cestou vyjádřil poděkování všem, kteří v sobě našli odvahu a díky kterým mohu já i vy žít ve svobodném světě. Bývalý královéhradecký hejtman pan Bradík ve svém projevu na setkání hezky vyjádřil, že právě jejich, pro okolí nesmyslné činy, které nemohly proti celému kolosu obstát, měly svou cenu. Oni totiž nečekali, že to za ně udělá někdo jiný. Slýcháváme kolem sebe pojem občanská angažovanost, co sní? Svět, ve kterém žijeme, stejně jako skauting, bude takový, jaký si jej uděláme. Nebuďte k němu lhostejní a nenechte rozhodování pouze na druhých. Tuto chybu dělá český národ až příliš často. Doporučuji vám přečíst si některé z příběhů na -politickych-veznu.html. Byli to ve své době obyčejní mladí lidé, tak jako vy, jen jim nebylo jedno, co se kolem děje. Zamýšleli jste se nad tím, zda byste v sobě našli dost odvahy stejně jako oni? Pokud ne, zkuste to někdy... A jinak vám přeji samozřejmě příjemné a pohodové Vánoce, nejlépe v rodinném kruhu či s přáteli a milými. Tomáš Merta PS: Zdeněk Kovařík Kik převzal 28. října na pražském hradě z rukou presidenta republiky pana Klause státní vyznamenání, medaili za zásluhy II. stupně, za obnovu skautingu v Hradci Králové. 2

3 Máš rád akční hry? Miluješ pocit strachu a neznáma? Tu chvíli, kdy ti srdce už už vyskočí z hrudníku? Pak právě pro tebe jsou určeny následující řádky. Hru Assassiny určitě už všichni znáte. Mezi skauty ji přezdíváme lžičkovaná. Jde o dlouhodobou hru na pozadí vašeho běžného života, ve které má každý hráč za úkol někoho oddělat. Mezi rovery jsme ji hráli zhruba před dvěma lety. Máte chuť si hru zopakovat? Nebo si ji prostě zahrát i když přesně nevíte, o co jde? Máme pro vás jedinečnou nabídku zahrát si Assassiny předělané do upírské tématiky. Výhodou hry oproti té minulé je, že ji nebudou hrát pouze skauti, vlastně ji ani skauti neorganizují, takže pátrání po případných obětech bude o dost zajímavější Vrcholí boj mezi jednotlivými klany o moc. V čele každého klanu stojí Starší, který jako jediný chodí na pravidelné schůzky, kde se řeší uplynulý a nastávající týden, dostává úkoly a odměny. V klanu smí být až deset hráčů - upírů. Všichni se snaží oslabit ostatní klany, plnit nejrůznější zrůdné úkoly a tím vyvíjet zajímavě vymyšlený průběh děje. Podrobné informace najdeš na Vampire Hra bude začínat v únoru nebo březnu, ale je třeba se přihlásit co nejdříve. Pokud budeš mít nějaké dotazy ohledně hry, piš organizátorovi Tomáši Hakovi na mail tomashaku@gmail.cz, nebo na icq (Želva, sk) V minulém čísle jsem vám slíbil finální informace o Betlémském světle. Velmi krásně vše shrnul Fugas ve své pozvánce, nechme jej tedy mluvit. Milí přátelé, kamarádi a všichni lidé dobré vůle, v předvečer Štědrého dne se každoročně společně scházíme, abychom svým blízkým a svým přátelům popřáli hezké Vánoce. I letos se takto sejdeme 23. prosince v 18 hodin u Vánočního stromku na Velkém náměstí v Hradci Králové. Našimi hosty opět budou mons. Dominik Duka OP a Milan Skácel Kobra, zve Fugas. A co nás na náměstí čeká? Společně si zazpíváme koledy, setkáme se s lidmi, které jsme dlouho neviděli a odnese si domů světlo, které pochází přímo z města Betléma. Doporučuji přinést si s sebou lucerničku nebo skleničku se svíčkou. Nechte předvánoční shon doma a přijďte krásně započít vánoční svátky! Prosím šiřte tuto zprávu všem lidem, které byste tam rádi viděli, třeba i oni by Vám rádi popřáli hezké Vánoce osobně! Těšíme se na Vás! doplnil Fugas. 23. prosince, Velké náměstí 3 Co více dodat? Tak tedy 23. prosince v 18 hodin u Vánočního stromku. (kj, Fugas)

4 O poklad Hradeckých měšťanů, tak se jmenuje zážitková hra, která se v listopadu konala na starém městě. Hra s bohatou tradicí, byla přesto pro většinu účastníků žádanou novinkou. Poprvé byla totiž uspořádána pro všechny hradecké skauty a skautky. I na organizátorech z 1. oddílu střediska Želivák bylo vidět, že s tak hojnou účastí nepočítali. Na Malém náměstí se před třetí hodinou odpolední mačkala snad stovka dětí. Siggi se svým týmem se však nezalekl, vyšplhal na kašnu a statečně se jal vysvětlovat pravidla. Jednalo se o klasickou hledačku indícií v zákoutích starého města, prchání před zlotřilými padouchy a pátrání po bohatém pokladu. Líbil se mi prvek vybíjení se družinek navzájem, dodával hře dynamičnost a napětí. Trochu mě zklamal chybějící symbolický rámec, který by hře jistě dodal na atmosféře. Naše malé světlušky neměly sice proti čtrnáctiletým skautům šanci, přesto odcházely domů nadšené a plné nových vědomostí o svém rodném městě. Ráda bych touto formou poděkovala Siggimu a ostatním, kdo se na přípravě akce podíleli. Doufám, že jste se letos nevyčerpali a do příštího ročníku se pustíte s stejnou vervou jako letos. (sk) O Vánocích by si lidé měli pomáhat ještě o malinko více než běžně. Proto se pojďme zapojit do Tříkrálové sbírky, kterou v Hradci a okolí zprostředkovává Diecézní charita. Sbírky se mohou zúčastnit tříčlenné skupinky koledníků, kteří zpívají za doprovodu hudebních nástrojů vánoční písně. Dům od domu vybírají peníze pro rodiny a lidi v nouzi u nás i v zahraničí. Na malé koledníky by měl dohlížet (skoro)dospělý člověk, post ideální pro rovery. Pokud vás sbírka zaujala obraťte se na Ondru Rejska (rejsek.sr@seznam.cz). Nyní jsou potřeba hlavně dobrovolníci, kteří víkend po třech králích vyrazí do okolních vesnic. 4

5 Dne 21. listopadu se uskutečnil turnaj ve hře zvané Ringo. Pro méně znalé, jako třeba já, v kostce o co jde. Ringo je hra, při níž se dvě tříčlenná soupeřící družstva snaží dopravit gumový kroužek přes síť do soupeřovy části hřiště. Hraje se se dvěma kroužky najednou, které musí napodobovat let disku. Družstvo, kterému se podaří umístit kroužek do hřiště soupeře, získává bod. Družstvo, které první dosáhne patnácti bodů vyhrává. Protože jsem sám na turnaji nebyl, požádal jsem jednoho z organizátorů, Péťu, aby se s našimi čtenáři podělil o dojmy z akce. Turnaj proběhl v pořádku, v poklidu a bez problémů. Účastníků se bohužel sešlo celkem málo, takže v kategorii žactva a kadetů se utvořilo málo týmů. Ale aspoň byl nakonec díky tomu oceněn každý tým. V kategorii dospělých se sešlo osm týmů, takže soupeření bylo mnohem zajímavější. Dokonce dorazil i jeden zahraniční tým ze Slovenska. Souboj o první místo byl napínavý a lítý. Byly k vidění velmi zajímavé zápasy s mnoha zvraty a krásnými zákroky v podobě skluzů a kotoulu. Do finále se nakonec probojoval tým Hranostaj 1 ve složení Fugas, Kačer a Mýval versus Ajeťáci ve složení Rákos, Bíďa a Péťa. Po dlouhém a nemilosrdném boji nakonec zvítězili Ajeťáci. Na konec turnaje došlo na vyhodnocení, kde vítězové dostali výborné ceny v podobě čokolád a jiných sladkostí, zhodnotil turnaj Péťa. Celý turnaj se odehrál v tělocvičně Gymnázia Boženy Němcové, kterou pro turnaj zajistil Ondra Rusek Mauglí za symbolickou cenu, za což mu ještě jednou děkujeme. Jak se zdá, byla to zajímavá akce. Škoda, že jsem na ní ze zdravotních důvodů nebyl. Příště se určitě polepším. (kj) 5

6 Od humanitární sbírky Postavme školu v Africe uběhl sotva měsíc a skauti opět pomáhali, tentokrát trochu netradičně. A bylo o nich slyšet. Společného darování krve se vlivem počínající chřipkové epidemie nakonec zúčastnilo jen pár statečných. Někteří bohužel nebyli ze zdravotních důvodů k samotnému darování připuštěni. Přesto jsme vzbudili velký zájem médií. O akci se psalo v novinách i mluvilo v rozhlase. Rozhodli jsme se, že půjdeme společně darovat krev ještě jednou na jaře. Už dnes můžeš přemýšlet, jestli se přidáš, nebo se vydej na transfúzní oddělení už zítra, protože nemocnicím stále chybí až třicet procent dárců! Jak akci prožívali Drobek a Zrůda ze střediska Karla Šimka si přečtěte níže. Zrůda: Na tomhle oddělení bych chtěla klidně pracovat. Proč ses rozhodla jít darovat krev? Co tě k tomu vedlo? Už před osmnáctým rokem jsem o tom hodně přemýšlela a říkala si, že jednou krev budu chodit dávat. Chci nějakým způsobem pomoct ostatním lidem a myslím, že tohle je dobrá volba. Rozhoupat se k tomu mi navíc pomohla tahle akce a jsem za to ráda. Bála ses? Neřekla bych, že jsem se přímo bála. Spíš jsem měla takový divný pocit, že jdu do něčeho pro mě nového. A taky z toho, jestli mě nechají projít až k samotnému odběru. Úplně dobře mi nebylo, ale šlo to ustát. Proběhlo vše v pořádku? V naprostém pořádku. V životě jsem neviděla milejší sestřičky. Všechno ochotně vysvětlí a když máte zájem, tak přidají i nějaké info navíc. Na tomhle oddělení bych klidně chtěla pracovat (pozn. red.: Lucka studuje zdrávku), protože tam to pohodou úplně sálá. Pokud jde o samotný odběr, tak si také nemám na co stěžovat, opravdu se není čeho bát. Půjdeš krev darovat někdy příště? Určitě! Zjistila jsem, že to nic není a vím, že to někomu pomůže, tak proč ne. A třeba se zase dozvím něco nového o chodu oddělení, krvi a všech možných zajímavých věcech. 6

7 Drobek: Po odběru jsem ani nepocítil, že mi ubyl půllitr krve. Proč ses rozhodla jít darovat krev? Co tě k tomu vedlo? Darovat krev jsem chtěl už před rokem, ale nemohl jsem se dokopat a opravdu tam zajít. Proto jsem moc rád za tuto akci, díky které jsem svou dřívější vizi zrealizoval a navíc v tom nebyl sám. Na počátku mě k tomu vedla zvědavost a postupem času to přešlo k příjemnému pocitu pomoci ostatním. Proběhlo vše v pořádku? V naprostém. Od začátku vám všechno vysvětlí a řeknou, co se bude dít a proč. A pokud máte nějaký další zvídavý dotaz, rádi vám ho zodpoví. Všechen personál na transfúzním je moc milý a ochotný ke každému dárci. Ani jsem nedoufal, že to bude tak "na pohodu". Po odběru jsem ani nepocítil, že mi ubyl půllitr krve. Bál ses? Abych pravdu řekl, tak ani moc ne, protože tam jsou zkušení lékaři a ne nějací řezníci, že? Akorát jsem cítil takovéto klasické šimrání v podbřišku, když jdete někam do neznáma. Jinak mě samozřejmě strašila představa, že mi najdou nějakou chorobu, díky které nebudu připuštěn k odběru, protože vstupní prohlídka je dost důkladná, ale teď mám jistotu, že jsem zdravý. Půjdeš krev darovat někdy příště? Rozhodně! Už se moc těším na vlídné sestřičky, až mi zase pustí žilou a budou mě opečovávat. Nějak mě to dárcovství začalo bavit. Každý prvodárce dostane krásný odznak - krvavou kapičku. (sk) 7

8 Ačkoli poslední články o táborech jsme uveřejnili už v minulém čísle, jeden nám stále chyběl a proto dostává prostor nyní. Přečtěte si tedy, jaký byl tábor 17. oddílu Sluníčka z Lochenic. (sve) O tom, jak jsme plánovali, nakupovali a balili táborové věci, snad nemusím ostatním táborníkům nic psát. Mnohdy je to náročnější akce, než tábor samotný. Takže když naše nohy stanuly na místě našeho tábořiště, započali jsme s radostí vybalovat všechny potřebné i méně potřebné věci. Tábořiště jsme měli propůjčeno od svitavských skautů. Rozkládá se nedaleko obce, která má úžasný název Trpík. Doufali jsme, že název této obce nepředurčí, co nás tu čeká a nemine. Tématem našeho tábora se stala kniha Eragon. Do příběhu, jež tato kniha vypráví, jsme byli vtaženi hned první noc, kdy jsme byli v dešti vzbuzeni, a byl nám přiblížen příběh, který jsme tu měli společně prožít. Bylo nám jasné, že to nebude nijak snadné, což se potvrdilo hned první dny. Byli jsme nuceni se do dalších dnů vyzbrojit meči a štíty. Jejich výroba se pro některé zdála nesnadnou. Procházeli jsme různými zkouškami, testovali jsme naši sílu, obratnost i chytrost. Při bojích proti Stínu a dalším zlým silám jsme se setkali i s postavami kladnými Safirou (drakem) nebo Elfy a dalšími bytostmi, které si vaše fantazie možná ani vymyslet nedokáže. Celé naše putování ukončil velký a nelítostný boj proti zlému králi a jeho silné družině. Na hradbách ohně zaplály, ale nás to nezastrašilo a po nelítostném boji se nám podařilo zlo zničit. Dokonce i bez ztrát na životech, což je chvályhodné. Pokud byste po přečtení těchto řádků nabyli dojmu, že jsme nic jiného na táboře nezažili, tak vás musím vyvést z omylu. Volné mezieragonovské chvíle jsme si vyplnili tvořivými aktivitami. Tepali jsme do kůže, vyrobili si turbánek, mozaiku z rozbitých dlaždiček, pokusili se odlévat stopy, šifrovali, plnili úkoly našich speciálních táborových zkoušek, prožili a někteří i přežili dvoudeňák (někteří i s vosími bodanci), nechtěně flambovali obalovaný sýr, skvěle si zajezdili namydleni na dvacetimetrové igelitové skluzavce a hlavně prožili společné chvíle u slavnostního táborového ohně, kde mnohé světlušky, vlčata i skauti měli možnost slíbit, že se budou snažit žít podle skautských zásad, což je v dnešní době úkol nelehký. Kéž se jim to povede. Tak to byl náš letošní tábor, který jsme přetrpěli v Trpíku. Doufám ale, že má o utrpení nebudou brána příliš vážně. (Péťa) 8

9 Ve čtvrtek 19. listopadu jsem byl pozván jako zástupce skautů, tedy jedné z minulými režimi perzekvovaných organizací, jak stálo na pozvánce, na slavnostní setkání Konfederace politických vězňů (dále KPV). Celá akce se konala ve velkém sále Adalbertina pod záštitou primátora města Hradce Králové pana Divíška a zúčastnilo se jí kolem dvou set členů a pozvaných hostů. Na následujících řádcích bych vám rád v krátkosti představil KPV. Konfederace politických vězňů České republiky je dobrovolnou organizací, která sdružuje politické vězně komunistického režimu bývalého Československa. Rovněž sdružuje osoby, které byli v rozhodném období nuceny z prokazatelně politických důvodů opustit Československo a požádat o politický azyl v jiné zemi a kterým byl tento azyl udělen. Hradecká pobočka vznikla jako jedna z prvních a sdružila bývalé politické vězně Hradeckého kraje hned v prosinci roku Zasloužila se například o oficiální uznání členů III. odboje městem Hradec Králové. V současné době se zaměřuje nejvíc na sociální a zdravotní pomoc členům vzhledem k jejich vysokému věku a zdravotnímu stavu. Konfederace politických vězňů má v současnosti asi 3600 členů a z toho je asi 2160 žijících bývalých politických vězňů. Setkání zahájil předseda hradecké pobočky a místopředseda celé KPV Zdeněk Kovařík Kik. Následně moderátor setkání přivítal významné hosty a posléze byly na pořadu projevy proložené kulturními vstupy sboru GYBONu. Celé setkání se neslo v přátelské atmosféře a příjemně rychle uběhlo. Velmi se mi líbil projev předsedkyně KPV paní Naděždy Kavalírové a bývalého hejtmana pana Bradíka. Bylo to od srdce a potěšilo přítomné. Na druhou stranu si myslím, že někdy je lepší mlčet, nežli mluvit za každou cenu. To byl případ pana poslance Zdeňka Lhoty. Jak už jsem zmínil v editorialu, vážím si všech lidí, kteří se nebáli něco udělat. Pokud budete mít příležitost se s některými osobně setkat, využijte ji. Je to smutné, ale bohužel jejich řady se tenčí každým rokem. Poslechněte si jejich příběhy a životní zkušenosti dřív, než si je budete moci jen přečíst. I na setkání si členové uvědomují, že přijde den, kdy KPV zanikne. Sympatické je, že jsou odhodláni se podělit o své zážitky a připomínat historii, dokud to jen půjde, aby se neopakovaly doby nedávno minulé. Člověk občas potřebuje v některých směrech určité popostrčení a já jsem ze setkání odcházel se spoustou nových otázek v hlavě. Pokud se vše zdaří, tak v některém ze zimních čísel si budete moci přečíst rozhovor se Zdeňkem Kovaříkem Kikem. Tímto bych vám prostřednictvím redakce chtěl nabídnout možnost, položit mu otázku. Pokud máte zájem piště na skippy.radka@seznam.cz 9 Za poskytnutou fotografii děkuji kanceláři pana poslance Kafky (Tomáš Merta)

10 Několik let jsme dělali sbírku, naprosto nezištně a věrni našemu heslu: Sloužím. Nyní nám přišla krásná odměna přímo ze školy, kterou jsme i my pomáhali stavět a která mimojiné díky našemu úsilí nyní stojí. Je to dopis z Etiopie, od dětí, které nyní chodí do naší Školy v Africe. Nechť je toto poděkováním všem lidem, kteří se na všech ročnících Afriky podíleli a motivace do budoucna pro ty, kteří se na ní budou podílet i příští rok! (Fugas) 10

11 Rozhovor s Vítkem Vosečkem probíhal zajímavě, využili jsme možností internetu (nebylo to žádné online médium) a i přesto jsme si pěkně popovídali, dotkli jsme se minulosti, současnosti i budoucnosti. Ještě jednou díky za rozhovor. Kdy si začal skautovat a kdo tě k tomu dostal? Skautovat jsem začal asi v šesti letech, bylo to tak přes rodinu, hlavně díky bratrovi, kterého to tam moc bavilo. Rodina dostala ke skautům mnoho lidí, mě také. Co v současné době děláš, na středisku i obecně? Dělám vedoucího vlčat, jinak studuju Obchodní akademii Nový Bydžov, věnuju se politice, konkrétně jsem v Mladých konzervativcích a občas zajdu na trénink frisbee. Rozhovor: Vítek Voseček To jsi určitě byl na nějakém čekatelském kurzu. Teď jich je hodně a je velmi dobře, že se dělají. Když jsem ho dělal já, konal se o středečních večerech na Rybárnách formou přednášek. Jak se na tyto kurzy díváš? Bohužel, na čekatelském kurzu jsem ještě nebyl, plánuju jet s Čepcem někam tuhle zimu. Nevím o moc lidech ze svého okolí, kteří se politice aktivně věnují, vybavuji si jen jednoho. Proč jsi začal? A zrovna u této strany? Přiznám se, že ač média sleduji, tato strana je mi spíše neznámá. No ona to taky není strana, je to taková přípravka pro budoucí účast na politické scéně. Začal jsem, protože chci změnit současnou politickou scénu a tohle je podle mě velmi dobrý začátek. To je zajímavé. Můžeš mi říct, v čem ta příprava zhruba spočívá? Tipuju rétoriku, řeč těla, argumentaci voličům. Ne, je to úplně o něčem jiném, především podnikáme akce na to, jak vzbudit zájem mladých lidí o politiku. Upozorňujeme na problémy, o kterých se moc nemluví, například vzrůstající nebezpečí Islámu. V budoucnu mám plán rozjet akci na všech hradeckých gymnáziích právě o těchto problémech, které zatím nikoho moc netrápí a právě tady jsem našel spřízněné duše. 11

12 Nicméně to neznamená, že neřešíme stávající politickou situaci, snažíme se podporovat ODS, prostě vychovat generaci politiků, která bude vzbuzovat úctu. Nejde o to, jak mluvíš na veřejnosti, ale o to co tam mluvíš. Samozřejmě to nejde brát doslova. Kdysi jsem tě potkával na airsoftu v Kuklenách, který organizoval na našem středisku Larwa. Byl jsi s tímto oddílem i u nás na táboře. Stále se tomu věnuješ? Bohužel ne. Mám pro to několik důvodů, jednak jsem nenašel tým, který by byl pro mě a už mě to i přešlo, pochopil jsem že armáda a airsoft není nic pro mě. Když ještě chvíli zůstaneme u airsoftu, byl jsi s ním někdy v Milovicích? Samozřejmě, že o Milovicích jsem slyšel nesčetněkrát, ale bohužel jsem je nikdy neměl možnost navštívit. (pozn. red.: Milovice jsou bývalý vojenský prostor rudé armády.) Vzpomněl jsem si, že jsi byl na našem táboře. Kam jezdíš teď? Jsem členem 18. smečky, takže se pravidelně účastním táborů tohoto oddílu. Letos bude můj desátý. Co se týče srovnání tak nevím, každý má něco. Když jsem byl na vašem, tak mi připadalo, že se program řeší vždy na poslední chvíli a ani děj tam nebyl podle mě. Ale co se týče přístupu vedoucích k dětem, jsme na tom velmi podobně, ale tím, že u nás není žádná žena ve vedení, tak si myslím, že jsme o něco tvrdší, což si myslím, že není na škodu. Každý tábor je trochu jiný a jistá míra improvizace je nezbytná, protože tábor je velmi dynamická záležitost. Už 10. tábor? Gratuluju. Nebyl jsi náhodou letos na táboře v Ostroměři? Pěkné tábořiště, jen je na přepady dost špatně udělané. Tedy pro útočníky. Ano, bude to deset let od mého prvního tábora. Pro útočníky ano, zvlášť pro ty, co chtějí slaňovat. Tábořiště pěkné, ale Sudslavě se nic nevyrovná, proto se tam vracíme. Mám podobný pocit s naším tábořištěm na Pařezu. Asi proto, že tam příští rok pojedu podvacáté. Rád se přijedu v létě podívat. Přepadová jednotka se určitě taky najde, pokud bude vedoucí tábora souhlasit. Já myslím, že vaši účast přivítáme, i když sám ještě nevím, jak na táboře budu a se souhlasem myslím nebude žádný problém. (kj) 12

13 13 Tato výprava se stala legendární už za svého průběhu. Tři roveři a jedna roverka z RK Cumulus a jeden fanoušek skautingu ( Já jsem vlastně taky skaut, jen neplatím ty poplatky. ) se vydali na výpravu do Českého ráje, konkrétně do Příhrazských skal. Historie se začala psát již v páteční podvečer. Plán byl následující. Navštívit pivovarskou hospodu ve Svijanech, zdegustovat leccos, přespat před hospodou a počkat až nás ráno někdo vzbudí. Svijany má v oblibě tak devadesát procent našeho kmene, což značně ovlivnilo výběr lokality. Pivovar se nacházel kousíček od nádraží, přesto jsme do pivovarské hospody dorazili žízniví a upocení. Vítal nás obrovským neonovým nápisem, který nešel přehlédnout. Jako správní skauti jsme si v hospodě udělali pohodlí. Zuté pohorky a převlékání upoceného trička nemohlo nikoho urazit. Tolik rozličných druhů lahodného svijanského piva na jednom lístku! Museli jsme ochutnat všechny, nešlo to jinak. Na(ne)štěstí hospoda zavírala už v deset hodin a my ještě hodinku dvě putovali, než jsme se uložili na louce mezi vesnicemi Loukov a Březina. Večer bylo teplíčko a jasno. Ráno přituhlo, na spacácích jsme našli jinovatku, brr. Probudil mě Kuba iniciátor výpravy a bolest hlavy. Při ranní hygieně nás pozorovali (čti málem se vybourali, jak na nás civěli) řidiči, kteří projížděli po silničce opodál. V noci vypadala tak nevině, ale ráno provoz trochu zhoustl. Ač neradi, vylezli jsme z vyhřátých spacáků a vydali se vstříc skalnímu dobrodružství. Tempo jsme nenasadili příliš závodní a po poradě jsme zavrhli původní plán prolézt skalní údolí skrz naskrz, vydali jsme se vstříc blízkým Drábským světničkám. Podzimní Český ráj je vskutku nádherný, do těch barev se zamilujete. Zvlášť, když je v půlce listopadu doslova zářijové počasí. Idylku kazila jen poblíž vystavěná dálnice. Na správňácké skautské výpravě nesmí chybět hra na pozadí. Ta naše vznikla spontánně, když jsme se vsadili, kolik potkáme cestou turistů. Já se svým tipem, že nenarazíme na žádného člověka, vypadla v prvních minutách. Desítky lidí využili slunečné soboty k výletu, přesto jsme s cinkajícími ešusy na krosně působili nejexotičtěji.

14 V Příhrazech, kde jsme poobědvali a zjistili, že 4 čínské polévky se do malého ešusu nevejdou, jsme se rozhodli, že vyrazíme směr Nová Ves. Dohnala nás ale neuhasitelná žíža. Ani Zdendův Zlatopramen nás nedokázal zchladit. Věděli jsme, že to umějí jen Svijany! Na mapě jsme si našli hospůdku v Bosni. Jelikož jsme si nebyli jistí její skutečnou existencí, zavolali jsme paní starostce. Ta nám prozradila, že se v její vesnici opravdu hospoda vyskytuje a ještě se starala, zda máme kde spát. Po ujištění, že neumřeme žízní, jsme se vydali přímo na Valečov, kde jsme plánovali přespat. I když jezdím patnáct let do Českého ráje na tábor, tuto nádhernou zříceninu jsem paradoxně ještě nenavštívila. Pod hradem nás mile překvapila otevřená hospůdka, uvnitř to bylo trochu zvláštní. Na zajímavé lidi jsme měli štěstí. Na tábořišti jsme potkali partu mladých Pražáků. Nebyli sice tak HC jako my, ale medovinku si s námi dali. Ohníček vytvářel příjemné teplo, ale nastal čas navštívit hospodu v Bosni, kterou nám doporučila paní starostka. Opustili jsme tábořiště s tím, že přespíme někde na půl cesty do Mnichova Hradiště. Hospoda Ve škole velmi mile překvapila. Název nenaplňovala jen tématická výzdoba, ale i paní vrchní, která se o nás starala jako o prvňáčky. I pár poznámek za špatné chování jsme si zasloužili. Hlavně Čeba byl velmi neposlušný žák. Dění v hospodě radši nebudu popisovat. Kdo to zažil, nikdy nezapomene, kdo tam nebyl, nepochopí. 14 Jednalo se o přímo do skály zabudovanou světnici, která mimo jiné sloužila panu kastelánovi jako obývací pokoj. K jeho nelibosti ho často sdílel s místním bezzubým štamgastem panem Václavem, kterému jsem se zalíbila. Svou náklonnost dával najevo péčí o mé zdraví, protože mě obdarovával rozmanitými druhy ovoce. Pro větší obsah vitamínu C dokonce přejmenoval mandarinky na citróny. Nabídl mi také bonbóny. Když jsem je chtěla odmítnout, pan kastelán velmi chladně prohlásil: Vemte si bonbón od pana Václava! A tak jsem byla nucena přijmout i tento dar. Když pan Václav dopíjel sedmé pivo, řekl nám, že má spacák z Aljašky a že ho najdeme podle rádia. A zapnul malý tranzistorák. Po půlnoci jsme se domotali do našeho hotelu s polopenzí all exclusive. Ráno jsme zjistili, že spíme v jabloňovém sadu, obklopeni plotem. Byli jsme líní se vracet, tak jsme ze sadu uprchli přes ohnutou tyčku a trochu jsme zmenšili její úhel vůči zemi. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských, to známe. Prison break se vydařil, takže jsme v pohodě stihli mašinku do Hradce. Na nádraží na nás padl smutek. Konec tak pohodové výpravy jsme nesli opravdu špatně. Legendární podzimní výprava RK Cumulusu nasadila všem výpravám tu nejvyšší laťku! (sk)

15 Byl jednou jeden pankáč. Už ho omrzelo poslouchat jednoduchou melodii zpravidla o několika akordech, a tak se vydal vstříc náročnější muzice. Pankáčovy osudy na festivalu Jazz Goes to Town jsme sledovali už v minulém čísle, tak to s ním ještě vydržme. Čtvrtek. Opět žádný výběr. Pankáč a jeho kámoš byli trochu zklamaní, protože se konaly pouhé dva po sobě následující koncerty v Adalbertinu. Žádná hospoda, žádný chlast. Kočku Yvonne Sanchez s kapelou bohužel pankáči propásli. Vše však vynahradilo následující vystoupení. Milan Svoboda, známý jazzman, kterému sláva drobátko stoupla do hlavičky, přivedl své studenty z Vyšší odborné školy při konzervatoři Jaroslava Ježka. Pankáči se trochu vyděsili, když mezi usedajícími hráči rozpoznali týpky z AC z minulého dne (viz minulé číslo). Prague Conservatory Jazz Orchestra, jak se moderní big band jmenuje, se umístil mezi šesti nejlepšími kapelami na největší mezinárodní soutěži studentských big bandů v Monterey v Kalifornii, což pan Svoboda neopomněl dlouze připomenou. Ale klobouk dolů. Kluci hráli převážně Svobodovy věci, živelně bořili žánry a střídali styly. Pro pankáče jeden z vrcholů festivalu, dalo by se na to i pogovat. Společně s trumpetistou Michalem Gerou (stál například u zrodu tehdy ještě jazzrockového Pražského výběru) si zahráli s již zmiňovaným studentským big bandem Prague Conservatory Jazz Orchestra. Tak ze dvou třetin naplněný sál zažil opět skvělou multižánrovou show. František Kop Quartet skládající se z předních českých hudebníků pankáče příliš nenadchl. Pravidelní jazzoví posluchači by jistě ocenili tuto kvalitní klasickou spíše komornější jazzovou formaci. Následovala hodinová pauza, kterou vyplnila sympatická jazzová stálice Eva Emingerová se svým bandem. Paní v letech scatovala jako o život a na eleganci ji rozhodně neubralo, že vystupovala v předsálí. V pátek se pankáči konečně dočkali jednoho z hlavních večerů, který se konal v Aldisu. Pěkně se obléknout, nezapomenout peníze na kávu, večer bude dlouhý. Saxofonista, klarinetista a skladatel Gianluigi Trovesi je jeden z nejuznávanějších evropských jazzmanů. 15

16 Většinou posluchačů nepochopený Matthew Bourne se stal pro pankáče absolutním vrcholem festivalu. Punk je v srdci a tenhle týpek ho tam rozhodně měl. Mladý sólový klavírista si vytvořil vlastní surrealistický jazzový styl a pankáči se jím královsky pobavili. U Bourna je normální, když při hře křičí, nebo se nečekaně trefí do správného tónu nohou. Velmi rád také využívá sampler, ze kterého pouští během koncertu různé hlášky z filmů, kterými velmi vtipně podtrhává a doplňuje hru na klavír. Pankáči se dodnes smějí jeho vtípku se střílením do publika. Pokud Matthew Bourne ještě někdy vystoupí v České Republice (pochází z Velké Británie) pankáči na něj určitě vyrazí, kdo se přidá? Páteční večer zakončil hudebník slavného jména Kyle Eastwood. Je nejstarším synem známého filmového režiséra Clinta Eastwooda. Možná i proto se na něj přišlo podívat tolik lidí. Tento mladý hráč na bassovou kytaru nezdědil po tatínkovi jen krásný kukuč, ale i umělecký talent. Koncert byl příjemně našlapaný a důstojně zakončil páteční večer. V sobotu měl pankáč jazzu už plnou hlavu a radši se vydal někam do putyky. Pochopil, že jazz na rozdíl od punku nabízí pestrou škálu žánrů a vůbec se ho nemusí bát. Jazz přijde do města opět za rok v listopadu, pojďme si opět rozšířit obzory a užít si. (sk) 16

17 Máte v oddíle lidi, kteří jsou zralí na čekatelskou zkoušku, ale nemají čas na dlouhý letní běh? PoKrok je jedna z možností právě pro takové lidi. Chceš mít čekatelky v pohodě a na úrovni, ale nechceš se jenom učit nějakou teorii? Chceš zažít netradiční aktivity a získat vědomosti s návazností na praxi? Pojeď na čtyři víkendy nabité zajímavým programem. Na čekatelsko-zážitkový kurz PoKrok 2010! Kdy a kde? 1. víkend: víkend: víkend: víkend: Více informací a přihlášky najdete na webu (sve) Chcete vyrazit s oddílem za hranice? Levně? Chcete si užít opravdu mezinárodní skauting? Pojeďte na Intercamp! Ten letošní bude jiný! Pestrý! Nebude ho připravovat jedna pořádající země, ale každou část programu někdo jiný. Češi se představí kromě jiného chůzí na chůdách, lanovými aktivitami a možná i čerstvými palačinkami. Pro ty, kteří se již přehoupli přes hranici dospělosti, je možnost uplatnit se v mezinárodním servistýmu akci si užijete ještě levněji a navíc budete užiteční! K tomu vám stačí jen umět se domluvit i jinak než česky. Intercamp 2010 se koná ve Viersen- Dülkenu v Německu od 22. do 24.května. V případě zájmu by bylo možné vypravit autobus přímo z Hradce Králové. Kontaktní osobou je Kuba Broukal (jakub.broukal@seznam.cz). Prahou plnou Strašidel se bude konat 9. ledna 2010 v sobotu od 14 hodin opět na hřišti u Tyršova domu v Praze. Nutno se včas přihlásit, přihlašování bude otevřeno od 5. prosince do 5. ledna Soutěžit budou opět tříčlenné hlídky v kategoriích vlčata a světlušky, skauti a skautky, roveři a rangers, veřejnost. Startovné je šedesát korun na hlídku. Zájemci o pomoc při pořádání akce hlaste se na bauerluk@gmail.com. Samozřejmě nebude chybět ani vyhlášení nejlepšího strašidla Miss Huhula 2010 a doprovodný program. Více informací na 17

18 Zažil jsi už zemětřesení jako v Japonsku? Stál jsi pod vybuchující sopkou? Nebo jsi snad viděl velký třesk na vlastní oči? Že ne? Tohle všechno a ještě mnohem víc můžeš zažít do 7. června 2010 v Národním muzeu v Praze. Největší prostory jsou věnovány výstavě o planetě Zemi. Tak proč nestrávit sobotní výlet v Praze? Země je náš domov a proto bychom se měli něco dozvědět o jejím vzniku či fungování, ale hlavně o péči, které se jí v posledním století příliš nedostávalo. Výstava je plně interaktivní a doporučuji vyhradit si na ni více než dvě hodiny. V každém sále najdete dotykové displeje, na kterých si děti formou počítačové hry vyzkouší řadu zajímavých věcí. My například sbírali a lovili potravu pro různé předchůdce člověka dnešního typu. Do Prahy jezdí každou hodinu rychlík a ještě častěji autobusy. Do budovy Národního muzea pak z hlavního nádraží dojdete pěšky za pět minut. Vstupné pro děti do šesti let je zdarma, snížené pro studenty a děti pak činí sto korun. Ale pravděpodobně se vám podaří uplatnit skupinovou slevu (padesát korun na osobu). Nezapomeňte, že Národní muzeum nabízí i stálé expozice, které stojí za to vidět. Věřte, že vycpaná žirafa uchvátí děti víc než například skutečný meteorit. Výstava se těší velké oblibě a sály jsou přeplněné lidmi, proto pozor na děti! Více informací najdete na (sk) 18

19 Vžijte se do následujících situací. Vracíte se z výletu na nádraží dříve, vlak jede až za půl hodiny. Nebo čekáte venku na opožděné členy a dětem je zima. Je potřeba je nějak zaměstnat, rychle vymyslet krátkou hříčku bez pomůcek. Aby jste nemuseli v takové situaci vařit z vody, přinášíme vám pár tipů na hry, které zkrátí dlouhou chvíli. Stoupneme si do kroužku a díváme se na zem nebo na nějaký předmět uprostřed. Každý si rozmyslí, na koho se podívá a již své rozhodnutí nemění. Když jsou všichni připraveni, vedoucí odpočítá hru a na teď se všichni zahledí do něčích očí. Pokud se dva hráči střetnou pohledem, pěkně od podlahy si zakřičí (to abychom zaujali okolí) a vypadávají ze hry. Zvítězí poslední přeživší, jsme-li v sudém počtu, poslední dva. Bulvy se dají hrát stále dokola, naše světlušky hru zbožňují. Mrzne jak blázen a my musíme čekat na opozdilce či na autobus, zahrajeme si pružinky. Stoupneme si do kroužku a jeden po druhém začneme hláskovat slovo pružinky. Vedoucí řekne P, stojící člen po jeho levici R a tak dále, až dojdeme k Y. Šťastlivec, který mohl vyslovit ypsilon začne na místě skákat a písmenko stále opakuje. Následuje další kolo, jen se vynechá skákající člověk. Hru hrajeme dokud všichni nehopsají. Vítězem se stává ten, kdo nejdéle skákal a tím se nejvíce zahřál. Na závěr přiložím jednu hru spíše pro rovery, která ověří naše empatické schopnosti. Zavřeme oči a máme za úkol říct si v duchu (a již neměnit) takové číslo, které bude co nejnižší, ale zároveň na něj nikdo jiný nemyslí. Stále máme zavřené oči a vedoucí začne vyvolávat čísla od jedničky výše. Když uslyšíme své číslo, zvedneme potichu ruku. Vítězem se stává první člověk, který zdvihne ruku sám, protože si stejné číslo nikdo jiný nemyslel. Hrát můžeme například na tři vítězné. A jak trávíte nečekané a nepříjemné čekání na akcích vy? Pište mi do redakce na mail skippy.radka@seznam.cz a podělte se s ostatními čtenáři o své oblíbené kratochvilné hry. (sk) 19

20 Pokud si s oddílem děláte nějakou speciální vánoční schůzku, přespání v klubovně, výpravu, či jinou aktivitu, na které zdobíte stromeček, mám pro vás tip na výrobu ozdobiček. Pomůcky: polystyrénové koule koupíte ve výtvarných potřebách nebo v květinářství, krepový papír, alobal, špendlíky, ozdobné třpytivé samolepky, nůžky Zapíchněte na obou pólech koule špendlíky tak, aby hlavičky koukaly na povrch. Vezměte proužek krepového papíru a začněte pečlivě namotávat. Papír vždy lehce napínejte a na vrcholech je napíchněte na vyčnívající špendlík. Zkruťte proužek krepáku tak silně, až vznikne šňůra. Namotávejte ji na základní tvar a připichujte špendlíky. Alobal můžete také zkroutit do tenkého provázku. Hliníková fólie se lehce tvaruje a zdobení už je jen na vaší fantazii. Dále můžete vystříhat pravidelné tvary z efektních fólií a k přichycení použít špendlíky s barevnou hlavičkou. Pokud pracujete s malými dětmi, určitě by je potěšily veselé dekorativní samolepky a nemusíte používat špendlíky. Přiznám se, že jsem aktivitu ještě nezkoušela, ale velmi mě zaujala. Je z nového čísla časopisu Creative Amos a těším se, že s oddílem těmito ozdobami potěšíme klienty domova důchodců v Černožicích, kam každoročně před Vánocemi jezdíme. (zp) 20