UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra práva životního prostředí Pozemkové vlastnictví (objekt, subjekt a obsah) Diplomová práce Simona Muková Krůfová Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Jaroslav Drobník, CSc. Praha, březen 2012

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Simona Muková Krůfová 1

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce Doc. JUDr. Jaroslavovi Drobníkovi, CSc. za cenné připomínky, rady a doporučení při jejím zpracování. 2

4 Obsah: Obsah:... 3 Úvod Objekt pozemkového vlastnictví Půda Specifika půdy jako objektu pozemkového vlastnictví Pozemek Pozemek - věc Pozemek - parcela Účelová kategorizace půdy Druhy pozemků a způsob jejich využití Zemědělský půdní fond Změna účelové kategorie pozemku Shrnutí Subjekty pozemkového vlastnictví FO a PO jako subjekty pozemkového vlastnictví FO jako subjekt pozemkového vlastnictví PO jako subjekt pozemkového vlastnictví Omezení FO a PO jako subjektů pozemkového vlastnictví v devizovém zákoně Stát jako subjekt pozemkového vlastnictví Územní samosprávné celky jako subjekt pozemkového vlastnictví Spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví Společné jmění manželů - bezpodílové spoluvlastnictví Shrnutí Obsah pozemkového vlastnictví Oprávnění užívat (ius utendi) a oprávnění požívat plody a užitky (ius fruendi) Oprávnění užívat Oprávnění požívat plody a užitky Oprávnění nakládat (ius disponendi) Užívací práva Oprávnění držet (ius possidendi) Shrnutí Omezení a odnětí vlastnického práva k pozemkům Omezení vlastnického práva k pozemkům Sousedské vztahy Věcná břemena Omezení ze zákona Vyvlastnění Předmět a cíl vyvlastnění Podmínky vyvlastnění Shrnutí Závěr Seznam zkratek Použitá literatura

5 Úvod Diplomová práce se věnuje tématu Pozemkové vlastnictví (objekt, subjekt, obsah). Tato práce si neklade za cíl podat vyčerpávající výklad o objektu, subjektech a obsahu pozemkového vlastnictví, ale vzhledem k velkému počtu právních norem, které na tuto oblast dopadají, podat o nich stručný přehled. Práce je rozdělena do čtyř částí. První část se věnuje objektu pozemkového vlastnictví, tedy půdě. Půda má určité specifické vlastnosti, které se promítají do pozemkového vlastnictví, a to ho tak činí odlišným od vlastnictví jiných věcí. Pozemek, jakožto nejdůležitější pojem pozemkového vlastnictví, je v práci definován jako věc a jako parcela. Důležitým a významným institutem pozemkového práva je účelová kategorizace půdy. Zabývá se rozdělením pozemků do jednotlivých druhů a způsoby jejich využitím. Spolu s právními prostředky změny účelového zařazení pozemku se práce věnuje těmto otázkám na konci první části. Druhá část práce je zaměřena na subjekty pozemkového vlastnictví. Postupně je podán výklad o fyzických osobách, právnických osobách, územně samosprávných celcích a státu jako subjektech pozemkového vlastnictví. Vzhledem k tomu, že i pozemky, stejně jako jiné věci mohou být a často bývají, vlastněny více než jednou osobou, následuje výklad o podílovém a bezpodílovém spoluvlastnictví pozemků. Ve třetí části se práce věnuje obsahu pozemkového vlastnictví. Jednotlivě jsou popsána oprávnění pozemek užívat, požívat jeho plody a užitky, nakládat s ním a držet ho. V rámci této části se práce také věnuje užívacím právům k pozemku, jimiž jsou nájem, výpůjčka a právo hospodaření. Na omezení a odnětí vlastnického práva k pozemkům je zaměřena čtvrtá část této práce. Je zde zmíněno omezení sousedskými vztahy, věcnými břemeny a omezení plynoucí ze zákona. Následuje výklad o právní úpravě vyvlastnění, jeho předmětu, cíli a podmínkách. Práce je zpracována podle stavu právní úpravy platnému ke dni

6 1. Objekt pozemkového vlastnictví 1.1 Půda Pojmem půda v právu označujeme jednak zemský povrch a jednak hmotný substrát Země, záleží na tom, jakých právních vztahů se týká. Půdou rozumíme zemský povrch především, jde-li o vlastnické právo a jiné majetkové vztahy, zatímco hmotný substrát Země pokud jde např. o ochranu užitných vlastností svrchní vrstvy zemědělské půdy Specifika půdy jako objektu pozemkového vlastnictví 2 Půda má určitá specifika, která se promítají do pozemkového vlastnictví. Půda má polyfunkční charakter, je nepostradatelná v životě lidské společnosti. 3 Půda jako jedna ze základních složek životního prostředí má funkci ekologickou a zároveň má i funkci ekonomickou. Využití půdy z ekonomického hlediska je omezeno ochranou půdy, která je nutná pro zajištění trvale udržitelného rozvoje společnosti. Jeden pozemek může být využíván současně nebo následně k různým účelům. Půda má omezenou rozlohu, je nerozmnožitelná a nenahraditelná a jako nemovitost i nepřenositelná. 4 Půdu nelze rozmnožovat ani nahradit něčím jiným, její rozloha je jednou provždy omezena rozlohou Země jako takové. Půdu, jakožto zemský povrch lze pouze přerozdělovat a tím uspokojovat široké spektrum potřeb s půdou spojených. Půda je produktem přírody a nikoli lidské činnosti. 5 Půda tedy nemá směnnou hodnotu. K půdě se váží hodnotové vztahy související s vlastnickým právem, zejména s jeho ztrátou či omezením. Půda je také předmětem různých daní a poplatků. 1 blíže viz DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 3.aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s. ISBN Str. 7 2 blíže viz tamtéž, str viz tamtéž, str viz tamtéž, str viz tamtéž, str. 13 5

7 Půda jako zemský povrch se užíváním neopotřebovává a nespotřebovává, její rozloha zůstává zachována. 6 Půda není výrobou opotřebována, spotřebována nebo přetvořena, jako plocha zůstává zachována. 7 Tím, že je půda užívána je ale možné zničit nebo vyčerpat její užitné vlastnosti a naopak člověk může svým chováním tyto vlastnosti i zlepšovat. 1.2 Pozemek Pro pozemkové vlastnictví je základním a nejdůležitějším pojmem pozemek. Pozemek je konkrétní a individualizovaná část zemského povrchu, se kterou jsou spojena určitá práva a povinnosti vztahující se jak k zemskému povrchu, tak k prostoru pod a nad zemským povrchem. Legální definice pozemku je obsažena zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v ust. 27 písm. a). Tento zákon pozemek definuje pro účely evidence v katastru nemovitostí, avšak s ohledem na to, že jiný právní předpis takovou definici neobsahuje, je právní teorií i praxí užívána tato. Pozemkem se dle výše uvedeného ustanovení rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Hranice pozemku nemusí být v terénu zjevná, jednotlivé pozemky mohou na pohled tvořit pozemek jediný a naopak pozemek, který se zdá být jedním, může sestávat z více pozemků. V přírodě viditelné budou hranice pozemku, které jsou určeny druhem pozemku, můžeme tedy rozlišovat např. pozemek, který je vodní plochou, vinicí či ovocným sadem. 6 viz DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 3.aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s. ISBN Str viz tamtéž, str. 38 6

8 1.2.1 Pozemek - věc Hlavním důvodem rozdělování zemského povrchu na pozemky jsou vlastnické vztahy k půdě 8, jelikož jen zcela konkrétní a přesně vymezená část zemského povrchu je věcí a jen jako taková je způsobilá být objektem vlastnického práva. 9 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v ust. 118 odst. 1 uvádí, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci. Pozemek náleží mezi věci nemovité, 10 svým charakterem je věcí nezuživatelnou, reálně i právně dělitelnou. Dělit můžeme pozemek jak vertikálně, tedy oddělovat jednotlivé části zemského povrchu od sebe, tak horizontálně, jelikož k pozemku náleží prostor nad i pod zemským povrchem. Horizontální dělení sice není výslovně zakotveno v žádné právní normě, avšak např. zákon č. 44/1998 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, počítá s vlastnictvím ložisek vyhrazených nerostů Českou republikou, nikoli vlastníkem pozemku. Pozemek může mít příslušenství věci, které náleží vlastníku pozemku a jsou jím určeny k trvalému užívání s pozemkem 11. Stejně jako jiné věci, může mít pozemek i součásti 12, jimiž jsou zejména trvalé porosty. Jiné, než trvalé porosty (např. obilí, květiny, technické zemědělské plodiny) mohou mít jiného vlastníka než pozemek sám. 13 Pro pozemky zemědělského a lesního půdního fondu výše zmíněné potvrzuje ust. 2 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů, kde věta první říká, že vlastník pozemků je i vlastníkem porostů na něm vzešlých, a věta druhá stanoví, že u pozemků daných smluvně do užívání je vlastníkem jiných než trvalých porostů uživatel, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak. Nálezem Ústavního soudu č. 131/1994 Sb. 14 bylo zrušeno ustanovení 24 odst. 1 zákona o půdě (ve znění zák. č. 42/1992 Sb., zák. č. 93/1992 Sb., zák. č. 39/1993 Sb. a zák. č. 183/1993 Sb.), a tím vráceno vlastnictví trvalých porostů vlastníku pozemku. 8 viz DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 3.aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s. ISBN Str. 8 9 viz tamtéž, str viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ust. 119 odst viz tamtéž, ust. 121 odst viz tamtéž, ust. 120 odst viz PEKÁREK, Milan et al. Pozemkové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN Str viz nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl.ÚS 16/93. Dostupný také z WWW: 7

9 Součástí pozemku ze zákona není stavba 15, jeskyně 16 ani povrchové a podzemní vody 17. Nerostné bohatství nacházející se na území České republiky je ve vlastnictví státu 18, z čehož plyne, že není součástí ani příslušenstvím pozemku. Naopak ložiska nevyhrazených nerostů jsou v ust. 7 horního zákona za součást pozemku přímo prohlášena Pozemek - parcela Parcelou katastrální zákon v 27 písm. b) rozumí pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. V katastru nemovitostí se pozemky evidují právě v podobě parcel a tak právní úkony, které se týkají pozemkového vlastnictví, musí vždy směřovat k určité parcele. 19 Pozemky nemohou ve svém souhrnu vznikat a zanikat, avšak mohou se rušit původní a vznikat nové parcely. Je-li např. převedeno vlastnické právo k pozemku, který je jen částí parcely, musí být tato část geometricky oddělena a vznikne tak parcela nová. Pozemek se nemusí shodovat s parcelou, může sestávat z více než jedné parcely, případně z části různých parcel nebo může být částí parcely jediné viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ust. 120 odst viz zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ust. 61 odst viz zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, ust. 3 odst viz zákon č. 44/1998 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, ust. 5 odst viz DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 3.aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s. ISBN Str rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 954/2005. Dostupný také z WWW: 8

10 1.3 Účelová kategorizace půdy Pozemky, jakožto objekt pozemkově právních vztahů, můžeme třídit kategorizovat dle různých hledisek. V úvahu by přicházela např. kategorizace dle osoby vlastníka, dle druhů a forem vlastnického práva, jehož je pozemek předmětem, dle složení zeminy a jiných. Účelovou kategorizací půdy rozumíme začlenění jednotlivých pozemků do jednotlivých účelových kategorií podle toho, k jakému účelu slouží. Jednotlivé kategorie jsou označovány jako druhy pozemků. Úpravu účelové kategorizace pozemků najdeme v katastrálním zákoně a v katastrální vyhlášce 21. Důvody pro začlenění jednotlivých pozemků do kategorií jsou: a) polyfunkční charakter půdy, kdy jeden pozemek může měnit své využití v průběhu času, b) potřeba harmonizace činností člověka v území, jelikož různé činnosti se navzájem ovlivňují nebo vylučují, c) potřeba ochrany půdy, zejména zemědělských a lesních pozemků. Prostřednictvím účelové kategorizace může stát zasahovat do pozemkových vztahů Druhy pozemků a způsob jejich využití V 2 odst. 3 katastrálního zákona nalezneme členění pozemků na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (pozemky zemědělské) a lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Podle druhu se pozemek zapisuje do katastru nemovitostí s poznámkou způsobu jeho využití. Jako kriteria třídění pozemků do jednotlivých druhů můžeme uvést: a) vlastnosti půdy b) přírodní a civilizační podmínky, v nichž se pozemky nachází c) veřejný zájem na určitém využití půdy Charakteristiku druhů pozemků a způsob jejich využití pak nalezneme v příloze katastrální vyhlášky. 21 vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška) 9

11 Ornou půdou je pozemek na němž se pravidelně pěstují obilniny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny nebo pozemek, který je dočasně zatravňován víceletými pícninami. Na takovém pozemku může být zřízen skleník nebo pařeniště, může tam být semenná plantáž, plantáž energetických dřevin, vánočních stromků, lignikultury apod., dále zde může být zřízena školka ovocných, lesních nebo okrasných stromů, viničná školka nebo školka pro chmelovou sáď. V poslední řádě může být takovýto pozemek využit jako dobývací prostor, tedy prostor jednoho nebo více výhradních ložisek nebo prostor jen části výhradního ložiska. Chmelnicí je pozemek, na němž se pěstuje chmel. Vinicí pozemek, na němž se pěstuje vinná réva. Oba tyto druhy mohou mít stejný způsob využití jako orná půda. Zahradou je pozemek, na němž se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu nebo pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři do výměry 0,25 ha, který zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. Přesahuje-li výměra osázeného pozemku 0,25 ha je ovocným sadem. I tyto dva druhy pozemků mohou být využity stejným způsobem jako orná půda. Trvalý travní porost je pozemek porostlý travinami, u něhož hlavní výtěžek je seno (tráva) nebo je určený k trvalému spásání, i když je za účelem zúrodnění rozoráván. Možný způsob využití je shodný s ornou půdou. Lesní pozemek je pozemek s lesním porostem a pozemek, u něhož byly lesní porosty odstraněny za účelem jejich obnovy, lesní průsek a nezpevněná lesní cesta, není-li širší než 4 m, a pozemek, na němž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů. Využití lesního pozemku je stejné jako u orné půdy a dále může být využit jako les ochranný a les zvláštního určení podle ust. 7 a 8 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, lesní pozemek, na kterém je budova, ale pozemek není odňat plnění funkcí lesa. Jiným možným využitím je tzv. ostatní komunikace, tedy pozemek, na kterém je místní nebo účelová komunikace (včetně zpevněné lesní komunikace a její součásti). Posledním způsobem využití je sportoviště a rekreační plocha (hřiště, stadion, koupaliště, sportovní dráha a jízdárna, střelnice, autokemp, tábořiště apod.). 10

12 Vodní plochou dle katastrální vyhlášky rozumíme pozemek, na němž je koryto vodního toku, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina. Pozemek může být využit jako rybník, což je umělá vodní nádrž určená především k chovu ryb s možností úplného a pravidelného vypouštění, jako koryto vodního toku, které vzniklo působením tekoucí vody a dalších přírodních faktorů (bystřina, potok, řeka) nebo jehož přírodní charakter je změněn technickými zásahy (například břehovým opevněním) nebo ohrázováním. Dále jako koryto vodního toku, které bylo vytvořeno uměle (např. opevněné koryto vodního toku, průplav, kanál apod.), jako vodní nádrž, která nebyla vytvořena záměrnou lidskou činností (například jezero, přírodní deprese naplněná vodou apod.), jako vodní nádrž vytvořená záměrnou lidskou činností s výjimkou rybníku a bazénu ke koupání (např. velká vodní nádrž vytvořená přehradou, malá vodní nádrž, nádrž vytvořená zatopením vytěžených ploch apod.). Poslední dva způsoby využití jsou zamokřená plocha, tedy zemský povrch trvale nebo po převážnou část roku rozbředlý (močál, mokřad, bažina) a pozemek vodní plochy, na kterém je postavena budova. Zastavěná plocha a nádvoří je definována jako pozemek, na němž je budova nebo rozestavěná budova podle ust. 2 odst. 1 písm. b), d) a e) katastrálního zákona, včetně nádvoří, vyjma skleníku, který je v katastru evidován jako budova, postaveného na zemědělském nebo lesním pozemku, budovy postavené na lesním pozemku a budovy evidované na pozemku vodní plocha, společný dvůr podle ust. 4 odst. 4 písm. c) katastrální vyhlášky, zbořeniště nebo vodní dílo. Takovýto pozemek může být využit jako společný dvůr v podílovém spoluvlastnictví vlastníků bytových domů, které s tímto pozemkem sousedí nebo jako pozemek se zbořenou budovou nebo zříceninou. Do kategorie ostatní plocha řadíme pozemky neuvedené v předcházejících druzích. Využití této kategorie je jako plantáž dřevin, dráha, silnice, dálnice, ostatní komunikace, letiště, přístav, veřejné parkoviště, okrasná zahrada, uliční a sídlištní zeleň, park a jiná plocha funkční a rekreační zeleně, sportoviště a plocha, hřbitov, urnový háj, botanická a zoologická zahrada, skanzen, amfiteátr, památník a osvětová plocha apod., manipulační a skladová plocha, dobývací, skládka odpadu. Pozemek tohoto druhu nemusí být využívaný žádným z ostatních vyjmenovaných způsobů včetně pozemku, na kterém je postavena stavba, která se v katastru neeviduje. Také to může být tzv. neplodná půda (svah, skála a jiná neplodná půda). 11

13 V tomto členění nenalezneme všechny druhy pozemků, které jsou užívány jinými právními předpisy a praxí, nicméně zachycuje kategorie pozemků, jejichž rozlišení je důležité k uplatnění veřejného zájmu spojeného s využitím a ochranou půdy Zemědělský půdní fond Zvláštní kategorií pozemků jsou pozemky chráněné dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. V ust. 1 odst. 1 tohoto zákona je ochrana odůvodněna takto Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Mezi pozemky náležející do zemědělského půdního fondu patří pozemky zemědělsky obhospodařované (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není, dále rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby (jako polní cesty, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, apod.) 23 V pochybnostech o tom, zda nějaký pozemek náleží do zemědělského půdního fondu či nikoliv rozhoduje orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Dle závěru, ke kterému dospěl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí 24, nejedná se o pozemek zemědělského půdního fondu, není-li zemědělsky obhospodařován a ani v budoucnu nemá být, ačkoli je, v rozporu s faktickým stavem, v katastru nemovitostí veden v některé kategorii zemědělské půdy. 22 viz DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 3.aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s. ISBN Str blíže viz zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, ust. 1 odst. 2 a 3 24 viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne , č. j. 6 A 905/94, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sv. 11, ročník 1998, s

14 1.3.3 Změna účelové kategorie pozemku Změnu druhu pozemku provádí vždy vlastník pozemku nebo osoba k tomu vlastníkem oprávněná, avšak jednotlivé druhy pozemků mohou být změněny pouze za podmínek stanovených zákonem. Zpravidla je třeba souhlasu nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu. Právními prostředky změn jsou: 1. územní rozhodnutí Právní úprava územních rozhodnutí je obsažena v ust. 77 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ze zde uvedených územních rozhodnutí podmiňují změnu druhu pozemku rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení a rozhodnutí o změně využití území. Odst. 2 pak stanoví, že územní rozhodnutí se nevydává pro území, ke kterému je vydán regulační plán, a to v rozsahu, v jakém nahrazuje příslušná územní rozhodnutí. 25 Týká-li se územní rozhodnutí pozemku tvořícího zemědělský půdní fond, který má být využit pro nezemědělské účely, je vydání takového rozhodnutí vázáno na souhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. 26 Stejně tak při užití lesních pozemků pro jiné účely je třeba souhlasu příslušného orgánu státní správy lesů a navíc je ke změně druhu pozemku potřeba rozhodnutí o odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa souhlas ke změně trvalého travního porostu (louky nebo pastviny) na ornou půdu K takovéto změně je dle 2 odst. 2 zákona o půdě třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. 25 viz zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, ust. 77 odst viz zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, ust. 9 odst viz zák. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ust. 13 a 16 13

15 3. nařízení změny druhu zemědělské půdy orgánem ochrany zemědělského půdního fondu Orgán ochrany zemědělského půdního fondu může z důvodu ochrany životního prostředí nařídit vlastníku nebo nájemci zemědělského pozemku změnu jeho druhu. V případě, že vlastníku nebo nájemci v souvislosti s provedenou změnou vzniknou náklady nebo z ní naopak plynou ztráty, mají nárok na jejich úhradu rozhodnutí báňského úřadu o stanovení dobývacího prostoru Rozhodnutí báňského úřadu o stanovení nebo změně dobývacího prostoru je i rozhodnutím o využití území v rozsahu jeho vymezení na povrchu, jak plyne z ust. 27 odst. 6 horního zákona. 5. rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení návrhu pozemkových úprav Územní rozhodnutí o umístění stavby a územní rozhodnutí o využití území lze nahradit pro účel změny druhu pozemku schváleným návrhem pozemkových úprav, ve kterém jsou zahrnuty rozhodnutí orgánu státní správy lesa o odnětí pozemků z plnění funkcí lesa V případě lesních pozemků je ke změně druhu třeba jak územního rozhodnutí, tak rozhodnutí orgánu státní správy lesů o odnětí pozemků z plnění funkcí lesa jak již bylo uvedeno výše. S ohledem na platnou právní úpravu může tedy k faktické změně druhu pozemku dojít jen se souhlasem příslušného orgánu. Od okamžiku vydání souhlasu je vlastník pozemku oprávněn změnu provést a tuto oznámit katastrálnímu úřadu, ovšem není k takové změně povinen. Výjimkou je pouze případ, kdy je možné změnu účelového určení pozemku nařídit. Absence souhlasu příslušného orgánu je možná pouze při změně pozemku orná půda na trvalý travní porost. 28 viz zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, ust. 2 odst viz zák.č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, ust. 12 odst. 3 14

16 1.4 Shrnutí Pojem půda v právu označuje jednak zemský povrch a jednak hmotný substrát Země, podle toho, o jaké právní vztahy se jedná. Půda má určitá specifika, která se promítají do pozemkového vlastnictví. Půda má polyfunkční charakter, je nepostradatelná, má omezenou rozlohu, je nerozmnožitelná a nenahraditelná a jako nemovitost i nepřenositelná, je produktem přírody, užíváním se neopotřebovává a nespotřebovává. Pozemkem se rozumí konkrétní a individualizovaná část zemského povrchu, se kterou jsou spojena určitá práva a povinnosti vztahující se jak k zemskému povrchu, tak k prostoru pod a nad zemským povrchem. Pozemek je věcí nemovitou, svým charakterem nezuživatelnou, reálně i právně dělitelnou. Pozemek může mít příslušenství i součásti. Součástí pozemku jsou zejména trvalé porosty. Ze zákona není součástí pozemku stavba, jeskyně povrchové a podzemní vody ani nerostné bohatství. V katastru nemovitostí se pozemky evidují v podobě parcel a tak právní úkony, které se týkají pozemkového vlastnictví, musí vždy směřovat k určité parcele. Pozemky nemohou ve svém souhrnu vznikat a zanikat, avšak mohou se rušit původní a vznikat nové parcely. Účelovou kategorizací půdy je začlenění jednotlivých pozemků do jednotlivých druhů podle toho, k jakému účelu slouží. Jednotlivé kategorie jsou označovány jako druhy pozemků. Úpravu účelové kategorizace pozemků najdeme v katastrálním zákoně a v katastrální vyhlášce. Podle druhu se pozemek zapisuje do katastru nemovitostí s poznámkou způsobu jeho využití. Charakteristiku druhů pozemků a způsob jejich využití obsahuje katastrální vyhláška. Změnu druhu pozemku provádí vždy vlastník pozemku nebo osoba k tomu vlastníkem oprávněná. Změna je možná pouze za podmínek stanovených zákonem. K faktické změně druhu pozemku může dojít jen se souhlasem příslušného orgánu. Je-li tento souhlas vlastníku dán, je oprávněn změnu provést, avšak není k takové změně povinen. 15

17 2. Subjekty pozemkového vlastnictví Subjekty, tedy nositeli práv a povinností, pozemkového vlastnictví mohou být jak osoby fyzické, tedy lidé, tak osoby právnické včetně územně samosprávných celků a státu 30. V ust. čl.11 odst. 1 deklaruje Listina základních práv a svobod právo každého vlastnit majetek, a zároveň v odst. 2 připouští možnost zákonem omezit vlastnictví určitého majetku, tedy i pozemků, jen na stát, obce nebo určené právnické osoby. 31 Zákon také může stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice. 32 Rozsah pozemkového vlastnictví jednoho subjektu, tj. celkové výměry půdy, kterou může vlastnit jedna osoba, není omezen. Zákony o pozemkové reformě, které stanovily maximální výměru zemědělské a celkovou výměru veškeré půdy ve vlastnictví jedné osoby, nebyly sice zrušeny, ale vývojem překonány. Potvrdila to i legislativa z období po roce 1989, zejména zákon č. 229/1991 Sb., na jehož základě lze vydávat do vlastnictví oprávněným osobám pozemky bez omezení jejich celkové výměry FO a PO jako subjekty pozemkového vlastnictví Všechny právní vztahy mají určité subjekty. Subjektem pozemkového vlastnictví je konkrétní a známý pozemkový vlastník na straně jedné a neomezený počet dopředu neznámých subjektů na straně druhé. Při výkonu vlastnického práva se mohou dříve neznámé subjekty identifikovat, a to např. tím, že oprávněně či neoprávněně zasáhnou do práv vlastníka FO jako subjekt pozemkového vlastnictví Listina základních práv a svobod v ust. čl. 5 stanoví, že Každý je způsobilý mít práva., tedy i mít právo vlastnické, včetně vlastnictví pozemkového. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. 34 Občanský zákoník ji 30 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v ust. 21 stanoví: Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou. 31 viz ust. čl. 11 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ust. 125 odst viz čl. 11 odst. 2 věta za středníkem Listiny základních práv a svobod 33 viz DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 3.aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s. ISBN Str viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ust. 7 odst. 1 věta první 16

18 v ust. 7 odst. 2 věta druhá přiznává i počatému dítěti, a to za předpokladu, že se narodí živé. Tato způsobilost je po celou dobu života člověka stejná, nijak se nerozšiřuje ani neomezuje a zaniká smrtí 35 člověka. Od způsobilosti mít práva a povinnosti odlišujeme způsobilost k právním úkonům, tedy způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a povinností. Způsobilost k právním úkonům nabývá člověk postupně a plně mu ji občanský zákoník přiznává zletilostí 36. Na rozdíl od způsobilosti mít práva a povinnosti může být způsobilost k právním úkonům omezena 37 nebo jí může být člověk zbaven zcela 38. K omezení způsobilosti být vlastníkem, tedy i pozemkovým, může dojít dle 125 odst. 2 občanského zákoníku zvláštním zákonem, který může vlastnictví určitých věcí svěřit pouze státu nebo určeným právnickým osobám. Nejsou-li fyzické osoby způsobilé k právním úkonům, jednají za ně v takových případech jejich zákonní zástupci. Podmínky zákonného zastoupení jsou upraveny v ust. 26 an. občanského zákoníku. V případě, že zákonný zástupce spravuje též majetek zastoupeného, do nějž bezpochyby mohou náležet i pozemky, je třeba k nakládání s ním schválení soudu, ale jen pokud se jedná o jinou než běžnou záležitost. Mezi takové záležitosti by patřilo např. zcizení pozemku. Zastoupení fyzické osoby ze zákona připadá v úvahu také v případě, kdy její pobyt není znám. Dle ust. 29 občanského zákoníku může takové osobě soud ustanovit opatrovníka, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů, vyžaduje-li to veřejný zájem nebo z jiného vážného důvodu. Fyzická osoba se také může nechat zastupovat na základě svého rozhodnutí, a to tak, že k tomu zplnomocní jinou fyzickou nebo právnickou osobu. Zastoupení na základě plné moci je upraveno v ust. 31 an. občanského zákoníku. Stranami tohoto vztahu jsou zmocnitel ta FO, jež je zastoupena a zmocněnec ten, kdo FO zastupuje. V plné moci musí být uveden rozsah oprávnění zmocněnce, písemná forma je stanovena jen pro případy, kde je právní úkon, ke kterému je zmocněnec oprávněn, také písemný anebo pokud se plná moc netýká jen určitého právního úkonu. Překročí-li zmocněnec 35 viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ust. 7 odst. 2 věta první 36 viz tamtéž, ust. 8 odst viz tamtéž, ust. 9, ust. 10 odst viz tamtéž, ust. 10 odst. 1 17

19 oprávnění daná mu v plné moci, je zmocnitel vázán jen, pokud takové překročení schválí PO jako subjekt pozemkového vlastnictví Občanský zákoník vymezuje pojem právnická osoba v 18 odst. 2, kde stanoví, že Právnickými osobami jsou a) sdružení fyzických nebo právnických osob, b) účelová sdružení majetku, c) jednotky územní samosprávy, d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. V 21 občanský zákoník k výše uvedeným PO přiřazuje i stát, když jej označuje za právnickou osobu, pokud vystupuje v občanskoprávních vztazích. Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. 39 Stejně tedy jako osoby fyzické mohou být i osoby právnické subjektem pozemkového vlastnictví. Právnická osoba nabývá způsobilost mít práva a povinnosti, stejně jako způsobilost k právním úkonům, okamžikem svého vzniku, a to v plném rozsahu. Nedochází zde tedy k postupnému nabývání způsobilosti k právním úkonům tak, jako u osob fyzických. K omezení způsobilosti vlastními úkony nabývat práva a povinnosti může dojít pouze ze zákona 40. Jelikož je PO neživou entitou, nemůže tedy zemřít, pozbývá způsobilosti mít práva a povinnosti svým zrušením a výmazem z rejstříku, ve kterém je vedena, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného. Právnická osoba není sto činit právní úkony sama, proto jejím jménem jednají ti, kdož jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení PO, zakládací listinou či zákonem. 41 Jiní pracovníci nebo členové PO za ni mohou jednat, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. 42 Stejně jako u FO může dojít k omezení způsobilosti být vlastníkem dle ust. 125 odst. 2 občanského zákoníku. 39 viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ust. 18 odst viz tamtéž, ust. 19a odst viz tamtéž, ust. 20 odst viz tamtéž, ust. 20 odst. 2 18

20 2.1.3 Omezení FO a PO jako subjektů pozemkového vlastnictví v devizovém zákoně Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, upravuje právo nabývat majetek v zahraničí a až do své novely zákonem č. 206/2011 Sb. obsahoval ustanovení, které omezovalo nabývání nemovitostí, tedy i pozemků, na území České republiky. Devizový zákon rozlišuje tzv. tuzemce a cizozemce, když v ust. 1 písm. b) stanoví jako kriterium místo trvalého pobytu pro fyzické osoby a sídla pro právnické osoby. Tuzemci tedy jsou FO a PO s trvalým pobytem nebo sídlem na území České republiky a cizozemci všichni ostatní jak plyne z ust. 1 písm. c). Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, jsou tuzemské FO a PO oprávněny nabývat majetek, včetně pozemků, v zahraničí a cizozemci mohou nabývat nemovitosti v České republice. 43 Až do účinnosti zák. č. 206/2011 Sb., který, mimo jiné, zrušil ust. 17 devizového zákona, však pro cizozemce platilo určité omezení. Zrušené ustanovení neumožňovalo cizozemcům vlastními právními úkony nabývat vlastnictví k určitým pozemkům. Omezení se vztahovalo k pozemkům, které tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa, které mohli nabývat tuzemci, cizozemci s českým státním občanstvím a občané Evropské unie za taxativně vymezených podmínek bez omezení a ostatní cizozemci jen v případech taxativně stanovených v odst. 1 písm. d). Z odst. 2 zrušeného ustanovení pak plynulo omezení pro nabývání jiných nemovitostí než uvedených v odst. 1. Zde byly mezi oprávněné subjekty zařazeny ještě cizozemci právnické osoby, které umístily v ČR podnik nebo organizační složku podniku a byly oprávněny v ČR podnikat. Pro ostatní cizozemce opět platil taxativní výčet způsobů, jakými mohli nabýt vlastnictví nemovitostí. 43 viz zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, ust. 4 odst. 2 a 3 19

21 2.2 Stát jako subjekt pozemkového vlastnictví Státu můžeme v pozemkově právních vztazích přisuzovat dvojí roli. Na jedné straně může být v pozici vlastníka, nebo uživatele či jiného nositele majetkových práv a povinností k půdě. 44 V takovém případě se jeho práva a povinnosti nijak neliší od ostatních vlastníků. Na druhé straně může stát vystupovat jako mocenský orgán a na základě zákonů a v jejich mezích zasahovat do pozemkových vztahů. 45 Stát, pokud je pozemkovým vlastníkem, nemůže práva a povinnosti vlastníka vykonávat sám. Způsob, podmínky a osoby, které tak činí jménem státu, jsou upraveny ve zvláštních právních předpisech. Na obecnou úpravu vlastnictví obsaženou v Listině základních práv a svobod a v občanském zákoníku navazuje právní úprava státního vlastnictví. Jedná se o předpisy zvláštní, které můžeme rozdělit na zákony, které výhradně upravují vše kolem státního vlastnictví - buď obecně, nebo se věnují přímo vlastnictví pozemkovému a na zákony, jež nejsou výhradně orientovány na vlastnictví státu, ale v rámci řešené materie obsahují ustanovení dotýkající se státního vlastnictví ať v obecném pojetí či speciálně pozemkové vlastnictví. 46 Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, uvádí jako subjekty oprávněné vystupovat jménem státu v právních záležitostech tzv. organizační složky státu. Jejich výčet je v zákoně uveden v ust. 3, 4 a 51. Organizační složky státu nejsou právnickou osobou, jak je uvedeno v 3 odst. 2 výše zmíněného zákona, jsou však oprávněny v rámci předmětu své činnosti a v rozsahu tohoto zákona jednat jménem státu, a tento svým jednáním zavazovat, nestanoví-li zákon, nebo zvláštní předpis něco jiného. Oprávněním jednat jménem státu jsou také nadáni vedoucí organizačních složek, pokud právní předpis, či sám tento zákon (např. v ust. 28 odst. 2) nestanoví jinak. Tito mohou pro určité právní úkony jednáním písemně pověřit jiného vedoucího zaměstnance organizační složky. Ostatní zaměstnanci organizační složky jsou oprávněni k právním úkonům pouze v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem organizační 44 DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 3.aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s. ISBN Str viz tamtéž, str viz PEKÁREK, Milan et al. Pozemkové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN Str

22 složky. Mezi povinnosti dané organizačním složkám státu tímto zákonem patří využívat majetek státu dle ust. 8 odst. 1 zejména k plnění jeho funkcí anebo v souvislosti s plněním těchto funkcí, k zajišťování veřejně prospěšných činností anebo pro účely podnikání. Nakládat s majetkem státu je organizační složka oprávněna jen způsoby a za podmínek stanovených tímto zákonem. Dalším zákonem upravujícím pozemkové vlastnictví státu je zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Státní podnik je uvedeným zákonem charakterizován jako právnická osoba provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu a na vlastní odpovědnost ( 2 odst. 1 uvedeného zákona). Státní podnik tedy nemá vlastní majetek, ale majetek státu, k němuž má právo hospodaření. Státní podnik neručí za závazky státu a naopak stát neručí za závazky státního podniku. 47 Jak zákon o majetku České republiky, tak zákon o státním podniku se, v případě pozemků, vztahují pouze na pozemky nezemědělské, tedy pozemky, které nenáleží do zemědělského půdního fondu. Pozemkové vlastnictví státu je dále upraveno v zákoně č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byla zřízena zvláštní právnická osoba Pozemkový fond České republiky. Vznik a existenci této právnické osoby předvídal zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Ten ve svém 17 vymezil funkce Pozemkového fondu České republiky, působnosti i objekt této působnosti, kterou zákon označuje správou majetku České republiky a vymezuje ji v ust. 1 zákona č. 229/1991 Sb. 48 I pro správu majetku České republiky Pozemkovým fondem České republiky platí ustanovení 1, 14, odst.1, 2, 3 a 4, 17, 25, 26 odst. 2 a 55 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 219/2000 Sb.. Pozemkový fond výkon správy majetku státu zajišťuje podle výše uvedených zákonů svěřený majetek neužívá, pečuje však o jeho využití do okamžiku než ho předá restituentovi, jiné osobě v rámci privatizace či převodem na podkladě uzavřené smlouvy s Pozemkovým fondem do nájmu za úplatu i bezplatně. 47 viz PEKÁREK, Milan et al. Pozemkové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN Str viz tamtéž, str

23 Rovněž je pozemkové vlastnictví státu upraveno v zákoně č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb. o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon se zabývá oprávněním státu v roli pozemkového vlastníka, kdy za něj vystupují Pozemkový fond ČR a Lesy České republiky, s.p., jako subjekty, kterým dispoziční oprávnění bylo svěřeno výše uvedeným zákonem. 2.3 Územní samosprávné celky jako subjekt pozemkového vlastnictví Ústavní základ pro postavení samosprávních celků jako právnických osob vyplývá z čl. 101 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož jsou tyto celky veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu. 49 Mimo ústavu je jejich postavení upraveno v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Obecní zřízení v ust. 2 odst. 1 stanoví, že obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, v právních vztazích vystupuje svým jménem a nese odpovědnost, která z těchto vztahů plyne. Ve vztahu ke krajům je takové ustanovení obsaženo v 1 odst. 2 krajského zřízení, který kraj prohlašuje za veřejnoprávní korporaci, která má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu. Stejně jako obce vystupuje kraj v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost, která z těchto vztahů plyne. Ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod se vztahuje na územně samosprávné celky stejně, jako na jiné subjekty vlastnického práva. Ve vztahu k pozemkovému vlastnictví je třeba věnovat zvláštní pozornost zejména odstavci 2 věta Listiny základních práv a svobod, podle něhož zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Obce a kraje jsou vlastníky tzv. veřejného majetku, což se odráží i ve specifickém způsobu jeho užívání a nakládání s ním. 49 viz PEKÁREK, Milan et al. Pozemkové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN Str

24 2.4 Spoluvlastnictví 50 Pozemek může být ve vlastnictví výlučně jednoho vlastníka, ať je to osoba fyzická či právnická nebo může být ve vlastnictví více osob. Je-li pozemek vlastněn více než jedním subjektem, hovoříme o spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví může být podílové spoluvlastnictví více fyzických, fyzických a právnických či více právnických osob nebo bezpodílové spoluvlastnictví v rámci společného jmění manželů. O spoluvlastnictví se nebude jednat v případě, kdy vlastníkem bude subjekt, který se sám skládá z více osob (např. družstvo). 51 Podstata spoluvlastnictví se nijak neliší od vlastnictví, jen stejná práva náležejí více osobám. Práva a povinnosti každého ze spoluvlastníků jsou tak omezeny tím, že práva vlastníka mají i ostatní spoluvlastníci Podílové spoluvlastnictví 53 Podílové spoluvlastnictví může vzniknout mezi libovolným počtem libovolných subjektů. Jak již vyplývá z názvu, jednotlivý spoluvlastníci nejsou vlastníky celého pozemku, ale pouze určitého podílu. Podílem se rozumí podíl ideální nikoli konkrétní část daného pozemku. Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze společného vlastnictví pozemku, a to jak ve vztahu mezi jednotlivými spoluvlastníky tak ve vztahu k jiným subjektům. Podíly všech spoluvlastníků jsou stejné, není-li právním předpisem stanoveno nebo spoluvlastníky dohodnuto něco jiného. Z právních úkonů týkajících se pozemku jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci solidárně. O hospodaření s pozemkem rozhodují všichni spoluvlastníci většinou, která se počítá dle velikosti jejich podílů. Není-li dosaženo většiny nebo dojde k rovnosti hlasů a spoluvlastníci se nedohodnou, je kterýkoli ze spoluvlastníků oprávněn podat návrh na rozhodnutí soudu. Stejně tak mohou přehlasovaní 50 Vzhledem k tomu, že spoluvlastnictví náleží mezi vztahy občanskoprávní, hovoříme-li v této kapitole o právnických osobách, je tím myšlen i stát. 51 viz ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK Jan et al. Občanské právo hmotné. Svazek I. 5. jubilejní aktualizované vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., s. ISBN Str HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde, s. ISBN Str Podílové spoluvlastnictví je upraveno v občanského zákoníku. 23

25 spoluvlastníci požadovat, aby rozhodl soud v případě, že se jedná o důležitou změnu pozemku. V případě převodu spoluvlastnického podílu na jinou než blízkou osobu 54 je dispozice s podílem omezena předkupním právem ostatních spoluvlastníků. Pokud by ze strany převádějícího spoluvlastníka nedošlo k nabídnutí podílu ostatním spoluvlastníkům, mohou se tito dovolávat neplatnosti takového převodu dle ust. 40a občanského zákoníku. Podílové spoluvlastnictví pozemku může být zrušeno a vypořádáno, a to jednak dohodou spoluvlastníků, která musí být písemná, a jednak rozhodnutím soudu v případě, že se spoluvlastníci nedohodnou. Soud opět rozhoduje na návrh kteréhokoli ze spoluvlastníků. Při rozhodování soud přihlédne k velikosti jednotlivých podílů a k účelnému využití pozemku Společné jmění manželů - bezpodílové spoluvlastnictví 55 Na rozdíl od spoluvlastnictví podílového mohou být subjekty spoluvlastnictví bezpodílového, jakožto součásti institutu společného jmění manželů, pouze manželé. Práva a povinnosti nejsou v tomto případě vymezena podílem, jelikož každý z manželů vykonává svá práva k celému pozemku. Obvyklou správu vykonává každý z manželů sám bez nutnosti souhlasu druhého, avšak zavázáni jsou z takových právních úkonů solidárně. Společného jednání nebo souhlasu druhého manžela je třeba v případě, jednáli se o úkony přesahující rámec obvyklé správy. Dojde-li k zániku společného jmění manželů, a tedy i bezpodílové spoluvlastnictví pozemku, musí dojít k vypořádání. Podíly obou manželů jsou při vypořádání stejné. Vypořádání se provádí dohodou, pokud se manželé nedohodnou, provede vypořádání na návrh jednoho z nich soud. Dohoda o vypořádání musí mít písemnou formu a účinnosti nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Nedojde-li k vypořádání dohodou nebo k podání návrhu na vypořádání k soudu do tří let od zániku 54 Osobu blízkou občanský zákoník vymezuje v ust. 116 Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner, jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. 55 Společné jmění manželů je upraveno v ust občanského zákoníku. 24

26 společného jmění platí, že je pozemek v podílovém spoluvlastnictví a podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. 2.5 Shrnutí Subjekty pozemkového vlastnictví mohou být jak osoby fyzické, tak osoby právnické včetně územně samosprávných celků a státu. Právo každého vlastnit majetek deklaruje Listina základních práv a svobod v ust. čl. 11 odst. 1 a v odst. 2 zároveň připouští možnost zákonem omezit vlastnictví určitého majetku, tedy i pozemků, jen na stát, obce nebo určené právnické osoby. Zákon může stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice. Způsobilost každého mít práva je zakotvena v Listině základních práv a svobod v ust. čl. 5. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením, je po celou dobu života člověka stejná, nijak se nerozšiřuje ani neomezuje a zaniká smrtí člověka. Naproti tomu způsobilost k právním úkonům člověk nabývá postupně a může být omezena nebo může dojít i k její ztrátě. Nejsou-li fyzické osoby způsobilé k právním úkonům, jednají za ně v takových případech jejich zákonní zástupci. Fyzická osoba se také může nechat zastupovat na základě plné moci. Pojem právnická osoba vymezuje občanský zákoník v 18 odst. 2 a jsou jí sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. V 21 občanský zákoník k uvedeným právnickým osobám řadí i stát, vystupuje-li v občanskoprávních vztazích. I právnické osoby mají způsobilost mít práva a povinnosti, kterou stejně jako způsobilost k právním úkonům, nabývají okamžikem svého vzniku, a to v plném rozsahu. K omezení způsobilosti k právním úkonům může dojít pouze ze zákona. Právnická osoba pozbývá způsobilosti mít práva a povinnosti svým zrušením a výmazem z rejstříku, ve kterém je vedena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Jménem právnické osoby jednají ti, kdož jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení PO, zakládací listinou či zákonem. Omezení nabývat vlastními právnímu úkony do vlastnictví určité pozemky, které plynulo pro cizozemce z devizového zákona, je od účinnosti zák. č. 206/2011 Sb. zrušeno. 25

27 Je-li stát vlastníkem nebo uživatelem či jiným nositelem majetkových práv a povinností k půdě, jsou jeho práva a povinnosti stejná jako ostatních vlastníků. Stát nemůže práva a povinnosti pozemkového vlastníka vykonávat sám. Způsob, podmínky a osoby, které tak činí jeho jménem, upravují zvláštní právní předpisy. Subjekty oprávněné vystupovat jménem státu jsou organizační složky státu, vedoucí organizačních složek, státní podniku a Pozemkový fond České republiky. Územně samosprávné celky jsou v Ústavě označeny za veřejnoprávní korporace, tedy jsou právnickými osobami. Obecní zřízení stanoví, že obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, v právních vztazích vystupuje svým jménem a nese odpovědnost, která z těchto vztahů plyne. Stejně jako obce vystupuje kraj v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost, která z těchto vztahů plyne, což je upraveno v krajském zřízení. Obce a kraje jsou vlastníky tzv. veřejného majetku, a to se odráží i ve specifickém způsobu jeho užívání a nakládání s ním. Pozemek může být ve vlastnictví více osob, v takovém případě hovoříme o spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví může být podílové spoluvlastnictví více fyzických, fyzických a právnických či více právnických osob nebo bezpodílové spoluvlastnictví v rámci společného jmění manželů. Podstata spoluvlastnictví se nijak neliší od vlastnictví, jen stejná práva náležejí více osobám. 26