PRÁVNÍ REŽIM ZMĚN DRUHŮ POZEMKŮ

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce PRÁVNÍ REŽIM ZMĚN DRUHŮ POZEMKŮ Markéta Adámková 2006/2007 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Právní režim změn druhů pozemků zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 Obsah 1 ÚVOD PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY A VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ÚČELOVÁ KATEGORIZACE PŮDY Vývoj účelové kategorizace půdy Současná právní úprava účelové kategorizace půdy Katastr nemovitostí jako evidence druhů pozemků PRÁVNÍ REŽIM ZMĚNY DRUHU POZEMKU Zápis změny druhu pozemku do katastru nemovitostí Územní plánování Územní řízení a územní rozhodnutí Pozemkové úpravy Speciální právní režim ochrany některých druhů pozemků JEDNOTLIVÉ MECHANISMY ZMĚN DRUHŮ POZEMKŮ Změny uvnitř zemědělského půdního fondu Změny, v jejichž souvislosti dochází k vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu Změny, při nichž je půda zařazována do zemědělského půdního fondu Změny mimo zemědělský půdní fond SHRNUTÍ PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY A ZÁVĚR...32 SUMMARY...35 ODKAZY...36 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY...37 SEZNAM NEJPOUŽÍVANĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

3 1 Úvod Půda jako určitá část zemského povrchu je výsledkem působení přírodních sil a procesů. Existovala, existuje a může existovat nezávisle na člověku. Člověk ji však od samého počátku potřeboval a bude potřebovat k svému přežití. Zpočátku poskytovala zdroj obživy, později s vývojem společnosti nabývala širšího významu. Velký význam půdy pro člověka vzniká díky řadě jejích specifických, jedinečných vlastností. Půdy je omezené a konečné množství. Člověk ji svou činností nedokáže vyrobit ani nahradit. Neustále vznikající nové potřeby člověka lze uspokojit pouze přerozdělováním stávajícího množství půdy. Na druhé straně je však půda nezničitelná, nespotřebovává se. Člověk může svým působením jen měnit její vlastnosti. Důležitý je význam půdy jako složky životního prostředí. Je nejen přirozeným životním prostředím většiny rostlin a živočichů, ale má rovněž vliv na další složky životního prostředí jako jsou voda a vzduch. Půda je nepostradatelná ve výrobním procesu a pro život společnosti vůbec. Především je základním stanovištěm pro jakoukoliv lidskou aktivitu. V zemědělství a v lesním hospodářství je půda hlavním výrobním prostředkem. Půda dále tvoří rezervoár nerostných surovin, které jsou dobývány z jejího nitra nebo povrchu. Půda má řadu různorodých vlastností, které umožňují její víceúčelové využití, ať už současně nebo v časovém sledu. V současné době vzniká požadavek maximálně optimálního využití půdy na základě jejích poznaných vlastností a funkcí. Velký význam půdy pro člověka vedl ke vzniku samostatného právního odvětví, pozemkového práva, které reguluje pozemkově právní vztahy, jejichž objektem je půda, resp. pozemek jako část zemského povrchu. Právní normy pozemkového práva musely být koncipovány s ohledem na majetkoprávní podstatu pozemku a současně s ohledem na skutečnost, že půda je jednou ze základních složek životního prostředí. Pro potřeby pozemkového práva vznikla nutnost roztřídit celé území státu podle určitého kritéria. Půdu lze třídit podle nejrůznějších kritérií a hledisek. Jako nejvhodnější se jevila kategorizace půdy podle jejího účelového určení, kdy se pozemky stejných vlastností zařadí do jedné kategorie, která vyjadřuje převažující způsob jejich využití. Tyto kategorie jsou právní teorií a právními předpisy označovány jako účelové kategorie, druhy, kultury pozemků. Právním režimem jednotlivých druhů pozemků a právním mechanismem jejich změn, optimálním využitím území, majetkoprávními otázkami pozemků a evidencí o pozemcích se zabývá pozemkové právo ve své obecné části. Zvláštní částí pozemkového práva jsou pak řešeny 3

4 právní režimy ochrany pozemků s cílem, aby pozemky sloužily především tomu účelu, pro který jsou určeny. Vzhledem k důležitosti optimálního využití pozemků a zařazení pozemků do účelových kategorií bude v práci nejdříve uvedena příslušná právní úprava a vymezeny základní pojmy. Dále bude rozebrána samotná účelová kategorizace půdy, obecný mechanismus změn druhů pozemků a v poslední části budou utříděny jednotlivé režimy změn. V závěru budou shrnuty poznatky o současné platné právní úpravě na dané téma. 4

5 2 Prameny právní úpravy a vymezení základních pojmů Základní právní úprava účelové kategorizace půdy je obsažena v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 186/2006 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb. Katastrální zákon v 2 rozčleňuje pozemky na druhy, stanovuje závaznost tohoto rozčlenění a upravuje mechanismus změny druhu pozemku. Podstatná je prováděcí vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška obsahuje podrobnou charakteristiku jednotlivých druhů pozemků, způsobu jejich využití a ochrany. Vzhledem k tomu, že údaj o druhu pozemku podléhá evidenci v katastru nemovitostí, je nutné zmínit i zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ve znění zákona č. 210/1993 Sb., zákona č. 90/1996 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 59/2005 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb. Jedním ze základních pojmů k práci s těmito předpisy je půdní fond ČR, který je tvořen všemi pozemky nacházejícími se na území České republiky. Půdu lze rozdělit podle různých kritérií, např.: - možnosti jejího využití pro různé účely - podle užívání různými subjekty - jejího zabezpečení pro celospolečenské zájmy. 1 V katastrálním zákoně je uplatněno kritérium účelového určení pozemků. Pozemky stejných vlastností jsou podle účelového určení zařazeny do jedné kategorie, která vyjadřuje jejich hlavní způsob využití. Pojem účelové kategorizace půdy tedy znamená zatřídění pozemků do kategorií podle jednotlivých určitých, předem definovaných a specifických vlastností půdy. Pozemkem je dle 27 písm. a) katastrálního zákona část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Pozemky se v katastru nemovitostí evidují v podobě parcel. Parcelou se podle 27 písm. b) katastrálního zákona rozumí pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. V ust. 27 písm. c) a d) je pak rozlišení na parcelu stavební (pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěná plocha a 1 Fábry, V. a kolektiv. Československé pozemkové právo, Orbis Praha. 1977, str.30 5

6 nádvoří) a parcelu pozemkovou (pozemek, který není stavební parcelou). Pozemek je definován v 119 odst. 2 občanského zákoníku jako věc nemovitá. Katastr nemovitostí podle 1 odst. 2 katastrálního zákona představuje soubor údajů o nemovitostech; tj. jejich soupis, popis, geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Soupis údajů katastru nemovitostí je veden po katastrálních územích. Katastrálním územím je dle 27 písm. h) katastrálního zákona technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor nemovitostí. Dalším základním pramenem právní úpravy je zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Územní plánování na jedné straně vychází ze stávajícího zařazení pozemků do účelových kategorií a na straně druhé stanovuje budoucí změny účelového využití území. Samo o sobě však změny v území nezakládá, jeho úkolem je pouze plánování a příprava těchto změn. Cíle a úkoly územního plánování jsou stanoveny v 18 a 19 stavebního zákona. Účelové určení pozemku je změněno až na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, kterými je možné umisťovat stavby nebo zařízení, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území. Pro území, pro které je vydán regulační plán, a to v rozsahu, v jakém nahrazuje příslušná územní rozhodnutí, se územní rozhodnutí nevydává. Se stavebním zákonem souvisí vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence plánovací činnosti, vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření a zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku vymezuje v 19 odst. 1 pojem pozemkové úpravy, které jsou dále upraveny zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb. a zákona č. 186/2006. Pozemkové úpravy se provádějí v určitém vymezeném území a jejich cílem je vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek takovým způsobem, aby odpovídaly potřebám jednotlivých vlastníků a současně celospolečenským požadavkům na tvorbu krajiny, životního prostředí a na investiční výstavbu. 6

7 Změny kultur pozemků a pozemkové úpravy mohou vést k ohrožení, oslabení nebo zničení stabilizační funkce významných krajinných prvků. Ochranou proti těmto zásahům do ekologické stability je povinnost toho, kdo tyto zásahy zamýšlí, opatřit si závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Toto vyplývá z 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. Nakládání s některými druhy pozemků pak podléhá právnímu režimu příslušných právních předpisů. Ochranou zemědělského půdního fondu se zabývá zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších předpisů včetně zákona č. 222/2006 Sb. a vyhláška č. 13/1994 Sb. Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa je upravena v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších zákonů včetně zákona č. 267/2006 Sb. Dalšími speciálními předpisy jsou zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů včetně zákona č. 342/2006 Sb. a zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství ve znění pozdějších předpisů. 7

8 3 Účelová kategorizace půdy 3.1 Vývoj účelové kategorizace půdy Účelová kategorizace půdy byla vždy spjata s evidencí půdy. Evidence půdy má v naší zemi dlouholetou tradici, její funkce a význam se však postupem času měnil. V počátku byly prováděny soupisy nesvobodné rustikální půdy za účelem jejího zdanění. Prvním takovýmto opatřením berní správy byla berní rula (první rustikální katastr) z roku Od té doby nemohlo prakticky docházet k daňovým únikům, vrchnost si ji nemohla připojit ke své půdě jako svobodnou, protože půda už navždy zůstala zapsaná jako nesvobodná a zdanitelná. Ve druhé berní rule z roku 1684 pak došlo k rozdělení půdy podle úrodnosti na půdu dobrou, prostřední a neúrodnou. Za vlády Marie Terezie došlo k dalším soupisům půdy (třetí a čtvrtá berní rula), jejichž cílem bylo daněmi postihnout i dominikální půdu šlechty. Šlechta však měla stále velký vliv a její půda zůstala nadále nedotknutelná. Dalším krokem a obratem byl Josefský katastr. Josef II. svým patentem z roku 1785 stanovil, že každá země, každá obec a každý držitel půdy má přispívat podle výtěžku ze svých pozemků na krytí státních vydání. Nařizoval dále, že všechny úrodné pozemky, ať dominikální či rustikální, se musí uvnitř hranic obcí zaměřit a zobrazit a musí se vyšetřit jejich hrubý výnos podle úrodnosti 2. Obdělávané pozemky byly rozděleny na role, planiny a kopaniny, rybníky, louky, zahrady, pastviny a kopčiny, křoví nebo houští, vinohrady a lesy. Předmětem evidence nebyly neplodné pozemky, domy s popisnými čísly, komunikace, řeky, potoky, močály, skaliska a strže. O domech se vyhotovovaly pouze seznamy. Dalším zdokonalením bylo vyhlášení stabilního katastru císařem Františkem I. v roce Katastr obsahoval všechny pozemky hospodářsky obdělávané i neobdělávané, bez ohledu na panskou nebo poddanskou půdu. Pozemky byly geometricky zaměřeny, zobrazeny, sepsány a popsány a byly rozlišeny podle druhu a užívání. Pozemky byly rozděleny na pozemky dani podrobené a pozemky daně prosté: prvními byly role, louky, vinice, pastviny, lesy a druhými pak pozemky hospodářsky nevyužitelné, neplodné, skály, veřejné silnice a cesty, řeky, průplavy a hřbitovy. Zákonem č. 177/1927 Sb. byl nahrazen stabilní katastr katastrem pozemkovým. Katastrální operát byl složen z operátu měřického a písemného a ze sbírky listin a úhrnných výkazů. Jednou z částí písemného operátu byl parcelní protokol, který obsahoval informace k parcele, kterou byl mimo jiné i druh pozemku. Pozemky byly členěny na pozemky 2 kapitola

9 s katastrálním výnosem (dani podrobené): pole, louky, zahrady, vinice, pastviny, lesy, močály, jezera a rybníky a tzv. parifikační půdu a na pozemky bez katastrálního výnosu (daně prosté): zastavěné plochy a nádvoří, neplodné půdy, močály jezera a rybníky bez užitku a jiné pozemky. Poslední rozdělení půdy do účelových kategorií pak bylo provedeno na základě zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí a jeho prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb. ve znění vyhlášky č. 133/1965 Sb. Druhy pozemků podle této úpravy byly následující: orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní půda, rybníky s chovem ryb, ostatní vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Evidence a kategorizace půdy až do roku 1948 v postatě neměla vliv na chování soukromých vlastníků a uživatelů půdy. Změna nastala po tomto roce, kdy se do popředí dostalo zabezpečování celospolečenských zájmů před jednostrannými zájmy vlastníků, případně uživatelů. Z toho bylo odvozeno mocenské právo státu určovat k jakému účelu bude pozemek využíván, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem pozemku. Zařazení pozemku do určité účelové kategorie bylo považováno za důležitý nástroj optimalizace využívání veškeré půdy na území státu. Účelová kategorizace půdy tak omezovala vlastníka (uživatele) ve způsobu užívání pozemku. Současně musely i státní orgány při svých rozhodovacích činnostech respektovat zařazení pozemku do určité účelové kategorie. 3.2 Současná právní úprava účelové kategorizace půdy I v současné době není vlastník tím, kdo rozhoduje, k jakému účelu bude jeho pozemek využíván. Nadále existuje celá řada veřejných zájmů, jejichž ochrana si vyžaduje omezení výkonu oprávnění pozemkového vlastníka. Stejnou ochranu vyžadují i některé zájmy a práva jiných vlastníků. V otázce využití pozemku tak dochází ke střetům různých zájmů, kdy na jedné straně stojí vlastník a na straně druhé veřejný (mnohdy obecný) zájem, případně jiný vlastník. Současná právní úprava tohoto problému je roztříštěna v mnoha právních předpisech a mnohdy nedává jednoznačnou odpověď v otázce závaznosti zařazení jednotlivých pozemků do účelových kategorií a zejména v otázce právního režimu změn druhů pozemků. Stěžejním právním předpisem pro samotnou účelovou kategorizaci půdy je zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) a jeho prováděcí vyhláška č. 26/2007 Sb. Katastrální zákon dle 2 odst. 3 člení pozemky podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Prvních šest účelových kategorií představuje zemědělskou 9

10 půdu, zbývající čtyři půdu nezemědělskou. Proti původní evidenci nemovitostí, kde bylo podle zákona č. 22/1964 Sb. dvanáct kategorií, došlo ke sloučení dříve samostatných kategorií rybníky a potoky s chovem ryb a ostatní vodní plochy do kategorie vodní plochy a kategorií pastviny a louky do kategorie trvalé travní porosty. Charakteristiky druhů pozemků pro účely katastru jsou podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 26/2007 Sb. následující: 1. orná půda Pozemek, a) na němž se pravidelně pěstují obilniny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny, b) který je dočasně zatravňován (víceleté pícniny na orné půdě), 2. chmelnice Pozemek, na němž se pěstuje chmel. 3. vinice Pozemek, na němž se pěstuje vinná réva. 4. zahrada Pozemek a) na němž se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu, b) souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři až do výměry 0,25 ha, který zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. 5. ovocný sad Pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři o výměře nad 0,25 ha. 6. trvalý travní porost Pozemek porostlý travinami, u něhož hlavní výtěžek je seno (tráva), nebo je určený k trvalému spásání, i když je za účelem zúrodnění rozoráván. 7. lesní pozemek Pozemek s lesním porostem a pozemek, u něhož byly lesní porosty odstraněny za účelem jejich obnovy, lesní průsek a nezpevněná lesní cesta, není-li širší než 4 m, a pozemek, na němž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů [ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb.]. 8. vodní plocha Pozemek, na němž je koryto vodního toku, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina. 9. zastavěná plocha 10

11 a) Pozemek, na němž je postavena budova podle 2 odst. 1 písm. b), d) a e) katastrálního zákona, včetně nádvoří, vyjma skleníku, který je v katastru evidován jako budova, postaveného na zemědělském nebo lesním pozemku, budovy postavené na lesním pozemku a budovy evidované na pozemku vodní plocha. b) Společný dvůr podle 4 odst. 4 písm. c) c) Zbořeniště d) Vodní dílo 10. ostatní plocha Pozemek neuvedený v předcházejících druzích pozemků 3 (např. dráhy, dálnice, silnice, ostatní komunikace, ostatní dopravní plochy, zeleň, sportoviště a rekreační plocha, hřbitov, urnový háj, kulturní a osvětová plocha, manipulační plocha, skládka, neplodná půda). Kromě charakteristik jednotlivých druhů pozemků obsahuje vyhláška č. 26/2007 Sb. i způsoby využití pozemku (příloha č. 2) a typy a způsoby ochrany nemovitosti (příloha č. 6). Současná právní úprava účelové kategorizace půdy nezná samostatnou kategorii stavebních pozemků. Přitom informace o tom, zda pozemek je nebo není potenciálně vhodný, určený k zastavění, má svůj praktický, ale i právní význam. 4 S pojmem stavební pozemek pracuje především stavební zákon a prováděcí předpisy. Stavební pozemek je vymezen v 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona jako pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím nebo regulačním plánem. 3.3 Katastr nemovitostí jako evidence druhů pozemků Zatřízení pozemků do jednotlivých účelových kategorií je evidováno v katastru nemovitostí České republiky, který byl zřízen zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). Katastr nemovitostí České republiky je soubor údajů o nemovitostech v České republice, který zahrnuje jejich soupis a popis a jejich polohové a geometrické určení. Tvoří ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích, vybraných stavbách (budovách) a o vybraných bytech a nebytových prostorech. Součástí katastru nemovitostí je evidence vlastnických a jiných věcných práv a dalších, zákonem stanovených práv k nemovitostem. V katastru nemovitostí se evidují takové údaje, které zabezpečují jeho obecnou vysokou využitelnost. Katastr je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, 3 Vyhláška č. 26/2007 Sb., příloha č Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : MU, 1996, s

12 pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. 5 Katastr nemovitostí obsahuje podle 3 písm. katastrálního zákona například geometrické a polohové určení nemovitosti a katastrálního území, údaj o druhu pozemku, čísla a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov, vybrané údaje o způsobu ochrany a využití nemovitosti, údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a o jiných oprávněných atd. Údaj o druhu pozemku je tedy jednou ze základních charakteristik pozemku. Dále katastrální zákon v 20 upravuje, které údaje katastru jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Závaznými údaji jsou parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území. Druh pozemku není ve smyslu 20 katastrálního zákona závazným údajem katastru pro právní úkony týkající se nemovitostí. Přestože údaj o druhu pozemku není údajem závazným, lze na něj vztáhnout 10 písm. d) katastrálního zákona, který ukládá povinnost vlastníkovi a jiným oprávněným, ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitosti, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložit listinu, která změnu dokládá. Tuto povinnost vlastníci a jiní oprávnění nemají u změn katastru, vyplývajících z listin, které jsou příslušné státní orgány povinny zasílat katastrálnímu úřadu přímo k zápisu do katastru. Zápis těchto údajů je jednou z činností při vedení katastru nemovitostí a katastrální úřad jej provede v souladu s 49 vyhlášky č. 26/2007 Sb. Vzhledem k tomu, že katastr provede zápis změny údajů o druhu a způsobu využití pozemku až po její realizaci v terénu na základě příslušných listin, má tento zápis výhradně deklaratorní charakter. 5 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, 1. 12

13 4 Právní režim změny druhu pozemku 4.1 Zápis změny druhu pozemku do katastru nemovitostí Veškerý půdní fond České republiky (resp. pozemky) je rozdělen do účelových kategorií, jejichž platná právní úprava je obsažena v katastrálním zákoně a jeho prováděcí vyhlášce č. 26/2007 Sb. Zájem na optimálním využívání území si vyžaduje realizaci změny účelového určení půdy. Dalo by se očekávat, že mechanismus změny druhu pozemku bude také upravovat katastrální zákon. Katastrální zákon však obsahuje v 6 pouze hrubý nástin tohoto mechanismu, resp. neupravuje samotnou změnu druhu pozemku, ale uvádí pouze způsob zápisu této změny do katastru nemovitostí. Podle 6 se zápis jiných údajů a jejich změn provádí na základě a) ohlášení vlastníka nebo jiného oprávněného, jehož přílohou je rozhodnutí nebo souhlas vydaný příslušným státním orgánem podle zvláštního právního předpisu, je-li takové rozhodnutí nebo souhlas vyžadován, b) rozhodnutí, souhlasu nebo oznámení vydaného příslušným státním orgánem podle zvláštního právního předpisu, který zároveň stanoví státnímu orgánu povinnost zaslat rozhodnutí, souhlas nebo oznámení k zápisu do katastru katastrálnímu úřadu. K 6 písm. a) se podle 10 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona vztahuje povinnost vlastníků a jiných oprávněných ohlásit tyto změny katastrálnímu úřadu, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku. K případu změny druhu pozemku podle 6 písm. a) není však nikde v katastrálním zákoně uvedeno, který státní orgán je příslušný k vydání rozhodnutí nebo souhlasu, ani v jakých případech je toto rozhodnutí nebo souhlas požadován. Stejně nejednoznačný je i 6 písm. b). Další právní úpravu je potřeba hledat ve zvláštních právních předpisech, což bude provedeno níže. K mechanismu změny druhu pozemku se vztahuje nejen 6 ale i 7 katastrálního zákona, který upravuje revizi údajů katastru nemovitostí. Katastrální úřad reviduje soulad údajů katastru se skutečným stavem v terénu. Revizi údajů katastru vyhlašuje příslušný katastrální úřad podle potřeby zajištění souladu údajů katastru s jejich skutečným stavem v terénu a provádí ji za součinnosti obcí, státních orgánů a za účasti pozvaných vlastníků a jiných oprávněných nebo jejich zástupců. Zjistí-li nesoulad v údajích katastru, projedná způsob jeho odstranění. Revize katastru nemovitostí je pak podrobněji upravena ve vyhlášce č. 26/2007 Sb. V 50 odst. 4 písm. b) je uvedeno, že předmětem revize je kromě hranice 13

14 pozemků, obvodů budov a vodních děl, typů stavby a způsobu využití stavby také druh pozemku a způsob využití pozemku. Zjištěné změny doložené příslušnými listinami pak katastrální úřad vyznačí do protokolu o výsledku revize katastru ( 50 odst. 5 písm. a) a vlastník podpisem potvrdí souhlas s vyznačením změny do katastru nemovitostí. Zápis změny do katastru nemovitostí probíhá v souladu s 49. Pokud zjištěná změna není doložená příslušnou listinou, zapíše se do záznamu pro další řízení s uvedením lhůty odstranění zjištěného nesouladu v údajích katastru nemovitostí ( 50 odst. 5 písm. b). Aby byl výčet možností zápisu změny druhu pozemku do katastru nemovitostí úplný, je nutné zmínit 19 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Zjistí-li katastrální úřad při novém mapování nebo při dalších činnostech spojených s vedením katastru nemovitostí, že v důsledku drobných pozvolných dlouhodobých posunů hranic pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu došlo k přirozené změně jejich kultur, projednají zjištěné skutečnosti s vlastníky dotčených pozemků a uvedou evidenční stav do souladu se stavem v přírodě. Ustanovení rozšiřuje možnosti katastrálního úřadu uvádět do souladu údaje katastru se skutečným stavem v terénu. Mimo revize (podle 7 katastrálního zákona) se tak může stát i novým mapováním nebo při dalších činnostech spojených s vedením katastru nemovitostí. Shrnu-li výše uvedenou právní úpravu, může ke změně druhu pozemku a způsobu využití nemovitosti v katastru nemovitostí dojít na základě: a) ohlášení vlastníka nebo jiného oprávněného ( 6 písm. a) katastrálního zákona) b) rozhodnutí, souhlasu nebo oznámení vydaného příslušným státním orgánem ( 6 písm. b) katastrálního zákona) c) revize údajů katastru nemovitostí ( 7 katastrálního zákona) d) zjištění a zaměření drobných pozvolných dlouhodobých posunů hranic pozemků ( 19 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu). První dva způsoby budou rozebrány v následujících kapitolách. 14

15 4.2 Územní plánování Územní plánování úzce souvisí s účelovou kategorizací půdy. Na jedné straně vychází ze stávajícího zařazení pozemků do účelových kategorií a na straně druhé stanovuje budoucí změny účelového využití území. Samo o sobě však změny v území nezakládá, jeho úkolem je pouze plánování a příprava těchto změn. Účelové určení pozemku je změněno až na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Zápis této změny do katastru nemovitostí je pak proveden na základě ohlášení vlastníka a doložení tohoto rozhodnutí podle 6 písm. a) katastrálního zákona. Platná právní úprava územního plánování je obsažena v zákoně č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a jeho prováděcích vyhláškách. Tento zákon je účinný od Do konce roku 2006 bylo územní plánování upraveno zákonem č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcími vyhláškami. Územní plánování dává představu o tom, jakým směrem a do jaké podoby by se mělo v budoucnu určité území utvářet. Územní plánování by mělo poskytnout řešení vyváženého regionálního rozvoje a fyzickou organizaci prostoru podle celkové koncepce. Podstata územního plánování je vystižena v jeho cílech a úkolech v 18 a 19 stavebního zákona. Jedním z cílů územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Účelnosti využití území by mělo být dosaženo z hledisek širší společenské komunity (obcí, krajů). Cílem územního plánování je dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území, přičemž je uplatňován princip priority veřejných zájmů před zájmy individuálními. Působnost ve věcech územního plánování vykonávají orgány obcí a krajů, ministerstvo a na území vojenských újezdů Ministerstvo obrany. Tyto orgány spolu se stavebními úřady jsou povinny podle 4 odst. 2 stavebního zákona postupovat ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních předpisů. Dotčené orgány vydávají závazná stanoviska pro vydání rozhodnutí a stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení, pro postupy podle stavebního zákona, které nejsou správním řízením. Tyto stanoviska uplatňují dotčené orgány podle zvláštních právních předpisů a podle stavebního zákona. Dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem. 15

16 Navazující stanovisko nebo navazující závazné stanovisko mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných skutečností, které nemohly být uplatněny dříve. Právní režim vydávání těchto stanovisek bude rozebrán v následujících kapitolách. K dosažení cílů a splnění úkolů územního plánování poskytuje platná právní úprava tyto prostředky, zákonem označené jako nástroje územního plánování: - územně plánovací podklady - politiku územního rozvoje - územně plánovací dokumentaci - územní řízení a územní rozhodnutí. Územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území. 6 Politika územního rozvoje ve stanoveném období určuje požadavky na konkretizaci úkolů v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech. Proces zpracování územně plánovací dokumentace v sobě zahrnuje stanovení základních zásad rozvoje, tedy požadavků na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, a zpracování a projednání zadání, zpracování návrhu územního plánu a řízení o územním plánu. Během řízení o územním plánu je pořizovatel povinen zkoumat soulad návrhu územního plánu zejména s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací vydanou krajem, s cíli a úkoly územního plánování a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních předpisů. Výsledkem územního plánování je schválený a vydaný územní plán, který podle 43 odst. 1 stavebního zákona stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Ve vybraných plochách a koridorech může územní plán podle 43 odst. 2 stavebního zákona uložit pořízení regulačního plánu jako podmínku pro rozhodování o změnách v území, který v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí ( 61 odst. 1 stavebního zákona). 6 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů,

17 4.3 Územní řízení a územní rozhodnutí Samotnou změnu využití území zakládá územní rozhodnutí vydané v územním řízení nebo zjednodušeném územním řízení nebo územní souhlas. Příslušným orgánem k územnímu řízení je stavební úřad. V územním řízení posuzuje stavební úřad podle 90 stavebního zákona, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na využití území (podle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na vyžívání území), s požadavky zvláštních právních předpisů a se závaznými stanovisky dotčených orgánů. Závazná stanoviska připojí žadatel k žádosti, pokud byla obstarána před zahájením řízení, jinak mohou být závazná stanoviska dotčených orgánů uplatněna nejpozději při veřejném ústním jednání stejně jako námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti. Územní řízení je ukončeno vydáním územního rozhodnutí, kterým stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru. K vydání některých územních rozhodnutí je příslušný jiný správní orgán, který je povinen rozhodnout v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu. Stavební zákon v 77 odst. 1 rozlišuje tyto druhy územních rozhodnutí: - rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, - rozhodnutí o změně vyžití území, - rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území, - rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků - rozhodnutí o ochranném pásmu. Pro změnu druhu pozemku jsou významná rozhodnutí o umístění stavby, kterým se vymezuje stavební pozemek, umisťuje navrhovaná stavba, stanovuje její druh a účel a podmínky pro její umístění, a rozhodnutí o změně využití území, kterým se stanoví způsob užívání pozemku a podmínky jeho využití. V 80 odst. stavebního zákona jsou stanoveny činnosti, které vyžadují toto rozhodnutí: a) terénní úpravy, b) stanovení dobývacího prostoru, c) manipulační plochy, prodejní plochy a tržiště, d) hřbitovy, e) změny druhu pozemku přesahující výměru 300 m 2, zejména zřizování, rušení a úpravy vinic, chmelnic, lesů, parků, zahrad a sadů, pokud podmínky nejsou stanoveny schválenými pozemkovými úpravami nebo jiným územním rozhodnutím, f) úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody. 17

18 Nikde v zákoně však není uvedeno, které změny v území jsou tak podstatné, že by vedly nejen ke změně využití území ale i ke změně druhu pozemku. Zcela jistě to budou změny na základě územního rozhodnutí vydaného podle písm. e). Dále změnu účelového využití pozemku mohou zakládat i územní rozhodnutí vydaná podle písm. b) a d), protože vyhláška č. 26/2007 Sb. rozeznává způsob využití pozemku dobývací prostor i hřbitov. Otázkou je, jak dalece mají vliv změny využití území podle písm. a), c) a d) na trvalé zařazení pozemku do účelové kategorie. Územní rozhodnutí stavební úřad nevydává pro území, pro které je vydán regulační plán. Regulační plán nahrazuje v řešené ploše ve schváleném rozsahu územní rozhodnutí a je závazný pro rozhodování v území. V některých případech může stavební úřad místo územního rozhodnutí vydat územní souhlas. K vydání územního souhlasu musí oznámení o záměru obsahovat náležitosti podle 96 odst. 3 a záměr musí být dle 96 odst. 1 v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, nesmí podstatně měnit poměry v území a nesmí vyžadovat nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat, obsahuje-li závazné stanovisko dotčeného orgánu podmínky, nebo je-li takovým závazným stanoviskem vyjádřen nesouhlas, nebo pokud záměr podléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu. Je-li záměr v souladu s požadavky uvedenými v 90, může stavební úřad podle 96 odst. 2 písm. g) vydat územní souhlas v případě změn druhu pozemku o výměře do 300 m 2. Ke změně druhu pozemku může tedy dojít na základě územního rozhodnutí o změně využití území pro změny druhu pozemků přesahujících výměru 300 m 2 nebo na základě územního souhlasu u pozemků o výměře do 300 m 2 nebo popřípadě na základě územního rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení. Územní rozhodnutí a územní souhlas nejsou vydávány pro území, pro které je vydán regulační plán. K vydávání územního rozhodnutí a územního souhlasu je příslušný stavební úřad, který zkoumá především soulad záměru s územním plánem, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na využívání území a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních předpisů. Zápis této změny do katastru nemovitostí je pak proveden na základě ohlášení vlastníka a doložení tohoto rozhodnutí nebo souhlasu podle 6 písm. a) katastrálního zákona. Právní režim vydávání závazných stanovisek dotčených orgánů bude rozebrán v kapitole

19 Porovnání platné právní úpravy územního rozhodování s předchozí právní úpravou Stavební zákon č. 183/2006 Sb. je účinný od Dosavadním právním předpisem účinným do konce roku 2006 byl zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon rovněž upravoval cíle a úkoly územního plánování, územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentaci a územní řízení. V územním řízení byly vydávány rozhodnutí o umístění stavby, o využití území, o chráněném území nebo o ochranném pásmu, o stavební uzávěře, o dělení nebo scelování pozemků. V nové právní úpravě přibylo rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu na využití území, naopak stavební uzávěra je upravena v současném stavebním zákoně v díle šestém ustaveními o územním opatření o stavební uzávěře. U rozhodnutí o využití území nebyly uvedeny činnosti, které toto rozhodnutí vyžadují, pouze v 5 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb. byly vyjmenovány některé činnosti, pro něž stanovovalo územní rozhodnutí podmínky. Z toho lze usoudit, že územní rozhodnutí o využití území bylo nutné zejména pro zřizování, výsadbu a větší úpravu vinic, chmelnic, lesů, sadů a zahrad. Není zcela zřejmé, zda bylo nutné územní rozhodnutí o využití území jen při zřizovaní či také při rušení, resp. při změně výše uvedených druhů pozemku na jiný druh pozemku. V současné stavebním zákoně je již v 80 odst. 2 písm. e) stanovena nutnost územního rozhodnutí jak při zřizování tak při rušení těchto druhů pozemků, ke kterým přibyly ještě parky. Změnou vůči původní právní úpravě je i vydávání územního souhlasu, který dosavadní stavební zákon neznal. 4.4 Pozemkové úpravy Pojem pozemkových úprav je vymezen jak v 19 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tak v 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Pozemkovými úpravami se podle 2 zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí. Zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky 19

20 pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Z právní úpravy řízení o pozemkových úpravách obsažené v části druhé zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech bych chtěla zdůraznit některé skutečnosti mající význam pro budoucí zařazení pozemku do účelové kategorie. Podle 6 odst. 6 je pozemkový úřad povinen kromě oznámení o zahájení pozemkových úprav na úřední desce vyrozumět též příslušný katastrální úřad, orgán územního plánování, stavební úřad, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, orgán ochrany přírody, vodohospodářský orgán a orgán státní správy lesů. Tyto úřady stanoví do 30 dnů po obdržení vyrozumění podmínky k ochraně zájmů podle zvláštních právních předpisů. Pozemkový úřad při řízení o pozemkových úpravách tedy stejně jako stavební úřad při územním řízení spolupracuje s orgány ochrany některých druhů pozemků. Ve stavebním zákoně jsou tyto orgány označeny jako dotčené orgány chránící veřejné zájmy podle zvláštních předpisů ( 4 odst. 2), zákon o pozemkových úpravách tyto orgány vyjmenovává. Další spolupráce pozemkového úřadu s těmito orgány pokračuje při podrobnému průzkumu terénu, ke kterému jsou zástupci orgánů přizváni podle 3 odst. 3 vyhlášky č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. Podrobný průzkum terénu je zaměřen na skutečnosti, které jsou nezbytné pro zpracování návrhu pozemkových úprav, zjišťuje se jím též nesoulad mezi skutečností v terénu a stavem evidovaným v katastru nemovitostí a současně se posuzuje možnost změny druhů pozemků. Stanoviska dotčených orgánů ke změnám druhů pozemků se zaznamenávají do protokolu. Zpracování návrhu pozemkových úprav předchází zpracování plánu společných zařízení, kterými jsou podle 9 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách zejména opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků, protierozní opatření pro ochranu půdního fondu, vodohospodářská opatření sloužící k neškodnému odvedení povrchových vod a ochraně území před záplavami, opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí, zvýšení ekologické stability. Tento plán posoudí sbor nebo vlastníci a schválí jej zastupitelstvo obce. Plán společných zařízení je také předložen výše uvedeným dotčeným orgánů, které se k němu do 30 dnů vyjádří. Jejich souhlasné stanovisko nahrazuje opatření (rozhodnutí, souhlas, povolení výjimky) podle zvláštních předpisů. V průběhu zpracování návrhu pozemkových úprav je zpracovatel podle 9 odst. 17 povinen projednávat nové uspořádání pozemků s dotčenými vlastníky pozemků a vlastníci jsou povinni se k návrhu vyjádřit. Pokud se vlastník ve lhůtě stanovené pozemkovým úřadem 20

21 k novému uspořádání pozemků nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Nesouhlasí-li vlastník s novým uspořádáním pozemků, pozemkový úřad posoudí důvod jeho nesouhlasu a znovu s ním ve věci jedná. K požadavkům vlastníků se nepřihlíží, pokud jsou v rozporu s projednaným plánem společných zařízení a stanoveným způsobem využití. Po zpracování návrhu pozemkových úprav oznámí pozemkový úřad na úřední desce, kde je možno po dobu 30 dnů do návrhu nahlédnout. Vlastníci mají v této době poslední možnost uplatnit k návrhu své námitky a připomínky u pozemkového úřadu. O schválení návrhu rozhodne pozemkový úřad tehdy, pokud s ním souhlasí vlastníci alespoň tří čtvrtin výměry půdy pozemků, které jsou v pozemkových úpravách řešeny. Pro změny druhů pozemků zahrnutých do schváleného návrhu pozemkových úprav je v 12 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách stanoveno, že se upouští od vydání rozhodnutí o využití území. K zápisu změny druhu pozemku do katastru nemovitostí dojde podle 6 písm. b), tedy na základě rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. 4.5 Speciální právní režim ochrany některých druhů pozemků Jak stavební zákon tak zákon o pozemkových úpravách podmiňují vydání územního rozhodnutí o změně využití území, resp. rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav závaznými stanovisky dotčených orgánů chránících veřejné zájmy podle zvláštních předpisů. Všeobecná podmínka vydání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody je vyjádřena i v 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. Opatření si závazného stanoviska dotčeného orgánu je podle tohoto ustanovení potřeba k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce. Mezi takové zásahy patří zejména umísťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Výčet jednotlivých druhů pozemků, které podléhají speciálnímu režimu není nikde ve stavebním ani katastrálním zákoně uveden, je potřeba hledat v jednotlivých předpisech. Takovými předpisy jsou zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského a půdního fondu ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů. Speciálnímu režimu těchto zákonů podléhají pozemky tvořící zemědělský půdní fond, 21

22 pozemky určené k plnění funkcí lesa, pozemky sloužící vodnímu hospodářství a dále pozemky sloužící k ochraně a využívání nerostného bohatství. Při posuzování realizace změny druhu pozemku je třeba posoudit, zda se některý z režimů vztahuje i na předmětný pozemek. Právní režim změn druhů pozemků patřících do zemědělského půdního fondu Právním režimem změny druhů pozemků patřících do zemědělského půdního fondu se zabývá zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Tento zákon zavádí pojem zemědělského půdního fondu, který neodpovídá zemědělským pozemkům ve smyslu katastrálního zákona. Zemědělský půdní fond podle 1 zákona o ochraně ZPF tvoří: a) pozemky zemědělsky obhospodařované - orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, b) půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není, c) rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže, d) nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod. ad a) Z hlediska účelové kategorizace se jedná o obhospodařované pozemky kategorií zemědělské půdy. Nesrovnalostí s katastrálním zákonem jsou vyjmenované kategorie louky a pastviny, které už současná právní úprava nezná, protože byly spojeny do kategorie trvalé travní porosty. ad b) Vymezení této skupiny pozemků je již značně obtížnější. Přes ne zcela jednoznačné vyjádření zákona lze mít zato, že jde o zemědělské pozemky, které z nějakého důvodu zemědělsky obhospodařované nejsou, nebyly však vyňaty ze zemědělského půdního fondu a s jejich zemědělským obhospodařováním se v budoucnu počítá. 7 ad d) Do této skupiny nepatří pozemky lesní, jejichž právní režim se řídí lesním zákonem. Příslušnost určitého pozemku do zemědělského půdního fondu je důležitá pro odpověď na otázku, zda právní režim změny druhu tohoto pozemku podléhá zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu. Zákon upravuje změnu druhu pozemku v 2. Přestože ustanovení nese název Změny kultur zemědělské a nezemědělské půdy, neřeší problematiku komplexně ale pouze dva případy změn. 7 Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo, Brno : MU, 2003, s

23 V odst. 1 je upravena přeměna půdy nezemědělské na půdu zemědělskou. Předpokladem této změny je územní rozhodnutí o využití území vydané v řízení podle stavebního zákona. V 2 odst. 2 je obsaženo řešení druhého případu, a to změny louky nebo pastviny (tedy kategorie trvalé travní porosty) na půdu ornou. Předpokladem této změny je souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. V 2 odst. 3 je pak svěřeno orgánu ochrany zemědělského půdního fondu oprávnění uložit vlastníku či nájemci zemědělské půdy provedení změny druhu pozemku. Ustanovení se vztahuje pouze na půdu zemědělskou nikoliv na nezemědělskou. Toto oprávnění je však omezeno pouze na případy, kdy si tuto změnu vyžaduje ochrana životního prostředí, zejména půdy. Podle 1 vyhlášky č. 13/1994 Sb. jde o ochranu proti - erozi na daném pozemku i okolních pozemcích, - poškození určeného pozemku a okolních pozemků nebo příznivých fyzikálních a chemických vlastností půdy, - ohrožení povrchových nebo podzemních zdrojů pitné vody, přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, - zhoršení čistoty a jakosti vody ve vodních tocích a nádržích, - porušení práv a povinností na úseku přírody a krajiny. Režim ochrany zemědělského půdního fondu se řídí zásadami uvedenými v 4 zákona. Těmito zásadami jsou povinni řídit se i pořizovatelé a projektanti územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů. Pro nezemědělské účely by měla být použita především nezemědělská půda, při odnětí zemědělského půdního fondu by měla být co nejméně narušena organizace zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území a síť zemědělských účelových komunikací, měla by se odnímat jen nejnutnější plocha zemědělského půdního fondu, při umisťování staveb by se mělo co nejméně ztěžovat obhospodařování zemědělského půdního fondu. Orgánu ochrany zemědělského půdního fondu je pak v 5 odst. 2 svěřeno oprávnění uplatňovat stanoviska k územně plánovací dokumentaci. Toto oprávnění je zakotveno i v 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. K odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely dochází podle 9 odst. 1 a 10 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu vydaného podle stavebního zákona, jehož závaznou součástí je souhlas k odnětí vydaný orgánem ochrany zemědělského půdního fondu. Existují i výjimky uvedené v 9 odst. 2, kdy není souhlasu třeba, a to má-li být ze zemědělského půdního fondu odňata půda na pozemcích, které jsou - nezastavěnou plochou zastavěných stavebních pozemků, 23

24 - v zahrádkových osadách zájmových organizací, popřípadě jiných právnických osob, - účelovými plochami u objektů a zařízení občanské vybavenosti nebo u objektů a zařízení zdravotnických, kulturních, osvětových a církevních, - v zastavěném území, jsou ve vlastnictví fyzické osoby a jejichž odnětí se má uskutečnit v zájmu této osoby pro výstavbu garáže, zahrádkářské chaty, rekreační chaty, - určeny pro stavby pro bydlení v zastavěném území. Podle 5 odst. 3 vydává stavební úřad územní rozhodnutí nebo územní souhlas, jímž má být dotčen zemědělský půdní fond, na základě souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který je závazným stanoviskem. Tímto ustanovením je ještě rozšířeno oprávnění vydávání souhlasu uvedené v 9 odst. 1 a 10 odst. 1, které se vztahovalo jen na odnětí ze zemědělského půdního fondu. Oprávnění v 5 odst. 3 se vztahuje na vydávání souhlasu při jakémkoliv zásahu do zemědělského půdního fondu. V zákoně však už není vydávání tohoto souhlasu dál upraveno. Oprávnění vydávání závazných stanovisek orgánu ochrany zemědělského půdního fondu pro vydání rozhodnutí nebo souhlasu stavebním úřadem je zakotveno i v 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu upravuje i sankci při změně využití pozemku, která neproběhla v souladu s výše uvedenými ustanoveními. Orgán ochrany zemědělského půdního fondu je oprávněn ukládat pokuty až do výše pětinásobku minimální mzdy, pokud dojde - k odnětí půdy, která je součástí zemědělského půdního fondu, bez souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, pokud nejde o případy, kdy tohoto souhlasu není třeba, - k nedovolené změně kultury nebo za neprovedení uložené změny kultury ( 2). Právní režim změn využití pozemků určených k plnění funkcí lesa Speciálnímu právnímu režimu podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesního zákona) ve znění pozdějších předpisů podléhají pozemky určené k plnění funkcí lesa. Pojem pozemků určených k plnění funkcí lesa je vymezen v 3 odst. 1 zákona. Zákon rozděluje tyto pozemky do dvou kategorií, a to na tzv. lesní pozemky a na tzv. jiné pozemky. Lesními pozemky jsou podle 3 odst.1 písm. a) : - pozemky s lesními porosty, - plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, - lesní průseky, - nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, 24