ÚČELOVÁ KATEGORIZACE POZEMKŮ

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce ÚČELOVÁ KATEGORIZACE POZEMKŮ Miriam Tomečková 2006 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Účelová kategorizace pozemků zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. 1

2 Děkuji touto cestou vedoucí bakalářské práce a mému konzultantovi, paní JUDr. Iloně Jančářové, Dr. za pomoc, kterou mi poskytla při vypracování bakalářské práce. 2

3 1. ÚVOD Právo ve společnosti vystupuje ve dvojí podobě, a to jako souhrn norem (objektivní právo) a jako souhrn možností chovat se normou vymezeným způsobem (subjektivní právo). Tyto právní normy regulují společenské vztahy a na rozdíl od neprávních norem (morálka, politika, náboženství) jsou nadány určitou formou, obecnou závazností a možností uplatnění státního donucení. Právo, které působí na určitý okruh společenských vztahů, vytváří z těchto vztahů právní vztahy. Pro pochopení právní úpravy je nutné nejprve vymezit předmět regulace. Předmět pozemkového práva spojuje soukromoprávní a veřejnoprávní aspekty vztahů k půdě jako zvláštnímu předmětu právních vztahů. Obsah předmětu je zaměřen na právní instituty jako jsou zejména pozemkové vlastnictví a užívací práva k půdě, věcná břemena, účelová kategorizace půdy a územní plánování a evidence nemovitostí. Zvláštní pozornost se věnuje právnímu režimu zemědělských, lesních a stavebních pozemků, pozemků spojených s vodami a s nerosty, pozemků v chráněných územích a rovněž tak režimu omezování vlastnických a užívacích práv k pozemkům ve prospěch jiných osob a ve veřejném zájmu. Předmětem regulace pozemkového práva jsou společenské vztahy, kde jako objekt vystupuje půda, část zemského povrchu, a proto tyto vztahy nazýváme pozemkovými vztahy. Pozemkové vztahy, kterým právo poskytuje svou formu a prostředky regulace, dostávají podobu pozemkově právních vztahů. Zemský povrch je kvantitativně omezen, proto nelze půdní fond co do rozsahu plochy nějakým způsobem rozšířit nebo rozmnožit. Jednotlivé pozemky, které půdní fond tvoří, mají různé vlastnosti, ať už přirozené nebo nabyté na základě lidské činnosti. Na druhou stranu může být týž pozemek využit k plnění více funkcí, může sloužit více účelům a to i současně. Zemský povrch je polyfunkční. Z těchto důvodů je potřeba celé území státu systematicky roztřídit na základě určitého kritéria. Pokud bychom obecně třídili (kategorizovali) půdu jako objekt pozemkově právních vztahů, přicházela by v úvahu nejrůznější kritéria a hlediska. Půdu lze třídit například podle 3

4 - druhů a forem vlastnického práva, kterého je předmětem, - užívacích právních institutů, - resortů, které ji spravují. 1) Mimořádný význam z tohoto pohledu má pak kategorizace půdy podle jejího účelového určení. Nejlépe zohledňuje použitelnost půdy pro různé účely i to, že půda je nezbytným předpokladem jakékoli lidské činnosti. Při kategorizaci na základě účelového určení se pozemky stejných vlastností zařadí do jedné kategorie, která vyjadřuje převažující způsob jejich využití. Tyto kategorie jsou právní teorií a právními předpisy označovány jako účelové kategorie, druhy, kultury pozemků. Vlastník může částečně ovlivnit zařazení pozemku do účelové kategorie, tedy i způsob využití pozemku. K této změně je potřeba rozhodnutí orgánu státní správy. S ohledem na důležitost institutu účelové kategorizace půdy ve vztahu k mimořádnému významu půdy pro společnost a snaze o její racionální využití se chci nejprve ve své bakalářské práci věnovat vymezení určitých základních pojmů a pramenů právní úpravy, dále také institutu účelové kategorizace půdy. Teprve poté chci popsat mechanismus změn účelového určení jednotlivých pozemků a zhodnotit platnou právní úpravu a podchytit klady a zápory této oblasti. Vycházela jsem přitom z níže uvedené literatury a snažila se pojmout práci tak, aby se z ní čtenář dozvěděl způsoby jednotlivých změn. 1) Fábry, V. Československé pozemkové právo. Praha : Nakladatelství Orbis, 1977, s

5 2. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ A SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA Základní právní úpravou účelové kategorizace půdy (druhů pozemků) je zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a následujících až po 220/2000 Sb. a 53/2004 Sb., kde najdeme obecná ustanovení o změně druhu pozemku ve vazbě na zápis těchto změn do katastru nemovitostí. Vyhláška č. 190/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a již výše zmiňovaný zákon č. 344/1992 Sb. v platném znění, o katastru nemovitostí ve znění z. č. 89/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 179/1998 Sb., č. 113/2000 Sb. a č. 163/2001 Sb., která obsahuje podrobné charakteristiky jednotlivých druhů pozemků. Právní úprava samotné změny účelového určení pozemku je poměrně komplikovaná. Důležitým zákonem v této souvislosti je především zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění z. č. 10/1993 Sb., č. 98/1999 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 76/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., a v neposlední řadě je to také zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění s poslední novelou č. 59/2001 Sb. až č. 320/2002 Sb. a také vyhláškou č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Změny zařazení pozemku do určité kategorie se také týkají ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění z. č. 238/1999 Sb., č. 67/2000 Sb., č. 132/2000 Sb. a č. 320/2002 Sb., dále zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění z. č. 76/2002 Sb. a z. č. 320/2002 Sb., zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně využití nerostného bohatství, dále jen horní zákon a v neposlední řadě je nutno zmínit zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách. Současná právní úprava odráží změny, k nimž došlo ve společenských vztazích po roce 1989, zejména v oblasti vlastnických vztahů. Vlastník je opět tím, kdo rozhoduje o využívání užitných vlastností věcí, a mění se proto i úloha institutu účelové kategorizace půdy. V jeho zaměření opět převažuje evidence, funkce ochrany půdy ustupuje do pozadí. 5

6 S ohledem na významné změny v platné právní úpravě týkající se nejen problematiky vlastnického práva a nájmu pozemků, ale dopadající i na právní režim jednotlivých kategorií půdy, bych chtěla zmínit základní pojmy, s nimiž se lze v současné právní úpravě účelové kategorizace půdy a změn účelového určení pozemků setkat. Protože účelová kategorizace půdy úzce souvisí s evidencí o půdním fondu v rámci celého státu, je prvním důležitým pojmem půdní fond. Půdní fond ČR tvoří veškeré pozemky nacházející se na území České republiky. Pod pojmem účelová kategorizace rozumíme v pozemkovém právu roztřídění půdního fondu České republiky do jednotlivých kategorií tak, aby pozemky přibližně stejných vlastností tvořily stejnou kategorii, která by vyjadřovala optimální (převažující) způsob jejich využití. Takto roztříděným pozemkům do určité kategorie jsou pak stanovena práva a povinnosti a jsou podrobeny odpovídajícímu právnímu režimu, který je chrání právě proto, aby sloužily tomuto účelu, pro který jsou určeny. Pozemkem je ve smyslu 27 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ve znění pozdějších předpisů, část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. 2) Pozemek je z hlediska občanskoprávního dle 119 OZ věcí nemovitou. V souvislosti s evidenční funkcí účelové kategorizace půdy je třeba zmínit i katastr nemovitostí, který dle 1 odst. 1 až 4 katastrálního zákona představuje soubor údajů o nemovitostech zahrnující soupis a popis, geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Katastr nemovitostí je veřejným informačním systémem o území České republiky. Katastrálním územím je podle 27 písm. h) katastrálního zákona, technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor nemovitostí. 2) Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : MU, 1996, s

7 Katastrální zákon v 27 písm. b) vymezuje pojem parcela, kterou se rozumí pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Pojem pozemkových úprav je vymezen jak v 19 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tak v 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnávání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Dalším pojmem účelové kategorizace pozemků je územní plánování, které je organickou součástí systému řízení rozvoje společnosti. V 1 z. č. 50/1976 Sb., je vyjádřen jeho cíl řešit soustavně a komplexně funkční využití území, stanovit zásady jeho organizace a věcně a časově koordinovat výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj daného území. V ustanovení 2 pak zákon vypočítává podrobněji úkoly a činnosti, které územní plánování v sobě zahrnuje. Jde o multidisciplinární činnost, v níž se široce uplatňují poznatky přírodních, technických i společenských věd a jejímž výsledkům právo poskytuje svou formu a závaznost. S pojmem stavební pozemek operuje především stavební zákon a jeho prováděcí předpisy. Ustanovení 139b odst. 15 stavebního zákona vymezuje stavební pozemek jako část území určeného regulačním plánem nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou. Stavební pozemky určené k zastavění musí splňovat požadavky, které na ně klade vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, zejména 7 zákona. Podle tohoto ustanovení musí pozemky určené k zastavění svými vlastnostmi, zejména polohou, tvarem, velikostí a základovými poměry umožňovat realizaci navrhované stavby a její bezpečné užívání. 7

8 3. ÚČELOVÁ KATEGORIZACE PŮDY a) Zvláštnosti půdy a závaznost zařazení pozemku do účelové kategorie Pro půdu jsou typické určité zvláštnosti, kterými se odlišuje od jiných objektů společenských vztahů. Právní úprava musí respektovat zvláštnosti tohoto svého předmětu, tedy půdy, zemského povrchu. Půdy jako plochy zemského povrchu je omezené a konečné množství. Zemský povrch je předně kvantitativně omezen. Na druhé straně je však nezbytný pro veškerou lidskou činnost. Mimo jiné má své specifické funkce. Základním specifikem půdy je, že stejně jako ostatní přírodní zdroje není produktem lidské práce. Nemá proto hodnotu a ani charakter zboží. Půda je jednou ze základních složek životního prostředí, která spoluvytváří existenční podmínky pro rostlinné a živočišné organismy, je krajinotvorným prvkem, výrobním prostředkem pro zemědělskou a lesní výrobu, je nositelem nerostných surovin, které člověk těží jak z jejího nitra, tak z povrchu. Jinými slovy, zemský povrch je polyfunkční. Pozemek tak může plnit různé funkce, a to i současně. V jiných případech musí být vyřešena otázka, ke které z možných funkcí bude pozemek využit. Ale i u funkcí, které pozemek plní současně, je nutné vyřešit vzájemný poměr mezi nimi, aby nedocházelo využíváním jedné k újmě na ostatních. Právní úprava přispívá k řešení těchto otázek a koordinuje všechny zájmy a aktivity vedoucí k půdě. Zásadně je postavena na principu, že využívat funkce pozemku, tedy dispozici, kdo jej bude užívat, náleží vlastníkovi pozemku. Někdy je ovšem veřejný zájem na určitém užití pozemku silnější a tento obecný princip prolomí. Jiná situace vzniká při řešení otázky, jak pozemky využívat. Odpověď je jasná, racionálně. Mělo by se vycházet ze srovnání detailně poznaných vlastností a funkcí půdy se stávajícími potřebami. Racionální využití půdy znamená to, že pro uspokojování určité potřeby poslouží pozemek s odpovídajícími vlastnostmi. Proto vytvořila právní úprava institut účelové kategorizace půdy. Údaj o účelové kategorii pozemku je jeden ze základních charakteristik pozemku pro její zápis do katastru nemovitostí. Pokud by chyběl tento údaj, nemohl by být zápis do katastru nemovitostí proveden. 8

9 Na druhé straně však údaj o druhu pozemku nepatří mezi ty údaje katastru nemovitostí, které zákon č. 344/1992 Sb. v ustanovení 20 prohlašuje za závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí. b) Současná škála účelových kategorií pozemků a jejich charakteristika Z ustanovení 2 odst. 3 katastrálního zákona vyplývá, že se pozemky pro účely evidování v katastru nemovitostí člení podle druhu na - ornou půdu - chmelnice - vinice - zahrady - ovocné sady - trvalé travní porosty - lesní pozemky - vodní plochy - zastavěné plochy a nádvoří - ostatní plochy. 3) Ve srovnání s druhy pozemků podle předchozí právní úpravy došlo ke spojení dřívějších samostatných kategorií louky a pastviny do jedné kategorie trvalé travní porosty a spojení kategorií rybníky (potoky) s chovem ryb a ostatní vodní plochy do kategorie vodní plochy. Tato změna proběhla na základě zákona č. 120/2000 Sb.. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí dělí půdu na zemědělskou a nezemědělskou. Zemědělská půda je dále dělena na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty, sem dříve spadaly louky a pastviny, jejich vymezení však nebylo zcela účelné. Do kategorie nezemědělské půdy spadají lesní a vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Zde je nutno zdůraznit, že se pojmy zemědělská půda a zemědělský 3) Zákon č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů. 9

10 půdní fond nekryjí. Ke vzájemnému vztahu těchto dvou institutů se chci podrobněji vyjádřit v kapitole věnované změnám účelového určení pozemků. Vlastní charakteristiky jednotlivých druhů pozemků obsahuje příloha v bodě 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. v platném znění, o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a již výše zmiňovaný zákon č. 344/1992 Sb. v planém znění, o katastru nemovitostí, ve znění vyhlášky č. 179/1998 Sb. až 163/2001 Sb.. Příloha v bodě 2 citované vyhlášky pak obsahuje vymezení způsobu využití jednotlivých uvedených druhů pozemků. Jednotlivé druhy pozemků jsou charakterizovány následovně : ORNÁ PŮDA a) pozemek, na němž se pravidelně pěstují obiloviny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny, b) pozemek, který je dočasně zatravňován, c) pozemek, na němž je postaven skleník, který je v katastru evidován jako budova. CHMELNICE pozemky, na nichž se pěstuje chmel. VINICE pozemky, na nichž se pěstuje vinná réva. ZAHRADA a) pozemek, na němž se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu, b) pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři až do výměry 0,25 ha, které zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. OVOCNÝ SAD pozemek osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři o výměře nad 0,25 ha. TRVALÝ TRAVNÍ POROST pozemek porostlý travinami, u něhož hlavní výtěžek je seno (tráva) nebo určený k trvalému spásání, i když je za účelem zúrodnění rozoráván. LESNÍ POZEMEK a) pozemek s lesním porostem a pozemek, u něhož byly lesní porosty odstraněny za účelem jejich obnovy, lesní průsek a nezpevněná lesní cesta, není-li širší než 4 m, 10

11 a pozemek, na němž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů, b) lesní pozemek, na němž je postavena budova. VODNÍ PLOCHY pozemek, na němž je rybník, vodní tok, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina. ZASTAVĚNÉ PLOCHY A NÁDVOŘÍ a) pozemek, na němž je postavena budova podle 2 odst. 1 písm. b), d) a e) katastrálního zákona, včetně nádvoří podle 1 odst. 2 písm. a) této vyhlášky, vyjma skleníku, který je v katastru evidován jako budova, postaveného na zemědělském nebo lesním pozemku a budovy postavené na lesním pozemku. b) Společný dvůr u bytových domů podle 3 odst. 6. OSTATNÍ PLOCHY pozemek neuvedený v předcházejících druzích pozemků. 4) Současná právní úprava účelové kategorizace půdy nezná samostatnou kategorii stavebních pozemků. Přitom informace o tom, zda pozemek je nebo není potenciálně vhodný, určený k zastavění, má svůj praktický, ale i právní význam. 5) V katastru nemovitostí pak v důsledku absence kategorie stavební pozemek dochází k situaci, kdy evidovaný stav druhu pozemku neodpovídá nejen faktickému, ale i právnímu stavu. Pro lepší orientaci uvádím následující příklad: Vlastník parcely, která je v katastru nemovitostí evidovaná jako zahrada se rozhodne na uvedené parcele postavit rodinný domek. Po splnění všech náležitostí, které požaduje zákon je mu vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby podle stavebního zákona. Právním důsledkem vydání tohoto rozhodnutí je změna druhu pozemku ze zahrady na zastavěnou plochu. Tato změna nastane v okamžiku, kdy rozhodnutí o umístění stavby nabude právní moci. Do katastru nemovitostí bude tato změna zapsána až v době, kdy dojde ke skutečné realizaci stavby na základě nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí. 4) Vyhláška č. 190/1996 Sb., bod 1 přílohy, ve znění pozdějších předpisů. 5) Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : MU, 1996, s

12 Mechanismem změn jednotlivých kultur pozemků se však budu podrobně zabývat v samostatné kapitole. 12

13 4. MECHANISMUS ZMĚN ÚČELOVÉHO URČENÍ POZEMKŮ a) Právní úprava a její charakter Platnou právní úpravu účelové kategorizace půdy představuje katastrální zákon č. 344/1992 Sb.. V ustanovení 2 odst. 3 tohoto zákona se hovoří o členění pozemků podle druhů. Co se týče změny účelového určení půdy je založena na tezi, že vlastník je povinen realizovat zamýšlenou změnu v souladu s právními předpisy. V zákoně č. 344/1992 Sb. tedy katastrálním zákoně narazíme v 6 na termín změna druhu pozemku. Toto ustanovení se však vztahuje na zápis již nastalé změny druhu pozemku do katastru nemovitostí. Zápis do katastru nemovitostí má v tomto ohledu tak výhradně deklaratorní charakter. 6) K vazbě změn účelového určení pozemků na katastr nemovitostí se vrátím níže. K řešení otázek, jakým způsobem a kdy dochází ke změně účelového určení pozemku a který orgán a v jakém řízení je příslušný o tom rozhodnout, se musíme zaměřit na další právní předpisy. 7) Je jím především zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, z. č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, z. č. 289/1995 Sb., o lesích, eventuelně z. č. 138/1973 Sb., o vodách a zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. Z uvedené právní úpravy tj. ze zákona č. 50/1976 Sb. vyplývá, že základními nástroji, které se podílejí na přípravě a realizaci změny účelového určení pozemků, jsou ve fázi přípravné územní plánování a ve fázi realizační územní rozhodnutí o využití území, případně územní rozhodnutí o umístění stavby. Územní plánování úzce souvisí s účelovou kategorizací půdy. Na jedné straně ze stávajícího zařazení pozemků vychází, na straně druhé je projektem její příští změny. 6) Fábry, V. Změna účelového určení pozemků. Správní právo č. 3/75, str ) Pekárek, M. Právní ochrana zemědělského půdního fondu v podmínkách současné etapy vědeckotechnické revoluce v ČSSR. Brno : Nakladatelství UJEP, 1983, s

14 Souvisí i s evidencí nemovitostí, neboť na jedné straně z ní (z katastru nemovitostí) čerpá informace o nemovitostech, zejména o pozemcích, na straně druhé jeho výsledky, resp. jejich realizace v dalším řízení jsou do této evidence promítány. 8) Územní plánování, resp. územně plánovací dokumentace je tedy odborně zpracovaným projektem perspektivy budoucích změn účelového určení pozemků. Sama však ještě účelové určení pozemků nemění, má za úkol nové využití území, tj. změnu účelového určení pozemků připravit, naplánovat. Dokud není tato plánovaná změna provedena, jsou vlastníci pozemku povinni respektovat dosavadní účelové určení pozemku. Hovoříme o přípravné fázi změny účelového určení pozemku. Až samotné územní rozhodnutí mění účelové určení a stanoví způsob využití konkrétního pozemku. Z územních rozhodnutí, na jejichž základě lze podle stavebního zákona ustanovení 32 umísťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území, přichází v úvahu pouze rozhodnutí o využití území, případně rozhodnutí o umístění stavby. Vydání rozhodnutí o využití území je nezbytné pro jakékoliv změny ve využití území, tedy i ty, při nichž nedochází k tak výrazné změně využití pozemku, aby znamenala změnu jeho účelového určení. Příkladem mohou být např. terénní úpravy příkopy, násypy. Z toho důvodu by rozhodnutí o využití území, kterým se zároveň realizuje změna účelového určení pozemku, mělo tuto skutečnost obsahovat. Právní úprava ovšem uvedení této změny mezi podstatné náležitosti rozhodnutí neřadí a nepožaduje ho. Speciálnímu režimu podléhají pozemky tvořící zemědělský půdní fond, pozemky určené k plnění funkcí lesa, pozemky sloužící vodnímu hospodářství a dále pozemky sloužící k ochraně a využívání nerostného bohatství. Při posuzování realizace změny druhu pozemku je třeba posoudit, zda se některý z režimů vztahuje i na předmětný pozemek. Nejvýrazněji je propracovaná právní úprava mechanismu změn kultur pozemku jako součásti zemědělského půdního fondu v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu. 8) Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo. Brno : Nakladatelství MU, 2004, s

15 Situace je však složitější. Zatímco katastrální zákon rozděluje půdu na zemědělskou a nezemědělskou, kterou dále člení na jednotlivé půdní kategorie, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu používá pojem zemědělský půdní fond. Dle 1 tvoří ZPF - pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (zemědělská půda) - a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (půda dočasně neobdělávaná) - rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže - nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.. 9) Z toho je zřejmé, že zemědělský půdní fond netvoří samostatnou půdní kategorii. Zde je nutno zdůraznit, že zemědělská půda se neshoduje s pojmem zemědělský půdní fond, který je obsahově mnohem širší. To komplikuje situaci i v oblasti případných změn v účelovém určení pozemků. Není totiž lhostejné, zda určitý pozemek je půdou zemědělskou či nezemědělskou, zda je či není součástí ZPF a zda tedy používá či nikoli zvýšené právní ochrany. 10) Na druhou stranu však uvedená složitost právní úpravy poskytuje určité vodítko při klasifikaci změn jednotlivých kultur pozemků. Změny, k nimž dochází v účelovém určení pozemků, pak můžeme rozlišit takto: A. Změny uvnitř zemědělského půdního fondu, které lze dále dělit na a) změny mezi kategoriemi zemědělské půdy navzájem, b) změny mezi kategoriemi půdy zemědělské a nezemědělské v obou směrech, c) změny mezi kategoriemi půdy nezemědělské navzájem. 9) Zákon č. 334/1992 Sb., ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. 10) Pekárek, M. Právní ochrana zemědělského půdního fondu v podmínkách současné etapy vědeckotechnické revoluce v ČSSR. Brno : Nakladatelství UJEP, 1983, s

16 B. Změny, v jejichž souvislosti dochází k vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a) změna zemědělské půdy do kategorie půdy nezemědělské, b) změna mezi kategoriemi nezemědělské půdy, v jejímž důsledku přestane být nezemědělská půda nezbytnou pro zemědělskou výrobu. C. Změny, při nichž je půda současně zařazována do zemědělského půdního fondu D. Změny mimo zemědělský půdní fond. Týká se nezemědělských pozemků, které nejsou součástí zemědělského půdního fondu a ani o provedené změně účelového určení nebudou pro zemědělskou výrobu nepostradatelné. 11) V další části své bakalářské práce se budu tohoto rozdělení držet a budu se snažit popsat postup při změnách jednotlivých účelových určení pozemků tak, jak vycházejí z právní úpravy. b) Změny mezi jednotlivými kategoriemi půdy Za zvláštní mechanismus změny účelového určení pozemku je třeba označit mechanismus změn kultur půdy jako součásti zemědělského půdního fondu vyplývající ze zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF. Na rozdíl od předchozí právní úpravy stávající zákon o ochraně ZPF upouští od direktivních způsobů směřujících k rozšiřování orné půdy na úkor jiných zemědělských kultur, zejména luk a pastvin. Naopak zpřísňuje postup při přeměně louky a pastviny na půdu ornou tím, že umožňuje tuto změnu pouze na základě souhlasu vydaného orgánem ochrany zemědělského půdního fondu. 12) Zmíněný zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně ZPF se ve svém 2 zabývá změnami kultur zemědělské a nezemědělské půdy. 11) Pekárek, M. Právní ochrana zemědělského půdního fondu v podmínkách současné etapy vědeckotechnické revoluce v ČSSR. Brno : Nakladatelství UJEP, 1983, s ) Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : MU, 1996, s

17 A. Změny uvnitř zemědělského půdního fondu Uvnitř zemědělského půdního fondu se lze setkat při změnách kultur pozemků zemědělské půdy s následujícími situacemi. Ke změně orné půdy na vinici, chmelnici, ovocný sad nebo zahradu je třeba územního rozhodnutí, které se vydává v územním řízení. Půjde zde o rozhodnutí o využití území, které musí být realizované v souladu se zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a jeho prováděcích předpisů. Konkrétně z ustanovení 5 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 132/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 492/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona vyplývá, že rozhodnutím o využití území se stanoví podmínky mimo jiné také pro zřizování, výsadbu a větší úpravu vinic, chmelnic, lesů, sadů a zahrad, pokud podmínky nejsou stanoveny schválenými pozemkovými úpravami. K vydání územního rozhodnutí je příslušný stavební úřad, jehož místní příslušnost je dána polohou nemovitosti. Je-li k územnímu řízení, kterým se vydává rozhodnutí o využití území příslušný podle zvláštních předpisů jiný orgán státní správy než příslušný stavební úřad, dohodne tento orgán návrh rozhodnutí se stavebním úřadem. Územní řízení se zahájí na návrh vlastníka nebo z podnětu stavebního úřadu nebo jiného orgánu státní správy. Návrh se doloží dokumentací stanovenou prováděcími předpisy k tomuto zákonu, a dále se v návrhu uvede seznam osob, které přicházení v úvahu jako účastníci řízení a jsou navrhovateli známé. Stavební úřad návrh posoudí. Pokud návrh neposkytuje dostatečný podklad pro vydání rozhodnutí, vyzve úřad navrhovatele k jeho doplnění v přiměřené lhůtě, maximálně však 12 měsíců. Pokud navrhovatel ve stanovené lhůtě návrh nedoplní, stavební úřad územní řízení zastaví. Jestliže stavební zákon nestanoví něco jiného, bude se na toto řízení vztahovat správní řád. Stavební úřad nařídí ústní jednání, ve kterém se uplatní zásada koncentrace. Účastníci řízení tedy mohou své námitky a připomínky uplatnit nejpozději při tomto ústním jednání. Stavební úřad také oznámí zahájení řízení dotčeným orgánům státní správy a ty mu sdělí svá stanoviska ve stejné lhůtě, v níž mohou uplatnit své připomínky a návrhy účastníci řízení. Podkladem pro vydání územního rozhodnutí je územně plánovací dokumentace, dále skutečnosti, které stavební úřad zjistí vlastním 17

18 průzkumem a místním šetřením. Stavební úřad posoudí návrh především z hlediska péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků, přezkoumá jeho soulad se zpracovanou územně plánovací dokumentací, dále bude od vlastníka požadovat doklad o vlastnickém právu k dotčenému pozemku tzn. vlastnický list, který mu poskytne katastrální úřad. Územní řízení bude ukončeno vydáním územního rozhodnutí o využití území, ve kterém stavební úřad vymezí podmínky k ochraně veřejných zájmů v území, jimi zabezpečí soulad s cíli a záměry územního plánování. Nedostatkem právní úpravy je, že pro územní rozhodnutí o využití území, se kterým je spojena změna v účelovém určení pozemku, nepožaduje výslovné uvedení této změny jako podstatné náležitosti rozhodnutí. Toto rozhodnutí platí dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci a dle nejnovější právní úpravy pozbývá platnosti dnem, kdy bylo stavebnímu úřadu doručeno oznámení navrhovatele nebo jeho právního nástupce o tom, že upustil od záměru, k němuž se rozhodnutí vztahuje. Změna louky nebo pastviny na vinici, chmelnici, ovocný sad nebo zahradu se děje stejným způsobem. Tedy na základě územního rozhodnutí o využití území vydaného na návrh vlastníka stavebním úřadem příslušným dle polohy nemovitosti. Naproti tomu změnu orné půdy na louku nebo pastvinu může vlastník, nájemce pozemku provést volně bez jakéhokoliv rozhodnutí, právní úprava ani nepodmiňuje existenci žádného souhlasu státního orgánu, změna je ponechána plně na vůli vlastníka, který tuto změnu pouze oznámí katastru nemovitostí. Změny v opačném směru, tedy louky a pastviny na ornou půdu se týká ustanovení 2 zákona o ochraně ZPF, který stanoví, že tuto změnu lze uskutečnit jen na základě souhlasu vydaného orgánem ochrany ZPF. 13) V případě, kdy se má vinice, chmelnice, zahrada nebo ovocný sad změnit na ornou půdu, louku, pastvinu, se v literatuře objevují různé názory. Znění už zmíněného 5 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 132/1998 Sb. není v tomto ohledu příliš jednoznačné. Podle něj se rozhodnutím o využití území stanoví podmínky zejména pro zřizování, výsadbu a větší úpravu vinic, chmelnic, lesů, sadů a zahrad. Toto ustanovení 13) Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : MU, 1996, s

19 se podle některých teoretických pramenů vztahuje nejen na změnu dosavadní kultury na druhy pozemků výše uvedené, ale i na situaci, kdy dosavadní chmelnice, vinice, ovocné sady a zahrady nemají být k tomuto účelu nadále využívány. Čili ke zrušení vinice, chmelnice, zahrady, ovocného sadu či spíše k jejich přeměně na jiný druh pozemku je dle tohoto názoru potřeba rozhodnutí o využití území. V literatuře existuje i odlišný pohled, podle něj se ustanovení citované vyhlášky vztahuje pouze na případy, kdy pozemek mění kategorii svého účelového určení na některou z výše uvedených. Případ, kdy se má vinice, chmelnice, zahrada nebo ovocný sad změnit na ornou půdu pod toto ustanovení však nelze zařadit. V současnosti upravuje danou problematiku zákon č. 97/1996 Sb. o ochraně chmele a zákon č. 115/1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství. Zákon č. 97/1996 Sb. v ustanovení 4 stanoví, že zrušení nebo převod nebo změny údajů stanovených prováděcím právním předpisem je producent povinen písemně ohlásit Ústavu do 1 měsíce od provedení změny. 14) Druhý zákon v ustanovení 17 odst. 4 stanoví pěstiteli vinné révy povinnost oznámit ústavu zrušení vinice a veškeré změny údajů do 30 dnů po provedení změny. Dle této právní úpravy je tedy zrušení chmelnice a vinice ponecháno plně na vůli vlastníka, který je povinen tuto skutečnost pouze oznámit danému ústavu, k této změně není třeba žádného rozhodnutí. 15) Rozhodnutí o využití území, souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu či faktické provedení nejsou jedinými nástroji způsobu změny druhu pozemku, které jsou zároveň zemědělskou půdou. K této změně může dojít také na základě rozhodnutí o uložení změny kultury zemědělské půdy. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu ve svém 2 odst. 3 pamatuje i na situace, kdy orgán ochrany ZPF změnu kultury vlastníkovi či nájemci může uložit, vyžaduje-li to ochrana životního prostředí.obhospodařováním pozemku v dosavadní kultuře může docházet k - eroznímu ohrožení území na dotčeném pozemku i na okolních pozemcích - zhoršování čistoty a jakosti vody ve vodních tocích a vodních nádržích - porušování práv a povinností na úseku ochrany přírody a krajiny 14) Zákon č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění pozdějších předpisů. 15) Zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů. 19

20 - ohrožení potravinového řetězce. Životní prostředí a s ním i půda jako jedna z jeho základních složek může být ohrožováno nejrůznějšími způsoby. Právní úprava proto poměrně široce vymezuje zákonné důvody, za nichž může orgán ochrany ZPF uložit změnu kultury zemědělské půdy, aby mohlo být postihnuto co největší množství případů. Na řízení o rozhodnutí o uložení změny kultury se vztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí o uložení změny kultury zemědělské půdy opravňuje vlastníka či nájemce, aby mu orgán ochrany zemědělského půdního fondu uhradil vzniklé náklady a ztráty z této změny vyplývající. Na úhradu výdajů dle tohoto ustanovení lze použít prostředky ze státního fondu životního prostředí České republiky. Ke změnám zemědělských kultur může docházet i na základě projektu pozemkových úprav. Podkladem pro toto tvrzení je opět 5 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 132/1998 Sb., který přímo říká, že rozhodnutím o využití území se stanoví podmínky pro zřizování, výsadbu a větší úpravu vinic, chmelnic, lesů, sadů a zahrad, pokud podmínky nejsou stanoveny schválenými pozemkovými úpravami. 16) Provádění pozemkových úprav je proces časově i finančně náročný. Cíl tohoto náročného postupu jako souboru opatření, která zasahují do různých oborů lidské činnosti, najdeme v ustanovení 2 zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Jde o zajištění podmínek pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu a zvýšení ekologické stability krajiny. Existuje mnoho důvodů, které vyvolávají potřebu nového uspořádání pozemků v území. Jedním z nich jsou důsledky restituce a narovnávání vlastnických vztahů, kdy vlastníci takto nabytých pozemků žádají o jejich scelení, zpřístupnění. Podobně je to v situaci, kdy v restituci nebyly konkrétní pozemky vydány a je třeba přidělit pozemky náhradní. K těmto majetkoprávním důvodům se mohou připojit i další důvody, například ekologické. Pozemkové úpravy poskytují řešení v situaci, kde v území půdy leží ladem a existuje reálné riziko opouštění pozemku, v území s nízkým zastoupením trvalých porostů na úkor orné půdy. Důvodem mohou být i investiční záměry resp. 16) Vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších změn. 20

21 stavby velkého rozsahu. Vzhledem k dlouhodobosti a složitosti provádění pozemkových úprav často nelze okamžitě přistoupit k výměně vlastnických práv. Zákon na takovou situaci pamatuje a umožňuje jednotlivým osobám zajišťovat zemědělskou výrobu na pozemcích zahrnutých do pozemkových úprav. K tomu slouží institut zatímního bezúplatného užívání, který byl zaveden zákonem č. 38/1993 Sb.. Doposud jsem se zabývala případy změn mezi kategoriemi zemědělské půdy. Nyní se zmíním o změnách kategorií zemědělské a nezemědělské půdy, kdy při těchto změnách nezemědělské pozemky zůstávají součástí zemědělského půdního fondu. Jde o změnu orné půdy, vinice, chmelnice, ovocného sadu, zahrady, louky a pastviny na vodní plochy či ostatní plochy, které jsou i nadále součástí zemědělského půdního fondu. Takovými vodními plochami jsou dle zákona o ochraně ZPF rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže. Za ostatní plochy patřící do zemědělského půdního fondu považujeme nezemědělskou půdu potřebnou k zajišťování zemědělské výroby např. polní cesty, pozemky se zařízením pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.. Vzhledem k tomu, že pozemky zůstávají stále součástí zemědělského půdního fondu, dle 1 odst. 3 zákona, není třeba je ze ZPF odnímat. Není tedy třeba ani žádného souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu s odnětím ze ZPF prostě proto, že k žádnému odnětí nedojde. V části VI zákona o ochraně ZPF se upravuje problematika odvodů za odnětí půdy ze ZPF. V 11 odst. 3 jsou vyjmenovány případy, kdy se odvody za trvale odnímanou půdu nepředepisují. Písmeno a) tohoto odstavce stanoví, že odvody za trvale odnímanou půdu se nepředepisují, jde-li o odnětí půdy pro stavby zemědělské prvovýroby, pro výstavbu zemědělských účelových komunikací, pro zřizování rybníků s chovem ryb nebo vodní drůbeže a pro uskutečňování investic do půdy za účelem zlepšení půdní úrodnosti (meliorační zařízení apod.). Zákon tak připouští odnětí pozemku ze ZPF pro zřízení rybníků s chovem ryb nebo vodní drůbeže, což je přinejmenším nelogické. Proč vyjímat ze ZPF pozemek, který i po provedení změny kultury je podle ustanovení 1 odst. 3 zákona součástí zemědělského půdního fondu. 21

22 Obecně lze říci, že při změnách kultur zemědělské půdy na půdu nezemědělskou v rámci ZPF zůstávají pozemky součástí ZPF. Ke změnám kultur dochází na základě rozhodnutí o využití území, například při budování odvodňovacích příkopů na orné půdě, kdy pozemek mění kulturu z orné půdy na ostatní plochy. K vydání tohoto rozhodnutí není třeba žádného souhlasu orgánu ochrany ZPF s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu proto, že pozemek zůstává jeho součástí a k žádnému odnětí nedojde. Pokud je druh pozemku měněn v souvislosti s vytvořením např. zpevněné polní cesty (liniové stavby), je třeba územní rozhodnutí o umístění stavby, které mění účelové určení pozemku. Až po provedení stavby, na základě stavebního povolení, vydá stavební úřad kolaudační rozhodnutí. Nastalá změna druhu pozemku je teprve nyní zapsána do katastru nemovitostí. Ke změně druhu zemědělské půdy na kategorii vodní plochy v souvislosti s vybudováním vodohospodářského díla je třeba územní rozhodnutí o využití území. Dále musí být opatřeno povolení k vodohospodářskému dílu podle 9 zákona o vodách, které vydává vodohospodářský orgán. Toto povolení je současně rozhodnutím o přípustnosti stavby dle stavebního řádu. Stavební úřad dává k těmto dílům souhlas podle zvláštních předpisů pouze z hlediska zajištění souladu s územními plány a územními rozhodnutími. Po vybudování vodohospodářského díla rozhodne vodohospodářský orgán příslušný k jeho povolení, o jeho uvedení do trvalého užívání, provozu. Na základě tohoto rozhodnutí dojde k zápisu změny kultury pozemku v katastru nemovitostí. I změny zemědělské půdy na nezemědělskou půdu v rámci ZPF, zvláště u změny na kategorii ostatní plochy, jsou možné na základě procesu pozemkových úprav. Právním podkladem je pozemkovým úřadem schválený a pravomocný návrh pro určité území. B. Změny s vynětím půdy ze zemědělského půdního fondu Případy změn zemědělské půdy na kategorie nezemědělské, kterými se budu nyní zabývat, mají společného jmenovatele, a tím je vynětí ze zemědělského půdního fondu. První skupinou jsou změny kultur zemědělské půdy (orné půdy, vinice, chmelnice, zahrady, ovocného sadu, louky, pastviny) na kategorii lesní pozemky. 22

23 V těchto případech musí být respektována jak zvláštní právní úprava dopadající na pozemky tvořící ZPF, tak právní úprava pozemků určených k plnění funkcí lesa podle zákona o lesích. V prvé řadě musí při této změně dojít k odnětí půdy ze ZPF pro nezemědělské účely, což je možné jen se souhlasem orgánu ochrany ZPF. Ustanovení 9 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu upravuje případy, u kterých není třeba souhlas s vynětím. Sem však vytvoření lesního pozemku nespadá. Souhlas s odnětím půdy ze ZPF je vydáván na žádost, kterou orgán ochrany ZPF posoudí a shledá-li, že půda může být odňata ze ZPF, vydá k tomuto odnětí souhlas. Vzhledem k tomu, že je odnímaná půda zemědělská, má ten, v jehož zájmu k odnětí došlo povinnost zaplatit odvod za odnětí půdy ze ZPF. Výši odvodů vymezí orgán ochrany ZPF pouze orientačně v souhlasu s odnětím ze zemědělského půdního fondu. Souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu je závaznou součástí rozhodnutí, která budou ve věci vydána dle zvláštních předpisů. V tomto případě to bude rozhodnutí o využití území, které je nezbytné ke změně druhu pozemku a vydá jej příslušný stavební úřad v územním řízení zahájeném na návrh žadatele o změnu kultury. Závaznou součástí tohoto územního rozhodnutí o využití území bude souhlas s odnětím půdy ze ZPF. Samotný souhlas však nemá povahu správního rozhodnutí a nevztahuje se na něj správní řád, zatím co na územní rozhodnutí se správní řád vztahuje. Platnost souhlasu je totožná s platností územního rozhodnutí, tedy 2 roky ode dne nabytí právní moci územního rozhodnutí, a teprve po právní moci územního rozhodnutí o využití území, vydá orgán ochrany ZPF správní rozhodnutí, kterým uloží osobě, v jejímž zájmu byl pozemek odňat, povinnost zaplatit stanovený odvod za odnětí. Ke změně zemědělské půdy na kulturu lesní pozemek je dále nutné dle lesního zákona rozhodnutí orgánu státní správy lesů o prohlášení za pozemek určený k plnění funkcí lesa, a to jako lesní pozemek. Další možností změny druhu pozemku na lesní pozemek poskytuje několikrát zmiňované ustanovení 5 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 132/1998 Sb.. To stanoví nutnost vydání rozhodnutí o využití území pro zřizování, výsadbu a větší úpravu vinic, chmelnic, lesů, sadů a zahrad, pokud podmínky nejsou stanoveny schválenými pozemkovými úpravami. Tedy ke změně zemědělské půdy na lesní pozemek může 23

24 dojít i na základě návrhu pozemkových úprav pro určité území schváleného pozemkovým úřadem, který nabyl právní moci. Druhou skupinou jsou změny kultur zemědělské půdy na vodní plochy. I zde je třeba souhlasu orgánu ochrany ZPF s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, který je vydán na základě žádosti toho, v jehož zájmu má k odnětí dojít a bude v něm také stanovena výše odvodů. Souhlas je závaznou součástí územního rozhodnutí o využití území vydaného příslušným stavebním úřadem v územním řízení dle stavebního zákona. Při změně na druh vodní plochy bude budována např. vodní nádrž vodohospodářské dílo. Právní úpravu řeší zákon o vodách. Bude třeba povolení vodohospodářského díla vodohospodářským orgánem, které je zároveň rozhodnutím o přípustnosti stavby podle stavebního zákona. Vodohospodářský orgán rozhodne také o uvedení vodohospodářského díla do trvalého provozu. Na základě tohoto rozhodnutí je změna druhu pozemku zaznamenána a dokončena. Třetí skupinou popisovaných změn jsou změny druhů zemědělské půdy na druh zastavěné plochy a nádvoří. Opět k vynětí pozemku ze ZPF dochází na základě souhlasu orgánu ochrany ZPF, protože se jedná o změnu zemědělské půdy na půdu nezemědělskou. Ovšem v tomto případě nemusí být souhlasu s odnětím se ZPF třeba. Zde bych uvedla příklad, kdy vlastník, fyzická osoba má ve vlastnictví zahradu v zastavěném území obce a chce na ní postavit garáž. Použije se zde opět 9 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, který v taxativním výčtu stanoví, že souhlasu orgánu ZPF není třeba, má-li být ze ZPF odňata půda na pozemcích, které jsou v současně zastavěném území obce, jsou ve vlastnictví fyzické osoby a jejichž odnětí se má uskutečnit v zájmu této osoby pro výstavbu garáže, zahrádkářské chaty, rekreační chaty, drobné stavby, stavby pro drobné pěstitelství nebo chovatelství a stavby vinného sklepa. U tohoto odnětí půdy ze ZPF se dle 11 odst. 3 písm. d) odvody nepředepisují. K vydání územního rozhodnutí je nutný souhlas s odnětím ze ZPF, pokud nejde o případ, na který se vztahuje výjimka 9 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. V tomto případě může příslušný stavební úřad vydat v územním řízení rozhodnutí i bez souhlasu s odnětím ze ZPF. Územní řízení je řízením návrhovým 24

25 a pokud stavební zákon nestanoví něco jiného, vztahuje se na něj správní řád. V návrhu na zahájení řízení uvede navrhovatel seznam osob, které přicházejí v úvahu jako účastníci řízení. Stavení úřad posoudí návrh především z hlediska péče o životní prostředí a souladu s územně plánovací dokumentací. Je nařízeno ústní jednání, ve kterém se uplatňuje zásada koncentrace. Podkladem pro vydání územního rozhodnutí bude zejména územně plánovací dokumentace a skutečnosti zjištěné vlastním průzkumem a místním šetřením. Vlastník bude povinen předložit doklad o vlastnickém právu, což je výpis z katastru nemovitostí. Nakonec je vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby s dobou platnosti 2 roky od nabytí právní moci, pokud rozhodnutí nestanoví jinak. Pozbývá platnosti dnem doručení oznámení o upuštění od záměru, ke kterému se územní rozhodnutí vztahuje. Dále musí být vydáno stavební povolení, které vydává ve stavební řízení stavební úřad. Ten přezkoumá, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, požadavky týkající se veřejných zájmů, především ochrany životního prostředí, ochrany zdraví a života a odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu a další hlediska dle 62 stavebního zákona. Ve vydaném stavebním povolení jsou stanoveny závazné podmínky pro provedení, užívání stavby, je v něm zabezpečena ochrana veřejných zájmů při výstavbě a omezeny negativní účinky stavby a jejího užívání na životní prostředí. Platnost stavebního povolení je 2 roky. Dokončenou stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí. Kolaudační řízení provádí stavební úřad, který vydal stavební povolení. To probíhá ústní formou a stavební úřad zkoumá, zda byla stavba provedena dle dokumentace a zda byly dodrženy podmínky stanovené k provádění stavby. Kolaudačním rozhodnutím se povoluje užívání stavby. Nyní je proveden zápis změny kultury pozemku. Poslední možnou skupinou těchto změn je změna kultury zemědělské půdy na kulturu pozemku ostatní plochy. I zde je opět nutný souhlas příslušného orgánu ochrany ZPF s odnětím pozemku ze zemědělského půdního fondu, výjimku tvoří opět 9 odst. 2 zákona o ochraně ZPF, kde není potřeba tohoto souhlasu. Souhlas k odnětí půdy ze ZPF je nezbytný k vydání rozhodnutí o využití území, které vydává místně příslušný stavební úřad v územním řízení dle stavebního zákona. 25

26 Zvláštní situace nastává v případě, že při změně na ostatní plochu bude tato plocha využívána jako plocha těžební činnosti. Použije se zde právní úprava obsažená v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Vyhledávání a průzkum ložisek přísluší těm subjektům, které k této činnosti získaly povolení dle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, a vyhlášky č. 121/1989 Sb.. Nutné je provedení odnětí půdy ze ZPF. Návrhy na stanovení dobývacích prostorů musí být projednány s orgány ochrany zemědělského půdního fondu a před schválením opatřeny jejich souhlasem ustanovení 6 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb.. Na základě výsledku průzkumu ložiska vyhrazeného nerostu může být přistoupeno ke stanovení dobývacího prostoru, kdy rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru má současně povahu a účinky rozhodnutí rozhodnutí o využití území. 17) Návrh podává fyzická nebo právnická osoba obvodnímu báňskému úřadu (tomu, v jehož obvodu leží největší část budoucího dobývacího prostoru) a k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru musí organizace (firma) získat předchozí souhlas Ministerstva průmyslu. Při zpracování návrhu na stanovení dobývacího prostoru jsou navrhovatelé vázáni zásadami ochrany ZPF a jsou povinni navrhnout řešení nejvýhodnější z pohledu zásahu a jeho důsledků na ZPF. Jestliže se návrh na stanovení dobývacího prostoru dotýká zájmů chráněných zvláštními předpisy, musí jej navrhovatel projednat ještě před zahájením řízení s orgány a fyzickými a právnickými osobami, kterým dle zvláštních předpisů přísluší ochrana těchto zájmů. Tyto subjekty jsou povinny uplatnit své připomínky, požadavky a stanoviska do 1 měsíce u navrhovatele. Zahájení řízení oznámí obvodní báňský úřad všem známým účastníkům a dotčeným orgánům státní správy, nařídí ústní jednání, které většinou spojí s místním šetřením. V tomto řízení platí zásada koncentrační, a proto účastníci musí své připomínky a návrhy uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlíženo. 18) Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru je vydáno v dohodě s těmito orgány nebo 17) Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo. Brno : Nakladatelství MU, 2004, s ) Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo. Brno : Nakladatelství MU, 2004, s

27 s jejich souhlasem. Zákon o ochraně ZPF ve svém 6 odst. 2 vyžaduje jak projednání návrhu na stanovení dobývacího prostoru s orgánem ochrany ZPF, tak souhlas tohoto orgánu před schválením návrhu. Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru je rozhodnutím o využití území a jeho vydáním vzniká oprávnění žadatele k dobývání výhradního ložiska (ložiska vyhrazeného nerostu). Zahájit dobývání však může až po vydání povolení obvodním báňským úřadem. Rozhodnutí o povolení těžební činnosti požaduje také katastr nemovitostí k zapsání změny druhu pozemku. U dobývání ložisek nevyhrazených nerostů je právní úprava odlišná. I zde musí být souhlas s odnětím půdy ze ZPF a je vydáváno rozhodnutí o využití území. Předpokladem těžby je žádost adresovaná obvodnímu báňskému úřadu alespoň dva měsíce před zamýšleným zahájením těžby a tato žádost musí být doložena již zmíněným územním rozhodnutím a plánem využívání ložiska. Povolení k dobývání vydává opět obvodní báňský úřad. C. Změny kultur se zařazením do zemědělského půdního fondu Jde o změny účelového určení pozemků, při kterých je dosud nezemědělská půda měněna na kategorie půdy zemědělské a zařazována do zemědělského půdního fondu. První možnou změnou je změna lesních pozemků na druhy zemědělské půdy. Podmínkou je, že pozemek musí být vyňat z pozemků určených k plnění funkcí lesa. O tomto odnětí rozhoduje příslušný orgán státní správy lesů, v jehož územním obvodu se dotčené pozemky nacházejí. Řízení o odnětí je řízením návrhovým, zahajovaným na žádost toho, v jehož zájmu má k odnětí dojít. Orgán státní správy lesů v tomto řízení přezkoumá žádost a také to, jaký má žadatel na odnětí zájem. Výsledkem je rozhodnutí o odnětí pozemků plnění funkcí lesa, ve kterém je žadateli stanovena povinnost zaplatit poplatek za odnětí v určité výši. Výši poplatku stanoví orgán státní správy lesů dle 17 a 18 lesního zákona. Platnost rozhodnutí zaniká uplynutím lhůty, na kterou bylo vydáno nebo nebude-li do 2 let od právní moci rozhodnutí započato s využíváním pozemku k účelu, pro který bylo rozhodnutí vydáno. V tomto případě jde také o změnu nezemědělské půdy na zemědělskou, proto se další postup řídí ustanovením 2 odst. 1 zákona o ochraně ZPF. Dle tohoto ustanovení je vydáno rozhodnutí o využití území na návrh vlastníka nebo na návrh nájemce 27