Situace a výhled ve vzdělání tělesně postižených žáků

Transkript

1 festovat a jestliže jim to nedovolíme, a to i v průběhu školní výuky, můžeme být postaveni před otázku útlumu žáků ve škole. Podle dnešních znalostí tráví člověk až 90 % svého života v místnostech. K tomu přispívá ještě častý zákaz pobytu dětí venku, a to i o přestávkách, kdy by se měly děti zotavit. Někdy jsou zdánlivé patologické procesy myšlení zaviněny užíváním léků, z nichž některé mohou mít podobný účinek jako mírné drogy. Některé z nich jsou samy o sobě neškodné, ale ve spojení s nějakým jiným lékem nebo potravinou se mohou takto projevit. V poslední době vzbudil zájem pediatrů a genetiků, ale i psychologů tzv. syndrom fragilního chromosomu X", kdy takto postižené děti mohou mít jen lehčí stupeň mentální subnormalíty, ale mohou se u nich projevit i neurotické problémy. Uvedl jsem část psychosomatických odchylek, kde jsou styčné plochy mezi psychology v psychologicko-pedagogických poradnách, mezi pediatry a pedagogy. Není možno se zmiňovat o všech, některé jsou ryze medicínského charakteru a o některých zatím ani nevíme, některé jsou však až bizarní. Mám na mysli možné poruchy psychiky u dětí vlivem rtuti v zubních plombách a řadu ji/ných. Spolupráce školy, psychologa a pediatra na tomto poli je nanejvýš žádoucí, protože ve vzájemné spolupráci je možno odhalit řadu příčin, které by jinak unikly a jednstranným nazíráním na tyto úchylky od normálního chování dítěte by mohly způsobit i nenapravitelné škody. Situace a výhled ve vzdělání tělesně postižených žáků Tomáš Smrček V Jedličkově ústavu pro tělesně postižené v Praze, který má historickou tradici, by měla být obnovena autorita školy kvalitativním zvýšením její vzdělávací účinnosti. V tom je smysl a podstata sdělení, které touto formou předkládáme. Naše podněty vznikly na podkladě více než desetiletých souvislých pracovních zkušeností učitelů. Někteří z nás tyto názory řadu let publikují, nebo měli možnost s nimi veřejně vystoupit. Značná pozornost je dnes věnovaná koncepci homogenního ústavu s ústavní školou. V nových společenských podmínkách zhodnotíme historické zkušenosti společného řízení ústavu a ústavní školy z doby prof. Jedličky, A. Bartoše aj. Je správné přihlédnout k této nezaslouženě opomíjené tradici, ale stávající SPECIÁLNÍ PEDACOGIKA C 1, ROČ. 1990/91

2 projekt řízení musíme orientovat i podle současných zkušeností zahraničních ústavů. Nesmíme zapomenout, že za šedesát či padesát let se zásadně změnila struktura v tělesných postižení směrem k těžším typům. Objevila se nová postižení (např. dětská mozková obrna) jako vážný sociální fenomén. Pokud by ústav měl perspektivně rozvíjet vlastní hospodářskou činnost, aby tímto částečným samofinancováním umožnil i zřízení ústavní školy, je nutné vycházet z předchozího konstatování. Vytvoření jedné modelové ústavní školy neodpovídá dnešní situaci. Jedličkův ústav a škola pro tělesně postižené v Praze je jedno z pěti v ČSFR, a takové úsilí by mohlo vést k jeho určité izolaci. Právě po letech značné stagnace ve školství je účelný takový postup, který by vycházel ze společných zkušeností a znalostí těchto pěti škol. Zachovaná kontinuita obsahu vzdělání škol pro TP s ostatními školami příslušného typu nejen přirozeně vyjadřuje integrační úsilí ve výchově našich dětí, ale svou otevřeností bude zajišťovat kontakt s jejich dynamickým vývojem. Specifické formy v přizpůsobování tohoto společného učiva pak budou účelně odpovídat problematice TP žáků. K tomu je však třeba provést některé závažné změny: A. Ve v n i t ř n í struktuře školy: Po reformování obsahu vzdělání ZŠ běžného typu převzít tento obsah s tím, že zvládnutí obsahu učiva se umožní specifickými prostředky, které respektují zvláštnosti duševního a fyzického vývoje TP žáků: 1. prodloužením školní docházky podle potřeby (podle druhu a stupně postižení jednotlivých žáků) 2. zavedením pracovních sešitů (cvičebnic) ve většině předmětů 3. vymezením základního učiva v těchto cvičebnicích 4. zavedením mikropočítačů a videotéky jako trvalých organizačních forem vyučování 5. úpravy obsahu některých vyučovacích předmětů 6. vyjádřením specifiky osobnosti TP žáků v pedagogických dokumentech klasifikačním řádu, legislativě atd. 7. umožněním tvoření diferencovaných skupin na 2. st. při paralelních třídách u některých předmětů (např. skupiny studijní, profesně vyhraněné aj.) 8. zajištěním zaměření výuky na propojení a vyústění k profesionálnímu a sociálnímu uplatnění. B. ve v n ô j š í organizaci školy: 1. Škola je nezávislá na ústavu v řízení výchovně vzdělávací SPECIÁLNÍ PEDAGOCIKA O I, poe 1990/91 \ 39

3 péče školní i mimoškolní, tvoří však neoddělitelnou část v působení na TP děti a mladistvé. 2. Učitelé a vychovatelé jednotně působí na žáky jako v internátní škole. 3. Společné učební plány a osnovy zajistí koordinovanou výuku pro všechny TP děti a mládež v ČSFR. Učivo realizované ve vyučování je určeno žákovi. Při kladení přiměřených požadavků na žáky se vychází z jejich potřeb a možností. Problém přiměřenosti je třeba chápat komplexně ve smyslu psychologických aspektů vyučovacího procesu, zejména učení, které je ovlivňované mnohými činiteli úrovní psychických procesů žáka, jeho postojem k učivu, vztahem k učiteli, psychickou připraveností a v neposlední řadě jeho zdravotním stavem. Každý TP žák je specifickou osobností, a tak je třeba chápat i rozdílnou úroveň vyučování. Proto nechápeme přiměřenost ve smyslu mechanické redukce učiva, ale ve vytvoření specifické varianty podstatného, obecného obsahu vzdělání, které je teoreticky koncipováno jako moderní a otevřený systém odpovídající zvýšeným nárokům současného i budoucího sociálního a ekonomického rozvoje. Přitom je třeba chápat rozdílnost podmínek, možností rozvoje a sociálního uplatnění zdravých dětí a tělesně postižených. Tato specifičnost v důsledku poukazuje i na jiné možnosti profesionálního uplatnění. I. SOUČASNÝ STAV VE VZDĚLÁVÁNÍ tělesně postižených je charakterizován: 1. pokračujícími změnami ve struktuře tělesných postižení směrem k těžším typům s důsledky na vzdělávání a socializaci 2. zvyšování délky školní docházky opakováním ročníků 3. neřešený problém pracovní nezačlenitelnosti. Ad. 1 Srovnáme-li naše i dostupná jiná šetření o zastoupení jednotlivých typů tělesných postižení v pražském ústavu, vidíme za pouhé čtyři roky ( ) tuto narůstající tendenci: u DMO ze 47,5 o/o na 53 /o, u progresivních svalových dystrofií (myopatie) ze 7,8 /o na 9 /o, u systémového nervového onemocnění ze 7,4 % na 8,3 %. To nezahrnujeme další postižené čekatele na volné místo v internátě ústavu nebo škole. Posuzování intelektových předpokladů pro úspěšné absolvování základní školy je značně obtížné, zejména u dětí s DMO. U těchto dětí je aktivace přirozeného nadání nejen ovlivněna zásahem do CNS, ale svými dalšími důsledky pak vytváří patoplastický terén pro odlišnější adaptační a pracovní podmínky ve škole. Ad. 2 Tato otázka je v současné době z našeho podnětu řešena novelou vyhlášky MŠ ČSR č. 49/1986 Sb. významnými dodatky. 4U SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 1, ROC 1990/91

4 Naše několikaleté úsilí o vytvoření ZŠ pro TP s devíti ročníky, s ohledem na uvažovanou restrukturaci současného školského systému, budeme v případě potřeby aktualizovat. Věříme, že naše účast při koncipování školských dokumentů dostatečně vystihne specifiku TP žáků. Konkrétně je to otázka nástupu do školy, pravidla hodnocení a klasifikace žáka. Legislativní rámec by měl regulovat snahy o podstatné oddalování nástupu školní docházky. Pokyny pro hodnocení a klasifikaci musí akceptovat značný výskyt specifických vývojových poruch tak, aby v prokazatelných případech umožnil jejich účelné vzlědávání v základní škole. Rovněž je žádoucí stanovit podmínky pro opakování ročníku ze zdravotních důvodů. Ad. 3 Podle ústavních a školních materiálů za 12 let (od roku ) vyšlo ze ZDŠ/ZŠ a ZvS celkem 183 žáků. Z tohoto počtu je 30 % tzv. pracovně nezačlenitelných. V podstatě se jedná o propuštění do domácí péče, kdy dítě čeká na svoji zletilost, aby rodiče mohli podat žádost o umístění v ÚSP pro dospělé. Čekatelské lhůty jsou několikaleté a současná úroveň péče a vybavení těchto ústavů je nevyhovující. II. HLAVNÍ NAVRHOVANÉ ZMĚNY 1. Prodloužení základní školy pro TP na 9 ročníků. 2. Přizpůsobení učebního plánu ZŠ pro TP specifice těchto dětí. Vytvoření vhodného obsahu učiva v předmětech, které mají podstatný význam pro formování profesionální orientace. 3. Poznatky ke ZvŠ a nemocničním třídám. 4. Koncipování aktuálních pracovních příležitostí. Současné začleňování do učebních a studijních oborů. 5. Řešení psychosociální problematiky pracovně nezačlenitelných žáků. G. Řešení integračního pojetí TP ve společnosti. Ad. 1 ZŠ pro tělesně postižené s devíti ročníky Od prodloužení školní docházky o 1 rok, rozložený na celý první stupeň ZŠ, očekáváme: zlepšení kvality osvojeného učiva, kdy získaný čas a účelně adaptovaný obsah učiva s progresivními metodickými postupy umožní účinné pozorování předmětů a jevů a zajistí přísun potřebných poznatků, zkušeností, zážitků, pozorování a názorů; kompenzaci značné absence ve vyučování u žáků mladšího školního věku, zejména v případě konečných ortopedických a neurologických zákroků; získání širšího věkového intervalu pro diferenciální diagnostiku. SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 1, ROC. 1990/91 41

5 Ad. 2 Učební plán. Formování profesionální orientace. V konkrétní podobě by výuka měla poskytnout prostřednictvím přiměřeného poznání takovou sumu.vědomostí a dovedností, která by účelně vyúsťovala v praktickou činnost našich žáku v jejich profesionální a sociální realizaci. Učební plán ZŠ pro TP je doposud téměř shodný s učebním plánem pro zdravé děti. V příslušných dokumentech se pouze obecně konstatuje, že speciální školy poskytují výchovu a vzdělání přiměřeným způsobem postižení jejich žáků. V souvislosti s požadovanou přiměřeností obecného, společného obsahu na všech ZŠ, je pak nutné specificky upravit formu podání učiva. Návrh vychází z dnešního učebního plánu a struktury základní školy. je třeba reálně posoudit rozsah nároků na písemný projev žáka. Jeho odpovídající část by se mohla přesunout do předtištěných PRACOVNÍCH SEŠITŮ (CVIČEBNIC), které by odborným sestavením zajišťovaly nutné procvičení a ověření osvojeného učiva. Tyto další sešity by byly přínosem i v Čj a dalších předmětech, kde by se důsledným používáním zrychlila část vyučovacích hodin, která je prodlužována neefektivním psaním. Při sestavování obsahů těchto sešitů, zejména v jazykových předmětech, se musí vycházet ze skutečnosti, že u značné části našich žáků přetrvávají obtíže v aplikaci základních gramatických pravidel. Neurologové v této souvislosti mluví o tzv. konstituční dyslexii a předpokládají morfologická nebo funkční postižení frontotemporálních oblastí, ev. vliv některých biochemických okolností (Lesný a kol., Dětská mozková obrna, 1985). Pro TP děti, které těžko zvládají grafický projev, by bylo vhodné využívat trvale POČÍTAČOVÉ TECHNIKY, nenáročné na přesnou koordinaci pohybů. Ta při správném zadání vstupních dat úlohu zpracuje i graficky, čímž potvrdí správnost úvahy žáka. Takovou učební formu lze využívat při procvičování učiva, tak při ověřování vědomostí žáků. Samozřejmě se netýká jen matematiky, ale i ostatních předmětů. Od roku 1987 se uskutečňuje cyklus tzv. návštěvních odpolední mladých posluchačů a diváků v zájmu poznávání významných společenskokulturních hodnot. Bylo tak dosaženo u našich dětí návštěvami v pražských kulturních a společenských zařízeních bezprostředního poznání např. činohry, baletu, koncertu. Přesto je žádoucí vzhledem k obrovskému rozmachu a popularizaci audiovizuální techniky, zapojit toto médium urychleně do naší práce. Nejde jenom o záznam běžných výukových pásem v televizi. ale i o zaměřený výběr pořadů z jiných programových termínů. využití půjčovny videokazet a v neposlední řadě zakázková námětová tvorba vlastních výukových pořadů. 42 SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 1, ROC. 1990/91

6 Tato výchovně vzdělávací videotéka jako specifické organizační forma vyučování, ev. její část, by účinně pomáhala překonávat mnohé negativní důsledky pobytu v uzavřeném prostředí, kdo nelze získat poznatky přímo ve styku s okolním prostředím a různými životními situacemi. Účelně by doplňovala tradiční autobusové exkurze, zavedený systém pobytů ve školách v přírodě, ale i lyžařské výcvikové zájezdy. Významné postavení má předmět pracovní vyučováni na Zh> pro TP, neboť má plnit úkoly rehabilitační a psychoterapeutické. Přitom je zatím východiskem obsah učebních osnov pro zdravé vrstevníky. Naše odlišnost je uznána pouze přidáním jedné hodiny týdně v každém ročníků. Přehodnocení současné úrovně předmětu by mělo vycházet ze zkušeností více škol pro TP, jenž by nejlépe vyjadřovalo možnosti žáků a vystihovalo míru zobecnění praxe. Tak by byl vytvořen účinnější obsah. Nelze se smířit s praxí, že široký polytechnický charakter Pv je pro naše žáky zužován jejich aktuálním (často progredujícím) zdravotním stavem, který omezuje řadu aktivních činností. Hodiny Tv, vzhledem k heterogennímu složení třídy a dalším podmínkám, mají převážně rekreační než sportovní charakter pro všechny účastníky. V podstatě se jedná o zdravotní Tv (ZTv), která by měla plnit úkoly kondiční a rehabilitační. Úzká spolupráce s úsekem léčebné rehabilitace by se měla projevit nejen při metodických konzultacích, ale i v případě těžce TP dětí, které se nemohou ani částečně aktivně zapojit. Bylo by účelné tyto děti, i s ohledem na jejich bezpečnost, během hodin školní Tv převážně zapojovat do cvičení na oddělení léčebné rehabilitace. Školním hodinám Tv přiznat statut ZTv s odpovídajícím vymezením v osnovách. Předmět dorozumívací dovednosti se po svém zavedení (Věstník MŠ 1978, s. 105) stal neprávem platformou doučování. Původně zamýšlená náplň (logopedická péče, výuka čtení, nácvik psaní a psaní na stroji) by se přibližovala charakterem k nepovinnému předmětu (fakultativní návštěvnost po nutnou dobu než dojde k nápravě, menší počet žáků) se realizovala jen částečně. Ad. 3 Problematika zvláštní školy a nemocničních tříd. Výhledově by se mělo počítat se zřízením celoorganizované ZvŠ podle jednotlivých ročníků. Ve zvláštní škole se mohou vzdělávat pouze ti žáci, kteří do ní patří. Žáci s těžší mentální retardací snižují úroveň vzdělávání ostatních. Za současného stavu je nezbytné přepracování učebnic a pracovních listů. Učební plány vyšších ročníků by měly umožňovat zaměřenou přípravu podle druhu a stupně postižení žáků. Je třeba vytvořit devítiletou SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 1, ROC. 1990/91 43

7 strukturu jako na ZŠ. V nemocniční třídě (tzv. oddělení pro těžce TP děti) by s ohledem na 20hodinovou týdenní výuku měla být adaptace učebního plánu účelnější a více vystihovat značně omezené možnosti těchto žáků. Skladba předmětů na 2. stupni by měla také přihlížet k budoucímu sociálnímu postavení žáků s obtížnou pracovní začlenitelností. Ad. 4 Současné začleňování do oborů. Aktuální pracovní příležitosti. Současný neuspokojivý stav v začleňování našich žáků do studijních a učebních oborů je následující. Integrační snahy v začleňování našich absolventů se studijními předpoklady do tříd středních škol běžné populace se komplikují pro časté zpožďování za studijním tempem těchto škol. Potřebné přihlédnutí ke specifice našich dětí se často projevuje pouze jako shovívavost v klasifikaci. Zkušenosti nově zřízeného pražského gymnázia pro TP a dalších budou jistě podkladem pro zvážení ev. návrhu na jejich prodloužení. Síť učebních oborů by měla projít značnou restrukturací a rozšířením. Účelné zpracování rozličných pracovních příležitostí by mělo být vhodnou formou jejich zpřístupněním všem bez ohledu na stupeň a míru postižení. Pouze míra zájmu a schopností by měla vytvářet předpoklady k přijímání do učebního oboru. Je nutné nadále zamezit, aby zařazování do oboru bylo záležitostí subjektivního hodnocení jednoho mistra, vytvořením objektivní kontroly (možnost odvolání) a odstranění dalších podmínek, které tuto praxi vytvořily. Učební obory pro těžce TP prakticky neexistují. Snad v omezeném množství tuto funkci plní obor TAP, ale uplatnění jeho absolventů je značně diskutabilní. Učební obory pro těžce postižené žáky ZvŠ rovněž neexistují. Dítě je propuštěno domů a čeká na zletilost, aby mohla být podaná žádost o místo v azylovém ÚSP. Tato běžná praxe má značný vliv na ekonomickou a psychickou situaci mezi rodiči takového dítěte. Bohužel stejné vyhlídky má i těžce TP absolvent ZŠ v případě nepřijetí na TAP. Obsah moderního vzdělání je také determinován potřebami společnosti. Důsledkem by měla být účelná příprava na profesionální začlenění s ohledem na specifiku našich žáků, ale i odpovídající nabídka studijních a zejména pracovních míst. Ty by měly mít konkrétní legislativní oporu ve významných právních dokumentech, např. zákon o podniku (povinnost podniků zaměstnávat určitý počet TP). Dále vytvářet s předstihem potřebná místa, věnovat se jim v průběhu práce na ZŠ vhodně koncipovaným učebním plánem, zájmovou činností atd. 44 SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 1, HOC. 1990/91

8 Ad. 5 Psychosociální problematika pracovně nezačlenitelných. Za uplynulých 12 let je mezi absolventy naší ZŠ a ZvŠ 30 % pracovně nezačlenitelných. Jsou to žáci převážně s těžkými tělesnými postiženími, která mají často progredující charakter, nebo se jedná o žáky, kteří nemají intelektové předpoklady pro studium na střední škole. Často se oba aspekty prolínají. Patří k etice naší profese tyto žáky registrovat a podle našich nejlepších představ jim zajistit důstojnou kvalitu dalšího života (sociálního zařazení). Praxe, která tyto žáky nutí opustit ústav nejčastěji do domácí péče, kde roky čekají na zletilost a později na volné místo v ÚSP, je nedůstojná. Vedle problému kolem zřízení stacionáře je nutné řešit i jeho obsahovou náplň, kdy se svěřenci nemohou pro těžké omezení připravovat na výkon povolání. V této souvislosti připomínáme teorii D. E. Supera z let , kdy hovoří o modelu tzv. duhy životní dráhy, kterou definuje jako souvislou řadu a kombinaci různých společenských rolí člověka od narození do smrti. Velmi důležitý je pak změněný vztah práce a volného času, resp. jeho významu v životě člověka v tzv. postindustriální (D. E. Super technohumanistické] společnosti. Autor pak považuje za důležité společnost připravit na jiné společenské role než pracovní a ve výrobě tzn. na uživatele volného času atd. Jestliže k všeobecně deklarovaným lidským právům patří vedle práva na vzdělání i právo na práci, není vinou těžce TP dětí, že tuto přípravu a výkon práce nemohou zvládnout. Proto je morální povinností společnosti těmto lidem nabídnout důstojnou alternativu cíleně je připravit k jiné sociální roli ve společnosti roli uživatele volného času. Tak by se účelně adaptovaný námět např. DUHA ŽIVOTA stal dlouhodobým socializačním programem pro naše nezačlenitelné a citlivě by probíhal už během 2. st. ZŠ nebo ZvŠ. Pojem uživatele volného času nelze zaměňovat s pasivním přečkáváním mezi zdmi stacionáře! Pro další rozvíjení aktivity v Duze života můžeme vytvořit základy v některých předmětech, kdy pe určité diferenciaci vznikne některým žákům větší prostor pro posílení např. estetické výchovy v širším smyslu. Prostřednictvím uměleckého textu, umění aj. by naši žáci lépe pronikli nejen do světa představivosti a uměleckého zobecňování, ale mohli by nalézt v tvořivosti potřebnou kompenzaci své identity. Rovněž je třeba zajistit provoz stacionáře jako týdenního zařízení (koncentrace svěřenců z odlehlejších míst J a nechat určitý prostor pro nepravidelnou pracovní činnost, kterou sice svěřenec nedosáhne podstatných příjmů, ale v závislosti na svém SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 1. ROC. 1090/81

9 zdravotním stavu se účelně sociálně rehabilituje. To je smysl i minimální pracovní účasti, která bude obsažena v programu Duha života. Ad. 6 Integrační pojetí Naši žáci budou žít ve společnosti svých zdravých vrstevníků. Z naší strany postupně připravujeme TP žáky na jejich omezené možnosti profesionálního a sociálního uplatnění. Doufáme, že tento text přispěje k výrazným změnám v dosavadním pojetí speciálních škol. V každém případě je nutné okamžitě odstranit nenormální situaci, kdy administrativně řízená společnost zatajovala a bagatelizovala přítomnost postižených dětí. Proto musíme zdravou populaci včas připravit na přítomnost jejich zdravotně handicapovaných vrstevníků. Záznamy o knihách Blažek, B. Olmrová, J. Světy postižených ((Sociální posila v rodinách s mentálně retardovaným dítětem) Vydailo Avicenum, Praiha 1988, edícia Rodinný ikruh, 1. vydanie, s. 178, 13 KCs Výiraaná obállka s malým dieťaťom, ktoré kreslí.veľký červený kiruh, otvára ikniiiu, ktorú po Kráse a bolesti napísali spolu títo dvaja autori. Tentoraz požiadali o sprievodný komentár známeho lekára J. Kučeru. Vhodne ich dopĺňajú fotografie G. Čapkovej. Rukqpls recenzoval odborník naslovovzatý Z. Matějček a A. Svobodová. Treba ešte podotknúť, že ako sa stalo u nás zvykom, kniha má síce uvedený rok vydania 1988, ale na pultoch kníhlpectiev sa objavila až vo februári Má Dba tri (hlavné kapitoly. D.r. Kučera najskôr v stručnom úvode načrtáva, čo je to Downov syndróm. Upozorňuje, že túto trlzómiu nemožno liečiť, ale vhodnou stimuláciou sa dá posunúť súhirn duševných a fyzickýcih genetických možností dieťaťa na hornú hranicu jeho schopností; nezastupitelná je tu súčinnosť rodičov, lekárov a vychovávateľov. Potom už autori zdôrazňujú, že ťažiskom knihy sú rozhovory s rodičmi MR dieťaťa, ktorí sa roahodli nedať'ho do ústavu a žiť s ním v rodine. Predkladajú Jti ako knihu síkúseností, podloženú vedeckými poznatkami, ako knihu, ktorá rodičov s MR dieťaťom pripravuje na to, čo iah čaká. V stručnej prvej.ka'pitole PROMĚ- NY V POJÍMÁNI DUŠEVNÍ PORUCHY upozorňujú na zmeny v chápaní mentálnej poruchy. Zdôrazňujú no.vé poňatie nebrať výrazové prejavy MR dieťaťa ajko príznaky, ale ako plnohodnotnú, aj ked šifrovanú, komunikáciu, a tak nedusiť prameň možnéiho irozvoja tvorivostí u týchto detí. Druhá kapitola SOCIÁLNI PO- HLED NA MENTÁLNI RETARDACI vychádza už konkrétne zo skúseností rodičov postihnutých detí. Zaoberá sa najskôr tým, ako reagujú rodičia, ked sa dozivedia, 2e majú MR dieťa. Predpokladajú rôzne modely duševne) krízy rodi'čov, spôsobené touto informáciou. Tretia ipre rodičov Iste najdôležitejšia kapitola SOCIÄLNl SVÉT DlTĚTE S DOWNOVÝ SYNDROMEM spracováva problém retardovaného dieťaťa ako niečo, s čím sa dá žiť. Autori vysvetľujú poznatky, ktoré zís- 4E SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 48, ROC. 1990/91