Školní časopis. 7. číslo - duben 2015

Transkript

1 Školní časopis 7. číslo - duben 2015 Úvod, Co se stalo v březnu str. 2 Den podle Amose str. 3 Knihovny str. 5 Čtenáři str. 5 Čtu, čteš, čteme str. 5 Stezka K. Světlé str. 6 Karolina Světlá str. 7 Učitel versus žák str. 8 Knihovny str. 9 Anketa str. 10 Významné dny v dubnu str. 11 Velikonoční svátky str. 12 Věda nevěda str. 13 Zatmění Slunce str. 13 Migrace žab str. 14 Kočky str. 16 Fotky z Dubu str. 18 Módní rádce str. 19 Pravda nebo lež str. 19 Kulturní tip str. 20 Čtečky str. 20 Herní PC koutek str. 21 Obrázkosoutěž str. 22 Křížovka str. 24 Poznej učitele z dětství str. 24

2 Slovo úvodem... Milí čtenáři, pokud rádi čtete, tak se vám toto číslo bude líbit. Pokud ne, vůbec nevadí, po přečtení Tučňáku vás třeba začne bavit. V tomto čísle totiž můžete nalézt tipy na knížky. Ale nejen ty! Dozvíte se, které jsou oblíbené knihy našich učitelů, třeba se vám nějaká zalíbí. Pokud vás chytne čtecí horečka, můžete si pro knížky skočit do školní nebo městské knihovny. Více se dozvíte na následujících stránkách. Ale samozřejmě nechybí ani stálé rubriky. Tak s chutí do čtení. =) Co se stalo v březnu Liberec Florbal - Chlapci ze tříd jeli na ZŠ Dobiášova na florbalový turnaj. Vyhráli 3 zápasy ze 4, tudíž získali 1. místo. Postoupili do semifinále, kde se utkali s dalšími soupeři V. třída - Naivní divadlo - Žáci pátých a speciálních tříd jeli na představení jménem Kouzelný dům. Představení bylo plné napětí, očekávání a také legrace, kterou si děti užily při představení VIII. A, B - Gymnázium F. X. Šaldy - Deváťáci navštívili Gymnázium F. X. Šaldy. Vyzkoušeli si chemii, fyziku, biologii i další zajímavé záležitosti. Projektový den na gymnáziu se žákům moc líbil a těší se na další podobnou návštěvu Matematický šikula - Naše škola uskutečnila další vědomostní soutěž, která byla tentokrát pro žáky 3. tříd. Účastnili se i žáci okolních škol. A diplomy předával Ondřej Rybář! Školní kolo Pythagoriády - Školního kola Pythagoriády se zúčastnilo 86 dětí. Našlo se hned několik úspěšných řešitelů, kteří postupují do okresního kola v Liberci. Redaktorka: Kačka Den podle Amose - Deváťáci učili děti na I. stupni. Učení bylo pro deváťáky náročné, ale i tak si den užili a byla to pro ně dobrá zkušenost. Pro žáky tříd bylo připraveno téma Zdravá výživa. Se svými vypracovanými úkoly byli spokojeni Redaktorka: Klára B., foto: zscdub.cz

3 Zdravá výživa po celý den Určitě víte, že na prvním stupni ve čtvrtek během Dne podle Amose učili deváťáci, možná víte i to, že na 2. stupni se uskutečnily přednášky na téma zdravá výživa. Popíšu vám, jak to probíhalo. Dělení do skupinek a výběr přednášek Ráno jsme se sešli ve třídě a rozdělili se do skupinek po třech. Potom nám paní učitelka přečetla seznam přednášek, které byly pro nás připraveny a kdo kterou vede. Bylo ale vidět, že většině třídy nešlo o to, o jakou přednášku se jedná, ale kdo ji má na starosti. Přednášku, na kterou jsme šly my (Poruchy příjmu potravy), připravila paní učitelka Kotíková a měly o ni zájem hned tři skupiny. Na přednáškách Když jsme si rozdělili přednášky, odebrali jsme se do určených tříd (my do zeměpisu). Mohli jsme si psát poznámky, ale paní učitelka nám práci ulehčila tím, že nám dala plakátek s natištěnými poznámkami. Na začátku jsme si o poruchách příjmu potravy něco málo řekli a po zbytek přednášky jsme sledovali film (doporučuji všem si o poruchách příjmu potravy něco zjistit a hlavně se jim vyhnout, já osobně bych to nechtěla zažít). Seznámení třídy s tématem, plakát, umělecké dílo a pokrm Když jsme se vrátili, čekala nás ještě spousta věcí. Museli jsme s tématem přednášky seznámit celou třídu a poslechnout si o tématech jiných přednášek. A čekal nás nový úkol. Odhlasovali jsme si, koho pošleme do kuchyňky vyrobit pokrm (zdravý, chutný a na pohled pěkný) a ze zbytku třídy se oddělili umělci, kteří měli za úkol vyrobit umělecké dílo (v našem případě obrázek). Ostatní se pustili do výroby plakátu na určité téma. Rozdělili jsme si to tak, že někdo stříhal z katalogů obrázky jídel, někdo dokresloval na plakát tvar potravní pyramidy, což bylo naše téma, a někdo dodělával nadpis. Jeden spolužák složil k tématu básničku. Také jsme museli spočítat naše BMI a zakomponovat ho do plakátu. Vyšlo nám, že jsme normální a naše zdravotní rizika jsou minimální (a doufám, že to tak bude i nadále). Bohužel nám nezbylo moc času na přípravu prezentace (viz níže). Příště si na splnění tohoto úkolu budeme muset vyhradit více času. Prezentace před béčky Na závěr nás čekal nejtěžší úkol: prezentovat svůj plakát, umělecké dílo a básničku před VII. B a VIII. B. Nejhorší bylo, že jsme byli na řadě jako první, takže jsme vůbec nevěděli, jak to má vypadat. Nakonec jsme to ale nějak zvládli a podívali se i na prezentace ostatních béček. Musím přiznat, že příště bychom měli více zabrat. Už ale budeme vědět, jak na to. Stejným způsobem proběhly i prezentace áček, ovšem v jiné třídě. Hodnocení žáků a pět druhů ocenění Každá třída měla na tabuli rozpůlený papír: plakát a výstup. Všichni jsme dostali (každá třída jiné barvy) dva lepící lístečky a měli jsme je umístit na papír té třídy, jejíž plakát a výstup se nám líbily nejvíce. Naštěstí si nedali hlas všichni sobě. :) Pak ale odešla šestičlenná žákovská i tříčlenná učitelská porota do vedlejší třídy se radit a my jsme s napětím čekali. Po chvíli nám bylo oznámeno, že se rozdá pět ocenění. Naše třída vyhrála jen jedno, a to za originalitu plakátu. Příště si musíme dát více záležet, ale myslím, že se nám to i tak docela povedlo. Dále byl udělen diplom za nejlepší umělecké dílo, za nejlepší zdravý pokrm a za nejlepší projev. Žákovská porota ještě udělila diplom jako zvláštní uznání. Můj celkový dojem z projektového dne Nebylo to špatné, dozvěděli jsme se něco nového (třeba, že anorexie a bulimie mohou být smrtelné), ale bylo to takové přeházené, nebo jak to říci. Prostě jsme neměli moc přehled o tom, kolik ještě máme času, zvonění mi docela motalo hlavu. Ale jinak se mi to líbilo, takový projektový den by mohl být i příští rok. Redaktorka: Lucka P. Foto: zscdub.cz - 3 -

4 Deváťáci učiteli na zkoušku Jako každým rokem i letos na Den podle Amose učili deváťáci mladší děti z prvního stupně. Letos byla řada na nás. V mojí skupince jsme byli Týna, Lucka, Vašek, Zachar a já. Nejdříve jsme chtěli jít ke starším dětem, ale pak nás Lucka přemluvila, ať jdeme k prvňáčkům. Byli jsme za to nakonec rádi. První hodinu jsme měli češtinu. Všichni už byli vzorně nachystaní a my jsme mohli začít. Četli jsme ze slabikáře a naučili jsme se nové písmeno Ž. Byla to legrace Další hodinu byla matematika a tu měl na starosti Vašek. Zvládl to moc dobře a děti tato hodina moc bavila. Po velké přestávce následovala výtvarka. Vyrobili jsme si zápichy ve tvaru kuřátek nebo tulipánů. Rychlíci měli ještě za úkol namalovat nás pět. Bylo to krásné :) Poslední hodinu měla Lucka prvouku. S dětmi jsme si ukazovali různá zvířata a jejich mláďátka a povídali si o jaru a Velikonocích. Někteří nám dali ještě na památku obrázek My jim za odměnu dali bonbony a všichni byli spokojení :) Jsme moc rádi, že jsme si vybrali tyto děti. Byly k nám moc milé a byla to pohoda. Samozřejmě děkujeme i paní učitelce Filové za občasnou výpomoc:) Chtěla bych budoucím deváťákům doporučit radši mladší ročníky. Žáci nejsou ještě tak drzí a neposlušní :) A jak se to líbilo spolužákům? Na tenhle den jsem se moc netěšila, protože jsem čekala, že děti si budou dovolovat. Pravda byla jiná. Děti nás vzorně poslouchaly a snad se jim to i líbilo. Myslím, že jsme se docela dobře připravili. Pár drobných chyb jsme udělali, ale moc se mi to líbilo." Petra L. Učení se mi docela líbilo. Určitě bych chtěla takhle učit znova. Ten den jsem si moc užila. Na to, že jsme učili 5. třídu, tak byly i docela hodné." Natálka L. Byl to dobrý i náročný den. Náročný v tom, jak se naučit komunikovat a spolupracovat s dětmi. Nakonec jsme to dokázali a i nervozita opadla. Ale je pravda, že jsme měli být více připraveni. Byla to velmi dobrá zkušenost." Honza F. Je pravda, že děti zlobily. Dokonce jsme jim museli sebrat i mobil, jídlo, které o hodině jedly, a nějaké věci. Mně osobně se líbilo, že na těch dětech bylo vidět, že je naše aktivity bavily. Jen se jim nelíbil diktát z ČJ, ale pak polovina třídy chtěla zapsat známky do žákovské knížky. Myslím si, že to byla dobrá zkušenost, bavilo mě to a povedlo se nám to. Učení mladších spolužáků se mi líbilo." Lucka Č. Myslím si, že se nám to povedlo a děti si to užily." Michal L My jsme učili 2.A a kupodivu to nebylo tak hrozný, jak jsem si to představoval. Děti byly hodný. Redaktorka: Barča Foto: zscdub.cz

5 Čtenáři - ohrožený druh? Paní učitelko Kotrbatá, jste velmi zkušená češtinářka, myslíte, že současní žáci čtou méně knihy, než tomu bývalo před lety? Jaký je vztah žáků ke knihám z vašeho pohledu? Děti četly opravdu víc. Když jsem byla malá, knížky stály pár korun, ale nebyl takový výběr jako teď - ilustrované encyklopedie byly vzácností, některé knihy se nesměly vydávat, neexistovaly komiksové nebo zkrácené verze nebo knížky v mluvené podobě na CD. Teď je knih naopak mnoho, takže je těžké vybrat mezi nimi takovou, která hned zaujme - stát se čtenářem je často otázkou štěstí na tu první opravdu dobrou knížku. Ani se nedivím, že teď čtou děti méně, protože mají spoustu jiných zájmů - internet, hry Ale mrzí mě, že někdy nedají knížce šanci a po první stránce, než se stačí děj rozběhnout, jí odloží, protože je to nuda nebo nepochopí děj. Přitom čtení je nejlevnější a nejbezpečnější cestování v prostoru i čase, ten, kdo má to štěstí, že ho čtení baví, se může stát vším, čím chce, podobně jako v některých počítačových hrách, jen má k tomu bonus - pocity, tajemství, napětí. Kdyby si hráči počítačových her, jako je třeba Zaklínač nebo Metro 34, přečetli knižní předlohu, možná by je to začalo bavit. Když se mezi dětmi najde ČTENÁŘ (poznávací znamení: čte ve vaně, u jídla, do rána ), mám hroznou radost. Z takových čtenářů se totiž stávají spisovatelé. Redaktorka: Natálka Čtu, čteš, čteme... Poprosily jsme naše češtinářky - paní učitelku Pižlovou, Kotrbatou a Blahovcovou a všechny paní učitelky a pana učitele I. stupně, aby nám zjistili oblíbené knihy žáků naší školy. Nemysleli jsme si, že bychom mohli objevit knižní superstar naší školy, i když pár takových knížek se v našem průzkumu nachází. Spíše bychom vás rádi inspirovali a poskytli pár dobrých tipů na osvědčenou knížku. Také jsme zahnali počáteční obavy a ujistili se, že na naší škole se čte :-). Nejoblíbenější knihy IX. A, B: John Green: Hvězdy nám nepřály, Papírové město George Martin: Píseň ledu a ohně Art Spiegelman : Maus David Almond: Tajemný Skellig Markéta Baňková: Straka v říši entropie Andrzej Sapkowski: Zaklínač Jeff Kinney: Deník malého poseroutky - Ponorková nemoc VIII. A, B: John Green: Hvězdy nám nepřály, další knihy tohoto autora VII. A, B: John Flanagan: Hraničářův učeň C. S. Lewis: Letopisy Narnie Karel May: Vinnetou, Pouští a prérií Chris Priestley: Příšerné příběhy strýce Montaguea Lenka Lanzová V. třída: Jan Svěrák: Kuky se vrací Miloš Kratochvíl: Duchaři, Klouzáci, Buráci a další knihy tohoto autora Jeff Kinney: Deník malého poseroutky IV. A, B: Jeff Kinney: Deník malého poseroutky František Nepil: Já, Baryk Miloš Kratochvíl: Modrý Poťouch, Puntíkáři Astrid Lindgrenová: Děti z Bullerbynu, Ronja, dcera loupežníka Josef Kolář: Z deníku kocoura Modroočka III. A, B: Jiří Žáček: Krysáci J. K. Rowlingová: Harry Potter Jan Svěrák: Kuky se vrací VI. A, B: John Green: Hvězdy nám nepřály Carola von Kesseltová: Čarodějky z jezdecké školy Jeff Kinney: Deník malého poseroutky C. S. Lewis: Letopisy Narnie Karel May: Pouští a prérií Foto: zscdub.cz

6 Na procházku s Karolinou V tomto dílu Tučňáku se zabýváme čtenářstvím a knížkami. Všichni jistě víme, že v našem kraji pobývala a tvořila významná spisovatelka, Karolina Světlá. A protože ve Světlé pod Ještědem má Karolína i svoji naučnou stezku, rozhodla jsem se, že vám o ní napíšu pár informací a zajímavostí. Jak už jsem řekla, stezku najdete ve Světlé pod Ještědem. Já jsem začala u kostela ve Světlé pod Ještědem a skončila jsem u zastávky č. 12 na druhé straně kostela. Stezku tvoří 12 informačních panelů, zvukové nahrávky dobových textů, které je možné si poslechnout pomocí chytrého telefonu, a umělecky pojatá odpočinková místa. U zastávky č.1 a 2 jsou krásně vyřezávané lavičky, samozřejmě s tématem Karoliny Světlé. V okolí stezky je ukryto 5 keší (geocaching). Délka naučné stezky je asi 7,5 kilometrů, takže byste to v pohodě měli zvládnout tak za dvě hodinky.=) Do Světlé pod Ještědem se dostanete autem nebo autobusem. Jinou možností pro neúnavné návštěvníky je dojít do Světlé pěšky. Stezka má tedy 12 zastávek, tudíž i 12 informačních tabulí. Ke každému zastavení se váže nějaká povídka, která je na té tabuli vždycky rozepsaná. Všechna témata vám psát nebudu, protože to by bylo opravdu nadlouho.=) Ale nejvíc mě asi zaujalo zastavení č. 5, kde je les, na jehož kraji je široko daleko jediný modřín, ke kterému se také váže zajímavá povídka, ale to už si přečtěte sami. Je to krásná procházka pěknou krajinou, na čerstvém vzduchu a navíc se dozvíte spoustu zajímavostí o spisovatelce Karolině Světlé, která pobývala v našem kraji. Z mého pohledu je stezka opravdu pěkně udělaná a stojí za to si ji projít.=) Redaktorka: Terka -6-

7 Karolina Světlá Protože už asi víte, že toto číslo máme zaměřené na knihy, tak vás nepřekvapí tento článek. V tomto čísle tedy nesmí chybět naše známá spisovatelka románů, Karolina Světlá. Jezdívala sem do Podještědí velice často a moc se jí tu líbilo. Já vám ale nechci psát o tom, jaké všechny známé romány napsala a čím se nejvíce proslavila. To ne. Chci se zaměřit na její osobní život. Víte vůbec, jestli měla děti? Byla vdaná? Měla šťastný život? To moc nevíme. Pojďme se to dozvědět Proč se jí přezdívalo Pražská tetička? Po podještědských cestách a loukách se Karolina Světlá nepohybovala dle pražských módních požadavků. Jen co na Světlé vyskočila z povozu, proměnila se z pražské měšťačky v pražskou tetičku, jak jí tady říkávali. Vyměnila klobouk za šátek a oblékla kratší sukni. Nešťastná ztráta dcerky.. Nejzásadnější událostí celého života Johany Mužákové bylo narození dcery Boženky 9. října 1852 a její smrt o tři měsíce později, 13. ledna Teprve teď cítím, co jsem ztratila, každá hodina dále kupředu zvětšuje můj bol, svěřila se Boženě Němcové v dopise. Nikdy se z toho úplně nevzpamatovala Proč Světlá a ne Mužáková? Pod text se autorka nepodepsala jako Johana Mužáková, ale poprvé jako Karolina Světlá: Světlá podle vesnice v Podještědí, Karolina podle své neteře, která se narodila ve stejném roce jako její předčasně zemřelá dcera. Americký klub dam Karolina Světlá podporovala vznik Amerického klubu dam v 60. letech 19. století v Praze. Tento klub byl inspirovaný emancipačními snahami ve Spojených státech, Británii a Francii. Vedl ho Vojtěch Náprstek a jeho hlavním cílem bylo vnést osvětu mezi české ženy formou setkávání a přednášek. Ještěd jako symbol Ještědský hřeben na předělu česky a německy hovořící oblasti Karolinu Světlou svým umístěním, symbolikou i přírodní krásou přitahoval. Světlá obdivovala nejen krajinný ráz těchto hor, ale také podstatu lidí, kteří na jeho úpatí žili. Svým soustředěným a mnohaletým zájmem o Podještědí Karolina Světlá tento kraj objevila pro českou literaturu. Těžké začátky Jak vznikaly literární texty Karoliny Světlé? A proč je psala? Karolině Světlé se podařilo splynout s místními obyvateli. Lidé jí důvěřovali, vyhledávali ji a vyprávěli jí prosté i nevšední příběhy z tohoto kraje. Světlá se tak podívala českému národu až na dno duše, jak o tom napsala. Dokud jsem chodila na procházku v klobouku, v rukavičkách a se slunečníkem, byla jsem velmi přísně z kruhu na peci vyloučena; řeklo se mi zcela zdvořile, ale určitě, že je místo moje dole za stolem. Karolina Světlá odložila rukavičky, slunečník i městský klobouk, na jarmarku si koupila pohodlné boty a kolem hlavy si uvázala šátek jako místní ženy. Její známí z města byli tímto chováním šokováni, ale Světlá je nechala trnouti, jak napsala. Nemoc Světlá trpívala velkými bolestmi hlavy, kvůli bolestem v očích musela často trávit celé dny v zatemnělém pokoji, po mnoho let byla nucena své práce diktovat. Její neteř Anežka Čermáková - Sluková vzpomínala: Světlá z lože v pokoji úplně zatemnělém diktovala služce a služka zase mně, která jsem seděla ve vedlejším pokoji

8 pokračování z předchozí strany Největší dobroditelka... Karla Škodová, neteř Karoliny Světlé, vzpomíná na přípravy na pohřeb takto: Zvěst o její smrti mě až do hloubi duše rozechvěla a zarmoutila. Běžela jsem do lesa, kde jsem v hořkých slzách natrhala kytici vřesu, byl právě v nejkrásnějším květu, a tetička ho tolik milovala. Jela jsem do Prahy rozloučit se s největší dobroditelkou mého života. V tichém bytě na Karlově náměstí bylo plno lidu, každý smuten, že bylo znát, jak drahá byla všem ta velká žena, která tam ve svém malém pokoji ležela v kovové rakvi celá pokryta vzácnými květy Z Ještědu tu není žádná květinka? zeptala se jedna přítelkyně Světlé. Řekla jsem ostýchavě, že přinesla jsem kytici vřesu. Ano, vřes znamená Nikdy na shledanou, a kdyby Světlá viděla vřes, tak by všecky tyhle květy odstrčila a sáhla by nejdřív po vřesu z Ještědu. Tyto zajímavé informace o Karolině Světlé jsem čerpala ze stránek které výborně doplňují naučnou stezku věnovanou právě této spisovatelce. Stezka byla slavnostně otevřena přibližně před rokem, a tak ještě asi není tak známá. Můžu vám ji vřele doporučit jako skvělý tip na výlet. Můžete si ji projít i s kočárkem. Stezka je opravdu moc povedená a vděčíme za ni mladým autorkám Andree Fischerové a Tereze Rafoth. Učitel versus žák Redaktorka: Barča Naši učitelé nás často nabádají, abychom četli. Ale jak na tom byli oni, když sami chodili do školy? Abych mohla porovnat odpovědi učitelů s žákovskými, ptala jsem se pana učitele Vladimíra Lohnického, paní učitelky Zdeňky Růžičkové a sedmaček, Adély Ruckerové a Hany Tvrzníkové. Četli jste / čtete teď na základní škole? Ano. Ano, četli. Ano. Ano. Kolik knížek jste přečetli / kolik knížek přečtete za rok? 20 a více. To už si vůbec nepamatuju Jaká byla vaše oblíbená knížka / jaká je vaše oblíbená knížka? Knihy Karla Maye. Jednu oblíbenou asi neřeknu. V mladším věku to byly určitě různé pohádky, později spíše dobrodružné knihy. Labyrint útěky. Počertěná. Měli jste na základní škole povinnou četbu (kolik knih jste museli přečíst za rok) /máte povinnou četbu (kolik knih za rok musíte přečíst)? Ano, méně než 10. Ano, měli. Na počet knížek si nevzpomínám, je to už hodně dlouho. Ano, za rok musíme přečíst 2 knihy. Máme 1-2 knížky za rok. Četli jste z donucení rodičů nebo učitele / čtete z donucení rodičů nebo učitele? Ne. Mně čtení nevadilo. Ne, nečtu z donucení, ale z radosti. Ne. Bavilo vás čtení / baví vás čtení? Ano. Četla jsem ráda. Ano. Ano. Vypadá to, že situace je dobrá. Anebo jsem měla právě štěstí na odpovídající? Četlo se a čte se, dokonce s potěšením! Redaktorka: Natálka

9 Městská knihovna Neznám čtenáře, který by nechodil do knihovny. A tak jistě není třeba představovat naši městskou knihovnu. Zeptala jsem se paní knihovnice Aleny Tvrzníkové na pár zajímavých otázek. Kolik knížek máte v knihovně? V knihovním fondu máme knížek. Která dětská knížka a knížka pro mládež je nejpůjčovanější? Nejmladší děti si nejvíce půjčují všech osm dílů Malého poseroutky. Dívky čtou Upíří deníky a kluci Narnii. Chodí si půjčovat knížky spíš žáci z I. nebo II. stupně? Knihovnu navštěvují více žáci druhého stupně, protože zde tráví volný čas. Knihovna dnes už není jen o půjčování a vracení různých knížek. Knihovna slouží i jako jakési centrum volného času. Děti si zde mohou číst, odpočívat, povídat si a třeba i napsat domácí úkoly nebo si připravit referáty do školy s využitím knih. A když je to moc nevyčerpá, můžou si nakonec půjčit nějakou tu literaturu domů. Můžete nám prozradit jména žáků, kteří si nejvíce půjčují knížky? Březen je měsíc čtenářů a naše knihovna každý rok vyhlašuje tři nejpilnější čtenáře uplynulého roku, které zároveň odměníme tím, že budou mít příští rok půjčovné zdarma. Za rok 2014 to mezi čtenáři do 15 let byli Matěj Trakal ( 68 knih ), Lucie Pytlounová (57 knih) a Marie Medunová ( 56 knih ). Vy sama čtete ráda? Ano, já čtu moc ráda a nejraději mám detektivky. Chystáte v nejbližší době nějakou zajímavou akci? Jedna zajímavá akce právě probíhá. Od února až do 30. dubna 2015 je vyhlášena literárně-výtvarná soutěž u příležitosti 185. výročí narození Karoliny Světlé. Podrobnosti o soutěži jsou k dispozici v knihovně a také na webu kde najdete i další pozvánky na probíhající a připravované akce Podještědského muzea a knihovny Český Dub. Školní knihovna V našem městě neexistuje pouze městská knihovna, ale je tu i knihovna určená hlavně pro děti z naší školy. Jedná se o školní knihovnu, ve které je také mnoho zajímavých knih. Knihy si můžete vypůjčit u paní učitelky Blahovcové. Školní knihovna je oproti městské knihovně výhodná v tom, že knihy si můžete vypůjčit zdarma a není určena doba, do které knihy máte vrátit. Seznam všech knih, které si můžete vypůjčit, je na nástěnce u devátých tříd a na stránkách školy. Paní učitelky Blahovcové jsem se zeptala na pár otázek. Kdy knihovna vznikla? Knihovna vznikla před třemi lety. Záměrem bylo mít po ruce knížky, které si žáci mohou okamžitě odnést domů a začít číst. Mnohokrát se mi osvědčilo dát žákovi knihu do ruky, spíš než ho poslat do veřejné knihovny. Samozřejmě množství knih v porovnání s městskou knihovnou je opravdu skromné. Ale pro školní čtenáře je většinou vyhovující. Snažím se i pomoci s výběrem, opravdu mi záleží na tom, aby se knížka žákovi líbila. Také se zde nachází knížky, které patří mezi doporučenou četbu. Mohou si knihy vypůjčit i děti, které nechodí do naší školy? Nebyla bych proti, pokud by to byly spolehlivé osoby. Ale ještě jsem se s tím nesetkala. Spíš bych uvítala, kdyby do knihovny zavítalo víc žáků z naší školy. Zatím knihovnu docela dobře znají naši deváťáci, protože je učím češtinu a knížky doporučuji. Párkrát už je školní knihovna zachránila, když jsme měli čtenářskou dílnu a oni potřebovali rozečtenou knížku na hodinu

10 pokračování z předchozí strany O školní knihovnu se staráte sama nebo vám s ní někdo pomáhá? Nové knížky do knihovny objednáváme po dohodě společně s paní učitelkou Kotrbatou a Pižlovou. A do igelitového obalu mi knížky pomohly obalit děvčata z devítek. Lze objednat knihu do školní knihovny na přání? Pokud ano za jaký poplatek? Takové služby nenabízíme. Pokud nabídka naší školní knihovny nestačí, do městské knihovny je to pár kroků. Ale i u nás se dají najít opravdové knižní skvosty. Přijďte se podívat :-). Hned po dočtení Tučňáka si rychle běžte půjčit nějakou krásnou knížku k paní učitelce Blahovcové. Přeji vám hezké počtení! :) Redaktorka: Kačka Tady bydlí Tučňák! Místo, kam nosit obrázky, řešení soutěží i příspěvky do časopisu, poznáte ještě lépe. Přibyla nám vedle dveří nová vizitka. Autorem keramického tučňáčka je Matěj Polcar ze III. A. Matěji, děkujeme. Co čtou učitelé? Zjišťovali jsme, jaké knihy jsou u učitelů oblíbené a také kolik knih přečtou za rok. Jaké knihy patří mezi vaše oblíbené? Nejraději čtu cestopisné nebo o ultramaratonech. Jsou to šílenci, kteří běhají pro mě nepředstavitelné vzdálenosti. (paní učitelka Tichá) Ráda listuji knihami Václava Větvičky, má krásné postřehy o rostlinách, české krajině a přírodě. (paní učitelka Horáčková) Kolik knížek přečtete za rok? Spočítané to nemám, ale když mám čas a je kniha zajímavá, tak ji tahám s sebou všude, abych ji dočetla. (paní učitelka Tichá) Málo, většinou listuji v odborné literatuře, nebo si přečtu kousek z některých mých oblíbených knih, u nočního stolku mám vysoký komín z knih, ze kterých si vybírám podle nálady. V loňském roce mě nejvíc pobavila kniha Jonase Jonasona Stoletý stařík, který vyskočil oknem a zmizel. (paní učitelka Horáčková) Jaký druh knížek čtete (romány, detektivky, dobrodružství,...)? Přečtu si cokoliv, co mě zaujme, nebo mně někdo doporučí. Na stylu nezáleží. (paní učitelka Tichá) Nejsem vyhraněný typ. (paní učitelka Horáčková) Máte teď nějakou knihu rozečtenou? Běhej, nebo zemři od Kiliana Jorneta. (paní učitelka Tichá) Teď čtu Veveřáckou kroniku od Kateřiny Soukupové. Je to příběh divoké veverky Pinky, kterou po několik let autorka pozorovala v jejím přirozeném prostředí, doplněn autentickými fotografiemi. Krásně napsaná kniha prozrazuje spoustu zajímavých detailů ze života veverek a přitom to není jen strohý popis, ale často i napínavé čtení. Pro mě je to odreagování od každodenních starostí. (paní učitelka Horáčková) Berete si s sebou na dovolenou nebo na výlet knížku? Určitě. Doma moc času na čtení nemám. (paní učitelka Tichá) Na dovolenou vždycky. Protože nemám moc volného času, čtu všude, kde to jde, třeba v autobuse (nevěřili byste, kolik se dá přečíst cestou do Prahy), v čekárně u lékaře, v řadě... Ani mi pak tolik nevadí, když musím dlouho čekat. (paní učitelka Horáčková) Redaktorky: Terka a Klára

11 Významné dny v dubnu Tento měsíc je svátků a významných dnů asi nejvíc, co kdy bylo:) Tak snad jsem vybrala nějaké, které se vám budou líbit Mezinárodní den spodního prádla - Spodní prádlo je dnes nezbytnou součástí oblečení snad každého z nás. Právě v tento den pořádají výrobci a prodejci spodního prádla různé akce - např. pochody ve spodním prádle, ty se konají snad ve všech velkých světových metropolích, jmenujme New York, Rio de Janiero atd Světový den zdraví - Světový den zdraví byl vyhlášen roku 1950, kdy vznikla Světová organizace zdraví - WHO (World Health Organization). Tento den je připomínkou, že bychom si měli neustále budovat a zlepšovat svou kvalitu života Mezinárodní den Romů - V tento den si všichni mají možnost připomenout historii Romů, jejich zvyky, kulturu, jazyk a především si připomenout jejich původ. Zároveň se Mezinárodní romská unie snaží šířit povědomí o problémech, se kterými se Romové potýkají Mezinárodní den letectva a kosmonautiky - je den, kdy si připomínáme dobytí vesmíru lidmi, neboť právě v tento den v roce 1961 se konal první let člověka do vesmíru. Jednalo se o ruského pilota Jurije Alexejeviče Gagrina ve vesmírné lodi Vostok. Start proběhl z ruského kosmodromu Bajkonur. Tradičně se k těmto významným událostem váží i výroky. Po Gagarinovi se dochovala věta, kterou po letu pronesl: Když jsem v kosmické lodi obletěl Zemi, viděl jsem, jak je krásná. Lidé chraňme a rozmnožujme tuto krásu, ale neničme ji." Evropský den akcí proti rasismu, Den Země Světový den knihy a autorského práva - Světový den knihy a autorského práva nebyl na toto datum vybrán náhodným určením. Pro tento mezinárodní den byl zvolen právě 23. duben, což je den, kdy si připomínáme výročí úmrtí Miguela de Cervantese, Williama Shakespeara a Gacilase de la Vegy roku Samozřejmě je tento den věnován všem autorům knih celého světa a zároveň by měl připomenout i jejich autorská práva, neboť kniha je autorovým rukopisem, dílem, kterému věnoval hodně času a úsilí Světový den laboratorních zvířat Mezinárodní den vzpomínky na Černobyl - Tento den si připomínáme havárii jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu, která se stala roku Vzpomínky na Černobyl jsou v paměti mnoha lidí velmi živé a dodnes není situace po havárii vyřešena Mezinárodní den smutku Mezinárodní den tance Zdroj textu: Foto: tinyurl.com/pky32rx,

12 pokračování z předchozí strany Velikonoční svátky Jak už všichni víme, Velikonoce už sice byly, ale stejně vám napíšu pár tradic, které se k Velikonocům vztahují. Velikonoce jsou nejvýznamnějšími křesťanskými svátky. Mají připomínat zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které mělo nastat tři dny po jeho ukřižování. Je to pohyblivý svátek a většinou připadá na den od 23. března do 26. dubna. Může za to úplněk. Znáte názvy dní týden před Velikonočním pondělkem? A opět velikonoční tradice, tentokrát den po dni. Modré pondělí v kostelech se vyvěšovaly modré látky Šedivé úterý hospodyňky vymetaly pavučiny a uklízely Škaredá (černá) středa vymetaly se komíny. Kdo se mračil, tak mu to zůstalo každou středu v roce. V tento den zradil Jidáš Ježíše. Zelený čtvrtek v tento den by se měla jíst zelená jídla (špenát, kopřivy, řeřicha apod.), aby byl člověk zdravý. Zvony odlétají do Říma a vesnicemi obcházejí až do soboty klapači, chlapci s řehtačkami. Velký pátek je dnem smutku, protože Ježíš byl vyslýchán, odsouzen a ukřižován. V některých městech se hrají pašijové hry. Podle starobylých pověr se v těchto dnech otvírala země s poklady, nesmělo se orat a kopat na poli, nepralo se prádlo. Bílá sobota den, kdy byl Ježíš ukládán do hrobu. Doma se bílilo, vařily a pekly se obřadní pokrmy, pekly se mazance a beránci, muži a chlapci pletli pomlázky, zdobila se vajíčka. Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) je největším svátkem celého liturgického roku. Jedly se pokrmy posvěcené v kostele a každý, kdo do domácnosti přišel, musel být takovým jídlem obdarován. Velikonoční (Červené) pondělí je dnes nejoblíbenějším dnem hlavně mužů. V tento den se mělo darovat červené vejce a dívka měla být vyšlehána, aby byla celý rok zdravá. Zdroj textu: Foto: tinyurl.com/nqjqo3t Redaktorka: Barča

13 Je duben, začíná se oteplovat a všude okolo je spousta živočichů. Ale nejen ptáci, ale do Čech se vracejí i vlci, které vám představím. VLK OBECNÝ (CANIS LUPUS) Délka: centimetrů Výška v kohoutku: centimetrů Hmotnost: kilogramů Rozšíření: Severní Amerika, Grónsko, Asie a Evropa Stav ochrany: zranitelný druh Vlk obecný je psovitá šelma. Samice jsou obvykle menší, závisí na poddruhu. Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být velký až 6,5 centimetru, silné trháky a žvýkací svaly umožňují vlkovi uchytit a zabít kořist. Vlčí srst má dvě vrstvy - první vrstva je tvořena hustými chlupy, odpuzují vlhkost, podsada je teplá a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Huňatý ocas slouží jako přikrývka. Můžou být čistě bílí, úplně černí, vybarvení ve všech odstínech še- Mapa výskytu vlka dé, skořicové, krémové, hnědé, stříbrné a zlaté. Má spíše průměrný zrak, ale výborný sluch a čich. Vlci zřejmě rozpoznávají barvy, naopak psi vidí černobíle. Na člověka vlk nezaútočí, spíše se mu vyhýbá. Zaútočí pouze ve chvíli, kdy je posedlý hladem. Vlci jsou predátoři. Loví především jeleny, losy. Foto: Věda Nevěda Redaktorka: Anička Pozorovali jsme zatmění Slunce V pátek bylo zatmění slunce, které bývá jednou za let. Je to výjimečná situace skoro po celém světě. Na zatmění Slunce se musíte koukat přes speciální skla, která jsou na toto sledování určena, a nesmíte se koukat na Slunce přímo ani přes ty sklíčka dlouho, aby vám to nepoškodilo zrak. U nás, v České republice, zatmění začalo v 9:45 a skončilo okolo 11. hodiny. Zatmění nebylo sice celkové, bylo asi jenom ze 75 %, ale stejně bylo krásné. Já jsem se svojí třídou koukala na začátek a konec. Bylo to velice zajímavé, snad na to nikdy nezapomenu. Pozorovali jsme zatmění z učebny přírodopisu s paní učitelkou Horáčkovou a z chodby v zeleném patře s paní učitelkou Pánkovou. Někteří spolužáci měli sklíčka na sváření v černé barvě, jiní měli černou fólii z diskety, nebo kousek kinofilmu. Bylo zajímavé, že každé sklíčko nebo fólie ukazovala slunce v jiné barvě. Já jsem zkusila zatmění přes sklíčko vyfotit, ale moc se mi to nepodařilo. Vypadá to, jako kdyby tam byl rozmazaný zelený flek. I další třídy měly možnost tento jedinečný úkaz pozorovat. Někteří pozorovali z terasy mezi starou a novou budovou školy, někteří přes okno. Bylo by škoda zatmění nepozorovat, když už nám tak pěkně přálo počasí Redaktorka: Natálka Foto:

14 Migrace žab Každý rok na jaře, když se oteplí a zaprší, opouštějí žáby své zimní úkryty a vydávají se na cestu k vodě, aby splnily svou povinnost zachování rodu a nakladly do vody svá vajíčka. Bohužel, člověk jim postavil do cesty silnice a jiné překážky. Pod koly aut pak hynou stovky obojživelníků. Masívní úhyn žab na silnicích pak může ohrozit celou populaci na dané lokalitě. Na takových místech potřebují žáby naši pomoc. Protože nám není jejich osud lhostejný a nechceme se nečinně dívat na přejeté žáby na silnici, rozhodli jsme se s žáky 7. ročníku českodubské školy žábám v Malém Dubu pomoci. Podívejte se, jak jsme to udělali: Nejdříve jsme se skupinou sedmáků vyrazili nainstalovat k silnici značky upozorňující řidiče a na informační desku v Malém Dubu jsme připevnili zprávu o našem záměru. Ve čtvrtek 26. března se oteplilo a začalo po dlouhé době pršet. Přesně na tohle žáby, dosud ukryté v zemi a pod starou trávou, čekaly. Večer v šest hodin ještě nikde ani žabka. Okolo sedmé to vypuklo, v ohromném počtu se objevily na všech silnicích v Malém Dubu. Jedoucí auto, i kdyby chtělo, nemělo šanci se jim vyhnout. Nezbylo nám nic jiného, než se s baterkami a kbelíky v poměrně silném dešti vydat žábám na pomoc. V rukavicích jsme je opatrně sbírali do kbelíku a odnášeli ze silnice směrem k rybníku. Museli jsme dávat pozor na skokany, ti se nesmí dostat do kontaktu s ropuchami, aby jim neublížil jejich dráždivý sekret, pro ně jsme měli zvláštní kbelík. Během dvou hodin jsme takto přenesli asi 400 jedinců. Druhý den přišli pomáhat Jula Müllerová, Hanča Tvrzníková, Pája Dušková, Barča Trejtnarová a Kája Daneš. Počasí se silně ochladilo, což mělo vliv na žabí migraci, žab už bylo na silnici méně. Všechno jsme pečlivě zapisovali do záznamových listů, abychom zjistili, jaký je stav populace obojživelníků v Malém Dubu

15 pokračování z předchozí strany A toto je průběžný výsledek naší akce: V Malém Dubu se vyskytuje ropucha obecná, skokan hnědý a čolek obecný. Přenesli jsme celkem 467 žab, z toho bylo 419 samečků a pouze 23 samiček ropuch, 25 skokanů hnědých. Bohužel jsme napočítali také 74 přejetých ropuch a 2 čolky. Nejvíce žab migrovalo na silnici směrem ke Kněžičkám 224 zaznamenaných jedinců. Počet přejetých žab tvoří 13,7% z námi zaznamenaných jedinců. Snad se nám tedy podařilo oproti minulým rokům snížit počet uhynulých žab a posílit místní populaci. Teď čekáme, zda při oteplení bude ještě migrace pokračovat. Takto okomentovali naši akci: Jula Müllerová: Nejlepší bylo, když jsme našli první žábu, škoda, že byla zima a začaly lézt pozdě. Zachránili jsme spoustu žab, ale bohužel jsme nebyli vždycky dost rychlí a auto je přejelo, než jsme je stihli odnést. Nejhorší bylo, když auto přejelo samičku se samečkem. Škoda, protože samiček bylo hodně málo. Jinak to bylo super a doufám, že se brzy oteplí a vyrazíme znovu. Kája Daneš: Myslím si, že je to dobrá věc a mám z toho moc dobrý pocit, že dělám něco správného pro přírodu. Snad to pomůže. Bylo to moc dobře zorganizovaný. Víte, že: ropuchy mají zajímavý dar? Je to vynikající orientační smysl a věrnost místu, kde se narodily, pářily a vyvíjely celé generace ropuch. Do těchto míst se vracejí každé jaro, často z velké dálky a nakladou tam dlouhé slizovité šňůry vajíček. Sotva ropuchy splní svou mateřskou povinnost, vracejí se znovu do svého okrsku a zbytek roku tráví samotářsky. Ropuchy patří k velmi užitečným obyvatelům zahrad a zahrádek, neboť zde zahubí neuvěřitelné množství obtížného hmyzu, plžů, červů a jiných bezobratlých. Mít ropuchu v zahrádce je velké dobrodiní, je to mnohem lepší, než používání množství chemikálií k hubení škůdců. Foto a text: Věra Horáčková

16 Kočky Mňouká to jako kočka, má to uši jako kočka a je to kočka! A máme tu představení pár kočiček. Kočky obecně nebudu představovat, ty asi každý zná, tak se dejte rovnou do čtení. Představím vám Elvise Kristi Staré z 6. B, Macka Eriky Šámalové také ze 6. B, kocourky paní učitelky Kotrbaté a kocoury Lucky Cimrmanové z 5. třídy. Kolik koček máte? Lucka: Doma máme dvě kočky, nebo spíše kocourky. Paní učitelka Kotrbatá: Máme dva kocoury jednoho jsme našli na ulici před domem a druhého jako minikotě v zimě, vyhozeného na silnici u Vlčetína. Jak se jmenují? Lucka: Můj se jmenuje Rezounek a bratrův Moureček. Paní učitelka Kotrbatá: Zep a Myšák. Jak moc se o ně staráte? Erika: Krmíme ho (často je vybíravý), někdy ho i češeme. Lucka: Staráme se o ně celkem dost, v kotelně mají pelíšek, písek a misku s granulemi a vodou. Paní učitelka Kotrbatá: Máme kočičí dvířka, takže si chodí, jak chtějí, občas jim opláchnu pracky od bláta, dostávají zdravou výživu i lékařskou péči, no a za to můžeme s nimi bydlet v JEJICH bytě (který jim vytápíme a uklízíme, někdy máme štěstí a zbyde na nás nějaké volné křeslo). Hrajete si s nimi? Erika: Ano hrajeme si s nim s provázky, plyšovou opicí a různě. Lucka: Ano, celkem často. Třeba jim házíme plyšové pískací myšky, nebo provázek. Paní učitelka Kotrbatá: Opatrně! Nejlíp s hodně dlouhým proutkem nebo provázkem, pokud nechci utrpět zranění jsou proklatě rychlí! Mají rodokmen? Víte, co jsou za plemeno? Erika: Nevíme, našli jsme ho u kamaráda, co se o něho staral. Lucka: Asi ano, ale já ho nevím. Dostali jsme je od známých. Paní učitelka Kotrbatá: Kdyby to byli psi, tak voříšci neboli pouliční směs, takže asi plemeno česká kočka domácí. Loví myši a jiná zvířátka? Erika: Ano, zatím nechytil nic jiného než myš a mouchu. S myší si jenom hrál a mouchu snědl. Krisťa: Ano. Lucka: Ano, loví myši. Paní učitelka Kotrbatá: Myši, krysy, mouchy, ještěrčí ocásky a bohužel párkrát i krtka a ptáčka. Je vaše kočka hravá, nebo lenoch? Erika: Jak kdy, někdy hodně spí a někdy si hodně hraje. Krisťa: Je hodně hravá. Lucka: Oba dva jsou velcí sportovci. Paní učitelka Kotrbatá: V zimě skoro pořád spí, když je hezky, jsou venku, ale tam asi taky spí. Co jedí? Erika: Granulky, masíčko z konzerv i z kapsiček a někdy olivový olej. Krisťa: Kočičí konzervy, maso a pod. Paní učitelka Kotrbatá: Kočičí konzervy nebo granule, ale v kuchyni hrozně žebrají

17 pokračování z předchozí strany Zažili jste s nimi nějaké veselé příhody? Erika: Určitě, vlezl nám dvakrát na strom, poškrábal tátu a ostatní si nepamatuji. Krisťa: Ano. Lucka: Ano, celkem jsme si s nimi užili švandu. Třeba u nás byla návštěva s pejskem a Rezounek se tak lekl, že skočil tatínkovi přímo na rameno. Paní učitelka Kotrbatá: Mnoho. Několikrát jsme je sundávali ze stromu, jeden chodil v noci po střeše, kam se dostal střešním oknem (bydlíme dost vysoko), párkrát byli omylem zavřeni ve skříni, v šuplíku, na půdě, někdy se mi projdou po notebooku, když píšu něco důležitého, nebo po ovladači, když dávají hodně napínavý film, okousali mi bábovku, kradli a schovávali ponožky, okousali pár kytek, pošlapali mnoho písemek a diktátů... Několikrát taky přinesli v noci domů i živou myš a my jsme museli odsunovat nábytek adrenalinový zážitek! Jak vás chov koček vůbec napadl? Erika: Nenapadl, našli jsme ho u tety a já ho hrozně chtěla, tak jsem přemluvila rodiče. Krisťa: Chtěli jsme se pořád s někým mazlit, tak nám mamka pořídila kočku. Lucka: Po přestěhování jsme si s bratrem mohli vybrat jedno venkovní zvířátko. Paní učitelka Kotrbatá: Nenapadl, prostě si nás našli. Máte je doma, nebo venku? Erika: Většinou doma, ale i někdy s ním jdeme ven a máme ho na vodítku i v postroji. Krisťa: Venku. Lucka: Přes noc v kotelně a přes den venku. Mají se u vás dobře? Erika: Ano, Mackovi se u nás hodně líbí. Krisťa: Ano, hodně. Lucka: Snad ano. Paní učitelka Kotrbatá: Mají se líp než my! Teplo, strava, pelíšky po celém bytě, žádná večerka, žádné domácí práce, jen jim zakazujeme zablešené kamarády, ale stejně neposlechnou. Přeji všem kočkám, kočkařkám i kočkařům, ať se jim daří =) Foto: autoři článku Redaktorka: Lucka P

18 Koho si vážil váš prapraprapředek? Že nevíte, koho tady v Českém Dubu obdivovali ještě dávno před dobou, kdy žili vaši prapradědečkové a praprababičky? Že by vás to zajímalo? Že se to nedá zjistit? Ale dá! Stačí se kolem sebe podívat. Proč by tu jinak stály sochy? Lidé by se jistě nenamáhali se stavěním soch osob, které pro nikoho nic neznamenaly. Komu byste asi stavěli sochy dnes? No, vývojářům her a režisérům nejmodernějších filmů (tedy ne všichni, jsou tu i lidé, kteří ještě nejsou posedlí dobou). A asi bychom ani už ty sochy nestavěli, je lepší si najít na internetu fotografii. Dříve videohry a filmy nebyly, fotky si lidé taky najít nemohli. Tak lidé stavěli sochy svatým, kteří se něčím zavděčili celému světu, a jejich sochu byste určitě nenašli jen v Českém Dubu. Ale najdete je vůbec? Můžete se o to alespoň pokusit. Najděte ve městě tyto tři sochy napište, kde se nacházejí. Odpovědi noste do redakce Tučňáka (kabinet paní učitelky Blahovcové u 9. tříd), vhazujte do schránky Tučňáka v přízemí u šaten, pro počítačové maniaky je tu ještě možnost napsat nám je na mail tucnak2012@gmail.cz. Užijte si to! Malá nápověda: Můžete se podívat z jednoho místa v Českém Dubu a uvidíte všechny sochy. Pokud ne, udělejte pár kroků. Foto 1.: Foto 3.: Foto 2.: Redaktorka: Lucka P.

19 Módní rádce aneb O módě dlouze, krátce Někdo si bez nich neumí představit den, jsou jeho stálým společníkem, usnadňují život. O čem je řeč? O hodinkách, samozřejmě! A hodinky Daniel Wellington se poslední dobou stávají víc a víc populární. O co se jedná? Příběh jménem Daniel Wellington začíná v polovině dobrodružné cesty kolem světa, kde Filip Tysander, zakladatel DW, potkal zajímavého pána z Britských ostrovů. Tento muž měl inspirující schopnost působit jako neodolatelný gentleman, a přesto zůstával uvolněný a nenáročný. Měl dokonalý styl a miloval své Rolexky, které nosil navlečené na starém zvětralém Nato popruhu. Jeho jméno? Daniel Wellington, samozřejmě. Mezi muži vzniklo silné přátelství. Filip byl inspirován spoustou zajímavých životních příběhů Daniela, ale hlavně jeho prvotřídním a nadčasovým módním stylem. Zdroj textu: Foto: Redaktorka: Týna Pravda nebo lež Tak a jdeme znovu na odpovědi: 1. PRAVDA - Motýli mají na chodidlech chuťové senzory, vhodnou potravu tedy rozpoznají, když se na ni postaví. Nemají ústa. Najdou-li nektar, používají místo nich sosák, dlouhou trubičkou, s jejíž pomocí květ vysávají. Mlask! 2. PRAVDA - Má-li aligátor zavřenou tlamu, zuby neukazuje, ale když se rozvalí s otevřenou tlamou, vycení je. Když aligátor vystaví své bělostné perličky na odiv, každý se mu raději klidí z cesty. Síla jeho skousnutí je zhruba stejná, jako když na vás spadne auto. 3. LEŽ - Chřestivec plochý, ryba žijící v hlubokých vodách Mexického zálivu, létat neumí. Dokáže však,,kráčet. Má krátké silné ploutve, jimiž pohybuje jako nohama, což jí umožňuje poskakovat. Někteří lidé tvrdí, že chřestivec vypadá jako lívanec na chodidlech. 4. LEŽ - Hranostajové, příbuzní lasiček, jsou lepšími tanečníky než zpěváky. Loví různá zvířata, ale nejradši mají chutné zajíčky. Když se chce hranostaj dostat blíž k zajíci, jehož se snaží ulovit, občas provede podivnou taneční figuru s mnoha poskoky a otáčkami. Zajíc je nepochopitelnými kreacemi hranostaje hypnotizován a znehybní, zatím se dravec stále přibližuje, aby mohl překvapenou oběť uchvátit. 5. PRAVDA - Parazit je tvor žijící uvnitř jiného živočicha nebo na něm. Chňapal má často parazita, který žije v jeho tlamě. Tento zkroucený tvoreček připomínající veš saje rybě z jazyka krev, až jazyk nakonec uschne a odumře. Parazit pak zaujme jeho místo, aby mohla ryba žrát dál. Z každé rybí kořisti si parazit urve kousek pro sebe. Jak záludné! A teď nové úkoly: 1. Moucha domácí vyvrhuje nestrávenou potravu a znovu ji požírá. 2. Rostlina mucholapka vyplivuje vše, co jí nechutná. 3. Králíci žerou vlastní bobky. 4. Hvězdice mořská má žaludek uložený mimo tělo. 5. Ještěrky odhazují ocas, jsou-li chyceny. Zdroj: Payne, Jan: Pravda nebo Lež? Jak se rozhodneš? Levné knihy Redaktorka: Lucka

20 Kulturní tip Chtěla bych vám představit sérii knih Nástroje smrti (Mortal Instruments). Jedná se o sérii 6 fantasy novel americké autorky Cassandry Clare. První kniha nese název Nástroje smrti: Město z kostí. (City of Bones. Kniha byla i zfilmována film z roku 2013.) Druhá - Nástroje smrti: Město z popela (City of Ashes) Třetí - Nástroje smrti: Město ze skla (City of Glass) Čtvrtá - Nástroje smrti: Město padlých andělů (City of Fallen Angels) Pátá - Nástroje Smrti: Město ztracených duší (City of Lost Souls) Šestá - Nástroje Smrti: Město nebeského ohně (City of Heavently Fire) Ve zkratce vám převyprávím děj první knihy. Clary Fray je patnáctiletá dívka, která doposud žila normální život. Žila s matkou Jocelyn a s Lukem, jejím nevlastním otcem. Všechno bylo normální až do dne, kdy šla se svým nejlepším kamarádem Simonem do baru, kde uviděla vraždu. Problém byl v tom, že ji viděla jen ona. Seznámí se s Jacem, lovcem stínů. Poté, co bude její matka unesena Valentýnem (Lovcem stínů, který přešel na stranu démonů), se jí Clary vydává hledat. Simon, Jace a jeho sourozenci Isabela a Alec ji doprovázejí při jejím dobrodružství. Clary zjišťuje, že jí její vlastní matka nechávala vymazávat vzpomínky na svět lovců stínů a začíná se v něm porozhlížet. Poznává tento jiný svět, spolek, lovce stínů, démony všech podob, vlkodlaky a jiné podsvěťany a hlavně Jace. Foto: Čtečky elektronických knih Tentokrát vás nečeká jako obvykle aplikace do mobilu, ale něco, co se hodí čtenářům z 21. století! Jedná se o čtečku. Spousta z vás určitě ví, oč jde. Ale kdo nevěděl jako dosud já, tak čtečka vypadá vzhledově podobně jako tablet, na kterém máte možnost pouze číst stažené či koupené knížky nebo články z internetu. Je možnost nastavit si různou velikost písma, osvícení, které vám nevypálí oči, jako když čtete knížky z mobilu. Hodí se všem. Od dětí, které začínají číst knížky o zvířátkách, až po moderní seniory a jejich každodenní čtení novin. Cena se většinou pohybuje od Kč a výš. Knížky, které přečtete, zůstávají na disku a tím pádem si je můžete přečíst kdykoliv znovu. Zakoupit si ji můžete v obchodě s elektronikou nebo na internetu, tak do toho. :-) Zdroj textu: foto: Redaktorka: Týna Redaktorka: Míša K.

21 Pokud už jste si četli, mám tu pro vás jiné odreagovaní - PC hry! Je tu pár tipů na hry, které si můžete zahrát hned teď, které si musíte koupit, a bonus, který se musí stáhnout, ale trvá to maximálně 50 sekund :) Online hra Herní PC koutek Bella Sara V této hře získáváš za kódy koně. Kódy můžeš sehnat na různých webových stránkách, kde je můžeš zkopírovat zdarma. Pokud se ti kódy nechce hledat, můžeš je zakoupit v trafikách buď v balíčcích, nebo v Bella Sara časopisu. Poté, co budete mít koníky, můžete se o ně starat. Různě je česat, hřebelcovat, krmit atd.. Hry.cz Hry.cz je herní server, ve kterém můžeš hrát samostatně nebo se můžeš utkat s jinými hráči, popř. vyzvat kamaráda. S více hráči můžeš hrát piškvorky, karetní prší, šachy, slovní fotbal, dámu a spoustu zábavných her. Pokud chceš, můžeš hrát sám třeba hry pro dívky, sportovní, lego hry atd.. Hra ke koupení U nás v pravěku Tato hra se překvapivě odehrává v pravěku. Staráš se o lidi, které si můžeš sám vytvořit. Stavíš domy, sklady a kradeš vejce dinosaurům. =D Myslím, že tato hra může velmi zaujmout. PhotoFiltre Studio Bonus Je to další z řady grafických programů. PhotoFiltre Studio je ke stáhnutí zdarma. Je sice v angličtině, ale v programu se vyznáte i bez velké znalosti Aj. V programu můžete najít různé efekty, také můžete k obrázku přidat text či ho rozostřit, nebo zaostřit. =) Zdroje: Bella Sara: Bella Sara Hry.cz: Hry.cz U nás v pravěku: PhotoFiltre Studio: n3z6t6y Redaktorka: Kačka

22 Obrázkosoutěž Tentokrát se do naší soutěže přihlásilo mnohem více žáků, než minule. Trochu mě překvapilo, když mi paní učitelka podala ohromnou kupu obrázků. Společně s kamarádkami ve třídě jsme to vyhodnotily. Rozhodování to bylo těžké. Všechny obrázky byly překrásné. Pokud uvidíte váš obrázek pod tímto článkem, zvedněte se a doběhněte si k nám pro odměnu. Rozhodně si to zasloužíte! Sláva výhercům, čest poraženým. Pravda, to se říká, ale pozor, žádní poražení v této soutěži nebyli. Pouze jsme je nevybraly. Zkuste to znovu! Tématem obrázků do příští soutěže jsou vaše oblíbená zvířata, domácí, či divoká. Těším se, že mě zase překvapíte. Redaktorka: Anička Kačka Vrátilová, IV. B Kristýna Šandová, I. ST Alžběta Hrůzová, IV. A Miroslav Štefan, I. ST Eliška Blahovcová, III. A Jakub Šenberk, IV. B

23 pokračování z předchozí strany Veronika Bulířová, IV. A Aliona Platita, IV. A Lukáš Kotva, IV. A Bára Švecová, IV. B Ivo Vrátil, IV. B Eliška Šímová, IV. B Jarmila Schwarzová, IV. B

24 Uzávěrka 7. čísla: Dotazy posílejte na adresu: Uzávěrka 8. čísla: PRODEJ VÝTISKU ZA 10,- Kč: KANTÝNA ŠKOLY Redakce: Klára Bulířová, Kačka Dostálová, Kája Hladká, Klárka Chlupová, Míša Kovaříková, Terka Kyksová, Natálie Myšková, Adam Polcar, Lucka Pytlounová, Bára Růžičková, Lucka Rybářová, Kristýna Tvrzníková, Anička Vrátilová, Petra Blahovcová, Vladimír Chlup, Lenka Tichá. Redakce Tučňáka: V zeleném patře - kabinet P. Blahovcové u 9. tříd Děkujeme paní učitelce Marii Kabátkové za pomoc s korekturou. Křížovka Čteme. Město, kde je pochován Učitel národů 10. slovní druh Čas ukazují Příjmení Učitele národů Náš sousední stát 60 vteřin Křestní jméno Učitele národů Se správným řešením křížovky si přijďte do redakce pro odměnu. Redaktorka: Klárka Poznej učitele z dětství V dnešním čísle se vyskytuje osoba, která učí na druhém stupni a nepatří mezi paní učitelky třídní. Většinou ji máme na předměty, jako je přírodopis. Tato osoba je žena, a to jest k dnešnímu číslu všechno. Pokud jste v minulém čísle hádali paní učitelku Jiřinu Filovou, tak máte pravdu. Doufám, že se vám hádanka líbila. Ať se vám hezky hádá i tentokrát. Redaktor: Adam