JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Transkript

1 JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky a psychologie TVORBA A IMPLEMENTACE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU STUDIJNÍHO OBORU DOPRAVNÍ PROVOZ V PODMÍNKÁCH VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY, STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY AUTOMOBILNÍ A TECHNICKÉ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: doc.rndr.vojtěch Stach, CSc. Vypracoval: Ing.Vítězslav Ilko Obor: Učitelství odborných předmětů České Budějovice

2 Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č.111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č.111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne podpis autora 2

3 Děkuji touto cestou vedoucímu práce panu doc.rndr.vojtěchu Stachovi, CSc. za odborné metodické vedení, cenné rady, podněty a připomínky při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji vedoucímu učiteli VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Č. Budějovicích panu Ing. Janu Štěpkovi za poskytnutí řady důležitých poznatků a kolegiální pomoc v průběhu zpracování této práce. 3

4 Anotace Práce se věnuje problematice tvorby a implementace Školního vzdělávacího programu (ŠVP) studijního oboru Dopravní provoz v podmínkách VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Českých Budějovicích. Zabývá se obecnými východisky a předpoklady tvorby a vlastní realizace ŠVP v návaznosti na požadavky stanovenými Rámcovým vzdělávacím programem (RVP). Popisuje proces konverze požadavků RVP do podmínek konkrétního ŠVP v dané škole a vlastní realizaci nového modelu výuky dle zásad ŠVP. Práce shrnuje kvantifikovatelné výsledky zavedení ŠVP v porovnání se stávajícím Učebním plánem pro daný obor studia a porovnává očekávané přínosy plynoucí ze zavedení ŠVP pro danou školu. Zabývá se rovněž možností dalšího užití daného ŠVP studijního oboru Dopravní provoz pro tvorbu navazujících ŠVP jiných oborů, příp. škol. Klíčová slova Výchova a vzdělávání, výchovně-vzdělávací proces, kurikulum, učební standarty, vzdělávací programy a plány, kompetence, učení, přínosy. 4

5 Annotation THE THESSIS IS DEVOTED TO PROBLEMS OF FORMING AND IMPLEMENTATION OF SCHOOL EDUCATIONAL PROGRAMME IN THE STUDYING COURSE TRANSPORTATION IN SPECIAL SCHOOL OF TRANSPORT IN ČESKÉ BUDĚJOVICE. THE THESIS IS AIMED ON COMMON PRINCIPLES AND PREMISES OF FORMING SEP AND ON REALIZATION OF SEP COORDINATED WITH THE DEMANDS OF THE GENERAL EDUCATIONAL PROGRAMME. IT ALSO DESCRIBES THE PROCESS OF CONVERSION OF GEP DEMANDS INTO THE REAL SEP PROGRAMME AND ITS CARRYING OUT IN EDUCATION. THE THESIS SUMMARIZEES THE RESULTS OF SEP AFTER ITS ESTABLISHMENT IN COMPARISON OF HITHERTO TEACHING PLAN IN THE SCHOOL. THE THESIS INTRODUCES THE POSSIBILITIES OF FURTHER USING OF SEP IN OTHER STUDYING COURSES OR OTHER SCHOOLS. KEY WORDS EDUCATION, EDUCATIONAL PROCESS, CURRICULUM, LEARNING STANDARS, EDUCATIONAL PROGRAMME, COMPETENCE, QUALIFICATION, TEACHING AND LEARNING, BENEFITS SCHOOL EDUCATIONAL PROGRAMME (SEP) GENERAL EDUCATIONAL PROGRAMME (GEP) 5

6 Obsah 1. Úvod Význam RVP pro řízení výchovně- vzdělávacího procesu Výchovně-vzdělávací cíle a úkoly odborného vzdělávání Výchovně-vzdělávací cíle a didaktická analýza učiva Cíle a hodnocení výsledků výchovně-vzdělávacího procesu Charakteristika RVP středního odborného vzdělávání Pojetí rámcových vzdělávacích programů nástavbového studia Cíle středního odborného vzdělávání Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání Zásady tvorby školního vzdělávacího programu (ŠVP) Metodika zpracování bakalářské práce Školní vzdělávací program pro obor Dopravní provoz Kolektiv autorů Profil absolventa školního vzdělávacího programu Popis uplatnění absolventa v praxi Výčet kompetencí absolventa Charakteristika školního vzdělávacího programu Popis celkového pojetí vzdělávání Způsoby rozvoje klíčových kompetencí ve výuce Organizace vzdělávání Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných Učební plán Učební osnovy odborných ekonomických předmětů Přínosy nového ŠVP oboru Dopravní provoz oproti stávajícímu učebnímu plánu v oblasti ekonomických předmětů Závěr Seznam použité literatury

7 11. Přílohy

8 1. Úvod Téma bakalářské práce Tvorba a implementace Školního vzdělávacího programu studijního oboru Dopravní provoz v podmínkách VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Českých Budějovicích je zvoleno z několika důvodů. Prioritně hlavním důvodem je snaha o popsání stěžejních metod tvorby a implementace ŠVP( Školní vzdělávací program), které vycházejí z RVP (Rámcový vzdělávací program) v období významných kurikulárních změn v českém středním a učňovském školství. Období od roku 2003 do současnosti je charakteristické velmi dynamickým vývojem v oblasti hledání nejvhodnějších a nejefektivnějších koncepcí v oblasti školství, střední a učňovské školství nevyjímaje. Prolínají se zde vlivy přistoupení ČR k EU, politické a velmi silně také ekonomické aspekty. Přibližování se k relativně závazné direktivě EU na straně jedné a zároveň akceptace stávajících více či méně národních specifik vyvolává velmi strukturovanou a složitou oblast řešení problémů souvisejících s dalším směřováním vývoje našeho školství. Tvorba a následná implementace ŠVP, vycházejících z RVP je vedle zavedení nového modelu tzv. státních maturit asi nejvýznamnější změnou v oblasti řízení středního školství v ČR v posledních cca 10 letech. Postihnout celou šíři dané problematiky je vzhledem k poměrně značnému počtu zapojených institucí a subjektů vzdělávací soustavy složité, proto se hlavní těžiště zájmu této bakalářské práce přesouvá do oblasti tvorby a následné implementace( rozpracování a následné realizace, příp.reflexe) ŠVP studijního oboru Dopravní provoz v porovnání s dosavadním modelem používaných tzv.učebních plánů v této formě studia. ŠVP vycházející z RVP jsou v současných podmínkách dynamicky se vyvíjející situace na vzdělávacím trhu a v dnešní turbulentní době jedním ze základních aspektů dalšího rozvoje vzdělávací soustavy (středního a terciálního vzdělávání) s významným akcentem do budoucího možného uplatnění absolventů středních a vyšších škol jak na trhu práce, tak i při eventuálním dalším studiu na VOŠ či VŠ. Obsahová náplň, struktura i příslušné hodinové dotace jednotlivých vyučovacích předmětů významnou měrou určují pendum znalostí a dovedností, kterými budou budoucí absolventi daného studijního oboru vybaveni. V konečném důsledku to tedy významně ovlivní jejich možnou uplatnitelnost na trhu práce, příp.i možnost dalšího, navazujícího studia na VOŠ či VŠ. Jedná se tedy o poměrně závažnou problematiku z hlediska formování klíčových kompetencí studentů daného studijního oboru. Cílem bakalářské práce je tedy popsat proces tvorby ŠVP pro nástavbový studijní obor Dopravní provoz na základě požadavků kladených RVP. Vedle popisu významu RVP pro zpracování dílčích ŠVP je převážná část práce věnována praktické aplikaci zásad pro tvorbu a užití ŠVP v podmínkách konkrétní školy-voš, SPŠ automobilní a technické v Českých Budějovicích. Zároveň jsou v závěru práce popsány možné přínosy nově zavedeného ŠVP pro vedení vyučovacího procesu a nastíněna i možná očekávání pro užití tohoto ŠVP pro případné další navazující ŠVP či jiné programové dokumenty školy. V bakalářské práci jsou citace k dané problematice uvedeny v uvozovkách a kurzívou. Postřehy a důležité informace jsou v textu vyznačeny tučným písmem nebo rovněž kurzívou. 8

9 2. Význam RVP pro řízení výchovně- vzdělávacího procesu 2.1 Výchovně-vzdělávací cíle a úkoly odborného vzdělávání Pro řízení výchovně- vzdělávacího procesu je prvořadé stanovení cílů tohoto procesu. Rozhodující měrou určují a ovlivňují kvalitu práce školy. Prostřednictvím cílů se realizují požadavky na výchovu mladého člověka z hlediska blízkých či dlouhodobějších potřeb rozvoje společnosti [1]. Na základě ujasnění a konkretizace těchto cílů dochází tedy k výběru a strukturování učiva a zároveň dochází ke stanovení způsobů řízení procesu výuky. Oba tyto požadavky, jak na stanovení vhodného učiva, tak na řízení vyučování, syntetizuje ve svém obsahu RVP. Stanovení cílů výchovně-vzdělávacího procesu je nejen v oblasti výuky odborných předmětů komplikované. Dochází na straně jedné buďto ke stanovení příliš obecných cílů, nebo naopak k formulování cílů příliš zúžených, detailně konkretizovaných. Lze konstatovat, že obojí není správné. Jsou-li cíle stanoveny příliš široce a obecně nacházíme se v situaci, která hraničí s jakýmsi pedagogickým formalismem, pokud se zaměříme na jednotlivosti a příliš konkretizujeme naše požadavky ztrácíme dostatečný nadhled a komplexnost výchovněvzdělávacího působení. Výchovně-vzdělávací cíl chápeme jako požadovaný ( výsledný), relativně stálý stav určitých vlastností osobnosti žáka, který reprezentuje změn, jíž má být výukou dosaženo. Jde přitom o žádoucí změny ve vědomí, chování a postojích žáků projevující se osvojením nových poznatků a dovedností a rozvojem žádoucích rysů osobnosti žáků [1]. Tvorba RVP se při respektování těchto zásad stanovení a hlavně dosažení výchovněvzdělávacích cílů zaměřila právě na stěžejní oblasti zájmu při formaci žáků a studentů základních a středních škol. Systém tvorby RVP pro oblast základního a středního školství je spolu úzce propojen z důvodu požadavků na navazující znalosti, dovednosti a postoje žáků, později studentů v jednotlivých úrovních školní docházky (postup ze základní školy na střední). Obecně se v oblasti definování jednotlivých klíčových vědomostí a dovedností, postojů a vzorců chování hovoří o tzv.kompetencích žáků( studentů). Výchovně-vzdělávací cíle se liší kvalitou, pojetím, charakterem i hloubkou a z tohoto hlediska se určitým způsobem třídí. Cíle mají určitou hierarchii i strukturu. Vedle obecných výchovně-vzdělávacích cílů, o jejichž široké platnosti není pochyb, existují ještě cíle speciální, které mají vazbu k určitému obsahu, ke konkrétní specifické oblasti. Problematice přechodu od obecných ke speciálním výchovně-vzdělávacím cílům se tvůrci RVP věnovali velmi intenzivně. Vzhledem k tomu, že i VOŠ, SPŠ automobilní a technická v Č.Budějovicích byla zařazena mezi vybrané školy v rámci pilotního programu ověřování možností tvorby a implementace RVP v přípravném období před vlastním programovým obdobím vlastního zavádění RVP a jejich transformace do příslušných ŠVP, bylo možné snahu o podtrhování souvislostí mezi oběma skupinami cílů pozorovat zcela evidentně a konkrétně. Pro tvůrce RVP byla rovněž důležitá otázka navržení co možná nejvhodnější struktury výchovně-vzdělávacích cílů, obsažených v RVP. Struktura výchovně-vzdělávacích cílů charakterizuje člověka, jako integrovanou osobnost v osobním i veřejném životě [1]. Jedná se tedy o vztah jakéhosi vzájemného působení jak dílčích (speciálních) cílů, tak cílů obecných. 9

10 Je nesporné, že v rámci nalezení optimálního uspořádání ( struktury) těchto cílů vždy půjde o co možná nejvhodnější nalezení jednoty výchovné a vzdělávací složky celého procesu. Základní členění výchovně-vzdělávacích cílů : a) cíle poznávací-vědomostní, obecně vymezují vědomosti a dovednosti, které si má žák osvojit v průběhu výchovně-vzdělávacího procesu (označovány také jako cíle vzdělávací) b) cíle dovednostní-psychomotorické, jsou označovány rovněž jako cíle výcvikové, zahrnují ovšem i dovednosti intelektuální c) cíle postojové-zahrnují oblast postojů a sociálně-komunikativních dovedností ( též cíle výchovné) V praxi tvoří tyto cíle ovšem vždy jednotu, která se zdůrazňuje termínem výchovně-vzdělávací cíl [2]. Pro tvůrce RVP, kteří se profilovali z oblasti pedagogického výzkumu( např.výzkumný ústav pedagogický),akademického prostředí či řídících orgánů( MŠMT ČR) a také z oblasti základního a středního školství byla rovněž významná otázka stanovení přiměřenosti, jednoznačnosti a kontrolovatelnosti cílů výchovně-vzdělávacího procesu, které měly být zabezpečeny novým RVP, resp.rozpracovanými ŠVP v úrovni jednotlivých škol. Již v období před vlastní programovou tvorbou RVP( na úrovni NUOV, resp.mšmt ČR) byla patrná značná rozdílnost v názorech na míru významnosti, resp.důležitosti jednotlivých výchovněvzdělávacích cílů, jichž mělo být dosaženo. Významnost výukového cíle lze chápat jako míru důležitosti cíle ve srovnání s jinými cíly výuky na téže hierarchické úrovni [5]. Přiměřenost cílů by měla vycházet z reálnosti jejich naplnění ve vztahu k možnostem žáků i škol a celkovému stavu vývoje společnosti. Jednoznačnost a jasnost cílů je v zásadě determinována jejich formulací, nepřipouštějící jinou možnost výkladu. Kontrolovatelnost je definována jako vlastnost cíle umožňující zjistit, zda bylo cíle dosaženo či nikoliv. Nesporně složitou otázkou se pro tvorbu RVP stala oblast konkretizace jednotlivých cílů výchovně-vzdělávacího procesu vzhledem k dynamickému vývoji v oblasti technologií, vědy, přenosu a zpracování informací apod. Definování obecných i speciálních cílů výchovně-vzdělávacího procesu se odrazilo v základních pedagogických dokumentech, mezi které nesporně patří právě RVP. 10

11 2.1.1 Výchovně-vzdělávací cíle a didaktická analýza učiva V rámci výuky odborných předmětů je konkretizace výchovně-vzdělávacích cílů velmi důležitá a často náročná a nejednoznačná. To se plně projevilo i v rámci tvorby a následné implementace RVP v oblasti středního odborného školství. Škola jako spíše konzervativní instituce, která má tendenci uchovávat dosavadní zažité koncepty výuky a používaných výukových prostředků a pomůcek a zaběhnuté způsoby práce není mnohdy právě ideálním místem pro realizaci nových přístupů ve výuce. Tato problematika byla řešena v rámci tvorby nového RVP s výrazným akcentem na požadovanou co možná nejlepší uplatnitelnost absolventů daného oboru na stále náročnějším pracovním trhu. Realizace RVP přinesla v zásadě významný kvalitativní posun v oblasti analýzy obsahů učiva i používaných výukových metod a postupů. Úkolem didaktické analýzy učiva je ujasnit a správně metodicky využít výchovnou a vzdělávací hodnotu učební látky [1]. Analýza obsahu učiva je nezbytným předpokladem stanovení cílů a plánování práce nejen v odborných předmětech. Při přípravě a následné realizaci RVP a jejího rozpracování do konkrétního ŠVP bylo podstatné z tohoto hlediska stanovit hlavní a vedlejší, blízké a dlouhodobější výchovně-vzdělávací cíle ve vazbě na používané postupy, metody, učební pomůcky apod. V oblasti odborných předmětů se vychází z predikce, že koncipování výchovně-vzdělávacích cílů a s tím spojená didaktická analýza učiva, směřuje k možnosti rozvíjení prakticky všech oblastí výchovy a to nejen v obecné rovině. Je možno konstatovat, že jejich konkretizace při adekvátním využití specifických výchovných možností jednotlivých odborných předmětů patří k nejúčinnějším. Pro odborné předměty RVP studijního oboru Dopravní provoz jsou charakteristické následující oblasti (kompetence) výchovy a vzdělávání: -oblast ekonomického myšlení a rozvíjení řídících schopností (vytváření pozitivního vztahu žáků a studentů k hodnotám, rozvoj analytického a syntetického myšlení s přiměřenou schopností předvídání, rozvoj vědomostí a dovedností, které směřují k úspoře energií apod.) -oblast ekologického myšlení a jednání (sleduje především cíle, které vedou k čistým a přírodě šetrným technologiím) -průřezová témata (posilování právního vědomí, společensky uznávaných hodnot apod.) Při koncipování RVP daného oboru bylo potřebné stanovit zdroje a základní složky pedagogické znalosti učiva v základních (nosných) i průřezových tématech. Na základě didaktické analýzy učiva byla stanovena klíčová témata, základní pojmy, principy, požadovaný rozsah učiva, základní vyučovací metody. Podle modelu amerického vědce Lee S.Shulmana učitel při uvažování o učivu bere v úvahu řadu různých informací:znalost oboru, tzv.pedagogickou způsobilost oboru, znalost kurikulárních dokumentů a vzdělávacích cílů, obecné didaktické a pedagogické poznatky, znalost žáků, znalost kontextu a situace, v níž vyučování probíhá, i znalost předpisů a pravidel, jimiž se školství řídí [ 2]. Právě tato kritéria určovala i koncipování celého RVP oboru Dopravní provoz v celé jeho šíři. Obecně lze říci, že uvažování o učivu, jeho vhodnosti a struktuře, příp.použitelnosti v daném stupni školní přípravy žáků je vedeno dvěma principy: 11

12 a) popisem cílového chování žáka-zde se jedná více o behaviorální přístup, jedná se o stanovení obecných a dílčích cílů i dílčích úkolů, které musí žák splnit na konci určitého úseku vzdělávání b) jde o vytvoření přiměřeně bohatých mentálních struktur-hledisko vycházející spíše z kognitivní psychologie (jedná se o postižení vnitřních vztahů v učivu, o nalezení základních pojmů a vztahů mezi nimi Zaváděný RVP je skutečně pouze rámcovým programem, ponechává značnou míru volnosti jednotlivých školám a v konečném důsledku i konkrétním učitelům, kteří jsou jakýmsi posledním článkem v řetězci předávání a sdílení vědomostí, informací a tvorby postojů. Proto i výběr a užití učebnic a dalších výukových prostředků je věcí podrobnějšího rozpracování RVP v podobě příslušných ŠVP jednotlivých studijních oborů. Dostatečný prostor je v rámci ŠVP poskytnut i tvorbě vlastních (interních) studijních materiálů a dokumentů od pracovních listů, sešitů a skript až po e-learningové formy sdílení výukových materiálů. Implementace RVP do škol a následná tvorba vlastních ŠVP klade z výše uvedeného hlediska vysoké požadavky na učitele (garanty) jednotlivých studijních oborů v konkrétních školách ve smyslu pochopení a porozumění tvorbě kurikula a převzetí zodpovědnosti těchto učitelů za výsledky učení žáků i jejich následného uplatnění v praktickém životě Cíle a hodnocení výsledků výchovně-vzdělávacího procesu Vztahy cíl-obsah-metoda se realizují ve vzájemné součinnosti učitele a žáků. Cílová orientace přitom směřuje k výsledkům, které představují určité změny v osobnosti žáka [1]. Problematika srovnávání dosažených výsledků výchovně-vzdělávacího procesu se stanovenými cíly je významná i z hlediska tvorby a následné implementace RVP do prostředí jednotlivých typů škol, potažmo konkrétních studijních oborů. V RVP je proces posuzování výsledků učební činnosti žáků definován jako souhrn dílčích a v konečném důsledku celkových tzv.kompetencí žáků a studentů. Znamená to tedy míru jejich schopnosti úspěšně se zapojit se do řešení přiměřeně obtížných pracovních úkolů, řešit běžné situace v oblasti pracovního i společenského a osobního života, umět se přiměřeně správně rozhodovat apod. Tvůrci RVP u vědomí nesnadnosti dosažení stanovených výchovně-vzdělávacích cílů vzhledem k problematice správného řešení vztahu prostředku a jedince( subjektu), na nějž se působí, přenesli formu a metody ověřování výsledků výchovně-vzdělávacího procesu do úrovně jednotlivých škol, resp.studijních oborů. Na druhé straně ovšem se rovněž snažili respektovat skutečnost postupného sjednocování hodnocení výsledků vzdělávání na různých úrovních a stupních školní docházky, které vyplývá ze zavedení jednak systému Národních srovnávacích zkoušek, jednak modelu tzv. státní maturity (resp.společné a profilové části maturitní zkoušky). Z tohoto pohledu se jedná o poměrně složitou vazbu mezi dvěma protichůdnými tendencemi v současném středním školství. Na jedné straně snaha o značnou autonomii a nezávislost v jednotlivých učebních a studijních oborech, jejich pojetí, organizaci a struktuře, na druhé straně snaha o co možná nejlepší srovnatelnost a objektivitu v hodnocení žáků a studentů na někdy i zcela odlišných typech škol. 12

13 Jednou z významných podmínek pro realizaci cílů výchovně-vzdělávacího procesu a jeho hodnocení je čas. Faktor času jako základní limitující podmínka významně ovlivňující plánování i vlastní realizaci a výsledky vyučovacího procesu hraje důležitou roli při tvorbě a následné implementaci RVP v podmínkách jednotlivých škol Charakteristika RVP středního odborného vzdělávání Funkce rámcových vzdělávacích programů Národní program vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha, a zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) zavádějí do vzdělávací soustavy nový systém vzdělávacích programů. Kurikulární dokumenty jsou tvořeny na dvou úrovních: státní v podobě Národního programu vzdělávání a rámcových vzdělávacích programů (RVP) a školní v podobě školních vzdělávacích programů (ŠVP), podle kterých se uskutečňuje vzdělávání v konkrétní škole. Nový systém tvorby vzdělávacích programů je pouze jedním z článků kurikulární reformy. Dalším je změna vlastního procesu výuky, její modernizace s cílem zlepšit kvalitu vzdělávání a připravenost žáků na život v 21. století. RVP pro střední odborné vzdělávání jsou: -státem vydané pedagogické (kurikulární) dokumenty, které vymezují závazné požadavky na vzdělávání v jednotlivých stupních a oborech vzdělání, tzn. zejména výsledky vzdělávání, kterých má žák v závěru vzdělávání dosáhnout, obsah vzdělávání, základní podmínky realizace vzdělávání a pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů; závaznými dokumenty pro všechny školy poskytující střední odborné vzdělávání, které jsou povinny je respektovat a rozpracovat do svých školních vzdělávacích programů; -veřejně přístupnými dokumenty pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost; -otevřenými dokumenty, které budou po určitém období platnosti nebo podle potřeby inovovány. RVP pro střední odborné vzdělávání usilují o: -vytvoření pluralitního vzdělávacího prostředí a podporu pedagogické samostatnosti škol, a proto vymezují pouze požadované výstupy (výsledky vzdělávání) a nezbytné prostředky pro jejich dosažení, zatímco způsob realizace vymezených požadavků ponechávají na školách; -lepší uplatnění absolventů středního odborného vzdělávání na trhu práce a jejich připravenost dále se vzdělávat, popřípadě se bezproblémově rekvalifikovat, a vést kvalitní osobní i občanský život. -zvýšení kvality a účinnosti středního odborného vzdělávání Pojetí rámcových vzdělávacích programů nástavbového studia Nástavbové studium je určeno pro absolventy tříletých oborů vzdělání s výučním listem a představuje jednu z forem vzdělávání dospělých. Jeho cílem je rozvinout kompetence žáků, které získali ve tříletých vzdělávacích programech, na úroveň středního vzdělání s maturitní zkouškou a zvýšit jejich odbornou kvalifikaci. 13

14 RVP pro nástavbové studium jsou zpracovány pro obory vzdělání zařazené v nové soustavě oborů vzdělání a navazují na RVP příslušného (-ých) tříletého oboru vzdělání ukončeného závěrečnou zkouškou s výučním listem. Návaznost mezi obory nástavbového studia a tříletými obory vzdělání s výučním listem je stanovena v Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Pro každý obor vzdělání existuje jeden RVP. Koncepce vzdělávání v nástavbovém studiu se, tak jako celé střední odborné vzdělávání, opírá o koncept a cíle vzdělávání pro 21. století zformulované komisí UNESCO (tzv. Delorsovy cíle). Zohledňuje specifika nástavbového studia, tj. návaznost na předchozí vzdělání a věkovou kategorii žáků. RVP jsou zpracovány tak, aby zajišťovaly srovnatelnou úroveň poskytovaného vzdělávání všech absolventů, a aby zároveň umožňovaly škole reagovat na vzdělávací podmínky v oboru (vazba na profil a odborný obsah předchozího oboru vzdělání, potřeby trhu práce v regionu, požadavky na přípravu k maturitní zkoušce aj.). Obsah vzdělávání je zpracován nadpředmětově podle vzdělávacích oblastí. Některé oblasti všeobecného vzdělávání jsou v RVP zařazeny jako povinně volitelné. Slouží k prohloubení všeobecného vzdělávání podle potřeb oboru, resp. jeho odborné složky, a k zajištění přípravy žáků na společnou část maturitní zkoušky. Požadavky na odborné vzdělávání a způsobilosti (kompetence) absolventů vycházejí z požadavků trhu práce na výkon středních technicko-hospodářských nebo manažerských funkcí a z potřeb týkajících se řízení malých a středních podniků. RVP vymezují také požadavky na rozvoj klíčových kompetencí, neboť na jejich zvládnutí závisí nejen uplatnění se na trhu práce, ale také motivace dospělých k dalšímu vzdělávání. Jejich realizace ve ŠVP předpokládá uplatňování specifickýchspecifických strategií vzdělávání dospělých. Klíčové kompetence jsou pro nástavbové studium formulovány nově a zohledňují specifika nástavbového studia i požadavky na klíčové kompetence vymezené v RVP pro tříleté vzdělávací programy s výučním listem kategorie H. Do vzdělávání se zařazují také průřezová témata, podobně jako ve tříletých oborech vzdělání. Jsou koncipována tak, aby zohledňovala specifika nástavbového studia, zejména věk a životní zkušenosti žáků. Struktura RVP vychází z požadavků vymezených na RVP ve školském zákoně. Je sice obdobná jako v RVP pro jiné obory vzdělání, avšak některé části jsou upraveny s ohledem na potřeby a podmínky nástavbového studia. 14

15 Vymezení pojmů Vzdělávání je v RVP vymezeno prostřednictvím vzdělávacích cílů, kompetencí a výsledků vzdělávání a k nim se vztahujícího obsahu vzdělávání. a) Cíle vzdělávání: uvedené v RVP vyjadřují společenské požadavky na celkový vzdělanostní a osobnostní rozvoj žáků. Vymezují záměry výuky a její výstupy, výsledky. Zahrnují hodnoty a postoje, produktivní činnosti a praktické dovednosti, poznatky a porozumění. Míra jejich naplnění bude různá jak podle stupně vzdělání, tak podle schopností a dalších předpokladů žáků. Cíle vzdělávání jsou v RVP vyjádřeny na třech úrovních: jako obecné cíle středního vzdělávání (Delorsovy cíle), jako kompetence absolventa oboru vzdělání a jako výukové cíle (výsledky vzdělávání) jednotlivých vzdělávacích oblastí (kurikulárních rámců). Obecné cíle vzdělávání jsou vyjádřeny z pozice pedagogických pracovníků a vyjadřují to, k čemu má vzdělávání směřovat, o coco mají vyučující svou výukou usilovat. Kompetence absolventa a výukové cíle jsouvyjádřeny z pozice žáka, uvádějí, jak žák umí na konci výuky získané vědomosti a dovednosti používat. b) Kurikulum: pod pojmem kurikulum (ang. curriculum) se rozumí: 1. Vzdělávací program, projekt, plán; 2. Průběh vzdělávání a jeho obsah; 3. Obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení. Pojem nebyl před rokem 1989 v české pedagogice používán. (Průcha, J. a kol. Pedagogický slovník. Praha, Portál 2003) c) Kurikulární dokumenty: vymezují a popisují program vzdělávání (kurikulum). d) Kurikulární rámce: vymezují v RVP výukové cíle a obsah vzdělávání, resp. učivo všeobecného a odborného vzdělávání pro jednotlivé obory odborného vzdělávání. e) Kompetence: pojem, který se nyní uplatňuje v české i zahraniční pedagogice a kurikulárních dokumentech, snažící se postihnout, že cílem vzdělávání není jen osvojení poznatků a dovedností, ale i vytváření způsobilostí potřebných pro život nebo výkon povolání. Chápeme jím ohraničené struktury schopností a znalostí a s nimi související dovednosti, postoje a hodnotové orientace, které jsou předpokladem pro výkon žáka absolventa ve vymezené činnosti (vyjadřují jeho způsobilost nebo schopnost něco dělat, jednat určitým způsobem). V RVP se kompetence formálně dělí na klíčové a odborné, ve skutečnosti však neexistují odděleně, prolínají se. f) Klíčové kompetence (K. dovednosti; KK): soubor požadavků na vzdělání, zahrnující vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a pracovní uplatnění. Jsou univerzálně použitelné v různých situacích. Ve výuce se neváží na konkrétní vyučovací předměty, lze je rozvíjet prostřednictvím všeobecného i odborného vzdělávání, v teoretickém i praktickém vyučování, ale i prostřednictvím různých dalších aktivit doplňujících výuku, kterých se žáci sami aktivně účastní. KK odborného vzdělávání se odvíjejí od Evropského referenčního rámce klíčových kompetencí pro celoživotní vzdělávání a navazují na KK RVP ZV, v nástavbovém studiu na KK vymezené RVP pro tříleté obory vzdělání. Pojem, který se nyní uplatňuje v české i zahraniční pedagogice. g) Odborné kompetence: se vztahují k výkonu pracovních činností a vyjadřují profesní profil absolventa oboru vzdělání, jeho způsobilosti pro výkon povolání. Odvíjejí se od 15

16 kvalifikačních požadavků na výkon konkrétního povolání a charakterizují způsobilost absolventa k pracovní činnosti. Tvoří je soubor odborných vědomostí, dovedností, postojů a hodnot potřebných pro výkon pracovních činností daného povolání nebo skupiny příbuzných povolání. h) Obsah vzdělávání: je v RVP chápán jako prostředek k dosažení požadovaných kompetencí absolventa. Je vymezen formou kurikulárních rámců. Zahrnuje poznatky dovednosti a hodnoty z různých oblastí vzdělávání (např. komunikativní, osobnostní, společenské, profesní, informativní). V RVP je uveden formou požadovaných (předpokládaných) výsledků vzdělávání a jim odpovídajícího učiva. Obsah vzdělávání je v RVP strukturován nadpředmětově podle vzdělávacích oblastí (např. jazykové vzdělávání, vzdělávání v ICT, společenskovědní vzdělávání, ekonomické vzdělávání, odborné vzdělávání) a obsahových okruhů, od nichž se budou na školní úrovni odvíjet konkrétní vyučovací předměty Cíle středního odborného vzdělávání Koncepce středního vzdělávání, tedy i odborného, vychází z celoživotně pojatého a na principu znalostní společnosti vybudovaného konceptu vzdělávání, ve kterém je vzdělávání cestou i nástrojem rozvoje lidské osobnosti. Jako teoretické východisko pro koncipování struktury cílů středního vzdělávání byl použit známý a respektovaný koncept čtyř cílů vzdělávání pro 21. století. V souladu s tím je záměrem (obecným cílem) středního odborného vzdělávání připravit žáka na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní život v podmínkách měnícího se světa. Nástavbové studium podporuje rozvoj těchto cílů na úrovni a strategiemi odpovídajícími potřebám dospělých. Charakteristika vzdělávacích cílů a) Učit se poznávat, tj. osvojit si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se, prohloubit si v návaznosti na předchozí vzdělání poznatky o světě a dále je rozšiřovat. Vzdělávání směřuje k: -rozvoji základních myšlenkových operací žáků (analýza, syntéza, indukce, dedukce, generalizace, abstrakce, konkretizace, srovnávání, uspořádání, třídění aj.), jejich paměti a schopnosti koncentrace; -osvojení obecných principů a strategií řešení problémů (praktických i teoretických), stejně jako dovedností potřebných pro práci s informacemi; -vytvoření na základě osvojení podstatných faktů, pojmů a generalizací takové struktury poznání žáků v jednotlivých oblastech středoškolského odborného vzdělávání, na jejímž základě lépe porozumí světu, ve kterém žijí, a pochopí nezbytnost udržitelného rozvoje; -k prohloubení a rozšíření vědomostí žáků o světě, který je obklopuje; -porozumění potřebným vědeckým, technickým a technologickým metodám, nástrojům a pracovním postupům z různých oborů lidské činnosti a poznání (které tvoří obsah středoškolského vzdělávání) a k rozvíjení dovedností jejich aplikace; -osvojení poznatků, pracovních postupů a nástrojů potřebných pro kvalifikovaný výkon povolání a pro uplatnění se na trhu práce; -rozvoji dovednosti žáků učit se a být připraven celoživotně se vzdělávat. 16

17 b) Učit se pracovat a jednat, tj. naučit se tvořivě zasahovat do prostředí, které žáky obklopuje, vyrovnávat se s různými situacemi a problémy, umět pracovat v týmech, být schopen vykonávat povolání a pracovní činnosti, pro které byl připravován. Vzdělávání směřuje k: -formování aktivního a tvořivého postoje žáků k problémům a k hledání jejich různých řešení; -adaptabilitě žáků na nové podmínky, k jejich schopnosti tvořivě do těchto podmínek zasahovat, tj. k flexibilitě a kreativitě žáků; -rozvoji aktivního přístupu žáků k pracovnímu životu a profesní kariéře včetně schopnosti přizpůsobovat se změnám na trhu práce; -zodpovědnému, tj. cílevědomému, soustředěnému, vytrvalému a pečlivému přístupu žáků k týmové i samostatné práci; -vytváření odpovědného přístupu žáků k plnění povinností a k respektování stanovených pravidel; -tomu, aby žáci uměli správně odhadovat své možností a schopnosti, zvažovali a respektovali možnosti a schopnosti jiných lidí; -rozvoji dovedností potřebných k vyjednávání, diskusi, případnému kompromisu, k obhájení svého stanoviska i přijímání stanoviska jiných; -tomu, aby chápali práci a pracovní činnosti jako příležitost k seberealizaci. c) Učit se být, tj. rozumět vlastní osobnosti a jejímu utváření, jednat v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, se samostatným úsudkem a osobní zodpovědností. Vzdělávání směřuje k: -rozvoji tělesných i duševních schopností a dovedností žáků; -prohlubování dovedností potřebných k sebereflexi, sebepoznání a sebehodnocení; -utváření adekvátního sebevědomí a aspirací žáků; -utváření a kultivaci svobodného, kritického a nezávislého myšlení žáků, k rozvoji jejich úsudku a rozhodování; -přijímání odpovědnosti žáků za vlastní myšlení, rozhodováníjednání, chování a cítění; -kultivaci emočního prožívání žáků, včetně prožívání a vnímání estetického; -k rozvoji kreativity a imaginace žáků; -k rozvoji volních vlastností žáků; -k rozvoji specifických schopností a nadání žáků. d) Učit se žít společně, učit se žít s ostatními, tj. umět spolupracovat s ostatními, být schopen podílet se na životě společnosti a nalézt v ní své místo. Vzdělávání směřuje k: -tomu, aby žáci respektovali lidský život a jeho trvání jako vysokou hodnotu; -vytváření úcty k živé i neživé přírodě, k ochraně a zlepšování přírodního a ostatního životního prostředí a k chápání globálních problémů světa; -prohlubování osobnostní, národnostní a občanské identity žáků, jejich připravenosti tuto identitu chránit, ale současně také respektovat identitu jiných lidí; -tomu, aby se žáci ve vztahu k jiným lidem oprostili od předsudků, xenofobie, intolerance, rasismu, agresivního nacionalismu, etnické, náboženské a jiné nesnášenlivosti; -utváření slušného a odpovědného chování žáků v souladu s morálními zásadami a pravidly společenského chování; -tomu, aby žáci cítili potřebu aktivně se zapojit do občanského života a spolupracovat na zachování demokracie a jejím zdokonalování, aby jednali v souladu se strategií 17

18 udržitelného rozvoje; -rozvoji komunikativních dovedností žáků a dovedností potřebných pro hodnotný partnerský život i pro život v širším (pracovním, rodinném, zájmovém aj.) kolektivu Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání Kurikulární rámce vymezují závazný obsah všeobecného a odborného vzdělávání a požadované výsledky vzdělávání. Obsah vzdělávání se člení na vzdělávací oblasti a obsahové okruhy,vzdělávací oblasti se dále dělí na povinné a povinně volitelné. Kurikulární rámce rozpracuje škola ve školním vzdělávacím programu do vyučovacích předmětů, popř. dalších vzdělávacích aktivit a činností. Podle charakteru oboru vzdělání lze odborné vzdělávání rozpracovat také směrem k určité oblasti odborných činností. Výsledky vzdělávání jsou stanoveny jednotně pro všechny žáky, je však zřejmé, že kvalita (úroveň) jejich osvojení bude záviset také na učebních předpokladech a motivaci každého žáka. Výsledky vzdělávání vyjadřující žádoucí postoje a návyky žáků (afektivní cílové dovednosti), kterými je škola sice povinna žáka vybavit, ale nemůže zaručit jejich uplatňování v praxi, jsou vyjádřeny zpravidla v charakteristice jednotlivých oblastí a obsahových okruhů jako vzdělávací cíle, k nimž musí výuka směřovat. Přehled vzdělávacích oblastí: Jazykové vzdělávání a komunikace Společenskovědní vzdělávání Přírodovědné vzdělávání Matematické vzdělávání Estetické vzdělávání Vzdělávání pro zdraví Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích Odborné vzdělávání (odborné obsahové okruhy) Zásady tvorby školního vzdělávacího programu (ŠVP) Obecné zásady tvorby ŠVP Školní vzdělávací program (ŠVP) je stěžejním pedagogickým dokumentem školy, na jehož základě škola realizuje vzdělávání v daném oboru vzdělání. Je povinnou součástí dokumentace školy. Tvorba ŠVP je plně v kompetenci ředitele školy, který je odpovědný jak za kvalitu ŠVP, tak za úroveň jeho realizace. ŠVP musí být zpřístupněn veřejnosti. Pro každou z forem vzdělávání, kterou má škola zařazenou ve svém rejstříku, bude zpracován ŠVP. ŠVP je možné zpracovat buď samostatně pro každou nabízenou formu vzdělávání, nebo společně pro všechny nabízené. Školní vzdělávací program může být zpracován jako standardní (klasický), tj. na základě vyučovacích předmětů a učebních osnov, nebo jako modulový. Škola zváží, který způsob zpracování ŠVP je pro ni vhodnější. Užití modulů je vhodné zejména tehdy, pokud škola chce 18

19 přispět k individualizaci vzdělávací cesty žáků a nabízet různé formy a možnosti vzdělávání (např. v kontextu celoživotního vzdělávání). Na základě jednoho RVP může škola zpracovat několik ŠVP, např. pro různá odborná zaměření. ŠVP bude zpracován: -v souladu s příslušným RVP a s platnou legislativou; -komplexně, tzn. že vymezí požadované kompetence absolventa, výsledky a obsah vzdělávání, didaktické postupy uplatňované při realizaci školního vzdělávacího programu a personální, materiální a organizační podmínky nezbytné k dosažení stanovených cílů vzdělávání v daném vzdělávacím programu včetně spolupráce se sociálními partnery při realizaci programu v denní formě vzdělávání; -pro celé období vzdělávání (všechny ročníky), popř. všechny nabízené formy vzdělávání nebo odborná zaměření; -tak, aby byl přehledný a poskytoval všechny potřebné informace o vzdělávání v daném programu a aby umožňoval posoudit soulad s RVP; -tak, aby vytvářel podmínky pro uplatnitelnost absolventů na trhu práce, zvl. v regionu školy, a pro jejich osobnostní rozvoj a připravenost celoživotně se vzdělávat; -tak, aby vytvářel podmínky i pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, žáků mimořádně nadaných nebo žáků dospělých. Struktura ŠVP ŠVP obsahuje tyto části: -úvodní identifikační údaje; -profil absolventa; -charakteristikuvzdělávacího programu; -učební plán; -přehled rozpracování obsahu vzdělávání v RVP do ŠVP; -učební osnovy pro všechny předměty uvedené v učebním plánu nebo vzdělávací moduly, popř. i ukázku žákovského projektu na podporu rozvoje klíčových kompetencí; -popis materiálního a personálního zajištění výuky v daném ŠVP a oboru vzdělání (nikoli obecný popis materiálních podmínek školy); -charakteristiku spolupráce se sociálními partnery při realizaci daného ŠVP. Úvodní identifikační údaje -název a adresa školy, zřizovatel; -název školního vzdělávacího programu (název může mít motivační charakter nebo vyjadřovat odborné zaměření, musí však být v souladu s profilem absolventa a charakterem oboru vzdělání); -kód a název oboru vzdělání (dle Nařízení vlády o soustavě oborů8vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a podle příslušného RVP); popř. název odborného zaměření pokud není názvem ŠVP; -stupeň poskytovaného vzdělání; -délka a forma vzdělávání; -platnost ŠVP od (datum), podpis ředitele, razítko školy. Profil absolventa Profil absolventa poskytuje informace (zaměstnavatelům a úřadům práce, zájemcům o vzdělávání, institucím profesního poradenství) 19

20 název a adresa školy, zřizovatel; - název ŠVP, kód a název oboru vzdělání, popř. název odborného zaměření; platnost; -popis uplatnění absolventa v praxi (výčet typických pracovních činností, pozic či povolání); -očekávané kompetence absolventa; -způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaženého vzdělání, stupeň dosaženého vzdělání. Charakteristika vzdělávacího programu Informace obsažené v charakteristice vzdělávacího programu jsou důležité zejména pro ty, kteří se aktivně podílejí na realizaci programu (tj. pro učitele), ale i pro nadřízené orgány nebo veřejnost a zájemce o vzdělávání. Blíže objasňuje celkové pojetí vzdělávání v daném programu vyjadřující charakter pedagogické koncepce, kterou škola hodlá uskutečňovat. Dále popisuje organizaci výuky, realizaci praktického vyučování, klíčových kompetencí, průřezových témat a dalších vzdělávacích a mimovyučovacích aktivit podporujících záměr školy v daném ŠVP. Charakterizuje způsob a kritéria hodnocení žáků. Stanoví podmínky přijímání ke vzdělávání včetně předpokladů zdravotní způsobilosti, charakterizuje organizaci, formu a obsah přijímacího řízení, kritéria přijetí žáka ke vzdělávání. Charakterizuje obsah a formu profilové části maturitní zkoušky zajišťované školou. Uvádí také, ke kterým volitelným zkouškám společné části maturitní zkoušky bude škola žáky připravovat. V ŠVP pro denní formu vzdělávání charakterizuje přístupy ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných. Charakteristika se zpracovává pro každou nabízenou formu vzdělávání. Učební plánzpracovává se samostatně pro každou nabízenou formu vzdělávání. Obsahuje formou tabulky výčet všech vyučovacích předmětů, popř. modulů, jejich hodinovou dotaci a rozvržení do ročníků, celkové počty vyučovacích hodin (za dobu vzdělávání, týdně, v ročníku apod. podle formy vzdělávání) i další aktivity školy, které jsou závaznou součástí vzdělávání (např. sportovně výcvikové aj. kurzy, projektové vyučování, odborná praxe). Stanoví závaznost vyučovacích předmětů/modulů jejich rozdělením na povinné, volitelné a nepovinné, formu a podíl praktického vyučování. Součástí učebního plánu je rozvržení týdnů ve školním roce a, je-li to potřebné, také poznámky, ve kterých škola objasní některé obsahové a organizační aspekty učebního plánu a výuky. Názvy vyučovacích předmětů škola odvodí od vzdělávacích oblastí a obsahových okruhů vymezených v RVP (od kurikulárních rámců), popř. si stanoví vlastní název. Název předmětu musí být v souladu s jeho obsahem. Učební plán je označen názvem a adresou školy, názvem ŠVP, popř. kódem a názvem oboru vzdělání, datem platnosti. Přehled rozpracování obsahu vzdělávání v RVP do ŠVP Přehled, zpracovaný nejlépe formou tabulky, ukazuje, jak škola rozpracovala obsah vzdělávání vymezený v kurikulárních rámcích a v časovém rozvržení obsahu vzdělávání do vyučovacích předmětů a jejich hodinových dotací, popř. i do dalších vzdělávacích aktivit. Učební osnovy nebo vzdělávací moduly Vyjadřují výsledky a obsah vzdělávání v jednotlivých vyučovacích předmětech, a to v souladu s RVP, profilem absolventa ŠVP, hodinovou dotací o předmětu a se vzdělávacími potřebami a možnostmi žáků (včetně žáků vyžadujících speciální přístup, žáků mimořádně nadaných a žáků dospělých). Jedna učební osnova nebo vzdělávací modul může být použita i pro několik obdobných ŠVP. Učební osnovy obsahují: -název vyučovacího předmětu a počet hodin výuky (v souladu s učebním plánem). 20

21 -pojetí vyučovacího předmětu (preambuli), tj. popis obecných cílů a didaktického pojetí předmětu, přínos k realizaci klíčových kompetencí, průřezových témat a mezipředmětových vztahů, popis strategií výuky preferovaných v daném předmětu a způsobu hodnocení žáků. -předpokládané výsledky vzdělávání v daném vyučovacím předmětu a jim odpovídající vzdělávací obsah (učivo), jejich orientační rozvržení do ročníků nebo do delších časových úseků (např. u předmětů zaměřených na rozvoj stejných dovedností, avšak na vyšší úrovni nebo náročnějším učivu). -označení názvem a adresou školy, názvem ŠVP (popř. oborem vzdělání), datem platnosti. Vzdělávací moduly obsahují: -vstupní část: název a adresu školy, název ŠVP, popř. název oboru vzdělání; název modulu, kód modulu, označení nominální délky a typu modulu (slovně nebo kódem; složení kódu musí být v ŠVP vysvětleno), pojetí modulu, datum platnosti; charakteristika modulu (stručná anotace popisující obecný cíl modulu, obsahové pojetí, možnost zařazení ve vzdělávacím programu); vstupní předpoklady požadované (nezbytné) pro studium daného modulu; -jádro modulu: předpokládané výsledky vzdělávání (výstupní kompetence) v daném modulu, rozpis učiva (obsah modulu), doporučené postupy výuky; -výstupní část: kritéria hodnocení, doporučené nebo plánované postupy hodnocení, popř. doporučená literatura. K jednomu vyučovacímu předmětu nebo vzdělávací disciplíně se může vztahovat několik samostatných modulů (nebo variant modulů) s různým stupněm samostatnosti a vazbou na jiné moduly i s různou nominální délkou. Proto je součástí modulově uspořádaných vzdělávacích programů kromě (popř. místo) učebního plánu také přehled (matice) rozvržení modulů ve vzdělávacím programu. 21

22 3. Metodika zpracování bakalářské práce Bakalářská práce na téma Tvorba a implementace Školního vzdělávacího programu studijního oboru Dopravní provoz v podmínkách VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Č.Budějovicích byla zpracována na základě studia dostupné literatury vztahující se k dané problematice a s využitím výstupů z vlastní tvorby a implementace ŠVP projektovým týmem v podmínkách VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Č.Budějovicích. Vzhledem k významu tématu a očekávání přínosů ze zavedení ŠVP byla studována širší literární základna vztahující se obecně k tématu řízení a ovlivňování výchovy a vzdělávání a dopadů výsledků výchovněvzdělávacího procesu do uplatnitelnosti absolventů studia i do jejich osobního občanského života. Při studiu dostupné literatury byly užity metody indukce a dedukce, analýzy a syntézy zkoumaných jevů. Vedle literatury vztahující se obecně k předmětné problematice byla využita řada dostupných materiálů tvůrců RVP, tzn. MŠMT ČR, NUOV, CERMAT a apod. Dále byly využity metody pozorování, dotazování, řízeného i neřízeného rozhovoru, a využity interní dokumenty VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Č.Budějovicích. Je nutno konstatovat, že i v oblasti tvorby dokumentů školy vztahujících se k dané problematice probíhá stále intenzivní práce a popsané postupy a metody se vyvíjí a dotváří. Především v oblasti očekávaných přínosů implementace ŠVP do školní praxe je zatím nutné vycházet většinou pouze z určité predikce očekávaného přínosu (vývoje) vzhledem k dosavadnímu krátkému časovému období realizace vlastní výuky dle ŠVP. Pro vlastní zpracování byly využity rovněž výstupy ze školního informačního systému ŠkolaOnline a ze školní matriky. Práce byla zpracována pomocí programů MS Word a MS Excel OS Windows

23 4. Školní vzdělávací program pro obor Dopravní provoz Název instituce: Vyšší odborná škola, Střední průmyslová škola automobilní a technická Zřizovatel: Název ŠVP: Kód a název RVP: Stupeň vzdělání: Délka studia: Forma studia: Jméno ředitele: Kontaktní adresy: Datum platnosti: Jihočeský kraj Dopravní provoz M/51 Podnikání střední vzdělání s maturitní zkouškou 2 roky Denní Bc. Jan Šindelář počínaje 1. ročníkem 23

24 4.1 Kolektiv autorů Vlastní proces tvorby a následné implementace ŠVP byl zabezpečen tzv. projektovým týmem, složeným z pedagogických i řídících pracovníků školy podle jejich odbornosti. Vedoucí týmu: Koordinátoři: Jazykové vzdělávání: Ing. Vítězslav Ilko Mgr. Radka Švecová Ing. Jiří Čejka, Ph.D. Mgr. Jana Dufková PeadDr. Elena Křížová Mgr. Jana Petrová Společenskovědní vzdělávání: Mgr. Věra Kopačková Mgr. Marta Nováková Matematické vzdělávání: Estetické vzdělávání: Vzdělávání v IKT: Vzdělávání pro zdraví: Ekonomika a právo: Účetnictví a daně: Mgr. Radka Švecová Mgr. Jana Dufková Mgr. Radka Švecová Mgr. Ivana Kabátová Mgr. Marta Nováková Ing. Vítězslav Ilko Ing. Vítězslav Ilko Písemná a ústní komunikace: Mgr. Jana Dufková Mgr. Veronika Králová Doprava a přeprava: Ing. Jiří Čejka, Ph.D. Logistika a obslužné systémy: Ing. Jiří Čejka, Ph.D. Praxe: Grafická úprava: Ing. Jiří Čejka,Ph.D. Ing. Vítězslav Ilko Mgr. Radka Švecová Pověření zaměstnanci školy, každý v rámci své kompetence, konzultovali danou problematiku v rámci metodických komisí, se členy ostatních projektových týmů i s externími pracovníky (NUOV apod.) 24

25 4.2. Profil absolventa školního vzdělávacího programu Název a adresa školy: VOŠ, SPŠ automobilní a technická České Budějovice Název školního vzdělávacího programu: Kód a název oboru vzdělání: Stupeň poskytovaného vzdělání: Délka a forma studia: Dopravní provoz L/51 Podnikání Střední vzdělání s maturitní zkouškou 2leté denní Popis uplatnění absolventa v praxi Absolvent se může uplatnit v těchto profesích: Absolvent je připraven vykonávat ekonomické, provozně-ekonomické, obchodní, administrativní, provozně-dopravní, dopravně-technologické, logistické činnosti. Získané znalosti a dovednosti uplatní při řízení vlastní nejen dopravní firmy především v profesní oblasti, pro kterou se připravoval v předcházející přípravě v konkrétním učebním oboru. Žák je zároveň připraven zastávat pracovní pozici na úrovni nižšího a středního managementu. 4.3 Výčet kompetencí absolventa Vzdělávání v oboru směřuje k tomu, aby si žáci prohloubili a rozvinuli, v návaznosti na dosažené vzdělání a podle svých schopností a potřeb, následující odborné a klíčové kompetence. Kompetence odborné, které se vztahují přímo k oboru vzdělání a příslušné kvalifikace: V oblasti administrativní činnosti: absolvent ovládá klávesnici desetiprstovou hmatovou metodou v přiměřené rychlosti a přesnosti; vyhotoví písemnosti podle normy s využitím výpočetní a kancelářské techniky; stylizuje písemnosti věcně a jazykově správně; manipuluje s dokumenty (včetně elektronických) podle stanovených pravidel; pracuje se specifickým programovým vybavením používaným v profesní oblasti V oblasti základních podnikových činnosti: dokáže charakterizovat a pojmenovat jednotlivé makroekonomické jevy a efektivně vyhodnotit působení těchto jevů na fungování podniku; provádí marketingový průzkum, sběr a analýzu dat a dokázali zvolit a použít efektivní marketingovou strategii; zná postup založení podniku, umí rozlišit jednotlivé formy podnikání, zná zdroje financování a funkci peněz je schopen založit vlastní podnik a organizovat v něm práci orientuje se v problematice managementu a osvojí si základní manažerské dovednosti; zpracuje doklady související s pohybem majetku a závazků podniku; eviduje a účtuje hotovostní a bezhotovostní operace podniku; provádí základní výpočty spojené s nákupem a skladováním zásob; 25