Rozhovor s Václavem Pechem jun. a Jiřím Jirovcem - 1/3

Transkript

1 ohovor s Václavem Pechem jun. a Jiřím Jirovcem - 1/3 Autor: Petr MravenecZ Eliáš, :15 Václav Pech jun. v roce 2011 spojil své síly s Jiřím Jirovcem, majitelem společnosti invelt, která je prodejcem automobilů a motocyklů BMW a načky MINI. V roce 2012 se naplno roběhl jejich společný projekt s voem MINI John ooper Works S2000 1,6 turbo, jejímž výsledkem byly dva isky mistrů České republiky v rally a jedinečné souboje o vítěství s továrním týmem Škoda Motorsport. Úspěšná spolupráce posádky EuroOil invelt teamu Václav Pech jun. Petr Uhel a Jiřího Jirovce se v seoně dostává 2016 do dalšího roměru, kdy tým v domácím šampionátu mění vů e načky MINI na načku Porsche. Abychom dobře pochopili, proč k této měně došlo, a co je jejím cílem, je třeba se vrátit na počátek jejich spolupráce do roku 2011, kdy vnikal společný projekt MINI. Nejlépe nám to osvětlí rohovor s Václavem Pechem jun. a Jiřím Jirovcem, který jsem připravil i na ákladě vašich dotaů, které jste na tuhle dvojici směřovali. Vhledem k tomu, že vnikl dost rosáhlý materiál, který má jenom v textové části 12 stránek A4, rohodl jsem se rohovor rodělit na více částí. Věřím, že si jej užijete stejně jako já a myslím, že před sebou máme jeden nejotevřenějších a neajímavějších rohovorů, jaké se kdy na objevily. Petr Eliáš Seona 2016 bude pro váš EuroOil invelt team do jisté míry přelomová, po čtyřech seonách s MINI jste se rohodli pro radikální měnu načky a vyraíte s voem Porsche. Pojďme se teď ale vrátit na počátek vaší spolupráce, kdy vlastně padlo rohodnutí k účasti v domácím šampionátu s tehdy dosti exotickým voem MINI S2000?

2 Jiří Jirovec (JJ): Náš projekt MINI vlastně ačal tím, že se ačalo mluvit o vstupu MINI do mistrovství světa v rally a já vycítil, že ve skupině BMW je špičkové ávodní auto nejvyšší kategorie, a ačal jsem uvažovat o tom, že bych jej přivel do českého mistráku. Pak následoval takový řekněme nultý ročník povídání s Vencou Pechem, s jeho tátou, a vyjednávání. A podotýkám, že to vše bylo takové mlhavé. První konkrétní věc byla to, že jsme se s Vaškem na auto jeli v lednu 2011 podívat do Velké Británie do Prodrive. Václav Pech jun. (VP): Já jsem se v Prodrive nejdříve svel s Krisem Meekem, a pak on se mnou. Auto bylo v šotolinové veri přímo u nich na letišti a ještě k tomu s tlumičem hluku, které tlumí i výkon, což je takové aříení, které tam všem autům nasaují na výfuk proto, aby s nimi mohli jedit v obydlené oblasti, kde se fabrika Prodrive nacháí. Auto mi přišlo, že strašně nejede, ale s tím jsme trochu počítali. Bylo to v době, kdy jsem jedil s dvoulitrovým Mitsubishi, což bylo dost velké a silné auto, v porovnání s touhle malorážkou, která nejela a nedělala, co jsem chtěl. První srovnání bylo dost v neprospěch MINI. Podstatné bylo to, že jsme viděli, že jsou v Prodrive schopní auto postavit a dodat včetně dílů. S Jirkou jsme se dohodli, že ještě chvíli počkáme, až bude někde k dispoici asfaltové auto na půjčení, které pak odveeme do Bělé a porovnáme ho s naším Myšákem.

3 JJ: Náš první dojem MINI byl tedy hodně ropačitý. Venca byl totálně ropačitý a já tak trochu v duchu doufal, že by to mohlo být lepší. VP: Navíc jsme jistili, že nám kluci v Prodrive hned napoprvé už tak trochu lžou, protože nám říkali, že se nemůžeme svét v asfaltové specifikaci auta, kterou prý ještě nemají. Nemají kola, podvoek atd., a v ápětí, když jsem se jich ptal, kolik auto vydrží, tak říkali, že na asfaltu auto vydrží be sáhnutí 2000 kilometrů což údajně ověřili na testu ve Španělsku. Někdy na jaře následoval dohodnutý test, kdy jsme si od Griffone týmu půjčili MINI na test do Bělé, a když jsem si přesednul Myšáka do MINI, tak jsem měl na poprvé příšerný pocit. Auto mi přišlo, že vedle něj snad stačím běžet, ale jak jsme ačali porovnávat časy, tak jsme jistili, že jsou obě auta na desetinu stejně rychlá. A to jsem MINI atím neovládal a Myšáka jsem měl totálně naučeného. Bylo tak jasné, že MINI bude rychlé. Auto brdilo mnohem dál, v atáčkách bylo rychlejší, a tak jsme si po testu řekli ano, půjdeme do toho.

4 JJ: První tedy byla idea, pak bylo sveení v Prodrive s velkým klamáním, následoval test v Bělé s reálně měřenými časy na stopkách, který nás trochu uklidnil. A byla to tehdy tedy spíše volba roumu, nebo srdce? JJ: Já jsem MINI dost chtěl. Jsme prodejci načky BMW a MINI a tohle auto se mi líbilo a do našeho konceptu apadalo. Aby se ale moaika úplně složila, potřeboval jsem auto a k němu špičkového jedce, který tady v té chvíli byl pro mě jen jeden, a to byl Václav. Nechtěl jsem koušet nějaké experimenty s mladýma klukama a volba tak byla jasná. Byla v tom i trochu možná naivita, protože jsem s provoováním takového špičkového auta neměl žádné kušenosti. I tak jsem ale do toho chtěl jít a rohodl se, že do toho jdu. Pak ale ačaly chodit růné věsti, že na to Prodrive docela kašle, že nebude pokračovat vývoj, dodávky dílů, atd a do toho přišel Václav s tátou a řekli, že se jim to nedá, a že do toho projektu nechtějí jít. A to už bylo auto objednané

5 VP: No, nebylo to takhle úplně natvrdo, ale měli jsme s tátou vážně obavy toho, jak vše bude fungovat. Nebyly kušenosti s provoem takového auta a k tomu informace, že to Prodrive vlastně s autem nemyslí úplně vážně. Byli jsme s tátou tedy trochu konervativní, protože jsme byli vyklí na nějakou úroveň a měli jsme počátku obavy, jak to všechno bude fungovat. Já jsem byl nás dvou ten, kdo do toho projektu chtěl jít trochu více, protože jsem chtěl ačít něco nového a nebavilo mě už dál jet s Myšákem. Měl jsem s ním a sebou šest let a auto už nebylo kam dál posunout. EVO X nebylo tak rychlé jako IX a bylo jasné, že není kam dál jít. ítil jsem, že už kolikrát jedeme dost a hranou, kdy jsme se chtěli dorovnat rychlejším S2000. MINI tedy pro mě byla výva. htěl jsem se auto naučit ovládat a postavit ho tak, aby nám vyhovovalo. Jak to Jirka popisuje, tak to bylo naší strany tak 50 na 50 a spíš jsme se snažili dát dohromady podmínky, jak bude tým fungovat a jestli to má pro nás perspektivu. Začátek byl tedy dost ropačitý.

6 ohodování, jestli do MINI jít nebo ne, tedy nebylo e ačátku vůbec jednoduché. Minimálně pro Václava tam bylo hodně otaníků JJ: Já jsem byl v trochu jiné situaci. Pro mě byl projekt už v běhu, i když jsem vlastně neměl vůbec nic, kromě objednaného auta. Neměli jsme vlastně ani klíč, dílna byla roestavěná a nikdo v ní. Když Václav vyjádřil svoje pochyby, že neví, jestli do projektu nakonec půjde, tak jsem vlastně neměl jedce pro auto a uvažoval jsem v tu chvíli i o tom, že najmu nějakého ahraničního ávodníka, aby tady s autem u nás jel. Něco na působ Boufierra, který jel v Polsku. Byly to tehdy docela nervy. Pak jsme ale s Václavem našli společnou řeč a vše se rojelo. S Václavem přišli kromě dvou všichni mechanici a ačali jsme budovat tým.

7 VP: Ano, úplně od počátku jsme ačali stavět tým a musím říct, že i dost naivně jsme spoléhali na Prodrive s tím, že je to tovární tým. Byli jsme navyklí, ať už Jirka e Škodovky nebo já e kušeností s Fordem, že to, co nám dají fabriky, funguje a spíš nám ještě poradí, co máme jak udělat lépe. Tady s Prodrive to fungovalo všechno úplně jinak Na prvním ávodě, kterým byla ally Jeseníky, bylo auto v polovině soutěže be svorností v diferenciálech, totálně se spálily lamely v diferenciálech. Dali jsme tam nové a ty nevydržely ani celou druhou etapu Takže problém. Byla na to áruka, takže jsme diferenciály poslali do Prodrive. Oni nám je po nějaké době opravené poslali pět, takže jsme si říkali, fajn, funguje to. Jenže tohle se opakovalo celou následující seonu Měli jsme četné dotay na Prodrive, ale byli jsme údajně jediní, kdo s tím měl problémy a nikdo kromě nás si nestěžuje Auto bylo na velkých mistrácích dost nespolehlivé, diferenciály jsme měnili už skoro automaticky po každé etapě. To vyvrcholilo tím, že jsme po Příbrami auto naložili na vlek a jeli s ním do Anglie a řekli jsme, ať nám ukáží, co je na autě špatně, že nám nedojíždí. Oni nám tam namontovali svoje diferenciály, jeli jsme na letiště a já po 30 kilometrech hlásil, že auto už ase nemá svornost. Po dost velkých dohadech difernciály roebrali, a řekli nám, že jsou spálené lamely Dali nám nové do ruky a řekli ať si to opravíme a jedeme domů. To ale neřešilo ten problém a my pochopili, že se tam pomoci nedočkáme.

8 Během roku jsme ale už s týmem pracovali na vývoji nové dlouhé převodovky, která měla být lepší pro specifikaci S2000, kterou jsme měli my. Původní převodovka se spíš hodila na W a to odpovídalo tomu, že oni specifikaci S2000 moc netestovali. Převodovku jsme tedy dali dohromady a doveli jsme jí i s autem novu do Anglie, aby jí homologovali. Oni unali, že je to lepší a skříň nakonec homologovali. Auto se tím dostalo o dost dál a problém s diferenciály jsme si obdobným působem a vlastním vývojem vyřešili přes imu sami.

9 Spolupráce s týmem, který měl kušenosti mistrovství světa tedy pro vás byla asi trochu překvapující JJ: Pro mě to bylo tehdy dost ročarování, protože jsem byl v poici ákaníka a cítil jsem, že já jsem koupil výrobek, mám na něj garanci a on nefunguje. První seona tedy byla dost špatná, skončili jsme asi pátí a v Prodrive jsme se nedomluvili na ničem. Přišlo nám, že o tom autě vědí míň jak my. K nám jedili inženýři Prodrive a někteří vůbec nevěděli o čem mluvíme. Ta homologace našeho delšího převodu byla také legrační. Vše včetně našeho auta jsme jim doveli, převodovku jsme měřili, dodali s tabulkami a oni to deset dní na našem autě testovali a pak řekli, OK, je to dobrý, homologujeme to. V lednu nám pak Prodrive přišla nabídka, že homologovali nový, delší převod, a že si ho můžeme a 5700 EU koupit Udělali to přesně podle nás, ale použili jiný poměr ubů, abychom nemohli tu naší skříň použít a když jsem jim volal, jestli nejsou bláni, že nám nabíí naši převodovku a náš vývoj, tak nám nabídli 1000 liber slevu Tím se ve mně všechno hnulo, protože do té doby jsem brdil všechny tendence našeho šéfmechanika na vlastní vývoj a dohodli jsme se, že od teď půjdeme úplně vlastní cestou.

10 Václave, kdy jsi poprvé ačal věřit tomu, že auto bude schopné jet rychle a bude spolehlivé? VP: Když jsme se vraceli pět s naloženým autem Prodrivu, kde nám nepomohli, mi bylo jasné, že je to jen a jen na nás, a že musíme jít vlastní cestou a s vlastními nalostmi. Jediné, co jsme nali dobře, bylo Mitsubishi a Ford, a tak jsme se snažili věci dělat tak, jak jsme to nali těchto dvou aut. Snažili jsme se tedy naklonovat Mitsubishi a Ford do miníka. Ohromě pomohla míněná homologace dlouhého převodu a s naším technikem na tlumiče jsme vymysleli perfektní nastavení tlumičů na český mistrák. Prodrive nám na jeden ávod půjčil a strašný balík tlumiče specifikace W e světa, které nebyly našeho pohledu úplně nejlepší na náš asfalt, přeci jenom jedeme na trochu jiném asfaltu, než ve světě. Nám se povedly ty dobré vlastnosti W tlumičů naklonovat do těch našich a vymyslet tak nastavení přesně pro mě. JJ: Byly to ve své podstatě všechno minimalistické ásahy, které se růně kombinovaly a hlavně Václav autu ačal věřit a posunoval ho po krůčcích dál a dál. Každé testování byl natelný posun a to mě bavilo.

11 Dá se mluvit o tom, jak to bylo finančně a jinak náročné pro soukromý tým, kterým jste? Podle mě to musel být docela ekonomický masakr JJ: Ekonomický masakr to byl pro nás v prvním roce. Neměli jsme vlastně vůbec nic a kušenosti a auto se dost sra (kailo) Všechno jsme vali dost velkolepě a všechno jsme měli na úrovni takového polotovárního týmu. Já to radši ani nechci pětně hodnotit kolik to stálo, ale radši se ani neptej :) První seona byla neúspěšná a extrémně drahá. Každá další seona už ale byla levnější a ta poslední nás stála třeba polovinu toho, co první rok. Tak to ale bylo, ropočet jsme na to měli a my jako firma jsme to moc neřešili. Nemůžeme ale říct, že ten náš vývoj byla halda peně. Takové rovnítko v tom vůbec není. Spíše mluvím o tom, že jsme v první seoně spotřebovali hromadu dílů a neajeli vlastně dobrý výsledek.

12 Dá se říct, co vás v těch chvílích, kdy auto moc nefungovalo, hnalo dál? VP: Bylo to asi to soupeření se Škodovkou. Viděli jsme, že každý krok, který jsme na autě udělali, byl k lepšímu a bylo to měřitelné. Když už auto konečně fungovalo, tak nás hnala rivalita vůči továrnímu týmu, pokusit se je porážet. JJ: Určitě v nás byla rivalita, hnalo nás dopředu to, že jsme jako privátní tým dokáali s fabrikou jet a dokonce jsme ji dokáali porait. Ano, bylo v tom i trochu toho štěstí, ale tak to v soutěžích je. Několikrát jsme to štěstí neměli ase my. Pro mě bylo neskutečné sledovat Vencu, který je podle mě nejlepší testovací jedec, který ujede pár kilometrů a přesně ví, co od auta chce. Skvělý technik Hona Kubíček mu ase roumí a dokáže ty jeho pocity přeměnit v nějaké činy na autě. Je to dokonalá souhra, která funguje a má výsledky. My jsme to auto dotáhli na úplně jinou úroveň, než ho měl tovární tým. S takhle nefunkčním autem jedila i továrna ve světě a s tím vědomím obdivuji výkony Sorda a Meeka, kteří se s auty museli dost trápit.

13 Minimálně poslední dvě-tři seony, ale už auto fungovalo a podle mě se dá u Václava mluvit asi o vrcholu jeho dosavadní seony VP: Z mého pohledu, ač se to podle výsledku možná nedá, tak pro mě byla vrcholová seona Byli jsme nakonec druí právě a fabrikou, ale byly tam několikrát velmi těsné souboje s novou 5. Dá se říct, že na dvou soutěžích jsme dokonce měli něco jako mečbol, který jsem podělal já sám. A i přes to, právě tuhle seonu bych dal asi úplně nejvýše po sportovní stránce. Poračování rohovoru vyjde na v pátek 11. břena.