Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu polnice.

Transkript

1 FARNÍ INFORMÁTOR SLAVNOST NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 24. KVĚTNA 2009 Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu polnice. Svatý Otec se dnes ubírá na historickou návštěvu Montecassina, aby se tu společně modlil s benediktinskými opaty a abatyšemi celého světa u hrobu sv. Benedikta, Patrona Evropy, který na Montecassinu napsal svou Řeholi kolem roku 540, a tady žil až do své smrti března 547. Ve šlépějích papeže půjdeme i my, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, Pán Ježíš, vítěz nad smrtí, sedí po pravici Otce jako přímluvce a prostředník všech lidí. V této víře vzývejme Boží milosrdenství a volejme: L: SKRZE KRISTA, NAŠEHO PROSTŘEDNÍKA, OTČE, VYSLYŠ NÁS. Za papeže Benedikta XVI., aby jeho dnešní pouť na Montecassino byla lidem naší doby výzvou, aby pozvedli svůj zrak k Bohu a tak se naučili opravdovému lidství. Za věřící v Číně, aby pod ochranou Panny Marie z Še-šanu zůstávali věrnými svědky Kristovy lásky, spojeni s Petrovou skálou, na níž je zbudována Církev. Za křesťany, aby do digitálního světa přinášeli poselství své víry, a do kultury nového komunikačního a informačního prostředí uváděli hodnoty, na nichž spočívá jejich život. Za pastýře Církve, které Kristus poslal do světa, aby i dnes zakoušeli divy, jaké provázely první setbu evangelia a stávali se otci ve víře a budovateli pravých komunit. Za křesťanské manžele, aby byli jeden pro druhého znamením Pánovy lásky a ve škole evangelia připravovali své děti na začlenění do Církve i světa. Za pokřtěné, kteří nesou společenskou odpovědnost, aby prokázali zralost své víry, živý smysl pro spravedlnost a bratrskou solidaritu. Za věrné zemřelé, ať dojdou slávy nebeského Jeruzaléma. K: Bože, který jsi Ježíše vzkřísil z mrtvých a ustanovil ho Pánem vesmíru. Slyš jeho hlas v této naší modlitbě a dej, aby se s ním potkal každý člověk a spolupracoval na příchodu tvého království. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

2 LITURGICKÉ TEXTY SLAVNOSTI NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 1. ČTENÍ SKT 1,1-11 Čtení ze Skutků apoštolů. Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe. Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení - "vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní". A když tak spolu seděli, zeptali se ho: "Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země." Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe." ŽALM 47 (48), Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem, protože Hospodin je vznešený, hrozný, je to veliký král nad celou zemí. Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub. Zpívejte Bohu, zpívejte, zpívejte našemu králi, zpívejte! Protože Bůh je králem celého světa, zpívejte mu chvalozpěv! Bůh vládne národům, Bůh zasedá na svém svatém trůnu. 2. ČTENÍ EF 4,1-13 Čtení z listu svatého apoštola Efesanům. Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Bůh a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste všichni povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Proto se praví: Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. Když však vystoupil, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost. EVANGELIUM MK 16,15-20 Zakončení svatého evangelia podle Marka. Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se." Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.

3 POŘAD BOHOSLUŽEB: května 2009 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ za + rodiče SEDLÁČKOVY SLAVNOST 8.00 NEDĚLE NANEBEVSTOUPENÍ DRYSICE 24. května PÁNĚ 9.30 SVĚTOVÝ DEN PODIVICE SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ PONDĚLÍ PUSTIMĚŘ PONDĚLÍ PO 7. NEDĚLI VELIKONOČNÍ května SV. BÉDA CTIHODNÝ, K. A U.C. PUSTIMĚŘ SV. ŘEHOŘ VII, PAPEŽ ÚTERÝ ÚTERÝ PO 7. NEDĚLI VELIK. PODIVICE 26. května SV. FILIP NERI, KNĚZ 8.00 PONDĚLÍ DRYSICE STŘEDA PO 7. NEDĚLI VELIKONOČNÍ května SV. AUGUSTIN DRYSICE Z CANTERBURY, BISKUP PUSTIMĚŘ ČTVRTEK ČTVRTEK května PO 7. NEDĚLI VELIKONOČNÍ PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ PÁTEK PÁTEK května PO 7. NEDĚLI VELIKONOČNÍ PUSTIMĚŘ SOBOTA 30. května SV. ZDISLAVA NEDĚLE 31. května SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO KONČÍ DOBA VELIKONOČNÍ PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE a VYMAZALOVY a dva syny za + Annu a Josefa BRANČÍ- KOVY, 2 rodiče a duše v oč. za + Marii PUČANOVOU, manžela, vnučku a duše v oč. KAPLE SV. ANNY: MÁJOVÁ POBOŽNOST za +Annu COUFALOVOU, dceru, manžela, dvoje rodiče a duše v oč. za + P. Františka BENÍČKA, živou a +rod. BENÍČKOVU MÁJOVÁ POBOŽNOST za + Ludvíka HORECKÉHO, manželku, živou a + rodinu KAPLE SV. ANNY: MÁJOVÁ POBOŽNOST za zemřelou rodinu ZUKALOVU KAPLE SV. ANNY: MÁJOVÁ POBOŽNOST za + rodiče GREPLOVY, KUPKOVY a živou rodinu za + Zdenu ŠTOLFOVOU, 2 rodiče a Boží ochranu pro r. za + Ludmilu PŘIKRYLOVOU a manžela za + rodiče ŠÉNOVY a DRAGONOVY INTENCE MŠÍ SVATÝCH na II. pololetí 2009 ( ) zapisuji 25. května - 4. června po mši svaté ve všední dny (Pust., Drys. na faře, Pod. - v sakristii) Pamatujte včas na svá jubilea! ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC KVĚTEN 1. Aby se laici a křesťanské komunity stali odpovědnými podporovateli kněžských a řeholních povolání. 2. Aby nedávno založené katolické církevní obce, s vděčností Pánu za dar víry, byly připraveny podílet se na všeobecném poslání Církve, a ochotné k hlásání evangelia v celém světě. 3. Aby sdělovací prostředky šířily ve společnosti ducha pravdy a krásy, vzájemnou lásku a spravedlnost. FARNÍ INFORMÁTOR, XV. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (zázn , mobil: , josef.benicek@tiscali.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks =15,-Kč/ks. Ve formátu pdf na

4 FARNÍ INFORMÁTOR SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO 31. KVĚTNA 2009 Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, v síle Ducha svatého máme jistotu, že naše modlitba bude vyslyšena. Vyprošujme si tedy na Zmrtvýchvstalém hojnost darů Ducha: L: PŘIJĎ, DUCHU SVATÝ. Prosme za Církev, aby jako Pánovo Tělo rostla v jednotě i s ohledem na různost darů, charizmat a služeb. Všem křesťanům vyprošujme dary moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží, aby v síle Ducha svatého vydávali svědectví Kristu. Mocí svého Ducha provázej přípravu poutníků na nadcházející Pouť Roku sv. Pavla. Prosme za naše farní společenství, aby i přes různost darů rostlo v jednotě, pokoji a radosti v Duchu svatém. Prosme za děti, které letos poprvé přistoupí k eucharistickému stolu, aby je Duch svatý proměňoval v tajemství Boží slávy, jako proměňuje chléb a víno v Kristovu přítomnost. Prosme za všechny věrné zemřelé, ať ve světle Ducha pravdy patří na tvou slávu. K: Duch svatý, jenž z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků, ať nás skrze našeho Pána Ježíše uvádí do společenství s Otcem a učiní naše modlitby hodnými jeho milosrdné lásky. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

5 LITURGICKÉ TEXTY SLAVNOSTI SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO 1. ČTENÍ SKT 2,1-11 Čtení ze Skutků apoštolů. Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky. ŽALM 104 Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu. 2. ČTENÍ GAL 5,16-25 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům. Bratři! Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království. Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! EVANGELIUM JAN 15,26-27; 16,12-15 Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

6 POŘAD BOHOSLUŽEB: 31. května 14. června 2009 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ za + Zdenu ŠTOLFOVOU, NEDĚLE 31. května PONDĚLÍ 1. června ÚTERÝ 2. června STŘEDA 3. června ČTVRTEK 4. června PÁTEK 5. června SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO KONČÍ DOBA VELIKONOČNÍ SV. JUSTIN, MUČEDNÍK ÚTERÝ 9. TÝDNE V MEZID. SV. MARCELIN A PETR, MUČ. SV. KAREL LWANGA A DRUHOVÉ, MUČENÍCI, ČTVRTEK 9. TÝDNE V MEZIDOBÍ SV. BONIFÁC, BIS. A MUČ. PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI PO MŠI SV. V PUSTIMĚŘI - SETKÁNÍ POUTNÍKŮ - ANNI PAULINI PEREGRINATIO SOBOTA 6. června NEDĚLE 7. června SOBOTA 9. TÝDNE V MEZID. SV.NORBERT, BISKUP SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA PONDĚLÍ 8. června PONDĚLÍ 10. TÝDNE V MEZIDOBÍ ÚTERÝ ÚTERÝ 10. TÝDNE V MEZID. 9. června SV. EFRÉM SYRSKÝ, J. A U.C.. STŘEDA STŘEDA 10. června 10. TÝDNE V MEZIDOBÍ ČTVRTEK ČTVRTEK 11. června 10. TÝDNE V MEZIDOBÍ PÁTEK PÁTEK 12. června 10. TÝDNE V MEZIDOBÍ SOBOTA SLAVNOST 13. června TĚLA A KRVE PÁNĚ NEDĚLE PUSTIMĚŘ: 14. června PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ (4) PROCESÍ CORPUS DOMINI: ROTUNDA, SV. ANNA, P. M. LURDSKÁ, KOSTEL 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 DRYSICE PUSTIMĚŘ DRYSICE 8.00 PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ DRYSICE PODIVICE 8.00 PUSTIMĚŘ PODIVICE DRYSICE 8.00 PUSTIMĚŘ rodiče a Boží ochranu pro r. za + Ludmilu PŘIKRYLOVOU a manžela za + rodiče ŠÉNOVY a DRAGONOVY za +Františka a Marii JAN- SKÝCH, 2syny, snachu a rodiče za + Antonína PLISKU, rodiče a sestru za + Vojtěcha BARTOŠKA, dvoje rodiče a švagra za + Jana a Štěpánku STRATILOVY za + Filoménu SUROU, manžela a zetě za + rodiče KRKOŠKOVY, KŘEHLÍKOVY, živou a +rod. za + Josefa a Andělu SPISAROVY, snachu a rodiče na poděkování za dar zdraví s prosbou o Boží požehnání za + Bohuslava MARÁKA, rodiče a bratry za +Jana a Marii SMÉKALO- VY, živou a + rodinu za + Františka ŠMEHLÍKA, dvoje rodiče a Boží požehnání za + Karlu KAŠOKOVOU, rodiče a sourozence za + Antonína KOLAŘÍKA, manželku, 2 syny, zetě a +rod. za + rodinu ŠOSTOU, INDROVU a duše v očistci za + Františka PIVODU, manželku, živou a + rodinu za + Ladislava BUREŠE rodiče, živou a + rodinu za + Víta POSPÍŠILA, rodiče, živou a zemřelou rodinu

7 FARNÍ INFORMÁTOR SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 7. ČERVNA 2009 Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, skrze našeho Pána Ježíše Krista máme vírou přístup k naději, která neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. V tomto Duchu prosme: L: BOŽE, V TROJICI JEDINÝ, VYSLYŠ NÁS. Prosme za svatou Církev, aby byla ve světě živým Božím lidem, shromážděným jedinou láskou Otce, Syna a Ducha svatého. Prosme za všechny, kdo byli křtem svatým povoláni do společenství trojjediného Boha, aby svou životní sílu hledali v Bohu a jeho všemohoucnosti. Prosme za všechny křesťanské rodiny, aby každodenní modlitbou a četbou Písma svatého poznávaly, že pramenem lásky živého společenství osob je trojjediný Bůh. Prosme za nás, zde přítomné, aby v nás rostla milost křtu, přinášela hojné plody věrohodného svědectví naději. Prosme, aby úpěnlivá modlitba i bratrská pomoc Církve vnášely do trpících srdcí Kristova Ducha pokoje, smíření a lásky. Prosme za všechny věrné zemřelé, kteří žili nadějí, že dosáhnou slávy u Boha. K: Otče, pohleď na tvář svého Syna a přijmi modlitbu této své rodiny, aby posílena darem tvého Ducha byla znamením a prvotinou lidstva, které má účast na trojjedinném tajemství tvé lásky. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

8 LITURGICKÉ TEXTY SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 1. ČTENÍ DEUT 4, Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu: Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy. ŽALM 33 Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti. Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl a stalo se, on poručil a vše povstalo. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,14-17 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. EVANGELIUM MT 28,16-20 Slova svatého evangelia podle Matouše. Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.

9 Modlitba k Panně Marii v Še-Šanu Prohlášení Apoštolského stolce, které modlitbu provází, cituje text papežova dopisu čínským věřícím z května loňského roku a připomíná jeho přání slavit 24. květen, den Panny Marie Pomocnice křesťanů, která je uctívána v mariánské svatyni Še-šan v Šanghaji, jako den modliteb za církev v Číně. "V tento den katolíci celého světa zvláště ti, kteří jsou čínského původu vyjádří svou bratrskou solidaritu a starostlivost o vás tím, že budou Pána dějin prosit o dar vytrvalosti ve vydávání svědectví. Je jisté, že vaše minulá i současná utrpení pro svaté jméno Ježíšovo a vaše neochvějná věrnost jeho náměstkovi budou odměněny, byť se někdy může zdát, že vše je smutným nezdarem. U příležitosti letošního dne modliteb za čínské věřící, zveřejnil papež Benedikt XVI. modlitbu k Panně Marii v Še-Šanu, kterou při modlitbách za církev v Číně mohou použít věřící celého světa. Ó nejsvětější Panno, Matko vtěleného Slova i Matko naše, uctívaná jako Pomocnice křesťanů ve svatyni Še-šan, k níž v oddané zbožnost vzhlíží celá čínská Církev. Dnes k tobě přicházíme, abychom vroucně prosili o tvou ochranu. Shlédni na Boží a veď ho s mateřskou starostlivostí po cestách pravdy a lásky, aby byl za všech okolností kvasem harmonického soužití všech občanů. Poslušným ano, vysloveným v Nazaretě jsi dala souhlas k tomu, aby se Boží Syn stal v tvém panenském lůně tělem a tak začal v dějinách dílo Vykoupení, na němž jsi pak ochotně spolupracovala, když jsi dovolila, aby tvou duší pronikl meč, až do vrcholné hodiny kříže, kdy jsi nehnutě setrvala na Kalvárii po boku svého Syna, který umíral, aby člověk mohl žít. Od tohoto okamžiku ses novým způsobem stala Matkou všech, kdo ve víře přijímají tvého Syna Ježíše a rozhodli se jej následovat tím, že na sebe berou jeho kříž. Matko naděje, jež jsi v temnotě Bílé soboty kráčela v neochvějné důvěře vstříc velikonočnímu úsvitu, dej svým synům, aby i v nejtemnějších dobách dokázali ve všech situacích rozpoznávat znamení láskyplné Boží přítomnosti. Naše Paní ze Še-Šanu, pomáhej všem lidem v Číně, kteří navzdory každodenním obtížím nepřestávají věřit, doufat a milovat, aby se nikdy nebáli mluvit k světu o Ježíši, a k Ježíšovi o světě. V soše, která se vypíná nad svatyní, zvedáš do výše svého Syna a ukazuješ ho světu s náručí otevřenou v gestu lásky. Pomáhej katolíkům, aby stále zůstávali věrohodnými svědky této lásky, spojeni s Petrovou skálou, na níž je zbudována Církev. Matko Číny i Asie, oroduj za nás, nyní i navěky. Amen.

10 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Nebe skryté tajemství Jeden kaskadér si natáhl mezi dva mrakodrapy lano. Lidé tušili, že se něco připravuje, a tak se zastavovali a se zvědavostí čekali, co se bude dít. Najednou se objevil provazochodec s vyvažovací tyčí a přešel po laně z jednoho mrakodrapu na druhý. Lidé plní nadšení mu tleskali. Kaskadér se jich ptá: kdo z vás věří, že přejdu na druhou stranu i bez této tyče? Zvedlo se asi 100 rukou. Tento kousek byl o něco těžší, než ten první, ale podařilo se přejít na druhou stranu. Opět byl slyšet mohutný potlesk. Za chvíli se kaskadér opět objevil a ptá se: Kdo z vás věří, že přejdu na druhou stranu a budu před sebou tlačit kolečka? Zvedlo se už jen asi 50 rukou. I tento kousek se mu podařilo předvést. Lidé zase nadšeně tleskali. Napětí však začalo vrcholit, když kaskadér prohlásil: Kdo z vás, kteří mi tak fandíte, věříte, že přejedu na druhou stranu s kolečkama a v nich bude sedět člověk? Nastala chvíle ticha. Pak se zvedla asi šestice rukou. Kaskadér pak říká: A kdo z vás šesti si sedne do těch koleček? Tu všechny ruce náhle klesly dolů. Myslím, že tato situace je velmi blízká životu každého z nás, věřících. Právě dnes slyšíme o tom, že Ježíš vystoupil na nebesa a že také my jednou přijdeme k němu do věčné slávy. Je však nějaká věčnost? Nikdo z říše mrtvých se nevrátil, aby nám to řekl. Většina lidí v našem národě, ale i v našem okolí v Boha nevěří, a tím už vůbec ne v život věčný. Po smrti nic není. Žijeme jeden život a pak možná se převtělíme, tvrdí další. Proto i nám hrozí nebezpečí, že podlehneme trendu doby a budeme žít jakoby skutečně náš život zde na zemi byl definitivní a konečný. Carlo Caretto napsal větu: Pojetí nebe bez opory Božího slova vede přímo k ateizmu nebo náboženské vlažnosti. Kde tedy to nebe je a jak to tam vypadá? Nebe je tam nahoře, stejně jako tady dole; nebe je nekonečně daleko, ale i nekonečně blízko. Nebe je všude, protože Bůh je všudypřítomný. Nebe je skryté tajemství. A jak to v tom nebi vypadá? Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují. Bude tu naplnění všeho, co v pozemském životě nemůžeme dosáhnout, anebo jen v mlhavém světle. Je to návrat do ráje, do stavu bez hříchu, štěstí, pokoje a radosti s Bohem. Tento pohled nám dává Písmo svaté a my se máme proto spolehnout na Krista jako na toho kaskadéra z našeho příběhu, že nás na tu druhou stranu převeze. To je naše víra. Máme tedy jen v této tiché víře očekávat život věčný a pohrdat pozemkám životem? To jistě ne. Jaký život, taková věčnost. Kristus praví nám všem: Jděte do celého světa. A jak konkrétně naplňovat toto Ježíšovo přání, jeho závěť, ze které máme žít, dokud on nepřijde, to nám sdělil apoštol Pavel: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. Snažte se v něm o mírnost, pokoru, trpělivost a navzájem se snášejte v lásce. Bůh chce po nás jen jedno: abychom ve svém povolání, kterého se nám dostalo, ať už jsme žáci, studenti, učni, řemeslníci, učitelé, inženýři, lékaři, otcové, matky, kněží, dědečkové, babičky, vdovy či vdovci, zkrátka ať děláme cokoliv, usilovali o to, aby z našeho života bylo zřejmé, že nežijeme pro peníze, moc a slávu, ale k prospěchu dětí a těch, s nimiž žijeme nebo jsou nám svěřeni. Kristus totiž nemá jiné ruce, nohy, ústa, než právě ty naše. On proto odešel, aby mohl být přítomen všude na celém světě v nás, skrze svého Ducha, kterého nám dal. Jeho ujištění já jsem s vámi, ať nás v našem svědectví stále provází.

11 POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K XLIII. SVĚTOVÉMU DNI SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ 24. května 2009 "Nové technologie a nové vztahy: prosazovat kulturu úcty, dialogu a přátelství" Drazí bratři a sestry, s blížícím se Světovým dnem sdělovacích prostředků se na vás rád obracím, abych vám předložil některé své úvahy k tématu zvolenému pro letošní rok: "Nové technologie a nové vztahy prosazovat kulturu úcty, dialogu a přátelství." Nové digitální technologie skutečně určují zásadní změny v modelech komunikace a vztahů mezi lidmi. Tyto změny jsou zvláště zřejmé mezi mladými lidmi, kteří vyrůstali v těsném kontaktu s novými komunikačními technikami, a proto se cítí být ve svém živlu v digitálním světě, jenž se jeví jako cizí nám dospělým, kteří jsme se museli učit chápat a oceňovat jím nabízené výhody pro komunikaci. V letošním poselství směřují moje myšlenky zvláště k těm, kdo tvoří tak zvanou digitální generaci; s nimi chci sdílet některé své úvahy o mimořádném potenciálu nových technologií, pokud se používají pro růst porozumění a solidarity mezi lidmi. Takovéto technologie jsou pro lidstvo skutečným darem. Musíme se tedy zasazovat o to, aby jimi přinášené výhody byly ve službě všem lidským bytostem a všem společenstvím, především lidem potřebným a zranitelným. Dostupnost mobilních telefonů a počítačů spolu s globálním a všude pronikajícím dosahem internetu vytvořily množství způsobů, jak je možné okamžitě posílat slova i obrazy do nejvzdálenějších a nejizolovanějších koutů světa. Taková možnost byla pro minulé generace určitě nepředstavitelná. Zvláště mladí zachytili nesmírný potenciál nových médií pro usnadnění komunikace, spojení a porozumění mezi jednotlivci i skupinami. Využívají je pro komunikaci se svými přáteli, pro poznávání nových přátel, pro vytváření skupin a sítí, pro vyhledávání informací a zpráv a pro sdílení svých myšlenek a názorů. Z nové komunikační kultury vyplývá mnoho výhod: rodiny mohou zůstávat ve spojení, i když je rozdělují velké vzdálenosti, studenti a vědci mají snadnější a okamžitý přístup k dokumentům, k pramenům i k vědeckým objevům a mohou i z různých míst pracovat v týmu. Interaktivní povaha nových médií usnadňuje dynamičtější formy učení a komunikace, které přispívají ke společenskému pokroku. I když rychlost, s níž se rozvinula spolehlivost a účinnost nových technologií je důvodem k úžasu, jejich popularita mezi uživateli by nás neměla překvapit, protože jsou odpovědí na základní touhu lidí navazovat vzájemné vztahy. Tužba po komunikaci a přátelství je zakořeněna v samotné přirozenosti lidských bytostí a nelze ji přiměřeně pochopit jen jako odpověď na technické inovace. Ve světle biblického poselství je třeba ji vidět spíše jako

12 odraz naší účasti na sdělované a sjednocující Boží lásce, která chce z celého lidstva vytvořit jedinou rodinu. Když cítíme potřebu přiblížit se k druhým lidem, když je chceme lépe poznávat a dávat se jim poznat, odpovídáme tím na Boží výzvu výzvu, která je vtištěna do přirozenosti nás bytostí stvořených k Božímu obrazu a podobnosti, k obrazu a podobnosti Boha komunikace a společenství. Touha po spojení a instinkt komunikace, tak běžné v současné kultuře, nejsou ve skutečnosti ničím jiným než moderními projevy trvalého a zásadního sklonu lidských bytostí překračovat samy sebe a vstupovat do vztahu s druhými. Otevřeme-li se druhým, fakticky tím uspokojujeme své nejhlubší potřeby a stáváme se lidmi v plnějším smyslu. V lásce je totiž Stvořitelův plán s námi. Nehovořím samozřejmě o přechodných a povrchních vztazích; hovořím o pravé lásce, která tvoří střed Ježíšova morálního učení: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou" a "Miluj svého bližního jako sám sebe" (srv. Mk 12,30-31). Když v tomto světle přemýšlíme o významu nových technologií, je důležité brát v úvahu nejen jejich nepochybnou schopnost přispívat ke kontaktům mezi lidmi, ale také kvalitu toho, co mají dávat do oběhu. Rád bych povzbudil všechny lidi dobré vůle, kteří pracují v rodícím se světě digitální komunikace, aby se zasazovali o prosazování kultury úcty, dialogu a přátelství. Proto ti, kdo pracují v oblasti produkce a distribuce obsahů v nových médiích, se musí cítit vázání respektem k důstojnosti a hodnotě lidské osoby. Pokud nové techniky mají sloužit pro dobro jednotlivců i společnosti, jejich uživatelé se musí vyhnout používání slov a obrazů degradujících lidskou bytost, a proto vyloučit všechno, co živí nenávist a netoleranci, ponižuje krásu a intimitu lidské sexuality a vykořisťuje slabé a bezbranné. Nové technologie také otevřely cestu k dialogu mezi lidmi různých zemí, kultur a náboženství. Nová digitální aréna, tzv. cyberspace, umožňuje setkávat se s hodnotami a tradicemi ostatních a poznávat je. Aby však takováto setkání byla plodná, vyžadují čestné a korektní výrazové formy a zároveň i pozorné a ohleduplné naslouchání. Dialog musí být zakořeněn v upřímném a vzájemném hledání pravdy, aby prosazoval rozvoj v porozumění a toleranci. Život není pouhým sledem faktů a prožitků, ale spíše hledáním toho, co je pravdivé, dobré a krásné. Právě s tímto cílem konáme své volby a nakládáme se svou svobodou, a tak čili v pravdě, v dobru a v kráse nacházíme štěstí a radost. Nesmíme se nechat oklamat těmi, kdo hledají pouhé spotřebitele na trhu nerozlišovaných možností, kde

13 dobrem se stává volba sama o sobě, novinky vytlačují krásu a subjektivní zkušenost nahrazuje pravdu. Pojem přátelství se těšil v posledních letech novému rozmachu ve slovníku digitálních sítí společenské komunikace. Tento pojem je jedním z nejvznešenějších výdobytků lidské kultury. Ve svých přátelstvích a skrze ně rosteme a rozvíjíme se jako lidské bytosti. Právě proto skutečné přátelství bylo vždy považováno za jedno z největších bohatství, se kterým může lidská bytost nakládat. Z tohoto důvodu je třeba dávat pozor a nebanalizovat pojem a zkušenost přátelství. Bylo by smutné, kdyby naše touha udržovat a rozvíjet on-line přátelství se uskutečňovala na úkor naší disponibility pro rodinu, pro sousedy a pro ty, s nimiž se setkáváme každý den na pracovišti, ve škole a ve volném čase. Když se totiž touha po virtuálním spojení stane posedlostí, má to za následek, že se člověk izoluje a přerušuje svou skutečnou komunikaci s druhými. Končí to tím, že je narušen i způsob odpočinku, ztišení a rozvažování, které jsou potřebné pro zdravý rozvoj člověka. Přátelství je velkým lidským dobrem, ale jeho hodnota by se vyprázdnila, kdyby se považovalo za cíl samo pro sebe. Přátelé se musí navzájem podporovat a povzbuzovat při rozvíjení svých darů a talentů a jejich dávání do služeb lidského společenství. V této souvislosti je potěšující vidět, jak vznikají nové digitální sítě, které se snaží prosazovat solidaritu mezi lidmi, mír a spravedlnost, lidská práva a úctu k životu a k dobru stvoření. Takové sítě mohou usnadňovat spolupráci mezi národy z různých zeměpisných a kulturních prostředí a dovolovat jim, aby hlouběji chápaly své společné lidství a smysl pro spoluzodpovědnost za dobro všech. Je však třeba pečovat o to, aby digitální svět, v němž se mohou takovéto sítě vytvářet, byl skutečně dostupný pro všechny. Pro budoucnost lidstva by bylo velkou škodou, kdyby nové komunikační nástroje, které umožňují rychlejší a účinnější sdílení vědomostí a informací, nebyly dostupné i lidem na okraji společnosti a ekonomického dění anebo kdyby přispívaly jen ke zvětšování vzdálenosti oddělující chudé od nových sítí, jež se rozvíjejí ve službě informacím a vytváření společenství mezi lidmi. Své poselství bych chtěl zakončit tím, že se obracím zvláště na mladé katolíky s povzbuzením k tomu, aby do digitálního světa přinášeli poselství své víry. Drazí, angažujte se v tom, abyste do kultury tohoto nového komunikačního a informačního prostředí uváděli hodnoty, na nichž spočívá váš život! V prvních dobách církve apoštolové a jejich žáci přinášeli Ježíšovu radostnou zvěst do řecko-římského světa; aby tehdy evangelizace byl plodná, vyžadovala pozorné porozumění kultuře a zvykům tamních pohanských národů s cílem dotknout se jejich myslí a srdcí. Stejně tak i dnes hlásání Krista ve světě nových technologií předpokládá jejich hlubší poznávání a následně přiměřené používání. Vám mladí, kteří téměř spontánně nacházíte souzvuk s těmito novými komunikačními prostředky, zvláště přísluší úkol evangelizovat tento "digitální kontinent". Dokažte se nadchnout pro hlásání evangelia svým vrstevníkům! Vy znáte jejich obavy i jejich naděje, jejich nadšení i jejich zklamání; nejcennější dar, který jim můžete přinést, je sdílet s nimi "radostnou zvěst" Boha, který se stal člověkem, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých, aby zachránil lidstvo. Lidské srdce touží po světě, kde panuje láska, kde se dary sdílejí, kde se vytváří jednota, kde svoboda nachází svůj význam v pravdě a kde totožnost každého se uskutečňuje v ohleduplném společenství. Víra může odpovědět na tato očekávání. Buďte jejími hlasateli! Papež vám stojí blízko svou modlitbou a svým požehnáním. Ve Vatikánu, 24. ledna 2009, o svátku sv. Františka Saleského

14 ZÁKON DUCHA, KTERÝ DÁVÁ ŽIVOT V KRISTU JEŽÍŠI (Řím 8,2) POSTNÍ PROMLUVY PAPEŽSKÉHO KAZATELE P. RANIERA CANTALAMESSY, OFMCAP KAPLE REDEMPTORIS MATER VE VATIKÁNĚ 13. března 3. dubna 2009 Duch svatý, nový zákon křesťana DRUHÁ POSTNÍ PROMLUVA, 20. BŘEZNA Zákon Ducha a Letnice Způsob, jakým apoštol začíná své pojednání o Duchu svatém v VIII. kapitole listu Římanům je vskutku překvapivý: Není už tedy žádné odsouzení u těch, kdo jsou spojeni s Kristem Ježíšem. Vždyť zákon Ducha, který dává život, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Celou předcházející kapitolu věnoval tomu, aby dokázal, že křesťan je osvobozen od zákona, a hle, novou kapitolu začíná tím, že se pozitivními a oslavnými výrazy vyjadřuje

15 o zákonu. Zákon Ducha znamená zákon, kterým je Ducha svatý; jde o exegetický genitiv, či o vysvětlení, podobně jako květ růže označuje květinu, kterou je sama růže. Abychom pochopili, co má Pavel tímto výrazem na mysli, je třeba odkázat na událost Letnic. Vyprávění o seslání Ducha svatého ve Skutcích apoštolů, začíná těmito slovy: Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě (Skt 2,1). Z těchto slov chápeme, že letnice už existovali předtím před letnicemi. Jinými slovy, už tehdy byl v židovství svátek letnic a v průběhu tohoto svátku sestoupil Duch svatý. Ve Starém zákoně existovaly dva zásadní výklady svátku letnic. Zpočátku byly letnice svátkem sedmi týdnů (srv. Tb 2,1), svátkem dožínek (srv. Nm 28,26ss), kdy se Bohu přinášely prvotiny obilí (srv. Ex 23,16; Dt 16,9). Následně však, v době Ježíšově, byl svátek obohacen o nový význam: byl svátkem předání zákona na hoře Sinaj a smlouvy; tedy svátkem, který připomínal události, vylíčené v Ex (Podle biblických propočtů byl totiž zákon dán na Sinaji padesátý den po svátku Paschy). A tak ze svátku spjatého s přírodou (sklizeň), se letnice proměnily ve svátek spjatý s dějinami spásy: Tento den svátku týdnů říká stávající text hebrejské liturgie je časem daru naší Tóry. Po východu z Egypta lid kráčel padesát dní pouští, a po jejich završení Bůh dal Mojžíšovi zákon, a na něm postavil smlouvu s národem a učinil z něj království kněží a svatý lid (srv. Ex 19,4-6). Zdá se, že Lukáš záměrně popsal seslání Ducha svatého způsobem, jakým se vyznačovala teofanie na Sinaji; používá totiž obrazů, které připomínají ono zemětřesení a oheň. Liturgie Církve tento výklad potvrzuje od okamžiku, kdy mezi čtení o vigílii letnic zařazuje Ex 19. Co nám tím chce toto přiblížení říci o našich letnicích? Jinými slovy, co znamená skutečnost, že Duch svatý sestupuje na Církev právě v den, kdy si Izrael připomínal dar zákona a smlouvy? Tuto otázku si položil už svatý Augustin: Proč slaví letnice i židé? Bratři, je to velké a úžasné tajemství: povšimnete-li si, o svátku letnic dostali zákon psaný prstem Božím a ve stejný den letnic sestoupil Duch svatý 1. Jiný Otec tentokrát východní nám dává poznat, jak tento výklad letnic byl v prvních staletím společným dědictvím celé Církve: V den letnic byl dán zákon; bylo proto na místě, aby v tentýž den, kdy byl dán starý zákon, byla dána milost Ducha. V tomto bodě je zřejmá odpověď na naši otázku, totiž proč Duch svatý sestoupil na apoštoly právě o letnicích: proto, aby ukázal, že on je novým zákonem, duchovním zákonem, který stvrzuje novou a věčnou smlouvu a posvěcuje královský a kněžský lid, kterým je Církev. Jak velkolepé to zjevení o významu letnic a o Duchu svatém! Kdo by nežasl, zvolal svatý Augustin, nad touto spojitostí a současně nad touto rozdílností? Padesát dnů se počítá ode dne, kdy Mojžíš dostal zákon na deskách popsaných Božím prstem; stejně tak poté, co se završilo padesát dní od zabití a vzkříšení toho, jenž byl jako beránek Boží veden na porážku, Prst Boží, tzn. Duch svatý, naplnil všechny pospolu shromážděné věřící 2. 1 Severiano di Gabala, in Catena in Actus Apostolorum 2, 1; ed. J.A. Cramer, 3, Oxford 1838, p Agostino, De Spiritu et littera, 16, 28: CSEL 60, 182.

16 Znenadání se tak osvětlují Jeremiášova a Ezechielova proroctví o nové smlouvě: Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelcovým domem po těch dnech praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce (Jer 31,33). Nikoli na kamenné desky, ale do srdcí; nikoli už zákon vnější, nýbrž zákon vnitřní. V čem tento vnitřní zákon spočívá, to lépe vysvětluje Ezechiel, který se vrací k Jeremiášovu proroctví a doplňuje ho: Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je (Ez 36,26-27). To, že výrazem zákon Ducha svatý Pavel odkazuje na tato proroctví, spjatá s tématem nové smlouvy, je jasně zřejmé z úryvku, v němž komunitu nové smlouvy nazývá Kristovým listem, psaným nikoli inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, nikoli na kamenné desky, nýbrž na desky lidských srdcí, a kde apoštoly označuje za služebníky schopné sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v Duchu. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje (srv. 2Kor 3,3.6). 2. Co je zákon Ducha a jak působí Nový zákon nebo zákon Ducha tedy v úzkém smyslu není ten, jenž vyhlásil Ježíš v horském kázání, nýbrž ten, který vepsal do srdcí o letnicích. Evangelijní předpisy jsou jistě vznešenější a dokonalejší než ty Mojžíšovy; nicméně, samy od sebe by i ony zůstaly neúčinné. Pokud by stačilo hlásat novou Boží vůli skrze evangelium, nedokázali bychom vysvětlit, proč bylo třeba aby Ježíš umřel, a proč sestoupil Duch svatý. Ale už samotní apoštolové ukazují, že to nestačilo; tito i přesto, že slyšeli všechno kupříkladu, že je třeba nastavit i druhou tvář tomu, kdo tě udeří, - ve chvíli utrpení nenacházejí sílu zachovat jediný z Ježíšových příkazů. Kdyby se Ježíš omezil na vyhlášení nového přikázání a pronesl: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali (Jan 13,34), zůstalo by stejně jako tomu bylo předtím, starým zákonem, literou. A bylo to právě o letnicích, kdy skrze Ducha vlévá tuto lásku do srdcí učedníků, a ta se tak plným právem stává novým zákonem, zákonem Ducha, který dává život. Díky Duchu se toto přikázání stává novým, ne díky liteře. Co do litery byl starým, protože se nachází už ve Starém zákoně (srv. Lv 19,18). Bez vnitřní milosti Ducha by tedy i evangelium - nové přikázání, zůstalo starým zákonem, literou. Svatý Tomáš Akvinský, - přejímaje zanícenou úvahu sv. Augustina, - píše: Literou se rozumí každý psaný zákon, který zůstává mimo člověka, a to i mravní předpisy obsažené v evangeliu; proto i litera evangelia zabíjí, pokud by se vnitřně nedostalo milosti víry, která uzdravuje 3. Ještě výmluvnější je to, co píše krátce předtím: Nový zákon je v podstatě milostí Ducha svatého, která je dána věřícím 4. Ale jak tento nový zákon, kterým je Duch, konkrétně působí a v jakém smyslu se dá nazývat zákonem? Působí skrze lásku! Nový zákon není než tím, co Ježíš nazývá 3 Tommaso d Aquino, Summa theologiae, I-IIae, q. 106, a Ibid., q. 106, a. 1; srv. už Augustin, De Spiritu et littera, 21, 36.

17 novým přikázáním. Duch svatý vepsal nový zákon do našich srdcí tím, že do nich vlil lásku: Boží láska nám byla vylita do srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Řím 5,5). Tato láska je láskou, jakou nás miluje Bůh a kterou působí, že milujeme jej i bližního: amor quo Deus nos diligit et quo ipse nos dilectores sui facit 5. Je to nová schopnost milovat. Kdo přistoupí k evangeliu s lidským smýšlením, shledá absurdním, že se z lásky dělá přikázání ; co je to za lásku namítá se jestliže není svobodná, ale je přikázáním? Odpovědí je, že jsou dva způsoby, jak lze člověka přivést k tomu, aby jistou věc udělal či neudělal: totiž donucením nebo přitažlivostí. Pozitivní zákon jej k tomu přivádí prvním způsobem, donucením, hrozbou trestu; láska jej přivádí tím druhým, přitažlivostí. Každý je totiž přitahován tím, co miluje, aniž by se podroboval nějakému donucování zvenčí. Ukaž dítěti oříšky a uvidíš, jak bude prahnout po jejich nabytí. Kdo je nutí? Nikdo, je přitahováno předmětem své touhy. Ukaž Dobro duši prahnoucí po pravdě a bude po něm dychtit. Kdo ji k tomu nutí? Nikdo, je přitahována svou touhou. Láska je jakoby tíhnutím duše, jež přitahuje k předmětu své touhy, o němž ví, že v něm najde své spočinutí 6. Právě v tomto smyslu Duch svatý konkrétně, láska je zákonem, přikázáním : vytváří v křesťanovi dynamizmus, který jej vede k tomu, aby dělal vše, co chce Bůh, spontánně, aniž by nad tím musel váhat, protože přijal za vlastní vůli Boží a miluje vše, co miluje Bůh. Mohli bychom říci, že žít pod milostí, ovládáni novým zákonem Ducha, je žít jako zamilovaní, neboli unášeni láskou. Stejný rozdíl, jaký v rytmu lidského života a ve vztahu mezi tvory působí zamilovanost, vytváří ve vztahu mezi člověkem a Bohem příchod Ducha svatého. 3. Láska uchovává zákon Jaké místo má v této nové ekonomii Ducha zachovávání přikázání? Právě toto je neuralgický bod, který je třeba objasnit. Psaný zákon přetrvává i po letnicích: jsou tu Boží přikázání, desatero, jsou tu evangelijní rady; a k nim následně přibyly přikázání církevní. Jaký význam má Kodex církevního práva, řádová pravidla, řeholní sliby, a koneckonců všechno to, co naznačuje objektivizovanou vůli, která se mi vnucuje zvenčí? Nejsou tyto věci jakoby cizí údy v křesťanském organizmu? Víme dobře, že v toku dějin Církve byla hnutí, která tak smýšlela a ve jménu svobody Ducha odmítala jakýkoli zákon a to až do té míry, že se nazývala anomistická (bez zákonů), ale často byla odmítána jak církevní autoritou tak i křesťanským smýšlením. Za našich dnů, v kulturním kontextu poznamenaném ateistickým existencializmem, se na rozdíl od minulosti už zákon neodmítá ve jménu svobody Ducha, nýbrž ve jménu prosté a pouhé lidské svobody. Jedna z postav J. P. Sartra říká: Už není nebe, ani Dobro, ani Zlo, 5 Tommaso d Aquino, Commento alla Lettera ai Romani, cap. V, lez.1, n Agostino, Commento al Vangelo di Giovanni, 26, 4-5: CCL 36, 261; Confessioni, XIII, 9.

18 už není nikdo, kdo by mi mohl co nařizovat Jsem člověkem, a každý člověk musí objevit svou cestu 7. Křesťanská odpověď na tento problém přichází z evangelia. Ježíš říká, že nepřišel, aby zrušil zákon, nýbrž aby jej naplnil (srv. Mt 5,17). A co je naplněním zákona? Dokonalým naplněním zákona odpovídá svatý Pavel je láska! (Řím 13,10). Na přikázání lásky říká Ježíš závisí celý zákon i proroci (srv. Mt 22,40). Láska tedy nenahrazuje zákon, ale uchovává jej, naplňuje. Navíc je jedinou silou, která jej dokáže nechat zachovávat. V Ezechielově proroctví se budoucímu daru Ducha a nového srdce připisovala schopnost zachovávat Boží zákon: Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je (Ez 36,27). A Ježíš říká v témže smyslu: jestliže mě kdo miluje, bude zachovávat mé slovo (Jan 14,23), čili bude s to je zachovávat. Mezi vnitřním zákonem Ducha a vnějším psaným zákonem není v nové ekonomii rozpor či nesourodost, ale naopak, plná spolupráce: ten první byl dán, aby uchovával ten druhý: Zákon byl dán, aby se hledala milost, a byla dána milost, aby se uchoval zákon 8. Zachovávání přikázání, a v praxi poslušnost, je prubířským kamenem lásky, znamením, zda se žije podle Ducha nebo podle těla. Jaký je tedy rozdíl vzhledem k tomu, co bylo předtím, jsme-li dosud vázáni zachováváním zákona? Rozdíl je ten, že předtím se zákon zachovával proto, abychom z něj měl.i život, který však nebyl s to dát, a tak se stal nástrojem smrti, nyní se zachovává proto, abychom žili v souladu s životem, kterého se nám dostalo. Zachovávání zákona už není příčinou, nýbrž účinkem ospravedlnění. V tomto smyslu apoštol vpravdě dí, že jeho řeč zákona neruší, nýbrž naopak, potvrzuje ho a dodává mu vznešenosti: Když tedy mluvíme o víře, prohlašujeme tím zákon za bezcenný? Vůbec ne, právě naopak: zákon potvrzujeme (Řím 3,31). 4. a zákon uchovává lásku Mezi zákonem a láskou se vytváří jistý druh vzájemného propojení a pronikání. Je-li pravdou, že láska uchovává zákon, je rovněž pravdou, že zákon uchovává lásku. Různými způsoby je zákon ve službě lásky a brání ji. Víme, že zákon je dán pro hříšníky (srv. Tim 1,9) a my dosud hříšníky jsme; dostali jsme sice Ducha, ale jen jako prvotinu; starý člověk v nás žije spolu s novým a dokud jsou v nás nezřízené náklonnosti, je prozíravé aby tu byla přikázání, která nám pomohou je poznat a proti nim bojovat, i pod hrozbou trestu. Zákon je oporou, která je dána naší dosud nejisté a v dobru rozechvělé svobodě. Je k dobru svobody nikoli proti ní, a je třeba říci, že ti, kdo uvěřili tomu, že se musí ve jménu lidské svobody zbavit všech zákonů, mýlili se a znevážili reálnou a historickou situaci, v níž tato svoboda koná. 7 J.-P. Sartre, Les mouches, Parigi 1943, p. 134 s. 8 Agostino, De Spiritu et littera, 19, 34.

19 Vedle této funkce, takříkajíc, negativní, zaujímá zákon ještě jednu a to pozitivní, totiž rozlišování. Díky milosti Ducha svatého všeobecně tíhneme k Boží vůli, přivlastňujeme si ji a naplňujeme ji, ale dosud to ve všech jejich implikacích nepoznáváme. Odhalují nám je jak události života, tak i zákony. Existuje pak ještě mnohem hlubší význam, kdy lze říci, že zákon uchovává lásku. jen pokud existuje povinnost milovat napsal Kierkegaard, - jen tehdy je láska navždy zajištěna proti jakémukoli falšování; věčně svobodná v blažené nezávislosti; zajištěna ve věčné blaženosti proti všemu zoufalství 9. Význam těchto slov je následující. Člověk, který miluje, čím intenzívněji miluje, tím více si s úzkostí uvědomuje nebezpečí, jakému je tato láska vystavena, nebezpečí, které nepřichází od jiných, ale od něj samotného; je si totiž dobře vědom, že je nestálý a že zítra, by se nedej Bože už mohl unavit a dál už nemilovat. A protože teď, kdy je zamilovaný, vidí jasně k jaké nenapravitelné ztrátě by to vedlo, pojistí se tím, že se zaváže lásce zákonem a svůj úkon lásky, k němuž dochází v čase, zakotví do věčnosti. To předpokládá, že se jde o opravdovou lásku a nikoli, jak říká filozof, o hru a vzájemné tahání za nos. Pravá láska vysvětluje papež v encyklice Deus caritas est hledá konečnost, a to ve dvojím smyslu: ve smyslu výlučnosti pouze tato jediná bytost a ve smyslu navždy. Láska zahrnuje plnost bytí ve všech jejich dimenzích, i v té časové. Nemůže tomu být jinak, protože příslib směřuje ke konečnosti: láska směřuje k věčnosti 10. Dnešní člověk se stále častěji ptá, jaký vztah může vůbec být mezi láskou dvou mladých lidí a manželským zákonem, a jaká je potřeba zavazovat se láskou, která je svou povahou svobodná a spontánní. Tak je stále větší počet těch, kdo jsou vedeni k tomu, aby teoreticky i prakticky pohrdli institucí manželství a zvolili si tzv. volnou lásku či prosté soužití. Jen pokud se objeví hloubka a životní vztah, který je mezi zákonem a láskou, mezi rozhodnutím a institucí, lze na tyto otázky správně odpovědět a dát mladým lidem přesvědčivý důvod k zavázání se k lásce navždy a nebát se učinit z lásky povinnost. Povinnost milovat chrání lásku před zoufalstvím a činí ji blaženou a nezávislou ve smyslu, že chrání před bezradností nemoci milovat navždy. Dej mi opravdu zamilovaného, uvádí Kierkegaard, a uvidíš, zda pomyšlení, že musí milovat navždy je pro něj tíhou či spíše nejvyšší blažeností. Tato úvaha neplatí jen pro lidskou lásku, ale také, a mnohem více, pro lásku božskou. Proč můžeme se ptát se zavazovat k lásce k Bohu, podřizovat se řeholnímu řádu, proč skládat sliby, které nás nutí být chudými, čistými a poslušnými, když máme niterný a duchovní zákon, který tohoto všeho může dosáhnout přitažlivosti? Je to proto, že v určitém okamžiku milosti ses cítil přitahován Bohem, zamiloval sis ho a toužil jsi ho vlastnit navždy, bezvýhradně. A protože ses bál, že ho kvůli své nestálosti ztratíš, zavázal ses, abys tak pojistil svou lásku před vší falešností. 9 S. Kierkegaard, Gli atti dell amore, I, 2, 40, ed. a cura di C. Fabro, Milano 1983, p. 177 ss. 10 Benedetto XVI, Enc. Deus caritas est, 6.

20 Připoutáváme se ze stejného důvodu, z jakého se Odyseus nechal připoutat k lodnímu stěžni. Odyseus chtěl za každou cenu znovu spatřit svou vlast a manželku, kterou miloval. Věděl, že musí projít místem Sirén, a protože se bál ztroskotání, jako mnoho jiných před ním, dal se přivázat ke stěžni lodi, poté, co nechal ucpat uši svých společníků. Když dorazil k místu Sirén, byl okouzlen, chtěl k nim a křičel, aby ho rozvázali, ale námořníci jej neslyšeli a tak překonal nebezpečí a mohl dosáhnout cíle. 5. Není žádné odsouzení! Ještě než skončíme, vraťme se k počátečnímu výroku, z něhož jsme vyšli: Není už tedy žádné odsouzení u těch, kdo jsou spojeni s Kristem Ježíšem. Vždyť zákon Ducha, který dává život, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Svět doby apoštolovy žil po tíhou vědomí odsouzení a oddělení od božství, kterou se snažil překonat různými mysterickými kulty. Velký znalec starověku ji definoval jak epochu úzkosti (E. R. Dodus). Abychom si představili účinek, jaký tato Pavlova slova musela vyvolat v intelektuálech té doby, pomysleme na odsouzeného k smrti, který žije v očekávání rozsudku a jednoho dne zaslechne volání přátelského hlasu: Milost! Dostal jsi milost! Rozsudek padá. Jsi svobodný! Je to pocit znovuzrození. Tento náboj osvobození zůstává zatím netknutý, protože Ducha svatého nelze podrobit zákonu entropie jako všechny zdroje fyzické energie. My všichni, abychom jej přijali, srdce dokořán musíme otevřít, služebníci Slova za úkol pak mají dát mu i dnes mocně v světě znít.