BULLETIN SPOLEČNOSTI EDVARDA BENEŠE 26.únor 2013 O B S A H JARNÍ CYKLUS PŘEDNÁŠEK

Transkript

1 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 1 O B S A H JARNÍ CYKLUS PŘEDNÁŠEK ORGANIZACE Věra Olivová, Společnost Edvarda Beneše v roce Přednášky. Publikace. Spolupráce Výbor Společnosti EB Karel Novotný, Cena Edvarda Beneše v roce VEŘEJNÉ AKCE Shromáždění u sochy prezidenta Beneše v Praze na Loretánském náměstí 26. května 2012 u příležitosti 128. výročí jeho narození - 9 Shromáždění u sochy prezidenta Beneše v Brně INFORMACE - 10 DOKUMENTY Pomnichovské dny prezidenta Beneše - 13 Dopis Jarmily Čapkové prezidentu Benešovi 5. října 1938 Eduard Táborský, Prezidentovo vyhnanství Dopis prezidenta Beneše bratru Vojtovi 9. prosince 1938 ČLÁNKY Věra Olivová, Dějiny první republiky - 16 Katarína Zavacká, Čo pre nás znamená dr. Edvard Beneš - 25 Eva Broklová, Benešova koncepce demokratického státu - 31 Robert Kvaček, Zákulisí berlínské olympiády Pavel Carbol, Vzpomínky J. Smutného na Jana Masaryka

2 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 2 RECENZE Madelaine Albrightová, Pražská zima - 49 Ulrich Grochtmann, Geschichte aus der Nähe - 51 BIBLIOGRAFIE - 54 OSOBNÍ - 55 KNIŽNICE SPOLEČNOSTI EDVARDA BENEŠE

3 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 3 J A R N Í C Y K L U S P Ř E D N Á Š E K středa. 6. března 2013 PhDr. Josef Zumr, CSc. Filozofický ústav Akademie věd České republiky ÚSTAV T. G. MASARYKA A EDVARD BENEŠ středa 3. dubna 2013 prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc. Filozofický ústav Akademie věd ČR ODSUN NĚMCŮ Z ČESKOSLOVENSKA PO 67 LETECH středa 24. dubna 2013 PhDr. Jiří Rajlich Vojenský historický ústav ČESKOSLOVENŠTÍ DOBROVOLNÍCI VE ŠPANĚLSKU středa 15. května 2013 PhDr. Zdeňek Pousta, CSc. Archiv Univerzity Karlovy EDVARD BENEŠ OBNOVITEL ZAKLÁDACÍ LISTINY UNIVERZITY KARLOVY * Přednášky se konají od hod. v místnosti č. 200 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nám. Jana Palacha 2, Praha 1 3

4 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 4 O R G A N I Z A C E Věra Olivová S P O L E Č N O S T E D V A R D A B E N E Š E V R O C E PŘEDNÁŠKY prof. PhDr. Jiří Kocian, CSc. Národně socialistická strana po roce 1948 (7. března) doc. PhDr. Jaroslav Šebek, PhD., Edvard Beneš a Vatikán (28. března) doc. PhDr. František Hanzlík, PhDr., Krajané v USA a československé legie (11. dubna) prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., Zákulisí berlínské olympiády 1936 (25.dubna) prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc., Dějiny první republiky. (10. října, veřejná prezentace knihy) PhDr. Miroslav Šepták, Edvard Beneš a Rakousko ) (24. října) PUBLIKACE Bulletin č. 25 (únor 2012) Věra OLIVOVÁ., Dějiny první republiky. Knižnice SEB sv. 40 Edvard BENEŠ, Funkce politických stran (vyjde počátkem roku 2013). Finanční příspěvek na vydání této publikace obdržela SEB od Nadace Jana Klimenta. SPOLUPRÁCE SEB spolupracuje s řadou organizací a společností: Městský úřad Kožlany, městský úřad Sezimovo Ústí, Ústav českých dějin Filozofické fakulty UK, Ústav soudobých dějin Akademie věd ČR, 4

5 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 5 Česká obec sokolská, Československá obec legionářská, Masarykův ústav AV ČR, Masarykovo demokratické hnutí, Masarykova společnost, Kruh občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Křesťanskosociální hnutí, Společnost bratří Čapků, Společnost Jana Masaryka, Matice Slezská, Společnost pro postavení sochy prezidenta Beneše v Brně. VÝROR SPOLEČNOSTI EDVARDA BENEŠE užší výbor prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc. - předsedkyně doc. PhDr. Karel Novotný, DrSc. - místopředseda doc. PhDr. Eva Broklová, DrSc. - místopředsedkyně prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. Ing. Bohumil Paukner PhDr. Marie Neudorflová, PhD., - jednatelka Ing. Jana Sovová - účetní PhDr. Pavel Carol Mgr. Ivana Fialová - edice Knižnice (odešla do důchodu) PhDr. Zdeněk Šamberger - zástupce SEB v historické komisi ČSBS (zemřel) širší výbor PhDr. Zora Dvořáková, CSc. - Klub Milady Horákové JUDr. Václav Lachout - Sdružení domácího odboje a partyzánů PhDr. Jiří Málek - Konfederace politických vězňů PhDr. Jan Malínský, CSc. - Masarykova demokratická akademie PhDr. Ivan Šťovíček, CSc. - Archiv Masarykova ústavu Akademie věd PhDr. Josef Tomeš - Masarykova společnost JUDr. Ogňan Tuleškov - Křesťansko-sociální hnutí S organizacemi, jejichž zástupci jsou členy našeho širšího výboru, jsme v trvalém kontaktu. Vyměňujeme si vydávané časopisy, infor- 5

6 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 6 mujeme se o programech schůzí a o publikacích. Křesťansko-sociální hnutí zveřejňuje pravidelně naše materiály na svých internetových stránkách ( Svého zástupce má SEB trvale v historicko-dokumentační komisi Českého svazu bojovníků za svobodu. Po úmrtí PhDr. Zdeňka Šambergra je jím od roku 2013 místopředseda SEB doc. PhDr. Karel Novotný, DrSc.. * Informace paní účetní Ing. Jany Sovové 1) Prosím členy SEB, aby při platbě příspěvků složenkou vypsali čitelně jméno a příjmení (bez akademických titulů). Česká pošta, když píše avízo o platbě, často zkomolí jméno tak, že nejde zjistit, kdo příspěvek poslal. Musím to dohledávat podle zasílací pošty, což je zvláště v Praze velmi obtížné. 2) Příspěvky je možné platit při přednáškách za hotové. 3) Pokud máte možnost poslat příspěvky převodem nebo vkladem na náš účet, je nutné zapsat jméno a příjmení do rubriky: údaje pro vnitřní potřebu příkazce. Číslo účtu SEB u Komerční banky: /

7 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 7 Karel Novotný CENA EDVARDA BENEŠE 2012 V sedmnáctém ročníku celostátní vysokoškolské soutěže o Cenu Edvarda Beneše, jenž byl vyhlášen na rok 2012, bylo v soutěžní sekci Historie 20. století přijato třináct studentských soutěžních prací. Do této soutěžní sekce zaslali své práce účastníci z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (2), z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (1), z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1), z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1), z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (2), z Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (1), z Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (1), z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci (2) a z Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové (2). Mezi těmito třinácti přihlášenými studentskými soutěžními pracemi bylo devět prací diplomních a čtyři práce bakalářské. Odborná komise Společnosti Edvarda Beneše, ustavená z historiků, se seznámila se všemi předloženými soutěžními pracemi. Při jejich posuzování postupovala obdobně jako v předchozích šestnácti soutěžních ročnících, to znamená, že je hodnotila podle jejich odborného přínosu, materiálové dokumentace a metodické úrovně zpracování a přihlížela rovněž k významu zvoleného tématu pro hlubší poznání našich novodobých dějin. Rada města Sezimova Ústí na návrh odborné komise Společnosti Edvarda Beneše ocenila autory těchto čtyř studentských soutěžních prací: 1) Cena Edvarda Beneše 1. stupně byla udělena Michalu MA- CHÁČKOVI (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze) za práci Gustáv Husák v kauze slovenského buržoazního nacionalismu. Zdařilá soutěžní monografie s imponující materiálovou základnou v širokém výkladovém záběru podrobně osvětluje klíčovou kapitolu Husákova politického životopisu, jež zahrnuje jeho politický pád a zatčení, tajný 7

8 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 8 politický proces roku 1954 i jeho věznění, stejně jako jeho pozdější úpornou snahu o občanskou a politickou rehabilitaci a návrat do veřejného a politického života. Cenná a užitečná je také připojená příloha Kdo byl kdo, jež v podobě životopisného slovníku přináší téměř sto stručných biogramů osob, které jsou nějakým způsobem spojeny s Husákovou kauzou. 2) Cenu Edvarda Beneše 2. stupně obdržel David KOLUMBER (Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně) za práci Druhá Československá republika. Tak se totiž běžně označuje krátké, několika měsíční období postupného zániku předválečného demokratického Československa, vymezené zářijovým mnichovským diktátem z roku 1938 a německou okupací Českých zemí 15. března Autorova zasvěcená právněhistorická analýza dokládá, jak se nová politická a státoprávní situace oslabeného česko-slovenského státu s utvářejícím se autoritativním režimem promítala především v právní oblasti, v nových zákonech a nařízeních. Studie tím přispěla k hlubšímu poznání této krátkodobé, programově výrazně antidemokratické etapy novodobých českých dějin. 3) Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla přiznána Anně SÁLOVÉ (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze) za práci Obraz sudetských Němců v českém tisku v krizovém roce Bohatě dokumentovaná soutěžní práce sleduje, jak český tisk, zastoupený hlavními listy jednotlivých politických směrů (národní demokraté, národní socialisté, sociální demokraté, komunisté, agrárníci a lidovci), v období od počátku dubna do konce září 1938 pohlížel na sudetské Němce, na jejich hlavní představitele a na protistátní politické aktivity německé menšiny. Třebaže se český tisk tehdy ve svém negativním pohledu na sudetské Němce všeobecně shodoval, intenzita tohoto negativního postoje se u jednotlivých listů poněkud lišila v závislosti na jejich politické orientaci. 4) Čestným uznáním byla oceněna Veronika KOŘÍNKOVÁ (Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni) za práci Mikrohistorická 8

9 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 9 variabilita dějin 20. století v osudu aktéra. Pod tímto poněkud mlhavým, mnoho neříkajícím názvem se skrývá kultivovaně napsaná, po metodické stránce velmi dobře informovaná mikrohistorická sonda do životních osudů zcela zapomenutého pražského leteckého konstruktéra a výrobce leteckých přístrojů Vincence Hodka a jeho rodiny. Pro rekonstrukci tohoto rodinného příběhu autorka využila relevantní písemnosti z archivních fondů hlavních pražských archivů, a zejména pak doklady z rodinného archivu Hodkových, jenž je uložen ve státě Maine v USA. Výsledky sedmnáctého ročníku celostátní vysokoškolské soutěže o Cenu Edvarda Beneše byly slavnostně vyhlášeny v pátek 19. října 2012 v Památníku Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. Každý z oceněných účastníků soutěžní sekce Historie 20. století tu při této příležitosti kromě diplomu a peněžní odměny obdržel - jak se již stalo tradicí - také malý knižní dárek od Společnosti Edvarda Beneše jako spolupořadatele soutěže a odborného garanta této soutěžní sekce - jejím nákladem znovu vydanou Benešovu mezinárodně proslulou knihu Demokracie dnes a zítra (8. české vyd. Praha 1999, Knižnice SEB, sv. 19). VEŘEJNÉ AKCE Shromáždění u sochy prezidenta Beneše v Praze 13. května 2012 k 128. výročí prezidentova narození Shromáždění se konalo za značné účasti diváků, u sochy stáli tradičně čestnou stráž členové sokolské Věrné gardy v historických stejnokrojích. Přítomné pozdravila prof. Olivová. S projevy vystoupili: Ing. J. Čistecký, ředitel odboru pro střední Evropu ministerstva zahraničních věcí, doc. Eva Broklová, místopředsedkyně SEB, předsedkyně Masarykovy společnosti a PhDr. Jiří Malínský, Masarykova demokratická akademie). Historické intermezzo bylo nazváno Pomnichovské dny prezidenta Beneše. Herec Dalimil Klapka přednesl ukázku ze stati Eduarda Tábor- 9

10 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 10 ského Prezidentovo vyhnanství a úryvek z prezidentova dopisu bratru Vojtovi z 9. prosince Do Bulletinu jsme zařadili i nově získaný dopis Jarmily Čapkové prezidentovi z 5. října 1938 (viz s. 13). Shromáždění bylo uzavřeno československou hymnou. * U sochy prezidenta Beneše před právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně se konala vzpomínková slavnost k výročí prezidentova narození v květnu K výročí vzniku republiky se vedle oficiálního shromáždění u sochy T. G. Masaryka konalo i shromáždění u sochy Edvarda Beneše, které bylo zaměřeno na česko - slovenskou spolupráci. Hlavní projev přednesla JUDr. Katarína Zavacká, CSc. na téma Čo pre nás znamená dr. Edvard Beneš. (Viz s. 25). Autorka patřila v 60. letech k zastáncům společného státu Čechů a Slováků, iniciovala petici Za spoločný štát, kterou podepsalo téměř půl milionu slovenských občanů. Součástí slavnosti bylo i zasazení čtyř stromů, které u pomníku zasadili: primátor Roman Onderka, Mgr. Libor Šťástka, JUDr. Kataría Zavacká a plk Emil Boček, nositel řádu Bílého lva. Čs. obec legionářská ocenila aktivní činnost dr. Zavacké a předala jí Pamětní tisk a medaili TGM. Jménem Společnosti Edvarda Beneše položila k soše prezidenta Beneše květiny paní Eva Langerová. Ing. Jan Kruml INFORMACE Na pozvání strany LEV 21 - národní socialisté 21. století - se předsedkyně SEB zúčastnila slavnostního shromáždění k 115. výročí vzniku národně socialistické strany, které se konalo 31. března v Obecním domě na nám. Republiky. Po hlavním referátu předsedy strany Jiřího Paroubka následovaly zprávy jednotlivých členů o činnosti strany. Poté se profesor Robert Kvaček z filozofické fakulty Univerzity Karlovy zevrubně zabýval vstupem Edvarda Beneše do národně socialistické strany v roce

11 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 11 Dne 14. dubna se v Brožíkově síni na pražské radnici na Staroměstském náměstí konalo další slavnostní zasedání k 115. výročí založení národně socialistické strany. Pořadatelem byla nově ustavená česká strana národně sociální. Projevem svého předsedy Jaroslava Rovného a projevy dalších členů výboru se přihlásila k odkazu zakladatelů strany a zdůraznila svou návaznost na jejich činnost. S historickým projevem vystoupila prof. Olivová, která se věnovala zhodnocení významu Edvarda Beneše pro politiku a program strany. Prof. Jiří Kocian (Ústav pro soudobé dějiny AV) se ve svém projevu zabýval politikou národně socialistické strany po únoru * 26. listopadu 2012 se ve Filozofickém ústavu Akademie věd ČR konalo slavnostní shromáždění k 80. výročí založení ÚSTAVU T. G. Masaryka. V úvodním projevu se předseda Ústavu PhDr. Josef Zumr, CSc. zabýval složitými peripetie, kterými procházel Ústav v průběhu svého vývoje. Všichni účastníci shromáždění obdrželi informativní publikaci, ve které byly tyto problémy podrobně rozvedeny. Další pracovníci Ústavu přednesli informace o činnosti jednotlivých oddělení Ústavu. Prof. Olivová pozdravila výročí vzniku Ústavu jménem Společnosti Edvarda Beneše. Uvedla, že Ústav byl založen v roce 1932 jako ideové centrum formujícího se hnutí na obranu republiky. Iniciátorem tohoto hnutí byl ministr Beneš, který varoval před blížící se evropskou politickou krizí, která by mohla vyvrcholit válečným konfliktem. Naléhal proto, aby Československo bylo politicky, ideově i vojensky připraveno. * Gabriela Havlůjová-Literová, spoluautorka publikace Lidice nezemřely (Knižnice SEB, Praha 2004, sv. 35. Spolu s V. Olivovou), se v roce 2012 vydala na studijní cestu do Latinské Ameriky, do míst, kde se v roce 1942 zvedla velká vlna solidarity s vyvražděnou a zničenou českou obcí. Vyhledala ženy pojmenované Lidice a nahrála s nimi rozhovory. Uskutečnila rovněž rozhovory s československými krajany, 11

12 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 12 jejichž předkové odešly do Argentiny a Paraguaje většinou v době hospodářské krize 30. let a dodnes se hrdě hlásí k zemi svých předků. Jejich spolky pořádají oslavy vzniku Československa v roce 1918 a připomínají si i jiné události českých dějin. Velmi ocenili publikaci Lidice nezemřely, kterou jim autorka rozdala. Zařadili ji i do knihovny největšího krajanského spolku v Jižní Americe v Presidencii Roque Saez Pena. Pablo Černý, jehož rodina přišla do Argentiny z Velkých Bílovic, vzpomínal, jak se jeho rodiče v roce 1943 účastnili pietní vzpomínky za oběti Lidic a uvedl: Na Lidice stále pamatujeme. Máme je ve svých srdcích. V témže roce vztyčili krajané v uruguajském Montevideu Lidicím pomník na náměstíčku Lidice. 12

13 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 13 DOKUMENTY Pomnichovské dny prezidenta Beneše* 1. Dopis Jarmily Čapkové prezidentu Benešovi 5. října 1938** Vážený a drahý pane prezidente, jsem zdrcena zprávou, že nás opouštíte. Jsem přesvědčena, že jste promyslel náš osud na řadu let kupředu ve všech možnostech a že byste nás pevně vším provedl, věřím pevně slovům, která jste nám řekl 21. září! - Nyní se bojím. Slyšela jsem v těchto dnech říci jednoho prostého člověka, že nám chybí vůdce; byla to jedna z těch mnoha řečí, kterými lidé hledali cestu z bolesti. Ale teď v této chvíli, kdy nás opouštíte jako prezident, myslím si, že se nám můžete spíš a bez překážky stát vůdcem! Možná, že budete osobně nebo ve své další činnosti potřebovat malých nebo větších služeb od lidí přesvědčených a věrných; prosím, počítejte mne mezi ně. Jsem ochotna naučit se všemu co bude třeba, umím být mlčenlivá, spolehlivá a poslušná, chci sloužit. Jsem v tomto rozhodnutí zcela neodvislá na svém okolí, neodvislá i od Karla Čapka, s nímž se nijak neztotožňuji. V hluboké úctě k paní Haně Benešové a k Vám pane prezidente, oddaná Jarmila Čapková * Historické intermezzo při shromáždění u sochy prezidenta Beneše 26. května 2012 (viz str. 9). Doplněno o nově získaný dopis J. Čapkové. **Dopis manželky Josefa Čapka. Archiv Ústavu T. G. Masaryka, fond E. Beneš. Dokument zaslal PhDr. Jan Bílek. 13

14 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka Eduard Táborský, Prezidentovo vyhnanství.... Vedle práce na přednáškách pro Chicagskou univerzitu, věnoval se prezident hlavně vyřizování své bohaté korespondence. Ze dne na den a z týdne na týden rostl příliv denní pošty ze všech končin svobodného světa. Stále objemnější a objemnější svazky dopisů přinášel udýchaný pošťák pro mistra Binse, jak si po anglicku prezidentovo jméno upravil... Nejdražší však byly prezidentovi dopisy přicházející z vlasti. Nosily na sobě poštovní razítka z nejrůznějších míst republiky a byly psány lidmi všech společenských vrstev, od prostých posluhovaček, až po univerzitní profesory a nejvyšší státní úředníky. Psal Kamil Krofta, Přemysl Šámal, Ivan Dérer, Jaromír Nečas. Přihlásil se Karel Čapek, Emil Filla, Bedřich Karen, Václav Vydra, Jaroslav Kvapil, Jan Laichter, J. Obrovský. Hlásili se obzvláště profesoři vysokých škol, snad i vidíce nyní více profil Dr. Beneše - prezidenta, Bělohrádek, Bednář, Hromádka, Hník, Kozák, Macek, Matoušek, Peška, Žilka, abychom uvedli jen několik jmen za všechny. A dlouhá řada známých dalších i neznámých. Psaly i celé organizace. A posílaly své vřelé pozdravy. Olga a Zdena a nesčetní jiní, kdo neuvedli svá plná jména. Jen ten, kdo se dovede vžít do postavení, v němž se octl prezident, když se po prudkém úderu mnichovském uchýlil do malého domečku v Putney, je s to pochopit, co vše pro něj ty dopisy z domova znamenaly. Každý ten dopis, každých těch několika řádek uznání, byly kapičkou tišivého balzámu na jeho rozdrásané nervy. Neboť mu byly jasným svědectvím toho, že se ve svém lidu nezklamal, že pohnutá slova, jež k němu pronesl v den svého odchodu z Pražského hradu, byla pochopena a že lid podle nich jedná. Bylo to svědectvím toho, že dílo zrady, jež se pokoušela na vlastním národě spáchat hrstka pokřivených oportunistů, se nedaří a nezdaří. Toho, že ohavná utrhačská kampaň, jež proti němu samému byla - a přes něho proti všem zásadám ideálu pravdy, mravnosti a lidskosti, za něž spolu s T. G. Masarykem bojovali - narazila u všech poctivých Čechů na neprostupnou hráz věrnosti. Četl z těchto dopisů to pev- 14

15 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 15 né přesvědčení, tu nezlomnou víru v lepší budoucnost, kterou pociťoval sám. Bylo mu to zárukou, že lid československý ve svém celku odolá všem nepěkným svodům a toto vědomí mu bylo velikou vzpruhou, velkým povzbuzením v jeho práci... I u svého psacího stolku v Putney zůstal prezident všem poctivým Čechům a Slovákům tím, čím byl, dokud řídil osudy státu ze svého sídla na Hradčanech. Velkým demokratickým vůdcem, jemuž na slovo věřili, rádcem, jež je nikdy nezklamal a u něhož vždy hledali pomoc, když ji nemohli dosíci jinde. * 3. Dopis Edvarda Beneše bratru Vojtovi Milý Vojto.... Řeči po Praze a v kruzích pravých jsou ovšem divoké, pusté a sprosté, ale to byly vždycky, a tak vhodná příležitost jako nyní dosud vůbec nebyla. Tož nelze se divit. Přesto však je omyl se domnívat, že to u nás jistou míru překročí. Pokusy se děly, ale i vlivem bývalých stran, i vlivem zdravé české inteligence, a zejména silně cítěným odporem v lidu to bylo zaraženo... Moje stanovisko je vyčkat, pracovat pro stát jako celek a v každém případě aspoň ničím neublížit. Na všechny řeči doma mlčím a mlčet budu. Začnu brzo psát o celé věci paměti a napíši, jako ve svých Pamětech z války: všecko, co jsem dělal, říkal, psal, prohlašoval. A doložím to dokumenty. A budu žádat, aby totéž udělali ti druzí. A skončí to tak, jako to skončilo s pamětmi válečnými. Ukáže se ten nadlidský úkol, který jsem měl konat, sám, sám, sám. Nebylo lidí na výši - skoro nikde, nebylo stran, které by byly bývaly s to své úkoly zvládnout. A zrada třetích - v historii ojedinělá... Moje vina - jediná: zůstal jsem pevný, věrný tradicím národa, věrný danému slovu. Odmítl jsem zradit, lhát, podvádět; odmítl jsem být v ničemném a mravně zpustošeném světě ničemou... 15

16 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 16 ČLÁNKY prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc. Dějiny první republiky* Již v prvních větách svých Pamětí charakterizoval prezident Beneš základní rys období, ve kterém první republiky existovala a uvedl: Hned asi v letech začalo se v Evropě veliké vzrušující drama: boj o revizi versailleského míru. Byl to jeden z největších a nejdramatičtějších zápasů v politické historii Evropy. Skončil se novou velikou zničující tragédií - druhou světovou válkou. Tato charakteristika se vztahovala na Československo více než na kterýkoli jiný evropský stát. Současně však republika měla řadu pozoruhodných zvláštních rysů. Československo se již svým vznikem odlišovalo od ostatních států rodících se ve střední a východní Evropě v konečné fázi války. Jako jediné mělo politickou základnu i programovou ideu tvořícího se státu. 14. října 1918 byla v Paříži ustavena prozatímní československá vláda v čele s Masarykem jako prezidentem. Navázala diplomatické styky s dohodovými velmocemi a jmenovala své vyslance v Londýně, v Paříži, v Římě, ve Washingtonu a v Omsku. Jejím ideovým programem bylo Masarykovo Prohlášení nezávislosti československého národa - tzv. Washingtonská deklarace. Nový stát měl být republikou s rozsáhlými individuálními svobodami a sociálními reformami. To znamená, že Československo mělo ještě před koncem války atributy samostatného státu. Tím se také lišilo od ostatních rodících se nových států, které se teprve postupně konstituovaly až během mírové konference. Utvořením vlády se Československo zařadilo mezi vítězné dohodové státy, účastnilo se jednání mírové konference a spolupodepsalo mírové smlouvy. Na konferenci byly stanoveny hranice nového státu a v mírových smlouvách byla zakotvena existence poválečné Evropy i Československa. * Projev 10. října 2012 při prezentaci stejnojmenné publikace vydané v Knižnici SEB 2012, sv

17 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 17 Tento versailleský systém, jeho udržení a obrana, se stal základem celé československé politiky. Proto se také Československo od počátku významně angažovalo v činnosti Společnosti národů, která vnesla do mezinárodních vztahů 20. století kvalitativně nový, demokratický prvek: Na místě dosavadního suverénního rozhodování velmocí získaly členské státy Společnosti národů - velké i malé - právo podílet se na společných mezinárodních jednáních a právo řešit konflikty jednáním u kulatého stolu. Po úspěšném působení na mírové konferenci se československý ministr zahraničí Beneš prosadil mezi přední politiky Společnosti národů. Stal se hlavním autorem Protokolu o pokojném vyřizování mezinárodních sporů, který doplňoval a precizoval programový Pakt Společnosti národů. Tento tzv. Ženevský protokol vytvářel mechanizmy k zajištění míru a vzájemné spolupráce členských států Společnosti národů a k vybudování systému všeobecné - kolektivní - bezpečnosti. Stanovil podmínky mezinárodních jednání a především podmínky pro určení útočníka. Ministr Beneš jako generální zpravodaj představil Protokol 1. října 1924 na zasedání Společnosti národů. Protokol, který podepsalo na 40 států, se však neuskutečnil. Anglie, která byla od počátku skeptická k vytváření nových států střední a východní Evropy, protokol nepodepsala. Přijala nabídku jinou. Nabídku německého kancléře Gustava Stresemanna, která se vracela k předválečné velmocenské politice a žádala samostatné politické jednání čtyř velmocí - Anglie, Německa, Francie a Itálie. Takové jednání se uskutečnilo v říjnu 1925 na konferenci v Locarnu, která obnovila velmocenský status Německa. Tzv. Rýnským garančním paktem potvrdilo Německo své západní hranice, stanovené mírovou smlouvou, své nové hranice východní přešlo mlčením. Tím locarnská dohoda otvírala cestu k revizi především k německo - československých a německo - polských hranic. Současně narušovala základní demokratické principy mezinárodní politiky dané Paktem Společnosti národů. Československo rozsáhlou akcí ministra Beneše zmírnilo nepříznivý dopad jednání na republiku: 17

18 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 18 Zvláštními garančními smlouvami posílilo spolupráci s Polskem a s Fran-cií a tím vytvořilo jejich užší seskupení. Francie se současně zavázala poskytnout Československu v případě napadení bezodkladnou a účinnou podporu a pomoc - závazek, který se stal pro republiku tak aktuální v onom kritickém roce Československo aktivně přispělo i k tomu, že locarnská jednání byla dodatečně zapojena do sytému Společnosti národů. Pod předsednictvím ministra Beneše bylo pak Německo 16. října 1926 přijato do Společnosti národů. Tím formálně přejímalo její programové zásady i povinnosti. Locarnská konference byla předělem v evropském vývoji. Byla oslabena anglo-francouzská válečná spolupráce a přestalo platit rozdělení Evropy na vítězné a poražené státy. Německo se stalo opět významnou evropskou velmocí a pozice malých států střední a východní Evropy byly oslabeny. Německý ministr zahraničí Stresemann si o konferenci v Locarnu zaznamenal do svého deníku: Pánové Beneš a Skrzynski museli sedět v předpokoji, dokud jsme je nevpustili dovnitř. To byla situace států, které byly dosud vyzdviženy do výše protože byly služebníky jiných, kteří je nechali padnout v tom okamžiku, kdy věřily, že se mohou dorozumět s Německem. Ministr Beneš se po Locarnu se zvýšenou intenzitou věnoval upevnění spolupráce s dalšími středoevropskými státy. Na základě jeho návrhu byl v Ženevě 16. února 1933 podepsán tzv. Organizační pakt Malé dohody, který vytvářel z těchto států vyšší politickou jednotku. V čele stála Stálá rada, která koordinovala zahraniční politiku všech tří států. Hospodářská rada prohlubovala jejich spolupráci ekonomickou. Cílem Organizačního paktu Malé Dohody bylo vybudovat ve střední Evropě celek, který by odolal sílícímu tlaku vycházejícímu z Německa. Zásadním zlomem v evropské politice se pak stal rok 1933: Pod vedení Adolfa Hitlera odešlo Německo z odzbrojovací konference, vystoupilo ze Společnosti národů a začalo ji systematicky politicky rozkládat, jednak nabídkami dvojstranných paktů, jednak podporou, kterou poskytovalo nacistickým stranám v německých menšinách. V březnu 18

19 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka ohlásilo Německo oficiálně budování své armády. Bylo připraveno k agresi. Ministr Beneš dospěl již v létě 1932 k jednoznačnému konstatování, že tato německá politika povede k nové válce. A na podzim roku v protikladu k anglické politiky appeasementu - jednoznačně oznámil československým zastupitelským úřadům, že s tímto hitlerovským režimem není žádná dohoda možná. Československo proto také již v této době konalo intenzivní přípravy k obraně. Budovalo armádu, rozšiřovalo spolupráci s Malou i Balkánskou dohodou a upevňovalo vnitřní demokracii. Tento proces byl v prosinci 1935 završen volbou Edvarda Beneše prezidentem republiky. V mezinárodním měřítku pak Československo spolu s Francií usilovalo o rekonstrukci Společnosti národů, která se rozkládala jak odchodem Německa, tak i odchodem Japonska a Itálie.. Velmocí, která se v září 1934 stala - s podporou Francie a Československa - novým členem Společnosti národů, bylo sovětské Rusko. V březnu 1936 zahájilo Německo agresi obsazením Porýní, území, jehož nezávislost byla zajištěna mírovými smlouvami i smlouvou locarnskou. Spojenci Francie, Rusko a Československo, nabídli Francii vojenskou pomoc, kterou však Francie nepřijala a spokojila se s nic neřešící protestní nótou. Místo toho uzavřela dohodu s Anglií, kterou se přiblížila anglické politice appeasementu. Výsledek Porýnské krize byl pro celý další vývoj katastrofální. Byla počátkem agónie poválečné Evropy. A bylo to především Československo, proti kterému směřoval hlavní německý nápor. První vlnu útoku na republiku zahájil v říjnu 1937 Konrad Henlein na sjezdu sudetoněmecké strany v Teplicích. Požadoval změnu československé vnitřní i zahraniční politiky republiky. Ohlásil, že hodina osvobození sudetských Němců se přiblížila a že Německo zakročí na jejich obranu. V řadě německých měst došlo k protistátním demonstracím a pokusům o puč. A Henlein zaslal Hitlerovi do Berlína dopis, ve kterém psal: V srdci netoužím po ničem tak horoucně, 19

20 texty SEB-26:texty SEB-22.qxd :40 Stránka 20 jako po vtělení nejen sudetoněmeckých zemí, ale i celých Čech, Moravy a Slezska do německé říše. Československo však Henleinovu akci rychle odrazilo. Anglie a Francii se však domnívaly, že by se z tohoto konfliktu mohlo vyvinout širší ozbrojené střetnutí. Proto přijel v listopadu Chamberlainův mluvčí lord Halifax za Hitlerem k tajnému jednání do Berchtesgadenu. Na programu byla otázka střední Evropy a mírových smluv. Halifax tlumočil Hitlerovi stanovisko anglické vlády, že je nezbytná korekce versailleského systému v této oblasti, zároveň však žádal aby se změny udály pokojnou cestou. Tím byl Hitlerovi v podstatě otevřen prostor k útoku na střední Evropu. V březnu 1938 obsadil Hitler během několika hodin zfašizované Rakousko a zahájil přípravy k druhé vlně útoku na Československo. V dubnu vyhlásil - po poradě s Hitlerem - Henlein v Karlových Varech osmibodový seznam požadavků na československou vládu. Sudetští Němci žádali dalekosáhlou autonomii a vytvoření uzavřeného území s rozsáhlou samosprávou. Dále požadovali odčinění bezpráví spáchaného na sudetském Němectvu od roku 1918 a náhradu škod vzniklých mu tímto bezprávím. Posledním bodem se stal požadavek na úplnou svobodu přiznání se k německému národu a německému světovému názoru - tj. k nacismu. Nedlouho poté se německá vojska začala stahovat k československým hranicím. Československo mobilizovalo. Základní linií Benešovy obranné politiky bylo znemožnit Hitlerovi zmocnit se republiky rychlým vojenským obsazením jako se to stalo s Rakouskem. Proto od počátku mezinárodně informoval o situaci republiky a učinil z obrany Československa mezinárodní problém. O pohybech německých vojsk informoval Anglii, Francii a Rusko a Německo požádal o informace o důvodech pohybu jeho vojsk. Benešův mezinárodní postup vyvolal prudkou reakci Hitlera. Se zdůrazňováním německé mírové politiky označil Československé údaje o pohybech německých vojsk za lživé a německý tisk v ostré kampani obviňoval Československo z teroristického násilí na sudetských Němcích 20