LŽIČKA V ŠUPLÍKU. Občasník pro literárně-kulturní degustátory LŽIČKA 1/2012. v š Uplíku

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "LŽIČKA V ŠUPLÍKU. Občasník pro literárně-kulturní degustátory LŽIČKA 1/2012. v š Uplíku"

Transkript

1 l0 LŽIČKA v š Uplíku LŽIČKA V ŠUPLÍKU 1/2012 Občasník pro literárně-kulturní degustátory reportáž magdalena adelaida rausová nechat drsnět~poezie kateřina zwyrtková tereza šimůnková alírezá kermání ema nuelová jan spěváček~recenze kletbou se prokrákat krooa krooa lingvistické peklo zneuznaný genius imagus film k (ne)přežití the 2012: ultimate survivor guide jak stvořit legendu antonín huvar~rozhovory jan spěváček kamil včelák z oranžové země o nizozemsku a nizozemcích~próza kamila harmanová jitka maixnerová marek hajžman radka cifrová john s. co~příloha libor kopecký

2 o l U obsah reportáž z batohu magdalena adelaida rausová nechat drsnět 3 na světlo světa zveršovaná věta kateřina zwyrtková v zábalu ze skla 4 tereza šimůnková prorazit ohryzek 6 alírezá kermání básník cestující s větrem 9 ema nuelová v bludných trojúhelnících 11 jan spěváček v nesmírném vesmíru 19 etudy z kredence kletbou se prokrákat (recenze na básnickou sbírku krooa krooa) 14 na čaji s jan spěváček poezie je nezvaná konkubína 16 na kávě s kamil včelák znova se nadechnout 22 z oranžové země o nizozemsku a nizozemcích věcně i nevěcně viděno mýma očima 25 lžička filmofilka film k (ne)přežití (recenze na film the 2012: ultimate survivor guide) 28 zjevení z jeviště jak stvořit legendu (recenze na divadelní představení antonín huvar) 30 divnodění eva johnová zjevení 32 je to prozaické, přátelé kamila harmanová začátek kruhu 33 jitka maixnerová ranní obřad 35 radek hajžman pan dirigent 37 radka cifrová dalajláma a jeho opice 40 john s. co variace na evžena 42 drozdí zpěvy lingvistické peklo (recenze na knihu Zneuznaný génius Imagus) 44 lžičkultura (pozvánka na lžičkoplesání) 46 o l U editorial vyznat se ve světě v polovině ledna, kdy toto číslo lžičky bylo tak v čtvrtém měsíci prenatálního vývoje, vydala se část redakce se svými mužskými protějšky na výlet. naši muži, spojení společnými vzpomínkami na skautské tábory, nás zavedli na své první tábořiště a vyprávěli staré historky. co si nepamatoval jeden, připomněl druhý, a co v nepaměti odplynulo oběma, to si domysleli. v našich myslích se tak vytvořil zvláštní útržkovitý obraz příběhů, které se mohly, ale taky nemusely stát. tak jako se paměti hlavních postav ecova pražského hřbitova doplňují a v čtenářově mysli kompilují neexistující obraz skutečnosti. co je skutečnost a co jen představa? je naše paměť vodítkem pro určení reality? možná proto tak usilovně píšeme, zachycujeme, formulujeme. aby nám skutečnost pod rukama nepaměti neprotékala. vyznat se ve světě, v tom, co se stalo a co je jen náš pocit, v tom, co je realita a co se jako realita tváří. na vlastní paměť se spolehnout tak úplně nemůžeme, a tak hledáme záchytné body jinde. v písmenech, slovech. protože co je psáno, to je dáno. chtělo by se tomu věřit, abychom si to bytí ve velkém globalizovaném světě trochu usnadnili. najít pevné body, nezaměnitelná jádra věcí, kolem kterých se můžeme bez obav z (sebe)klamu pohybovat. kterým můžeme bezmezně věřit. plni jakéhosi podivného optimismu nepřestáváme sbírat všemožné útržky informací ( ), které se dojemně snaží dodat světu zdání smyslu a řádu, přestože moc dobře víme, i když bychom tak rádi věřili opaku, že naše usilování je smutně odsouzeno k nezdaru. píše alberto manguel v knize knihovna v noci. bylo by to příliš snadné, moct se na něco skutečně spolehnout. odnepaměti se slova lžou a kradou. a kdo krade, ten může i zabít! přemýšlet je třeba až do naprostého zemdlení. co je psáno, není dáno. nám je dáno zkoumat, hledat a odhalovat. není jistý, co je jistý. v tomto čísle se mimo jiné (ne)dozvíte, proč básníci bez ohledu na svůj původ, podstatu a úspěch potřebují dýchat, jaké i se píše ve slově zloděj, jak nepostradatelný je facebook, proč se s deštníkem nedá jezdit na kole, co je to nizozemismus a zenhudbismus. přeji vám příjemné a bystré čtení! světlana kopřivová příborník redakce doporučuje 48 příloha obrazy libora kopeckého editorial 1

3 dopis čtenáře Milá redakce, nechat drsnět 2dopis čtenáře protože jsem nesnášel literaturu a všechno s ní spojené, nedostal jsem se nikdy dříve k vašemu občasníku. Všechno se to ale změnilo v jednom dni. Pamatuju si ho zcela přesně. Bylo to někdy před nedávnem a někdy k večeru a na facebooku. Té úžasné sociální síti s lidskou tváří, díky které se člověk každý den dozvídá nepřeberné množství zajímavých informací. Zrovna se na zdi objevil status od kamarádky, že by si dala tousty. Protože ale prý nemá toustový chleba, bude muset použít veku. Můj další kamarád zase sdílel vtip, který mě poprvé rozesmál už před dvaceti lety. No prostě pohádka. Co ti budu, milá redakce, povídat. Užíval jsem si to, udělal tousty a s plnou pusou se smál zmíněnému vtipu. Najednou mi ale zazvonil mobil. Volala má telefonní společnost a nabízela mi lepší tarif. Hovor jsem ukončil s tím, že mě to zas tak moc nezajímá, i když mě to zajímalo. Do hlavy mi drze vnikla myšlenka, že něco není v pořádku, že se něco děje. Ale co se děje? Tarif? Lepší? Proč? Ještě před rokem byl v pořádku a teď už ne? Co to je? Tomu nerozumím. Jak mi mohli nabízet lepší tarif, když ten můj byl dobrý. Nebo jsem si to aspoň myslel. Žijeme snad ve lži? Jsme snad jen loutky? To byly otázky, které se mi rozletěly hlavou a navrtávaly můj dosavadní klid. Byl jsem tak znechucený tím životem, kde se mění tarify jak ponožky, že jsem vypnul facebook a přešel na google. V té nejistotě a rozčarování mě ale nenapadlo nic, co bych si mohl vyhledat. Zadával jsem tak slova, která byla kolem mě. Nejprve jsem napsal do vyhledávače slovo židle a stůl a toust ale nic. Žádný nalezený odkaz mi znovu klid nedal. A pak se to stalo. Míchám si kávu a jen tak bez naděje, že se něco změní, napíšu do vyhledávače lžička. Na oči mi zaútočila titulní stránka občasníku Lžička v šuplíku, navíc se vzrušujícím názvem ProstěŽena. Zastavil se mi dech a rozbušilo srdce. Nejde snad ani popsat to, co se ve mně dělo, když jsem začal Lžičkou virtuálně listovat. Přepadl mě záchvat neurčité touhy, v žilách proudila slova, která se okysličovala metaforou. Srdce nestíhalo a plíce se draly ven z těla. Jako by se svět zastavil a všechna moře a lidé nakoukli do mého duševního příbytku. Zažil jsem absolutní štěstí. Tak to je asi všechno. Díky vám vím, že literatura není zbytečná a že všechno není zlato, co se třpytí. Jo a ten tarif jsem si nakonec změnil. Mám díky tomu mnohem levnější volání a jedna sms mě vyjde asi na padesátník. A to je fér! Váš čtenář PS: I rozhovory byly dobrý. Jan Zezulka Magdalena adelaida Rausová dlející jedenáct měsíců jako dobrovolník v Kišiněvě. Poté by se asi měla vrátit do Olomouce a dodělat školu. Zuby si čistí aspoň deset minut. Doufá, že ji někdo naučí, jak to sfouknout rychlejc. Na tomhle městě vlastně není vůbec nic pěknýho. A do celé téhle jejich proschlé země se jen těžko zamilujete na první pohled. Taky proto mě vyděsilo, když sem si během jedné cesty z práce, po třech měsících mého dobrovolnictví, hledíc z okna hrkajícího autobusu na západ slunce, uvědomila: A do prdele, vždyť já to tu začínám mít ráda Měla sem tím na mysli lidi, to, jak tu žijou, jazyk, kterým se s nima snažím mluvit, a to, co tyhle věci drží pohromadě ducha této země. Země, kterou by lidi neměli mít rádi, asi není vhodným místem pro život. Jinak by čtvrtina jejích obyvatel neodcházela pracovat do ciziny Pro mě se tu práce našla, ale není divu, když mě za ni nikdo neplatí. Mí klienti na Západ neutíkají jsou tam odváženi. Také není divu zde není žádný zákon na ochranu jejich životů. Těch dvě stě obyvatel našeho útulku nemá žádná práva stejně jako tisíce jejich bratrů a sester žijících (z lidského pohledu) bezdomovecky v krajině, kde je kdokoli může jakkoli zabíjet a nebát se trestu. Bez německé spolupráce by tady nebyl ani žádný útulek. Po přejetí hranic vracejíce se z vánočního pobytu v českých končinách moje tělo jasně identifikovalo, že sme na místě jeho spodní část bytostně vnímala děravou silnici a oči zaznamenaly první psí mrtvoly ležící na krajnicích. A moje srdce znovu začalo rozpoznávat krásu místní mužské populace. Ač mi v českém prostředí imponují mladí muži Aragornova vzhledu, po přistěhování se do téhle země sem pomalu začala propadat kouzlu místních holobrádků s čímsi vábivě strašidelným někde mezi vždy uhrančivýma očima a zlým obočím. Co se týče těch zlých vzhledů vůbec tu člověk může mít pocit, že našel ono místo, kde končí všechna sranda. Obličeje lidí v prostředcích hromadné dopravy vypadají sice stejně zde i v České republice, přesto sem se sem vracela plna rozjařeného optimismu odhodlaná se na všechny usmívat. Po několika sekundách po vystoupení z autobusu mi však úsměv zvadl na tváři. Něco drsného, co vzlíná z každodenních životů lidí, jež jsou vždy směsí prožitého, prožívaného a očekávaného, plní místní vzduch, který chtě nechtě dýchám i já. A co je na tom všem krásnýho? Krásný je, když zapomenete, že dnes je ten den, kdy se slaví předvečer Nového roku podle starého kalendáře a na chodbě před bytem vás zastaví soused s kamarádem a praví, že vás nepustí dál, když si s nimi nepřipijete domácím višňovým likérem. Pak si vzpomenete, že máte doma ještě lahvinku slivovice a se sousedy strávíte několik příjemně propitých hodin. Krásný je, když se v práci prostře veterinární stůl, na němž se octne všechno jídlo, které kdekdo najde, a víno, s kterým se kolegové přišli pochlubit (protože tady víno dělá prostě každý), a koná se polední pauza s hostinou za doprovodu neutuchajícího štěkotu našich svěřenců. Krásný je, že když si chcete pořídit psa, stačí vyjít na ulici, rozhlédnout se kolem, toho nejhezčího si přilákat, od té chvíle tvrdit, že je váš, a všechno je v pořádku. Krásný je, že sem se sem po Vánocích vracela s těšením jako do svého užtakydomova. Teď zbývá jen cele se přepnout do temného východního módu a nechat se drsnět reportáž z batohu magdalena adelaida rausová 3

4 Kateřina ZwyrtKová v zábalu ze skla v únoru roku 2011 mi pod záštitou Trutnovského literárního klubu vyšla sbírka básní V objetí s bouřkou. Přes zažitý názor, že básníkovi jde nejlépe psát v depresi, se poslední dobou má produkce básní snížila, takže další knihu můžou nedočkaví čtenáři s napětím očekávat nejspíš za několik let. Poslední čtyři roky jsem Žižkovačka, ráda fotím a miluju zvířata. A český jazyk, of course. Prolog -chci být tak sama že pro mě slovo sám bude definicí lásky- 21:30 Na knotu pod sklem hoří čepel svíce, zmuchlaný večer liška v tlamce nese. Zahřmělo. Spíš jak hraní na poklice. Dvojznačné ticho sedlo do tmy křesel. V zornici okna bleskla vlasatice, váhavý otisk mlžné něhy bledne tak jako slova ztichlá před polednem. Vychladlý pokoj, 21:30. opadávat Poryvy Sedím tam kde zbývá jenom ráno a hrnek odvčera Ta chvíle hodná zapomnění se přesto vryla pod kůži vítr list ve strom neproměnil v zábalu ze skla ona snad si to dneska zasloužím na světlo světa zveršovaná věta ale teď už nevadí že prší kapky tiše cinkají a první mraky letí vysoko kolem boků mi proudí jako řeka ramena svírá svými okraji ona tak měkká nenápadně stéká voní po čaji po jejích stéblech ránem prodrkotám není to zimou je to jiné chvění trne mi v zubech bere dech mým notám kondenzuje v očích pod rukama pění ona je sama a není osamělá jen zkouší plynout šumět s oblaky přimyká k hladinám s rozedněním bělá tak marně v mé dlani skrývá rozpaky Pavučina Vítr dnes chutná po bezových květech, u stěny pavouk spřádá jemné plány. Kreslí své pasti ještě slovo k větě něžná jsou vlákna slova neporaní. Roztrhat mandalu smrti pro motýly, zamávat rukama, jako bys směl létat, zeptej se svého stínu, rozumí-li nepřestaň v noci pátrat po kometách. drobný list neví při svém letu o hlíně, v níž se zaboří mrholí v jednom z jiných světů a Měsíc pluje po moři kateřina zwyrtková 4 5

5 tereza ŠimůnKová prorazit ohryzek 24. srpna 1979 v Praze. Novinářka (od října 2011 časopis Kraus, stálá spolupráce se Salonem Práva a s ČiliChilli). Vydala jednu básnickou sbírku (Zmijí žena), doufá, že jí přiklepnou grant na druhou (Moje Polednice, ukázky níž). Jestli ne, vydá to stejně. Pořád něco píše. Když je toho moc, sbalí se a vypadne. Žádné stopy Hlavně nenechávejte žádné stopy na mém těle otisky zubů podlitiny tekutiny těhotenství hlavně nenechávejte žádné stopy na mém těle ještě je co napravovat v barech se ženatými muži do pěti do ran vtíráme z masitých sklenic tekutiny masem si obkládáme obličeje přetahujeme si igelitové pytle přes obličeje když beze stop tak bez zábran vlajky Až upečeš ženu bude jako já mizejí mi rýmy mezi slinama za hrdlo jako za stěžeň jsem dcera přístavů! a ve všech přístavech a ve všech kajutách rozkoušu všecky krysy vyvěsím vlajky všem co neutekli za nohy jako za kameny ty se mnou zůstaneš za ruku jako za kotvu za dno jsem zahrabala andělice za příď a za dno a za kamení dnes v noci naženeme moři sliny vlkodlak žena na světlo světa zveršovaná věta Fena Princezna Upaluju pryč a snad ne ještě včas lednový záhy pálí do tlapek lapnuls mě za krk do čelistí já tebe za ocas klíny do mezisvětů pudů vyčůrávám do závěje že se chci tisknout na zem zmáčeným a rozpáleným břichem slízávat tvůj pot ze sněhu Nejdelší noc roku napsat báseň jako od Erbena jít spát vedle kuchyňského nože směješ se kladeš mi ruku na bok jak na milé poplašené zvíře tobě se to řekne v tobě nikdy žádný nebydlelo jsi živočichuprostý živočichuvzdorný ale mě děsí moje pohyby v nejdelší noci roku smýkání z postele do chodby z chodby dom ů tereza šimůnková 6 7

6 nic dlužna Nožem do pochvy jazykem do krku pěstí po hubě nejsi zrovna něžný do prstenu prst a prstem zčeřit oko taháš mě jak fenu od jedné popelnice romantiky k druhé alírezá KermánÍ básník cestující s větrem nikdy nestál o to, aby jeho poezie vycházela v Íránu. V Íránu se totiž všechny knihy cenzurují, básnické sbírky nevyjímaje. Alírezá Kermání je ale přesvědčen, že se z básníkovy závěrečné úpravy básně rodí poezie jako nové živé stvoření. Nikdo nemá právo básníkovi nakazovat, že se mu nezdá barva očí jeho dítěte! Kromě poezie se Alírezá Kermání věnoval téměř třicet let novinařině. Před emigrací z Íránu pracoval jako redaktor časopisu Náme. Novinařina byla jeho prací, poezie láskou. Ačkoli nechtěl vydávat básně knižně, jeho poezie vycházela do roku 2000 v nejvýznamnějších básnických časopisech v Íránu. Alírezá Kermání rovněž přednášel své básně na mnoha soukromých a veřejných čteních poezie společně s takovými osobnostmi, jako byla básnířka Símín Behbaháníová nebo básník Sajjed Alí Sálehí. Roku 2007 emigroval z Íránu do Tádžikistánu, kde taktéž vycházely jeho básně. Nyní žije již třetím rokem v České republice přátelé zde přeložili několik jeho básní do češtiny. V Praze a Brně se Alírezá účastnil již pěti Dnů poezie s předčítáním svých básní v perštině i češtině. Básně z perštiny přeložila věra vojtíšková. Zlatý kolovrat Na chodníku capily se hloučky slepých dětí maskovaly svoji slepotu a chichotaly se chichotaly se když mi hadrem zavazovaly oči z kýblu budou při úklidu crčet samé oči z pochvy nůž a z písku hlavu na psa jsem zavolala rasa nejsem ti nic dlužna هار نشور ای کیرات نیا تسا بش زور ای تفر مهاوخ هار!نک نشور ملد رد یغارچ na světlo světa zveršovaná věta sesbírám oči do dvou ženských hrstí hrsti ženských očí hrsti koleček na očičkách frčím dospělostí ze všech křivých slov zbudou mléčné zuby ze psa jménem dítě vyplazený jazyk spirála Jsem zpátky v osudu vdechnutá pecka šnečí a račí být v sobě se přečkat anebo nasadit jehlici na hrdlo prorazit ohryzek vylítnout ze sebe ještě že spoleh je na reflex dávicí cesta Je to noc či den? Tma anebo světlo? Posviť mému srdci a já najdu cestu. tereza šimůnková alírezá kermání 8 9

7 رادید ema nuelová v bludných trojúhelnících poezii po lžičkách večeří mezi hromadami knih a dělá všechno pro to, aby se jí sny neztratily. na klíně má kocoura a pod nohama dva psy. ráda si (t)rilkuje, hledá zamlčená místa v těle a svůj obraz v šálku čaje. občas má pocit, že v ní žijí tři duše. گنر و بآ شوخ وب شوخ تدوخ لثم تسرد اج نیمه راذگب ار اه لگ.درس یاه کاخ نیمه یور تسین یلدنص اج نیا وت نتسشن یارب ییاریذپ یارب یزیم ای.اه لگ نیا یارب ینادلگ ای مدوب هتفگ تسه تصرف هشیمه ییادج یارب اما نتشاد تسود یارب.دوش یم رید یهاگ ~~~~~~ klíč bývá na konci knihy nezapomeň se pro něj vrátit až ho budeš držet ~~~~~~ nyní sama v sobě v krvi i tkáni bolavá s mízou mokem páteřním a hlínou mezi kostmi rozprostřenou ~~~~~~ i lidský prostor může mít několik dimenzí vzájemně propojených mandal které se malují od středu stačí najít záchytné reflexní body na svém těle setkání Plné barev a života, voňavé. Přesně jako Ty. Polož ty květiny sem, rovnou na tu studenou zemi. sama v sobě keřem i květinou prachem i vodou uhnětena v jedno celá uzamčená ~~~~~~ v první šedině odráží se měsíc listopad na světlo světa zveršovaná věta Není tu židle, aby ses mohla posadit, ani stůl na pohoštění, ani váza pro ty květy. Říkal jsem, na rozchod je vždycky času dost, na to mít rád, bývá ale někdy pozdě. ~~~~~~ v lesích v lidských stopách klíčící stromy. tehdy krajina bolí. alírezá kermání ema nuelová 10 11

8 ~~~~~~ ~~~~~~ večer ~~~~~~ podzimní odpoledne v neživém světě za oknem snivě povykuje hejno ptáků. když si obleču triko naruby v zrcadle se neotočí zpět naprosto osvětleno hořící lesy mráz spaluje poslední říjnovou záři. ~~~~~~ odraz ráje je vždy převrácený jako náš sebeobraz ~~~~~~ někdy člověk stoupá na rozhlednu jen aby pak nahoře uviděl mlhu a obrátil se zpět k točitému schodišti ~~~~~~ hranice tohoto světa ~ hořící letokruh dovnitř pařezů ryjeme si cesty ~~~~~~ po dešti ze zmrzlé rozhledny ~~~~~~ v cestách a nebývá zle. jen po dešti moře mlhy nad smutnou horou. střep rosenthalu. slza za krajinu, co (sama) oněměla. ~~~~~~ na světlo světa zveršovaná věta ~~~~~~ skulinou ráje proletěl čáp do světla ať se rodí do našich srdečních ghett ještě jsme tu a pak tu možná nejsme přes povrch smrt a v koutku pod nánosem prachu pláčeme tiše jarem. jsme tu. ~~~~~~ věříme knihám víc než lidem věříme slovům víc než dotyku ~~~~~~ a možná taky chodíme v bludných trojúhelnících ema nuelová

9 etudy z kredence radek fridrich krooa krooa Kletbou se prokrákat R e RecensoRed Radek FRidRich (1968) je básník, publicista a překladatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (obory český jazyk a literatura a německý jazyk), na které v současnosti působí. Narodil se a žije v Děčíně. Jeho mytologické zpracovávání severočeské krajiny se datuje od sbírky V zahradě Bredovských (1999). Vloni na podzim zaokrouhlil počet svých vydaných sbírek na deset v roce 2011 v Hostu vyšla sbírka Krooa krooa. vidím. Hnědou a zelenou. slyším. Šepot, krákání, ozvěnu. Hmatám. Pískovec, jehličí, hlínu. Cítím. mrazivý vzduch, smrad zdechliny. Chutnám. Krev, maso a prázdnotu. Šestý smysl. Pohyb krajinou. Ono to Děčínsko má zkrátka něco do sebe. Po básnířce Anice Jenski v minulém čísle to znovu bezděčně táhne týmž směrem. Tentokrát k Radku Fridrichovi a jeho krkavčímu krooa krooa. Přestože hostovská sbírka není Fridrichovou nejnovější (v listopadu pokřtil své česko-německé Nebožky / Selige vydané opavským nakladatelstvím Perplex), jsem z ní natolik perplex, že o ní musím psát. Usadila jsem se v očnicových obloucích Koňské hlavy, jak píše se na první straně. Pohodlně. To jsem ale ještě netušila, jaké divosti a nepohodlnosti se dočkám. Na pohodlné čtení to není, tady se musí do mrazu, do lesa, do houští, do kamení. Do krajiny. Nemáte-li po ruce tu Fridrichovu, severočeskou krajinu s pískovcovými skalami, pak alespoň takovou, kde je mezi větvemi stromů skrytá tajemná dravost a touha po životě. Oranžovo-bílé provedení obálky s Fridrichovými kresbami skal, které mohou být zároveň podivnou mapou spojnic a zdůraznění, je možná pro začátek trochu zavádějící. Hnědozelená by asi tolik netáhla oči. Jsou to ale právě hnědá a zelená, které v atmosféře sbírky převládají. Skály a les. To je prostředí, odkud pocházejí a v kterém se pohybují podivné divé postavy Fridrichových textů. Alchymie krajiny s nelítostnými lyrickými subjekty, píše se na přebalu. I tam jsou lyrické subjekty v uvozovkách, pro jakousi nepatřičnost. Většinou sbírka básní skutečně nemívá postavy tady je ale myslím postava, nebo možná spíš bytost, tvor namístě. Představuji si tedy ty bytosti, které jako by celé vzešly z lesa, s jehličím ve vlasech, s prsty od smůly, s divým výrazem v zarostlé tváři, s jejich trhavými pohyby, skřeky a touhami. Zůstaň zapuštěný do mého těla / se všemi brčálovými mechy, / hranatými kameny a /trčícími pahýly / ztrouchnivělých stromů. Běhají po skalách nebo se plíží křovinami. Vzezřením a původem lesní, podstatou ale lidské, protože cítí. A odněkud z lesa, ze země jako by pocházela i tajemná slova, která vytvářejí onu specifickou fridrichovskou mytologii a jejichž význam někdy spíš tušíme, cítíme, než víme. Slova vyhrabaná zpod listí. Vrápenec je vyděšený, strach proutěný, kopýtka temně klapou, slunce karmínově krhavé. Už tak dost přesná, zaostřená slova ještě vybroušena: Jsi dnes lebníkovitá / s vtroušenými žilkami uvnitř. // Hladím tvá zrnka / mosazně žlutá. // Ty moje, / křemenná jalovino // zakletá močovinou. Občas básněmi probleskne německý přívěšek, ale není to ani tolik makarónština, jako spíš jen jiný kód, natolik spojený s pohraniční krajinou, že je víc než přirozené jej použít. Kříže musí být kreutzy. A Pechfrau nemůže být smolná 14 Když Bůh dělal čas, c e n s Lžička v šuplíku o R e d žena. Nápis na krojcu je prostě německy: Die Liebe ist unsterblich / wie die Seele. Není v tom nadbytečnost a funguje to. Jazyk je tu taky tvorem mýtotvorem. Sbírku tvoří promluvy postav, probíhá tu komunikace křížem krážem knihou, spojnice, vyznání, nadávky a krákání. A vedle toho jsou tu básně, které vytvářejí postavám prostředí a atmosféru. Emocionální projevy a až faktické, strohé zápisy vzkazy Vlašského Daniela nebo nápisy na krojcech: Poblíž Janova obsahuje ruda mnoho zlata a čistého stříbra, jsou tu šedá zrna v jednom kameni, i na straně Labe leží mnoho zrn a nahoře, nedaleko na hřebeni je veliká louže, tou se táhne zlatá žíla, voda odtud padá do hlubokého údolí. I ty v sobě ale nesou silný náboj, jsou dalším mýtotvorným prvkem. Děje se to vše zdánlivě bezděčně, přesto je jasné, že spletitost a provázanost slov a postav jsou velmi promyšlené. Spojení alchymie krajiny, použité v anotaci na obálce, to vystihuje přesně. Alchymie česko-německého pohraničí, kterému my ve v-nitro-zemí možná nikdy nebudeme moci plně porozumět, jakkoli (a tím spíš) nás tento prostor fascinuje. Alchymie krajiny propletená s alchymií mezi-bytostných vztahů. Vlašský Daniel je jediná postava, u níž nepochybujeme o lidském původu. Je ale člověkem mystickým, znajícím tajemství krajiny, a částečně také strůjcem prokletí ostatních postav. Chrastava, smolnatá žena / s černým obličejem // v zubech písek / kolem rtů hlínu / slaměné zdrchané vlasy/ do žhnoucích kočičích očí, Danielem svedená. Danieli, Danku, / vlašsky prokletý. // Danieli, vánku, / snědý, falešný. // Tvé úzké líce, / ať nikdy více // nespatřím. Klatzek, jeho syn. Jsem Klatzek, / Chrastava je má/ bláznivá matka. // Jsem Klatzek, / zplodil mě Daniel / jako spratka. Postavy v sobě nesou jakési vrozené neštěstí, děděnou tragičnost. Kletbu. Ani přes všechny smírčí kříže v krajině nemůže žádná z postav nikdy dojít smíření. Klatzek, plod kletby, temna mezi Chrastavou a Danielem, zatížený stíny obou, nemůže být nikdy šťastný. Má v sobě tolik smutku a vzteku a přitom prudké touhy po bytí: A ještě tu jsem, ještě tu jsem! Běhá po skalách, skoro jako by létal, a huláká svoje krooa krooa. Zvuk, neustále přítomný v ozvěně skal, kterým hledá svou Laňku, kterým ona stvrzuje své spříznění, srozumění. Jako by říkala ano, mám taky osud krkavčí, ano, jsem taky zakletá, i do mě krkavec zaťal svůj dráp. Krooa krooa! Ale k tobě, jakkoli vábena, jaksi nemohu. Vrátím-li se do třetice k textu na přebalu sbírky, najdu ještě jedno důležité slovo. Nelítostnost. Ano, postavy jsou svým způsobem nelítostné, jejich tvrdé chování k sobě navzájem i k sobě samotným to dotvrzuje. Jejich divost, dravost a zvířeckost jsou kruté a nelítostné. Bytosti nikoli hodné, ale lítosti hodné. Hodné soucitu nad jejich údělem. Radek Fridrich tedy přenáší příběhy, dotváří mýtus. Zpřítomňuje svoji krajinu, a tím i sebe. A dělá to promyšleně, cíleně. Mýtus zůstává mýtem, příběhy mají svou sílu právě jen tehdy, když je vyprávějí podivní lesní tvorové, kteří si mohou dovolit vykřikovat své krooa krooa ze skály, já, který tě krutě miloval ( ) zaslzeným křídlem tě znovu pohladím, aniž by to působilo pateticky. Věřím jim jejich nešťastnou touhu po štěstí, snahu prokrákat se kletbou. Pokus popsat Fridrichovu skalnatou mytologii se mi zdá právě takový jako krooa krooa ve skalách. Jen ozvěna. Otřít se tváří o skálu, lesem se prodrat, zubama přitom skřípat. Společné je ale jedno: Fridrich musí, Klatzek musí a já musím taky. A tak má být. Myslím na havrana, který chodil za Hanou Andronikovou, když zjistila, že má rakovinu. Poslechla ho a jela se léčit do brazilského pralesa. Potom prošla chemoterapií a uzdravila se. Přesto se před Vánoci připojila k těm podivným odchodům. Ráda bych tento text věnovala její památce. krooa krooa udělal ho dost. irské přísloví světlana kopřivová 15

10 na čaji s jan spěváček: poezie je nezvaná konkubína rozhovor s básníkem janem spěváčkem, kterého olomoučtí možná pamatují barevného, vlajícího, usměvavého. nepřehlédnutelného. on však sám doufá, že nikoli, a pokud ano, pak nepříliš konkrétně. s janem spěváčkem si povídala světlana KoPřivová foto michal orság darinky: nežárlím. pač vím, že tam jsem zčásti i já. mňau. tolik má žena. vrrr. a jiná konkubína mi asi ani neprojde. S: takže žena kočičí. byla to ona, kdo tě přemístil do prahy po tvých toulkách olomoucí a brnem a kdo ví, čím ještě? J: je to tak, půl ženy půl kočky; oběma půlkama mě udomácnila. ale domov bude jinde, tady jsme jen na návštěvě. pro koťata není v praze dobré klima ani moc zákoutí vymletých klidem. S: takže až se upražíte, půjdete žít do žďárských vrchů? J: až vydechnem a budem se chtít nadechnout, pak poletíme domů. ve vrších mezi perníčkama a čtyřma palicema spíš tak hledat pidimužíčky. jinak město. prostorný, vzdušný byt. to půjde. a stejně být hodně venku. S: město. a které? kdybys měl porovnat olomouc, brno, prahu? kdysi jsi říkal, že olomouc ti připadá harmonická, prostorově ses v ní cítil dobře. naproti tomu brno drásavé a rozhárané. a praha? Není lepší investice pro kteroukoli společnost J: to jsem říkal. olomouc je sakrální. jeptiška, kominík, student, mnich. Bůh. brno je nekonečné. a praha je pro spoustu lidí konečná; mentálně bych tu umřel. nadechnout se a jít. včas. S: projevuje se to, kde žiješ, nějakým způsobem v tom, jak a o čem píšeš? J: místo, v němž žiju, ovlivňuje kvalitu a intenzitu návštěv oné nezvané konkubíny. ale myslím, že pochopíš, že pro kadlub básně nemusí být celonočně probíjející čas s konkubínou přímo úměrný jeho pevnosti. nemusí. kolikrát když dlouho nejde vyloupne se báseň z toho čekání. jak kdy. není v tom systém. leda požehnání. S: nemusí, to se ví. kdyby v tom byl systém, mohly by se sbírky básní dělat u pásu. ostatně, kdy vyjde ta tvoje? J: ta moje vyjde od pásu asi v únoru, až tomáš čada z h_aluze dodrbe školu státnice, nebo co. chudák bohemista. S: jojo, chudáci bohemisti. ale ty jsi nedělal bohemistiku, nebo jo? J: češtinu na pdf úpé, je v tom něco bohemistiky. ale, víš, znám lidi, kteří nikdy nestudovali češtinu a maj víc načteno než já. jazyk je celoživotní proces. zušlechťování sebe sama. modlitba. S: jasně. já se ptala spíš proto, jestli se cítíš tím studiem nějak poznamenaný. J: spíš ne. potkal jsem pár lidí. citlivých od přirození. na rozbití křehkých. všímali si Slova. a slov. dost jich bylo. školou jsem prošel. dobrá i na to, abych potkal lidi mimo ni. pročež byla nezapomenutelná. S: člověk někdy potřebuje středobod právě k tomu, aby se kolem něj mohl otáčet a nebýt v něm. a co tvoje slovení v heleně v krabici? (studentský časopis up, pozn. red.) pamatuju tvoje veselé texty, třeba reakci na tvoji možnou homosexualitu: jsem sexuál a jsem na to hrdý. a vyzývám všechny ostatní než dávat mléko do miminek. W. Churchill sexuály, aby to dávali patřičně najevo! J: tohle si pamatuješ? (smích) to byla rubrika café helena, kterou jsme psali s orságem. a je pravda, že sexuálem jsem stále, narodil jsem se tak. ale jak se přitom ukájím, to už si nechám pro sebe. vůbec se stalo standardní otázkou ptát se, jak je kdo orientovaný. je to jedno. a je nevkusné a povrchní se na to ptát. S: tak se přeorientujeme jinam, od ožehavých témat na pevnou půdu pod nohama psal jsi anebo píšeš ještě někam jinam? J: píšu nepravidelně, spíše omylem. někdy i z pocitu viny, že nějaká vnuknutá dejme tomu metafora by měla díky mé lenosti či váhavosti ještě zůstat na houbách. někdy to umím, jindy ne, jindy se obojího bojím podobně o tom myslím, že to bylo v básnících před mikrofonem mluvil hrubín. S: a k tvojí sbírce. jaký to je pocit: vědět, že ti vyjde první sbírka? radost, že slova dostanou svoje nezvratné místo na papíře a někdo si je přečte? nebo i nějaká zahlodaná pochybnost? J: pocit? téměř nijaký. trochu bilance. podtrhnout. jít dál. koresponduje to s přebíráním dospělosti na bedra. kříž napořád. S: vzniklo mezi novou sbírkou a bibliofilskou sbírkou dvaadvacet (mám ještě schovaný čtrnáctý výtisk z čtyřiceti čtyř svázaný modrou šňůrkou) ještě něco? J: vznikly tam asi dvě nebo tři podobně rukodělné knížky. kde jim je konce, nevím ani jména už si takhle z hlavy nevybavím. ale sbírka nová se jmenuje třeba jednou vykvetou z otazníků květy, je to název, který jsem pro ni měl už dlouho. vlastně jde o jeden z mých nejranějších veršů, u nichž zbyl už právě jen fragment, nikoli báseň sama. i když tenhle verš už je pro mě básní samou. ztělesněním naděje. S: když jsem vybírala z tvých básní pro lžičku, sama pro sebe jsem si vymezila několik jan: jak lžička, světlano? světlana: ahoj jane, ej, lžička se lžičkuje. možná budu potřebovat udělat ten rozhovor už teď. J: tak se ptej. S: jakej máš dnes den? J: dnes mě děti ve škole docela zlobily, tak jsem si připadal jako v absurdním dramatu snad jako plešatý zpěvák. ženuška ochořela, vysílám tedy telepatické mandarinky. ale za okny to vypadá na hezké světlo. slunce je velkej básník. S: plešatý spěváček. už jsi vlastně odpověděl na spoustu dalších nepoložených otázek. třeba inspirace děti v ústavní výchově, co tě někdy dřou až na dřeň, žena a slunko za okny. ještě jsem něco vynechala? J: inspirace mě navštěvuje sama. je to nezvaná konkubína. cpe se k sultánovi, ovládá kung-fu a otočkou ukopne hlavu i chucku norrisovi. k mým nohám se však stulí jako kočka. nené, v tomhle jsem malej pán. S: a nežárlí na ni tvoje žena? J: moment, přepojím z telepatické mansvětlana kopřivová s janem spěváčkem 17

11 na čaji s janem spěváčkem okruhů, ve kterých se pohybuješ. a propojuješ je dohromady, samozřejmě. můžeš povědět ke každému? židovství. J: hebrejština, ano, prajazyk. problém s akceptací evangelia s ježíšem mám kříž. ale jako toho skácelova mladého muže, který se rád toulal po izraeli s kamarády, pil víno a měl rád ženy, to by šlo, tak ho můžu. a podobenství má hezká. metaforická. básník. jen to evangelium je kost, židovství dřeň. tak to cítím. S: božství, lidství, věčnost a všecky tyhle entity. J: k tomu jenom tolik: brali jsme se s radkou v kostele. chtěli jsme to navždy. a bylo to i vykročení směrem nahoru, nikoli už pouze do horizontály. S: jídlo. to tě fascinuje! (básnička o guláši, kde kuličky čtyř barev pepře hrají na česneku v kuželky s ročními obdobími, se nám žel do výběru nevešla) J: ano, ale musí na něj být čas. na vaření i na konzumaci. a do něj cibule, česnek, pohanka, tvarůžky, dobromysl, pepř, bylinkové máslo, panenské oleje. vůně. výrazné chutě. červené víno. krev s česnekem. mňam. S: žena. o té už byla řeč. J: igor fic v souboru básní miloše vodičky psal něco v tom smyslu, že na velkou báseň se čeká jako na velkou lásku. já jsem povděčen za velkou lásku, velkou báseň raději obětuji jiným. velká láska, malé básně, to je ono. igor též v doslovu k mé sbírce píše, že láska je dar zcela nezasloužený. kvituji. a děkuji. S: tvorba. čekání na báseň a tak, taky už jsi trochu říkal. J: nejsem toho pánem, jen čekám, až mě to praští přes duši. já se můžu jen modlit, abych v tom případě nebyl vnitřně slepej. S: a dálky. ať už ty vertikální, do vesmíru, do věčnosti, ta vykročení směrem nahoru, nebo ty horizontální do dalekých krajin citrusů a opuncií. je v tom kus tvého milovaného biebla? J: kosťa je hlavně zvuk. rytmus. barvy v rytmu a zvuku. poetismus ve verších, ne v manifestech. ale čtu jen s lodí jež dováží čaj a kávu. S: a koho kusy máš ještě v textech a v sobě? J: skácel. něco poesie z jiných českých básníků, po špetkách. také prózu: babel, kazantzakis, körner. ale to jen, co mě teď z hlavy napadá a co mám právě u postele. a když jsme u té postele, jsou tam nafurt zabydleny tyhle knihy: bible kralická, zábranův celý život a etymologický slovník. S: a ještě dálky časové. do pramlh. J: nedohlédám přítomnosti, natož nekonečna. i když kdysi jsem se o sobě doslechl od jisté ženy, která byla snad duševně otevřená, že jsem hrozně stará bytost. ale to už bude asi problém paměti a zanesenosti čaker. S: díky. na co jsem se nezeptala a chtěl bys na to odpovědět? J: nezeptala ses, na co se tě chci zeptat já. a já se tě chci zeptat na toto: proč je ježíš popová hvězda křesťanů? (a vlastně ještě na jednu věc) nestal se z evangelia diskopříběh? S: vyhrazuji si právo neodpovědět. a, jane, nějaké poselství na závěr? J: chtělo by to ve všech vztazích, intimních i meziplanetárních, jediné více si odpovídat / nežli se ptát. a pak může přijít i ten světovej mír. (smích) S: tak jo, tak odpovím. diskopříběh z evangelia možná na plazmové obrazovce. v srdci jinak. díky za rozpravu. J: Bůh s tebou. Jan spěváček v nesmírném vesmíru o sobě říkával na potkanou, co nevěděl, rozdával, co neměl, čímž okrádal sám sebe a duševně krvácel. nyní už říká jen, co chce říct, a rozdává jen, co má a chce dát. biografickými údaji akorát mate. počkejme si tedy, co o něm napíše čas perem jeho ženy za třicet let. jelikož to však jsou intimní věci, pravděpodobně si o tom v onen čas přečtete kulový, neboť to patří do šuplíku, přesněji do bílé komody aneboda. spěváček je mentálně starší, než jak se chová, a vypadá mladší, než je. umí perfektně morseovku, i když se ji nikdy neučil; naučilo se to jeho lepší já. obě já doufají, že jméno spěváček bude sdílet osud se jménem hooligan a zdomácní v etymologickém slovníku. nemá rád příběh o lišce z malého prince ani telefonování s cizími lidmi a říká DÝL místo POZDĚJI. má rád duhy domácí, námořnické pohádky z řeckých pláží a očuchávání exotické květiny. konec října musel padnout stoletý sníh na žďárské vrchy plné vzduchu aby přišlo podzimní světlo roztály jazyky v závějích a na cínové cestě bylo upito ze sněhové studánky jež zbyla samotinká mezi smrky jarní přísaha na paškál? nené. raději přejdu rudé moře bos (vystoupím domů. kam sestupuje jedině On) a zavoní citrusy a opuncie volná ruka trhu každá strana má dvě mince 1, tu bernou 2, oplácíme stejnou sami sobě na své straně jan spěváček 18 19

12 život život život čekárna na báseň nemožnost dokousat jablko anděl provádí hlubokým údolím zasutý strach ze smrti (nelze než vypouštět vanu v níž voda není) v návlecích slov s vůní dezinfekce vydávám se na lov prokleté nekonfekce mýdlo přítomnosti očistec zánebí život život život naše poezie kapka na mém horním rtu nepadá na zem. je slzou Tvá slza. příliš citlivá slunečnice v nesmírném vesmíru nedozírný lán slunečnic každé zrnko prachu je slunečnicí každá buňka je slunečnicí a takhle bychom mohli pokračovat až by nám došel hlas psaný nezákon: lipovým listovím i slzy proprchávají v nesmírném vesmíru vesmírný nesmír slunečnic nepsaný zákon: v té jediné kapce na obou rtech všechna moře všechna láska středověká pramlha tašlich* hříchy ve zpocených dlaních do kapes tlačené zástupem před hladinou vděčnost morovému sloupu zatvrdla jak dýměj do buližníku pěstní klíny inkvizice mamutů vklínily čarodějnice i mamuty do nebe onoho světa na světlo světa zveršovaná věta před Tváří nerozdrobitelnou drobky těl pečených chlebů úlevně odhazované krmí bílou velrybu odpuštěním * tašlich v semitském jazyce doslova odhodíš, zvyk přidružený k židovskému svátku roš ha-šana sedíme na patníku morového náměstí pijeme kávu a mluvíme černou páru a co je mlha? mateřské mléko nešťastně zamilované do kávy jan spěváček 20 LŽIČKA v ŠUPLÍKU 4/2011 prostěžena 21

13 na kávě s... Kamil včelák: Znova se nadechnout KamiL včelák básník. Narozen v Čelákovicích. Datum narození tají, víme jen, že se narodil v pátek. V současné době žije v Brazílii, kde učí češtinu a angličtinu. Má psa Huga. S Kamilem Včelákem si povídala ZUZana KoHoUtová ahoj Kamile, je zvláštní vidět tě zase doma. Jak dlouho jsi tu nebyl? V únoru to bude dva a půl roku. V Brazílii jsem s přestávkama od roku Teď jsem půl roku bloumal po ostatních státech Jižní Ameriky, a předtim jsem tam byl vlastně dva roky nonstop. To je dost děsný, co? vidím ale, že češtinu jsi nezapomněl Manželka je Češka, tak to ani dost dobře nejde. Ale je pravda, že občas mi trvá, než si na nějaký slovo vzpomenu. Hlavně různý odborný termíny, to je bída. Co chceš všechno stihnout, než zase odletíš? Popravdě si nejsem jistej, jestli bude moje cesta směřovat zase rovnou zpátky. Četl jsem teď román Jáchyma Topola Jako divokej pes, tak mě to táhne do Mongolska. Ale zatim jsou to spíš úvahy, nic určitýho. Co tomu brání? (Smích.) Když jsme se s Bárou poznali, slíbil jsem jí, že ji vezmu do Norska. No, a Asi si to dokážeš domyslet, že jo? takže mongolsko, nebo norsko. anebo rovnou zpátky na jih. Přesně tak. I ta třetí varianta je možná, ale zatím ji úspěšně zatloukám hluboko pod zem. foto Michal Klimt Zkusme se posunout někam jinam. Když jsem na podzim mluvila s tvým otcem (Karel včelák, autor řady turistických průvodců, pozn. red.), dozvěděla jsem se, že píšeš. máš za sebou tři sbírky a v kategorii poezie druhé místo největší brazilské literární soutěže pro začínající autory. U nás se ale o tobě vůbec nemluví. v roce 2004 ti vyšla prvotina Z včelího vosku. tu v Psím vínu velice ostře zkritizoval igor malijevský, byla to vlastně jediná kritika, která na ni byla napsána. Pokud vím, ta sbírka vyšla v nákladu 150 výtisků, a ani ty se nepodařilo prodat. čím to, že u nás ses neprosadil, ale v Brazílii dostáváš řadu významných ocenění? Umíš si to nějak vysvětlit? Byl jsem mladej a blbej. Ne, dělám si legraci. Teda možná to tak vážně bylo, ale to teď neni podstatný. Za těma básněma si stojim. Možná někdo čekal, že za dva tři roky při- jdu a řeknu: Vím, ta první sbírka byla fakt blbá, nechápu, jak jsem mohl psát takový kraviny. Teď vám představuju něco novýho, něco úplně jinýho, tak si to přečtěte. Ale tohle neni můj případ, verše z tý doby mám rád a nevidim jedinej důvod, proč bych se za ně měl stydět. To je jako kdybych se styděl za to, že jsem ve třech letech nedokázal nakreslit křivou čáru. Ten, kdo psal v minulosti, i ten, kdo píše teď, jsem pořád já. A i ten, kdo bude psát za pár let, a je pravděpodobný, že zase o dost jinak, budu pořád já. A je jedno, jestli budu psát, vařit nebo číst. V každym věku píšeš, vaříš i čteš trochu jinak. Člověk se pořád vyvíjí. A to je přece normální, ne? Co konkrétně je na tvé tvorbě oceňováno? Pořád mi nejde do hlavy ten rozdíl v přijetí, tedy spíš rozdíl mezi nadšením a naprostým opovržením. Tak v tom ti asi taky nepomůžu, zatim jsem na to nepřišel. Nicméně můžu říct, že lidem, co choděj na moje čtení, se líbí (Smích.) Snad to nevyzní moc namyšleně Často mi říkaj, že jsem je zaujal svym smyslem pro rytmus. Jenže to říkaj právě po tom čtení, po mý recitaci, takže já pořád nevim, jak moc je dokáže ten rytmus pohltit, když si to čtou sami. Co se týče kritiků, tak ti většinou píšou o tom, jak se zase konečně objevil někdo, kdo píše o reálnym světě kolem nás. Poslední roky je totiž brazilská poezie taková dost vyumělkovaná, načančaná, takže mám výhodu, že píšu trochu jinak. Když čtenáři tolik obdivují tvůj smysl pro rytmus, nepřemýšlíš o tom, že bys ten rytmus zapojil do své tvorby ještě o něco víc? (Smích.) Ne, to by vážně nešlo. Myslím, že kachličky v koupelně mi jako posluchači mých árií bohatě stačí. Pokud bych uměl zpívat, možná by to stálo za úvahu, ale takhle určitě ne. A na to, abych svoje texty přenechal někomu jinýmu, jsem zase moc Jo, jsem na ně pyšnej. Ale uvidíme, třeba přijde finanční krize a já budu ještě děkovat nějakýmu napomádovanýmu popovýmu klučíkovi, že je tak hodnej a bude štěbetat to, co jsem napsal. (Smích.) do Brazílie jsi poprvé odletěl jen krátce poté, co ti vyšla první sbírka. mám v tom hledat spojitost? Jo, jasně. Teď už se tomu směju, ale v tý době jsem byl z mýho prvního životního neúspěchu dost špatnej. Měl jsem pocit, jako bych na čele nosil nálepku s nějakym potupujícim nápisem. Tak jsem si zabalil a jel jsem se znova nadechnout. Na svý pocity, ať jsou jakýkoli, dám docela často, a obvykle se mi to vyplácí. I když s jednim si pořád nevim rady, a přitom se ke mně v takový divný spirále vrací už odmala. Někdy mám pocit, jako bych ani neexistoval Proč zrovna Brazílie? Moje mamka byla Brazilka. Tam si ji našel táta, když sháněl informace pro ty svý průvodce Vždycky mi slibovala, že až trochu vyrostu, tak tam celá rodina pojedem. Už to nestihla. Tak jsem jel bez ní. A nakonec i bez ostatních. Tátovi se moc nechtělo si to celý připomínat, což chápu, bylo by to dost smutný. Ségře se zrovna narodila Marjánka a brácha byl tou dobou pryč. Tak jsem jel sám. Bylo to asi to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohl udělat. Jak sis zvykal na úplně jiné lidi? No, čekal jsem, že to bude skřípat, a nakonec to všechno běželo krásně hladce. Původní myšlenka byla, že tam pojedu, abych naplnil to, co mamka nestihla. Pak se mi tam ale začalo postupně víc a víc líbit, asi mám v sobě z mámy víc, než jsem si myslel. Začal jsem poznávat spoustu zajímavejch lidí, střídal jsem jedno zaměstnání za druhym (což byla opravdu dobrá škola) a tak všelijak, bylo to jako přechod z klidnýho letního paloučku do obrovitánskýho mraveniště. Kde jsi žil? V jednom menším městě, Natabuna se jmenuje. V takovym hrozně malym bytě, ten- zuzana kohoutová s kamilem včelákem 22 Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám. M. Twain 23

14 na kávě s kamilem včelákem krát jsem si myslel, že člověk ani v ničem menšim žít nemůže. No, a po pár měsících v něm se mnou začala žít ještě Bára. (Smích.) Mimochodem, tohle je docela zajímavý. Bára tu zrovna byla na pár měsíců na stáži. Táta i já jsme svou budoucí ženu potkali v Brazílii, to je dobrý, ne? vidíš, to jsem ani nevěděla. Jak se vlastně Bára dívá na to, že už píšeš jenom v portugalštině? Bára se o tohle moc nezajímá. Zezačátku se mě sice ptala, proč ty verše nepřekládám do češtiny, ale teď už je jí to asi jedno. Moje první sbírka vyšla v češtině, druhá a třetí v portugalštině. Do češtiny to nepřekládám, protože si nejsem jistej, jestli by o to měl někdo vůbec zájem. Nikdo z českejch nakladatelů se mi neozval, tak co. Já bohužel nejsem z těch, co si nakladatele hledaj. Já spíš sedim v úkrytu a čekám, až si pro mě někdo od tý pikoly přijde. Tady mi tahle taktika hry na schovávanou moc nevycházela, ale chci to za pár let ještě jednou zkusit. Já totiž nerad hledám, ale mám rád, když mě někdo najde. a zatím tě nacházejí ti správní? Zatím jo, měl jsem štěstí. Ty sbírky mi sice vydal pokaždý někdo jinej, ale ani na jednoho z nich si nemůžu stěžovat. Tak jsem zvědavej, jak to bude s tou další. Připravuješ novou sbírku? o čem bude? Správně bych to asi prozrazovat neměl, ale protože nevyjde tady, tak snad můžu. Bude úplně jiná než ty dvě poslední. Ty byly plný ironie, týkaly se brazilský ulice, toho, co se na ní děje, ať už ve dne nebo v noci. Tahle bude klidná, nekřičící. Přečet jsem toho teď hodně o zen-buddhismu, veškerá moje tvorba je tim prolezlá až do posledního písmenka. Předpokládám, že ji veřejnost moc nadšeně nepřijme. Já z ní ale mám radost, vznikala téměř rok, tak je to takový moje malý zenový dítě. Co máš rád? a co ne? Miluju heřmánkovej čaj. Říká se, že je dobrý pít ho před spanim, ale to nerespektuju a piju ho kdykoliv, každý roční období, v jakoukoli denní nebo noční dobu. Než budu odlítat, musim si udělat pořádný zásoby. V Brazílii ho sice dostaneš taky, ale není to ono. A co nemám rád? To je docela těžká otázka, co mě nepřitahuje, to nechám bejt, co mi nechutná, to nejim, když se mi někdo nezdá, tak ho nechám jít zase o dům dál. Ale už to mám! Nemám rád písničku Kamil od Nikoly Muchy. Jestli ji neznáš, tak si od ní něco poslechni, třeba Chvostoskok, Es tut mir leid je taky dobrý. Ale ten Kamil Jakkoli je ta melodie chytlavá, tak ten text je hroznej! dobře, budu si to muset poslechnout na co se teď těšíš? Těšim se na podběly, asi neodjedu, dokud je zase po letech neuvidim. A právě teď se těšim na to, až se najim, ještě jsem to dneska nestih (rozhovor začal ve tři odpoledne, pozn. red.). Hele, a pošli mi ten váš časopis, jo? Když se mi budete zamlouvat, přinesu ho ukázat mejm brazilskejm žákům, ještě nikdy jsem jim na hodinu žádnej časopis nedones. Lžička si vás tímto dovoluje pozvat na česko-portugalské čtení Kamila včeláka, které se uskuteční 29. února od 18 hodin v kavárně U starý židle v čelákovicích. Přijďte, vždyť kolikrát jste byli na čtení 29. února? více informací o plánovaném čtení najdete na facebooku (viz událost: česko-portugalské autorské čtení Kamila včeláka). Chovej se normálně, to je střelené až dost! o nizozemsku a nizozemcích věcně i nevěcně viděno mýma očima turisté jezdí/jezdili do této země, respektive do jejího hlavního města, zkoušet materiál tamních Coffee shopů, i když znalí nizozemci říkají, že v amsterdamu nic dobrého nekoupíte (vždyť je to turistické centrum). Jezdí tam nakouknout do výloh red Light district, jako kdyby ošklivých polonahých slečen běhalo po světě málo, navíc takové dívky za výlohou nejsou jen výsadou amsterdamu. i v Groningenu, kde jsem byla, najdete minimálně dvě uličky lásky. také se najdou lidé, kteří jezdí do nizozemska obdivovat Keukenhof a přitom v dubnu, květnu nebo červnu se Keukenhofem stane asi celé nizozemsko. ale jsou jiné věci, co dělají nizozemsko nizozemskem. Korunovanou hlavou státu je královna Beatrix. Už třetí panovnice v řadě. Narodila se 31. ledna, ale její narozeniny slaví celé Nizozemsko 30. dubna. Není to zpožděný apríl ani nejapná lež určená nic netušícím spoluobčanům. Vedly k tomu ryze praktické důvody (praktičnost, funkčnost, užitek chcete-li, patří v zemi k prioritám a jde ruku v ruce s celou tolerancí ) 30. duben je původně narozeninový den královniny matky královny Juliany. Později připadla na tento den korunovace princezny Beatrix a od té doby se posledního dubna oslavují i její narozeniny. Ad praktičnost: zaprvé si lidé nemuseli zvykat na nové datum, zadruhé v tomto čase bývá přeci jen tepleji než v lednu. Nizozemci tak tento den s radostí vítají jako den volný, navíc mohou-li jej zcela nepokrytě zapíjet svým oblíbeným pivem. Obléknou se do oranžové, či se ozdobí oranžovými doplňky (samozřejmě ne úplně všichni, ale dost z nich, také turisté a studenti Erasmu a kdoví čeho), jiní se vyzbrojí alespoň úsměvem a dobrou náladou (vždyť mají volno) a vyrazí do ulic bavit se, zpívat, tancovat a pít (určitě znáte z televize, z fotek, tato část se podobá oslavám vyhraných mezinárodních fotbalových zápasů). Ke Dni královny však patří ještě další tradice. Tento den se města a vesnice zahalí do dek, před domy na ulicích vyrostou stoly a židle a všude se vystaví stará veteš, jíž se její majitelé všech věkových kategorií snaží zbavit bleší trh je všude okolo a žádné povolení k prodeji není potřeba. V učebnicích zeměpisu, průvodcích a jiných chytrých knihách se můžeme dočíst, že Nizozemsko je země rovinatá. I podle mé vlastní zkušenosti je tomu tak. Je to kraj, jehož placatost mě nesčetněkrát fascinovala (a to pocházím z Hané). Ale tady pozor, až budete pospíchat na kole do školy, do práce, nebo úplně jinam, zjistíte, že terén se přeci jen místy zvedá, i když nenápadně. K tomu proti vám, rovněž v souladu s příručkami, duje vítr, případně prší (případně velmi často). Právě ne zrovna slabé proudění vzduchu a časté srážky různé intenzity mají za následek to, že místo deklarované mírné zimy si užíváte zimu velmi vlezlou. V momentě, kdy pak nemáte nepromokavý overal, jaký někteří Nizozemci skutečně vlastní, je vám docela jedno, že je několik stupňů nad nulou a ne deset pod ní. Proč byste museli mít overal? Proč nestačí deštník nebo goretexová bunda? Deštník vám je za těchto okolností k ničemu. Když jedete na kole a mží, prší, lije (napadají mě i jiná slova) a fouká a skučí vůle natáčet deštník proti směru obou živlů vás brzy opustí; z goretexu byste museli mít vše, takže v podstatě overal. Na co je totiž člověku nepromokavá bunda, když z riflí může ždímat vodu. Takovéto počasí trvá tak od října do března. Prší a fouká ještě potom, ale z oranžové země zuzana vaidová

15 z oranžové země k orientaci. Kde však systém a řád má své opodstatnění a velké výhody, jsou dopravní prostředky, zejména pak vlaky. Jste-li cizinci, nemusíte až do poslední minuty čekat před světelnou tabulí, abyste zjistili, ze kterého nástupiště jede váš vytoužený vlak prostě si to zjistíte v klidu na internetu. I úřady tu mají systém (zdálo se mi). Jednotvárnost a spořádanost po dvou měsících začnou iritovat, na druhou stranu, když se pak vrátíte domů, zjistíte, že vám to trochu chybí. Ale zase na třetí stranu si myslím, že pro přežití v džungli jsme rozhodně lépe vybaveni. Také mi připadá, že Nizozemci jsou národ, který na nic nenadává. Na nic od toho tam mají azylanty a ilegální přistěhovalce (říkám to se vší láskou k mým kamarádům z obou skupin). Původní obyvatelé jsou neuvěřitelně činorodí, povětšinou věřící a milují skupinové aktivity tedy ve škole rozhodně. Není snad úkolu, kromě testu, který by měli vypracovat samostatně. Jeví se mi to tak, že postupně se z malého nizozemského divocha vždy vyklube spořádaný občan se smyslem pro zodpovědnost, s diářem při ruce a se snahou nelišit se od druhých, stejně jako to dělají jejich domy. V Nizozemsku se totiž razí heslo: Doe maar normaal, dan doe je al gek genoeg. To znamená: Chovej se normálně, to je střelené až dost. To vysvětluje leccos, ale zase je pravdou, že hranice normálnosti má každý jinde a mou pozornost tak i v dospělém věku zaujmou muži nakupující bižuterii v převlečení za ženy. Také jsou podle mého neobyčejně zvídaví až vyzvídaví, ptají se na cokoli, kdekoli a kohokoli. Říká se, že Nizozemsko je zemí sýrů. Nevím, co bych k tomu dodala, goudu a eidam znají asi všichni. Možná tohle pokud hodláte jít na jídlo v době našeho oběda, tak spíš počítejte s tím, že do čtyř hodin odpoledne se najíte tak chleba obloženého třeba právě tím sýrem. Navíc, pro mě jako člověka žijíuž je tepleji a občas vás polechtají i sluneční paprsky. Podle učebních manuálů a opět i podle toho, co jsem sama viděla, respektive neviděla, království zrovna neoplývá bujným lesním porostem či jinou výrazně divoce rostoucí vegetací. Na druhou stranu je třeba říct, že některé zahrádky rodinných domů nebo terasy a balkony městských budov jakoby se snažily tento handicap vykompenzovat a čas od času tak můžete mít pocit, že jste se ocitli před zámkem šípkové růženky. Ale ve své podstatě tam nic kromě dětí neroste jen tak na divoko, tak svobodně, halabala. Nizozemci zkrotili vodu, postavili si pár kopců na lyžování a vůbec se jim podařilo zpacifikovat a udržet pod kontrolou, řekla bych, každý kousíček jejich vlasti. Pravé úhly vidíte už z letadla, když přilétáte k Schipholu. Schválně se podívejte, až někdy poletíte z Prahy do Amsterdamu na krajinu pod hliníkovými křídly. Uvidíte tu tedy spořádanou přírodu, ale také ukázněnou urbánní krajinu. Ani v tomto případě si tu nevyroste nic jen tak. Nizozemci (pravděpodobně vlivem kalvinismu) nemají potřebu a ani odvahu (nestojí jim to za hádky se sousedy) realizovat architektonické psí kusy (nemyslím tím promyšlenou architekturu architektů De Stijlu, ale takové ty domy, na nichž si majitel kompenzuje své vlastní nedostatky či co). Jenomže tento stav může být kupodivu k vašemu neprospěchu. Je třeba vzít na vědomí, že s velkou pravděpodobností ve městě, dokonce i v malém městě, zabloudíte. Dost těžko se rozlišuje dům z červených cihliček od domu z červených cihliček. Co vám však může pomoci je, zapamatujete-li si, co jste viděli v tom kterém obýváku, kuchyni popřípadě i v ložnici nebo když se v nějaké rodině narodí malý Nizozemec, to pak všude visí balonky, nápisy, girlandy, do oken nalétávají plyšoví čápi, takový dům vám pak může skutečně dobře posloužit cího ze stipendia bylo maso docela drahé, takže ano, Nizozemsko se i pro mě stalo zemí sýra Pokud byste chtěli ochutnat něco typicky holandského a sýr by to neměl být, pak zkuste tzv. haring syrového sledě; nebo frikandel čevapčiči, které si můžete koupit např. v něčem, co vypadá jako stěna z luxferů (do skleněné přihrádky vhodíte minci/mince toto skutečně nevím, neboť moc důvěry to ve mně nevzbudilo, i když to jde na dračku, zvlášť v noci, když se mladí občerstvují při alkoholových dýcháncích a vypadne vám maso). Samozřejmě je Nizozemsko, a to bezvýhradně, zemí kol. Ta jsou všude, kde vás napadne i nenapadne: leží, stojí, visí, topí se. Jsou růžová, fialová, zelená, s puntíky, proužky, s kytičkami nastříkanými na rámu, s kytičkami z umělé hmoty přidělanými na košících nebo na řídítkách, s košíkem vepředu, s košíkem vzadu, kola bez kola vepředu, kola bez kola vzadu, kola bez obou kol, s vozíky na děti vepředu, s vozíky na děti vzadu, také kola určená pro stěhování nábytku (vozík u takového kola je pak tak obrovský, že dá práci jet s ním, i když je nenaložený). Na kolech se jezdí klasicky vsedě, ne nějak výrazně neobvykle vleže, po jednom, po dvou a nemyslím tím jen na dvoukolech. Naprosto běžně se při dopravě po městě pohybují na jednom kole dva lidé. Pasažér navíc si sedá dozadu na místo určené pro tašku a naskakuje bokem (tak, že se tam může vézt i dívka v minisukni). Zvládá to každý nehandicapovaný Nizozemec, přistěhovalec a brzy i zdatnější erasmák. Zvláštnější však je, že na tom stejném místě, kde obvykle tedy někdo sedí, poměrně často i někdo stojí. Co se kol dál týče, zdá se, že platí pravidlo, čím horší vehikl, tím lépe. Možná je to dáno skutečností, že kola jsou údajně poměrně cirkulující artikl černého trhu, a tak si studenti říkají, radši ať mi ukradnou tohle, než něco, co pořádně, bez řachtání čehokoli, jede. (Koupila jsem výhodně ojeté kolo za 95 eur s košíkem, se zámkem i s dokladem když jsem ho chtěla na konci roku prodat a řekla v bazarech, za kolik jsem ho koupila, podívali se na mě, na kolo, na mě a pak se zasmáli a řekli, že to fakt nekoupí ) Byla jsem i svědkem toho, jak se kolo na černém trhu prodává (s kamarádem jsme se někdy navečer bavili před školou a byli jsme zřejmě identifikováni jako možní kupci vzhledem k náležitému poučení ze strany místních jsme však zájem neprojevili ). Možná jedna dobrá rada týkající se kol na závěr: když si někam kolo zamknete, dívejte se kam. Spočítejte si, v kolikáté řadě stojí nebo v jakém oddělení a, b, c, d, e Ujistěte se, že jste ho zamkli k něčemu, co se nehýbe nebo s čím se nedá pohnout, ať pak jako já neběháte dvacet minut kolem jednoho plotu, že jste si ho tam přece přivázali, a pak, když už si myslíte, že majitelem vašeho dopravního prostředku je někdo jiný, pak teprve zjistíte, že ten úsek, kde vy jste kolo umístili, byla zrovna brána a ta je teď otevřená, takže váš dvoukolý přítel je nyní nikoli na pozemku veřejném, ale soukromém Také rozhodně nezamykejte kolo tím způsobem, že řetěz protáhnete jen skrz kolo a rám, i tehdy může nastat situace, že budete zmateně pobíhat po okolí. Při tomto uzamčení lze kolo totiž poměrně snadno zvednout a kamkoli přenést, ať už někam poblíž či hodně daleko. Na téma bicykl v Nizozemsku by se vůbec klidně dala napsat kniha. Tady bych své povídání o Nizozemsku asi ukončila. Vlastně to nebylo všechno, co jsem chtěla říct. Úplně jsem třeba zapomněla povědět o kanálech, kterými je Nizozemsko skrz na skrz protkáno, o zvedacích mostech, jež spojují břehy a občas zkomplikují situaci tak, že ti, kdo chodí pozdě, dojdou ještě později a o lodích, o nichž by se toho dalo napovídat zrovna tak jako o kolech. No jo no zuzana vaidová 26 Chceš realizovat své sny? Probuď se. R. Kipling 27

16 lžička filmofilka 28 Mel Gibson the 2012: Ultimate survivor Guide (2012) Film k (ne)přežití RecensoRed film The 2012: Ultimate Survivor Guide (2012) režie Mel Gibson hrají Chuck Norris James Caviezel Maia Morgenstern Claudia Gerini Hristo Jivkov Ivano Marescotti Rosalinda Celentano Hristo Shopov Sabrina Impacciatore Jarreth J. Merz Mattia Sbragia Sergio Rubini hudba James Horner mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. ta špatná je, že konec světa bude. ta dobrá zní, že tenhle film je Gibsonův poslední! (Pokud jste se rozplakali už teď, nepokračujte ve čtení recenze ) Dlouho očekávaná premiéra letošního roku konečně proběhla! Instruktážní velkofilm Mela Gibsona The 2012: Ultimate Survivor Guide (česky 2012: Přežij! ) vtrhnul na plátna kin a zanechal za sebou diváky otřesené podobně, jako byli po zhlédnutí režisérova snímku Umučení Krista. Režisérovým záměrem teď ovšem bylo diváka nejprve konfrontovat s chmurnou skutečností a vzápětí mu vlít do žil dávku optimismu spolu s pár užitečnými radami. Podívejme se, o co tedy ve filmu The 2012: Ultimate Survivor Guide jde. Zatímco laická veřejnost i vědecká obec se už několik let zabývají diskuzí, zda jsou proroctví mayského kalendáře o konci světa v roce 2012 pravdivá, režisér Gibson v tom má jasno. Konec světa přijde. O tom se on sám přesvědčil při natáčení filmu Apocalypto, kdy v rámci konzultací s domorodým šamanem několikrát sám upadl do transu, v němž mu byla zjevena vesmírná pravda. e R c e n s Lžička v šuplíku o R e d Konec světa bude, Ve svém posledním filmu tedy Gibson zobrazuje úplně všechny katastrofické scénáře apokalyptického data Aby divák neztrácel přehled, každá pohroma má svůj ohraničený prostor působnosti. Například Afrika se vypořádává s náhlým zatopením všech pouští vodou z roztátých ledovců, Rusko s invazí ligy protialkoholních mimozemšťanů a Severní Amerika svádí boj s černou dírou, jež se nečekaně otevřela ve středu naší galaxie. Bizarní zajímavostí je Japonsko, čelící armádě zombií skládající se z pubertálních gotiků a lolitek. Nebozí teenageři se nakazili internetem šířeným nervovým virem, tvářícím se jako nejnovější videoklip Marilyna Mansona. Na pozadí tohoto velkolepého obrazu zkázy naší planety klopýtají hrdinové z řad nejobyčejnějších lidských bytostí, vesměs představovaní dosud málo známými herci. O nich nemá smysl se příliš rozepisovat, protože přežití ve filmu jim ještě nemusí zajistit přežití v případě reálné katastrofy a za ten necelý rok už toho stejně natočit moc nestihnou. Výjimkou je mezi těmito neznámými tvářemi jen Chuck Norris, jehož obsazení bylo nutné kvůli zachování autenticity filmu. On jediný ze všech pozemšťanů má totiž šanci zvítězit nad černou dírou. A všichni to taky moc dobře vědí, potvrzuje svůj režijní záměr Gibson. Na základě svých astrálních cest došel režisér k názoru, že hrstka z nás ještě má nějakou naději, a toto poselství se rozhodl předat dál svým vlastním svérázným způsobem. Hrdinové z lidu tedy ve filmu předvádí divákům, jak se zachovat v případě, že je prvotní ničivý úder apokalypsy mine a rádi by celou nastalou katastrofu přežili. Z kina si pro případ vyjednávání s mimozemšťany odnesete několik základních frází v klingonštině, mezigalakticky srozumitelném binárním kódu a pro jistotu i elfštině. Dozvíte se, jak vyrobit velrybářskou harpunu z materiálu běžně dostupného na saharské poušti a že telefonní číslo na Chucka Norrise bylo odedávna součástí Mayského kalendáře. To vše samozřejmě proložené strhující akcí a ve 3D. Ke vstupence dostane každý divák zdarma špačka tužky z IKEY, aby si mohl na rub vstupenky zaznamenat životně důležité informace. V případě, že vám některý z poznatků nutný pro vaše přežití uteče, radí režisér zajít si na film ještě jednou. Při druhém zhlédnutí máte ve všech multiplexech nárok na desetiprocentní slevu. Co k tomu dodat? Snad jen to, že když přežijete tento tříhodinový opus, nějaká apokalypsa vás už nerozhází. až přestanou lidé zpívat. A. Einstein anna bobreková 29

17 zjevení z jeviště Buranteatr antonín Huvar R e c e RecensoRed představení Antonín Huvar Nezávislý soubor Buranteatr Brno Divadlo pro normální lidi režie Zetel dramaturgie Lukáš Rieger hrají Lukáš Rieger Pavel Novák Jan Kruba n s Lžička v šuplíku o R e d Jak stvořit legendu foto Pavel Nesvadba Je dobré vědět o lidech, jejichž životní příběhy nabývají obzvláštní naléhavosti. Zodpovědnost za to, aby velký lidský čin nezemřel tím, že se na něj zapomene, patří mezi základní kameny kultury. Antický svět znal jako jeden z nejkrutějších trestů tzv. damnatio memoriae odsouzení k zapomnění, znamenající odstranění všech záznamů o existenci určitého člověka. V případě, že dovolíme času z naší paměti vymazat ty, jejichž charakter se v krutých podmínkách prověřil tím nejryzejším možným způsobem, nepotrestáme ani tak je, jako sebe samotné. Zúží se nám totiž bez nich horizont představ o tom, na jak vysoké mravní rovině je možné žít. Papežský prelát Antonín Huvar rozhodně patřil mezi ty, kteří v tomto ohledu nastavili laťku do závratných výšek. Tento katolický kněz a skautský vůdce byl ve svých pětadvaceti letech z politických důvodů odsouzen komunistickou mocí k deseti letům vězení. Prošel třinácti věznicemi, včetně těch nejtvrdších, kde doslova na vlastní kůži pocítil tvrdou ruku (respektive bejčák) stalinismu. Přesto ani v nejkrušnějších chvílích neztratil radostný vztah k životu, smysl pro humor a vůli k práci ve jménu božím. Brněnský Buranteatr je soubor, který čím více zraje, tím častěji se odvažuje brát na sebe zodpovědnost za společensky závažnou výpověď. Pokus o divadelní zpracování Huvarovy vězeňské anabáze zapadá do linie generačního angažovaného divadla. Lze jej totiž vnímat jako pokus vymezit, k jakým vzorům se ve svých životech hodláme hlásit. Zpracován je v režii uměleckého šéfa souboru Zetela jako mozaika obrazů z nejtěžšího období Huvarova života. Industriální prostředí klubu, v němž se hraje, dobře ilustruje bezútěšné, ahumánní vězeňské prostředí. Nepotřebuje k tomu takřka žádné další rekvizity. Skromné je i herecké obsazení: vedle Lukáše Riegera v hlavní roli se o všechny další postavy v rychlém střihu dělí jen Jan Kruba a Pavel Novák. Pronikavější inscenační klíč ale přeci jen inscenaci chybí, a to už na rovině přípravy scénáře. Působí totiž trochu jako pouhý slepenec nejpůsobivějších Huvarových historek a citátů a k vytvoření důsledné dramatizace má poměrně daleko. To dosvědčuje i fakt, že podle ne zcela čitelné logiky se hrané scény střídají s reprodukcemi Huvarova autentického vyprávění. Preciznější by mohlo být i samo herecké nastudování. Možnosti vykreslení vedlejších postav ukazuje Jan Kruba jako generál Píka zpovídající se před svojí popravou vytváří jemnou miniaturu muže bilancujícího elementární hodnoty, na nichž jeho život spočíval. To je ale spíše výjimka další postavy zůstávají nasekané poněkud nahrubo a působí jako nutná, trochu splývající stafáž. Protagonista Lukáš Rieger se o Huvara pokouší soustředěně, postava v jeho podání nabývá čitelného a soudržného tvaru. Příliš ale sází na vnějškové efekty, jako je zdůraznění přízvuku a různých řečových svérázů. Naštěstí se daří Riegerovi odkrývat i niternější sféry Huvarovy duše než jen talent trousit suché hlášky. Jinak by totiž oteckovi hrozilo, že upadne do laciné variace na drsného akčního hrdinu. Výsledek se výrazně blíží dokumentárnímu tvaru. To sice může být regulérní varianta, obzvláště ve chvíli, kdy je materiál tak silný, že vyvolává chvění sám o sobě a stačí jej vyslovit. Přeci jen ale divák zůstává o cosi ochuzen. Osobnější přístup k historickému materiálu nebo snaha podepřít příběh jevištní metaforikou by mohli dopad inscenace ještě znásobit. Pomohli by totiž posunout se od pouhé přímočaré ilustrace Huvarova osudu blíže k jeho uměleckému vyklenutí, díky kterému by to podstatné vyvstalo razantněji a cíleněji. Divadlo by se tak Huvarovi stalo rovnocennějším partnerem, ne jen posluhovačem. Přestože tedy z divadelního hlediska inscenace zcela povedená není, svůj smysl má. Je totiž důležitým krokem na cestě k tomu, aby Huvarův příběh ožil v našem společném povědomí a stal se tak v nejlepším slova smyslu legendou. Mýtem, který spoluutváří a posouvá naši identitu. A to směrem radikálně dobrým. josef dubec 30 Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně. z inscenace Antonín Huvar 31

18 divnodění eva johnová Zjevení 32 Když kaplička před dvěma lety náhle shořela, celé okolí bylo v šoku. Malý dřevěný kostelík Panny Marie Růžencové hluboko ve smrkovém lese byl podivný, opředený pověstmi o zázračných uzdraveních, temně zelený, ale zároveň plný světla. Vznikl na konci 19. století, poté co se na místě vesnické dívce zjevila třiadvacetkrát Panna Marie, poté, co na místo začaly proudit tisíce poutníků, a to i přes protesty církve, přes její výslovný zákaz a odmítnutí uznat zázraky. Voda a bahno lidem pomáhaly tak, že z vděčnosti postavili na místě prostou dřevěnou kapličku. Kterou v roce 2010 zapálil devatenáctiletý mladý muž. Důvod? Nejspíš žádný. Vesnice Suchý Důl je obklopena temnými kamennými roklemi, obetkána nitkami potoků a hlavně lesy. Kaplička leží mimo, na zvláštním místě, vlastně naprosto nevhodném a zcela nevýrazném. Uprostřed příkrého svahu, se svou štíhlou věží balancuje nad kamennými schody, které i nejzdatnější chodci mají potíže vylézt. Dveře zavřeny jen na železný háček a uvnitř stálá vůně květin a právě uhašených svíček. To jak lidé neustále už víc jak sto let přicházejí o něco prosit. Socha Panny Marie za mříží, rysy bledé tváře zamžené. Tak ji tu před lety vídala Kristina Ringlová, zvláštní dívka, kterou po tři léta navštěvovala Matka Boží a vzápětí byla uvězněna za vraždu své přítelkyně. Je se co divit, že socha na člověka hledí trochu smutně, trochu nepřátelsky? Vyčítavě? Kolem kaple vede barokní křížová cesta, u Čertovy skály se stáčí dolů k potoku a druhému zděnému kostelíku. Cesta, po které nerada chodím i za bílého dne. Čertova skála své jméno nedostala jen tak. Po požáru kapličky se objevila fotografie. Ohořelé trosky, kouř, les a u levého okraje Panna Marie. Jako socha, jež při požáru vzala za své, zastřené rysy, vlasy zčesané z čela, vyčítavý výraz. Vytiskli ji v novinách, časopisech o ezoterice a zveřejnili na internetu. Lidé se začali přít o to, zda jde o zjevení či se jen obláčky kouře šťastnou náhodou seskupily do příhodného tvaru. Jen místní se nepřou. Pořádají sbírku na novou kapličku, aby bylo kde zapálit svíčku. V červnu se bude světit. Aby Panna Marie Suchodolská měla i nadále kde konat zázraky, aby i nadále mohli lidé na její přímluvu spoléhat. Kamila Harmanová Začátek kruhu Léto hoří. Podzim ho s urputností inkvizitora upaluje na listech stromů, všude šlehají žluté a rudé plameny. Kousky těl padají na zablácené cesty a chodníky. Pak začnou hnít. Veronika se brodí řečištěm hnisu a krve. Jako holka nesměla listí nikdy rozkopávat. A ještě dnes, když je jí skoro třicet, jakoby slyšela otce. Nešoupej těma nohama, zničíš si boty. Zvedla hlavu. Nerada chodí tím parkem, ale jiná cesta do školky nevede. Pamatuje, jak se jednou vzbudila skoro v poledne přímo na téhle lavičce. Ještě teď si dokáže přesně vybavit ten příšerný stav. Bolest hlavy, mrazení po celém těle a pařáty slunce, které se snažily dostat přímo do ní, úplně dovnitř, tam, kde je to nejtemnější. Nechtěla svítit na ta místa. I dneska je zakrývá hodně tlustou oponou. Nechali ji tam, co by taky čekala. Od kamarádů. Po litru vodky a bůhví jakém množství vína beztak ani nemohla chodit. Neví, co se všechno stalo. Odmítá si to představovat. Navždy. Zavřela, zatáhla oponu. Je to za ní. Veronika nikdy nepřijala kruhový systém světa. Ve škole malovala roční období místo do kruhu na přímku. Rok začíná druhou polovinou zimy. Úplně vlevo je leden a pak postupně přibývají další měsíce. Poslední prosincový den se na svém konci láme a pak je silvestrovská noc. Ta trvá celou přímku zprava doleva, až narazí na leden. Letní prázdniny jsou odděleny svislými červenými čarami a jsou dvakrát tak delší než ostatní měsíce. Soudružka neměla její přímkový systém ráda. Ve výtvarce se rok musel malovat prostě kulatý. Kdyby žila v kruhu, měla by všechno pohromadě, hermeticky uzavřené, krásně jisté a předvídatelné. Takhle jde pořád dál. Na začátek se vrátit nemůže a konec nevidí. Když něco ztratí, zůstane to za ní v bodě, který už nikdy nepotká. Jak by to bylo v kruhu snadné. Michal zůstal na loňské přímce. V její druhé čtvrtině. V květnu se sbalila a odešla i s malou Markétou pryč. Zpátky k rodičům. To je jediné zpátky, které pořád funguje. Od té doby ho neviděla. Sedí na svém květnovém bodě, asi v obýváku na sedačce a kouká na fotbal. Co taky jiného. Otevřel si lahváče a ani si nevšiml, že jsou holky o rok a půl dál. Smrad dezinfekce a rybičkové pomazánky. Typický zápach asi každé školky. Jakoby zase cítila v ústech ten nechutně přeslazený čaj. Veronika vchází do človíčkova za doprovodu písně Zajíček v své jamce. Duté údery do klavíru se rozléhají celou chodbou. Nikdy jí nebylo jasné, proč tety, soudružky a pančelky ve školkách nehrají třeba na kytaru. Nesnášela klavír. Nenáviděla nucený spánek po obědě. Co by za něj dnes dala. Už nemůže spát. Chce, ale nejde to. Stále noční můry. Neví, co z toho jsou sny a co věci naskládané za oponou. Bojí se. Nejlépe se jí spalo s Michalem. Ještě na začátku té je to prozaické, přátelé kamila harmanová divnodění 33

19 je to prozaické, přátelé 34 jejich úsečky. Když si ji sebral někde z chodníku. Asi v noci. Veronika ani neví, jak se to vlastně stalo. Pamatuje si jen prvních sedm piv a deset měsíců spánků v Michalově posteli. Pak přišlo přerušení minimálně na deset let dopředu. Nejprve ji nenechala vyspat Markétka, teď Veronika. Ona sama a příběhy, které se odehrály na jejím jevišti, zatímco zvracela v zákulisí. Proč mají všechny děti pořád tak hnusně zpocené nožičky. Nekonečné převlékání. Markéta se u něj kroutí, odbíhá, mluví a dělá všechno, co nemá. Už aby byly venku. Dřív, než si začne chtít povídat ta maminka naproti. Minule jí půlhodiny hustila do hlavy něco už ani neví co. Je jí to jedno. Nesnáší tyhle blbé konverzace o ničem. O jídle, sousedech, co je kde nejlepší a co si o tom všem někdo myslí. Konečně bere Markétu na ruce a spěchá ven. Pádí ze schodů dolů. Na zdech jsou zavěšeny papírová jablka a hrušky. Položí Markétu na zem, sundá si návleky a otevře prosklené dveře. Tentokrát to stihla. Míjejí obchody s předčasnou vánoční výzdobou. Markéta si prohlíží panenky oběšené na průhledných vlascích. Chtěla by jednu počurávací. Ten, kdo vymyslel Ježíška, asi neměl děti. Rozhodně měl ale dost peněz, o kterých nevěděl, jak by je utratil. Veronika nikdy nevěřila, že existuje, protože si ho nedokázala představit. Co si nepředstaví, není. Ale mají babičku s dědou. Aspoň že tak. Ti nikdy věřit nepřestali. Stromy v aleji, která vede k domku rodičů, jsou staré snad tisíce let. Veronika nakopne hromádku. Je to skvělý pocit. Listí se rozletí a ve větru se zatočí jako roj motýlů. Všechno je zlatohnědé. Na konci cesty utíká v záři zapadajícího slunce dítě. Její dítě. kamila harmanová jak se napsat do pár vět? Zvnějšit vlastní vnitřní svět. / Věty jsou těžké, často bolí, brojí, neobstojí. / A tak zkouším samoslova. / Ostrava knihy poezie vyprávění znamení sdílení zatracení spojení Olomouc kruhy Ostrava Ostrava Ostrava. (velmi obtížná meziměstská doprava) Kamila Harmanová, znamením býk, oblíbený večerníček Maxipes Fík. Jitka maixnerová ranní obřad variace na fejeton Vše to tradičně začíná velmi nepříjemným, kakofonickým zvukem, který už odpradávna nevěští (lehce sýčkuje) nic dobrého. Pravidelné interjekce v podobě táhlého trrrrrrrrr vycházejí z pekelného přístroje, pojmenovaného tak věcně až nudně, budík. Etymologie substantiva budík je zcela průhledná, prostě je to věc, která nás vzbudí, vytrhne ze snu, odnese pravý svět a zanechá nám pouze jeho odlesk, násilně přerve nejhezčí chvíle dne. Už To zase slyším. Usazuje se ve mně neblahé tušení, mráz mi přejede po zádech i jiných částech těla. Nelibý pazvuk je jasným signálem, že je tu nový den a nejvyšší čas vstávat. Moje první reakce je vždy stejná, strčím hlavu pod naducaný polštář a zavrtám se pod něj jako do písku. Během pár chvil jsem opět v říši snů a ostrý, pronikavý zvuk je zapomenut. Dlouho mě ten mučící stroj lelkovat nenechá. Opět se pokojem nese radostná melodie opěvující jitro. Pokusím se nereagovat. Notnou dobu budíček můj milovaný ignoruji. Jsem slabá, dlouho stagnovat nedokážu. Velmi pomalu až lenivě vystrčím rozcuchanou hlavičku zpoza polštáře, otevřu pravé oko, protáhnu levou ruku a natahuji se, co mi síly stačí, směrem k původci toho nesnesitelného rachotu. Ani ve snu mě nenapadne se zvednout a bez potíží vypnout budík. Tolik námahy a rychlého pohybu najednou by moje tělo uvyklé dlouhému spánku nemuselo vydržet. Mám už vyzkoušeno, že levá ruka je flexibilnější a dovede se vyburcovat k opravdovému sportovnímu výkonu. Už delší čas vsázím jenom na ní. Dříve jsem párkrát prubla i pravačku, ale ta se neosvědčila. Neměla potřebnou víru k dosažení vytouženého cíle, když už byla těsně u alarmu, došla jí šťáva a nepohnula se ani o píď. Zato má levá končetina umí divy. Zázračná ruka stlačí potřebný čudlík a nastane kýžené ticho. Lahodí mému sluchu jako rajská hudba. Nikdy se mi tato ranní symfonie neoposlouchá, vždy ji budu v němém úžasu vnímat všemi smysly. Pravé oko napodobuje své dvojče bez prodlení, orchestr ticha mě opět unáší do tajemných dálek, kde jsem to opět já, bez zrcadla. Nikterak se nebráním, nechávám se něžně ukolébat. Hřeje mě u srdce, že můj ranní nepřítel je opět překonán, podroben a já s čestným vítězstvím na bedrech usínám spánkem spravedlivým. Šok. Násilně jsem vytržena ze svých kouzelných snů. Právě jsem projížděla své sáhodlouhé království na statném, lehce postarším oři, poddaní nadaní elfové ohýbali své hřbety na znamení úcty a já jim vesele kynula levicí. Najednou se ke mně přiblížila kamila harmanová jitka maixnerová 35

20 je to prozaické, přátelé 36 ruka obra Bobra a to doopravdy nebyla jen tak ledajaká ruka. Jakmile prosvištěla vzduchem, svou nepopsatelnou velikostí zakryla slunce a na mé líbezné království se snesla černočerná, neproniknutelná tma. Než jsem se stačila vzpamatovat a zavolat své věrné ochránce, ucítila jsem ohromný tlak na svém pravém rameni. Ulovil mě, dostal mě, prolétlo mi hlavou. Nezbývalo mi nic jiného, než se začít bránit sama samotinká. Zbraň jsem u sebe žádnou neměla, použila jsem tedy své vlastní tělo. Začala jsem divoce pohazovat rukama (pravá ruka lehce zaostávala) a kopat kolem sebe na dvě světové strany. Pořád se mi nedařilo se vymanit z obrova sevření. Měl sílu jako čtyřicet literárních kritiků dohromady. Levá ruka zabodovala a zasáhla nějaké obrovo citlivé místo, slyšela jsem velmi mlhavě slabé syknutí. Bohužel to byl jediný úspěch mé vyvolené ruky. Nepřestávala jsem bojovat, nikdy se nevzdám. Má taktika nenesla výsledky, jenom jsem se zbytečně vysilovala. Osvítilo mě. Znenadání jsem ustala ve svém neuspořádaném, zcela chaotickém pohybu. Obr vyčkával, co se bude dít. Možná již doufal, že jsem definitivně rezignovala a již nekladu žádný odpor. To mě teda pořádně neznal. Využila jsem ticha před bouří (jedno klišé tu musí být) a zaútočila jsem. Vycenila své řezáky a vší silou se zakousla do obří pravé pracky. Bez milosti jsem přenesena do tvrdé reality. Nedostává se mi ani vteřina na rozkoukání. Pořád nedokážu pochopit, kam se vypařil zlověstný obr a proč jsem zahryznutá do malé, milé ručky své maminky. Bolestný vzdech mé milované osoby a otisky mých klofáků naznačují něco nepěkného, nechce se mi raději ani domýšlet všechny souvislosti, hlavně jak probíhal můj snový boj s obrem Bobrem. Vlastně ani nemám čas. Po odtržení mých rozevřených úst od jisté maminčiny části těla se věci daly rychle do pohybu. Nejdříve mi bylo vyhubováno, že jsem opět zaspala, že jsem opět vynulovala tak spolehlivého budíka a že opět půjde do práce s třemi neidentifikovatelnými skvrnami na pravé ruce. Dnes navíc utržila pěkně vybarvenou modřinu pod levým okem. Brblá něco o rodinném násilí a že už to takhle dál nejde. Slyším ji vzdáleně, nemám potřebu naslouchat pozorně. Vše slyším přece každé ráno. Vyskočím z pelechu, oblékám se a za pochodu se lítostivě omlouvám. Doopravdy mi je líto zhmožděné pravé ruky, ale mnohem více bych lkala nad zraněnou levačkou. To je přece Star! jitka MaixneRová obává se neohlášeného ataku klišé, nadpoužívaných a nicneříkajících frází, prvoplánového ždímání emocí a hrůza ji jímá při kontaktu s kýčem - snad proto, že často balancuje na jeho vrtkavé, ale velice plodné hranici. Počítačový šuplík plní při vnitřním přetlaku, nátlaku či protlaku, poté se oddává textoterapii. Jejím snem i cílem je udržet Balanc. marek Hajžman Pan dirigent Pan Dirigent uměl náramně dirigovat. Jenomže, zkoušel dirigovat i doma. To se jeho ženě nelíbilo, poněvadž nebyla ani cellistka ani cemballistka, jako kontrabas sice trochu vypadala, ale rozhodně na něj nehrála. Pan Dirigent byl zvyklý řídit celý orchestr mávnutím taktovky, ale to na manželku neplatilo. Na manželku se musí buď s kyjem, nebo s kytkou. Taktovka je tak akorát mezi tím a to pak nemůže fungovat. Byl z toho chudák unavený. Dirigovat v opeře, to je v pořádku, tam je to potřeba. Jenže dirigovat ještě k tomu i doma, to už je moc. Ruka si musí trochu odpočinout, jinak nestíhá doby a místo muziky je z toho rámus a vrzání a skřípění a to se nedá poslouchat, kor, když si chce člověk po práci oddechnout. Pan dirigent se trápil a přemýšlel, co s tím. Zkoušel změny. Třeba když v opeře hráli symfonii, doma dirigoval v rytmu rock n rollu, a když byla na programu nějaká svižná opereta, uklidnil se doma lehkým jazzem. To pomáhalo, ale nebylo to úplně ono. To je jako když řidič z povolání jede na dovolenou. Ať dělá, co dělá, pořád je na cestě. Seděl celý zachmuřený, rozevláté vlasy mu zcela neumělecky zplihly, přemýšlel a trápil se. Manželka se taky trápila, a poněvadž jí pan Dirigent, od té doby, co byl smutný, špatně dirigoval, začala vypadat jako malý orchestr jako by k sobě kontrabas přibral ještě pár bubnů a velikou tubu. Z toho byl pan Dirigent už vůbec nešťastný, poněvadž, když ji poznal, vypadala manželka jako viola, a i když byla naladěná co možno nejhlouběji, zněla jako ta nejjemnější harfa. Jenže teď se vzhledem i zvukem čím dál víc řadila do basové sekce. Jak se mu nedařilo dirigovat doma, drhlo to i v opeře a už měl pomalu chuť s tím vším praštit a utéct někam daleko na vesnici, kde by si krávy bučely jedna přes druhou, jak by chtěly, a jemu by to mohlo být jedno. S tím se musí něco udělat! řekl si tvrdohlavě a zatnul zuby, až z toho byl akord. Pak se sebral a šel do baru. Tam si sedl zády ke všem, poručil si whiskey bez ledu a okázale se vztekal. To mu vydrželo dlouho, až byl večer a do baru se nahrnula hromada lidí, aby si poslechli kapelu. Na pódiu byla už připravená síť ze zamotaných kabelů, aby zachytila každý tón, aby si muzika jen tak nadivoko neplynula prostorem. Přišli hudebníci, zkontrolovali, jestli mají naladěno, kývli na sebe a spustili. Byli to dobří hudebníci, lidem se líbili, a tak se hrálo a zpívalo až do poslední kapky v baru a ještě o chlup déle. Dobrá muzika se do- jitka maixnerová marek hajžman 37

21 stane až do duše, vztek nevztek. Dostala se i k panu Dirigentovi. Seděl sice tak vztekle, že dlouho trvalo, než si všiml, že už vzteklý není, ale pak si všiml, že se mu to líbí. To je přece muzika! pochvaloval si pod knírem: Rytmus to má, melodii to má, ladí to kdo to asi řídí? Otočil se, že se podívá, to taky udělal a málem spadl ze židle. Žádný dirigent, žádný kapelník! Oni to hrajou jen tak, bez vedení! divil se. Hudebníci se buď domluvili, nebo si rozuměli, těžko říct, ale bylo to tak. Chvíli trvalo, než pan Dirigent z toho poznání vystřízlivěl, ale když šel za dva dny domů, opakoval si cestou vesele: V opeře jsi dirigent, ale doma, doma musíš být muzikant. Od té doby si s manželkou jen tak pohrávali, sami dva, taktovka zůstávala v opeře. Většinou se sice museli předem dohodnout, ale občas, když si rozuměli, nesly se tklivě do dálky hluboké tóny violy a ve výškách to znělo jak ta nejjemnější harfa. je to prozaické, přátelé 38 marek HaJŽman studuje psychologii, zatím neví úplně jistě proč, ale zato ho to čím dál víc baví. Snaží se hrát divadlo a přestože by nejradši zkusil skoro všechno na světě, zbývá mu poměrně dost času na to, aby tupě zíral do počítače. Občas na něj sedne múza a pokud ji nezaspí, píše povídky a básně. abyste si mohli přečíst text na této stránce, postupujte následujícím způsobem: 1. pomažte stránku citrónovou šťávou, vrstva max. půl milimetru (odpovídá množství vymačkanému z jednoho středně velkého citrónu z Brazílie) 2. stranu nahřejte nad plamenem svíčky, jenom pozor na stránky Lžičky marek hajžman 39

22 je to prozaické, přátelé 40 Nevím, kde začít, pořád se tomu směju. Řádky píšu přerývaně a občas zapomínám dýchat. Nechtěla jsem tomu věřit, ale je to tak. Takže pěkně popořádku. Tento týden ve čtvrtek tu má v rámci dnů Tibetu dalajláma proslov. Je to obrovská událost, ale nedá se říct, že by tím žila celá univerzita. Číňanům se to nelíbí a Američanům je to jedno. Ale my, cizinci z Evropy, my si toho nade vše vážíme a pořád nevěříme, že lístek na proslov stál JEN sto korun, respektive pět dolarů. Ano, univerzita je velmi bohatá. Nevěřila jsem, že by někdo mohl nevědět, kdo je to dalajláma. Ale mno ptala jsem se nadšeně spolužáka, zda má taky lístek na proslov dalajlámy a on leda- byle odvětil, že NE, PROTOŽE NEMÁ RÁD PŘELIDNĚNÉ KONCERTY. Ano, nejsem hloupá, zopakovala jsem mu jméno D-A-L-A-J-L-Á-M-A. Posléze jsem zopakovala i otázku. Potvrdilo se, že mluvíme o tom samém, tedy o KONCERTECH. Myslela jsem, že tohle byl vrchol všeho. Ale dnes mne překvapilo něco jiného. Pořád se tomu nemůžu přestat smát a musím jim zavolat, že jsou trochu mimo. Francouzky vyhrály anketu o největší vtipálky na celé čáře. Ano, přijede sem dalajláma. A s ním několik tibetských mnichů, kteří tady budou vytvářet mandalu. Mandala je obrazec z písku, mniši jej týden vysypávají a pak zničí. V těchto rituálech je skryta symbolika vesmíru, síly, obrody člověka a toho, že se nemáme poutat na materiální věci. Univerzita rozeslala studentům , že potřebuje dobrovolníky, kteří by se o mnichy starali. Tím bylo myšleno, že by je studenti zavedli na jídlo, ukázali jim město, knihovnu atd. MALÁ SLOVNÍKOVÁ VSUVKA ČÍSLO 1: MONK = anglicky MNICH MALÁ SLOVNÍKOVÁ VSUVKA ČÍSLO 2: TAKE CARE OF THE MONKS = STARAT SE O MNICHY My, Evropané, jsme se toho chtěli zúčastnit všichni a zítra ráno poputuju na dobrovolnickou akci. Francouzky s tím ale měly problém. Šikovné jsou to holky, to ano, ale Včera se mne Němka ptala, zda nevím, co mají Francouzky s opicemi. Všech se ptají, radka Cifrová dalajláma a jeho opice zda se musí o ty opice starat, nebo zda je to dobrovolné. Prý zavolají té Češce, co se už přihlásila. Nikdo je nechápal, až dnes jsem to rozlouskla. Volala mi Francouzka, že ví, že se o ty OPICE tedy starat budu. Nejdřív jsem nechápala. Pak jsem si myslela, že jsou hrubé a prostě nemají rády tibetské mnichy a myslí si, že jsou primitivní, proto jim říkají opice. Ale MALÁ SLOVNÍKOVÁ VSUVKA ČÍSLO 3: MONKEY = anglicky OPICE Ty slečny nechte mne nabrat dech ty slečny tvoří dost uzavřenou komunitu. Chodí všude spolu, nechtějí jít s námi ani na pivo a stále švitoří francouzsky. Jedna prostě a jasně pochopila, že nám univerzita píše o opicích a že potřebují dobrovolníky. Tuto novou informaci teď sdílí s ostatními. Prostě si spletla MONK a MONKEY. To se stává, ne? A pak to šířila dál a všichni tomu věřili a nikdo se nepodivoval, protože naše univerzita je dost bohatá na to, aby svým studentům takový zážitek umožnila. Máme tu poníky a zoo a byl tu producent Titaniku a Avatara a nechal kolovat oskarovou sošku a bude tu taky DALAJLÁMA SE SVÝMA OPICEMA. Zřejmě koncert. No big deal. Položila jsem telefon a měla jsem co dělat, abych se nepočůrala smíchy. Teď se uklidňuju tím, že to píšu protože protože jim musím zavolat a objasnit situaci. Jen mi dejte chvilku pořád nedýchám pravidelně. Mám několik možností: 1. Zavolat jim a říct, že už žádné dobrovolníky nepotřebují (což je pravda!!!) 2. Zavolat a říct, že opice budou denně od osmi do dvanácti ve velkém přijímacím sále skládat mandalu a vstupné je pět dolarů. 3. Nechat to tak, protože se určitě nikdo z nich, rozhýčkaných západních Evropanů nepřihlásil. 4. Zavolat a zeptat se, zda tuší, kdo je dalajláma a zda si opravdu myslí, že by právě tento muž přijel s opicemi. 5. Zavolat a brečet! 6. Zavolat a říct, že dalajláma žádné opice nemá. 7. Zavolat a křičet! 8. Zavolat a odkázat je na stránku ve slovníku, kde to všechno najdou. DOUFÁM. 9. Nevolat a nechat je, ať si užijí koncert a cirkusové vystoupení. 10. Jaképak opice asi slouží mše v Sacré-Coeur? Děsím se každé z možností. Radka cifrová určitě se potkáváme, když procházíme podloubím Zbrojnice. Jsem jedna z mnoha těch uspěchaných, ale občas se zastavím a pohladím vodu na nádvoří. Píšu si jen do šuplete, protože nechci, aby se o mně někdo nedejbože musel někdy učit. Mám hrůzu z naratologie a po zkušenostech studijních bych ráda rozvážela zmrzlinu, zalévala palmy či čaje nebo létala letadlem Miluji a nenávidím svůj mateřský jazyk a čím víc od něj utíkám, tím víc mne tvoří. Čím víc se jej snažím pochopit, tím víc mne deformuje. Jo a mám ráda žlutou barvu a nejím červené medvídky. radka cifrová 41

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné

Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné Redakce se představuje Krčíňoviny poprvé vyšly v roce 2005. Od té doby se začala pravidelně scházet redakce Krčíňovin a prvním úkolem bylo najít

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Petr Hugo Šlik. Zpěvníček (1998-2010)

Petr Hugo Šlik. Zpěvníček (1998-2010) Petr Hugo Šlik Zpěvníček (1998-2010) Na našem sídlišti (s mírným vykradením P. Fialy) Na našem sídlišti žijeme spolu jezdíme výtahem nahoru dolů jezdíme výtahem v noci i přes den chtěl bych víc životů

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013) Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Jak to, že jsou vykopávky pravěkých lidí, když první lidé byli Adam a Eva? Sabina, 10 let. Dr. phil. Jiřina Prekopová (*1929)

Jak to, že jsou vykopávky pravěkých lidí, když první lidé byli Adam a Eva? Sabina, 10 let. Dr. phil. Jiřina Prekopová (*1929) Dr. phil. Jiřina Prekopová (*1929) Jsem psycholožka, učitelka a také spisovatelka, protože jsem napsala 25 knih, které byly přeloženy do 25 jazyků. Pomáhám dětem, které to mají složité se svými rodiči,

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) ISBN: epub: ISBN 978-80-88061-03-8 mobi: ISBN 978-80-88061-04-5 pdf: ISBN 978-80-88061-05-2

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

DAVID BÁTOR. Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ

DAVID BÁTOR. Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ DAVID BÁTOR Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ David Bátor (*1974 v Opavě) Debutoval sbírkou Kukly slov (Tilia, 2004), která byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. O rok později vydal pod názvem Světlonoš

Více

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu:

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu: Přijímací řízení 27. 4. 2011 Zde napište své registrační číslo TEST Z ČESKÉHO JAZYKA Struktura testu: 1. část čtení (úlohy 1 10) 2. část gramatika (úlohy 11 20) 3. část psaní (úlohy 21 a 22) Hodnocení:

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba)

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) Čekám svůj den 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) 4. Čekám svůj den (P. Krejča / P. Vrba) 5. Nic víc (P. Janda / P. Vrba) 6. Na háku (M.

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach Celý měsíc se budeme seznamovat s pojmem láska. Musíme poznat co to slovo znamená. Před každým křesťanským kruhem si budeme vyprávět jeden mini příběh a vy samy děti určíte, zda je to láska a pohoda nebo

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno.

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Draculaura Dcera Drákuly Beznadějná romantička VĚK 1599 let. Nemůžu se dočkat, až mi bude sladkých 1600. ZABIJÁCKÝ STYL Ráda

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne!

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Sylabus 1.stupeň 2.třída Lekce 1 Co je to? Kolik to stojí? Jak se jmenujete? Jmenuju se.. Poslech CD 01 Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Zájmena

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5 Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 Eva Míková Ivana Hurtová Marie Bartošová 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 Zdeněk Huspek Miroslav Lorenc

Více

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu.

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu. U Moniky a Jakuba Z Literárních novin (12. 7. 2012) 1. Abych nebyl tak sám Monika mě jednou pozvala na návštěvu. Přišel jsem pěšky a říkal jim, že jsem přijel autem V tom autě jsme ale cestovali teprve

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI. Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí. absolventský film Katedry hrané režie

DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI. Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí. absolventský film Katedry hrané režie DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí absolventský film Katedry hrané režie P: Jedna z prvních věcí, které se herec musí naučit, je koncentrace. Existuje

Více

5 důležitých bodů pro změnu vašeho života

5 důležitých bodů pro změnu vašeho života 5 důležitých bodů pro změnu vašeho života 1 1. Naučte se být sami sebou a sami se sebou V dnešní době není vůbec jednoduché být sám sebou a zůstat přirozený a harmonický, prostě takový, jakého nás příroda

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami) 3 Martina Zapletalová Cause Upřímnost je nemoc z vyčítání (tentokráte i s předmluvami) 4 Obsaženo Obsaženo...4 Za dveřma někdo pije čaj...6 Gejši mávají přes ulici...8 Hlupáček-undefined... 10 Rezervace

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným.

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným. Kapitola první Už jste si někdy všimli, jak si všímáte věcí ko - lem sebe? Někdy si všímám toho, jak si všímám, tak moc, že mě to všímání si všímání dočista pohltí. Ráda si všímám všeho možného. Třeba

Více

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři !! ČASOPIS NIŽŠÍHO STUPNĚ WICHTERLOVA GYMNÁZIA ČTĚTE NÁS!! Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři a my vám odhalíme další literární a výtvarné

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,

Více

Kdo by si v obchodě vybral shnilý pomeranč nebo banán namísto zdravého? Kdo by si koupil nakřáplé vajíčko nebo prasklý hrnek? Vždycky raději sáhnu vedle a vezmu si to lepší. A je to tak správně, je to

Více

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad!

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad! Chór modlitby Libor se vrací ze školy domů kvůli fotografickému kroužku později než obvykle. A k tomu ještě pomaleji než včera, kdy měl v žákovské knížce poznámku. Dnes ho tíží třídní důtka. Rodiče se

Více

Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem

Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem Líba Fáryová organizuje Ondrovy výšlapy už několik let. Občas jsem měla touhu se přidat, ale já jsem více přemýšlivý než sportovní typ. V červnu 2012 jsem si přece

Více

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela Václav Klein Text a fotografie 2015 Václav Klein Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-7536-012-0

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Já se taky zpovídám!

Já se taky zpovídám! tonino Lasconi Já se taky zpovídám! Příprava na slavnost svátosti smíření Takže Odkud mám začít? Ilustrace GiUSY capizzi kluci a holky to je kniha pro vás! kniha Já se taky zpovídám! je tady pro vás, kdo

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE. (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013)

SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE. (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013) SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013) Moc se mi líbilo, jak jsi mluvil o sedmi aktivitách duše. O sycení se, o kněžství Já věřím, že je pro mě velmi důležité, abych

Více

Jiří Wolker HOST DO DOMU

Jiří Wolker HOST DO DOMU Jiří Wolker HOST DO DOMU 2012 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Vysoká pec ve vašem nitru

Vysoká pec ve vašem nitru Obsah Předmluva... 7 Úvod... 10 Chcete-li objevit své pravé Já, já musí zemřít... 19 Vysoká pec ve vašem nitru... 49 Jak nechávat vše plynout a pozorovat... 80 Jak kráčet beze stop... 95 Mysl: velká pokladnice

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz DUBEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz DUBEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz DUBEN 2009 1. Po sklence (od milancholik) 2. Jak se dýchá ticho (od Lizzzie) 3. Noční víla (od nevěrná) 4. Po hádce (od ivkaja) 5. Vstoupil jsi (od Verena) 6.

Více

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová O knize Léčebný kód Od: Ing. Jaroslava Švajcrová Léčebný kód = převratná léčba vlastní bioenergií Úvod Jeden z autorů, původním povoláním kněz a poté lékař (psychiatr) měl svoji rodinu, kterou hluboce

Více

PAPER DISNEY HURVÍNEK JOSEF LADA ČESKÁ TELEVIZE

PAPER DISNEY HURVÍNEK JOSEF LADA ČESKÁ TELEVIZE PAPER DISNEY HURVÍNEK JOSE LADA ČESKÁ TELEVIZE blahopřání do obálky pohlednice balicí papíry dárkové tašky dárkové krabičky rozety a stuhy omalovánky pexesa vystřihovánky dopisní papíry diplomy lampiony

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více