VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Studijní obor: Cestovní ruch a regionální rozvoj VLIV VÝŽIVY NA ZDRAVOTNÍ STAV DĚTSKÉ POPULACE (bakalářská práce) Autorka: Daniela Křivanová Vedoucí práce: Ing. Lena Mlejnková

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedené literatury a dalších uvedených zdrojů. V Praze dne.. podpis studenta

3 Poděkování Děkuji vedoucí mé práce, paní Ing. Leně Mlejnkové, za její odborné vedení, rady, užitečné poznámky, které mi pomohly při psané této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mě při mém studiu podporovali.

4 Obsah Úvod Teoretická východiska Výživa a její složky Základní živiny Minerály a stopové prvky Vitaminy Voda a pitný režim Potravinová pyramida Index tělesné hmotnosti Vývoj spotřeby potravin v populaci ČR Pekárenské výrobky a obiloviny Maso v hodnotě na kosti Ryby Mléko, mléčné výrobky, sýry a vejce Tuky a oleje Ovoce v hodnotě čerstvého Zelenina, luštěniny a brambory Cukr, cukrovinky a cukrářské výrobky Sůl Čaj, zrnová káva Minerální vody a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje Shrnutí Specifika výživy dětí Specifika výživy dle věkových skupin Desatero výživy dětí Denní rozložení stravy Stravování ve vzdělávacích institucích Nejčastější onemocnění v dětské populaci v návaznosti na spotřebu potravin Nadváha a obezita Diabetes mellitus... 37

5 4.3 Kardiovaskulární choroby Poruchy příjmu potravy Podvýživa Potravinová alergie a potravinová intolerance Shrnutí Závěr Seznam použitých zdrojů Knižní publikace Internetové zdroje Legislativa Zdroje dat Seznam tabulek... I Seznam obrázků... I Seznam grafů... I Seznam příloh... II Přílohy... III

6 Úvod Zdraví. Pro mnoho lidí tento pojem představuje jednu z nejdůležitějších životních hodnot. Jedná se o součást života, kterou lze určitými způsoby měnit, ovlivňovat. Nicméně všichni se setkávají s faktory, které naneštěstí být ovlivňovány nemohou např. věk nebo dědičnost. Jedna z cest, jak může být zdravotní stav ovlivněn je výživa. Zdraví a výživa jsou sice odlišné pojmy, přesto však tyto pojmy spolu úzce souvisejí. Pro zlepšení zdravotního stavu je výživa bezpochyby tím nejdůležitějším faktorem. Mnozí si uvědomují, že jejich stravování má jisté nedostatky, bohužel však nevědí, co by mělo být v jejich životosprávě změněno. Vztah ke správné výživě by se měl vyvíjet již od dětství a stravovací návyky by se měly utvářet v rodině. Bohužel v dnešní době, jež se vyznačuje stresem a shonem, rodiče tyto návyky vhodně nevytvářejí. To ovlivňuje zdravotní stav dětské populace a zapříčiňuje to vznik některých vážných onemocnění. Výživa dětí se odvíjí od toho, jaké potraviny jejich rodiče nakupují. Proto se při zpracování této práce vychází z předpokladu, že výživa dětí se odvíjí od spotřeby potravin obyvatel. Cílem této práce je analýza spotřeby potravin obyvatel České republiky v kontextu zdravotního vývoje dětské populace spojených s výživou a vyhodnocení změny jejich výskytu v České republice v posledních dvou desetiletích. První, teoretická část této práce je zaměřena na problematiku výživy a její význam pro dětský organismus. Tato část bude doplněna obecnými zásadami stravování dětí. Praktická část práce je rozdělena do dvou oddílů. První část se zabývá vývojem spotřeby potravin obyvatel České republiky. Druhá část se věnuje nejčastějšími onemocněními dětské populace související s výživou a jejich vývojem. Při zpracování bakalářské práce bude využita především metoda analýzy a syntézy informací, které byly získány z dostupných zdrojů. Další metodou je analýza a komparace dat z časových řad sledovaných Českým statistickým úřadem a Ústavem zdravotnických statistik a informací ČR. 6

7 1 Teoretická východiska 1.1 Výživa a její složky Na výživu lze nahlížet ze dvou hledisek. Dr. Michael Sharon (1994, s. 13) definuje výživu jako studium potravy, rostlinné a živočišné, a jejího vlivu na naše tělo a na to, jak se cítíme. Nicméně některé prameny uvádějí, že výživa je nepřetržitý proces přijímání látek, které jsou pro náš organismus nepostradatelné z důvodu zajištění jeho činnosti a výstavbě tkání a orgánů. Správná výživa se řídí určitými zásadami, mezi které můžeme zařadit zásadu kvantity, kvality, vyváženosti a přiměřenosti. Z pohledu kvantity výživa musí přijmout takový příjem energie, který odpovídá jejímu výdeji. Jestliže je přijímána potrava s větším energetickým příjmem, než je energetický výdej, vzniká nadváha a obezita. Z kvalitativního hlediska musí být zajištěno, aby strava byla pestrá. Musí být přijímán dostatek živin, vitamínů a minerálů, v neposlední řadě také dostatek vody. Co se týče vyváženosti, měly by být tyto výživové prvky přijímány ve správném poměru. A na závěr přísun potravy by měl být přizpůsoben tělesné hmotnosti, věku, stavu a fyzické aktivitě. (Machová, Kubátová a kol., 2009) Strava by měla obsahovat prvky, které jsou pro naše tělo důležité, nepostradatelné. Základními pilíři výživy jsou bílkoviny, sacharidy a tuky. Naše tělo se však neobejde bez dalších živin, mezi které se řadí vitaminy, minerály, stopové prvky, pro náš organismus je však důležitá také voda. Výživa je považována některými národy za důležitý faktor, který ovlivňuje kvalitu jejich života. Kupříkladu lidé v Japonsku rozřazují potraviny do kategorií jin a jang. Správná klasifikace dle principů jin a jang je základní kámen pro sestavení správného jídelníčku. Japonci udržují rovnováhu mezi jin a jang a to jim napomáhá ke zdravému životu bez nemocí. (Kushi, 1996) Současná doba přináší trend podobat se lidem z obálek časopisů. Bohužel již děti na základních školách se snaží přiblížit se svému idolu a uchylují se k nejrůznějším dietám, které vedou k podvýživě nebo poruchám příjmu potravy. Na druhou stranu pracovní vytíženost lidí po celém světě způsobuje, že místo doma připraveného 7

8 plnohodnotného jídla si vyberou raději fast food nebo hůř, že na jídlo zapomenou úplně a vše dohánějí pozdě večer. Toto stravování vede naopak k nadváze či obezitě. (Künzel, 1990) Základní živiny Mezi tři základní živiny řadíme bílkoviny, sacharidy a tuky. Tyto živiny potřebuje organismus k růstu, jako přísun energie pro udržení životních pochodů, k získávání energie pro tělesnou a duševní práci organismu a k náhradě odumřelých buněk a látek vyloučených z těla. (Machová, Kubátová a kol., 2009) První skupina látek se využívá zejména k výstavbě a rekonstrukci, druhá skupina poskytuje energii pohánějící v organismu různé procesy i funkce, a konečně třetí skupina dovede obojí - stavět i pohánět. (Marshall Editions Limited, 1992, s. 146) Bílkoviny, tuky a sacharidy by měly být tělu dodávány v určitém poměru, který nazýváme trojpoměr živin. Z celkového množství energie, kterou denně přijmeme, by mělo 15 % pocházet z bílkovin, 30 % z tuků a 55 % ze sacharidů. (Hrnčířová, Rambousková a kol., 2012, s. 6) Bílkoviny neboli proteiny představují stavební jednotku organismu a jsou důležitou součástí svalů, krve, kůže a všech vnitřních orgánů. Jelikož tělo neumí bílkoviny vytvářet přeměnou tuků či sacharidů, musí být bílkoviny přijímány potravou. Bílkoviny jsou rozkládány v trávicím ústrojí na další stavební složky nazývané aminokyseliny, které jsou tvoření atomy uhlíku, kyslíku, vodíku a dusíku. V lidském těle může být napočítáno okolo dvaceti aminokyselin. Aminokyseliny lze rozdělit na esenciální a neesenciální. Esenciální kyseliny, které se nazývají také plnohodnotné, jsou živočišného původu a nacházejí se především ve vaječném bílku, mléce, mléčných výrobcích, mase a rybách. Neesenciální neboli neplnohodnotné jsou rostlinného původu a lze je nalézt především v sóje, obilovinách, ořeších, zelenině a ovoci. (Sharon, 1994) Podíl živočišných a rostlinných bílkovin by měl být v poměru 1:1. V případě, že organismus nezískává určité aminokyseliny, může dojít k poruše růstu, snížené výkonnosti, chybnému vývoj aj. (Machová, Kubátová a kol., 2009) 8

9 Spotřebu bílkovin je doporučováno zvýšit v období růstu, v těhotenství a období kojení, během rekonvalescence po infekční chorobě nebo po operaci, během hojného a přetrvávajícího pocení, při vystavení extrémním teplotám. (Sharon, 1994) Tuky neboli lipidy jsou chemické sloučeniny, které nejsou rozpustné ve vodě a jsou tvořeny atomy uhlíku, vodíku a kyslíku. Jedná se o nejdůležitější zdroj energie. Tuky plný řadu dalších funkcí. Jedná se obzvláště o látkovou výměnu vitaminů rozpustných v tucích anebo regulaci tělesné teploty. Důležitou složkou tuků jsou mastné kyseliny, které se dělí na nasycené a nenasycené. Nasycené mastné kyseliny jsou živočišného původu, ale jsou obsaženy též v palmovém a kokosovém oleji. Nenasycené mastné kyseliny jsou původu rostlinného. (Machová, Kubátová a kol., 2009) S lipidy pevně souvisí cholesterol. Pod tímto pojmem se skrývá komplexní lipid ze skupiny sterolů, které se nacházejí výlučně v potravinách živočišného původu a které náš organismus produkuje v játrech. (Roger, Uhrin, 2002, s. 42) Cholesterol LDL (anglicky Low Density Lipoprotein) je tzv. špatný cholesterol, jelikož zvyšuje riziko vzniku arteriosklerózy. Cholesterol, který naopak pomáhá bojovat proti arterioskleróze je cholesterol HDL (anglicky High Density Lipoprotein) a je nazýván dobrých cholesterolem. Doporučovaný příjem cholesterolu je mg/den. (Sharon, 1994) Cukry neboli sacharidy představují rychlý zdroj energie, který je tvořen atomy uhlíku, vodíku a kyslíku. Sacharidy lze rozdělit především na využitelné a nevyužitelné. Mezi využitelné sacharidy se řadí monosacharidy, disacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Nevyužitelným sacharidem je celulóza, která se řadí do polysacharidů. V následující tabulce jsou zobrazeny základní kategorie sacharidů a jejich zástupci. 9

10 Tabulka č. 1 Rozdělení sacharidů Monosacharidy Disacharidy Polysacharidy Glukóza (hroznový cukr) Fruktóza (ovocný cukr) Sacharóza (řepný cukr) Laktóza (mléčný cukr) Maltóza (sladový cukr) škrob a glykogen celulóza Zdroj: Machová, Kubátová a kol., 2009, vlastní zpracování Zvláštní druh sacharidu představuje celulóza neboli vláknina, která se nevstřebává a tím pádem nemůže být využita pro přísun energie. Organismus veškerou využitou vlákninu z těla vyloučí stolicí. Bylo zjištěno, že vláknina podporuje střevní peristaltiku a zabezpečuje tak pravidelné vyprazdňování střev. (Machová, Kubátová a kol., 2009, s. 22) Vláknina, která je rostlinného původu, hraje důležitou roli v lidském organismu, jelikož bojuje proti zácpě, snižuje hladinu cholesterolu, chrání organismus před rakovinou tlustého střeva či zabraňuje výskytu vnitřních hemeroidů. (Sharon, 1994) Minerály a stopové prvky Náš organismus potřebuje minerální látky jako stavební kameny tkání (zuby a kosti) a také jako součást reakcí, které se odehrávají v našem těle. (Hrnčířová, Rambousková a kol., 2012, s. 10) Minerální látky lze rozdělit na prvky, které tělo potřebuje více, tyto látky jsou označovány jako minerály. Mezi minerály lze zařadit vápník, fosfor, draslík, sodík, hořčík, síra, křemík a chrom. Minerály jsou opravdu potřebné, jelikož člověku pomáhají regulovat srdeční rytmus, udržet rovnováhu vody v těle, a jsou nezbytné pro správnou činnost nervů a svalů. (Sharon, 1994, s. 55) Dále jsou minerální látky rozděleny na stopové prvky, které organismus zajisté též potřebuje, ale pouze v omezeném množství. Do stopových prvků mohou být zařazeny zinek, železo, měď, mangan, chrom, jód, selen, fluor a hliník. (Machová, Kubátová a kol., 2009) 10

11 Tabulka č. 2 Přehled zdrojů vybraných minerálních látek Minerál Vápník Fosfor Draslík Sodík Hořčík Síra Železo Zinek Fluor Jód Zdroj Mléko a mléčné výrobky, ořechy, sezamová semínka a zelená zelenina Maso, mléko, vejce, luštěniny a ořechy Ovoce, ořechy, celozrnné obiloviny a citrusy Sůl Zelená zelenina, obiloviny, luštěny, ořechy Luštěniny a arašídy Játra, maso, žloutky, ovesné vločky, zelenina, luštěniny a některé druhy ovoce Maso, pšeničné klíčky, mléko, pivovarské kvasnice Fluorizovaná pitná voda, čaj a mořské ryby Mořské ryby, kuchyňská sůl Selen Obilniny, celozrnný chléb a cibule Zdroj: Sharon, 1994, vlastní zpracování Vitaminy Vitaminy jsou definovány jako organické látky, které organismus potřebuje k zajištění mnoha metabolických pochodů. (Machová, Kubátová a kol., 2009, s. 28) Organismus si však tyto látky nedokáže sám vyrobit, proto musí být přijímány prostřednictvím potravy, zdrojem vitaminu je hlavně strava rostlinná. Vitaminy nepředstavují pro organismus zdroj energie, jelikož jejich kalorická hodnota je nulová. Vitaminy plní v lidském organismu řadu významných funkcí, např. stimulují metabolický proces, přeměňují potravu na energii a urychlují metabolický proces, zbavují tělo toxických látek. V neposlední řadě tvoří krev, kůži a kosti a prodlužují život. (Machová, Kubátová a kol., 2009) Organismus je schopný přijímat vitaminy jen v malém množství. Jejich nadbytek je vylučován močí, ale může však nastat situace, kdy se organismus potýká s jejich nadměrným nadbytkem neboli hypervitaminózou, která je pro něj škodlivá. Naopak se může setkat s naprostým nedostatkem vitaminu, v tomto případě se mluví o avitaminóze. 11

12 Vitaminy lze rozdělit dle rozpustnosti na rozpustné v tucích a rozpustné ve vodě. Do první kategorie může být zařazen vitamin A, D, E a K. Do druhé skupiny patří komplex vitaminů B, vitamin C a H. (Roger, Uhrin, 2002) Tabulka č. 3 Přehled zdrojů vybraných vitaminů Vitamin Zdroj A D E K Játra, mléko, rybí tuk, máslo, žloutky Játra (obzvlášť tresčí), rybí maso, mléko, vejce a banány, kakao nebo avokádo Obilné klíčky, ořechy, listová zelenina, rostlinné tuky, vejce, celozrnné obiloviny Zelená zelenina, žloutky B komplex Kvasnice, vnitřnosti, maso, obiloviny, zelenina, vejce C Čerstvé ovoce a zelenina, brambory, brokolice, paprika Zdroj: Machová, Kubátová a kol., 2009, vlastní zpracování Voda a pitný režim Voda je pro lidský organismus nepostradatelná, jelikož zajišťuje řadu funkcí, které napomáhají mnoha procesům v těle. Je potřebná jako rozpouštědlo, jako transportní prostředek, k udržování tělesné teploty. Vstřebávání, přesun látek z krve do tkání, vylučování odpadových látek ledvinami a celá látková přeměna jsou možné jen za pomocí vody. (Machová, Kubátová a kol., 2009, s. 27) Pitný režim je důležitou součástí správné výživy. Nicméně množství přijímané během dne je závislé na několika faktorech. Pitný režim se liší dle věku a hmotnosti jednotlivce, dále dle klimatických podmínek a fyzické zátěže. Je pravidlem, že by mělo být vypito denně tolik tekutin, kolik bylo během dne ztraceno, což je u dospělého člověka za běžných okolností průměrně 2 2,5 litru. (Sharon, 1994) Nejvhodnějším nápojem je neslazená a neperlivá voda, neslazené čaje (zejména zelené a ovocné) nebo vodou zředěné ovocné šťávy. Na trhu se nachází velké množství minerálních vod, ty se však nemohou pít trvale a ve velkém množství. Výjimečně by se měla pít také voda sycená CO 2, jelikož může způsobit zažívací problémy. Nevhodnými tekutinami jsou slazené minerální vody a limonády, které obsahují velké množství cukru. Některé druhy nápojů jako černý čaj, káva nebo kolové limonády obsahují navíc 12

13 kofein, který způsobuje zvýšenou tvorbu moči. Nejméně vhodnou alternativou nápojů je alkohol, který je návykový a ve větších dávkách poškozuje zdraví. (Hrnčířová, Rambousková, a kol., 2012) 1.2 Potravinová pyramida Základním pomocníkem k sestavení správné výživy je potravinová pyramida, která radí, jaké potraviny by měly v našem jídelníčku převažovat. Obrázek č. 1 Česká potravinová pyramida Zdroj: Fórum zdravé výživy. Dostupné z: < [staženo ] Pyramida se skládá ze čtyř pater, kdy nejspodnější patro představuje potraviny, které by měly v naší stravě převládat. Čím výše se v pyramidě nacházíme, tím se setkáváme s potravinami, které bychom měli konzumovat méně. Na vrcholu pyramidy se vyskytují potraviny, bez kterých bychom se obešli, proto by se v jídelníčku měly objevovat jen výjimečně. V pyramidě lze rozlišit také potraviny, které jsou v rámci jednotlivého poschodí vhodnější. Příkladem je spodní patro, kdy by měla být upřednostňována zelenina před ovocem. 13

14 Potravinová pyramidy se člení do 6 základních skupin. Výživové doporučení se vztahuje na obiloviny, ovoce a zeleninu, mléko a mléčné výrobky a maso, masné výrobky, ryby a luštěniny. Další skupinou, která je v pyramidě zahrnuta představují cukry, sůl a tuky. (Kunová, 2004) 1.3 Index tělesné hmotnosti Index tělesné hmotnosti, zkráceně BMI (anglicky Body Mass Index), je hodnota, pomocí níž lze hodnotit hmotnost ve vztahu k výšce. Tato hodnota se počítá dle vzorce: Zjištěný výsledek lze zařadit do jedné ze čtyř základních kategorií. Čtvrtá kategorie, představující obezitu, se člení na další 3 stupně podle zdravotního rizika. Tabulka č. 4 Rozdělení hodnot BMI BMI [kg/m 2 ] Pod 18,5 Kategorie Podváha 18,5 24,9 Norma 25,0 29,9 Nadváha 30,0 34,9 Obezita 1. stupně 35,0 39,9 Obezita 2. stupně 40,0 a více Obezita 3. stupně Zdroj: Machová, Kubátová a kol., 2009, str. 219 U BMI nelze s přesností posoudit kategorii dané osoby, jelikož se při výpočtu této hodnoty musí brát v úvahu věk, pohlaví, typ postavy, sportovní aktivity a celkový životní styl. (Kejvalová, 2010) Pomocí BMI lze snadno zařadit jednotlivce do z jedné zmíněných hodnot. U dětské populace to však není tak jednoduché. Aby bylo správně posouzeno, zda vývoj dítěte odpovídá věku a proporčním parametrům, jsou využívány tzv. růstové grafy, též známé jako percentilové. Tyto grafy pomáhají lékařům zjistit růstové poruchy, nadváhu a obezitu atd. 14

15 Tyto růstové grafy znázorňují vztah veličiny jako hmotnost či tělesná výška k věku. V posledních letech lze posoudit také vztah indexu tělesné hmotnosti k věku. Jestliže vývoj dítěte je správný, poznáme jej tak, že jeho růstová křivka opisuje danou percentilovou křivku v grafu. Růstový graf je rozdělen pomocí 7 křivek, které znázorňují hodnotu 3., 10., 25., 50., 75., 90. a 97. percentilu pro jednotlivý věk. Hodnota pohybující se okolo 50. percentilu je považována za průměrnou. Je-li dítě zařazeno v pásmu 90. až 97. percentilu, potýká se dítě s nadváhou. Pokud je hodnota vyšší než 97. percentil, je dítě označováno za obézní. (Státní zdravotní ústav, dostupné z: < Tabulka č. 5 Hodnocení BMI a hmotnosti k tělesné výšce podle percentilových grafů Percentilové pásmo Hodnocení 97 < Obézní Nadměrná hmotnost Robustní Proporcionální Štíhlé < 10 hubené Zdroj: Celonárodní antropologický výzkum 15

16 2 Vývoj spotřeby potravin v populaci ČR První sledování spotřeby potravin a nápojů spadají již na začátek 20. století. Z počátku byla pozornost věnována především obilovinám v hodnotě mouky, masu, mléku a mléčným výrobkům, bramborám a cukru. Dále byla sledována spotřeba dovozních potravin jako například čaje, rýže, jižního ovoce, kakaových bobů, tabáku či mořských ryb. Později začaly být sledovány další potraviny, a to zejména pro využití zemědělských organizací a pro potřebu zdravotníků a odborníků na výživu. Vývoj spotřeby jednotlivých druhů potravin je ovlivněn řadou faktorů, mezi které můžeme zařadit především cenu potravin, turistický ruch, počet cizinců v naší populaci, reklamu, dostupnost potravin na trhu nebo například zdravotní osvětu. (Český statisticky úřad. Dostupné z: ) Spotřeba potravin slouží jako podklad k analýze trendu stravování v českých domácnostech. Zde se vychází z předpokladu, že stravování dětské populace se odvíjí od toho, co nakupují a konzumují jejich rodiče. Tato kapitola je zaměřena na vývoj spotřeby potravin a jednotlivých nápojů v České republice za období let 1989 až Toto rozmezí bylo vybráno z toho důvodu, že po roce 1989 se rozvinul trh se zbožím a obyvatelé tak rozšířili své možnosti ve stravování. Veškerá statistická data a informace obsažené v této kapitole jsou získány z Českého statistického úřadu. 2.1 Pekárenské výrobky a obiloviny Spotřebu obilovin rozlišujeme podle hodnoty zrna a v hodnotě mouky. První kategorie započítává pšenici, žito, kukuřici a ostatní obiloviny a dále rýži. Do spotřeby obilovin v hodnotě mouky se řadí mouka pšeničná a žitná, krupky, kroupy, ovesné vločky, loupaná rýže a ostatní druhy mouky. Přiložený graf ukazuje, že zmíněné kategorie spotřeby obilovin jsou z hlediska pohybu křivky téměř totožné. Nicméně obiloviny v hodnotě zrna zaujímají v celkové spotřebě obilovin vyšší podíl. Mezi lety 1997 až 2001 lze v grafu propast v obou 16

17 spotřebách. Spotřeba obilovin v hodnotě zrna poklesla na 135,2 kg na obyvatele a spotřeba obilovin v hodnotě mouky klesla na 104,0 kg na obyvatele. Od roku 2001 spotřeba obou druhů obilovin kolísá. Graf č. 1 Spotřeba obilovin na 1 obyvatele 170,0 160,0 150,0 140,0 130,0 120,0 110,0 100,0 90,0 Obiloviny v hodnotě zrna Obiloviny v hodnotě mouky Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Ačkoliv spotřeba obilovin od roku 1989 poklesla, od roku 2006 můžeme sledovat pravidelní kolísání spotřeby. Proto můžeme očekávat, že spotřeba obilovin v následujících letech opět vzroste. Jelikož obiloviny jsou obiloviny kvalitním zdrojem bílkovin, bylo by vhodné jejich spotřebu zvýšit. Do spotřeby mlýnských a pekárenských výrobků spadá chléb (světlý, tmavý, běžný, chléb z různých druhů mouk), pšeničné pečivo běžné, trvanlivé pečivo (sušenky, perníky, oplatky, piškoty aj.) a těstoviny. Z následujícího grafu je patrné, že spotřeba chleba je na ústupu. Nejvíce chleba obyvatele spotřebovali v roce 1994, kdy spotřeba dosahovala 60,6 kg na obyvatele. Co se týče pšeničného pečiva, zde zaznamenáváme naopak růst spotřeby. V roce 1989 spotřeba byla 33,0 kg na obyvatele a v posledním roce pozorování, tedy v roce 2012 byla spotřeba pšeničného pečiva již 56,9 kg na obyvatele. U trvanlivého pečiva lze postřehnout rostoucí spotřebu. Nejvyšší spotřeba byla v roce 2011, kdy dosahovala 10,7 kg na obyvatele. Spotřeba těstovin ve sledovaném období roste. V roce 1989 spotřeba těstovin byla 3,1 kg na obyvatele. Do roku 2007 spotřeba těstovin plynule 17

18 rostla a spotřeba těstovin dospěla do 7,5 kg na obyvatele. Od tohoto roku spotřeba kolísá. Graf č. 2 Spotřeba mlýnských a pekárenských výrobků na 1 obyvatele 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 Chléb Pšeničné pečivo Trvanlivé pečivo Těstoviny Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Po analýze spotřeby mlýnských a pekárenských výrobků lze říci, že obyvatelé České republiky upřednostňují před chlebem bílé a trvanlivé pečivo. Toto zjištění je poněkud znepokojující, jelikož se doporučuje konzumovat spíše celozrnné pečivo. 2.2 Maso v hodnotě na kosti Do spotřeby masa v hodnotě na kosti v kg se řadí vepřové, hovězí, telecí, skopové, kozí, koňské maso, dále drůbež, zvěřina a králíci. Celková spotřeba masa ve sledovaném období se nachází mezi hodnotami 77,4 a 97,4 kg. Daný graf znázorňuje, že nejvíce je spotřebováváno vepřové maso, jehož spotřeba však od roku 1996 nepatrně klesá a od té doby je jeho průměrná spotřeba 42,1 kg na obyvatele. Dalšími převládajícími druhy je hovězí maso a drůbež. Do roku 1989 spotřeba hovězího masa plynule rostla, nicméně po roce 1989, kdy spotřeba hovězího masa byla na vrcholu a dosahovala výše 30 kg na obyvatele, zaznamenáváme spíše opačný trend. V roce 2012 bylo spotřebováno pouze 8,1 kg hovězího masa na obyvatele. Naopak graf ukazuje, že spotřeba drůbeže začala stoupat, tento trend však byl zřejmý i u předchozích let. Další skupiny, které představuje telecí 18

19 maso, skopové, kozí a koňské maso, zvěřina a králíci, nepředstavují procentuálně velký podíl na celkovou spotřebu masa. Graf č. 3 Spotřeba masa na 1 obyvatele 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 vepřové hovězí telecí skopové, kozí, koňské drůbeži zvěřina králíci Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Jako základní trend lze označit vzestup spotřeby drůbeže. To můžeme považovat jako pozitivní jev, jelikož drůbež patří mezi základní zdroj bílkovin a je doporučovaná odborníky na výživu. Dále je zaznamenáván postupný pokles vepřového a hovězího masa, ale tento pokles je na úkor zvyšující se spotřeby drůbeže. U spotřeby ostatních druhů mas lze říci, že se vyznačují celkově stejnou spotřebou. Je to možno tím, že tyto druhy mas nejsou tak dostupné na trhu a v domácnostech se již tolik nekonzumují. 2.3 Ryby Spotřeba ryb je uváděna v kilogramech a do tohoto množství lze zařadit mořské a sladkovodní ryby, rybí vnitřnosti a rybí výrobky. Od roku 1992 se započítávají také úlovky na prut. Ve sledovaném období byla roční průměrná spotřeba ryb 5,3 kg na obyvatele. Podíváme-li se do následujícího grafu, zjistíme, že nejvyšší spotřeba ryb byla v roce ,2 kg na obyvatele. Naopak nejnižší hodnotu lze zpozorovat v roce 1991, kdy spotřeba ryb dosahovala 3,8 kg na 1 obyvatele. 19

20 Graf č. 4 Spotřeba ryb na 1 obyvatele 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 Ryby celkem Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Vývoj spotřeby ryb od roku 1989 lze označit jako pozitivní. Ve sledovaném období jsme se setkali s prudkým poklesem spotřeby, ale v posledních letech spotřeba ryb stoupá. Ryby jsou zdrojem bílkovin a mnoha vitaminů a minerálů, proto je jejich zvyšující se spotřeba velmi žádoucí. 2.4 Mléko, mléčné výrobky, sýry a vejce Spotřeba mléka a mléčných výrobků v hodnotě mléka v kg obsahuje konzumní mléko a dále mléko využívané na výrobu sýrů, mléčných konzerv, tvarohu a dalších mléčných výrobků. Jak lze vyčíst z daného grafu, spotřeba konzumního mléka postupem let klesá. V roce 1989 spotřeba mléka dosahovala 94,3 kg na obyvatele. Největší propad zažila spotřeba v roce 2007, kdy spotřeba mléka byla 52,1 kg na obyvatele. V posledních třech letech je zjišťován nepatrný růst spotřeby mléka. Druhý největší podíl v této skupině zaujímají ostatní mléčné výrobky. Jejich průměrná roční spotřeba je 27,8 kg na obyvatele. Spotřeba sýrů plynule od roku 1996 roste. Spotřeba mléčných konzerv od roku 1989 rapidně klesla z 6,0 kg na 1,4 kg na obyvatele. Spotřeba tvarohu s přibývajícími roky také klesá, největší pokles byl v roce 1993, kdy spotřeba tvarohu byla 2,4 kg na obyvatele, poté nepatrně vzrostla. 20

21 Graf č. 5 Spotřeba mléka, mléčných výrobků a sýrů na 1 obyvatele 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 Mléko konzumní celkem Sýry celkem Mléčné konzervy Tvaroh Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Ostatní mléčné výrobky Analýza spotřeby mléka a mléčných výrobků ukázala, že spotřeba mléka od roku 1989 pravidelně klesá. Toto zjištění je poněkud alarmující, jelikož je to právě mléko, které je nejdůležitějším zdrojem vápníku. Tento minerál je potřebný především pro dětskou populaci a její správný tělesný vývoj. Nicméně spotřeba ostatních mléčných výrobků je na vzestupu. 2.5 Tuky a oleje Spotřeba tuků a olejů v kg se rozlišuje na tuky živočišné (máslo, sádlo, ostatní tuky) a rostlinné. Spotřeba sádla obsahuje syrové sádlo vepřové, škvařené sádlo, uzenou slaninu a sádlo z domácích porážek. Spotřeba másla počítá s čerstvým máslem, máslem s rostlinným tukem a pomazánkovými másly. Na druhou stranu rostlinné tuky zahrnují rostlinné tuky na pečení, rostlinná másla, ztužené pokrmové tuky a jedlé oleje. Nejčastěji jsou využívány tuky rostlinné, jejichž spotřeba od roku 1989, kdy spotřeba dosahovala 11,8 kg na obyvatele, roste. V průběhu let se spotřeba vyšplhala na 15,4 kg na obyvatele. Spotřeba másla a sádla se svými hodnotami příliš neliší. U obou těchto živočišných tuků zaznamenáváme pokles, avšak u másla je nepatrně vyšší. Spotřeba sádla klesla 5,9 kg na obyvatele v roce 1989 na 4,0 kg na obyvatele v roce Máslo je však spotřebováváno stále méně. V roce 1989 byla spotřeba 7,5 kg na obyvatele, v roce 2012 spotřeba klesla na 4,2 kg na obyvatele. 21

22 Graf č. 6 Spotřeba tuků a olejů na 1 obyvatele 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ máslo sádlo rostlinné jedlé tuky a oleje Dle analýzy spotřeby tuků a olejů je patrné, že obyvatelé České republiky nahrazují živočišné tuky rostlinnými. Toto zjištění je v souladu s výživovými doporučeními. 2.6 Ovoce v hodnotě čerstvého Ovoce lze rozdělit do dvou kategorií, ovoce mírného pásma a jižní ovoce. Ovoce mírného pásu zahrnuje jádrovité, peckovité a bobulovité druhy ovoce. Mezi jižní ovoce se řadí citrusové plody, tropické a subtropické ovoce. Dále se od roku 1976 sleduje spotřeba ořechů ve skořápce v kg (například vlašské ořechy, kokosové ořechy, arašídové ořechy atd.) Průměrná spotřeba ovoce na obyvatele ve sledovaném období byla 76 kg. Nejnižší hodnota se nachází v roce 1990, kdy lze říci, že se spotřeba odrazila ode dna a od té doby můžeme pozorovat rostoucí spotřebu. V roce 2009 spotřeba ovoce dosáhla svého maxima, přesněji 90,4 kg na obyvatele (z této hodnoty patří 55,4 kg ovoci mírného pásu a 35,0 kg ovoci jižnímu). Nicméně právě od roku 2009 spotřeba ovoce opět klesá. Průměrná spotřeba ořechů ve skořápce je 3,0 kg na 1 obyvatele. 22

23 Graf č. 7 Spotřeba ovoce na 1 obyvatele 95,0 90,0 85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 60,0 55,0 50,0 Ovoce v hodnotě čerstvého Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Spotřeba čerstvého ovoce v posledních 3 letech rapidně klesá. Je třeba, aby obyvatelé zařadili do svého jídelníčku více ovoce, jelikož je zdrojem prospěšných vitaminů a minerálů. 2.7 Zelenina, luštěniny a brambory Spotřeba zeleniny zahrnuje listovou, košťálovou, kořenovou, plodovou, luskovou a cibulovou zeleninu. Tyto druhy zeleniny jsou vymezeny pro prodej spotřebitelům a na výrobky spotřebu. Z grafu je patrné, že spotřeba zeleniny oproti počátečním rokům sledování vzrostla. Nejvíce zeleniny bylo spotřebováno v roce 2011, kdy obyvatelé spotřebovali 85,4 kg zeleniny na obyvatele. Dle vlastních dopočtů z dat Českého statistického úřadu je průměrně nejvíce spotřebováno zelí (11,1 kg na obyvatele), cibule (10,5 kg na obyvatele) a rajčat (9,5 kg na obyvatele). Naopak nejméně jsou konzumovány zelené fazole s průměrnou roční spotřebou 0,2 kg na obyvatele. Spotřeba brambor každým rokem klesá. Od roku 1989 jejich spotřeba klesla o 14,2 kg na obyvatele. Nejméně brambor bylo konzumováno v roce 2009, kdy jejich spotřeba byla 64,9 kg na obyvatele. Naopak nejvíce brambor bylo obyvateli 23

24 spotřebováno 84,2 kg a to v roce V posledních letech se jejich spotřeba pohybuje okolo 70 kg na obyvatele. Spotřeba luštěnin od roku 1989 vzrostla z původních 1,3 kg na 2,6 kg na obyvatele. Nejvíce je konzumován hrách, jehož roční spotřeba se pohybuje mezi 0,7 až 1,2 kg na obyvatele. Dále průměrná spotřeba čočky je 0,6 kg na obyvatele a průměrná spotřeba fazolí je 0,5 kg na obyvatele. Graf č. 8 Spotřeba zeleniny, luštěnin a brambor na 1 obyvatele 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 Zelenina v hodnotě čerstvé Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Luštěniny celkem Brambory Spotřeba zeleniny od roku 1989 stoupá, což je velmi dobré zjištění. Nicméně byl zaznamenán v posledním roce její pokles, proto je třeba zamezit jejímu dalšímu klesání. Pozitivní je též spotřeba luštěnin, která zdvojnásobila. 2.8 Cukr, cukrovinky a cukrářské výrobky Spotřeba cukru spočívá v rafinovaném cukru, který slouží pro potravinářské účely. Spadá sem cukr krystalový, želírovací, kostkový, porcované, krupice, moučka a dále cukr, který je obsažen ve výrobcích atd. Spotřeba kakaových bobů obsahuje kakaové boby, hmotu, prášek a máslo. Do spotřeby kakaových výrobků se řadí čokoláda, čokoládové cukrovinky, kakaový prášek a instantní kakao. Spotřeba nečokoládových cukrovinek pojímá například karamely, lízátka, žvýkačky, tvrdé 24

25 bonbony. Cukrářská těsta, zmrzliny aj. se řadí do spotřeby cukrářských výrobků. Na závěr se do této kategorie řadí také spotřeba medu, který zahrnuje jen včelí med. Nejvíce je spotřebováván cukr, jehož spotřeba se nachází v rozmezí 32,5 až 44,0 kg na obyvatele. Od roku 1990, kdy byla naměřena nejvyšší hodnota, spotřeba cukru klesala. Avšak v roce 2000 se spotřeba cukru začala rapidně zvyšovat, až dosáhla v roce ,0 kg na obyvatele. Nyní zaznamenáváme klesající spotřebu. Průměrná spotřeba kakaových bobů je ve sledovaném období 2,0 kg na obyvatele a tato spotřeba neprochází spotřebními šoky. Naopak spotřeba kakaových výrobků je na vzestupu. Od roku 1989 jejich spotřeba vzrostla o 3,0 kg na obyvatele. U nečokoládových výrobků zaznamenáváme nepatrný pokles o 0,6 kg na obyvatele. U cukrářských výrobků lze zpozorovat nepatrný vzrůst. V roce 2006 došlo k největší spotřebě cukrářských výrobků, kdy spotřeba byla 7,3 kg na obyvatele. Jinak se spotřeba pohybuje mezi 4,9 až 6,9 kg na obyvatele. Spotřeba medu nezažila ve sledovaném období nějaké extrémní výkyvy. Jeho spotřeba se pohybovala mezi 0,4 až 0,8 kg na obyvatele. Graf č. 9 Spotřeba cukru, cukrovinek a cukrářských výrobků na 1 obyvatele 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 Cukr Kakaové boby Kakaové výrobky Nečokoládové cukrovinky Cukrářské výrobky Včelí med Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Ačkoliv spotřeba cukru procházela mírnými výkyvy, celkově se jeho spotřeba oproti roku 1989 snížila, což můžeme zhodnotit kladně. Nicméně spotřeba některých druhů cukrovinek se nepatrně zvýšila. 25

26 2.9 Sůl Spotřeba soli v kg zahrnuje sůl využívanou pro lidskou výživu a dále sůl obsaženou ve výrobcích. Z grafu vyplývá, že spotřeba soli od roku 1989 nepatrně klesla. Ve sledovaném období kolísá spotřeba mezi 5,9 a 6,3 kg na obyvatele. Právě nejnižší 5,9 kilogramová spotřeba soli byla naměřena v roce Graf č. 10 Spotřeba soli na 1 obyvatele 6,4 6,3 6,2 6,1 6,0 5,9 5,8 Zdroj: vlastní zpracování dle dat ČSÚ Sůl celkem Není doporučováno pokrmy příliš solit, proto zjištění, že spotřeba soli každým rokem klesá, je velmi uspokojivé Čaj, zrnová káva U spotřeby čaje se sleduje vývoj spotřeby černého a zeleného čaje, čajových výtažků a koncentrátů v hodnotě černého čaje. Spotřeba zrnkové kávy pojímá praženou mletou i nemletou zrnkovou kávu, instantní kávu, kávové výtažky a koncentráty v hodnotě pražené kávy. U spotřeby čaje se nesetkáváme s velkými odchylkami, průměrná spotřeba je 0,26 kg na 1 obyvatele. U zrnkové kávy můžeme zaznamenat měnící se spotřebu, kdy 26

27 nejvyšší spotřeba byla naměřena v letech 1999 a V těchto dvou letech byla spotřeba stejná, tedy 2,6 kg na obyvatele. Během posledních dvou let spotřeba kávy klesá. Graf č. 11 Spotřeba čaje a zrnové kávy na 1 obyvatele 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00 Čaj Zrnková káva Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Spotřeba čaje a zrnkové kávy neprokázala žádná šokující zjištění. Nicméně by bylo vhodné, kdyby byla konzumace kávy nebyla tak rozšířena Minerální vody a nealkoholické nápoje Spotřeba minerálních vod a nealkoholických nápojů v sobě zahrnuje minerální a sodové vody, limonády a ostatní nápoje (osvěžující nealkoholické nápoje, ovocné a zeleninové šťávy a konzumní sirupy). Tato spotřeba je uváděna v litrech. Od roku 1989 se spotřeba nealkoholických nápojů postupně zvyšuje. Nejvíce litrů tekutin bylo vypito v roce 2008, kdy spotřeba vod dosáhla 297 litrů. Naopak nejmenší spotřeba byla v roce 1991, když hodnota spotřeby byla 108,3 litrů na obyvatele. Z grafu je patrné, že ve spotřebě nealkoholických nápojů dominují limonády. Nejvíce limonády bylo spotřebováno v roce 2010, kdy spotřeba byla 110 litrů na obyvatele. 27

28 Graf č. 12 Spotřeba minerálních vod a nealkoholických nápojů na 1 obyvatele 120,0 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 minerální vody sodové vody limonády ostatní nápoje Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ Dle analýzy spotřeby minerálních vod a nealkoholických nápojů bylo zjištěno, že jejich celková spotřeba vzrostla. Tento jev lze považovat za velmi příznivý, nicméně to se nedá říci o spotřebě limonád, která zastupuje nejvyšší podíl na celkové spotřebě. Limonády obsahují mnoho cukru, což negativně působí na zdraví člověka Alkoholické nápoje Spotřebu alkoholu lze rozlišovat jako spotřebu celkem a spotřebu v hodnotě čistého lihu. Následující graf ukazuje pouze spotřebu alkoholických nápojů celkem. Spotřeba alkoholu zahrnuje lihoviny, víno a pivo a je uváděna v litrech. Spotřeba alkoholu ve sledovaném období se pohybovala v rozmezí 168,8 až 188,1 litrů. V přiloženém grafu je zřejmé, že nejvíce převládá ve spotřebě alkoholu pivo, která víceméně opisuje křivku celkové spotřeby alkoholu. Tento výsledek zajisté není překvapující vzhledem k faktu, že Česká republika se umisťuje pravidelně mezi prvními místy ve spotřebě piva. Průměrná spotřeba lihovin ve sledovaném období je 7,8 litrů na obyvatele. U spotřeby vína pozorujeme v posledních letech nepatrný růst. V roce 2012 dosáhla jeho spotřeba 19,8 litrů na obyvatele. 28

29 Graf č. 13 Spotřeba alkoholu na 1 obyvatele 180,0 160,0 140,0 120,0 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 Zdroj: vlastní zpracování dle dat z ČSÚ lihoviny (40 %) víno pivo Spotřeba alkoholu prokázala, že Česká republika právoplatně zaujímá první místa v žebříčku nejvyšší spotřeby piva. Celková spotřeba alkoholu je alarmující. Poslední výzkumy prokazují, že stále více nezletilých v České republice propadá alkoholu Shrnutí Analýza spotřeby potravin v České republice prokázala, že obyvatelé se snaží pozměnit skladbu svých jídelníčků. Nicméně výsledky analýzy jistých potravin byly poněkud znepokojující. Jedná se především o zjištění, že z vod jsou nejvíce konzumovány limonády. Konzumace limonád by měla být co nejvíce omezena, jelikož obsahují mnoho cukru. Dalším významným zjištěním bylo, že spotřeba chleba klesá na úkor rostoucí spotřeby bílého a trvanlivého pečiva. Na druhou stranu lze doporučit, aby byla zvýšena konzumace jistých potravin. Jedná se zejména o mléko a ovoce. Tyto dvě suroviny by neměly v jídelníčku chybět, obzvláště v tom dětském. Dále je třeba snažit se o to, aby nepoklesla výrazně spotřeba zeleniny a obilovin. Uspokojivá je však rostoucí spotřeba ryb, klesající spotřeba soli a cukru. 29

30 3 Specifika výživy dětí Výživa v dětském věku je nesmírně důležitá, jelikož právě správná výživa rozhoduje o budoucím vývoji a zdraví dítěte. Co se však skrývá pod pojmem správná výživa? Správná výživa je definována jako taková výživa, která tělu zajistí pravidelný a dostatečný přísun energie a všech živin, které jsou důležité pro zdravý růst a vývoj organismu, a tím slouží k udržení dobré kondice po celý život. Správná výživa je vždy pestrá a pravidelná a zároveň připravená podle všech hygienických zásad a pravidel. (Forejt a kol., 2007, s. 10) 3.1 Specifika výživy dle věkových skupin Správná výživa dítěte začíná již během těhotenství. V této době by se měly maminky stravovat co nejlépe, aby zajistily svému dítěti správný vývoj. Během těhotenství by měly maminky přijímat větší množství potravy, ale mnohem důležitější je kvalita. Během těhotenství se maminkám vytváří mateřské mléko, které by mělo být v prvních měsících života dítěte jeho hlavní potravou. Mateřské mléko obsahuje mnoho prospěšných živin a také má protibakteriální a protizánětlivé účinky. Do 1 roku by strava dítěte neměla být solena či jinak kořeněna. (Forejt a kol., 2007) Od 1 do 3 roku dítěte je zaznamenávána nepatrná ztráta chutě na jídlo. Dítě má strach ochutnávat nová jídla, proto je vhodné, aby si dítě našlo k danému jídlu vztah, rozhodně by rodiče neměli dítěti žádné jídlo nutit. Během předškolního období (3 až 6 let) děti hodně rostou, proto součástí jídelníčku musí být potraviny bohaté na vápník a bílkoviny. Mladší školáci ve věku od 7 do 10 let již rostou pomaleji než v předškolním věku, proto by neměl být mnoho navyšován příjem energie. To však závisí na pohybové aktivitě dítěte. U starších školáků opět nastává období růstu, ale také pohlavního dozrávání. Složení jídelníčku dospívajících se zásadně neliší od jídelníčku dospělých. V tomto období rodiče ztrácí většinou dohled nad stravováním svých dětí během dne, proto by se měli snažit kompenzovat jejich prohřešky zdravým společným jídlem v domácnosti alespoň ve volných dnech. (Kejvalová, 2010) 30

31 Jelikož se potřeby organismu během vývojového období mění, výživa by se těmto změnám měla přizpůsobovat. Energetický příjem, příjem základních živin, minerálů a vitaminů a doporučený pitný režim se mění dle jednotlivé věkové skupiny a pohlaví, jelikož během života organismus potřebuje jiné množství živin. Organismus chlapců a dívek se též nepatrně liší, proto u některých živin se též mění jejich doporučený příjem. Podrobné popis zmíněných hodnot lze nalézt v příloze č. 1. (Kejvalová, 2010) 3.2 Desatero výživy dětí Výživovými odborníky byly stanoveny jistá doporučení, která by měli rodiče při sestavování jídelníčku svých dětí zohledňovat. 1. Dětem musí být dopřávána pestrá strava, která se skládá hlavně z ovoce a zeleniny, celozrnných potravin, tmavého pečiva, mléčných výrobků, drůbeže a ryb. 2. Ve stravování je důležitá pravidelnost. Děti by měly jíst 5 6x denně a velikost porce by měla být přizpůsobena věku, růstu, hmotnosti a pohybu. 3. Děti musí jíst potraviny bohaté na bílkoviny jako drůbež, ryby, luštěniny a cereálie. 4. V dětském jídelníčku nesmějí chybět mléčné výrobky, především polotučné. 5. Živočišné tuky by měly nahradit kvalitní rostlinné tuky a oleje. 6. Konzumace cukru, sladkosti a slazených nápojů musí být co nejvíce omezena. 7. Dětem by měly být pokrmy méně soleny. Slaná jídla jako brambůrky, solené ořechy musí být omezeny. 8. Pitný režim je opravdu důležitý. Dítě by mělo vypít denně 1, 5 až 2,5 litru tekutin denně. Nejvhodnějším jsou čaje, minerální vody a ředěné ovocné šťávy. 9. Nejlepší způsobem, jak dítě naučit se správně stravovat, je jít mu příkladem v již zmíněných bodech. Velmi podstatné je také kontrolovat, co jí dítě mimo domov. 10. Na závěr je vhodné konzultovat zdravotní stav dítěte se svým pediatrem. (Kejvalová, 2010) 31

32 3.3 Denní rozložení stravy Výživa se opírá o dva důležité body skladbu jídelníčku, ale neméně důležitá je i pravidelnost pokrmů. Tím, že bude tělu dodávána energie rovnoměrně, tělo nebude si její nadbytek ukládat do zásoby. Děti by měly jíst 5 6x denně v rozmezí přibližně 3 hodin. Snídaně představuje start do nového dne a tvoří % celkového denní přijmu energie. Říká se, že snídaně je nejdůležitějším jídlem dne, jelikož předurčuje, jak se člověk bude cítit celý den. Vhodnou snídaní mohou být cereálie s mlékem, pečivo s plátkem sýra a kvalitní šunky s kouskem zeleniny nebo s pomazánkou, ovesná kaše, ovocná rýže, jogurt aj. (Kejvalová, 2010) Dopolední svačina neboli přesnídávka pomáhá dětem doplnit energii, která byla během výuky ve škole spálena. Nejvhodnějšími přesnídávkami jsou samozřejmě ty domácí. Mnoho rodičů však přispívá svým dětem na svačiny, které si může zakoupit ve školní kantýně. Nechání dítě koupit si svačinu samo, představuje velký problém, jelikož si dítě nezakoupí zrovna výživově vhodnou svačinu, anebo si svačinu nekoupí vůbec. Vhodnou přesnídávkou může být zeleninový či ovocný salát, pečivo se sýrem a šunkou nebo pečivo s pomazánkou, jogurt, cereální tyčinky aj. (Marinov, Barčáková, Nesrstová, Pastucha, 2011) Většina dětí jí oběd ve školních jídelnách. V tomto ohledu však jídelny dodržují stanovené normy racionální výživy, které jsou stanoveny vyhláškou č. 107/2005 Sb. o školním stravování. Víkendové obědy jsou přizpůsobené rodinným zvyklostem. Odpolední svačina je závislá na aktivitě dítěte. Pokud dítě nevyvíjí přílišnou pohybovou aktivitu, je vhodnější lehčí svačina z toho důvodu, že tělo nemusí stihnout přijatou energii využít. Vhodnou svačinou může být zelenina, méně sladké druhy ovoce, jogurt, müsli tyčinka, tvaroh, pečivo s kvalitní šunkou a sýrem aj. Večeře je chvíle, kdy se sejde u stolu celá rodina. Jak již bylo řečeno u odpolední svačiny, i večeře by měla být lehčí. Neměly by být podávány smažené pokrmy, uzeniny nebo jiné těžké pokrmy. Je vhodné jíst minimálně 2 3 hodiny před spaním. Vhodnou večeří mlže být těstovinový salát, zeleninový salát, rizoto, polévka 32

33 s pečivem, pečivo s pomazánkou, tzv. obložené talíře bohaté na zeleninu aj. (Forejt a kol., 2007) 3.4 Stravování ve vzdělávacích institucích Školní stravování se řídí vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování. Tato vyhláška definuje školní stravování jako stravovací služby pro děti, žáky, studenty a další osoby, jimž je poskytováno stravování v rámci hmotného zabezpečení, plného přímého zaopatření, nebo v rámci preventivně výchovné péče formou celodenních služeb nebo internátních služeb. Vyhláška rozlišuje hlavní jídlo, které představuje oběd a večeře, a dále doplňkové jídlo, čímž se myslí snídaně, přesnídávka, svačina a druhá večeře. Rozsah služeb školního stravování se liší dle věku strávníka. Děti v mateřské škole mají během dne nárok na oběd, ale také na jídlo doplňkové. Na rozdíl od nich, žáci základních škol a nezletilý žáci škol středních mají nárok pouze na oběd. Nicméně je zde podstatný rozdíl mezi těmito žáky a žáky, kteří jsou ubytování ve školském zařízení. Ti mají nárok na hlavní, i doplňková jídla. Vyhláška o školním stravování dále definuje výživové normy, které jsou uveřejněny v její 1. příloze. Výživové normy se týkají masa, ryb, mléka a mléčných výrobků, tuků, cukrů, zeleniny a ovoce, brambor a luštěnin. K jídlu jsou podávány také nápoje. Je potřeba, aby bylo dosaženo příslušné hodnoty vitaminu C, proto se do jídelníčku zařazují nápoje, kompoty a zeleninové saláty s přídavkem vitaminu C. Tabulka č. 6 znázorňuje výživové normy školního stravování, které jsou rozlišeny dle věkových skupin. Hodnoty jsou uvedeny v gramech na strávníka a den. 33

34 Tabulka č. 6 Výživové normy školního stravování 3 6 r r r r. Maso Ryby Mléko tekuté Mléčné výrobky Tuky volné Cukr volný Zelenina celkem Ovoce celkem Brambory Luštěniny Zdroj: Vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování Kromě zmíněné vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování se řídí školní stravování dále například následujícími zákony a vyhláškami: zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání, zákonem č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby, zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. 34

35 4 Nejčastější onemocnění v dětské populaci v návaznosti na spotřebu potravin Výživa je jeden ze základních faktorů, který ovlivňuje zdravotní stav jedince. Nesprávné stravování, nedodržování určitých zásad stravování a minimum pohybu zapříčiňuje vznik mnoha závažných onemocnění. Tato kapitola se zaměřuje na nejčastěji se vyskytujících onemocnění, která souvisejí s nesprávnou výživou a se kterými se potýkají obyvatelé České republiky. Naneštěstí tato onemocnění postihují také dětskou populaci. Stravování během dětských let má obrovský význam, jelikož ovlivňuje správný vývoj a budoucnost dítěte. Statistická data, která slouží k jejich komparaci ve sledovaném období let 1992 až 2012, jsou získána zejména ze Zdravotnických ročenek ČR zpracovaných Ústavem zdravotnických statistik a informací ČR. Tyto publikace podávají přehled dispenzarizovaných onemocnění u dětské populace rozdělených do věkových skupin 0 14 let a let. Při analýze Zdravotnické ročenky ČR pro rok 2006 bylo zjištěno, že pro daný rok neexistují pro věkovou skupinu let data pojednávající o jednotlivých dispenzarizovaných onemocnění. Tato skutečnost bohužel nebyla ve zmíněné ročence vysvětlena. Z tohoto důvodu nejsou pro rok 2006 v přiložených grafech zanesena data pro danou věkovou skupinu. Některá statistická data začala být evidována později než je stanovené sledované období. Tato skutečnost se týká například poruch příjmu potravy. Tato kapitola je zaměřena nejen na analýzu vývoje jednotlivých onemocnění, ale také na jejich stručné představení. 4.1 Nadváha a obezita Nadváha a obezita je způsobována nadbytkem tukové tkáně v těle a vzniká nerovnováhou mezi energetickým příjmem a výdajem. Právě tato dvě onemocnění představují globální problém, který je v posledních letech považován za určitý druh epidemie. Dle údajů Světové zdravotnické organizace se s nadváhou potýká celosvětově více než 1 miliarda lidí a obezita se vyskytuje u více než 300 milionů jedinců. 35

36 Nadváha a obezita je ovlivněna dvěma faktory, a to dědičností a prostředím. Bylo zjištěno, že až v 50 % může za vznik obezity právě dědičnost. Nadváha a obezita přispívají ke vzniku dalších vážných onemocnění, mezi která můžeme zařadit diabetes II. typu, zvýšený krevní tlak, kardiovaskulární onemocnění, zvýšená hladina cholesterolu v krvi nebo například různá nádorová onemocnění. Bohužel, obézní lidé se dožívají kratšího věku. (Forejt a kol., 2007) Počet lidí trpících nadváhou a obezitou každým rokem stoupá. Dle Evropského výběrového šetření o zdraví v ČR z roku 2008 byla průměrná hodnota BMI u mužů 26,5 kg/m 2, u žen jeho průměrná hodnota dosahovala 25,4 kg/m 2. Dle těchto údajů bylo zjištěno, že celkem 54 % respondentů trpí nadváhou, z toho 17 % respondentů je postiženo obezitou. Z přiloženého grafu vyplývá, že v České republice se stále více dětí potýká s obezitou. Od počátku sledovaného období se počet obézních dětí téměř zpětinásobil. Dle Zdravotnické ročenky ČR z roku 2012 bylo evidováno dětí do 14 let s obezitou. Od roku 1992 každý rok počet obézních dětí vzroste průměrně o dětí. Pokud by tento rostoucí trend pokračoval nadále, v roce 2030 by v České republice počet obézních dětí do 14 let překročil 53 tisíc. Pokud dítě bojuje s nadváhou a obezitou již v dětství, je vysoce pravděpodobné, že tyto problémy si ponese do dospělosti. Dle společnosti STEM/MARK, která uskutečnila v roce 2013 průzkum týkající se obezity v ČR, se až 78 % dětí potýká s obezitou právě i v dospělosti. U dětí ve věku 15 až 18 let jsou výsledky stejně alarmující. V prvním roce šetření bylo zjištěno, že problémy s obezitou má dětí v daném věkovém rozmezí. Dle daného diagramu je patrné, že i zde zaznamenáváme plynulý nárůst počtu dětí postižených obezitou. V roce 2012 se jejich počet zvýšil na