JUDA INFO. září Pamatuj na odpočinek - Tomáš Korčák Poznámky ze sedmi nedělních vyučování v létě 2003

Transkript

1 JUDA INFO září 2003 Pamatuj na odpočinek - Tomáš Korčák Poznámky ze sedmi nedělních vyučování v létě 2003 Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. (Ex 20,8) Jediné přikázání desatera, kde je použito slovo "pamatuj". Zřejmě je ve staré přirozenosti člověka tendence na odpočinek zapomínat. "Toto téma se bude nejen stále více objevovat ve vyučování a kázání, ale stane se skutečností, když Pán vejde do svého chrámu, do církve. Rostoucí vroucnost našeho vztahu k němu přinese pokoj, který uklidní rozbouřené vlny lidstva. Tato doba bude tak bouřlivá, že každý zdánlivý, falešný pokoj zanikne. Musíme být sjednoceni s Pánem sabatu." (Rick Joyner, Vize o velké žni, Život víry 3/1994) Dnešní společnost má nejvíce volného času, než kdy lidé měli (pětidenní pracovní týden...), nejvíce se věnuje vyhledávání zábavy a přitom je nejvíce unavená (o tom svědčí i množství zdravotních problémů). "Protože nechápeme, že odpočinek je nutnost, převrátili jsme jeho význam a odpočinek, jehož nám Bůh dal příklad, jsme nahradili tak zvanou zábavou. Ta vůbec žádný pořádek do našeho soukromého světa nepřinese. Zábava může být příjemná, ale pro soukromý svět člověka znamená asi totéž jako cukrová vata pro trávicí soustavu. Na chvíli člověka pozvedne, ale dlouho nevydrží." (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět) Odpočinek pod Kristovým jhem - Mt 11,28-30 Ježíšovo pozvání je pro všechny. Jenom však ten, kdo si uvědomuje námahu, tíhu břemen života a nakonec vlastně i marnost svého lidského plahočení a pachtění, může pravdivě na toto pozvání odpovědět. Ježíšovo jho je příjemné a máme ho na sebe dobrovolně vložit. Představme si dvě tažná zvířata, jak jsou spojena jedním jhem a jak táhnou společně nějaké břemeno. Ve Starém zákoně bylo výslovně zakázáno zapřáhnout dvě rozdílná zvířata - bylo hříchem mít nerovné jho (Dt 22,10). Ježíš zde chce být pod jedním jhem s námi. On se s námi ztotožňuje, staví se na naši rovinu. On je naším starším bratrem a přítelem. A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným (Heb 2,17a). Ježíš je schopen mít soucit s našimi slabostmi, vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu (viz Heb 4,15). Ježíš je však také naším Pánem. On chce určovat jakým směrem jít a jaká břemena společně táhnout. Pod jhem Ježíšovým prožíváme odpočinutí, naplnění, smysl, uvolnění a vědomí vlastní ceny. Dále se máme něčemu učit. Ježíš je náš vzor a náš Mistr. Jsme jeho učedníci. Učedníci mají dovoleno něco zkazit. To nejdůležitější, čemu se máme od Ježíše naučit, je mít tiché a pokorné srdce. Mít Kristovo srdce je něco velice drahého před Božím obličejem. Tichost znamená, že přestávám hlučet sám sebou a nechám mluvit a jednat svého Pána. Pokora je uznání potřeby Boha a jeho pomoci. Jsem na něm zcela závislý. Přijímám od něj dary milosti. Chválím ho proto a uctívám. Nemáme jen prožít moment odpočinutí, ale máme chodit v odpočinutí! Ježíš nám dává odpočinutí a my ho máme určitým způsobem jednání nalézt. Vzít Ježíšovo jho (poddat se) a učit se od něho je jednání, skrze které nalézáš od Pána darovaný pokoj. Jinými slovy, poddanost a závislost na Ježíši a pokorný učednický duch nás uvádí do odpočinutí. (Iz 50,4-5) Skrze víru v Krista máme pokoj s Bohem - Ř 5,1-2 Jsme smířeni s Bohem. Nebeskému Otci se líbíme a jsme mu milí. Nehněvá se na nás. Náš hřích byl vložen na Ježíše a odstraněn. Boží Duch na nás odpočívá (1P 4,14Kral). David vyznává: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na Page 1

2 klidná místa u vod." (Ž 23,1-2) O Sijónu (církvi) Bůh říká: "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím." (Ž 132,13-18) Všechnu svou starost uvrhněte na Krista, neboť mu na vás záleží - 1Pt 5,7; Fp 4,4-9 "Jsou tři veliká slova, která popisují stav věřícího, jenž činí užitek ze svých výsad v Kristu: odpočinutí, pokoj a radost. Tato tři slova jsou ovocem dospělé víry. Odpočinout ve vykoupení je věc, kterou by měl znát a užívat každý věřící. Jaké je to odpočinutí? Není to odpočinek toho, kdo stoupá na nějakou horu s těžkým břemenem, pak usedá na nějakou chvíli a břímě drží na klíně. Je to odpočinek toho, kdo nemá žádné břemeno, který všeliké břímě uvrhl na Pána." (Kenneth Kenyon, Skutečné odpočinutí víry) Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru? - Mk 4,35-41 (Mt 8,23-27; L 8,22-25) Skrze víru v ochranu a moc našeho Pána a skrze uplatňování naší autority ve jménu Ježíše Krista, můžeme zakoušet vítězství nad strachem, skutečný odpočinek a sytý spánek (viz Ž 127,2). Odpočinek dovršuje pilnou práci Co je protikladem lenosti? Pilná práce a odpočinek! Odpočinek dovršuje pilnou práci. Boží práce byla dokončena v odpočinku (Gn 2,1-3; Mk 2,27). Jsi dobře stvořen a to takovým způsobem, že potřebuješ sedmý den odpočívat. Vůbec to nesouvisí s dodržováním nějakých "sobotních" či "nedělních" předpisů, ale s naším vztahem ke Kristu (viz Ko 2,16-17)! Přestat konat práci a odpočívat je umění, kterému nás Pán chce naučit a je k němu nutné sebeovládání (Ga 5,23). "Náš čas potřebuje být posvěcen, jinak žijeme tělesně." (Derek Prince, Uctívání a odpočinek) "Věřím, že odpočinek sabatu může znamenat jeden den týdně. Můžeme ho však zakusit kdykoli, ve větších či menších dávkách, když se rozhodneme oddělit si hodinu nebo víc pro pěstování důvěrného vtahu s Bohem. Rád bych však zároveň zdůraznil, že tento odpočinek by měl mít v našich časových plánech pevné místo. Neodpočíváme proto, že máme hotovo; odpočíváme, protože to Bůh přikázal a protože nás s potřebou odpočinku stvořil." (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět) Dvojí vysvětlení dne odpočinku 1. Připomenutí Božího stvoření (Ex 20,8-11) Příběh o Božím stvoření nás vede k tomu, abychom zhodnotili svoji práci. Bůh zhodnotil vždy každý den: Viděl, že to je dobré. Před odpočinkem však zhodnotil všechnu práci celého týdne (Gn 1,31-2,1). Na své zhodnocení reaguj: děkuj a chval Boha nebo čiň pokání. Střež si čisté svědomí. Jdi ke kořenům, základům a pramenům. "Doopravdy odpočíváme, když se pravidelně zastavíme uprostřed každodenních povinností a hodnotíme, podle jakých pravd a závazků žijeme." (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět) Zabývej se Božím povoláním pro svůj život. M ůžeš si pročítat a modlit se proroctví a biblická zaslíbení pro svůj život. Definuj své záměry a cíle, rozvažuj nad nimi a podle nich plánuj následující týden, měsíc či rok! 2. Připomenutí Božího vysvobození (Dt 5,12-15) V egyptském otroctví nebylo možné odpočívat. Bůh tě v Kristu vysvobodil z otroctví tohoto světa. Místo ducha otroctví ti dal Ducha synovství. Nemají pokoj svévolníci (Iz 48,22; Iz 57,21). Opusť skutky svévole a rozhodni se vstupovat do připravených skutků. Hledej Hospodina a skutky, které pro tebe připravil. Jsi pro Pána tak drahý, že nemáš nic dělat sám, ale vše s mocným pomocníkem Duchem svatým. (J 5,15-20; Ef 2,10) Uctívání je cesta do odpočinutí - Žalm 95 Chválení a díkůvzdání celým srdcem nás uvádějí do Boží přítomnosti. "To, co uctíváš, je tvým Bohem. Když neuctíváš Boha, tak nakolik je tvým Bohem?Cokoliv uctíváme, získává nad námi kontrolu a moc. Čím více to uctíváme, tím více se tomu připodobňujeme." (Derek Prince, Uctívání a odpočinek) Být tváří na zemi před Bohem je nejjistější místo. "Ten, kdo je dole, se nemusí bát pádu." (John Bunyan) Uctívání nás přivádí na místo, kde můžeme uslyšet Boží hlas a když ho posloucháme, tak vstupujeme do odpočinku (Jr Page 2

3 7,23; Dt 28; J 10,27). Žalm končí napomenutím: "Nezatvrzujte svá srdce!" Izraelci nevešli do odpočinutí pro nevěru, neposlušnost a zatvrzelé srdce. Lidé mají tvrdé srdce pro nevěru, neochotu činit pokání, neposlušnost, svévoli a neupřímnost (Mk 16,14; Ř 2,5; Ž 81,12-15; Mk 3,1-6). "Jsou mnozí, kteří mne znají již dlouhou dobu, ale oni mi nedůvěřují. Ve skutečnosti mi odmítli důvěřovat. Oni raději důvěřují sami sobě. Raději důvěřují svým vlastním zraněním. Ti, kteří mi opravdu věří, mají srdce měkké. Chtějí růst a přinesou mnoho ovoce ve svých životech." Heb 3,7-4,11 Do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svých činů, tak jako Bůh od svých. Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti. Do odpočinutí vejdeme skrze uctívání, slyšení Božího hlasu, poslušnost a důvěru. Mariin vzor odpočívání - odpočívání u Ježíšových nohou (L 10,38-42) Marie: pokora - sedí pod Ježíšem naslouchání pokoj s Bohem a lidmi odpočívání vybrala si jednu činnost nechala se sytit Ježíšem pod - pokoj - jedna Marta: stojí nad Ježíšem sem tam strhávaná rozčílená plná starostí, zmatků a nepokoje dělala mnoho věcí chtěla sytit Ježíše nad - nepokoj - mnohé Marta hází pocity viny na Marii. Marie je uchvácena pohledem na Ježíše. Má typický učednický postoj: sedí u nohou svého Mistra a naslouchá mu (viz Saul u nohou Gamalielových - Sk 22,3). Po čase u Ježíšových nohou jistě šla pracovat. Mariino uctívání u Ježíšových nohou (J 12,1-8). Chceš, aby se tvůj dům naplnil vůní? Božsky plýtvej chválou...! Jidáš místo toho, aby naplnil své poslání (Juda - ten, kdo chválí), se stal zrádcem skrze lásku k penězům. Odpočívání v pokoře - Žalm 131 Touha po naší slávě a velikosti ničí naši službu a odvádí od spočinutí v Hospodinu. Buďme střízliví a věnujme se všedním službám a obyčejným lidem (Ř 12,3.16). Toužíš "učinit se velikým" nebo jsi zapřel sám sebe, položil svůj život a vzal na sebe kříž pro svého Pána? Lidé, kteří trpí touhou po slávě a velikosti, ji často u sebe sami nerozpoznají. Je produktem vzpoury a ovlivňuje motivy a hodnoty. "Dělat" je pro tyto lidi důležitější než "být". Tato touha nás otevírá klamům.. slyšíme ďábla a myslíme si, že je to Bůh. Vede nás k falešným očekáváním, zklamáním, neúspěchům, obviňování ostatních, hořkému překrucujícímu cynismu. Ovlivňuje nás, abychom si vytvořili a osvojili falešné vize a cíle, které nám nedal Bůh! Nevidíme potřebu činit pokání, protože nevidíme, co je špatné. Chybí jednoduchá poslušnost. Jsi svojí službě vydán více než Ježíši Kristu? Vyhněme se všemu, co soutěží s oddaností Ježíši Kristu. Dokážeš žít v realitě nebo žiješ ve snovém světě superduchovnosti? Buďme opravdoví, skuteční. Potřebujeme duchovní rádce, aby nám pomohli odstranit z našich srdcí nereálné myšlenky a očekávání, které by nám nakonec přinesly zranění a rozčarování. Page 3

4 Žiješ v realitě o svých vlastních slabostech? Potřebuješ vědět, že nejsi "superhvězda"! Musíme být reální ohledně našich schopností. Méněcennost a povýšenost (které se často u člověka střídají a doplňují) brání vidět Boží slávu. Jak slyšíš Boha? Nemáš jen nějaké euforické sny a přání o tom, jak tě Bůh "mocně" použije, založené na nějakém nejasném proroctví? Máš realistický pohled na život a službu? Potřebuješ propíchnout bublinu! Děkuj za své pastýře, kteří ti ji pomohou odhalit a propíchnout. Čti životopisy Božích mužů a žen. Z toho pochopíš, jak Bůh pracuje se svým lidem, a bude tě to inspirovat k úplnému odevzdání se, poddání se a ochotě trpět. Pomůže ti to zlomit jakékoliv romantické představy. Často mají lidé romantické bubliny o službě v Božím království, ale též o manželství a rodičovství. Je to jedna z největších překážek dobrého manželství. Jsi připraven přinést potřebnou oběť? Z velikých věcí, které by chtěl vykonat člověk ze svých sil ke své slávě vychází zápach a hnilobný puch. Veliké věci vykoná Hospodin, proto jeho oslavujme a nechme se použít k jeho velkým cílům (Jl 2,20-21). Nepředbíhej Pána, ale ani nestůj na místě, když se Pán pohybuje (Ž 32,9). Pokorný člověk odpočívá v Boží náruči jako dítě, které bylo právě nakojeno. Pokorní budou mít rozkoš ve množství pokoje (Ž 37,11). Jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova (1Pt 2,1-3). Začněme do těchto věcí vstupovat od tohoto času! Odpočinek a půst - Iz 58,13-14 "Den odpočinku i půst mají společného jmenovatele, a tím je oddělení času pro Hospodina. Základní myšlenkou je odpočinutí a zastavení našich vlastních činností. Obrovské duchovní požehnání plyne z uvolnění a očekávání na Boha, ničím nezaměstnán. Je velmi důležité udělat si čas na uvolnění, odpočinek a očekávání na Pána, a spojit i tento odpočinek s půstem. Pak si odpočine jak tvůj duch, tak tvůj žaludek. Mnohem důležitější než délka postu je motiv!" (Derek Prince, Půst) Nedobrovolné odpočívání (Lv 26,33-35; Lv 25,1-2; 2Pa 36,20-21) Je lepší si odpočinout dobrovolně, než k tomu být přinucen. Jsme tak zaměstnáni a tak horlivě děláme věci (někdy i "pro Pána"), že když nám řekne: "Odděl si čas, uvolni se, upokoj se, zůstaň o samotě, oprosti se ode všeho, protože ti potřebuji něco sdělit", tak pro samou práci ani neslyšíme. Pak však budeme sklízet ovoce svého jednání. Čemu Bůh skrze manu vyučoval Izraelce po 40 let na poušti a čemu vyučuje dnes nás? (Ex 16) 1. Každý den je zkoušena tvoje víra v Hospodina v jednotlivých rozhodováních (Ex 16,4-5; Dt 8,2-5.16) V nouzi je možná dvojí reakce: Buď strach, starosti a reptání proti Hospodinu, nebo důvěra a předložení žádostí Hospodinu. Bůh zkoušel svůj lid, zda se bude řídit jeho slovem. Vychovával ho v důvěře, jako vychovává muž svého syna. Božím cílem této zkoušky a výchovy byla důvěra v Hospodina, který chce svému lidu prokazovat dobro. Bůh totiž může prokazovat dobro pouze těm, kteří na něho spoléhají, kteří mu důvěřují, kteří jsou pokorní. Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. Pokora je závislost na Bohu a jeho Slovu (Ž 145,15-16). Starosti uval na Hospodina. 2. Zodpovědně naplňujte potřeby své i svojí rodiny (Ex 16,16-17) 3. Rozdělte se, aby nikdo neměl nedostatek (Ex 16,18; 2K 8,15) 4. Nedělejte si starosti. Strach a obavy: "Co když zítra...?" páchnou. (Ex 16,19-20; Mt 6,34; L 21,34-36) 5. Nepropásni pro svoji liknavost Bohem dané příležitosti (Ex 16,21) Page 4

5 6. Čas odpočinku potřebuje přípravu (Ex 16,22) 7. Sedmého dne odpočívejte (Ex 16,23-30) Každý den hned z rána se syť Ježíšem, který je tím pravým pokrmem z nebe (J 6) a který se jmenuje Slovo Boží (Zj 19,13). Syť se Ježíšem, který říká: Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život. (J 6,63) Odpočinek a Dům modlitby - Iz 56,1-8 V této poslední době, kdy Pán obnovuje svoji církev jako Dům modlitby a chvály (Davidův stánek), bude Boží lid současně uváděn do poznání a praktikování skutečného odpočinku ve svém Spasiteli. "Sv ět a církev potřebují opravdu odpočaté křesťany - křesťany, které pravidelně občerstvuje skutečný odpočinek sabatu, nikoli pouze zábava a volný čas. Když se naučíte odpočívat podle Božího plánu, uvidíte, jak nezdolní a houževnatí mohou křesťané ve skutečnosti být." (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět) Zpět na seznam Page 5

6 JUDA INFO září 2003 Bezuzdnost, svévole a naše děti - Tomáš Korčák Kdysi se mne jeden bratr zeptal, co to je bezuzdnost. Odpověď je jednoduchá a je obsažena již v tomto slovu. Je to způsob života, kdy člověk jedná bez uzdy. Je to hříšné jednání člověka, který nemá meze a hranice. Je to sobecký člověk, který nerespektuje druhé a pro kterého je důležitá pouze jeho vlastní vůle a chtění. Je to tvrdohlavý, svévolný člověk zmítaný svými žádostmi. Zvláště tato poslední doba, ve které žijeme, je charakterizována bezuzdností, která pochází ze zvráceného, padlého srdce člověka (viz Mk 7,20-23; Ř 13,13; Ga 5,19-21). Tito lidé žijí v marnosti své mysli. Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od života Božího pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. (Ef 4,17-19) Bezuzdný dospělý člověk měl většinou bezuzdnou výchovu v dětství. Uzdu je potřeba vkládat na člověka v dětství, jak to dosvědčuje i král Šalomoun: "Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce." (Př 29,15 Kral: Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.) Děti jednají bezuzdně a svévolně (bezuzdnost a svévole jsou dvě nerozlučné sestry), protože buď sami rodiče jednají bezuzdně, nebo protože jednoduše svoje děti nechají jednat bezuzdně. Bezuzdnost a svévole přichází tam, kde zodpovědná autorita nestojí ve své zodpovědné autoritě a nechá druhé, za které nese zodpovědnost, počínat si bezuzdně. Často je to pro strach. Tak to bylo i při pádu Izraele do modlářství (což mělo za následek 3000 mrtvých mužů!). Mojžíš viděl, jak si lid bezuzdně počíná; to Áron jej nechal počínat si bezuzdně ke škodolibosti jejich protivníků. (Ex 32,25) Jeden chlapec mi kdysi s údivem řekl: "Když nechci, tak přece svoje rodiče poslechnout nemusím!" Odpověděl jsem mu: "Své rodiče musíš poslouchat až do své dospělosti a dokonce v určité míře i jako dospělý, pokud budeš bydlet v jejich domě." Dlouho jsem pak přemýšlel o tom údivu i o těch slovech. "Když nechci... tak nemusím." Jinými slovy, to nejdůležitější je CO JÁ CHCI! To je podstata satanova pádu, to je podstata hříchu, to je svévole a to je duch dnešní doby a tohoto světa. Slyšel jsem, že hlavní myšlenka satanské bible není "bojuj proti Bohu", ale "dělej si, co chceš!" Když se zeptáte lidí ve světě, co je to svoboda, často vám odpoví: "dělat si, co chci". Peklo je však plné těchto lidí. Bible označuje svobodu jiným způsobem: Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. (2K 3,17) Jinými slovy: Svoboda je tam, kde jsme poddáni Bohu jako Pánu! Jako křesťané jdeme proti duchu tohoto světa. Jdeme v opačném duchu. Jan Amos Komenský napsal: "Jednat spíše podle cizí vůle než podle své, to je základem křesťanství." (J.A.Komenský: Tvůrce nového uspořádání škol, SPN Praha 1957, Zákony školy dobře spořádané, str. 171) Jak jsme již viděli, bezuzdní a svévolní lidé jsou odcizeni od života Božího. Svévole uvádí do smrti. Šťastný a šťavnatý život přináší Duch života a vzkříšení a to tam, kde se mu poddáme. Přináší radost, pokoj, lásku... život. Vzácným příkladem matky, která dobře vychovala své děti je Susanna Wesleyová. M ěla 19 dětí (několik však zemřelo v raném věku), z nichž vzešli dva synové John a Charles, kteří se stali vůdci jednoho z největších probuzení v historii církve. O Susanně je řečeno: "Avšak mateřská láska se nikdy nezvrhla v nesprávnou shovívavost. Domácí kázeň byla přísná, nebyla však krutá; v této šťastné domácnosti převládala autorita, vedená laskavostí.... Zanechala nám zprávu o svém způsobu vedení a vyučování: "Děti byly od narození vždy vedeny k pravidelným životním návykům ve věcech, které dokázaly zvládat, jako je oblékání, svlékání atd. Když jim byl jeden rok, byly nabádány k tomu, aby plakaly tiše. Tím se ušetřilo mnoho nápravných opatření a protivný zvuk dětského řevu byl v domě sotva slyšet. Vůli dětí bylo třeba překonat, protože to je jediný silný a rozumný základ náboženské výchovy, bez níž jsou poučování a příklad neúčinné. Když se to děje důsledně, pak je dítě schopné dát se vést rozumem a zbožností svých rodičů, než samo dospěje k zralosti a zásady náboženství zakoření v jeho mysli." (W.H.Withrow: Průkopníci metodismu, ECM Praha 2001, str ) Možná si řekneš: "Ona měla tolik dětí a proto tam musela být taková přísná pravidla. To já se svým jedním dítětem (nebo dvěma...) mohu mít výchovu volnější." Taková argumentace ukazuje na to, že samotný rodič je již chycen svévolí a bezuzdností. Page 6

7 Nechme však ještě hovořit Susannu Wesleyovou: "Při formování dětské mysli je především nutné přemoci vůli dětí a přimět je k poslušnosti. Formovat chápání je záležitostí určitého času a děti je třeba vést pomalými kroky, tak jak jsou schopny to přijímat. Ale poddanost vůle je něco, co je třeba vytvořit naráz, a to čím dříve, tím lépe. Zanedbáme-li včasné napravení, zvyknou si na paličatost a neústupnost, které později lze jen těžko překonat, a to se neobejde bez tvrdosti, která by byla stejně bolestivá pro mne jako pro dítě. V očích světa se pokládají za laskavé a shovívavé ti rodiče, kteří dětem dovolují získat návyky, jež je třeba později zlomit. Někteří jsou tak nemoudře shovívaví například při hře, že učí děti dělat věci, za které později dostanou pořádný výprask. Kdykoli dítě napravujeme, musíme je přemoci. To nebude těžké, když se přílišnou shovívavostí nestalo svéhlavým. A když je vůle dítěte úplně podmaněna a dítě má k rodičům úctu a bázeň, pak lze pominout mnoho dětských pošetilostí a neuvážeností. Některé bychom měli přehlédnout a nebrat na vědomí a jiné pokárat mírně. Avšak žádný úmyslný přestupek bychom neměli odpustit více méně bez potrestání, podle toho, jak to vyžaduje povaha a okolnosti přestupku." (z připravované knihy o životě Susanny Wesleyové, ECM Praha, Slovo a život 11/2002) Chci vám také předložit slovo z apokryfní knihy Sírachovec 30,1-13: Kdo miluje svého syna, má na něho stále připraveny důtky, aby z něj měl nakonec radost. Kdo kárá svého syna, bude mít z něho prospěch a mezi známými se jím bude chlubit. Kdo učí svého syna, vzbuzuje závist nepřítele, ale před přáteli se bude z něho veselit. Skonal-li jeho otec, jako by nezemřel; vždyť po sobě zanechal sobě podobného. Za svého života ho viděl a radoval se, při svém skonu neměl zármutek. Zanechal po sobě toho, kdo vykoná pomstu nad nepřáteli a splatí dobrodiní přátelům. Kdo hýčká syna, bude si ovazovat rány, a jeho nitro zachvátí děs, kdykoli syn vykřikne. Nezkrocený kůň se stane neovladatelným, syn ponechaný sobě stane se tvrdohlavým. Mazli se s dítětem a nažene ti strach, hrej si s ním a způsobí ti zármutek. Nesměj se se synem, abys s ním neměl trápení a nakonec neskřípal zuby. Nedávej mu v mládí volnost a jeho chyby nepřehlížej. Ohýbej mu šíji hned v mládí a bij ho přes boky, dokud je nedospělý, aby se nestal neovladatelným a neposlušným a měl bys kvůli němu bolest v duši. Vychovávej svého syna a pracuj na něm, abys nepřišel k úrazu pro jeho hanebnost. Nemyslím si, že by Sírachovec vedl k tomu, abychom se s dětmi nemazlili, nehráli a nesmáli (to by byly naše rodiny podobné hrobům), ale nesmí zůstat jen u mazlení, her a smíchu. Jako rodiče máme své děti formovat a vychovávat, a to je daleko více. I ten naprosto nezodpovědný rodič se velice dokáže se svým malým dítětem mazlit, avšak to je všechno, co udělá. Také si nemyslím, že bychom měli být nějací škarohlídi, kteří neustále ukazují na chyby svých dětí (studuj např. "shovívavost" v knize Přísloví), ale je potřeba reagovat na hříšné vzorce chování a motivujícím způsobem vést ke změně. To první, co je potřeba vštípit našim dětem, je důležitost ne naší vůle, ale vůle Boží. Pán Ježíš se v Getsemanské zahradě modlil: "Otče, chceš li, přenes ode mne tento kalich, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň." (L 22,42) Tato nejúžasnější osobnost všech věků, dokonalý obraz Boží, Boží Syn byl zcela poddán vůli svého nebeského Otce. Ježíš na jiném místě řekl: "Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil můj Otec." (J 8,28) Jedině v úplné poddanosti své vůle Boží vůli se můžeme zcela rozvinout ve svých obdarováních a schopnostech, které Bůh do nás vložil. Apoštol Pavel boří ve své službě to, co brání Božímu lidu úplné poslušnosti a tou jsou pevnosti rozumování a povýšenosti, která se pozvedá proti poznání Boha (viz 2K 10,4-6). Jen tak se můžeme stát rozvinutými osobnostmi, které mají Page 7

8 zásadní a pozitivní vliv na své okolí a dokonce na běh celých dějin. Jen tak může mezi námi přebývat Boží kralování v moci. Proto je zásadní se od narození modlit, aby naše děti poznaly a vstoupily do centra Boží vůle pro jejich životy. K tomu je musíme od mala směrovat. Ne naše rodičovské sny, ale Boží "sen" - Boží vůle pro jejich život. Šalomoun říká: "Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne." (Př 22,6) Jaká je Boží vůle pro jeho životní cestu? Zasvěť své děti do tohoto hledání Boží vůle již v ranném dětství. Je zde zaslíbení, že se to projeví v dospělosti. K tomu je také zapotřebí prosté dětské víry, že náš nebeský Otec je dobrý a že jeho vůle pro naše životy je tím nejlepším, co můžeme nalézt a uskutečnit. On sám říká: "Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti." (Jr 29,11) Jednou jsem hovořil s mladou křesťanskou matkou několika dětí o tom, že jsme správci a ne vlastníci našich dětí, že nám byly od Boha svěřeny do naší výchovy a že je zásadní, aby nalezly Boží povolání pro svůj život. Vzpomínám si na hrůzu v očích, kterou měla, když jsem jí řekl, že možná je v Božím plánu, aby některé z jejích dětí (až dospěje) šlo na misii do Tramtárie. Když byl John Wesley se svým bratrem Charlesem požádán, aby šel jako misionář do Georgie, jeho ovdovělá matka prohlásila: "I kdybych měla dvacet synů konajících takovou práci, radovala bych se, byť bych je už nikdy neměla spatřit." (W.H.Withrow: Průkopníci metodismu, ECM Praha 2001, str. 23) Dále je potřeba vštěpovat dětem Boží slovo, biblické příběhy a Božské zásady. Existuje smrtelná past humanismu při výuce dětí Božímu slovu a ta se projevuje přibližně těmito slovy (a někdy "vědeckými psychologickými" argumenty): "Proklamovat Boží slovo nad dětmi v matčině lůně je přehnané. U kojenců a batolat je na to ještě příliš brzo. Malé děti Božímu slovu neporozumí, větší děti k tomu nemůžeme přece nutit a dospívající by se měli sami rozhodnout." Potom však u dospívajících a dospělých budeme sklízet to, co jsme před tím do jejich životů zaseli. A když jsme zodpovědně nezasívali my jako rodiče dobré a Božské semeno, zasíval do nich svět a bezbožní příbuzní shnilé semeno. Do dětí vždy někdo něco zasívá. Musíme své děti ochránit před zlou setbou a vkládat do nich dobrou setbu. To je naše výchovné poslání! Mojžíš řekl celému Božímu lidu: "Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit: Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě dbal na všechna jeho nařízení a příkazy, které ti udílím, ty i tvůj syn a tvůj vnuk, po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Poslouchej je, Izraeli, a bedlivě je dodržuj. Tak se ti povede dobře a velmi se rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých otců. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány." (Dt 6,1-9) Také je potřebné, aby byl v rodině určitý denní řád, který je v milosti uplatňován. Jestliže děti chodí spát o půlnoci po televizní "nakládačce", druhý den vylehávají do oběda a třetí den jsou s křikem honěny do školy, stávají se z nich postupně bezuzdní a chaotičtí neurotici. Máme od Boha úžasný a náročný úkol: Vychovat naše děti, aby se staly v tomto světě zralými osobnostmi, které naplní Boží poslání. A přitom potřebujeme být vychováváni i my dospělí. Nezoufej však. Vede nás to k pokoře a vědomí, že my i naše děti jsme dětmi nebeského Otce, který bezpodmínečně miluje a je s námi trpělivý. On nám ve výchově našich dětí bude rád pomáhat. On je k upřímným upřímný a pokorným dává milost. Haleluja! Zpět na seznam Page 8