PVVE Veřejná ekonomie Přednášky

Transkript

1 PVVE Veřejná ekonomie Přednášky Přednášející: Doc. Judr. Ivan Malý, Csc. Zkouška: ústní forma (2 průběžné testy min.120 ze 200 bodů). Na zkoušku Hyánka. Předmět zkoumání VE: Hlavní součásti VE: Veřejná ekonomie jako vědní disciplina: veřejné finance ekonomie blahobytu ekonomie veřejného sektoru makroekonomie národohospodářská politika mikroekonomie, demografie, statistika, sociologie, teorie řízení, management Cílem je: Znát v jakých činnostech je veřejný sektor zapojen a jak jsou organizovány co existuje? Rozumět a umě předvídat (pokud je to možné) plné dopady takových vládních zásahu jaké to má důsledky? Umět hodnotit alternativy co doporučit praxi? Pozitivní versus normativní ekonomie: Rozpor mezi tím, co je (resp. co bude) a tím, co by mělo být. Problém hodnocení standardů pro dobré Spory o role ekonomů a politiků Neshody mezi ekonomy (Stiglitz): Rozdíly v schopnostech identifikovat opravdu všechny důsledky vládních opatření Rozdíly v názorech na to, jak opravdu ekonomika funguje o Stupeň konkurence o Velikost reakce (vědí co se stane, ale nesouhlasí ve velikosti reakce) Rozdíly v hodnotách Smíšená ekonomika: Musgrave: Moderní kapitalistická ekonomika je smíšeným systémem, ve kterém působí vzájemně a současně síly soukromého i veřejného sektoru. Ekonomický systém není ve skutečnosti ani veřejný, ani soukromý, nýbrž je směsí obou sektorů. Formy vládních zásahů: Právní rámec (vytváří pravidla) Regulace chování (stát ovlivňuje kdo vyrábí, co vyrábí, pro koho vyrábí, jestli řekne, že freony jsou škodlivý, pak se chladicí zařízení nebude vyrábět. ) Výdajová politika (nákupy, dotace, vlastní produkce státu) Příjmová politika (daňová politika: koho zdaňuje, o kolik a proč ) 1

2 Veřejný sektor (VS) Veřejná moc: stát, kraje, obce (Angličané to mají jednoduší: mají jediné slovo goverment) Kritéria vymezení VS: Kritérium financování: za veřejný sektor považujeme ty činností (organizace atd.), které jsou financovány z veřejných financi, z čehož vyplývají i další významné vlastností VS jako je řízení, financování a kontrola (NKÚ nejvyšší kontrolní úřad). Chceme li zjistit jak velký VS je, použijeme kritérium financování. Kritérium vlastnictví: tím se nebudeme zabývat. Legitimita rozhodování: vychází z toho, že reprezentant vlády někoho navrhne do funkce dejme tomu náměstka a ten rozhoduje, ale jakmile se změní vláda, která navrhne někoho dalšího, rozhodovat, bude ten nový náměstek. Vymezení veřejný versus neziskový sektor: Vymezení veřejný versus neziskový sektor: 2

3 Pestoffův trojúhelník: Velikost veřejného sektoru (nemusí se umět): 3

4 Selhání trhu: Selhání trhu versus absence trhu: Jako kdyby někdo jabloni říkal hruška, a v rozčarování z toho, že neplodí hrušky, vyvodil závěr, že hruška selhala. Osnova: Příčiny existence veřejného sektoru: neekonomické příčiny sociální preference, solidarita pojetí spravedlnosti selhání trhu lidský potenciál a jeho kultivace Struktura VS jako výsledek jeho vzniku (příklad strukturalizace na základě teorii potřeb) Otázka: Ale proč veřejný sektor existuje? Proč vláda zastává funkce, které zastává, a proč produkuje právě to, co produkuje? Existuje logický a jasně formulovaný argument, kterým lze vysvětlit socioekonomické důvody existence státu? Anebo mají být funkce státu odůvodněny ideologicky? Odpověď: Neexistuje pouze jediné ekonomické odůvodnění vlády. Platí spíše, že vláda existuje proto, aby se zabývala celou řadou různých problémů, a přitom hraje řadu různých rolí, které se často od sebe liší a které jsou často ve vzájemném rozporu.. Adam Smith: existují jen tři povinnosti, které musí vládce vykonávat: za prvé povinnost ochraňovat společnost před násilím a útokem jiných nezávislých společností; za druhé povinnost ochraňovat každého člena společnosti před nespravedlnostmi a útiskem ze strany všech ostatních členů této společnosti, za třetí povinnost zřídit a udržovat jisté veřejné práce a projekty a jisté veřejné instituce, jejichž zřízení a údržba nikdy nemůže být v zájmu jednotlivce či malé skupiny jednotlivců, neboť zisk z nich by nikdy nevynahradil vynaložené náklady jednotlivce či malé skupiny jednotlivců, přestože mohou často poskytnout více než pouhou úhradu nákladů pro velkou společnost. Nejasnost v pojmech: násilí: stát je nástroj objektivizace použití násilí v obraně proti iniciaci násilí odtud bezpečnost, obrana, justice, zahr. politika útisk: vylučuje dobrovolnost tržní změny ekonomický útisk? nespravedlnost: co je spravedlivé a pro koho? Ultraliberalismus říká: jedinou morální funkci státu je obrana individuálních práv, tj. použití síly k obraně proti iniciaci násilí jakákoliv akce státu je použitím násilí vše ostatní nad ochranu individuálních práv je etatismem, zneužitím instituce státu 4

5 Příčiny existence střední proud: neekonomické sociální nespokojenost s výsledky distribuce trhem, stát by to měl přeorganizovat. Cokoliv co se děje ve společností má ekonomické dopady. statky pod ochranou máme velké kombinace užitku, ale společnost to nemusí vnímat. Někteří mají hodně (a) druzí zase málo (b). makroekonomické: řada ekonomu vidí selhání (a v podstatě mají pravdu) v nerovnováze, inflaci, nezaměstnaností, cykličnost vývoje; ekonomové říkají, že stát prohlubuje všechna ta selhání. mikroekonomické: překážky k nastoupení Paretovsky efektivních stavů: selhání konkurence přirozené monopoly veřejné statky externality nedostatečná informovanost pojetí spravedlnosti: jaké existují přístupy k definici distribuční spravedlnosti liberalismus: kritéria založená na schopnostech utilitární kritéria: Bentham egalitářská kritéria: první křesťané, princip rovnosti smíšená kritéria: sociální siť spíše se setkáváme v realitě o příklad trosečníků: 10 trosečníků jsou v jedné lodičce v oceánu, k nejbližšímu ostrovu je 10 dní cesty, trosečníci mají 10 jednotek vody. 1 jednotka stačí 1 osobě na jeden den. Buď umřou všichni nebo přežije jen jeden člověk. Kdo má dostat vodu? Podle liberalismu vodu dostane nejsilnější, který tu vodu ostatním veze. Utiliraristé by chtěli maximalizovat užitek (v této situaci by to asi řešili těžce). Podle egalitářů by každý měl dostat stejný podíl vody, co někdo má z toho, že někdo jiný přežije? VS z hlediska teorie potřeb: Potřeba: jedincem pociťovaný nedostatek. Dělíme je na individuální a společenské, společenské jsou ty, které pociťuje člověk (jedinec, individuální spotřebitel) proto, že žije ve společnosti. Stát by se měl primárně zaměřit na uspokojení těchto potřeb jako jsou: organizovaný uspořádaní společnosti ochrana osob a jejích majetků zajištění spravedlnosti ochrana území, na které žije společenství, do kterého jedinec patří. Lidský potenciál: předpoklady k činnostem, které člověk realizuje ve všech svých základních sociálněekonomických funkcích, a to ve funkci občana, člena rodiny, pracovníka, spotřebitele i vlastník Veřejné statky Institucionální kritérium dělení statků (jde o to, jak se statek dostane ke spotřebiteli): Tržní cena je výsledkem interakce mezi nabídkou a poptávkou Polotržní Netržní Ekonomické kritérium dělení statků (jakým způsobem jsou statky spotřebovávány, resp. co se děje s užitkem plynoucím ze spotřeby): Čistě veřejné (kolektivní) užitek je sdílen určitou skupinou jako celkem. o 1. vlastnosti čistých veř. statků musí být nerivalita a nevyloučitelnost ze spotřeby. Spotřeba statku osobou nezpůsobuje omezení spotřeby ostatních. Statek může být poskytován všem lidem 5

6 aniž by to způsobilo zvýšení nákladů. Užitky těchto statků jsou nedělitelné. Říkáme o něm, že má nerivalitní spotřebu (spotřeba jedné osoby nesnižuje dostupnost statku pro ostatní). Hovoříme tedy o nulových marginálních nákladech na dodatečnou jednotku spotřeby. o 2. vlastnosti je, že je velmi obtížné až nemožné vyloučit jednotlivce z využívaní veřejného statku. Statek může spotřebovat i ten jednotlivec, který ze něj nezaplatil (tržní selhání). Tato situace se nazývá Problém černého pasažéra. Smíšené Soukromé (privátní) Spotřeba: vylučitelná nevylučitelná rivalitní A B nerivalitni C D A: čisté soukromé statky B: je tu rivalita spotřeby, ale obtížné nebo nemožné vyloučení C: je to nerivalitní spotřeba, ale je možné vyloučení D: čisté veřejné statky Jakmile jsou veřejné statky poskytovány soukromě, dojde k jejich nedostatečnému využívání. Jiné dělení veřejných statků: Statky typu vězňovo dilema Dobrovolnické statky Statky typu nejslabší článek Veřejné statky versus veřejně poskytované statky Veřejné statky Objektivní vlastnosti spotřeby Nerivalita Nevyloučitelnost Nedělitelnost užitku MCs=0 Veřejně poskytované statky Politický konsensus Důvody různé Vysoké MCs pro další spotřeby Ztráty z nadměrné spotřeby Veřejná volba Veřejná volba: je to nástroj, který vede k rozhodování ve veřejném sektoru. Je uplatňována způsobem hlasování. Problém veřejné volby: mediánový volič (viz níže), strategie oslovení mediána je většinou úspěšná, ale ne vždy. Předmět zkoumání veřejné volby: Teorie státu Hlasovací pravidla Voličské chování Stranická politika Byrokracie Teorie veřejné volby: vysvětluje pohnutky, zákonitostí a charakter individuálního chování při přijímání kolektivních alokačních rozhodnutí v rámci politického rozhodování. V konečném důsledku je to jednotlivý občan, kdo určuje např. velikost výdajů na veřejné vzdělávání nebo počet nemocnic nebo výší platů úředníků. Teorie veřejné volby se především zabývá otázkami: Jak se projevují názory a preference jednotlivců na fiskální otázky (daně a výdaje) Jak se jednotlivé názory transformují do kolektivního rozhodnutí Jak rozhodují vlády o těchto záležitostech Typy hlasování: Jednomyslné rozhodnutí časově náročné, oportunistické jednání, obchodování s hlasem Většinový systém Optimální hlasovací pravidlo: 6

7 Mediánový volič: Je to volič, který stoji přesně uprostřed. Výhodou je, že při výběru ze tři variant se na jeho stranu přikloní většina. 1V 2MV 3V Podmínky existence voliče mediána: Volí všichni voliči Voliči volí podle skutečných preferencí Lichý počet voličů Nulové náklady volby Jednovrcholové preference Příklad: A preferuje malý rozpočet, při nejhorším střední B preferuje střední rozpočet, je to taky tzv. mediánový volič C preferuje velký rozpočet, jako druhou variantu preferuje střední 7

8 První kolo voleb: Malý versus Střední rozpočet Malý rozpočet volí A Střední volí B a C Vítězí střední rozpočet Druhé kolo voleb: Střední versus Velký rozpočet Střední volí A a B Velký rozpočet volí C Vyhrává opět střední rozpočet V obou případech vyhrává střední rozpočet. Pravidlo mediánového voliče platí. Pravidlo nebude platné v případě, že nějaký z voličů A nebo C si řekne: Když nemůže byt velký rozpočet, tak potom raději žádný a volí malý rozpočet. Volební paradox - Condorcet: A B C Problém většinového rozhodování je možnost neexistence rovnováhy. První volič preferuje A před B a B před C Druhý C před A a A před B Třetí B před C a C před A První kolo voleb: Rozhoduje se mezi A a B A zvolí volič č. 1, 2 B zvolí volič č. 3 A vítězí Druhý kolo voleb: Rozhoduje se mezi A a C A zvolí 1. volič C zvolí 2. a 3. C vítězí Třetí kolo voleb: Rozhoduje se mezi C a B 8

9 C voli 2. volič B volí 1. a 3. Vítězí B Tomuto se říká volební paradox nebo paradox cyklického hlasování. Neexistuje žádný vítěz: B vítězí nad C, C nad A, ale A nad B. Přímá versus zastupitelská demokracie Veřejný proces ve kterým se rozhoduje o veřejných příjmech a výdajích má dvě základní formy: Přímá demokracie voleb se účastní každý volič, v dnešní době se tato forma objevuje jen vzácně. Většinou se drží jednoho z dvou pravidel: o Pravidlo jednomyslného konsensu: účastní se všichni zainteresovaní partneři a rozhoduje se tak dlouho, pokud s nějakým řešením nebudou souhlasit všichni. o Pravidlo většiny: stačí když bude souhlasit většina. Zastupitelská demokracie voliči volí zástupce (reprezentanta svých zájmu), který pak voli. Je to běžnější metoda. Role subjektů: 1. Politici: a. Investuje: snaží se uhodnout přání voličů, aby byl znovu zvolen, přemáhá se b. Spotřebovává: prestiž, moc, peníze 2. Byrokracie: a. Maximalizuje rozpočet, kterým vládne b. Moc, prestiž, ocenění c. Parkinsonovy zákony d. Minimalizuje riziko omylu, odpovědnosti 3. Zájmové skupiny: a. Pokouší se snížit výdaje voličů spojené s volbami a získáváním informací b. Přes tyto informace často ovlivňují veřejnost c. Jako přímé či nepřímé úplatkářství (voliči musí být přesvědčeni, že užitek z voleb vyváží jejich obtíže s volbami spojené) VOLBY: Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let. Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením. Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu. 9

10 S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon. Veřejné finance Veřejné finance: je to nástroj realizace veřejné politiky a jsou určující pro existenci, rozsah, strukturu a fungování veřejného sektoru. Jsou to peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů. Jsou tvořeny: peněžními vztahy, které se týkají činností veřejných institucí a zájmů a kde vystupuje jako jeden ze subjektů veřejná moc (government vláda, stát, obce ) Principy VF: Princip nenávratnosti platbou daní, cel, poplatků nikomu nevzniká nárok na vracení zaplacených peněz v jakékoli formě Princip neekvivalence při platbě poplatků, daní, cel není plátci předem známy účel platby a není mu zaručeno, že to, co dostává prostřednictvím veřejných výdajů, bude ekvivalentní výši jeho platby Princip nedobrovolnosti daní, poplatky a cla se žádnému subjektu nechce platit a proto k tomu musí být donucen Funkce VF: Alokační - rozhodování o tom, jaké bude celkové použití disponibilních zdrojů Distribuční souvisí s otázkou co společnost považuje za spravedlivé rozdělení důchodů a majetku Stabilizační VF resp. rozpočtová politika bývá používána k zajištění vysoké úrovní zaměstnanosti, stability cenové hladiny, ekonomického růstu či vyrovnanosti platební bilance Rozpočtová soustava: Institucionalizuje peněžní vztahy tvořící VF. V rámci rozpočtové soustavy se uskutečňuje hospodaření vlády. RS se skládá z: Soustavy veřejných rozpočtů základní nástroj VF, patří sem: o Veřejný rozpočet (státní, úřadů a obcí, příspěvkových a rozpočtových organizací) o Státní fondy (fond tržní regulace, životního prostředí, kultury ) o Státní pojistné fondy (fond zdrav.pojištění) Rozpočtových pravidel Orgánů řízení, správy a kontroly veřejných financí. Státní rozpočet (SR): Je to centralizovaný peněžitý fond, který je vytvářen, rozdělován a používán hlavně s použitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování. Na státní rozpočet se můžeme dívat z dvou pohledu: a. Jako na peněžní fond b. Jako na bilanci příjmů a výdajů Celkové příjmy veř.rozpočtu 2003: 985,4 mld. Kč Z toho daňové příjmy: 894,7 mld. Kč (více než 90%) Nedaňové příjmy: 90,7 mld. Kč 10

11 Rozpočtový deficit v % HDP 2003: Rozpočtový dluh v % HDP: Celkové příjmy státního rozpočtu: Celkové výdaje státního rozpočtu: Schodek: 12,6 mld. Kč 37,8 mld. Kč 684 mld. Kč 795,4 mld. Kč 111, 3 mld. Kč Rozpočtový proces: 1) Návrh zpracovává ministerstvo financí. Pro návrh se využívají informace: a. Výsledky analýzy plnění rozpočtu v běžném roce b. Rozpočtové prognózy a dlouhodobé rozpočty c. Záměry hospodářské, sociální, měnové a devizové politiky vlády d. Záměry výdajů e. Předpověď ekonomického vývoje země f. Záměry zahraniční politiky vlády atd. 2) Schvalování návrh je opakovaně projednáván ve vládě a parlamentních výborech, potom je předložen parlamentu ke schválení. 3) Plnění (realizace) za plnění odpovídají orgány, které ho sestavují, tj. ministerstvo financí. 4) Kontrola je průběžná a pak i následná. Průběžnou provádí ministerstvo financí, které předkládá průběžné zprávy parlamentu. Vrcholnou kontrolu průběhu i výsledku plnění SR obvykle provádí nezávislý orgán státní správy v ČR je to Nejvyšší kontrolní úřad. Státní závěrečný účet se pak projednává a schvaluje parlament. Rozpočtový deficit: rozdíl mezi celkovými hotovostními výdaji vč. úroků a příjmy (daňovými i nedaňovými) s vyloučením úvěrových příjmů. Jeho druhy: Aktivní neboli strukturální deficit způsoben vládním rozhodnutím Pasivní neboli cyklický v důsledku exogenních faktoru nezávislých na vládě. 11

12 Makroekonomické důsledky: Neoklasický přístup: všechno špatné odmítá Keynesiánský: podle toho proč a nač občas doporučuje Neoricardiánský: nic se neděje je neutrální Možností financování deficitu: Dluhové o Obligace o Úvěr o Domácí o Zahraniční Emisní Veřejný dluh: souhrn pohledávek ekonomických subjektů vůči státu (dokonce i vzniklých cestou státního rozpočtu či jinak). Pro charakter dluhu není podstatný vznik, ale způsob úhrady. Hrubý dluh: celkový objem závazků vládního sektoru. Čistý dluh: hrubý dluh (-) + státní finanční aktiva Příjmy: jsou to finanční vztahy různé povahy, kterými se tvoří veřejné peněžní fondy, zejména rozpočty. Většinou souvisejí s vynuceným odnímáním prvotně získaného důchodu jeho příjemcům s následným přerozdělením. Podíl těchto plateb na celkových důchodech jednotlivců či domácností je jedním z významných ukazatelů tzv. ekonomické svobody. Dělí se na: Návratné vláda je má k dispozici jen dočasně (bankovní úvěr od peněžních institucí, emise cenných papírů, atd) Nenávratné vládá nemusí plátcům vracet (daně, dávky, poplatky, příjmy z výnosů privatizace, výnosy z vlastního podnikání atd.) Dělí se na: Běžné mají trvalý charakter, určeny na běžné výdaje. Patří sem: daně, cla, soc.pojištění, příjmy a odvody organizací veř.sektoru. Kapitálové státní půjčky, jednorázové zvýšení daní, atd. (běžný a kapitálový rozpočet si mohou mezi sebou půjčovat). Dělí se na: Daňové Daně nenávratný a neekvivalentní charakter, od právnických a fyzických osob Cla z dávek mýtného, jednorázová platba, forma nepřímé daně ve fiskálním kontextu Poplatky hradí prán. a fyz. osoby za úkony či jinou činnost státních orgánů. Od daní se liší tím, že existuje jistá míra protihodnoty. Jsou to poplatky vybírané za legální správní a jiné služby (na rozdíl od pokut) Pojistné na sociální zabezpečení Nedaňové Výdaje: jsou to částky, které se objevují v účtech veřejného sektoru. Plus výdaje soukromého sektoru jako výsledek vládou zavedených pravidel. Struktura výdajů: Nákup zboží a služeb - Představující nároky na zdroje (odebírají soukromému sektoru absolutně) Běžné Kapitálové Transfery - Přerozdělení (redistribuce) Běžné mají trvalý charakter, hradí se z běžných příjmů. Patří sem: transfery domácnostem (dávky), veř.spotřeba obyvatelstva (školství, zdravotnictví), veř.spotřeba státu (obrana, policie atd.) Kapitálové určeny na mimořádné investiční výdaje velkého rozsahu(nelze financovat v rámci 1 roku). Obvykle jsou pro ně hledány mimořádné (kapitálové) příjmy. Čisté půjčky 12