TEMNÝ TURISMUS V POLSKU A ČEŠTÍ STUDENTI

Transkript

1 TEMNÝ TURISMUS V POLSKU A ČEŠTÍ STUDENTI

2

3 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

4 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu práce ak. mal. Vladimíru Netoličkovi za cenné rady, které mi během psaní práce poskytnul. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří byli ochotni vyplnit můj dotazník a umožnili mi tím vytvoření této práce. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině a přátelům za jejich podporu.

5 Katedra cestovního ruchu Temný turismus v Polsku a čeští studenti Autor: Monika Žůčková Vedoucí práce: ak. mal. Vladimír Netolička 2012

6 Copyright 2012 Monika Žůčková

7 Abstrakt ŽŮČKOVÁ Monika: Temný turismus v Polsku a čeští studenti. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce ak.mal. Vladimír Netolička. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava Teoretická část bakalářské práce se zabývá jedním z novějších trendů v cestování, čímž je temný turismus. Popisuje jeho původ, nejvýznamnější temná místa ve světě, v České republice a především v Polsku, jelikož právě na polské koncentrační a vyhlazovací tábory je práce zaměřená. Cílem části praktické je zjistit zájem žáků základních škol, studentů středních a vysokých škol o účast na zájezdu po polských koncentračních a vyhlazovacích táborech a také porovnat jejich povědomí o tomto druhu turismu. Dotazníkové šetření jsem prováděla u žáků a studentů pouze v Libereckém kraji a na základě výsledků jsem vytvořila návrh trasy zájezdu. Klíčová slova: temný turismus, koncentrační tábory, vyhlazovací tábory, Židé, 2. sv. válka, holocaust

8 Abstract ŽŮČKOVÁ Monika: Dark tourism in Poland and czech students. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Thesis supervizor ak. mal. Vladimír Netolička. Grade of qualifaction: bachelor. Jihlava The theoretical part of my Bachelor thesis deals with one of the newest trends in travelling, which is dark tourism. It describes its origin, the most popular dark places in the word, in the Czech Republic and primarily in Poland, because this work in focused on the concentration and death camps in Poland. The main aim of the practical part is to discover elementary school students interest, high school and university students interest about taking part in excursions to concentration and death camps and to compare their knowledge about this kind of tourism. My questionnaire was filled only by students in Liberec region and based on the results I prepared a proposition of an excursion. Key words: dark tourism, concentration camps, death camps, Jews, I, World War II, holocaust

9 Předmluva Podle mého názoru není temný turismus v České republice ještě dostatečně rozšířen. Většina lidí má samozřejmě povědomí o existenci míst, která jsou spojena se smrtí, utrpením či nějakou tragédií, ale málokdo ví, co si přímo představit pod označením temný turismus. Já sama jsem se s tímto pojmem setkala až při studiu na vysoké škole, a proto si myslím, že si tento druh turistiky zaslouží naši pozornost dříve, než získal tu moji. Tudíž jsem se rozhodla psát svou bakalářskou práci právě na toto téma. Moje první návštěva koncentračního tábora Terezína proběhla již na základní škole a vím, že to pro mě byl silný zážitek. I jediná exkurze mi vynahradila několik hodin výuky. V rámci Erasmus pobytu v Polsku jsem měla možnost navštívit i tábor v Osvětimi a tehdy už mi bylo jasné, že bakalářskou práci chci věnovat této problematice.

10 Obsah Abstrakt... 7 Abstract... 8 Předmluva... 9 Obsah Seznam obrázků Seznam grafů Úvod a cíl práce Temný turismus Temná místa ve světě Temná místa v České republice Historické události v Polsku za 2. sv. války Polské koncentrační a vyhlazovací tábory Chelmno Osvětim Operace Reinhard Belzec Sobibor Treblinka Majdanek Norimberský proces Dotazníkové šetření Návrh zájezdu Program zájezdu Závěrečné shrnutí dotazníkového šetření Závěr Informační zdroje Tištěné zdroje Internetové zdroje Zdroje obrázků Příbuzná literatura Přílohy Dotazník

11 Seznam obrázků Obrázek č. 1: Polské koncentrační a vyhlazovací tábory Obrázek č. 2: Památník obětem v Chelmnu Obrázek č. 3: Vstupní brána do Osvětimi Obrázek č. 4: Část zdi v Sobiboru - památník Obrázek č. 5: Treblinka Obrázek č. 6: Mapa obrázku Seznam grafů Graf č. 1: Zajímáte se o historické události z období druhé světové války? Graf č. 2: Navštívil/a jste někdy koncentrační/vyhlazovací tábor? Graf č. 3: V jaké zemi jste KT/VT navštívil/a? Graf č. 4: Který z táborů jste navštívil/a v Polsku? Graf č. 5: S kým jste KT/VT navštívil/a? Graf č. 6: Slyšel/a jste někdy pojem Temný turismus/dark tourism? Graf č. 7: Myslíte si, že je Polsko vhodná destinace pro tento druh turistiky? Graf č. 8: Měl/a byste zájem o zájezd po polských KT/VT? Graf č. 9: Kolik byste byl/a ochoten/a zaplatit za zájezd po KT a VT? Graf č. 10: S kým byste se chtěl/a zájezdu zúčastnit? Graf č. 11: Proč nemáte zájem o zájezd po KT a VT v Polsku? Graf č. 12: Jak vnímáte KT a VT? Graf č. 13: Odkud pocházíte?

12 Úvod a cíl práce Když jsem poprvé slyšela pojem temný turismus, velmi mě zaujalo, že cestování nemusí být jen pobyt u moře nebo poznávací zájezd po kulturních či přírodních památkách, ale že navštěvování míst, která nepatří mezi typické dovolené, má také své označení. Cílem této práce je zjistit povědomí o temném turismu u mladší generace, dozvědět zda je zajímá, co se dělo v historii, proč se to dělo a jaké byly následky. Jsem si jista, že už na základních školách je možné najít žáky, kteří se o historii zajímají a spoustu vědí, někdy mnohem více než dospělí. Na druhou stranu existují žáci, kteří dějepis berou jako něco, co už se událo, není potřeba dále řešit a učit se to. I to byl jeden z důvodů, proč jsem zvolila toto téma. Zajímalo mě, jak mladá generace přistupuje k těmto smutným historickým událostem, zda se zajímá, jak o ně, tak o objekty, které s nimi úzce souvisí. Dle mého názoru je nutné udržovat v povědomí mladých lidí, jaké hrůzy byli schopni lidé páchat na jiných. V současné době žije ještě poměrně dost lidí, kteří v koncentračních či vyhlazovacích táborech ztratili někoho blízkého, případně sami unikli smrti. Této generaci není potřeba oživovat, co se událo, z vlastní vůle navštěvují pomníky a muzea, jen pro připomenutí a uctění památky těch, kteří tehdy neměli tolik štěstí. Ale kde má generace mladších hledat motivaci pro návštěvu? Myslím si, že exkurze, které jsou pořádány školou, jsou pro žáky více zajímavé z toho hlediska, že mohou místa navštívit s jinými školáky, sdílet své názory s vrstevníky a zároveň jsou pod učitelským dohledem, který jim v případě nejasností bude nablízku. To samé samozřejmě platí i pro studenty středních nebo vysokých škol. Dle mého mínění je nutné udržovat ve studentech povědomí o událostech, které se týkají holocaustu, jelikož návštěva míst s holocaustem spojených může znamenat i prevenci do budoucna, měla by tato možnost být studentům nabídnuta. Ve své práci jsem se rozhodla zaměřit na Polsko, jelikož dvě studentky se již problematikou temného turismu ve svých bakalářských pracích zabývaly, ale jedna všeobecně a druhá pouze temným turismem v České republice. Zároveň sdílím názor, že je Polsko vhodnou destinací pro tento druh turistiky, protože bylo jednou ze zemí, kterou hrůzy 2. sv. války, a především holocaust, postihly nejvíce. Čeští žáci i studenti mají možnost navštívit místa spojená s utrpením v České republice poměrně snadno. Obtížnější 12

13 je pro ně se dostat na exkurzi do zahraničí, přesto si nemyslím, že by se takový zájezd nemohl uskutečnit. Cílem práce je zjistit, zda by žáci a studenti měli zájem o zájezd po polských koncentračních a vyhlazovacích táborech, a tudíž se blíže seznámit s historií našeho sousedního státu, nebo nikoli. Kolik peněz by byli ochotni do vzdělávacího zájezdu investovat, s kým by se ho chtěli zúčastnit, zda si myslí, že Polsko je vhodnou destinací pro temný turismus a zda koncentrační a vyhlazovací tábory ctí jako místa, kde byly v minulosti spáchány zločiny proti lidskosti nebo je tato místa lákají pouze ze zvědavosti. Myslím si, že je důležité, aby si studenti, kteří tato místa navštíví, položili otázky: Jak se to mohlo stát? Je možné, aby se to opakovalo? Protože pokud důkazy holocaustu uvidí na vlastní oči, vytvoří si svůj vlastní názor na věc. 13

14 1 Temný turismus Dark Tourism neboli v překladu temný turismus přivádí návštěvníky na místa, kde se v minulosti ať již dávné či poměrně nedávné udála nějaká tragédie, neštěstí. Tento termín vytvořili britští vědci Malcolm Foley a John Lennon, který jako profesor glasgowské univerzity a spoluautor knihy Dark Tourism The attraction of death and disaster míní, že lidskou motivaci je složité odhalit. Je to směs úcty, voyeurismu, a snad i vzrušení z toho, že se dostáváme tak blízko smrti. [1] Temní turisté jsou definováni jako jedinci, kteří ve volném čase objíždějí místa, budovy a výstavy spojené se smrtí, nebo místa, kde byli jiní brutálně mučeni a zabíjeni. Tito lidé zde fotografují, nakupují suvenýry a užívají si zvláštních, ponurých pocitů. Odborníci je třídí do kategorií: duchovní, ovlivněné vzděláním a ovlivněné zábavou, především hollywoodskými filmy. První skupina na místech tragédií hledá duševní naplnění, druhá si doplňuje vzdělání, třetí se baví. [2] Profesor Lennon také upozorňuje na to, že se nejedná o novodobý fenomén. V roce 1815 sledovala šlechta z uctivé vzdálenosti bitvu u Waterloo a jedno z bitevních polí z počátku americké občanské války bylo prodáno hned následující den po bitvě jako turistická atrakce. Jednoznačně se dá říci, že trend nyní navíc zesílila média. A jelikož se lidé snaží neustále poznávat něco nového, nezvyklého a odklánějí se tedy od masového turismu, tím že vyhledávají nové destinace a s nimi i spojené autentické zážitky, má tento druh turismu potenciál pro to, aby se v budoucnu rozvíjel. [3] 1.1 Temná místa ve světě Po celém světě se nachází řada temných míst, která by zraku temných turistů neměla uniknout. Je řeč jak o koncentračních táborech, hřbitovech, hradech a zámcích s temnou minulostí, pomnících, památnících anebo jiných místech, která jsou spojena s tragédií nebo katastrofou. Jedním z nejznámějších míst je dům Anny Frankové, který se nachází na adrese Prinsengracht 263 v Amsterdamu. Zde se za druhé světové války ukrývala před nacisty židovská dívka se svou rodinou. V současné době se tu nachází významné muzeum. [4] 14

15 Velmi známou lokalitou, a to i pro výlety na dovolené, jsou Pompeje, které byly zasypané popelem a kamením po výbuchu sopky Vesuv v roce 79 n.l. [5] Místem, které rozhodně nahání husí kůži je ukrajinské město Pripjat, které své návštěvnosti vděčí černobylské jaderné elektrárně. Od roku 1986, kdy se katastrofa odehrála, se z města stalo tzv. město duchů. Nejspíše zvláštní atmosféra, láká tisíce turistů, aby navštívili tuto rizikovou radioaktivní zónu. [6] London Dungeon je muzeum, které bylo založeno v roce 1976 v Londýně. Obsahuje poutavě provedené a zachycené události z historie, které jsou určeny právě pro temné turisty, jako například: Soudný den, Velký požár Londýna, Williama Wallace, mučírny a další atrakce. [7] Mezi ostatní, neméně významná, temná místa patří Ground Zero v New Yorku, Les sebevrahů nebo památník Hiroshima v Japonsku, hrad Bran v Rumunsku, vražedná pole v Kambodži nebo přístav Pearl Harbor na Havaji. 1.2 Temná místa v České republice I v České republice je spousta míst, která jsou označena jako místa temná. Agentura CzechTourism vyhlásila v roce 2009 anketu o nejvíce oblíbená místa temného turismu. Jelikož je tato země dost poznamenaná událostmi z období 2. sv. války, na předních příčkách se umístil Terezín, Lidice a Ležáky. Terezín pevnost byla založena roku 1780 Josefem II. Na strategickém místě na soutoku Labe s Ohří a měla zemi chránit před vpády Prusů. Po německé okupaci Československa nacisté brzy poznali, jaké výhody jim tato pevnost poskytuje. V Malé pevnosti gestapo zřídilo vězení pro politické vězně a v Hlavní pevnosti bylo zřízeno židovské ghetto. Kromě českých občanů byli v Malé pevnosti vězněni i příslušníci mnoha dalších národů. Za pět let prošlo její branou mužů a žen. Byla také průchozí věznicí, odkud byli vězni po určité době posíláni před soud nebo do koncentračních táborů. Zahynulo zde přímo na 2600 vězňů, další tisíce jich zahynuly po deportaci z Terezína. Po skončení 2. sv. války se Terezín stal poutním místem nejen českého národa. Na prostranství před Malou pevností byl vybudován Národní hřbitov Terezín a dalším pietním místem je židovský hřbitov v Bohušovické kotlině u krematoria. [9] 15

16 Vyhlazení Lidic byla násilná historická událost, pří níž došlo k usmrcení značné části obyvatel české vsi německými nacistickými okupanty. Po úspěšném atentátu československých parašutistů na Reinharda Heydricha v roce 1942 byla obec Lidice ve Středních Čechách v důsledku heydrichiády vypálena a dokonale srovnána se zemí a veškeré místní obyvatelstvo vyvražděno nebo odsunuto do koncentračních táborů. [10] Ležáky byla osada na Chrudimsku, která byla 24. června 1942, 14 dní po vyhlazení Lidic v důsledku heydrichiády vypálena a její obyvatele zavražděni nacisty jako odplata za to, že v ní byla ukrývána vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A, která se účastnila atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. [11] Mezi ostatní často navštěvovaná místa byl zmíněn například Vyšehradský hřbitov, který je jedním z nejčestnějších pohřebišť. Na hřbitově je pochováno na 600 významných českých osobností - spisovatelů, vědců, básníků, výtvarných umělců, skladatelů, herců, lékařů, politiků, sportovců a dalších. Hlavní cesta hřbitovem vede ke Slavínu, společné hrobce národních velikánů. Mezi další temná místa v České republice patří Bojiště Slavkov u Brna, Dolský Mlýn, Kapucínská hrobka v Brně, Kostnice v kostele sv. Petra a Pavla na Mělníku, Býčí skála. [12] 16

17 2 Historické události v Polsku za 2. sv. války Dne 1. září 1939 v 4.45 hodin bylo zahájeno odstřelování polských pozic na poloostrově Westerplatte přímo u vjezdu do gdaňského přístavu začala druhá světová válka. Následně byla 17. září 1939 obsazena sovětskými vojsky území ve východní části Polska, která až do roku 1920 patřila Rusku. Po kapitulaci polské armády byl nařízením Hitlera vytvořen na části Polska tzv. Generální gouvernement, zbylé části (Pomoří, Velkopolsko, Slezsko, Kujavsko, západní Mazovsko a části vojvodství Lodžského, Krakovského a Kieleckého) byly přičleněny přímo k Třetí říši. Již od samého počátku byl vůči Polákům uplatňován krutý teror podílely se na něm jednotky SS-Totenkopfverbände a Einsatzgruppen. Cílem bylo zatknout nebo popravit co nejvíce polského obyvatelstva, především se zbavit polské národní elity a polských intelektuálů. Ovšem smrti se nevyhnuli ani obyčejní lidé. Svůj podíl na vyvraždění zejména polské vojenské elity měl i Sovětský svaz, který provedl roku 1940 Katyňský masakr. Poněmčování Poláků se uskutečňovalo dvěma způsoby, a to jako germanizací území a germanizací lidí. Během války byl z polských území připojených k Německu vyhnán téměř jeden milión Poláků. Násilím bylo zlikvidováno velké množství polských vesnic, docházelo i k ničení měst. Samostatnou kapitolou byl holocaust vůči polským Židům. [13] Je důležité zmínit pojem Program eutanazie, který znamenal kontrolované vyhlazování mentálně postižených lidí v období mezi roky Hlavní myšlenkou bylo očistit německé obyvatelstvo od rasově nespolehlivých elementů v Evropě. Tento projekt se tedy stal precedentem holocaustu Židů v Evropě.[14] Holocaust, neboli šoa (což v hebrejštině znamená neštěstí, zničení nebo pohromu) je označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování osob označených jako Židé. Později byl tento termín rozšířen i na systematické vyvražďování dalších etnických, politických a náboženských skupin, jako jsou např. Romové, Poláci, tělesně či mentálně postižení, homosexuálové, Svědci Jehovovi nebo političtí odpůrci. [15] [16] Holocaust je blízce spjat s pojmem genocida zločin proti lidskosti spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí definované na základě jejich etnika či rasy. Některé širší definice přidávají k vyvražďování ještě násilné vyhánění. [17] 17

18 Ještě před vypuknutím druhé světové války projevovali nacisté nenávist k určitým rasovým skupinám, mezi které patřili i Židé. Roku 1935 byly například schváleny Norimberské zákony, na jejichž základě byla prováděna rasová diskriminace v Německu a jiných okupovaných zemích. Rozumí se jimi především dva ústavní zákony: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Hlavním pilířem nacistické ideologie byla nenávist vůči Obrázek č. 1: Polské koncentrační a vyhlazovací tábory Židům, demokracii, komunismu a představa o nadřazenosti německého národa nad ostatními. Snaha o utvoření rasově čistého lidstva vedla nacisty k plánům na vyhlazení Židů. [Swiebocka;Pinderska-Lech, 2009] Jedním z nejznámějších útoků na židovské obyvatelstvo byla noc z 9. na 10. listopadu 1938 tzv. křišťálová noc, kterou zinscenovali nacisté. Během tohoto pogromu shořely nebo byly zničeny židovské synagogy, kolem 90 Židů přišlo o život a přes jich bylo posláno do koncentračních táborů. Už na začátku roku 1939, na zasedání říšského sněmu, Adolf Hitler prohlásil, že dojde-li k vypuknutí světové války, pak jejím výsledkem nebude bolševizace zeměkoule a tím i vítězství židovstva, ale zničení židovské rasy v Evropě. Nacistické plány na genocidu Židů začaly být realizovány hned po vojenské porážce Polska. [Kronika druhé světové války, 2000, s. 21] Podle Hitlerových představ se počítalo s vytvořením zvláštního území, na kterém mělo být soustředěno židovské obyvatelstvo. Tímto plánem a především jeho provedením byl pověřen říšský vůdce SS Heinrich Himmler, kterému již v lednu 1939 Hitler svěřil řešení židovské otázky. Himmlerovy hlavní úkoly zformuloval Hitler do následujících bodů: - zorganizovat návrat osob německé národnosti ze zahraničí, 18

19 - na nových říšských územích vyloučit škodlivý vliv takových národnostně cizorodých skupin obyvatelstva, které jsou nebezpečné pro Říši a německou národní pospolitost ; za tímto účelem vytvořit nové oblasti souvislého německého osídlení a kolonizovat je přesídlenci německé národnosti. Ještě na podzim toho roku začala kolonizace polského území. Na základě Himmlerova nařízení měli být do jara 1940 vysídleni ze západoruské župy všichni Židé a Poláci. Z poznaňské provincie, jižního a východního Pruska a východní části Horního Slezska pak vedle Židů mělo dojít k přesídlení pouze zvlášť nepřátelského polského obyvatelstva. Roku 1940 byla německými okupačními úřady vymezena židovská obytná čtvrť v Lodži (později i ve Varšavě), kde muselo pohromadě žít asi lidí. Pro nacisty znamenalo zřizování ghett jen první etapu při tzv. konečném řešení židovské otázky. Reinhard Heydrich roku 1941 obdržel plnou moc k provedení všech opatření, jež nakonec skutečně vyústila v ono konečné řešení židovské otázky. Vyhlazování (nejen) Židů se uskutečňovalo v mnohých koncentračních a vyhlazovacích táborech. Postupem času se zlepšovaly i vraždící techniky. Nacističtí odborníci z řad SS se pokoušeli vyvinout různé způsoby zabíjení plynem, jelikož tento způsob znamenal tzv. rychlou smrt. Za krátkou chvíli bylo zabito na tisíce lidí. Masové vyvražďování probíhalo v těchto polských táborech: Osvětim I., Osvětim II.-Březinka, Chelmno, Belzec, Sobibór, Treblinka, Majdanek aj. Až roku 1944, po osvobození Majdanku Spojenci, na veřejnost pronikly zprávy o masovém vyvražďování Židů. I když nějaké spekulace už se na veřejnosti šířily, fotografie z Majdanku vše jen potvrdily. Téhož roku byly zastaveny deportace maďarských Židů do Osvětimi. Po ukončení druhé světové války, které stálo Polsko dle různých zdrojů až obyvatel a obrovské materiální, hospodářské a kulturní škody, došlo k jeho posunutí směrem na západ.[kronika druhé světové války,2000] 19

20 3 Polské koncentrační a vyhlazovací tábory 3.1 Chelmno Chelmno byl nacistický vyhlazovací tábor, který se nacházel poblíž vesnice Chelmno nad Nerem, nedaleko Lodže. Byl to první vyhlazovací tábor v Polsku a také první tábor, kde se k zabíjení lidí používal jedovatý plyn. V Chelmnu se používaly k zabíjení také nákladní vozy, které měly do nákladového prostoru vyvedený výfuk. Tento fakt tábor odlišoval od ostatních vyhlazovacích táborů, které začaly vznikat v rámci Operace Reinhard. Tábor měl dvě části. První vybudovali nacisté v místním panství, které bylo opuštěné, a druhá část se nacházela v nedalekém lese, ve kterém nacisté pohřbívali oběti. V čele tábora byli již zkušení nacističtí pohlaváři, kteří se dříve účastnili programu eutanazie. Po vyvraždění Židů z okolních vesnic (leden 1942) začaly transporty Židů z lodžského ghetta. Po povinném odevzdání veškerých cenností, nastoupili oběti bez oblečení do automobilů s plynovou komorou. Kapacita těchto automobilů byla osob. Oběti následně automobil odvezl do lesa do předem připravených hrobů. Ti, kteří přežili, byli zastřeleni Obrázek č. 2: Památník obětem v Chelmnu Vraždění v táboře pokračovalo až do března 1943, kdy nacisté zbourali část tábora ve vesnici a zavraždili poslední žijící vězně. Na počátku roku 1944 se ale rozhodli uzavřít lodžské ghetto, takže vražedná mašinérie v Chelmnu ještě pokračovala v červnu a červenci Definitivně nacisté tábor opustili 17. ledna Zahynulo zde okolo lidí, především Židů. Mezi další oběti patřili Poláci, sovětští váleční zajatci, Romové deportovaní do lodžského ghetta, ale také děti z Lidic a z Ležáků. Velitelem této oblasti byl říšský zástupce v Povartí Artur Greiser, který byl v roce 1946 za své zločiny oběšen. [18] 20

21 3.2 Osvětim Arbeit macht frei. Nápis na vstupní bráně, který nechal vyrobit sám velitel tábora Rudolf Höß, je pravděpodobně nejznámějším symbolem tohoto neblaze proslulého tábora smrti. [Merle, 1990] Největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor byl založen blízko polského města Oswiecim, a to na rozkaz Heindricha Himmlera z 27. dubna (Název tábora byl později odvozen od německého názvu okupovaného města na Auschwitz). Byl zřízen kvůli stále se zvyšujícímu počtu zatčených osob německou policií a následným přeplněním věznic. [Swiebocka; Pinderska-Lech, 2009] Právě sem byli zpočátku zavlečeni nejprve Poláci, aby byli využiti k otrocké práci. O rok později zde bylo registrováno více jak 10 tisíc vězňů. Celý tábor byl známý pro svou krutost, avšak nejvíce proslulý byl blok 11 tzv. bunkr, kde byli uvěznění trestáni způsobem nejkrutějším. V létě roku 1941 zde proběhla první zkouška hromadného zabíjení lidí užitím plynu cyklon B látky, která se běžně používala pro deratizaci. Neméně známá byla tzv. černá zeď, která stála před již zmíněným blokem a u níž se konaly časté popravy. Symbolem bezohledného využívání vězňů se staly lékařské pokusy prováděné na vězních nacistickými lékaři, např. neblaze proslulým Josefem Mengele. Tito lékaři experimentovali např. se sterilizací židovských žen a prováděli pokusy na dětech, především na dvojčatech.[19] Himmler v březnu roku 1941 poručil postavit druhý komplex, který byl ještě Obrázek č. 3: Vstupní brána do Osvětimi (Auschwitz II. Birkenau) [Swiebocka; Pinderska-Lech, 2009] rozsáhlejší než ten první, byl nazván Osvětim II. Březinka. 21

22 Později byly v Birkenau postaveny čtyři velké plynové komory, v nichž mohlo být denně zavražděno na šest tisíc lidí. Plynové komory byly maskovány jako sprchy, které měly oběti přesvědčit, že jde o desinfekční opatření, kterým musejí projít dříve, než budou posláni na práci v táboře. Tento tábor byl rozdělen do řady podsekcí ohraničených ostnatým drátem nabitým elektřinou. V sekci BIIb byl v letech umístěn tzv. terezínský rodinný tábor. Při nejvyšším stavu bylo v Birkenau více než 100 tisíc vězňů. V březnu 1942 byl v blízkých Monovicích zřízen tábor Osvětim III, nazývaný též Buna Monovice, kde si německá firma I. G. Farben zřídila továrnu na výrobu syntetického kaučuku. Jako pracovní sílu využívala otrocké práce vězňů. K Osvětimi dále náleželo 45 dalších pobočných táborů, kde byli vězňové nuceni k otrocké práci - většinou pro německé firmy.[20] Příjezd na transport do Birkenau znamenalo jediné tzv. selekci, při které bylo důstojníky SS rozhodováno o tom, kdo bude poslán do plynových komor a kdo bude vzat na práci v táboře i mimo něj. Výpovědi přeživších svědčí o tom, že často hrála velkou roli pouze nálada důstojníka nebo čirá náhoda, co rozhodovala o přežití. Z Osvětimi se podařilo uprchnout 667 vězňů, z nichž bylo dopadeno 270 v okolí tábora a tudíž okamžitě popraveno.nejznámějším případem byl útěk dvou Židů že Slovenska, kteří jako první světu podali zprávu o tom, co se opravdu za branami tábora opravdu děje. Tato Zpráva později vyšla i v knižním vydání. Byli jimi Alfred Wetzler a Walter Rosenberg (Rudolf Vrba), který ve své knize popisuje svůj útěk z Osvětimi: Schovali jsme se mezi stromy na kraji mýtiny a čekali, až se objeví a zase zmizí hlídka. A potom potom jsme se vřítili na Slovensko. Poprvé od té doby, co jsme vylezli z hromady prken, jsme se cítili relativně svobodně, i když v zemi stále vládl monsignore Tiso se svými hlinkovci a byla poměrně hustě obydlena kolaboranty. Jenže svoboda nebyla všechno. Dosáhnout svobody nebyl prvořadý důvod našeho útěku. Museli jsme se spojit s židovskými organizacemi, s jejichž pomocí mohli Němci uskutečňovat deportace. Museli jsme jim říct, že přesídlovací tábory ve skutečnosti znamenají plynové komory, a věděli jsme, že nebude jednoduché toto životně důležité setkání uskutečnit. [Vrba, 2007,s.101] 22

23 3.3 Operace Reinhard Vyhlazovací tábory Treblinka, Sobibor a Belzec patřili do táborů tzv. Akce Reinhard, která byla pojmenována jako památka na Reinharda Heydricha, který byl zavražděn v červnu 1942 československými parašutisty. Byla krycím názvem pro plán nacistického Německa během 2. sv. války, jehož cílem bylo vyhlazení židovského obyvatelstva na území okupovaného Polska. Již zmíněné vyhlazovací tábory se nacházely v blízkosti největší koncentrace polských Židů; a to v regionech Varšava, Krakov, Lublin, Radom, a Lvov. [Arad, 2006] Belzec Koncem října 1941 byly vedoucími činiteli akce Reinhard zahájeny přípravy na vyhlazení Židů v Generálním gouvernementu. V té době ještě nebylo zřejmě, kolik táborů bude nutné pro tento účel postavit a provozovat, jelikož ani v nacistickém Německu ani v obsazených zemích dosud žádný vyhlazovací tábor nefungoval. I přesto existovalo pár záchytných bodů: Kvůli usnadnění deportací a přepravy by se tábory musely nacházet u hlavních židovských středisek v Generálním gouvernementu a poblíž železnice, musely by ležet na odlehlých místech, co nejdále od obydlených oblastí v zájmu zachování tajemství a skrytí toho, co se děje uvnitř, před místním obyvatelstvem, a dále by se musely nalézat v těsné blízkosti okupovaných teritorií Sovětského svazu, aby se podpořila víra v to, že Židé, kteří zmizeli, nakonec opravdu dorazili do pracovních táborů v ohromných oblastech východu. [Arad, 2006, s.32] Stavba tábora v Belzeci započala 1. listopadu 1941 a o měsíc později byl jmenován jeho velitel, kterým se stal Christian Wirth. Bývalé protitankové výkopy, které se v oblasti nacházely, měly být později využity jako masové hroby. Kurt Franz, sloužící v Belzeci pod Wirthem, vypověděl: Na vlastní uši jsem slyšel, jak Wirth celkem přesvědčivě vysvětloval Židům, že budou odsunuti dále a že se před tím musejí z hygienických důvodů vykoupat a jejich ošacení musí být dezinfikováno. Uvnitř svlékárny byla přepážka k úschově cenností. Židům se objasnilo, že se jim jejich cennosti po koupeli vrátí. Pořád slyším, až dodnes, jak Židé Wirthovi po jeho řeči aplaudovali. Tato jejich reakce mne přesvědčuje o tom, že Wirthovi věřili [Arad, 2006, s.35] 23

24 Rozlohou se všechny tři tábory podobaly, Belzec měl avšak pouze dvě části a to administrativní a vyhlazovací. Zpočátku se v táboře nacházely pouze tři plynové komory, jejichž dveře byly opatřeny gumovým těsněním, aby plyn, který byl vyráběn motorem o 250 koňských silách, neunikal ven. Toto zařízení vymyslel sám Wirth po zkušenostech z exkurze v Chelmnu. Procesy příprav na likvidaci byly shodné jak v Sobiboru, tak v Treblince. Od poloviny dubna roku 1942 bylo shledáno, že prostory jsou nedostačující a byla přistavena další budova s šesti komorami. Nápis nad vchodem zněl takto: Sprchy a desinfekční prostory. Činnost tábora byla ukončena na konci prosince 1942, jelikož v té době byla většina Židů z oblasti Generálního gouvernementu vyhlazena. [Arad, 2006, s. 80] [21] Sobibor Ve stejné době, kdy začalo vyhlazování v Belzeci (březen 1942), začala stavba tábora Sobibor. Jeho vybudováním byl pověřen Richard Tomalla z Ústřední stavební správy SS v Lublinu. Pod jeho vedením se na výstavbě podíleli mimo místních obyvatel i několik desítek Židů z okolních ghett a z Trawnik bylo dopravena četa několika Ukrajinců, aby je hlídala. O měsíc později byl na místo velitele povolán Franz Stangl, jehož úkolem bylo výstavbu tábora dokončit podle vzoru tábora Belzec. Po příjezdu transportu do tábora bylo deportovaným řečeno, že přijeli do přestupního tábora, v němž musí projít desinfekční procedurou před tím, než budou odvezeni do tábora pracovního. Židé opravdu věřili, že po koupeli bude následovat svoboda a že budou pracovat a žít na Ukrajině. Veškeré své Obrázek č. 4: Část zdi v Sobiboru - památník věci museli odložit a nazí byli nahnáni do údajných"sprch". Pro nemocné a neschopné samostatného pochodu byla až k plynovým komorám prodloužena železnice. Vlak zároveň přivezl mrtvé, kteří nepřežili transport, aby mohli být na místě pohřbeni. V zimních měsících vlaky často přivážely umrzlé vězně. 24

25 Po třech měsících, koncem července 1942, se zjistilo, že kapacita plynových komor - asi 600 lidí najednou - nestačí a že je nutné vybudovat další prostory. Činnost tábora byla až do září 1942 zastavena a ke stávajícím třem plynovým komorám byly přistavěny ještě tři nové. Kapacita se tím zvýšila na 1200 osob, které mohly být usmrceny najednou. Na začátku července rozhodl Himmler o změně tábora z vyhlazovacího na koncentrační, v němž bude továrna na munici. Jedenáct z důstojníků SS, kteří v táboře pracovali, bylo po válce obviněno a mezi 6. zářím 1965 a 20. prosincem 1966 stanuli před soudem v Hagenu. Franz Stangl byl v roce 1970 soudem v Düsseldorfu odsouzen na doživotí. [22] Treblinka Se stavbou vyhlazovacího tábora Treblinka se začalo poté, co byly Belzec a Sobibor již v chodu. Při jeho plánování a následné výstavbě se využily znalosti získané během konstrukčních a vražedných akcí ve dvou ostatních táborech, v důsledku čehož se stal nejdokonalejším táborem smrti v rámci akce Reinhard. [Arad, 2006)] Treblinka byla rozdělena do tří částí; pro personál, který tvořili pracovníci z Ukrajiny a Německa, ale také židovští vězni, kteří zde pracovali v kovářských nebo ševcovských dílnách. Druhou část byly tvořeny prostory pro přijímání vězňů a v poslední části se nacházel vyhlazovací prostor s plynovými komorami, hromadnými hroby a hranicí na kremaci obětí. Druhá a třetí část byly spojeny úzkou uličkou šlauchem, Obrázek č. 5: Treblinka rourou, kterou byli Židé hnáni přímo do plynových komor. V podstatě někteří lidé vystoupili z vlaku a rovnou šli do komor. Netýkal se jich pobyt v barácích, spaní na dřevěných palandách ani těžká práce. V táboře byly v provozu tři plynové komory o rozměrech 4x4 metry a s kapacitou 25

26 300 až 500 lidí za hodinu. V září se tábor rozšířil a přibylo dalších deset komor s větší kapacitou, kde mohlo být během hodiny usmrceno osob. [23] Celkový počet zavražděných v Treblince se odhaduje na Oskar Berger, který dorazil do Treblinky 22. srpna, později popsal scény odehrávající se v táboře v době svého příjezdu: Když jsme vystoupili z vlaku, stali jsme se svědky strašlivé podívané. Stovky těl ležely všude okolo. Hromady zavazadel, oděvů, uzlíků, všechno pomíchané. Příslušníci SS, Němci a Ukrajinci stáli na střechách baráků a pálili bezhlavě do davu. Muži, ženy i děti padali krvácejíce. Vzduch byl naplněn výkřiky a pláčem. Ty, kteří nebyli zasaženi střelbou, nahnali otevřenou branou na náměstí oplocené ostnatým drátem. Cestou museli přeskakovat těla mrtvých a zraněných.[ Arad, 2006, s. 102] Ve velitelské pozici tábora se vystřídali tři muži: Imfried Eberl, Franz Stangl a Kurt Franz. Mezi vězni určenými na otrockou práci vznikla na počátku roku 1943 odbojová skupina, k níž se připojili také mnozí kápové a vedoucí pracovních skupin. Její pokus o vyvolání vzpoury se však nezdařil. Vedení odboje nakonec převzal bývalý důstojník československé armády Zelo Bloch. Povstání, které bylo plánováno od dubna 1943, bylo zahájeno 2. srpna Ze skladu, k němuž si zhotovili otisk klíče, vynesli vězňové zbraně a granáty. Podařilo se jim zapálit budovu, ve které bydleli Němci a Ukrajinci, a postupně vzplanuly téměř všechny budovy v táboře. Vězni se pokoušeli přelézt ostnatou hradbu, mnoho z nich bylo zastřeleno ze strážních věží, ostatní prchali do bažinatých lesů. Ze sedmi set vězňů se zachránilo asi 70.[Glazar, 2007][24] Franz Stangl odpověděl při soudním procesu na otázku: Kolik mohlo být v Treblince zabito v jeden den: Podle mého odhadu mohl být transport o třiceti nákladních vozech, tedy asi s 3000 lidmi, zlikvidován během tří hodin. Během 14 hodin tedy mohlo být usmrceno až lidí. Často se pracovalo od časného rána až do večera. Já jsem nikomu nic neudělal, to nebyla moje práce. Mé svědomí je čisté. [25] 3.4 Majdanek Majdanek byl tábor situovaný na předměstí Lublinu nejprve byl táborem pro válečné zajatce a teprve později se z něj stal tábor koncentrační a vyhlazovací. Zvláštní a dost nezvyklé bylo, že byl umístěn blízko velkého města, ne daleko od civilizace schovaný v lesích. 26

27 Spolu s Osvětimí Březinkou, byl Majdanek jediným místem, kde se k hromadnému vyvražďování, používal plyn Cyklon B. Tábor byl evakuován v dubnu 1944, a nedlouho poté osvobozen Rudou armádou. Odhady se různí, ale táborem prošlo více než 300 tisíc vězňů, většinou Židů a Poláků, zemřelo jich asi tisíc. [26] 3.5 Norimberský proces 20.listopadu 1945 začal v Norimberku proces s těmi, kteří byli zodpovědní za zpustošení Evropy. Před mezinárodním soudem, ustanoveným čtyřmi vítěznými mocnostmi, se mělo zodpovídat jednadvacet vedoucích představitelů třetí říše ze svých činů. Ovšem Hitler, Goebbels a Himmler sebevraždou unikli pozemské spravedlnosti. Tento proces trval celých deset měsíců a byl nazýván jako proces proti Göringovi a jeho druhům [Delpia, 2009] 27

28 4 Dotazníkové šetření Cílem práce bylo zjistit povědomí žáků a studentů základních, středních a vysokých škol o temném turismu, dále zjistit jejich zájem o zájezd po temných místech v Polsku. Zaměřila jsem se při tom pouze na koncentrační a vyhlazovací tábory. Mého průzkumu se zúčastnilo celkem 328 respondentů, mezi které patřili žáci základních škol, studenti středních a vysokých škol z Libereckého kraje. Z toho 179 žen a 149 mužů. Průzkum jsem prováděla částečně pomocí internetového dotazování a to u studentů vysokých škol, u žáků a studentů základních a středních škol jsem dotazníky v papírové podobě osobně rozdala. Dotazník obsahoval celkem 15 otázek a pro studenty středních a vysokých škol jsem navíc připravila 4 otázky otevřené, týkající se holocaustu. Nenechala jsem je vyplňovat žáky základních škol, jelikož si myslím, že ve 14 nebo 15 letech je příliš brzo, aby si utvořili svůj vlastní ucelený názor, navíc by je dlouhé rozepisovací otázky mohly odradit od dalšího vyplňování. Veškeré odpovědi jsem zpracovala do přehledných grafů nebo tabulek, ze kterých lze snadno vyčíst veškeré informace, které jsem během průzkumu od respondentů zjistila. Hodnoty ve všech grafech jsou uvedené v procentech. V následujících kapitolách používám tyto zkratky: Základní škola ZŠ Střední škola SŠ Vysoká škola VŠ Koncentrační tábor KT Vyhlazovací tábor VT. 28

29 Můj průzkum jsem začala otázkou, která byla jednoduchá a zřejmá, a to z toho důvodu, abych respondenty alespoň mírně navedla na cestu, jakým směrem se můj dotazník bude dále ubírat. Především jsem chtěla začít otázkou nijak složitou, aby respondenty neodradila hned na počátku vyplňování. Graf č. 1: Zajímáte se o historické události z období druhé světové války? Z grafu je zřejmé, že se většina respondentů jak ze základních, tak i středních a vysokých škol nějakým způsobem o události z let minulých zajímá. 29,2 % respondentů ze ZŠ odpovědělo, že o historické události zájem skutečně jeví, 54,4 % se zaměřují jen o vybrané osobnosti nebo události a pouze 16,4 % není historií nadšeno vůbec. 39,7 % studentů SŠ odpovědělo na otázku Ano, odpověď Jen o vybrané osobnosti či události vybralo 38,6 % a Ne zvolilo 21,7 % respondentů. Studenty VŠ historie zajímá nejvíce, celých 45,2 % kladných odpovědí, 32,5 % odpovědělo Jen vybrané osobnosti či události, a zájem o historii nejeví 22,3 % vysokoškolských studentů. Celkový počet respondentů, kteří odpověděli, že se zajímají o historii, je 260. Tento počet žáků a studentů je na začátku dotazníků velmi příznivý, jelikož následující otázky s historií úzce souvisí. 29

30 U druhé otázky se dostáváme blíže mému zkoumanému tématu, a tudíž mě zajímalo, kolik žáků/studentů už místa spojená s utrpením, v tomto případě koncentrační nebo vyhlazovací tábor, již navštívilo dříve. Graf č. 2: Navštívil/a jste někdy koncentrační/vyhlazovací tábor? Z grafu je zřejmé, že především žáci ZŠ nenavštívili doposud žádný z těchto objektů celkem 63,3 %, z toho 55,7 % zájem má a zbylých 7,6 % zájem o návštěvu vůbec nejeví. Co se týče studentů SŠ, celkem 57,8 % z nich již KT nebo VT navštívilo, ať už jednou nebo vícekrát. 28,9 % návštěvu objektů teprve plánují a 13,3 % o ni nemá vůbec zájem. 66,9 % vysokoškoláků již návštěvu/návštěvy absolvovali, 25,3 % se teprve chystá a pouze 7,8 % respondentů z VŠ nejeví žádný zájem. Při porovnání výsledků zjistíme, že KT a VT navštívilo nejméně žáků ZŠ, což je k jejich nízkému věku adekvátní. Kladný výsledek tedy je, že více jak polovina opravdu zájem má, a v budoucnu by si tyto temná místa přálo navštívit a pouze necelých 8 % o návštěvu nestojí. 30

31 Otázka č. 3 úzce souvisí s otázkou předchozí, a byla určena pouze pro respondenty, kteří na ni odpověděli kladně tudíž zvolili možnost Ano, jednou nebo Ano, vícekrát. Graf č. 3: V jaké zemi jste KT/VT navštívil/a? Převážná většina všech respondentů doposud navštívila KT pouze v České republice. Za zmínku stojí, že 26,5 % studentů VŠ navštívilo KT navíc v Polsku. Celkem 30,4 % respondentů ze ZŠ navštívilo KT v České republice, a dále 2,5 % v Německu a stejný počet i v Polsku. 41 % studentů ze SŠ již uskutečnilo cestu do českých KT, 10,8 % zavítalo za tímto cílem do Polska a 4,8 % do Německa. Jak je možné na první pohled vyčíst z grafu vysokoškolští studenti navštívili KT/VT jak v České republice, tak i v zahraničí, Polsku, Německu, ale i v zemích jiných. 31

32 V případě odpovědi Polsko byli respondenti odkázáni na otázku Který z táborů v Polsku jste navštívil/a?. Tato otázka měla na výběr ze šesti možností: Osvětim, Belzec, Sobibór, Treblinka, Chelmno, Majdanek, případně jiný, a bylo možné zvolit více odpovědí. Jak lze z následujícího grafu vyčíst - respondenti navštívíli pouze tři z nabízených možností. Graf č. 4: Který z táborů jste navštívil/a v Polsku? Všichni dotázaní, kteří navštívili KT/VT v Polsku byli v Osvětimi (Auschwitz-Birkenau), tzn. 100 %. Studenti VŠ navíc navštívili Treblinku 27,3 % a Majdanek 2,3 %. Někteří středoškolští studenti byli také v Treblince 11,1 % a žáci ZŠ nenavštívli jiný tábor než již zmíněnou Osvětim. Z toho vyplývá, že skutečně Osvětim je jak nejvíce známým táborem, tak i nejvíce navštěvovaným. Tomu napomáhá výhodná poloha tohoto tábora vůči České republice. 32

33 Následující graf jsem vytvořila pro všechny respondenty společný, jelikož si myslím, že u této otázky není potřeba porovnávat jednotlivé odpovědi. Graf č. 5: S kým jste KT/VT navštívil/a? Téměř polovina žáků a studentů KT/VT navštívili v rámci výuky nebo exkurze pořádané školou a necelých 48 % KT/VT navštívili spolu s přáteli nebo rodinou ve volném čase. Pouze 2,7 % respondentů do těchto objektů zavítalo bez doprovodu. 33

34 U otázky č. 6 se dostáváme k důležitějším částem dotazníku. Zda mají respondenti povědomí o tom, že existuje nějaká forma cestování, která se nazývá Temný turismus, Temná turistika nebo Dark tourism je možné vyčíst z následujícího grafu. Graf č. 6: Slyšel/a jste někdy pojem Temný turismus/dark tourism? Jasná většina pojem nikdy neslyšela. Téměř žádné povědomí o tomto druhu turistiky nemají žáci ze ZŠ, což se dalo nejspíše předpokládat. 81 % z nich pojem nikdy neslyšelo, 10,8 % ho slyšela, avšak nevědí, co si pod ním mají představit a 3,8 % ví přesně, co pojem znamená. Studenti SŠ nejsou na tom s povědomím o temném turismu o moc lépe; 10,8 % ví, co pojem znamená, stejný počet respondentů ho slyšela, ale netuší o co se jedná a 78,4 % dotázaných o něm nikdy neslyšela. Největší povědomí o temném turismu mají vysokoškolští studenti, což se dalo předpokládat vzhledem k jejich věku. 46,4 % tedy ví, co pojem znamená. 13,2 % už ho slyšelo a 40,4 % o něm nemá ponětí. 34

35 Před tím, než jsem respondentům položila otázku č. 7, která zní Myslíte si, že je Polsko vhodná destinace pro tento druh turistiky?, jsem samozřejmě pojem Temný turismus vysvětlila, aby nedošlo k nedorozumění. Graf č. 7: Myslíte si, že je Polsko vhodná destinace pro tento druh turistiky? Převážná většina respondentů odpověděla kladně, u žáků ZŠ a studentů SŠ je to kolem 85 % dotázaných a u studentů VŠ dokonce až 94 %. Záporně odpovědělo 15,2 % žáků ZŠ, 14,5 % studentů SŠ a 6 % studentů VŠ, tito respondenti si tedy nemyslí, že právě Polsko je tou nejlepší destinací pro návštěvu míst spojených s utrpením a se smrtí. 35

36 Můj průzkum měl dva cíle: dozvědět se jaké je povědomí o temném turismu, a tím druhým cílem bylo zjistit, zda by mladší generace měla zájem o cestování po koncentračních a vyhlazovacích táborech v Polsku. Otázka č. 8 tedy zněla jasně, zda by se respondenti, chtěli zúčastnit zájezdu po polských koncentračních a vyhlazovacích táborech. Graf č. 8: Měl/a byste zájem o zájezd po polských KT/VT? Žáci ZŠ i studenti SŠ a VŠ více jak ze 60 % zájem o zájezd tohoto druhu mají. Přesněji v číslech: žáci ZŠ 62 %, studenti SŠ 63,9 % a studenti VŠ dokonce 65 %. Tato otázka byla jednou z klíčových v mém dotazníků, tudíž skutečnost, že převážná většina respondentů odpovědělo kladně, je velmi příznivý výsledek. 36

37 V tomto místě se otázky opět štěpily. Respondenti, kteří odpovědeli na předchozí otázku kladně, povinně zodpovídali dotaz Kolik byste byl/a ochoten/a do zájezdu investovat? a následně ještě na dotaz S kým byste se chtěl/a zájezdu zúčastnit? a ti, kteří zájem o zájezd nemají byli dotázáni Proč. Graf č. 9: Kolik byste byl/a ochoten/a zaplatit za zájezd po KT a VT? Repondenti měli zvolit jednu z nabízených částek. Nejnižší možná částka byla do 3000,--, tu také zvolila většina respondentů. Žáci ZŠ 61,2 %, studenti SŠ a VŠ pak stejně 53,7 %. I o dva tisíce více by bylo ochotno do zájezdu investovat 36,7 % žáků ZŠ, 37,7 % studentů SŠ a 35,2 % studentů VŠ. Částku ,-- zvolilo 2,1 % žáků ZŠ, 8,6 % studentů SŠ a 6,5 % studentů VŠ. Ti by byli ochotni navíc za zájezd zaplatit ,-- a to 3,7 % a dokonce 0,9 % dotázaných vysokoškoláků by do zájezdu investovalo ,-- Je logické, že do zájezdu po místech spojených se smrtí a utrpením nejsou lidé ochotni vložit více jak ,--. Myslím si, že již zmíněná cena je dobrý standard pro vytvoření krátkého zájezdu, který by uspokojil požadavky žáků i studentů. Jde o zájezd 37

38 poznávací, vstupy do objektů nejsou vysoké (viz Návrh zájezdu), a Polsko se řadí mezi destinace s příznivými cenami, co se například ubytování a stravování týče. V následujícím grafu je možné vidět, s kým by se respondenti chtěli zájezdu zúčastnit. Graf č. 10: S kým byste se chtěl/a zájezdu zúčastnit? Žáci ZŠ mají největší zájem o účast na zájezdu v rámci výuky, tedy se svými spolužáky. Všeobecně největší zájem by byl o zájezd, kterého by bylo možné se zúčastnit s rodinou nebo přáteli. Tuto možnost zvolilo 36,7 % žáků ZŠ, 56,6 % studentů SŠ a 81,5 % studentů VŠ. Nejméně by bylo cestovatelů samotářů : z řad žáků ZŠ 4,1 %, studentů SŠ 9,4 % a studentů VŠ 3,7 %. 38

39 Otázka č. 11 byla určena pouze respondentům, kteří by neměli o zájezd po koncentračních a vyhlazovacích táborech zájem, byli tedy dotázáni, proč tento zájem nesdílejí. Na výběr bylo celkem pět variant odpovědi a možnost napsat odpověď svou vlastní. V grafu jsou vidět pouze nabízené varianty, ostatní, tedy ty co vytvořili sami respondenti, jsou uvedené pod grafem. Graf č. 11: Proč nemáte zájem o zájezd po KT a VT v Polsku? 53 % všech dotázaných odpovědělo, že návštěva KT a VT v nich vyvolává deprimující pocity. 32 % respondentů si myslí, že návštěva více než jednoho tábora je až přespříliš. Mezi jiné důvody, které byly v dotazníku zmíněny patří: Zaměření pouze na koncentrační tábory by mohlo být nudné, zahrnula bych tam i jiná temná místa. Byl jsem už v Terezíně, a stačilo mi to. I přesto, že mě to zajímá to navštívit nechci. Jela bych tam na vlastní pěst (s rodinou, přáteli), ne s CK. Nemám zájem o Polsko. Zájezd po koncentrákách není zrovna veselou záležitostí. Nemám rád organizované akce. 39

40 Jsem rád, že konec 2.sv. války už byl a nerad se o tom bavím. Nechci to zažít. Na závěr mě zajímaly názory žáků a studentů a jejich pohled na koncentrační a vyhlazovací tábory všeobecně. Na výběr byla možnost, že je vnímají jako místa, kde byly v historii spáchány zločiny proti lidskosti, nebo jako místa, která navštěvuji z důvodu získání zážitku. Respondenti mohli zvolit obě varianty, nebo napsat názor svůj vlastní. Graf č. 12: Jak vnímáte KT a VT? Naprostá většina dotázaných vnímá KT a VT jako místa, kde byly v historii spáchány zločiny proti lidskosti. Žáci ZŠ, kteří takto odpověděli je 81 %, studentů SŠ 62,7 % a studentů VŠ 78,3 %. Oproti tomu pouze 17,7 % žáků ZŠ tato místa navštěvuje kvůli získání zážitku, stejně tak i 31,3 % studentů SŠ a 18,1 % VŠ. Obě varianty zvolily 4,8 % studentů SŠ a 1,8 % studentů VŠ. Kolem 1 % respondentů jak ze ZŠ tak i ze SŠ a VŠ vyjádřili názory své, uvádím je níže: Návštěva znamená prevenci, aby se historie neopakovala, ale upřímně i zážitek. Místo, kde můžu také vidět, jak se žilo některým lidem v té době. 40

41 Místa s dekadentní atmosférou u mě vyvolávají fascinovanost. Kus historie. Hroznou komerci. Jak můžeme vidět z poslední odpovědi, ne pro všechny z nás znamenají KT a VT část historie, kterou je nutné si připomínat, aby na ni nikdy nebylo zapomenuto. Aby se staly nutnou prevencí pro budoucí generace, bohužel jsou tyto objekty pravděpodobně kvůli televizní propagaci (která je podle mě stále nedostačující) občas vnímány komerčně. Z posledního grafu můžeme vyčíst odkud respondenti pochází. Graf č. 13: Odkud pocházíte? Jelikož byl dotazník určen respondetům, kteří studují v Libereckém kraji není nijak zvláštní, že většina z nich přímo z Libereckého kraje pochází. 41

42 Součástí dotazníku pro studenty středních a vysokých škol byly další čtyři otázky, které se týkaly holocaustu. Tyto otázky byly otevřené, to znamená, že studenti svou odpověď vypisovali sami, bez možnosti výběru. Nechala jsem je také dobrovolné, jelikož při velkém množství otevřených otázek již není návratnost dotazníků tak vysoká. A raději uvítám smysluplné odpovědi lidí, kteří mají zájem a potřebu svou myšlenku sdělit, než odpovědi, které by byly vymýšlené pod nátlakem. V první otázce bylo úkolem vlastními slovy popsat holocaust, mezi odpověďmi jsem nenašla ani jednu chybnou. Uvádím příklady responsí: Pronásledování židů, koncentrační tábory, tisíce na smrt vyhublých lidí, tvrdá práce, lidé v otřesných podmínkách, hromady mrtvých těl, smrt, vyvražďování, nesvoboda, pronásledování, ponižování. Holocaust je označování pro hromadné vyvražďování Židů v Evropě během druhé světové války. O toto vyvražďování se postarali nacisté v čele s Hitlerem. Vyhlazování Židů a dalších nevhodných etnik nacisty. Akt genocidy proti náboženským a rasovým skupinám především židovského původu za druhé světové války. Rasové vraždění kvůli nadřazení jediné rasy. U druhé otázky mě zajímalo, jaká jména, města, místa nebo události mají studenti spojena s holocaustem. Odpovědi jsem seřadila do dvou skupin: na ty, které se opakovaly a ty, které se v dotazníku vyskytly jen jednou. Opakující se názory: Adolf Hitler, koncentrační tábory, Osvětim, 2. sv. válka, Terezín, Josef Mengele, Mein Kampf, Dachau, Lidice, Treblinka, Heinrich Himmler, Židé, Romové, Arnošt Lustig, vyhlazovací tábory. Ostatní názory: atentát na Heydricha, Norimberský proces, Bergen-Belsen, Buchenwald, Joseph Goebbels, pochody smrti, Rudolf Höß, Rudolf Hess, Německo, Anna Franková, Adolf Eichmann, Arbeit macht frei, Majdanek, Malhausen, Jozef Tiso, Norimberk. Můžeme tedy vyčíst, že jméno, které je nejčastěji spojováno s holocaustem, je Adolf Hitler, což je vzhledem k jeho postavení v historii pochopitelné. Studenti nezapomněli ani 42