Součást Komunity SOLACE. Modlitby matek. Nesme všechny kříže radostně a ochotně. Musíme ukazovat světu, co nám dává víra a v Koho věříme.

Transkript

1 Součást Komunity SOLACE Modlitby matek Zpravodaj pro ČR březen 2010 Nesme všechny kříže radostně a ochotně. Musíme ukazovat světu, co nám dává víra a v Koho věříme. Kardinál Josef Beran

2 Zamyšlení Obnova Na počátku Modliteb matek měla naše zakladatelka Veronika během modlitby obraz velkého vodopádu a pod ním Betlém Svatou rodinu. Později zjistila, ţe ji Pán Jeţíš tímto obrazem ujišťuje, ţe skrze Modlitby matek vylije na celou zem vodopádem Ducha svatého. Matka Veroniky byla sedm let ochrnutá a leţela nehybně na lůţku, nemohla mluvit a dorozumívali se s ní prostřednictvím písmen, která jí ukazovali, a ona slabým kývnutím dávala najevo souhlas. A právě tuto ţenu Bůh pouţil, aby sdělila Veronice a jejímu bratrovi Mauriceovi důleţité poselství o MM. Asi po šesti letech mlčení náhle pronesla před Veronikou, která byla u ní: Pán mně řekl, ţe přes MM dojde k obnově Církve. Tuto větu zopakovala ještě jednou, kdyţ byla kolem ní shromáţděna její rodina. Pak uţ do smrti nepromluvila. Byla to tradiční katolička, která nikdy nepouţívala větu jako Pán mi řekl. Milé sestry, v předminulém zpravodaji jsme uveřejnily dvě svědectví - o obrácení farnosti a o vytrvalosti v modlitbě. Co vedlo ke změně? Dvě staré ţeny si uvědomily zoufalý stav farnosti ani jeden mladý člověk v kostele. Povzbuzeny Boţím slovem vyzvaly ostatní starší farníky, aby se modlili za obnovu. Chopili se zbraní, které nám Bůh nabízí - modlitby a postu - a zvítězili. Není to výzva i pro nás? Vyberme si - jednotlivé skupinky - město, čtvrť nebo farnost - a s vytrvalostí nám matkám vlastní - bojujme. Modlitbu i s obrázkem vodopádů Vám rády zašleme. Na sdělení o Vašem rozhodnutí se těší Rufi a ostatní matky 2

3 Duchovní okénko Boţí zaslíbení pro mé děti Pokud máte starost o své děti, denně se za ně modlete a opírejte se o Boţí zaslíbení. 1)Jemiáš 31, Toto praví Hospodin: Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť je tu mzda za to, co jsi vykonala, je výrok Hospodinův, však oni se vrátí z nepřátelské země. Je naděje pro tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na své území. Nebeský Otče, děkuji Ti zatvé slovo týkající se mých dětí. Dal jsi je našemu hnutí Modlitby matek hned na počátku. Tvé slovo říká, ţe budu odměněna za svou práci a mé děti se vrátí z nepřátelské země. 2) Izaiáš 54, 13 Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky, hojnost zjednám tvým synům. Slíbil jsi, ţe budeš jejich učitelem, ţe jim zjednáš hojnost pokoje. 3) Ţalm 112, 1-2 Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou má zálibu v Jeho přikázáních. Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno. Protoţe jsem si oblíbila tvá přikázání, říkáš, ţe mé děti budou den za dnem zaţívat Tvé poţehnání. 4 ) Izaiáš 44, 3-5 Já vyliji své vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyliji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách. Onen řekne: Jsem Hospodinův, další si 3

4 napíše na ruku: Jsem Hospodinův a dá si čestné jméno Izrael. Slíbil jsi, ţe vyliješ svého Ducha a své poţehnání na mé potomky, a oni jednoho dne řeknou: Já jsem Hospodinův. 5) Izaiáš 49, Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. Tvoji synové už pospíchají. Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou. Řekl jsi, ţe na ně nikdy nezapomeneš, protoţe jejich jména jsou vyryta do tvých dlaní, a ţe zničíš cokoli, co se snaţí zničit mé děti. 6) Izaiáš 49, 25 Hospodin praví toto: "I bohatýru je možno vzít zajatce, co pobral ukrutní, může uniknout. Já s tvými odpůrci povedu spor, já spásu dám tvým synům. Otče, slíbil jsi, ţe vysvobodíš mé děti,. a já si toto zaslíbení přivlastňuji. 7) Iziáš 59, 21 Vykupitel přijde k Sijonu, k těm, kdo se v Jákobovi odvrátili od nevěrností, je výrok Hospodinův. Já pak s nimi uzavřu tuto smlouvu, praví Hospodin: Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky, praví Hospodin. 8) Ţalm 103, 17 Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů. Pane, vyprošuji svým dětem, aby se odvrátily od svých nevěrností a měly pravou bázeň Boţí. Tys řekl, ţe tvůj Duch, který je ve mně, a Tvá slova, která jsi vloţil do mých úst, neodejdou od mých úst ani od úst mých dětí a vnoučat a Tvá věčná láska s nimi bude na věky. Děkuji ti, Pane, za Tvá drahá zaslíbení o mých dětech. Přivlastňuji si je a pevně věřím, ţe je pro mě naplníš. Amen 4

5 Slovo papeže Poselství papeţe Benedikta XVI. k postní době 2010 Bůh dává spravedlnost na základě víry v Jeţíše Krista (srov. Ř 3, 21 22) Drazí bratři a sestry, církev nás kaţdý rok v postní době vybízí, abychom se podívali na svůj ţivot ve světle evangelního učení. V tomto roce bych vám rád předloţil několik úvah, které se týkají závaţného tématu spravedlnosti, a za základ si vzal výrok sv. Pavla: Bůh dává spravedlnost na základě víry v Ježíše Krista (Ř 3, 21 22). Spravedlnost: dare cuique suum Na prvním místě bych se chtěl věnovat významu slova spravedlnost, které v běţném uţívání znamená dát kaţdému, co mu náleţí dare cuique suum podle proslulého výroku Ulpiana, římského právníka z 3. století. Tato známá definice však neupřesňuje, v čem spočívá toto suum, které je třeba kaţdému dát. To, co je pro člověka zásadní, nelze zajistit právně. Aby kaţdý mohl ţít ţivot v plnosti, potřebuje něco hlubšího, více osobního, co lze získat pouze jako dar. Dalo by se říci, ţe jde o to, aby člověk ţil z té lásky, kterou mu můţe dát jen sám Bůh, protoţe je stvořen podle jeho obrazu a podoby. Hmotná dobra jsou samozřejmě uţitečná a potřebná. Ostatně sám Jeţíš pečoval o nemocné, sytil zástupy, které ho následovaly, a bezpochyby neschvaluje nezájem, který i dnes posílá na smrt stovky milionů lidí kvůli nedostatku potravin, vody a zdravotní péče. Přesto však distributivní spravedlnost nedává člověku všechno, co mu náleţí. Ještě mnohem více neţ chléb totiţ člověk potřebuje Boha. Sv. Augustin k tomu říká, ţe pokud je spravedlnost ctností, která dává každému, co mu náleží kde je pak spravedlnost u člověka, když opouští pravého Boha.1 Odkud pochází nespravedlnost? Evangelista Marek nám předává Jeţíšova slova pronesená během tehdejšího sporu o tom, co je čisté a nečisté: Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází 1 De civitate Dei XIX, 21. 5

6 zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky (Mk 7, 15,21). Kromě bezprostředního problému jídla můţeme v reakci farizeů objevit stálé lidské pokušení dávat původu zla vnější příčinu. Při bliţším pohledu zjistíme, ţe mnoho moderních ideologií z tohoto předpokladu vychází: jelikoţ nespravedlnost přichází zvnějšku, stačí odstranit vnější příčiny, které brání naplnění spravedlnosti. Tento způsob myšlení, jak nás upozorňuje Jeţíš, je naivní a krátkozraký. Nespravedlnost, důsledek zla, nemá výlučně vnější příčiny. Její původ je v lidském srdci, kde člověk nalézá základ tajemné účasti na zlu. Ţalmista to bolestně rozpoznává: Vždyť jsem se narodil s vinou, v hříchu mě počala má matka (Ţ 51, 7). Ano, člověk je oslaben hlubokým zraněním, které umenšuje jeho schopnost vejít ve společenství s druhým. Přirozeně je otevřený svobodnému sdílení, ale objevuje v sobě překvapivě mohutnou sílu, která ho svádí, aby se uzavřel do sebe a stavěl se nad druhé a proti nim. Jde o egoismus, důsledek prvotního hříchu. Adam a Eva byli svedeni satanovou lţí. Tím, ţe se zmocnili tajemného ovoce, porušili Boţí přikázání. Důvěru v lásku nahradili podezřívavostí a rivalitou, přijímání a očekávání od druhého s důvěrou úzkostnou snahou brát a být soběstačný (srov. Gn 3, 1 6), čímţ si způsobili pocit neklidu a nejistoty. Jak se člověk můţe vymanit z tohoto egoistického tíhnutí a otevřít se lásce? Spravedlnost a s e dāqāh V moudrosti Izraele najdeme hlubokou souvislost mezi vírou v Boha, který slabého pozvedá z prachu (Ţ 113, 7), a spravedlností vůči bliţnímu. Slovo s e dāqāh, které v hebrejštině označuje ctnost spravedlnosti, úţasně vystihuje tento vztah. S e dāqāh totiţ na jedné straně znamená úplné přijetí vůle Boha Izraele a na druhé straně spravedlnost vůči bliţnímu (srov. Ex 20, 12 17), obzvlášť vůči chudáku, cizinci, sirotku a vdově (srov. Dt 10, 18 19). Tyto dva významy jsou mezi sebou propojeny, protoţe dát chudému znamená pro Izraelitu pouze oplatit to, co pro něj udělal Bůh, který má soucit s bídou svého lidu. Není náhodou, ţe Zákon byl Mojţíšovi na Sinaji darován po přejití Rudého moře. Poslušnost Zákonu totiţ předpokládá víru v Boha, který jako první slyšel křik svého lidu a sestoupil, aby ho vysvobodil z moci Egypta (srov. Ex 3, 8). Bůh je vnímavý ke křiku toho, kdo je v nouzi, ale na oplátku ţádá, aby se mu naslouchalo. Vyţaduje spravedlnost vůči chudému (srov. Sir 4, 4 5,8 9), cizinci (srov. Ex 22, 20), otroku (srov. Dt 15, 12 18). Pro konání spravedlnosti je nezbytné opustit sen o soběstačnosti, o onom hlubokém soustředění na sebe, které plodí nespravedlnost. Jinými slovy, je třeba přijmout exodus hlubší neţ ten Mojţíšův, je třeba osvobodit srdce, čehoţ litera Zákona není sama schopna. Existuje tedy pro člověka nějaká naděje na spravedlnost? Kristus, Boţí spravedlnost Hlásání radostné zvěsti plně odpovídá na lidskou touhu po spravedlnosti. Apoštol sv. 6

7 Pavel to zdůrazňuje ve svém Listu Římanům: V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří. Rozdílu není. Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš. Aby Bůh ukázal svou spásnou spravedlnost, ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru (Ř 3, 21 25). Jaká je tedy Kristova spravedlnost? Je to především spravedlnost pocházející z milosti, kde člověk není spasitel a neuzdravuje ani sebe sama, ani druhé. Skutečnost, ţe obmytí se naplňuje v krvi Kristově, znamená, ţe člověk není od tíţe svých vin osvobozen osobními oběťmi, nýbrţ láskyplným gestem Boha, který jde aţ tak daleko, ţe zakusí prokletí vyhrazené člověku, aby mu dal poţehnání vyhrazené Bohu (srov. A 3, 13 14). Dalo by se však hned namítnout: co je to za spravedlnost, jestliţe spravedlivý umírá za viníka a viník naopak dostává poţehnání, které patří spravedlivému? Ţe by kaţdý dostal opak toho, co mu náleţí? Ve skutečnosti se zde Boţí spravedlnost projevuje jako hluboce odlišná od lidské spravedlnosti. Bůh za nás ve svém Synu zaplatil výkupné, cenu skutečně závratnou. Tváří v tvář spravedlnosti kříţe se člověk můţe bouřit, protoţe představuje lidskou nesoběstačnost, jeho závislost na někom jiném, aby mohl být plně sám sebou. Obrátit se ke Kristu, věřit evangeliu totiţ nakonec znamená, ţe se člověk musí zříci iluze soběstačnosti a tak objevit a přijmout to, ţe potřebuje druhé a Boha, potřebuje Boţí odpuštění a přátelství. Tak pochopíme, ţe víra je naprosto odlišná od něčeho přirozeného, jednoduchého a zřejmého. Je třeba mít pokoru, abychom přijali, ţe pouze někdo druhý nás můţe osvobodit od našeho vlastního já a darovat nám na oplátku sebe sama. Toto se zvláštním způsobem uskutečňuje ve svátostech smíření a eucharistie. Díky působení Krista můţeme vejít do větší spravedlnosti, spravedlnosti lásky (srov. Ř 13, 8 10), spravedlnosti toho, kdo se v jakékoli situaci pokládá spíš za dluţníka neţ za věřitele, protoţe přijal víc, neţ v co mohl doufat. Na základě této zkušenosti je křesťan vybízen, aby se zapojil do utváření spravedlivých společností, kde všichni dostávají to, co je nezbytné k ţivotu podle lidské důstojnosti, a kde je spravedlnost oţivována láskou. Drazí bratři a sestry, postní doba vrcholí velikonočním třídenním, během něhoţ budeme v tomto roce opět slavit Boţí spravedlnost, která je plností lásky, daru a spásy. Ať je tato doba pokání pro kaţdého křesťana dobou skutečného obrácení a niterného poznání Kristova tajemství, který přišel naplnit veškerou spravedlnost. Tímto pozdravem všem z celého srdce uděluji své apoštolské poţehnání. Vatikán 30. října 2009 Benedikt XVI. 7

8 Ohlédnutí Triduum v Sedlčanech Pátek Kněz při dopolední mši pouţil mešní formulář za rodiny. V úvodu oznámil věřícím, ţe tento den je prvním dnem modlitebního tridua hnutí Modliteb matek, kdy se matky na celém světě spojují v modlitbách - hlavně za děti. Přizval všechny přítomné, aby se připojili aspoň střelnými modlitbami během víkendu.v úkonu kajícnosti jsem ještě s jednou členkou MM u ambonu přečetla modlitbu za odpuštění z kníţečky MM, ještě trochu rozšířenou - předem od něj schválenou. Do proseb byla zařazena přímluva za MM. Kněz také velice pěkně zařadil MM i do promluvy. Plánovaly jsme pouze v naší skupince zdrţet se po mši 5 10 min a pomodlit se společně nějaké modlitby z kníţeček MM, poprosit za poţehnání při organizování tridua, vzít si Slovo Boţí pro kaţdou z nás a domluvit se na dalším. Situace se vyvinula tak, ţe kdyţ jsme viděly zájem přítomných, rozhodly jsme se přizvat je k této modlitbě. Zůstala jich většina a kaţdá ráda přečetla nějakou modlitbu (kromě dvou, které nechtěly číst nahlas). Na závěr jsme se spojili v kruhu (i dva muţi), jako to vţdy děláváme ve skupince a jak se to občas kdysi dělalo i v kostele. Vloţili jsme vše o srdce Panny Marie a Pána Jeţíše, poprosili jsme Ducha sv. o slovo na cestu. Kaţdý si odnesl lísteček s citátem z Bible. Z ohlasů od lidí jsem se ještě týţ den dozvěděla, jak tím vším byli hluboce osloveni. Sobota Mše sv. V Domově důchodců v hod byla zaměřena na MM. Přede mší členky MM lidem dají lístečky, případně napíší, co jim obyvatelé DD nadiktují. Seznámí je krátce se spiritualitou MM jaký význam má psaní jmen svých blízkých na lístečky. Po obecných přímluvách budou opět zařazeny 1 2 prosby MM. Po přímluvách dvě členky MM vyberou do košíčku od lidí lístečky připravené před mší a ponesou je s obětními dary. Před poţehnáním dostanou přítomní lísteček s citátem z Písma. Kaţdý si vybere z košíčku (všichni se přitom budou modlit k Duchu svatému, aby Bůh kaţdého oslovil ŢIVĚ). Lístečky budou napsány větším písmem s ohledem na zrak přítomných. 8

9 Dopadlo to skvěle. Včera jsem byla rozhozená, padaly klacky pod nohy, ale Pán Bůh opět ukázal, ţe na co my nestačíme, On dokonale nareţíruje. Bylo trochu zmatků, někde se muselo zaimprovizovat, ale PLODY jsme sbíraly uţ na dnešní skupince v Domově důchodců. Přišla jedna, která nás před lety opustila, další, která byla oslovena modlitbami i naší "agitací" po dnešní mši (za hnutí MM na celém světě) a dvě nové babičky z Domova důchodců. Jedna přišla sama oslovena včerejší mší v DD a moc se o všechno zajímala, vzala si starší Zpravodaje na čtení a říkala, ţe je tam nová (2 měsíce) a nevěděla, ţe do kaple můţe i mimo mši. Tu druhou jsem "sbalila" na chodbě s tím, ţe kdyţ se jí to nebude líbit, můţe kdykoli odejít. Vydrţela celé setkání (hodinu a půl) a vypadala také nadšeně. Teprve po jejím odchodu se někdo divil, kde se tam vzala, ţe prý je "nevěřící".tak byly zase slyšet naše zpěvy a modlitby z kaple "na plné pecky". Ale to nejhezčí bylo nakonec. Vţdy po modlitbách z kníţečky MM otvíráme Písmo - modlíme se k Duchu sv. a přitom losujeme, která náhodně otevře a přečte. Přijde-li někdo nový, má přednost. Tentokrát byly čtyři (i s tou staronovou) a Bůh všechny čtyři úryvky vybral (jako téměř vţdy) tak, abychom cítily jeho láskyplnou přítomnost: 1. uloţení Pána Jeţíše do hrobu, kámen je zavalen.. 2. po Vzkříšení Pán Jeţíš posílá učedníky do celého světa a tam kde je nepřijmou, mají si setřást prach a jít hlásat radostnou zvěst jinam (to se nám v DD také občas děje) 3. učedníci konají zázraky, mají moc uzdravovat nemocné 4. Sára, dříve neplodná, najednou má syna a potomstvo se rozrůstá...bůh je věrný a své sliby plní, i kdyţ my občas padáme a selháváme...byla tam zmínka i o matkách... Tak po únavě a starostech mám zase spoustu elánu. Neděle Mše sv. v sedlčanském kostele uspořádána podobně jako v sobotu v Domově důchodců. 9

10 Triduum maminek z Prostějova - Krasic Na Modlitby maminek se scházíme pravidelně kaţdé pondělí jiţ od září I kdyţ jsme vnitřně uţ delší dobu cítily, ţe bychom mohly a měly uspořádat triduum, neměly jsme k tomu dlouhou dobu dostatek odvahy. První modlitební triduum jsme vykonaly v lednu tohoto roku. ( ledna) Setkávaly jsme se kaţdý den v 17 hod a poté byla vţdy moţnost zúčastnit se mše svaté v kostele sv. Petra a Pavla. Velkým poţehnáním bylo uţ jenom to, ţe jsme se konečně odhodlaly a ţe se opravdu celé setkání podařilo uskutečnit. Myslím, ţe snad všechny z nás na sobě pocítily přítomnost Ducha svatého a poznaly jsme, ţe Duch Svatý nám opravdu pomáhal a vedl nás. Kaţdý den tridua měla na starost vţdy dvojice maminek. Vše jsme si připravovaly a modlily se za to, ale nervozita a obavy, aby vše dobře dopadlo, přesto byly. Triduum bylo nakonec pro všechny VELKOU posilou a povzbuzením do kaţdého dne. MĚLY JSME Z NĚJ RADOST!! Modlitby a úryvky z písma svatého jsme prokládaly hrou na kytaru a písněmi ze zpěvníku Koinonia. Texty písní měly vţdy všichni k dispozici. Společné pro všechny dny tridua bylo vzývání Ducha svatého na začátku. PÁTEK: první den jsme věnovaly pokání za naše hříchy. Vykonaly jsme Kříţovou cestu a rozjímaly nad Boţím slovem ţalm 51. Nejdůleţitějším momentem bylo Odevzdání provinění: postupně jsme přistupovaly ke kříţi a kaţdá sama za sebe jsme odprošovala Pána (jak to kaţdý cítil-buď v duchu a nebo nahlas svými slovy.) Odevzdávaly jsme Bohu všechna svá provinění a selhání vůči svým dětem, rodině a bliţním. Bylo aţ dojemné, jak se někteří dokázali otevřít a nahlas pojmenovat, co je tíţilo. Jako symbol svých hříchů jsme kaţdá sama za sebe pokládaly k patě kříţe malou trnovou korunu (vyrobenou z větviček trnky.) A uvědomovaly jsme si, ţe i my jsme ukřiţovaly! Kaţdá maminka mohla také u kříţe pouţít modlitbu, která tam byla umístěna a přečíst ji buď nahlas, nebo v duchu (kancionál 039) Trnovou korunku si pak kaţdý mohl odnést domů, aby mu tento moment stále připomínala. SOBOTA: Tento den jsme svěřily pod ochranu sv. Pavla a Panny Marie. Začaly jsme vzýváním Ducha sv. Zazpívaly jsme sekvenci Přijď ó Duchu přesvatý. Přečetly jsme si některé citáty z listů sv. Pavla, pouţily některé modlitby z broţurky "Hodina zázraků", zazpívaly píseň Pokánní čiňte a připojily osobní přímluvy, zaměřené 10

11 na zástupné pokání za celý svět. Na závěr jsme se pomodlily Korunku k Boţímu milosrdenství. NEDĚLE: Třetí den byl dnem chval a díků za vše, čím nás Bůh obdaroval. Děkovaly jsme za dar mateřství a vzdávaly chválu za veškerá dobra, která jsme dostaly nejenom my, ale i naše rodiny. Přistupovaly jsme ke kříţí a děkovaly vlastními slovy kaţdá sama za sebe. Na konci setkání jsme kaţdá přistoupila ke košíčku, kde bylo na lístcích ve tvaru srdce rozepsáno ovoce Ducha Svatého. Kaţdá jsme si odnesla jeden lístek s důvěrou, ţe právě toto ovoce si vyprosíme. Ovocem Ducha Svatého je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrţenlivost. (Gal 5, 22) Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůţete dělat nic. (Jan 15, 5) maminky MM z Prostějova První Modlitební triduum v Českém Těšíně Po delším úsilí a vytrvalých modlitbách v našich osmi skupinkách Modliteb matek v Českém Těšíně jsme se konečně my - matky, babičky, duchovní mámy - odhodlaly, ţe se ve farnosti ukáţeme farníkům i kněţím, abychom tak začaly dělat to, co je v našem hnutí Modliteb matek taky jednou z povinností. Kaţdého čtvrt roku jsme zvány, abychom s pomocí Ducha svatého se po tři dny modlily, svolávaly poţehnání na ty, kdo působí ve světě zlo a zraňují naše děti, abychom se naučily milovat lidi proto, ţe je miluje Bůh, abychom Boha chválily a děkovaly za vše, co dostáváme... Přípravný tým především mladých maminek, celým srdcem zapálených pro Modlitby matek, se sešel s předstihem, aby dohodnul vše potřebné. Vţdyť jsme triduum organizovaly poprvé a pořádně jsme nevěděly, jak se všeho ujmout! Předtím jsme si uţ dohodly, ţe pro zahájení našeho prvního tridua v Českém Těšíně pozveme Růţenku Fialovou, koordinátorku hnutí z Brna. Skupinky se přihlásily pro sluţbu v jednotlivých 11

12 dnech a začaly pracovat na přípravě. Velmi pěkný plakátek s programem, který svolával všechny farníky na první modlitební triduum ve farnosti Český Těšín přichystala mladá maminka Jana. Mottem na plakátku byla hlavní idea hnutí: Láska matek proměňuje svět. Sjednoceny v modlitbě ochráníme naše děti. Mottem pak jednotlivých dnů byla slova ţalmu připadající na jednotlivé dny v liturgickém kalendáři, a posuďte sami, jak tato slova byla výstiţná! Pátek, první den, modlitby pokání za vlastní hříchy: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se (Ţl 57). Sobota, druhý den, pokání za hříchy světa: Bože, rozjasni svou tvář a budeme spaseni (Ţl 80). Neděle, den chval a díků za poţehnání a veškerá dobra: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život (Ţl 19). Po tři dny byli zváni ke společné modlitbě všichni, kterým není lhostejný osud našich dětí, vnuků, světa. První den setkání, jak jsem jiţ napsala, byl dnem pokání za naše vlastní hříchy. Sešly jsme se při adoraci v kostele a před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní jsme prosily Milosrdného Jeţíše za odpuštění hříchů. Základem modlitby po všechny tři dny byla naše kníţečka Modliteb matek. Individuelně pak vţdy skupinky, které měly na starosti daný den, přidaly něco svého. Modlitby byly prokládány písněmi za doprovodu kytary. S jakou láskou a opravdovou usebraností se maminky modlily a zpívaly! Jak dobré je před Tebou být. Jak dobré je s Tebou žít! Přijď, přijď Duchu svatý, vzýváme Tě, přijď k nám Pro dokreslení atmosféry byl v pátek na schody před oltář poloţen na pruh látky velký kříţ z břízy, který donesla maminka ze starokatolické církve a pod který jsme pokládaly připravené kameny, které symbolizovaly náš vlastní hřích. Rozţaté svíce pak symbolizovaly naději a milost, kterou dává Jeţíš v odpuštění hříchů. Tento první den modliteb byl uveden přednáškou Růţenky Fialové a Františky Dvořákové, které přijaly pozvání a které se nám věnovaly s velkou láskou rovněţ při besedě po páteční mši svaté v sálce pod farou. Růţenka nás vyzvala k vytrvalosti v modlitbě s vědomím, ţe na kaţdé modlitební setkání jdeme především za Jeţíšem, který nikdy nechybí. Budeme-li si toho vědomy, pak se nám bude jednodušeji rozhodovat, zda jít se modlit nebo dát přednost jiné aktivitě. Nakonec nám popřála radost z modlitby, vedení Duchem svatým a mocnou Boţí ochranu. Taky poděkovala za milé přijetí a za obětavou práci při organizování aktivit Modliteb matek. Velmi ocenila zvláště zájem mladých maminek, kterých je u nás v Českém Těšíně, díky Bohu, opravdu hodně. Kéţ všechny vytrvají a zapálí další! Jako dáreček si Růţenka odváţela hrníček s kytičkami v podobě kabátku s nápisem Český Těšín a měšcem peněz, které maminky anonymně věnovaly s velkou štědrostí pro potřeby hnutí. Druhý den jsme se shromáţdily opět v kostele, a to hodinu před večerní mši svatou a před Obrazem Boţího Milosrdenství jsme setrvávaly v prosebných modlitbách za děti a za celý svět. Ve chvíli odevzdání jsme poklekly před obrazem a na symboly paprsků - červenou a bílou stuhu jsme ukládaly rozţaté svíce, které jsme zapálily od velikonočního paškálu, který připomíná přítomnost Jeţíše uprostřed nás. Ó přijď, Pane můj, Ty znáš prosbu mou, přijď a vyslyš můj hlas 12

13 Poslední den, neděle, pak byl vyvrcholením společných modliteb matek, kdy jsme se sešly před mši svatou v sálce pod farou, abychom Boha chválily a děkovaly za všechna dobrodiní obdrţená do této chvíle Shromáţdily jsme se před kříţem, pod ním na stole stála velká svíce, kytice červených růţí a košík. Na zemi pak bylo z papírových květů poskládáno srdce, do kterého jsme při odevzdávání dětí ukládaly hořící svíčky. Atmosféra byla úţasná - pokoj, láska, souznění duší. Pánu chválu vzdej a jméno jeho chval. Pánu chválu vzdej, jen On Ti život dá Po mši svaté jsme se v sálce pod farou sešly znovu, a to na společném agapé, kde nechyběli tatínkové ani děti. Velký dík patří všem, kteří se zapojili do tohoto modlitebního tridua, které jsme měli poprvé v Českém Těšíně, jak jste si určitě všimli o týden dřív, neţ probíhaly modlitby po celém světě. Věříme však, ţe dobrý Bůh ve své lásce naše modlitby přijal. Ta následující modlitební tridua, která se pravidelně konají po celém světě poslední pátky aţ neděle ve čtvrtletí jsme uţ naplánovaly a nechaly zapsat do farního kalendáře v těch správných termínech. Velký dík patří Otci Janovi Adamíkovi, který po všechny tři dny slouţil mše svaté a taky z ambonu seznámil s hnutím Modliteb matek ostatní farníky. Ostatně taky neopomenul vyzvat k modlitbám otce, kteří se modlí za své děti zapojení do jiţ fungujícího hnutí Modliteb otců. Tečkou a ohlédnutím za prvním těšínským triduem, ať je několik vět k zamyšlení, které stáhnul z internetu ze stránek Modliteb matek a které pouţil na závěr mše svaté náš Otec Jan : Cítíte se někdy jako matka, která nezvládá tak docela věci, jak by chtěla nebo jak si naplánovala? Řiďte se srdcem Neexistuje něco jako dokonalá matka, jako dokonalé dítě! Tak děkujme Bohu za Ježíše, který je dokonalý a který nás žádá, abychom přinesly všechna břemena a problémy k Němu a On je vezme na svá bedra. On zaplatil cenu za všechny naše nedokonalosti a hříchy a proměnil nás v nové stvoření. On vynahradí naše selhání a postaví nás zpět na nohy, abychom pokračovaly na cestě k Němu!!! Důležité je se nevzdávat! Za těšínské maminky napsala Jana Machandrová 13

14 Ohlédnutí za Hromniční poutí matek ve Šternberku 6. února 2010 Motto: vzal ho do náručí a takto chválil Boha (L 2, 28) Kdyţ jsem poprvé před rokem zaţila, co je to být na Hromniční pouti matek ve Šternberku, nechtěla jsem si nechat ujít tuto jedinečnou příleţitost být na této demonstraci LÁSKY, na kterou zvala Římskokatolická farnost Šternberk a hnutí Modlitby matek znovu pro tento rok 2010 na 1. sobotu měsíce února. Plakátek na tuto pouť jsem vyvěsila ve farnosti, prostřednictvím internetu rozeslala na známé adresy, osobně pozvala mnohé maminky a čekala, zda se někdo ke mně přidá. Byl pátek a stále ţádná odezva, ale já jsem věděla, čím dál jasněji, ţe já jedu! Vlakový spoj jsem měla vyhledaný a věřila jsem, ţe mi Pán pošle do cesty někoho, kdo mi pomůţe najít cestu od vlaku do Městského kulturního domu, kde letos probíhala celá pouť, neboť pro realizaci projektu Obnova interiéru chrámu Zvěstování P. Marie ve Šternberku je chrám na dobu rekonstrukce uzavřen a pan farář jen dodal, ţe ani pro příští rok ještě nemáme počítat s návštěvou v chrámě. Je pravda, ţe nám chyběla ta úţasná atmosféra chrámu se vzrušujícím průvodem - ofěrou maminek s rozţatými svícemi kolem oltáře. Ale bylo nám zase pro změnu teplo a místo svíce jsme tím více zapálili svá srdce a v duchu jsme obětovali své děti Bohu a jako Maria jsme vše uchovávali ve svých srdcích. Proč Hromniční pouť právě ve Šternberku? Tento starobylý zvyk obětování svíce pochází z první poloviny 18. století, kdy se Morava obávala pruského vpádu. 1. února 1741 přinesly do klášterního, dnes farního kostela Zvěstování Panny Marie ve Šternberku dvě ţeny voskovou svíci o váze 21 liber, to je asi 10 kg, jako oběť Matce Boţí, aby skrze její přímluvu byly uchráněny od nepřátel. Tuto tradici šternberských matek obnovil se svými farníky Otec Červenka v roce Před sochou Šternberské Madony obětují ţeny a matky velkou obětní svíci a prosí Matku Boţí za ochranu a dar víry pro své děti a odvrácení zla od svých rodin. Rok od roku stále více ţen z blízkého i dalekého okolí přijíţdí na tuto jedinečnou pouť. Co jsem si odnesla z té letošní pouti já? Neopakovatelný záţitek, který se hluboko zaryl do mého srdce. Uţ při modlitbě růţence - desátku obětování Dítěte Jeţíše v chrámě, mě tak silně zasáhla slova A tvou vlastní duší pronikne meč, ţe jsem mnohé ve svém ţivotě pochopila. Dále pak při mši svaté a přednášce s Otcem Koukalem z komunity Blahoslavenství z Dolan jsem spolu s ostatními matkami byla obdarována jeho nesmírným darem slova. Otec nám přiblíţil Kristovu lásku a osobní modlitbu v ţivotě 14

15 ţeny a matky, ukázal nám cestu ke svatosti. Vtaţeni do oběti Kristovy, který nás - své milované dcery - shromáţdil kolem sebe, aby nám plný něhy a milosrdenství daroval ţivot, jsme mu plni vděčnosti děkovali, ţe vzal na sebe naše lidství, aby nám rozuměl, aby nám pomáhal. Pro nahlášené účastníky nechyběl ani oběd, pro všechny pak káva, čaj a k tomu spousta dobrot, které s láskou připravily místní kuchařinky. Po obědě byl dán prostor k přednášce naší milé Růţenky Fialové, která hovořila o hnutí Modlitby matek, o potřebě modlitby ve společenství, o potřebě svědectví ţivota, o vytrvalosti v modlitbě. Na promluvu Růţenky pak navázal s přednáškou otec Koukal a my jsme s velkou dychtivostí naslouchali, protoţe uţ při promluvě při mši svaté jsme poznali, ţe Otec se má s námi o co podělit! Nádhernou atmosféru pouti dokreslovala hudba, která naše srdce naladila na tu nejlíbeznější strunu, strunu Boţí lásky, která proudila bez přestání. Na závěr dle stanoveného programu proběhla adorace s modlitbou odevzdání dětí Jeţíši. Kdyţ jsme se po závěrečném poţehnání rozcházeli zpět do svých domovů, nejedné mamince se leskly oči dojetím a srdce jásalo radostí, jak dobrý je Bůh, jak nás má rád. Dáváš mi lásku vzácnou, dáváš mi přátelství, vždyť mám teď touhu jasnou, jít na tvé nádvoří, chválit tvé svaté jméno, přebývat v tvých hlubinách, v srdci mít lásku tvou, jenom s ní žít. Jana Machandrová 15

16 Postní obnova v Kroměříţi Obnova jedinců i celé společnosti Postní doba je velmi příhodná pro uspořádání obnovy. Nosným tématem byl verš osmdesátého ţalmu Boţe obnov nás, rozjasni svou tvář a budeme spaseni, informoval o náplni setkání P. Josef Červenka. Poté upozornil, ţe rekolekce jsou odezvou na slova zakladatelky hnutí Modliteb matek sestry Veroniky Williams z Anglie. Vloni totiţ připomněla, ţe se v poslední době často objevuje slovo obnova. Veronika cítí, ţe je to Boţí volání k lidem, aby se upřímně modlili. Bůh můţe a chce věci změnit, pokud budou věřící ve svých modlitbách upřímní. Vyţaduje to ale oddanost a vytrvalost. Věřím, ţe těm, kdo přijali spiritualitu Hnutí modliteb matek a otců, jde o obnovu jejich dětí, kněţí, národa, celé společnosti a samozřejmě i jich samotných. Obnova člověka je cestou ke spáse, připomněl hlavní důvod rekolekcí morkovický farář. S velkým zájmem se setkaly především přednášky psychiatričky MUDr. Jitky Krausové z Pastorálně terapeutické poradny v Olomouci. Smyslem postní doby je nové obnovení rozhodnutí pro Krista, obnovení víry, vztahu k Bohu, lidem i k sobě samému. V průběhu času totiţ stále propadáme deformacím ve všech těchto oblastech, takţe je třeba stálá reforma, znovuutváření se směrem do obrazu, kterým se máme stát a to je obraz Boţí, upozornila psychiatrička. Kontakt na paní doktorku Krausovou: krausova@ .cz, tel Předat velení Nejvyššímu. Střípky z přednášky MUDr. Jitky Krausové Lenka Fojtíková Věřit evangeliu, to znamená věřit dobré zprávě. Dobrá zpráva je, ţe Bůh mě miluje. Někdo se můţe ptát: Aţ tak? Za mě poloţil ţivot? I s tím, co o mně ví, mě miluje? Odpovězme si: Věřím skutečně evangeliu? Je to pro mě dobrá zpráva? Věřím tomu, ţe Bůh chce moje štěstí? Nevnímám Boha jako toho, kdo je soudce, policajt, 16

17 ten, který čeká, aţ zakopnu? To potom není dobrá zpráva pro mě, pokud takto Boha vnímám. To je hrubé zkreslení obrazu Boha Otce. Moje vnímání Boha ovlivňuje i to, kdo a jak mi zprostředkoval víru, a také to, jaký byl můj vlastní táta. Patologický obraz Boha nám mohl předat táta, který byl surový, tyran,.. který třeba sexuálně zneuţíval dítě - tady je ţivot zraněn ve své podstatě, důstojnosti a nutně se promítá i do mého vztahu k Bohu Otci. Otec alkoholik, otec, na kterého nikdy nebyl spoleh, na to, jaký bude. Otec slaboch, otec nadměrně vyţadující, který mě přijímal, jen kdyţ jsem dokonale naplňoval jeho představy. To všechno přenášíme na Boha Otce. Jaký obraz Boha Otce předávám já svým dětem??? Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříţ a následuj mě Co to znamená zapři sám sebe? Je to trénink, askeze, cvičení. Kdyţ si nikdy nic neodepřu a přijde v ţivotě situace, kdy se budu muset osvědčit, tak to nezvládnu, kdyţ nebudu trénovaná v odříkání. Zapři sám sebe neznamená jen shromaţďování sebezáporů. Znamená to PŘEDAT VELENÍ NEJVYŠŠÍMU. Ve středu mého ţivota nebudu já, ale Bůh. Kdo z nás nechce, aby bylo po jeho? Která z Vás, milé dámy, se nepokoušela vychovat manţela? Zapři: JÁ a podle MĚ. Kříţ je to, co se protiví mým přáním, představám, co já chci, co se mně chce Kříţ nám kříţí naše plány. Kristus říká, vezmi svůj kříţ na sebe. Lidé často odstrkují svůj kříţ. Brání se mu jako se brání dítě, kdyţ má dostat injekci. Šije sebou, kope, ale bolí to méně?? Někdo nám rád podsouvá: kříţ nemusí být, křesťan můţe ţít bez kříţe, vţdyť křesťanství je o lásce, o pokoji, máme se milovat, kříţ nesl Kristus, ty uţ nemusíš, nenamáhej se, jde to i bez kříţe znáte ten hlas? Nevykroutíme se z toho. Není křesťan bez kříţe. Jak říkali naši předkové: Není domečka bez kříţečka. Kaţdý ho má. I ten, o kom si myslíme, ţe ho nemá. Můţe mít velmi těţký kříţ vnitřního utrpení. 17

18 Nesení kříţe a kříţe Někdy si svůj kříţ ztěţujeme, zvětšujeme si ho, táhneme si další svůj kříţ a stěţujeme si, ţe je nad naše síly. Sami si ho zvětšujeme. Jak? Svými představami: Strach nám můţe kříţ velmi ztíţit. Říká se, ţe strach má velké oči. Kdyţ se něčeho bojíme, tak to naroste. Čím víc se bojíme kříţe, ţe nás v tom Pán nechá, tím víc strach zvětšuje náš kříţ. Opět je tady někdo, kdo má rád náš strach a místo: Nebojte se! nám našeptává: ty by ses měl bát, neuneseš ten svůj kříţ Pýcha nám můţe ztěţovat náš kříţ. Naše představa, ţe musíme nést kříţ hrdinně, radostně, nesmíme dát najevo ţádnou slabost. Jenom já sám musím nést svůj kříţ. Ale Pán měl na kříţové cestě Veroniku a Šimona a nechal si od nich pomoci. My odmítáme, nechceme přijmout pomoc a tím si svůj kříţ zvětšujeme. No to teda ne, ty to neděláš z lásky, tak to nechci, abys mi pomáhal Kdo jsme my? Víc neţ Kristus? To je pýcha. On přijal i neochotnou pomoc Šimonovu. Šimon mu s radostí na pomoc nespěchal Sebelítost nám ztěţuje náš kříţ. To kdyţ se lituju a srovnávám svůj kříţ s jinými. Kdyţ člověk pod kříţem padá, měl by se ujistit, jestli nese jen svůj kříţ, a uvědomit si, ţe Pán si nechal pomoci i od toho, kdo to neudělal s radostí, ţe Pán pod kříţem padal. Co jsme my? Víc neţ Kristus? Píše se, ţe se Šimon stal svatým. Copak my víme, ţe kdyţ dovolíme druhým, aby nám pomohli, i kdyţ to dělají jen z povinnosti..moţná to bude k jejich spáse.. Setkání s kněţími i jejich rodinami Hlavním iniciátorem setkání byl P. Josef Červenka. V sobotu odpoledne bylo do programu zařazeno v rámci Roku kněţí svědectví kněţí a jejich rodičů. Mladí kněţí vzpomínali na to, kdo a jak je ovlivnil při rozhodování a rozpoznávání jejich povolání ke kněţství. Rodiče zase vzpomínali, jak oni přijímali skutečnost, ţe jejich syn bude knězem. 18

19 Chvíle váţné, střídaly salvy smíchu, to kdyţ třeba maminka P. Červenky na rovinu řekla, ţe byli taková normální rodina, nebyli takoví kór svatí proto je překvapilo, ţe jejich syn si zvolil tuto ţivotní cestu. Pak kdyţ P. Josef vzpomínal, jak před listopadem 1989 pořádal pod hlavičkou SSM (Socialistický svaz mládeţe) zájezd do Prahy ke kardinálu Tomáškovi, otřásal se sál smíchem. P. Josef vzpomněl i na svého kmotra, který prý do kostela moc nechodil, ale byl to jasný, zásadový člověk. Jemu se ještě dřív neţ rodičům a bratrovi svěřil s tím, ţe se chce sát knězem. Tento kmotr s ním rozebral pohled na kněţství z takových stran jako pak uţ nikdo jiný a je mu za to i po letech vděčný. Tři měsíce po své primici jej P. Josef zaopatřoval. Jeho zpověď na konci ţivota byla tak upřímná a silná, ţe P. Josef plakal víc neţ on. P. Josef vyjádřil svou vděčnost za toto povolání, i kdyţ nebylo vţdy všechno ideální. Cítí, jaké poţehnání to přineslo do jeho rodiny, jak i jeho táta, který dříve do kostela moc nechodil, začal pravidelně chodit ke svátostem, a i kdyţ zemřel náhle ve svých 58 letech, byl na setkání s Kristem připravený. Jeden z mladých kněţí zase vzpomněl, ţe pro něj byla jedním z impulzů k povolání jeho prababička, se kterou v rodině vyrůstal. Aţ do vysokého věku se o ni starala celá rodina a on ji viděl denně s růţencem a je přesvědčen, ţe to byly její modlitby, které mu vyprosily kněţství. A navíc viděl, ţe ţivot není jenom všechno krásné, ale ţe k ţivotu patří i oběť, obtíţe stáří. Chci poděkovat svým rodičům, ţe si vzali prababičku na starost, ocenil mladý kněz. Novokněţí pak vloţili ruce nad shromáţdění matek a otců a dali nám své poţehnání. Jana Ilčíková 19

20 Svědectví Zázrak zrození Zrození malého miminka je opravdu ten největší zázrak, ale já bych vám ráda přiblíţila zrození naší skupinky Modliteb matek. Vím, ţe nepíšu nic převratného, ale pro mě má vznik naší skupinky velký význam a tak mě napadlo se s vámi podělit. Jsem z Brna. Asi před třemi roky jsem byla náhodou pozvána svou švagrovou na jejich skupinku MM v Praze. Záhy jsem pochopila, ţe účast někoho cizího není úplně samozřejmá, ţe s účastí musí souhlasit kaţdá maminka z dané skupinky. Takţe aţ později mi došlo, jaké pocty se mi dostalo. Moc se mi tam líbilo! Sešly jsme se v bytě u jedné z maminek dokonce společně s dětmi. To mě opravdu dostalo. Scházet se, modlit se a ještě s dětmi to je skvělé, ani není potřeba věčně někoho shánět na hlídání! Atmosféra tam byla moc příjemná. Pak jsem na toto setkání nějak pozapomněla. Jen občas se ve mě ozvala touha modlit se s nějakými maminkami společně a pravidelně. Později jsem se získala kontakt na Růţenku Fialovou, tak jsem ji zavolala, ţe bych asi chtěla zaloţit skupinku. Růţenka mi řekla, ţe se mám na ten úmysl měsíc modlit. Tak jsem se pár dní snaţila, ale nevytrvala jsem. Brala jsem to jako své selhání a ţe na to přeci nemám, abych něco zakládala. Asi po roce to ve mně zase začalo hlodat: Co kdybys zaloţila skupinku? Jen s tím rozdílem, ţe uţ jsem měla dokonce v hlavě i maminky, které bych oslovila. Znovu jsem kontaktovala Růţenku tentokrát mailem, psala jsem, ţe nevím co dělat, ale ţe Modlitby matek mi stále nedají spát. Odpověď mě opravdu překvapila. Růţenka mi dala najevo, ţe to je ten správný impuls a ţe to nebude jen tak samo sebou, kdyţ mi to nedá spát. Byla jsem hrozně šťastná a ucítila jsem velkou úlevu a radost, ţe se blíţím ke splnění svého snu. Co nejdříve jsem oslovila holky a všechny do jedné souhlasily! Z počátku nás bylo pět a časem jsme přibraly ještě jednu maminku. Scházíme se jednou týdně od loňských Velikonoc a jsou to moc krásná setkávání, která nás vzájemně obohacují a posilují. A scházíme se s dětmi a opravdu to funguje! Musím říct, ţe je to s nimi občas dost náročné a hlučné, ale jde to. Děti uţ si na to docela zvykly, uţ tak moc nevyrušují. Dokonce si na MM i hrají a vyrábějí si kapličky. Nikdy se ţádnému z dětí během setkávání nic váţného nestalo.v současné době řešíme dělení skupinky. Je nás s dětmi 20