Ing. Zdeněk Fildán PŘÍRUČKA PRO OCHRANU OVZDUŠÍ PODLE ZÁKONA Č. 86/2002 SB., O OCHRANĚ OVZDUŠÍ

Transkript

1 Ing. Zdeněk Fildán PŘÍRUČKA PRO OCHRANU OVZDUŠÍ PODLE ZÁKONA Č. 86/2002 SB., O OCHRANĚ OVZDUŠÍ

2

3 Obsah 1.0 Úvod 2.0 Základní pojmy 3.0 Základní obecné povinnosti právnických a fyzických osob 3.1 Paliva 4 Ochrana ovzduší 4.0 Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší Mobilní zdroje znečišťování Stacionární zdroje znečišťování ovzduší 4.1 Spalovací stacionární zdroje podmínky provozování, emisní limity Základní pojmy pro bod Emisní limity a podmínky jejich plnění Podmínky pro provoz spalovacích zdrojů spalujících alternativní palivo Podmínky provozu malých spalovacích zdrojů Přechodná ustanovení pro bod 4.1 Příručka pro oblast životního prostředí 4.2 Ostatní stacionární zdroje - stanovení emisních limitů, podmínek provozování a způsob zařazování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší do jednotlivých kategorií (NV č. 615/2006 Sb.) Základní pojmy pro bod 4.2 ( 2 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) Kategorizace zdrojů ( 3 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) Emisní limity a podmínky provozování zdrojů ( 4 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe ( 5 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) 4.3 Přípustná úroveň znečišťování ovzduší, emisní limity Seznam znečišťujících látek a obecné emisní limity 4.4 Přípustná úroveň znečištění ovzduší 4.5 Zvláštní ochrana ovzduší, smogové situace 4.6 Zjišťování znečišťujících látek Způsob zjišťování emisí a technické prostředky pro měření emisí znečišťujících látek Jednorázové měření Provedení jednorázového měření Vyhodnocení jednorázového měření Kontinuální měření Vyhodnocení kontinuálního měření Výpočet množství vypouštěných znečišťujících látek Měření tmavosti kouře Zjišťování pachových látek Měření emisí azbestu Měření u jmenovitě určených zdrojů Protokol o autorizovaném měření, závěry rozptylových studií a odborných posudků 4.7 Autorizace 4.8 Ostatní stacionární zdroje emitující těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzínu Základní pojmy bod Kategorie těkavých organických látek Kategorie zdrojů a emisní limity Postup stanovení obecných emisních limitů Požadavky na stávající zdroje Požadavky na nové zdroje Požadavky při provozu stávajících a nových zdrojů Způsob měření a zjišťování emisí Dodržování emisních limitů, emisních stropů a redukčního plánu Bilance spotřeby rozpouštědel a provozní řád Postup a způsob oznámení Značení produktů obsahujících organická rozpouštědla D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, obsah, strana 1

4 Skladovací zařízení v terminálech Plnění mobilních kontejnerů v terminálech Mobilní kontejnery Plnění skladovacích zařízení čerpacích stanic Podmínky provozu čerpacích stanic Měření emisí a dodržování limitů při skladování a distribuci benzinu Přechodná ustanovení pro bod Povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů znečišťování 5.1 Zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťování 5.2 Malé stacionární zdroje znečišťování 6.0 Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší 6.1 Provozní evidence a poskytování údajů 6.2 Provozní evidence u spaloven odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadu 6.3 Hlášení a odstraňování havárií a poruch 6.4 Provozní řády 6.5 Registry informačního systému kvality ovzduší 6.6 Evidence zdrojů 7.0 Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší 7.1 Stanoviska a povolení podle stavebního zákona 7.2 Ostatní povolení 7.3 Náležitosti žádosti o stanovisko a žádosti povolení 8.0 Spalování odpadu a odpadních olejů 9.0 Poplatky za znečišťování ovzduší 9.1 Způsob a výše stanovení poplatku 9.2 Rozhodnutí o výši poplatků, stanovení záloh 9.3 Oznamovací povinnosti 9.4 Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší 9.5 Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší 10.0 Ochrana ozonové vrstvy země regulované látky 10.1 Zákaz výroby regulovaných látek 10.2 Povolení výjimky ze zákazu používání hydrochlorfluoruhlovodíků 10.3 Dovoz a vývoz regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují 10.4 Znovuzískávání použitých regulovaných látek a zamezování jejich úniku Kontroly zařízení obsahující regulované látky, měření úniků regulovaných látek 10.5 Používání nových látek a výrobků 10.6 Označování obalů a výrobků s regulovanými látkami a další povinnosti 10.7 Evidence, vykazování a registr regulovaných látek 10.8 Ohlašování halonových instalací 10.9 Poplatky za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují 11.0 Ochrana klimatického systému země 11.1 Nástroje ochrany klimatického systému Země 11.2 Povinnosti provozovatelů při ochraně klimatického systému Země 11.3 Emise látek ovlivňujících klimatický systém Země 12.0 Opatření k nápravě a sankce 12.1 Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje 12.2 Opatření k nápravě při zacházení s regulovanými látkami 12.3 Sankce 13.0 Výkon správní činnosti na úseku ochrany ovzduší 13.1 Oprávnění kontrolních orgánů 14.0 Společná, přechodná a zrušovací ustanovení Příručka pro oblast životního prostředí D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, obsah, strana 2

5 15.0 Seznam souvisejících právních předpisů Příloha č. 1 Příloha č. 2 Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5 Příloha č. 6 Příloha č. 7 Příloha č. 8 Příloha č. 9 Příloha č. 10 Příloha č. 11 Stanovení roční výše poplatku za vnášení znečišťujících látek do ovzduší pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární zdroje (Příloha č. 1 zákona č. 86/2002 Sb.) (Zrušeno zákonem 92/2004 Sb.) (Zrušeno zákonem 92/2004 Sb.) (Zrušeno zákonem 92/2004 Sb.) (Zrušeno zákonem 92/2004 Sb.) (Zrušeno zákonem 92/2004 Sb.) Kódy kombinované nomenklatury 99 a popisy vybraných látek ovlivňujících klimatický systém Země (skleníkových plynů) (Příloha č. 10 zákona č. 86/2002 Sb.) Seznam paliv pro obyvatelstvo, jejichž spalování v malých spalovacích zdrojích znečišťování může orgán obce svým nařízením ve svém územním obvodu zakázat (Příloha č. 11 zákona č. 86/2002 Sb.) Kategorie, emisní limity a technické podmínky provozu ostatních zdrojů (Příloha č. 1 NV č. 615/2006 Sb.) Kategorie, emisní faktory a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u zemědělských zdrojů (Příloha č. 2 NV č. 615/2006 Sb.) Náležitosti žádosti o povolení (Příloha č. 13 NV č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 12 Seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin a jejich obecné emisní limity (Příloha č. 1 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 13 Limity přípustné tmavosti kouře a emisní limity pro pachové látky (Příloha č. 2 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 14 Emisní faktory vybraných ostatních zdrojů (Příloha č. 4 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 15 Zvláště velké zdroje znečišťování a četnost jednorázového měření emisí u těchto zdrojů (Příloha č. 14 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 16 (zrušena vyhl. č. 363/2006 Sb. k ) Příloha č. 17 (zrušena vyhl. č. 363/2006 Sb. k ) Příloha č. 18 Seznam stálých a proměnných údaju tvořících provozní evidenci (Příloha č. 9 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 19 Vzor formuláře o počtu užívaných halonových instalací a množství obsažených halonů podle 32 odst. 4 zákona (Příloha č. 8 vyhlášky č. 358/2002 Sb.) Příloha č. 20 Příloha č. 21 Příloha č. 22 Příloha č. 23 Příloha č. 24 Příloha č. 25 Příloha č. 26 Příloha č. 27 Příloha č. 28 Příloha č. 29 Příloha č. 30 Příloha č. 31 Příloha č. 32 Příloha č. 33 Příloha č. 34 Příloha č. 35 Příloha č. 36 Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky (Příloha č. 1 NV č. 146/2007 Sb.) Emisní limity pro oxid uhelnatý pro zvláště velké spalovací zdroje (Příloha č. 2 NV č. 146/2007 Sb.) Stupně odsíření (Příloha č. 3 NV č. 146/2007 Sb.) Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje (Příloha č. 4 NV č. 146/2007 Sb.) Emisní limity pro plynové turbiny (Příloha č. 5 NV č. 146/2007 Sb.) Emisní limity pro zdroje ke spalovaní více druhů paliv (Příloha č. 6 NV č. 146/2007 Sb.) Účinnost spalování paliv a přípustná koncentrace oxidu uhelnatého ve spalinách u malých spalovacích zdrojů (Příloha č. 7 NV č. 146/2007 Sb.) Přehled činností (Příloha č. 1 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Podmínky provozu, prahové spotřeby rozpouštědel a emisní limity vybraných zdrojů znečišťování ovzduší (Příloha č. 2 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Redukční plán (Příloha č. 3 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Roční hmotnostní bilance rozpouštědel (Příloha č. 4 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Značení produktů s obsahem organických rozpouštědel (definovaných v 2 písm. i) vyhlášky 355/2002 Sb.) (Příloha č. 5 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Oznamovací list uživatele organických rozpouštědel (podle 2 písm. i) vyhlášky č. 355/2002 Sb.) těkavých organických látek a produktů s jejich obsahem (Příloha č. 6 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Oznamovací list výrobců a dovozců / vývozců organických rozpouštědel (podle 2 písm. i) vyhlášky č. 355/2002 Sb.), těkavých organických látek a produktů s jejich obsahem (netýká se benzinu) (Příloha č. 7 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Požadavky na skladovací zařízení terminálů (Příloha č. 8 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Požadavky na zařízení pro plnění a stáčení (Příloha č. 9 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Požadavky na zařízení pro spodní plnění, sběr par a ochranu před přeplněním silničních cisternových vozidel (Příloha č. 10 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, obsah, strana 3

6 Příloha č. 37 Příloha č. 38 Příloha č. 39 Příloha č. 40 Příloha č. 41 Požadavky na stávající stacionární zdroje znečišťování ovzduší z hlediska emisních limitů a podmínek provozu (pokud pro tyto zdroje neplatí emisní limity a ustanovení vyhlášky č. 355/2002 Sb.) (Příloha č. 11 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Podmínky provozu čerpacích stanic (Příloha č. 12 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Protokol o kontrole účinnosti zpětného odvodu par (Příloha č. 13 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a v produktech pro opravy nátěru vozidel (Příloha č. 14 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Stacionární zdroje, u kterých se stanovuje koncentrace pachových látek (Příloha k vyhlášce č. 362/2006 Sb.) D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, obsah, strana 4

7 1.0 Úvod Tato část se věnuje problematice ochrany ovzduší upravené zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). Je-li v dalším textu použito výrazu "zákon o ovzduší" bez dalších podrobností, je vždy myšlen zákon č. 86/2002 Sb., v platném znění. Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství (například Směrnice Rady ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí (91/692/EHS), Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality ovzduší) stanoví: a) práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozónovou vrstvu Země, a s výrobky, které takové látky obsahují, b) podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek, c) nástroje ke snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém Země. Základním cílem zákona, je především: - zlepšení kvality ovzduší na územích s překračováním imisních limitů a udržení kvality ovzduší tam, kde je dobrá - na rozdíl od předchozího zákona jsou imisní limity závazné pro rozhodování orgánů ochrany ovzduší a nejsou určeny pouze k hodnocení, - řízení kvality ovzduší pomocí národních emisních stropů a imisních limitů. Splnění imisních limitů a zejména emisních stropů znamená zároveň splnění části závazků mezinárodních smluv, - další snižování objemu vypouštěných znečišťujících látek u zdrojů znečišťování do ovzduší zajištěné realizací nových emisních limitů na zdrojích, kterými jsou zvláště velké spalovací zdroje, zdroje těkavých organických látek a spalovny odpadu, - snižování výroby, dovozu, vývozu a používání látek ohrožujících nebo poškozujících ozónovou vrstvu Země, podobně i omezování spotřeby materiálů, uvolňujících těkavé organické látky, - snižování množství látek nepříznivě ovlivňujících klimatický systém Země v souladu s ratifikací Kjótského protokolu ČR, - plnění mezinárodních závazků v oblasti ochrany ovzduší, ochrany ozónové vrstvy a klimatického systému Země, - ochrana životního prostředí před světelným znečištěním. Zákon upravuje i místní záležitosti, kdy svěřuje pravomoci obcím a zdůrazňuje tak, že problém se má řešit tam, kde vzniká, a nikoli z nějakého ministerstva či jiného úřadu. Mnoho věcí tedy bude moci řešit přímo starosta. Související právní předpisy jsou uvedeny v bodě D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 1.0, strana 1

8 D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 1.0, strana 2

9 2.0 Základní pojmy ( 2 zákona) Příručka pro oblast životního prostředí biomasa pro účely výroby biopaliv pro mobilní zdroje biologicky odbouratelná část výrobků, odpadů a zůstatků ze zemědělství, lesnictví a příbuzných odvětví a biologicky odbouratelná část průmyslového a komunálního odpadu, biopalivo kapalné nebo plynné pohonné hmoty, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu (vyhláška č. 227/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a monitorování jejich jakosti), vyrobené z biomasy a určené pro pohon vozidel na pozemních komunikacích, celkový organický uhlík (TOC) celkové množství uhlíku obsaženého v organických sloučeninách, které jsou přítomny v parní a plynné emise emisní faktor fázi v odpadním plynu, vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky, vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního prostředí, střední měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů, emisní hmotnostní tok podíl hmotnosti znečišťující látky odváděné ze zdroje do vnějšího ovzduší a času, po který je tato látka odváděna, emisní limit emisní strop fugitivní emise havárie zdroje vyjádřený v hmotnostních jednotkách za jednotku času. Je jím popsána míra vlivu zdroje na kvalitu ovzduší, nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti nebo jako počet pachových jednotek na jednotku objemu nebo jako počet částic znečišťující látky na jednotku objemu, nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1roku ze všech zdrojů znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny nebo z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území, vnášení znečišťujících látek do životního prostředí, kdy nelze měřením určit všechny veličiny nutné k výpočtu hmotnostního toku. Tento pojem zahrnuje zejména emise látek uvolňované do atmosféry okny, dveřmi, větracími průduchy a podobnými otvory, netěsnostmi rozvodů a armatur a veškeré emise vznikající při provozu zdrojů z volného prostranství, nenadálý nebo neočekávaný stav, při němž bezprostředně a výrazně vzrostou emise znečišťujících látek a zdroj nelze zpravidla regulovat ani zastavit běžnými technickými postupy, hmotnostní koncentrace znečišťující látky množství znečišťující látky vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu imise imisní limit odpadního plynu (podíl hmotnosti znečišťující látky a objemu odpadního plynu) za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky, znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální teplotě a tlaku, jednorázové měření emisí měření emisí prováděné pomocí jednotlivých diskontinuálních měření v intervalech a způsobem předepsaným jednotlivé měření vyhláškou č. 356/2002 Sb. Jednorázové měření se provádí manuálním odběrem vzorku a následnou fyzikální, fyzikálněchemickou nebo chemickou analýzou, nebo přímým měřením přístroji pro kontinuální měření, jedno měření jedné znečišťující látky v odpadním plynu v trvání od přibližně 1 minuty do 24 hodin, v závislosti na koncentraci znečišťující látky, metodě stanovení a požadavcích vyhlášky 356/2002 Sb. podle příslušných technických norem pro měření emisí nebo podmínek stanovených orgány ochrany ovzduší, jehož postup je uveden v příručce jakosti autorizované osoby podle 15 odst. 1 písm. a) zákona, jiná paliva z obnovitelných zdrojů paliva, kromě biopaliv, která pocházejí z obnovitelných zdrojů energie (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou) a která se používají v dopravě, jmenovitě určený zdroj významný zdroj uvedený v 17 nebo ve zvláštním právním předpisu (Nařízení vlády č. 146/2007 Sb. o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 2.0, strana 1

10 organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu), pro který platí zvláštní požadavky na měření emisí, kalibrace přístroje soubor úkonů, které dávají za určených podmínek závislost mezi hodnotami indikovanými měřicím přístrojem a hodnotami sledované veličiny, klimatický systém Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra a jejich vzájemné působení, kontinuální měření emisí průběžné měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí prostředků emisního měřicího systému splňujícího požadavky uvedené v příloze č. 6 vyhlášky č. 356/2002 Sb. Emisní měřicí systém se zpravidla skládá ze zařízení pro odběr a úpravu vzorku nebo měřicí trasy, přístrojů pro měření sledovaných složek, přístrojů pro měření stavových a vztažných (referenčních, srovnávacích) veličin, přístrojů pro stanovení průtoku odpadního plynu a zařízení pro sběr, vyhodnocování a třídění naměřených hodnot a prostředků pro jejich registraci, distribuci a uchovávání, látky ovlivňující klimatický systém Země oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový. měrná výrobní emise poměr hmotnosti do ovzduší přecházející znečišťující látky ke vztažné veličině stanovený měřením a výpočtem na jednotlivém zařízení nebo souboru zařízení zdroje. Vztažnou veličinou bývá zejména hmotnost spáleného paliva nebo množství tepla přivedeného palivem nebo hmotnost vstupní suroviny nebo množství nebo hmotnost jednotek produkce na jednotlivém měřeném zařízení nebo souboru zařízení zdroje, měření emisí stanovení hmotnostních toků a hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí měření, metrologická návaznost měření zařazení daného emisního měření do nepřerušené posloupnosti přenosu hodnoty měřené veličiny počínaje etalonem nejvyšší metrologické kvality pro daný účel, mez tolerance procento imisního limitu nebo část jeho absolutní hodnoty, o které může být imisní limit překročen, nejlepší dostupná technika (techniky) nejúčinnější a nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, normální stavové podmínky teplota 273,15 K (0 C) a tlak 101,325 kpa. odpadní plynem plyn s obsahem znečišťujících látek, který je odváděn nebo který uniká do venkovní atmosféry ze zdrojů znečišťování; jsou to zejména spaliny, odpadní vzdušina, technologické odplyny, případně jiné plynné látky, ověření emisního měřicího systému porovnání hodnot evidovaných v emisním měřicím systému s hodnotami měřenými referenční nebo ekvivalentní metodou, metrologicky navázaným jednorázovým měřením, pachové látky látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovou jednotkou, persistentní organické látky (POP) - organické látky, které vykazují toxické vlastnosti, jsou persistentní, bioakumulují se, dochází u nich k depozicím a k dálkovému přenosu v ovzduší a je u nich pravděpodobný významný škodlivý vliv na lidské zdraví nebo škodlivé účinky na životní prostředí, provozovatel zdroje znečišťování ovzduší ("provozovatel") právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje. Není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování (například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích), provozovna stavebně samostatný objekt nebo výrobně samostatný úsek (provozní celek), kde je umístěn zdroj nebo více zdrojů, provozovaných jedním provozovatelem, přípustná tmavost kouře nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu, recyklací výrobků zpracování vyřazených výrobků za účelem znovuzískání regulovaných látek a materiálové využití ( 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech), redukční cíl procento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek ze všech zdrojů znečišťování ovzduší umístěných na vymezeném území, případně z vymezené skupiny zdrojů znečišťování ovzduší, ve srovnání s rokem stanoveným jako referenční, směsné palivo motorová nafta s obsahem vyšším než 31 % objemových bionafty (směsná motorová nafta) uvedená pod kódem kombinované nomenklatury , směs minimálně 70 % objemových bioethanolu s motorovým benzinem (bioethanol E85) a ethylalkohol vyrobený z biomasy s obsahem maximálně 5 % hmotnostních komplexních zušlechťovacích aditiv určený k pohonu spalovacích vznětových motorů (bioethanol E95) D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 2.0, strana 2

11 světelné znečištění viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno, těkavá organická látka (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejíž počáteční bod varu je menší nebo roven 250 C, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kpa, těžké kovy kovy nebo metaloidy, které jsou stabilní a mají měrnou hmotnost vyšší než kg.m -3, a jejich sloučeniny, tuhé znečišťující látky částice různých velikostí, tvaru, původu, složení a struktury, které jsou za teploty a tlaku v komíně, výduchu, výpusti nebo při měření emisí přítomny v odpadním plynu v pevném skupenství a jsou jím unášeny, úroveň znečištění ovzduší hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času, vnější ovzduší ovzduší v troposféře, s výjimkou ovzduší na pracovištích určených zvláštním právním předpisem (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví) a v uzavřených prostorách, (dále jen "ovzduší"), výpočet emisí stanovení hmotnostních toků emisí látkovou bilancí technologického procesu nebo pomocí emisních faktorů, zacházení s regulovanými látkami jejich výroba, dovoz, vývoz, uvedení na trh, skladování, sběr, recyklování, regenerování a zneškodňování; zacházením je též použití regulované látky ve výrobním procesu a použití pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou, zacházení s výrobky, které obsahují regulované látky jejich výroba, dovoz, vývoz, uvedení na trh, sběr a skladování vyřazených výrobků, jejich servis a jejich recyklace, zařízení spalovací nebo výrobní technologické zařízení, které může být samostatným zdrojem znečišťování ovzduší nebo může společně s dalšími zařízeními (skupina kotlů nebo skupina technologických úseků) tvořit zdroj znečišťování, změna klimatu taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek, znečišťování ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času, znečišťující látka jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek, D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 2.0, strana 3

12 D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 2.0, strana 4

13 3.0 Základní obecné povinnosti právnických a fyzických osob ( 3 zákona) Příručka pro oblast životního prostředí Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených zákonem o ovzduší a jeho prováděcích právních předpisů. Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v souladu se zákonem o ovzduší a se zvláštními právními předpisy (zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, dále např. zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích) a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených vyhláškou č. 357/2002 Sb. Jako palivo nelze použít odpad ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (viz definice pojmu odpad v části B, body 2.0 a 3.0). Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat a používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi stanovenými vyhláškou č. 355/2002 Sb. Spalování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou určenými palivy je zakázáno. Určenými palivy jsou látky určené výrobci zařízení, popřípadě látky uvedené v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zvlášť velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší. Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v souladu se zvláštními právními předpisy (například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně). V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů (podle 50 odst. 3 písm. a) zákona) nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Při výstavbě nových a změně stávajících zvláště velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci jsou osoby oprávněné k podnikání povinny volit nejlepší dostupné techniky v souladu s požadavky zákona o ovzduší a zvláštních právních předpisů. Je-li to technicky možné, musí být znečišťující látky ze zvláště velkého, velkého a středního zdroje znečišťování ovzduší odváděny do ovzduší definovaným způsobem, a to komínem, výduchem nebo výpustí ze zařízení pro omezování emisí, jejichž výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí. Způsob vypouštění odpadních plynů musí být uveden v závazných podmínkách provozování zdroje zajišťujících ochranu životního prostředí. Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie. D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 3.0, strana 1

14 Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání orgánu ochrany ovzduší, nebo stanoví-li tak prováděcí právní předpis (vyhláška č. 356/2002 Sb.), poskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů. Při výstavbě liniového zdroje znečišťování ovzduší se vyžaduje vypracování rozptylové studie. 3.1 Paliva ( 3, 3a zákona ) Výrobce paliv, dovozce paliv a osoba, která paliva v České republice jako první úplatně nebo bezúplatně předá nebo nabídne k předání za účelem distribuce nebo používání nebo jako první převede vlastnická práva k těmto palivům, ohlašuje ministerstvu pro účely podávání zpráv Evropské komisi a pro potřeby ministerstva každoročně údaje o obsahu síry v palivech uvedených v prováděcím právním předpisu způsobem a v termínu v něm stanovených. Prováděcí právní předpis (vyhláška č. 455/2006 Sb. o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší) stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší a lhůty k jejich dosažení, požadavky na odběr vzorků paliv, ověřování a osvědčování kvality paliv, druhy paliv a způsob a termín ohlašování údajů o obsahu síry v těchto palivech, způsob nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické látky, a lhůty k dosažení těchto požadavků a zásady a náležitosti evidence a bilancování spotřeby těkavých organických látek a zásady k posuzování možnosti využívání centrálních zdrojů tepla z hlediska technické a ekonomické přijatelnosti. Biopaliva ( 3a zákona): Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území ČR pro dopravní účely nebo osoba, která dodává na daňové území ČR pro dopravní účely motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU, je povinna zajistit, aby v pohonných hmotách (zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot), které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území ČR pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU a jsou dodávány na daňové území ČR pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliv a) od 1. ledna 2008 ve výši 2 % objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů, b) od 1. září 2007 ve výši 2 % objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty, c) od 1. ledna 2009 ve výši 3,5 % objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů, d) od 1. ledna 2009 ve výši 4,5 % objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty. Tuto povinnost lze splnit i uvedením biopaliva nebo směsného paliva do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo dodáním biopaliva nebo směsného paliva, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU, na daňové území ČR pro dopravní účely ve výše uvedeném rozsahu. D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 3.0, strana 2

15 Tato ustanovení se nevztahují na uvádění zásob státních hmotných rezerv (zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze, zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv) do volného daňového oběhu na daňovém území ČR. Uvedená osoba je povinna vést odděleně evidenci o množství přijatého a vyrobeného benzinu, motorové nafty a jednotlivých druhů biopaliv a směsných paliv a evidenci vyskladněných jednotlivých pohonných hmot s uvedením druhu a podílu biopaliv, které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely. Tyto evidence je osoba povinna uzavřít vždy k 31. prosinci příslušného kalendářního roku. Uvedená osoba, která dováží pohonné hmoty a uvádí je do volného daňového oběhu pro dopravní účely na daňovém území ČR, nebo osoba, která dodává na daňové území ČR pro dopravní účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU, je povinna na formuláři vydaném Generálním ředitelstvím cel s předstihem sdělit celnímu úřadu místně příslušnému podle místa přijetí pohonných hmot místo, datum a čas přijetí pohonných hmot, které podle doprovodných dokladů obsahují biosložku, tak, aby bylo celnímu úřadu nebo celnímu ředitelství umožněno odebrat vzorek pohonné hmoty a ověřit údaje v jí předložených dokladech. Uvedená osoba je povinna každoročně k 31. lednu podat místně příslušnému celnímu úřadu Hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní účely nebo o splnění povinnosti dodání minimálního množství biopaliv na daňové území České republiky pro dopravní účely v pohonných hmotách uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie za uplynulý kalendářní rok (dále jen hlášení ), obsahující identifikační údaje a údaje z evidencí. Hlášení se podává na tiskopisu vydaném Generálním ředitelstvím cel. Uvedená osoba, která neuvede do volného daňového oběhu na daňovém území ČR minimální množství biopaliv pro dopravní účely nebo která v pohonných hmotách, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU a dodány na daňové území ČR, nedodá na daňové území ČR minimální množství biopaliv pro dopravní účely, je povinna zaplatit poplatek z objemu biopaliv, které měla uvést do volného daňového oběhu na daňovém území ČR pro dopravní účely nebo které měla dodat na daňové území ČR v pohonných hmotách uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU za uplynulý kalendářní rok. Zjistí-li celní úřad, že hlášení neobsahuje správné údaje nebo že nebylo podáno vůbec a jsou splněny podmínky pro vznik povinnosti zaplatit poplatek, stanoví jej platebním výměrem, popřípadě dodatečným platebním výměrem. Výše poplatku se stanoví jako součin množství neuvedeného biopaliva v litrech a částky 75 Kč. Poplatek je splatný ve lhůtě pro podání hlášení. Uvedená osoba je povinna uvést v dokladu vydaném podle zákona o spotřebních daních ( 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) druh a obsah biopaliva v pohonné hmotě s přesností na jedno desetinné místo procenta objemového nebo hmotnostního. Poplatek je příjmem státního rozpočtu. D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 3.0, strana 3

16 Poznámka: Za kalendářní rok se pro účely plnění povinností osobou, která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie, stanovených v 3a odst. 1 písm. a) a b) a 3a odst. 3, 6 a 7 zákona č. 86/2002 Sb., považuje období od do 31. prosince Sdělení údajů podle 3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do (tj. před novelou č. 37/2008 Sb.), se považuje za sdělení údajů podle 3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném od (tj. po novele č. 37/2008 Sb.), a to po dobu nejvýše 30 dnů od D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 3.0, strana 4

17 4 Ochrana ovzduší 4.0 Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší ( 4 zákona) Zdroje znečišťování ovzduší se rozdělují na mobilní a stacionární Mobilní zdroje znečišťování Mobilními zdroji znečišťování ovzduší jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde zejména o a) dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla, b) nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení, c) přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky. Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji znečišťování upravují zvláštní právní předpisy (zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, dále např. zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví) Stacionární zdroje znečišťování ovzduší Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Rozdělení stacionárních zdrojů I. Podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší se zdroje dělí na kategorie: 1. zvláště velké, 2. velké, 3. střední, 4. malé. II. Podle technického a technologického uspořádání na: a) zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla, (spalovací zdroje), b) spalovny odpadů (definuje zákon o odpadech) a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu (na něž bylo vydáno povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší), c) ostatní stacionární zdroje (ostatní zdroje). D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 1

18 III. Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do těchto kategorií: 1. zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke jmenovitému tepelnému výkonu, 2. velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod bod 1, 3. střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně, 4. malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW. Jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže: - jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku, - spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem. Jmenovité tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem, nebo je toto řešení technicky proveditelné. Spalovny odpadů (podle zákona o odpadech) patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na a) spalovny nebezpečného odpadu, b) spalovny komunálního odpadu, c) spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu. Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny: 1. podle písmena a), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den, 2. podle písmena b), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu, nebo 3. podle písmena c), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den. K ostatním zdrojům náleží také spalovací zařízení procesních ohřevů, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem. Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v souladu se zákonem ovzduší a předpisy vydanými k jeho provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (inspekce, ČIŽP), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného orgánu ochrany ovzduší. U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního zdroje a emisních limitech Ministerstvo životního prostředí. D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 2

19 4.1 Spalovací stacionární zdroje podmínky provozování, emisní limity (NV č. 146/2007 Sb.) Nařízení vlády č. 146/2007 Sb. o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší upravuje specifické emisní limity a podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen spalovací zdroje ). (Pokud se v textu tohoto bodu včetně podkapitol vyskytuje nařízení vlády bez bližšího určení, je myšleno NV č. 146/2007 Sb.). Nařízení 146/2007 nabývá účinnosti a ruší NV č. 352/2002 Sb. Nařízení se nevztahuje na spalovací zdroje: a) v nichž se spaliny používají pro přímý ohřev, sušení, vypalování nebo jinou tepelnou úpravu předmětů nebo materiálů, zejména ohřívací pece nebo pece pro tepelné zpracování, b) pro dodatečné spalování, určené k čištění odpadních plynů spalováním, nejsou-li provozovány jako nezávislé spalovací zdroje, c) pro regeneraci katalyzátorů, d) pro zpracování sulfanu na síru, e) reaktorů užívaných v chemickém průmyslu, f) pro otop koksárenských baterií, g) určené výhradně pro spalování odpadů, h) ohřívačů větru vysokých pecí, i) plynových turbín umístěných na těžebních plošinách Základní pojmy pro bod 4.1 ( 2 NV 146/2007 Sb.) a) stupněm odsíření poměr hmotnosti síry odloučené v místě spalovacího zdroje v daném časovém úseku k hmotnosti síry obsažené v palivu, které bylo do spalovacího zdroje přivedeno a ve stejném časovém úseku spáleno, b) biomasou pro účely spalování ve zvláště velkých spalovacích zdrojích produkt, který je tvořen zcela nebo zčásti z rostlinného materiálu pocházejícího ze zemědělství nebo lesnictví a který lze použít jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu, a dále uvedený odpad použitý jako palivo: 1. rostlinný odpad ze zemědělství nebo lesnictví, 2. rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud se znovu využije vyrobené teplo, 3. rostlinný odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny, pokud se spoluspaluje v místě výroby a vzniklé teplo se využije, 4. korkový odpad, 5. dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, zahrnující především dřevné odpady tohoto typu pocházející z odpadů ze stavebnictví a z demolic, c) zdrojem ke spalování více druhů paliv spalovací zdroj, v němž se mohou současně nebo střídavě spalovat dva nebo více druhů paliv, d) plynovou turbínou jakýkoli rotační stroj, který transformuje kinetickou energii na mechanickou práci, jehož součástí je především kompresor, zařízení, ve kterém se oxiduje palivo k ohřevu pracovního média, a turbína. D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 3

20 4.1.2 Emisní limity a podmínky jejich plnění ( 3 NV 146/2007 Sb.) Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 7 zákona, stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky, jsou stanoveny v bodu A přílohy č. 20 (příloha č. 1 nařízení). Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 8 zákona, stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky, jsou stanoveny v bodu B přílohy č. 20 (příloha č. 1 nařízení). Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 6 zákona, stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky, jsou stanoveny v bodu C přílohy č. 20 (příloha č. 1 nařízení). Tato ustanovení se nevztahují na plynové turbíny, jsou-li zvláště velkými spalovacími zdroji podle 54 odst. 7 a 8 zákona. Pro tyto plynové turbíny jsou emisní limity stanoveny v závislosti na objemovém toku spalin v příloze č. 24 (příloha č. 5 nařízení). Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje stanovené pro oxid uhelnatý jsou uvedeny v příloze č. 21 (příloha č. 1 nařízení). Emisní limity pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 6 zákona se považují za splněné, pokud žádný platný denní průměr nepřesáhne hodnoty emisních limitů uvedené v přílohách č. 20 a č. 21 a zároveň 95 % platných hodinových průměrů nebo všechny platné půlhodinové průměry nepřesáhnou 200 % hodnoty emisních limitů uvedených v přílohách č. 20 a č. 21. U zvláště velkých spalovacích zdrojů, kde vzhledem k vlastnostem paliva není možné splnit emisní limity pro oxid siřičitý uvedené v příloze č. 20, musí spalovací zdroj plnit alespoň stupeň odsíření stanovený v příloze č. 22 (příloha č. 3 nařízení). Požadované stupně odsíření se považují za splněné, pokud vyhodnocení provedených měření prokáže, že všechny střední hodnoty stupně odsíření za daný kalendářní měsíc dosáhly požadovaného stupně. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky, organické látky a oxid uhelnatý jsou stanoveny v příloze č. 23 (příloha č. 4 nařízení). Pro plynové turbíny jsou emisní limity stanoveny v závislosti na objemovém toku spalin v příloze č. 24. Na spalovací zdroje spalující alternativní palivo podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší) se vztahují stejné emisní limity jako při spalování paliva, které je alternativním palivem nahrazeno. Pro zdroje ke spalování více druhů paliv se hodnoty emisních limitů stanoví výpočtem uvedeným v příloze č. 25 (příloha č. 6 nařízení). Za spalování více druhů paliv není považována stabilizace hoření. D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 4

21 4.1.3 Podmínky pro provoz spalovacích zdrojů spalujících alternativní palivo ( 4 NV 146/2007 Sb.) Ve spalovacích zdrojích lze spalovat alternativní palivo podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší) pouze v případě, že se jedná o zvláště velký, velký a nebo střední spalovací zdroj, pro jehož konkrétní technologii bylo alternativní palivo vyrobeno, a na kterém byla provedena spalovací zkouška včetně měření emisí, provedené osobou autorizovanou k měření emisí znečišťujících látek. Je-li alternativní palivo spalováno ve středním spalovacím zdroji, vztahují se na tento spalovací zdroj podmínky provozu pro velký spalovací zdroj Podmínky provozu malých spalovacích zdrojů ( 5 NV 146/2007 Sb.) Malý spalovací zdroj musí být provozován s požadovanou účinností spalování paliv a s přípustnou koncentrací oxidu uhelnatého ve spalinách stanovenými v příloze č. 26 (příloha č. 7 nařízení) Přechodná ustanovení pro bod 4.1 ( 6 č. 146/2007 Sb.) Pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 7 a 8 zákona, spalující tuhá paliva, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 400 MW a vyšší a které nebudou do 31. prosince 2015 v provozu více než 2000 hodin ročně a od 1. ledna 2016 v provozu více než 1500 hodin ročně, přičemž roční počet hodin je vypočten z klouzavého průměru za 5 let, platí pro oxid siřičitý emisní limit 800 mg. m -3. Pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 7 a 8 zákona, spalující tuhá paliva s obsahem prchavé hořlaviny menším než 10 %, které byly v provozu nejméně 12 měsíců do 1. ledna 2001, platí do 1. ledna 2018 pro oxidy dusíku emisní limit 1200 mg. m -3. Pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 8 zákona, spalující tuhá paliva, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 500 MW a vyšší a které nebudou od 1. ledna 2016 v provozu více než 1500 hodin ročně, přičemž roční počet hodin je vypočten z klouzavého průměru za 5 let, platí pro oxidy dusíku emisní limit 450 mg. m -3. D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 5

22 D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 6

23 D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 7

24 D ochrana ovzduší Datum vydání: březen 2008 Část D, kapitola 4.0, strana 8