MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2007 LUCIE ZLÁMALOVÁ

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie a včelařství Výskyt a možnosti tlumení početnosti synantropních druhů savců Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vypracovala: Lucie Zlámalová Brno 2007

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výskyt a možnosti tlumení početnosti synantropních druhů savců vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis diplomanta.

4 Úvodem bych ráda upřímně poděkovala Městskému úřadu v Bystřici pod Hostýnem odboru životního prostředí a deratizační firmě MARIDAD+D panu Karlu Netopilovi za odborné konzultace a poskytnuté materiály k této problematice. Mé největší poděkování patří také prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za jeho odbornou pomoc a rady při zpracování této bakalářské práce.

5 Abstrakt Název bakalářské práce: Výskyt a možnosti tlumení početnosti synantropních druhů savců Tato práce je přehledem a shrnutím informací získaných o synantropních hlodavcích. Do této skupiny patří potkan (Rattus norvegicus Berh.), krysa obecná (Rattus ratus L.), myš domácí (Mus musculus L.), myš západoevropská (Mus domesticus L.) a myšice (Apodemus spp.). Tyto druhy se pravidelně přemnožují a tím způsobují lidem problémy. Je proto nutné provádět pravidelnou deratizaci. Bakalářská práce je zaměřena na účinné látky tlumení hlodavců, deratizační metody, jedy a způsoby provedení. Veškerá tato činnost musí být v souladu ze zákony. Abstract The title of bachelor work: Occurrence and possibilities of abundance control of synanthropic mammal species This work is a review and summary of information acquired about synanthropic rodents. Rat (Rattus norvegicus Berh.), general rat (Rattus ratus L.), house mouse (Mus musculus L.), westerneurope mouse (Mus domesticus L.) and field mouses (Apodemus spp.) fall within this group. These species are overmultiplied all the time and this fact causes problems to people. That s why it is necessary to do a regular deratization. Bachelor theses targets the disinfestation methods, poison and the ways of realization. All these activities have to be in accordance with the law.

6 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Obecná charakteristika hlodavců Charakteristika synantropních hlodavců Přehled jednotlivých synantropních druhů savců Synantropní hlodavci Význam synantropních druhů hlodavců Deratizace Historie Ochrana před deratizačním zásahem Fyzikální způsoby hubení Biologické způsoby hubení Mechanické způsoby hubení Chemické způsoby hubení Rozdělení rodenticidů dle účinnosti Technika hubení hlodavců Omezovaní hlodavců METODIKA Jednoletý výzkum na území města Bystřice pod Hostýnem Místa deratizace Pracovní postup profesionální deratizační firmy VÝSLEDKY A DISKUSE ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY... 34

7 1 ÚVOD Člověk si svým způsobem života k sobě připoutal mnoho druhů živočichů, kteří s ním jsou nerozlučně spjati nebo využívají jen jeho okolí a někteří jen zcela výjimečně. Především jsou to druhy parazitické, které člověka bodají a sají mu krev. Z nich veš dětská (Pediculus capitis), veš šatní (Pediculus humanus) a veš muňka (Phthirus pubis) jsou vázány přímo na jeho tělo. Bez něj přežívají sotva pár hodin. Blecha obecná (Pulex irritans) a štěnice domácí (Cimer lectularius) sice sají krev lidem, ale mohou přežívat i na jiných zvířatech. Jen za určitých okolností pronikají do domácností komáři, muchničky a jiní. Další skupinou jsou ti živočichové, kteří nemají zájem o člověka, ale o jeho skladované potraviny, krmivo, organické materiály a odpady. Tato skupina je velice rozmanitá a tvoří ji zástupci systematických skupin roztočů, hmyzu a obratlovců. Označují se společným ekologickým názvem synantropní druhy. V posledních letech se počet těchto druhů zvětšuje, mluvíme o zrychlujícím se procesu synantropizace. Někteří živočichové pronikají do lidských obydlí zcela výjimečně. Důvodem je potrava, přechodný úkryt nebo vhodné hnízdiště či zimoviště. Příkladem této skupiny jsou tchoř tmavý (Mustela putorius), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). Otázkou zůstává, kdy se tyto druhy v lidské blízkosti usídlí natrvalo. Člověk, ač nevědomky vytváří těmto druhům mnohem lepší podmínky, než měli v původním stanovišti. Mají dostatek potravy a hlavně žádného přirozeného nepřítele. Jediné nebezpečí spočívá v zásahu člověka. Lidé používají k potlačování nežádoucích druhů spoustu dezinfekčních, dezinsekčních a deratizačních přípravků. V předkládané bakalářské práci se snažím zaměřit na jednu z těchto metod tlumení a to deratizaci. Shromážděné informace jsou o druzích hlodavců, kteří jsou tímto způsobem hubeni. Záměrem bylo popsat, co to je deratizace, proč k ní musí docházet a jaká by byla možná jiná alternativa tlumení druhů hlodavců. Bohužel jediná alternativní metoda je jen antikoncepční, která nikdy nebyla prováděna v praxi. Další metody, které spočívají pouze k odhánění a plašení hlodavců jsou málo účinné. A proto jedinou možností, kterou člověk sám muže předejít deratizaci je prevence. S pomocí profesionální deratizační firmy a Městského úřadu odboru životního prostředí byl proveden jednoletý výzkum deratizace za rok 2006 na území Bystřice pod Hostýnem. 8

8 2 CÍL PRÁCE 1. Shromáždit dostupné informace o synantropních druzích savců, zejména hlodavců (výskyt v ČR, početnost, původ, význam, likvidace). 2. Zpracovat elaborát o dané problematice, který zohlední biologii a morfologii studovaných druhů i ekologické, hygienické a zdravotní aspekty. 3. Na území města Bystřice pod Hostýnem vymezit 2 3 studijní plochy a ve spolupráci s deratizační firmou provést předběžný jednoletý výzkum druhového složení a početnosti sledovaných druhů. 4. Zhodnotit získané informace (literární i vlastní), případně navrhnout opatření vedoucí ke snížení početnosti problémových druhů. 9

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Obecná charakteristika hlodavců Druhově nejpočetnější řád savců (Mammalia), v recentní fauně se uznává asi 2000 druhů hlodavců (Rodentia). Skutečný počet bude vyšší, protože jsou mezi nimi skryté druhy, jejichž existenci odhalují až moderní biochemické a molekulárně biologické metody (Dungel, Gaisler 2002). Řád se člení do 5 až 7 podřádů a 33 čeledí. Za předky hlodavců se považují primitivní hmyzožravci (Gaisler, Zejda 1995). Hlodavci mají v obou čelistech vyvinuto po jednom páru silných dlouhých řezáků (tzv.hlodáky), které nemají kořeny. Stále dorůstají a dlátovitě se obrušují, protože jsou kryty sklovinou jen s přední strany. Špičáky chybějí, třenáky také, nebo jsou vyvinuty jen poslední dva. Celkový počet zubů není vyšší než 22 (Gaisler, Zejda 1995). Mezi hlodáky a stoličkami je vytvořena velká bezzubá mezera (diastema). Čelistmi pohybuje mohutný žvýkací sval (musculus masseter), který odlišuje hlodavce od ostatních savců (Laštůvka a kol. 2004). Při skusu může dosáhnout tlaku 1,7 t.cm -2 (Steiskal 1998). Jeho průběh spolu s tvarem čelistního kloubu umožňuje přitahování dolní čelisti nahoru a kupředu, ale ne pohyby do stran. Podle úponů žvýkacího svalu a s tím souvisejících znaků na lebce se hlodavci dělí do tří skupin, na sciuromorfní, myomorfní a kaviomorfní, přičemž naše čeledě veverkovití a bobrovití patří mezi sciuromorfní, nutriovití mezi kaviomorfní a všechny ostatní čeledě patří mezi myomorfní. Podle tvaru spodní čelisti se hlodavci dělí na sciurognátní a na hystrikognátní (mezi něž patří jen nutrie) (Dungel, Gaisler 2002). Hlodavci jsou ploskochodci. Přední končetiny jsou nejčastěji čtyřprsté nebo pětiprsté. Na zadních končetinách je pět prstů (Gaisler, Zejda 1995). Mají hladké polokoule koncového mozku, dlouhé střevo obvykle s dobře vyvinutým slepým střevem, jehož bakterie umožňují trávení celulózy, dobře vyvinuté pachové žlázy a tomu odpovídající vynikající čich, mohou mít lícní torby, samice mají dvojitou dělohu a 2 10 páru mléčných bradavek, samci mají penisovou kůstku. Vzhled hlodavců se liší podle toho, jak a v jakém prostředí žijí. Jsou mezi nimi druhy podzemní, pozemní, stromové, z nichž některé mají dokonce kožní lem umožňující padákový let, druhy více či méně vodní nebo druhy přizpůsobené k životu 10

10 mezi balvany. Nejvíce hlodavců patří mezi tzv. drobné zemní savce, jsou to norující druhy, které se ale pohybují i po povrchu půdy a v omezené míře šplhají na vegetaci. Hlodavci žijí na všech kontinentech od nížin do vysokých hor. Původně chyběli v Antarktidě, ale i tam se dostaly myši přičiněním člověka (na polární stanice). Obývají lesní i nelesní ekosystémy, deštné pralesy, savany, stepi i pouště, listnaté lesy, tajgu i tundru. Extrémně specializované podzemní formy mohou být slepé (jinak hlodavci vidí a také dobře slyší), v některých oblastech nezávisle na sobě vznikly skupiny skákající po zvětšených zadních nohách jako například tarbíci. Potrava hlodavců je převážně rostlinná, ale živočišná složka v ní může být též zastoupená. U některých skupin převažují v potravě semena, u jiných zelené nebo podzemní části rostlin, stromové druhy požírají také plody, ořechy, další hlodavci se živí listím nebo kůrou stromu a keřů (Dungel, Gaisler 2002) Charakteristika synantropních hlodavců Synantropní hlodavci jsou ekologicky vázáni na blízkost člověka a ve volné přírodě buď nejsou schopni žít vůbec, nebo jen výjimečně (Přívora 1980). Tyto druhy hlodavců jsou velmi přizpůsobivou skupinou teplokrevných živočichů, která působí problémy v rozvojových a také v nejvyspělejších státech světa. Obvykle žijí v rodinách, které jsou hierarchicky uspořádány na nadřazené a podřazené jedince. Podřízení jedinci mají omezený přístup k potravě, což je důvodem selhání deratizace malým počtem nástrah, které zkonzumují pouze nadřazení jedinci. Hlodavci jsou konzumenti lidských potravin, znečišťovatelé a přenašeči původců nebezpečných nemocí. Nemají dávivý reflex. Mezi synantropní hlodavce řadíme druhy z čeledě Myšovití (Muridae) a to myš domácí (Mus musculus), myš západoevropskou (Mus domesticus), myšice (Apodemus spp.), krysu obecnou (Rattus rattus) a potkana (Rattus norvegicus) (Laštůvka a kol. 2004). 11

11 3.2 Přehled jednotlivých synantropních druhů savců Synantropní hlodavci Krysa obecná (Rattus rattus L.) (Linné 1735) Synantropní druh původem z jižní Asie, žijící v Evropě už let. Někdy po skončení středověku ze střední Evropy vymizel, asi hlavně v důsledku změn stavební technologie a životního stylu obyvatel. Tento proces snad urychlil příchod potkana (Rattus norvegicus). Opětovný výskyt krysy obecné na území dnešní ČR byl poprvé zjištěn v roce 1929 v Praze. Soudí se, že má původ ve zvířatech zavlečených lodní dopravou po Labi, stejně jako krysy zjištěné později v severních Čechách. Během posledních 60 let však deratizační opatření znemožňují doplňování stavů krys zvířaty uniklými z lodí. Česká populace krysy obecné přesto úspěšně přežívá a v letech bylo dokonce zjištěno její šíření. V současnosti žije v okolí Labe, Ohře a Vltavy od Děčína po Prahu a Říčany u Prahy, na východ po Mladou Boleslav (Dungel, Gaisler 2002). Tělo krysy je dlouhé asi 20 cm, váží 220 g i více. Vzhledem těla připomíná velkou myš domácí. Má poměrně dlouhý čenich, velké, trochu vyboulené oči a blanité holé uši. Ocas je dlouhý. Tenký a zpravidla delší než tělo (Přívora 1980). Zbarvení je buď tmavé až černé, nebo hnědé se světlejším břichem. Je hbitější a inteligentnější než potkan (Dudáš 1983). U samic jsou v hrudní části 2 páry bradavek a v tříselné 3 páry (Zejda a kol. 2002). Krysy žijí v koloniích o zvířatech, rozmnožují se celý rok, ale samice mívají za život nejvíc 5 vrhů, navíc mláďata ze zimních vrhů často zahynou. Délka březosti i dnů, velikost vrhu 2 13 mláďat. Potravu tvoří dužnaté plody, zrní, zelenina a jiné rostlinné složky, méně živočišná potrava (Pelikán, Sasková 2001). V našich podmínkách žije pouze uvnitř budov hlavně v suchých skladištích a na půdách, dobře šplhá, dospělí jedinci jsou aktivní večer, v noci a ráno. Také hnízda a zásobárny má na skrytých místech v budovách, nory nehrabe. V našich podmínkách žije pouze uvnitř budov hlavně v suchých skladištích a na půdách, dobře šplhá, dospělí jedinci jsou aktivní večer, v noci a ráno. Také hnízda a zásobárny má na skrytých místech v budovách, nory nehrabe. V severních a severozápadních Čechách místy běžný druh, obvykle nedosahuje tak vysokou početnost, aby musel být huben (Dungel, Gaisler 2002). 12

12 Potkan (Rattus norvegicus Berkehout) (1769) Synantropní hlodavec původem z bažinatých oblastí východní Asie, který osídlil svět mnohem později než krysa obecná (Rattus rattus), ale díky schopnosti žít ve vlhkém prostředí, dobře plavat a díky celkově větší přizpůsobivosti na mnoha místech krysu nahradil. Důležitým faktorem umožňujícím aktivní šíření potkana mohlo být budovaní kanalizačních sítí, ve středověku prakticky neznámé (Dungel, Gaisler 2002). Nejhojněji se vyskytuje v oblastech s mírným a chladnějším podnebím, avšak osídlil i některé ostrovy, například Madagaskar, kde napáchal velké škody tím, že vyhubil řadu vzácných druhů původní fauny (Dobroruka 2004). Ve střední Evropě žije potkan nejméně od 18. století. Do České republiky se dostal ze západu a proto se traduje název německá myš (Zejda a kol. 2002). Zbarvení hřbetní strany je šedohnědé až hnědé, břišní strany šedé nebo žlutošedé. Tělo je dlouhé 25 cm, vážící 250 g i více. Stavba těla je robustní s klenutou přední částí hlavy a malýma ušima. Ty jsou malé a při ohnutí nezasahují k oku, celé jsou porostlé srstí. Ocas je silný, kratší než tělo a u kořene zesílen (Přívora 1980). Na rozdíl od krysy je čenich potkana zaoblený. V hrudní části má samice 3 páry bradavek a v tříselné části také (Zejda a kol. 2002). Samička vrhá ročně 6 8krát mláďata. Jednomu páru se narodí jedinců. Nošení plodu trvá dnů, budovách rodí i v zimě. Samice může znovu zabřeznout do 24 hodin po porodu. Mláďatům teprve za 7 8 dní naroste srst a začínají vidět již v 10 až 15 dnů. Dospívají po 4 měsících a dožívá se 3 3,5 let (Černý, Kratochvíl 1954). Potkan je všežravec, rostlinou složku tvoří zelená potrava, ovoce, zelenina, cibule okrasných rostlin, semena kulturních i divoce rostoucích rostlin a složka živočišná. V případě nedostatku jiné potravy se může uchýlit ke kanibalizmu nebo zabíjet domácí zvířata do velikosti králíka, člověka však nenapadá. Potkani mají převážně noční aktivitu a zdržují se spíše v přízemí (Pelikán, Sasková 2001). Denní rytmus aktivity je soustředěn na západ a východ slunce. Po západu a před východem slunce jsou aktivní především dominantní a dospělí jedinci. Před západem a kolem půlnoci a po východu slunce jsou aktivní jedinci stojící na nižším stupni společenského zařazení (Figala 1965). Potkan si močí a sekretem pachových žláz značkuje spojnice mezi úkrytem a potravním zdrojem, stejně tak i cesty sousední a vzdálenější nory a úkryty (Zejda a kol. 2002). Tvoří rodinné klany, které mohou sdružovat stovky jedinců a do svého teritoria nevpustí příslušníky jiných klanů. Žije v kanálech, na jatkách, ve vepřínech, drůbežárnách, kravínech a dalších 13

13 objektech živočišné výroby a potravinářského průmyslu, ve skladech, v obytných budovách i v horských chatách do výšky 1500 m n. m. Hrabe si nory pod podlahou i venku mimo budovy, přes léto může žít ve volné přírodě kolem vod. Potkan se přemnožuje, ale jeho populační gradace nemají cyklicky ráz. Početnost je celkově vysoká. Kvůli kombinaci velké početností, tělesné velikosti a neobyčejné přizpůsobivosti a také proto, že potkani mohou přenášet závažná onemocnění na domácí zvířata a člověka, je tento druh v našich podmínkách nejškodlivějším savcem. Deratizační zásahy jsou proto nutné (Dungel, Gaisler 2002). Myš domácí (Mus musculus L.) (Linné 1735) Synantropní druh původem ze stepí na jihu Evropy a Asie, který se rozšířil se zemědělstvím a později s námořní dopravou do celého světa. Počátky jeho výskytu v Čechách a na Slovensku nejsou známé (Dungel a kol. 2002). Myš domácí je velmi variabilní druh a není zcela vyjasněno, zda u některých populací jde o poddruh nebo o samostatný druh. Příkladem toho je myš západoevropská (Mus domesticus L.). Myš domácí žijící v západní části areálu má tmavší zbarvení, než myš ve východní části areálu (Dungel, Gaisler 2002)..Hřbet je šedohnědý a spodina žlutošedá, uši a zadní tlapky jsou kratší, ocas je jednobarevný a výrazně kratší než tělo. Druhy rodu Mus mají obvykle zářez na řezácích. Váha činní g, tělo má délku mm, ocas mm, zadní tlapka mm a boltec mm (Dungel, Gaisler 2002). Samice může mít 5 10 vrhů do roka po 4 9 mláďatech. Ve skutečnosti je počet živě narozených mláďat nižší, protože během březosti určitý počet zárodků se přestane vyvíjet a resorbují se. Jde o intrauterinní mortalitu a ta se mění v závislosti na mnoha faktorech, jako je například stáří samice, populační hustota, pořadí vrhu (Zejda a kol. 2002). Březost trvá dní. Maximální věk je 2 roky. Mláďata šestnáctý den po narození přestávají sát a začínajíce sami živit. Koncem třetího měsíce se mohou začít rozmnožovat. Ve srovnání s krysou a potkanem jsou myši bázlivé, avšak méně opatrné. Velmi snadno se chytají do pastí a návnada může být jakákoliv. Živí se hlavně semeny a jinými částmi rostlin, dále hmyzem a nejrůznějšími rostlinnými a živočišnými odpadky. Ročně spotřebují 3 5 kg zrní (Pelikán, Sasková 2001). Denní rytmus aktivity je u myši domácí soustředěn především na ranní a večerní soumrak a o něco méně na noční hodiny. Během 24 hodin je aktivní v průměru 14

14 devatenáckrát. Svůj revír o velikosti cm 2 si značkuje močí. Domovský okrsek si mění a může přesídlovat i na vzdálenost několika kilometrů. Žije v malých společenstvech, zvaných démy, kde obývaný revír je aktivně hájen dominantním samcem. Gravidní a kojící samice jsou velmi agresivní vůči nečlenům rodiny. Je-li samice oplodněna cizím samcem, vývoj plodu se po několika dnech přeruší (Zejda a kol. 2002). Po celý rok žije v budovách všeho druhu, přes léto osídluje i jejich okolí a pole, na podzim a v zimě stohy slámy. Ve volné přírodě se rozmnožuje sezónně od jara do podzimu, v budovách a ve stozích žije po celý rok. Početně je to hojný druh, ale vyslovené přemnožení je vzácné. Dá se účinně tlumit odchytem do pastí a rozkládáním otrávených nástrah (Dungel, Gaisler 2002). Kladný význam myši domácí pro člověka spočívá v tom, že byla vyvinuta čistě bílá, albinotická myš s červenými zornicemi. Bílé myši používají lékaři a vědci k biologickým pokusům s cílem ochrany lidského zdraví (Bouchner 1976). Myš západoevropská (Mus domesticus L.) (Linné 1735) V České republice byla zatím zjištěna v okolí Chebu a Ašském výběžku, kam zasahuje ze sousedního Německa. Žije synantropním způsobem života, tedy v lidských sídlech, v zemědělských stavbách, skladech zboží, v továrnách, v chladírnách, častěji však v sušších místech (Zejda a kol. 2002). Zbarvení hřbetu je šedo nebo hnědočerné a pozvolna přechází ve světlejší spodinu. Ocas je přibližně stejně dlouhý jako tělo. Ke stoprocentnímu odlišení od dalších druhů myší je nutná biochemická nebo molekulárně biologická analýza. Váha g, tělo mm, ocas mm, zadní tlapka mm, boltec mm. Populace ve vnitrozemí včetně naší jsou však vázány na budovy. Způsob života je jinak podobný jako u předchozího druhu. Početnost vzhledem k omezenému výskytu je malá (Dungel aj. 2002). Myšice (Apodemus spp.) (Linné 1735) Myšice jsou poněkud větší než myš domácí, mají velké oči, velké ušní boltce a dlouhou štíhlou zadní tlapku. Jsou šedožlutě až hnědožlutě zbarvené, břicho i nohy jsou bílé. Myšice jsou výrazně semenožravé, částečně též masožravé (Laštůvka a kol. 2004). Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a myšice temnopasá (Apodemus agrarius) (Bouchner 1976) žije ponejvíce v lese, pasekách a křovinatém terénu. 15

15 Vyhrabávají si rozsáhlé, dlouhé podzemní chodby, kde si shromažďují zásoby. Živí se semeny lesních rostlin a stromů, ovocem, hmyzem, červy. Velmi rychle běhají, šplhají a dobře skáčou. V zimním období se stahují k lidským obydlím a bývají příčinou zimních myších invazí, zejména na samotách a vesnicích (Raška a kol. 1956). 3.3 Význam synantropních druhů hlodavců Hlodavci jsou nebo mohou být trvalým nebo dočasným rezervoárem původců řady nákaz lidí nebo zvířat. Je zřejmé, že všeobecně nebezpečnější pro člověka jsou hlodavci synantropní, s nimiž přichází do užšího kontaktu. Potkan (Rattus norvegicus) je nosičem Salmonella enteritidis var. danysz, řidčeji S. typhimurium. Není však vyloučeno, že v současné době je rezervoárem i dalších salmonel. Pokud jde o první dvě, nelze vyloučit ani možnost, že potkan jimi byl uměle infikován v době, kdy se jich používalo k jeho hubení. V Čechách bylo v 50. letech 20. století zjištěno asi 30% promoření zdravých" populací potkanů S. enteritidis var. Danysz. Dalších cca 20 % zvířat mělo při vyšetřování protilátky. Dalším běžným parazitem potkanů je Leptospira icterohaemorrhagiae, jejímž hlavním rezervoárem je potkan. K nákaze lidí dochází při kontaktu s močí potkanů nebo prostřednictvím znečištěné vody. Z ostatních mikrobů byly u potkana zjištěny zřejmě náhodné nákazy listerií, Erysipelothrix rhusiopathiae a v ohnisku nákazy i Francisella tularensis, Brucella abortus a Coxiella burneti. Sérologické vyšetření odkrylo protilátky proti posledním dvěma mikrobům, salmonelám a leptospirám. Přenos nákaz se může dít i ektoparazity. Z nich jsou na prvním místě blechy, následují roztoči a jen mezi potkany může přenést nákazu veš (Přívora 1980). 3.4 Deratizace Deratizace je hubení škodlivých hlodavců. V různé době, čase a místě jde o různé hlodavce a různé motivy jejich hubení. Ve významu zdravotnickém jde o zabránění uchovávání a šíření nákaz lidí a domácích zvířat. Ničení a znehodnocování potravin, ničení polních a lesních kultur má význam v ekonomice. Obě stránky spolu často souvisí, 16

16 zejména při přemnožení hlodavců, kdy jejich velké množství vyvolává ekonomické škody, a současně husté populace bývají více proměřeny choroboplodnými zárodky (Rupeš, Ledvinka 2003). Význam hlodavců z hlediska zdravotnického se zásadně mění, žijí-li hlodavci v nejbližším okolí člověka, který tak s nimi přichází do styku, nebo ve volné přírodě, kde je pravděpodobnost přímého kontaktu podstatně nižší a bývá navíc omezena jen na určité skupiny osob. Hranice mezi synantropními a exoantropními hlodavci není však ostrá a stále víc se stírá. Příkladem jsou hraboši, kteří obsazují na podzim stohy, takže při jejich rozebírání na jaře s nimi lidé přijdou do velmi úzkého styku. K hlodavcům vázaným ve střední Evropě převážně na člověka a jeho sídliště patří především myš domácí, dále krysa a potkan. Na venkově má největší význam myš domácí, ve městech je významnější potkan. Krysa, u nás poměrně vzácná, nemá bezprostředně zdravotnický význam. Potkan a myš domácí mohou žít i ve volné přírodě, a to především v létě, někdy však i po celý rok (Vystoupal 1989). K hlodavcům exoantropním patří hraboši (Microtus spp.), hryzec vodní (Arvicola terrestris), norník rudý (Clethrionomys glareolus) (Raška 1956), myšice (Apodemus spp.) a další, méně časté druhy. Všichni uvedení však, s výjimkou hryzce, příležitostně vyhledávají lidská obydlí, třeba opuštěná (chaty nebo hospodářské objekty, stohy apod.), kde mohou přezimovat (Laštůvka a kol. 2004) Historie Potřeba hubení hlodavců je úzce vázána se vzrůstem výroby patrně už při vzniku občinového hospodaření. Až do té doby, kdy lidé žili domáckým způsobem, byli hlodavci patrně spíš lovnou zvěří. Vznik větších hospodářství a hromadění zásob, ještě výraznější v otrokářské společnosti, vyvolal však nutnost aktivního hubení hlodavců, kteří se na zásobách přiživovali. Z vykopávek je znám asyrský reliéf, zobrazující panovníka s krysou, jako symbol boje s hlodavci. Ve starém Egyptě byly kočky posvátnými zvířaty právě proto, že hubily hlodavce. Na starořímských mincích je zobrazen Aesculapus s nezbytnou holí a hadem, ale s krysou u nohou. Již dávno, téměř 3000 let pře Kristem, byly spojovány morové epidemie s nezvyklým chováním krys, jejich vnikáním do lidských obydlí a hynutím. Starověký lékař Avicenna učil, že hlodavci šíří nemoci mezi lidmi a popsal změny v chování krys, jako znamení blížící se morové epidemie (Zejda a kol. 2002). Ve středověku se objevil kult svaté Gertrudy, 17

17 která měla chránit úrodu před hlodavci. V zemích, kde jsou ohniska moru, a u nomádských národů, byla situace jiná, ty se hlodavců bály tak, že zacházení s nimi se trestalo i vyhnanstvím a postižený byl stejně nečistý" jako člověk malomocný. To se týká například Indů a Mongolů. V době křižáckých válek se krysa rozšířila do Evropy a ve 13.století se stala metlo celé Evropy a šířila morové nákazy a jiné nemoci. Jen v Praze v 18.století zemřelo při morové epidemii lidí. Aktivní a cílené hubení hlodavců se stalo nutností už na začátku středověku, kdy vzniklo povolání krysař. Krysaři používali pasti, hlodavce i ubíjeli a zřejmě se dobře vyznali i v jejich ekologii a dovedli je přilákat pískáním. Od 13. století užívali, alespoň ve Středomoří, mořskou cibuli, k níž přibyly další jedy až v 19. století. To už bylo krysařů zapotřebí, protože k domácím myším a ke kryse v 17. a 18. století přibyl potkan, který velice rychle osídlil kanalizaci nedokonale čištěných měst. Jeho výskyt zřejmě vedl k používání fosforu. K hubení hlodavců se však v té době používaly již i uhličitan barnatý, síran thalný a některé alkaloidy (Přívora 1980). Teprve ve 20.století na pařížské mezinárodní konferenci byly definovány základy boje proti škodlivým hlodavcům a v roce 1909 bylo vydáno první nařízení o povinném hubení krys a krysích blech, jako přenašečů moru (Zejda a kol. 2002). Ve 20. letech tohoto století přibyl pak ještě fosfid zinku a pro hubení v norách chlorpikrin. Ve 40. letech byly v Americe zavedeny k hubení potkanů ANTU (alfanaftylthiourea) a fluorboctan sodný. V r začíná éra prostředků zabraňujících srážení krve, které úplně zastínily všechny ostatní rodentocidy. Mezitím byly samozřejmě vyvinuty i látky další, které však doznávají většího použití teprve v posledních letech (Přívora 1980) Ochrana před deratizačním zásahem Vedoucí myšlenkou musí být prevence výskytu a množení hlodavců. U druhů, které žijí v blízkosti člověka, jde o komplex opatření, jimiž se hlodavcům omezuje přístup ke stravě, možnosti množení apod. Důležité je zabránit jejich pronikání do domů, skladů a míst, kde se snadno mohou ukrývat a množit. Myš domácí je schopna se protáhnout štěrbinou úzkou 2 cm. Potkan se do objektu dostává kanalizačním odpadem, kde je schopen vylézt záchodovou mísou do sídel, prohryzáním dřevěných dveří, prahů pode dveřmi, dvířky do výběhů, podhrabáním základů staveb, porušeným zdivem kolem vodovodních trubek. Ve vnitřních prostorách pak nacházejí ideální podmínky pro hnízdění. Ve městech, kde jsou odpadky jídel vhazovány do kanalizace, 18

18 nádoby na odpadky jsou trvale otevřené nebo dávány do sáčků, které jsou hlodavci lehce rozkousatelné, mají hlodavci stálý zdroj potravy. Horší situace je v hospodářských objektech (stájích vepřů), kde vedle nadbytku potravin mají hlodavci často předem připravené komunikační otvory ve zdech, nedoléhajících dveřích, a hlavně dostatečný prostor pod podlahami, kde se mohou nerušené množit. Je proto nutné již při budování zemědělských objektů pamatovat na dokonalost betonových základů a zdiva, při porušení ihned provádět úpravy. Utěsnit dveře a okna plechem, instalační vstupy pro elektřinu, plyn a vodu chránit pletivem. Není dobré budovat stavby s mezistěnami a izolační materiály je nutné oplechovat. Ve vnitřních prostorách udržovat pořádek, nevytvářet prostory pro hnízdění (bedny, krabice, zastavěné kouty). Nebudovat v těsné blízkosti staveb skládky steliva, stohy slámy (Zejda a kol. 2002). V praxi je ovšem veškerá tato činnost jen zřídka dodržována. Zajímavou formou odpuzování hlodavců je ultrazvukový generátor (s rozsahem od 20 khz až do 80 db), na který si hlodavci podelší době mohou zvyknout. Je nutné provádět pravidelnou deratizaci. Veškeré tlumení a hubení početnosti synantropních druhů musí být provedeno v souladu se zákony, které jsou uvedeny v příloze č Fyzikální způsoby hubení Tato metoda je málo účinná a praktikuje se vyplavovaní vodou, parou nebo elektrickým proudem Biologické způsoby hubení K biologickým prostředkům hubení hlodavců patří využití jejich přirozených nepřátel, tj. koček, psů, případně i fretek. Kočky, psi, fretky mají jen lokální význam, kdy s jejich pomocí lze dosáhnout vyhubení malých populací. Nepřátelé volně žijících hlodavců mohou pak nejvýš poněkud snížit počet jedinců, který je však okamžitě nahrazen početnějšími vrhy mláďat. Avšak i tato regulační činnost je důvodem pro přísnou ochranu těchto přirozených nepřátel hlodavců. Bakteriologický způsob hubení byl zkoušen a užíván v různých zemích od roku Nejvíce se tato metoda používala v Dánsku a Německu, ovšem výsledky byly negativní, docházelo k nákazám jiných zvířat a lidí. Ještě v 50. letech tato metoda v bývalém Sovětském svazu přinesla problémy s odchovem mláďat hospodářských zvířat (Zejda a kol. 2002). 19

19 3.4.5 Mechanické způsoby hubení Mechanickým způsobem se chytá hlodavec do pastí. Zákon 246/1992 Sb. zakazuje odchyt do čelisťových pastí (tzv. želez a chvatů) nebo používání lepových pastí, kde zvířata byla vystavena stresu, postupnému trýznění a umírání. Mohou být dva druhy pastí, ty první hlodavce chytí živé a druhé je hned zabíjejí. První typ, které nazýváme živolovky (vršové, s mechanickou záklopkou, rotační) se používají k odchytu živých hlodavců. Tento typ pastí je málo účinný a jeho použití nutně vede k problému, jak chycené hlodavce utratit. Ovšem výhoda je v tom, že mrtvý jedinec v ukrytu nehnije a neobtěžuje zápachem (Stejskal 1998). Druhý typ pastí hlodavce zabíjí. Jde zpravidla o pérové, které usmrcují okamžitě rozdrcením lebky nebo porušením krční páteře (Zejda a kol.2002). V ČR se užívají pasti, jejichž mechanismus se spouští při pokusu hlodavce zmocnit se návnady, v jiných zemích se však používají pasti s nášlapným mechanismem. Úspěch odchytu zde závisí na tom, jak jemně" je past nastražena. Musí spustit i při nejslabším dotyku. U všech druhů pastí je však rozhodující volba návnady. Návnada používaná do pasti se liší podle druhu hlodavců a někdy i podle roční doby. U všežravých hlodavců se osvědčilo používání takové potraviny, která není v místě odchytu běžně k dispozici (např. ve skladech obilí bílkoviny nebo tuky). Velice dobrou návnadou pro potkany jsou mořské ryby. Pro hlodavce živící se rostlinnou potravou jsou dobrou návnadou kousky ovoce, zeleniny a jádra ořechů. Synantropní hlodavci nereagují na pach lidského těla, který ulpí na pasti, ale je třeba dbát na vůni mycího prostředku. Pastí je třeba klást na cesty hlodavcům nebo těsně vedle nich. Je dobré klást pasti do nor a míst, kde mají zdroj potravy. Osvědčilo se, zejména při odchytu potkanů a krys, ponechat několik dní pasti navnaděné, ale nenatažené, aby si z nich hlodavci zvykli brát potravu. Výsledek mechanického odchytu není příliš velký. U potkanů bývá úspěšných 1 3 %, nejvýše pak 5 % pastí. U myší domácích je výsledek podstatně lepší (až 50 %) podle hustoty populace. Je tedy zřejmé, že pokud jde o potkany a krysy, nemohou pasti nahradit chemickou deratizaci, u myší domácích však může jejich systematické používání populací podstatně redukovat (Přívora 1980). 20

20 3.4.6 Chemické způsoby hubení Jde o řadu látek, z nichž některé jsou rostlinného původu, většina však je připravena uměle. Jedná se o přehled látek, které jsou účinnou látkou v jedu, ale název je jiný. Obchodní název je většinou jednoduchý a lehce zapamatovatelný v rámci úspěšné reklamy. (Seznam viz. Příloha č. 3) Deratizační přípravky musí být uváděny na trh v souhlase se zákonem č. 120/2002 Sb. Tyto přípravky mohou být použity v míře nezbytně nutné tak, aby účelu ochranné deratizace bylo dosaženo a životní a pracovní podmínky nebyly ohroženy či poškozeny ( 56 zák. 258/2000 Sb.). Směrnice 98/8/EC Evropského parlamentu a rady o podmínkách uvádění biocidních přípravků na trh, pozměnila terminologii přípravků používaných v EU, zavedením pojmu bioxid a biocidní přípravek. Nahradil tak dříve používaný pesticid, který byl určen pro hubení živočišných škůdců a dnes je vyhrazen pro ochranu rostlin (Rupeš, Ledvinka 2003). Látky rostlinné Do této skupiny patří jednak glykosidy z mořské cibule, jednak některé alkaloidy. Zatímco první látky se stále používají, patří použití alkaloidů k deratizaci dnes k historii. Mořská cibule, Scilla (Urginea) maritima, je cibulovitá rostlina, rostoucí v přírodě ve Středomoří a na Blízkém východě v přímořských oblastech. Obsahuje glykosidy scillirosid a scillareny A a B a kromě toho i emetin. V době, kdy byla jediným deratizačním prostředkem, se často pěstovala i v zahradách. Scillirosid je žlutý amorfní prášek, špatně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v alkoholu. Je termolabilní. Přípravky z mořské cibule zpravidla obsahují i příměs obou scillarenů, a pokud jsou připraveny z mleté cibule, tedy i emetinu. Akutní LD 50 per os (letální smrtelná dávka pro 50 % zkoumaných jedinců) scillirosidu je pro potkany 0,6 mg/kg. Přípravky působí dráždivě na kůži. Přípravky z mořské cibule (s výjimkou čistých glykosidů) jsou bezpečné pro všechny obratlovce, kteří mají dávivý reflex, protože obsahují také emetin, který vyvolává dávení (Přívora 1980). 21

21 Anorganické rodenticidy Jde o nesourodou skupinu látek, z nichž některé jsou již mnoho let mimo užívání, jiné byly vyřazeny teprve nedávno a použití dalších je povoleno jenom v některých zemích. V ČR se užívá z této skupiny v současné době zinkofosfid, a to ještě za přísných bezpečnostních opatření. Zinkofosfid byl použit pro hubení hlodavců v r. 1919, a to pro práci v ohniskách výskytu moru, jako poměrně bezpečná a účinnější náhrada za tehdy používané látky. Od té doby se udržel jednak pro hubení potkanů, spíše však pro hubení polních hlodavců zrním, které je zinkofosfidem napuštěno. Zinkofosfid je černohnědý až černý prášek nebo pasta rozpustná ve vodě, ostré chuti a zápachu po česneku. Za vlhka, zejména v kyselém prostředí, uvolňuje fosforovodík, který je vlastně účinnou složkou a ztrácí tedy jedovatost. Akutní LD 50 per os je pro potkany 40 mg/kg, pro myši domácí 100 mg/kg (Raška a kol. 1956). Sloučeniny fluoru Používá se několik látek, vesměs toxických pro všechny obratlovce. Jejich výhodou je poměrně rychlý účinek a skutečnost, že je hlodavci v nástraze nepoznají. Sloučeniny fluoru byly sice ojediněle použity jíž dříve, avšak do širší praxe byly zavedeny až ve 40. letech 20. století a) Fluorooctan sodný (CH 2 FCOONa) Jde o krystalickou bílou látku voskového lesku, rozpustnou ve vodě. Roztok je mírně slaný, prakticky bez chuti. Výsledkem otravy je zástava srdce v systole a otrava fluorem může tedy být zaměněna s jinými druhy selhání srdce. Akutní LD 50 per os pro potkany je 3 7 mg/kg, pro krysy 1 4 mg/kg. b) Fluoracetamid (CH 2. F. CONH 2 ) K smrti i při akutní otravě dochází až za několik dní. Přípravek není hlodavci rozeznáván a nevyvolává návyk. Akutní LD 50 per os v mg/kg je pro potkana a myš domácí 35 (Přívora 1980). Sloučeniny kumarinu Jde o deriváty 3,4-hydroxykumarinu. Mechanismus účinku spočívá v blokádě tvorby prothrombinu, což vede ke snížení srážlivosti krve a k poškození stěn kapilár. Postupné podávání malých dávek způsobí mnohem větší účinek. a) Warfarin, Cumaphen 3-(-α-fenyl-β-acetylethyl)-4-hydroxykumarin. 22

22 Tato látka byla jako první z derivátů kumarinu zavedena do deratizace r pod názvem warfarin (odvozeno ze zkratky W.A.R.F., což znamená Wisconsin Alumni Research Foundation, která výzkum organizovala a financovala). Tato látka velice brzy zatlačila ostatní deratizační prostředky do pozadí a od 60. let se užívá, spolu s látkami odvozenými, jako nejčastější rodentocid v celém světě. Čistý warfarin jsou bezbarvé dlouhé krystaly bez zápachu a chuti, nerozpustné ve vodě, avšak rozpustné v některých organických rozpouštědlech. Akutní LD 50 per os pro potkana je mg/kg. Otrava se projevuje únavou, nechutenstvím, apatií a vrávoravým pohybem. Ke krvácení dochází po 1 2 dnech, k smrti zpravidla mezi dnem. Samice, zejména gravidní, hynou nejrychleji, následují mláďata a poměrně nejodolnější jsou dospělí samci. Při použití opakovaných dávek je sumární LD 50 pro potkana asi 6 mg/kg, je tedy podstatně nižší než dávka akutní. Látka nemá žádné odpudivé vlastnosti a zvířata už otrávená nástrahu ochotně přijímají. Podává se ve formě trvalých nástrah. Warfarin je vhodný především k hubení potkanů. Lze jej však užít ve formě poprašků i k hubení krys. Rezistence vedla k vytvoření kombinovaných přípravků warfarinu s příměsmi, které měly jeho účinek zvýšit. Kombinace 0,5% Warfarinu a 0,5% sulfochinoxalinu je vcelku dobře účinná. b) Kumachior 3-(-α-ρ-chlorfenyl-β-acetylethyl)4-hydroxykumarin Vlastnosti jsou obdobné jako u Warfarinu, akutní toxicita je však nižší pro hlodavce a vyšší pro psy, kočky a vepře (cca 5 mg kg). f) Brodifacoum (Talon ) 3-(3-4'-bromo)l-l'difenyl(-4-yl-1,2,3,4-tetrahydro-l-naftalenyl)-4-hydroxy-2Hbenzopyran-2-on. Při chronickém podávání dochází k hynutí potkanů podle podané dávky za 4 12 dní, myší za 6 14 dní. Akutní LD 50 per os je pro potkany 0,22 mg/kg a pro krysy 0,73 mg/kg (Vystoupal 1985). Sloučeniny močoviny α-naftylthiomočovina, ANTU Šedý, ve vodě nerozpustný a v některých organických rozpouštědlech rozpustný prášek. Má intenzívně hořkou chuť, vnímanou však jen chuťovými orgány na kořeni jazyka. Akutní LD 50 per os v mg/kg je pro potkany 6 40, krysy 250 a myši 25. Látka vyvolává poškození kapilár, krvácení, edém plic a serózní výpotky v pleurárních dutinách a v perikardu. Zvířata po požití subletální dávky dlouho (7 10 dní) odmítají jakoukoliv 23

23 potravu. Tato skutečnost bývá interpretována tak, že jednou otrávená zvířata, pokud otravu přežila, si jed pamatují. V každém případě je však nové použití přípravku tohoto typu možné až po několikaměsíční přestávce. Při opakovaném podání vzniká návyk (Vystoupal 1989). Sloučeniny pyrimidinu Crimidin 2-chlor-4-methyl-6-dimethylaminopyrimidin. Hnědavá látka, podobná vosku, o bodu tání 87 C. Ve vodě je prakticky nerozpustná, je však rozpustná v organických rozpouštědlech. Látka se v těle rychle rozkládá a nemá tedy kumulativní účinek. Akutní LD 50 per os je pro potkana 1,3 2,6 mg/kg. Otrava se projevuje za půl až jednu hodinu po podání silným vzrušením. Účinnost jedu se zvyšuje při vyšší teplotě prostředí (Vystoupal 1989). Norbormid (shoxin) 5-(α-hydroxy-α-fenyl-α)2-pyridyl(methyl)-7-(fenyl-2-pyridyl-methylen)-5-norbornen- 2,3-dikarboximid Bílý krystalický prášek špatně rozpustný ve vodě. Je specificky toxický pro potkany, málo jedovatý pro krysy a prakticky nejedovatý pro jiné živočichy. Akutní LD 50 per os pro divoké potkany 12 mg/kg, pro krysy 55 mg/kg (Vystoupal 1989). Plyny Plyny se používají k hubení hlodavců v norách. Výhoda je v tom, že plyny současně zahubí i ektoparazity hlodavců. a) Kysličník siřičitý Získává se spalováním síry za přítomnosti nějakého oxidačního prostředku. Směs je upravena do formy podlouhlých válečků, které se vsunou buď do nory po předchozím zapálení nebo se spalují v trubicích se zúženým koncem, odkud se plyn do nor vypouští. Metoda velice pracná a neekonomická, a proto se užívá jen vcelku výjimečně. b) Kyanovodík Používá se k hubení hlodavců v ohniscích moru. Nejčastěji to dnes bývá technický kyanid vápenatý, který se vsypává do nor a z něhož se vlivem zemní vlhkosti uvolňuje kyanovodík. Lze také užít různá tlaková zařízení, jimiž je kyanovodík do nor aktivně vháněn. V každém případě jde o tak toxickou látku, že její používání se velmi omezuje. 24

24 c) Chlorpikrin Používal se obdobně jako kyanovodík, jeho výhodou je menší toxicita a varovný účinek. Dnes se užívá spíš výjimečně. d) Fosforovodík Je nejmodernějším prostředkem používaným k hubení hlodavců v jejich norách. (Přívora 1980) Rozdělení rodenticidů dle účinnosti Akutní rodenticidy Látky, které působí rychle i při velmi malých dávkách (zinkofosfid, scillirosid, norbormid). Účinek otravy je velmi rychlý, ale není 100% a hlavně může ostatní hlodavce varovat. Po deratizace lze hlodavce lehce najít a odstranit (Stejskal 1998). Subakutní rodenticidy Mají pomalejší účinek. Účinnost vyžaduje opakovaný příjem jedu. Od roku 1974 je na trhu kalciferol (K), který způsobuje kalcifikaci artérií a ledvin. V roce 1984 byl připraven bromethalin, který blokuje energetický tok v buňkách a paralyzuje CNS (Vystoupal 1989). Chronické rodenticidy Tyto látky působí velmi pomalu. Zastavují tvorbu prothrombinu (warfarin), snižují srážlivost krve, zvyšují propustnost krve cévami a sliznicemi a v důsledku toho zvíře vnitřně postupně vykrvácí. Jedinci většinou umírají v úkrytech a proto je nelze najít a zneškodnit (Stejskal 1998) Technika hubení hlodavců Veškeré uváděné metody a způsoby deratizace jsou v souhlase s 5 písm. h) a 14 odst.2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 246/1992 Sb.). Současně nesmí žádné další způsoby a postupy, používané především v mechanické v deratizaci odporovat požadavkům tohoto zákona. Úspěch deratizace spočívá v dodržení metodiky a tedy postupu všech prací. Průzkumné práce probíhají v podrobné prohlídce celého objektu a jeho okolí. 25

25 Zjišťujeme přítomnost hlodavců vizuální metodou. Procházíme budovy 2 hodiny po západu slunce, počítáme přítomné nebo probíhající potkany. Sledujeme východy nor, jejich užívanost, cestičky, čerstvý trus, stopy po hlodání, zápach, zvuky. Součástí přípravných prací je rozložení návnad na různých místech objektu a zacpání východů nor. Kontrolou další den zjišťujeme přítomnost a početnost hlodavců. Vlastní akce je závislá na rozhodnutí o použité návnady a přípravku. Nástrahy klademe ve formě kupiček nebo hromádek o hmotnosti g kolem východů z nor na cestičky, podél stěn, do míst, kam nemají přístup ustájená zvířata. Nejvhodnější umístění je v jedových staničkách. V případě velmi silné populace nebo podle volby přípravku je třeba v dalších dnech zkontrolovat, zda-li je nástraha dobře přijímána. Pokud je nutné tak nástrahu doplnit. V případě možného kontaktu neinformovaných osob s deratizačním přípravkem (např. v bytové zástavbě, ve školách, zdravotnických objektech) musí být objekt označen na dohodnutých místech výstražnými letáky, upozorňujícími na tuto činnost. Letáky musí informovat o datu prováděné deratizace, komerčním názvu použitého přípravku (případně o účinné látce), o názvu provádějící firmy a telefonickém kontaktu. Musí být zdůrazněno nebezpečí pro děti, domácí a hospodářská zvířata a necílové druhy volně žijících zvířat. Ve speciálních situacích (např. prodejny a jiné veřejné prostory) je označení deratizovaných objektů a konkrétních míst s položenou nástrahou předmětem dohody odběratele a dodavatele. Takové i jiné nestandardní postupy je třeba vždy uvést v pracovním protokolu. V každém případě je však třeba zabezpečit nástrahové přípravky proti nepovolaným osobám. Závěrem akce se provádí sběr uhynulých hlodavců a nespotřebovaných nástrah. Po několika dnech provést kontrolní sledování na přítomnost hlodavců. Spočívá v odhadu početnosti, kdy postup je stejný jako u počátečního průzkumu. Pro výpočet účinnosti lze použít vzorec: účinnost = (počet potkanů před zásahem / počet potkanů po zásahu) 100 % Za úspěšnou deratizaci se považuje 90% účinnost. Podle výsledku je pak třeba rozhodnout o případném opakování zásahu. Při všech hubících akcích je třeba dodržovat hygienu a zásady bezpečnosti práce. Používat předepsané ochranné pomůcky, dodržovat osobní hygienu, dodržovat asanační opatření, zabránit zneužití rodenticidů a jejich kontaminaci s krmením a půdou. 26

26 3.4.9 Omezovaní hlodavců Jedna z prvních zásad omezování hlodavců je prevence. Spočívá v dodržování čistoty, úklidu zbytků, což jsem už ve své práci uváděla v kapitole Ochrana před deratizačním zásahem. Druhá možnost tlumení početnosti hlodavců je svou vlastní činností. V maloobchodní síti se člověk setkává s velkou nabídkou přípravků. Tento způsob je však vhodný pouze pro menší objekty. Třetí způsob deratizace provádějí profesionální firmy. Pracovníci jsou proškoleni a seznámeni s různými technologickými postupy a jsou schopni určit nejvhodnější způsob zásahu. V další části své práce jsem se zaměřila na přesný pracovní postup deratizační firmy MariDaD+D. 4 METODIKA 4.1 Jednoletý výzkum na území města Bystřice pod Hostýnem Město Bystřice pod Hostýnem leží na úpatí Hostýnských vrchů v nadmořské výšce 308 metrů. V současnosti žije ve městě obyvatel. Výrazné problémy s hlodavci bývají převážně v lokálních zástavbách sídlištního typu. Ve městě žije 2/3 obyvatel v rodinných domech a 1/3 tvoří bytové domy. Provádí se pravidelný monitoring, tudíž se zamoření III. stupně nevyskytuje. Zastupitelstvo města v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. schválilo vyhlášku č. 26/2006 o povinném hubení škodlivých myšovitých hlodavců na území Města Bystřice pod Hostýnem. Město provedlo deratizaci objektů, které jsou v jeho vlastnictví a nařídilo všem právnickým osobám a podnikatelům, aby v daném termínu ve svých objektech zajistili odbornou deratizaci oprávněnými osobami. Deratizace v roce 2006 byla provedena dvakrát a to až a až Ve výše uvedeném termínech proběhla souběžně deratizace veřejné kanalizační sítě. Deratizaci městských objektů a zařízení provedla odborná firma Karel Netopil - MARIDAD+D. V Podhostýnském mikroregionu se nejvíce vyskytuje myš domácí, která ovšem není až tak problémová jako potkan. Jak už bylo řečeno dříve, jeho nebezpečí pro 27

27 člověka nespočívá jen v přenosu nákaz, ale i narušování stability lehkých staveb a přehryzání kabelů infrastruktury může způsobit nemalé problémy Místa deratizace Deratizace vnějších objektů Jedná se o zásah v travnatých plochách, kolem domů, cest, chodníků, záhonů, ploch kolem kontejnerů, ostatních nádoby na sběr, sportovních a společenských areálů. Tuto práci zajišťuje jedna pracovní skupina, která je zodpovědná za veškeré vnější objekty ve městě. Vše je ošetřeno třikrát a nutno provádět s největší možnou opatrností, za součinnosti s majitelem či správcem pozemku a po dohodě s příslušným orgánem ochrany životního prostředí. Tento způsob významně redukuje populaci, která zde často přežívá. Odtud pak dochází k intenzivní migraci do objektů. Přestože deratizace těchto ploch řeší ochranu zdraví osob, doporučuje se pro zvýšení bezpečnosti používat schválené přípravky pro ochranu rostlin. Deratizace vnitřních objektů ve správě města Tuto práci provádí druhá pracovní skupina, která je vybavena speciálními boxy, a to označenými a uzavíratelnými staničkami, které jsou pevně fixované k podkladu. Kombinace provedení staničky a použitého přípravku musí minimalizovat možnost jeho roznášení do okolí, což by ohrožovalo necílové volně žijící druhy a životní podmínky ( 56 zák. č. 258/2000 Sb.). Objekty jsou označeny barevnou výstražnou samolepkou s datem aplikace. Barevné označení je velmi důležité pro rychlou kontrolu v následném roce. Deratizace rodinných domů Firma zajišťuje deratizaci formou nákupního místa v centru. Umožní tak osobám nákup schváleného malospotřebitelského balení se všemi údaji uvedené na etiketě. Spotřebitel pak sám na vlastní riziko postupuje. Je to jediná povolená varianta, kdy si jednotlivec sám bez deratizační firmy může provést likvidaci. Deratizace organizací (samoplátců) ve městě Tuto činnost provádí zástupce deratizační firmy, který osobně navštíví organizace s kopií vyhlášky města a seznámí je se záměrem celé akce včetně nabídky. 28

28 Deratizace kanalizace O kanalizaci ve městě Bystřice pod Hostýnem se stará firma Vodovody a kanalizace Kroměříž a.s. (VAK a.s.), stejně tak i o deratizaci. VAK a.s. si deratizační firmu sám objednává. V případě nedostatků, či poškození firma musí vše nahlásit Městskému úřadu a po domluvě provést protiopatření. Kladení přípravků proti potkanům v kanalizační síti lze provádět bez použití staniček, které by se mohly stát zdrojem neprůchodnosti potrubí. Přípravky lze zavěšovat pomocí pozinkovaných vázacích drátů nebo umělohmotných provázků za dráty či drátěná oka, kterými bývají voskové bloky k tomu určené zpravidla vybaveny. Vhodné přípravky se mohou též aplikovat na trvale suché podesty pomocí speciálně upravených (umělohmotných) trubek tak, aby nedocházelo k jejich rozptylu do vody. Často používané granule v plastových sáčkách jsou méně vhodné, protože nelze vyloučit nebezpečí, že se po rozkousnutí sáčku neocitne jejich část v protékající vodě Pracovní postup profesionální deratizační firmy Pracovník, který deratizaci prováděl, provedl v doprovodu odpovědného zástupce objednavatele průzkum celého objektu. Plochu určenou k deratizaci doplnil o další důležitá místa, která byla v nejbližším okolí, protože byla významná z hlediska nenápadného přežívání části populace hlodavců a jejich následné migrace do asanovaného objektu. Před zahájením deratizace zjistil druh hlodavce, stav napadení, určil způsob deratizace a vhodný deratizační přípravek. 5 VÝSLEDKY A DISKUSE Pro výzkum byly vymezeny tři části města, kde výskyt hlodavců v prvních dvou místech je markantní. Třetí oblast je spíše zajímavostí a srovnáním. Přesné určení místa je zakresleno v mapě, která je přílohou č. 4 Ve všech sledovaných místech se přemnožoval potkan. Byla použita opakovaná (pulzní) aplikace, která je charakteristická pokládáním menších množství a při častějších kontrolách (v intervalu 5 10 dnů) jsou v místech odběru doplňována. Její význam spočívá především v šetření používaných přípravků a ochraně životního prostředí. Neuklizené přípravky mohou v odpadu nebo vodní cestou působit toxicky i 29