Národní program uchování a využívání genetických zdrojů zvířat

Transkript

1 METODIKA CHOVU GENETICKÝCH ZDROJŮ KRÁLÍKŮ První zmínky o chovu králíků na území Čech pocházejí ze 13. století, chovatelství jako takové se však začíná rozvíjet na počátku 19. století. V polovině 19. století se odděluje chov různých plemen a v posledním desetiletí 19. stol. dochází k vyšlechtění prvních českých plemen: moravský modrý a český strakáč. K velkému rozvoji chovu pak došlo mezi světovými válkami, kdy byla vyšlechtěna další plemena: český albín, plzeňský strakáč (zanikl v 80.letech), český červený. V roce 1945 byla vytvořena další plemena: český luštič a český černopesíkatý. Nejmladší české plemeno: moravský bílý hnědooký bylo vyšlechtěno v polovině 80. let. Do programu ochrany živočišných genetických zdrojů bylo v roce 1996 navrženo 7 plemen králíků: český strakáč, moravský modrý, český albín, český luštič, moravský bílý hnědooký, český černopesíkatý a český červený. Podporou chovu se podařilo rozšířit počty chovů a zvířat zejména u velmi ohrožených plemen českého albína a českého luštiče. Naopak se výrazně zhoršila situace v chovu českého červeného. U genetických zdrojů králíků se rozvíjí úsilí o celoevropsky koordinovanou spolupráci. Evropská společnost chovatelů králíků se sídlem ve Francii a FAO vytvořily databanku historických, morfologických a zootechnických údajů. Obsahuje již informace o více než 150 plemenech z 11 zemí, včetně České republiky. Chov in situ Chov in situ rozptýleně lokalizovaný po území ČR (eliminace rizika hromadných nákaz) je pro nejbližší období jediným možným způsobem konzervace plemen králíků. Za realizaci programu chovu je odpovědný Český svaz chovatelů. Evidence zvířat Králíci zařazení do genetických zdrojů jsou označeni a podle registračního řádu ČSCH, tj. v levém uchu značka země původu = C, měsíc a rok narození, v pravém uchu podle stupně chovu : okresní nebo klubová registrace tj. písmeno S a pořadové číslo, v kontrolovaných chovech písmeno K (kmenový) nebo P(plemenný) a evidenční číslo zvířete. Králíci jsou evidováni v plemenné knize vedené ÚV ČSCH, jedinci zařazení do genové rezervy jsou evidováni v databázi, která obsahuje původ do 3. generace předků. Plemenitba a šlechtění Při šlechtění se využívá čistokrevná plemenitba, jejímž základem je plemenitba liniová. U všech zařazených jedinců se sleduje počet vrhů, počet narozených a odstavených mláďat, živá hmotnost ve 3 týdnech a ve 3 měsících. V kontrolovaných chovech se posuzují výsledky chovu počet vrhů, počet narozených, odchovaných a registrovaných mláďat, průměr na samce a samici, výsledky hmotnosti a výsledky na výstavách. Mladá zvířata jsou hodnocena na výstavách pořádaných chovatelským klubem, dospělá zvířata na velkých výstavách. Králíci zařazení do kontrolovaných chovů jsou povinně hodnoceni na vrcholných výstavách, kde musí získat minimálně 93 resp. 92 bodů (samci resp. samice). 1

2 ČESKÝ STRAKÁČ AA BB CC DD gg Kk Český strakáč je naše nejstarší plemeno králíků, svojí typizací odlišné od jiných strakatých plemen králíků. Je jediným naším plemenem s kresbou a celkem se vyskytuje v 9 barevných variantách. Základní variantou je černobílý strakáč, který se chová přibližně u 90 % chovatelů tohoto plemene. Základní barva je sněhobílá, kresba je na hlavě (tzv. motýlek, oční obruby, lícní skvrny a uši až po kořen), úhoří pruh a skvrny rozložené na bocích zadní části těla. Původní kresba je černá. V současné době se plemeno vyskytuje ještě v barvě tmavomodré, hnědé, žluté, divoké popřípadě černožluté. Řadí se do středních plemen králíků, hmotnost v dospělosti se pohybuje v rozmezí 3,3-3,8 kg. Plodnost je průměrná, růst podprůměrný. Je evidováno v Evropských genových zdrojích králíků (RESGEN 060). Z hlediska kvality jsou chovy rozděleny na chovy kmenové, plemenné a další chovy v rámci Klubu chovatelů českého strakáče. Pro šlechtění je nutné zvýšení počtu kontrolovaných chovů a vysoce kvalitních plemenných zvířat s upevněnými genetickými vlastnostmi, splňujícími kriteria standardní kvality kresby a s vyrovnanou úrovní užitkových vlastností. Cílem šlechtění je zejména zlepšení tvarových vlastností. Optimální počet zařazených zvířat je 400 ks (k stav 360 zvířat v 35 chovech). MORAVSKÝ MODRÝ AA BB CC dd gg hh Moravský modrý patří do velkých plemen králíků s požadovanou hmotností 5,5 kg a více. Barva je ocelově modrá se světlým odstínem. Uši jsou vzpřímené a lopatovitě rozšířené. Tvar těla je válcovitý. Má dobrý zdravotní fond, dobrou plodnost i přírůstky živé hmotnosti. Je evidován v Evropských genových zdrojích králíků (RESGEN 060). Z hlediska kvality jsou chovy rozděleny na chovy kmenové, plemenné a chovy členů Klubu chovatelů moravského modrého. Cílem je udržení typu, sjednocení barevného tónu krycí barvy ( světle ocelová modř ) a zlepšení kvality srsti, rozšíření chovů pro zajištění dostatečné základny pro šlechtění a selekci. K je stav 240 zvířat v 26 chovech. ČESKÝ LUŠTIČ AA bb cc dd gg Českého luštiče vyšlechtil chobatel Pém po roce Plemeno téměř vymizelo a muselo být již jednou regenerováno. V roce 2005 je stav genového zdroje 80 jedinců v 10 chovech. V rámci plemene jsou plemenné chovy, další chovy jsou evidovány v Klubu chovatelů českého luštiče. 2

3 Genotyp toho plemene zakládá schopnost neovlivnění barevnosti jiných plemen při křížení, této vlastnosti se využívá i pro analýzu homozygotnosti. Žádné jiné plemeno králíků tyto vlastnosti nemá. Patří mezi střední plemena králíků s hmotností 3,5-4,25 kg. Barva je špinavě žlutá s jemným šedomodrým nádechem. Tělo je mírně zavalité. Vývin je pozdní, plodnost průměrná. Vzhledem ke genotypu lze toto plemeno použít k analýze homozygotnosti jiných zvířat. Cílem je zlepšení typu při udržení barvy a podsady. Je nezbytné zvýšení počtu zvířat i chovů ČESKÝ ALBÍN aa Byl vyšlechtěn prof. Žofkou v roce Je třetím naším nejstarším plemenem králíků. V roce 2005 je evidováno 190 jedinců ve 20 chovech. Je evidován pouze jeden plemenný chov, ostatní chovy jsou součástí Klubu chovatelů českého albína. Náleží ke středním plemenům králíků. Živá hmotnost se pohybuje v rozmezí 4,0-5,0 kg. Jde o čistě bílého králíka s červeným okem. Má dobré užitkové vlastnosti, vysokou plodnost, dobře zhodnocuje krmivo. Je plemenem vhodným pro masnou užitkovost, protože dosahuje vysoké jatečné výtěžnosti. Cílem šlechtění je zlepšení kvalitu srsti, která by měla být kratší, pružnější s požadovaným leskem. Také uši by měly být kratší. Cílovým počtem by mělo být 300 zvířat v 30 chovech. MORAVSKÝ BÍLÝ HNĚDOOKÝ a cni a cni bb CC DD gg Řadí se mezi naše nejmladší plemena, neboť byl vyšlechtěn přibližně na počátku 80.let 20. století. Vyznačuje se specifickým genotypem, jehož zvláštností je potlačení pigmentu v srsti. V roce 2005 je evidováno 115 zvířat ve 12 chovech, chovy jsou evidovány v rámci Klubu chovatelů moravského bílého hnědookého a českého černopesíkatého. Náleží ke středním plemenům králíků. Hmotnost dospělých zvířat se pohybuje v rozmezí 3,3-4,0 kg. Barva srsti je čistě bílá, v srsti jsou extrémně potlačené černé konečky pesíků. Problémem v chovu je vyšší živá hmotnost, která se pohybuje většinou kolem 3,4-3,5 kg, což je více než připouští vzorník, který uvádí hmotnost do 3,3 kg. Cílem šlechtění je snížení živé hmotnosti (současně 3,5 4 kg) na požadovaných 3,3 kg při uchování tvaru a srsti. Nutné je zvýšení počtu na minimálně 100 jedinců. 3

4 ČESKÝ ČERNOPESÍKATÝ a cni a cni bb CC DD GG Byl vyšlechtěn po roce 1945 chovatelem Provazníkem. Chovy jsou evidované prostřednictvím Klubu chovatelů moravského bílého hnědookého a českého černopesíkatého, vyšší stupně chovů nejsou zaregistrovány. V roce 2005 je chováno 33 jedinců v osmi chovech. Zbarvení krycího chlupu je čistě bílé se stejnoměrným šedopopelavým nádechem. Patří do malých plemen králíků s požadovanou hmotností 2,5-3,2 kg. Cílem šlechtění je udržet typ a barvu. Ochrana souvisí s náročným šlechtěním zbarvení, chybí chovy vyššího stupně (kmenový, plemenný). Kritický stav nutnost zvýšení minimálně na 100 ks. ČESKÝ ČERVENÝ AA bb CC DD GG y 3 y 3 Českého červeného králíka vyšlechtil chovatel Svoboda kolem roku Plemeno bylo původně zařazeno do genetických zdrojů bez dotace. Králíci jsou chováni v nižších stupních chovů s okresní registrací (v roce 2005 je chováno 150 jedinců v 19 chovech), a proto je nutné zvýšení stupně ochrany. Vyznačuje se zvláštní barvou srsti, která se u jiného červeně zbarveného plemene nevyskytuje. Barva krycího chlupu je svítivě žlutočervená, barva očí hnědá s tmavší panenkou. Hmotnost dospělých králíků se pohybuje v rozmezí 2,5-3,2 kg a řadí se tak k malým plemenům králíků. Tělo má mírně zavalité. je zaměřen na zlepšení tvaru hlavy a těla a barvy srsti. Autor metodiky: Prof.Ing. Eva Tůmová, CSc. Oponent: prof. Ing. Miloš Skřivan, DrSc. Metodika byla oponentně projednána Radou GZ dne Metodika schválena dne Garant NP za MZe. Za VÚŽV dne 4

5 METODIKA CHOVU GENETICKÝCH ZDROJŮ NUTRIÍ Chov nutrií má v Čechách a na Moravě osmdesátiletou tradici. České a slovenské nutrie se spolu s polskými dostaly na evropskou kvalitativní špičku a v osmdesátých letech 20. století dosáhla produkce kožek přes 0,5 milionů kusů ročně. To odpovídá asi chovaných zvířat obojího pohlaví. Přestože dalším významným produktem chovu nutrií je i maso, je dnes chov nutrií v ČR nerentabilní. Současné stavy nejsou přesně známy, představují odhadem méně než 5% stavů před 20 roky. Struktura populace a stupeň ohrožení Standardní nutrie uznané jako genetické zdroje chovalo v roce 2005 pouze 11 chovatelů, stříbrné nutrie 6 chovatelů, z nichž všichni jsou již evidování u standardních nutrií, a stejně tak opakovaně 2 chovatelé přeštické vícebarevné nutrie chovají 4 chovatelé, z nichž 1 je evidován u standardních. Tedy celkem pouze 14 chovatelů a 150 standardních nutrií, 70 stříbrných nutrií a pouze 64 nutrií přeštických. U přeštických nutrií není možno očekávat takový nárůst stavů, který by umožňoval jejich cílený program chovu. Proto plemeno v budoucnosti pravděpodobně zanikne. STANDARDNÍ NUTRIE Dlouholetým výběrem byly v Čechách vyšlechtěny standardní nutrie, které vynikaly velikostí, strukturou a barvou srsti a velmi dobrou reprodukční schopností. STŘÍBRNÁ NUTRIE Byla vyšlechtěna v 70.letech chovateli v okolí Brna. Pesíky na hřbetě jsou tmavě šedé až šedofialové s více nebo méně významným prostříbřením bílými nepigmentovanými prstenci. Délka stříbrných prstenců na hřbetě 5-7 mm, na bocích mm. Některé chlupy mají pigmentovanou vrcholovou část. Na spodině boků a na břiše je krycí srst světlejší, platinově bílá. Podsada je na břiše šedá, na bocích šedomodrá, směrem ke hřbetu tmavší. Kůže je pigmentovaná, oko hnědé. Vyniká atraktivní barvou srsti, mimo to má dobrou výkrmnost a masnou užitkovost. PŘEŠTICKÁ NUTRIE Vyšlechtili ji chovatelé na Přešticku, (Hřeben a Bouda) počátkem 80.let. Základní barva je bílá. Pigmentovaná srst se nachází v okolí očí a uší, na hřbetě a zádi. Záď je intenzivněji pigmentovaná. Nos i hrudní končetiny jsou depigmentované. Prsty pánevních končetin jsou částečně pigmentované. Pigmentovaný ocas má tmavou špičku. Oční duhovka je hnědá. Způsoby uchování Uplatňuje se metoda in situ, protože zatím není propracována dostatečně spolehlivá metoda uchování in vitro (kryokonzervace). U přeštické nutrie je reálné nebezpečí vyhynutí, u standardní a stříbrné nutrie je populace kriticky ohrožená a je prvořadým úkolem zvýšit stavy na minimálně 100 kusů. 5

6 Evidence zvířat Nutrie zařazené do genetických zdrojů jsou od roku 2001 označované čipy a evidované podle registračního řádu ČSCH. Plemenné listy jednotlivých zvířat obsahují název plemene, identifikační kód chovatele, číslo zvířete, datum narození, četnost vrhu, původ zvířete, živou hmotnost v 7 týdnech a v 6 měsících, výsledky bonitace. Jedinci zařazení do genové rezervy jsou evidováni v databázi ÚV ČSCH a Národního referenčního střediska pro genetické zdroje. Plemenitba a šlechtění : dosažení živé hmotnosti 3,5 4 kg u samců a 4 4,5 kg u samic v 6 měsících věku, dosažení 95 bodů při bonitaci exteriéru (konstituce, kondice a srsti) a počtu pěti odstavených mláďat na vrh. Při šlechtění se využívá čistokrevná plemenitba. Pro zamezení příbuzenské plemenitby se praktikuje rotace samců mezi skupinami a chovy, samci zůstávají v chovu 3 4 roky. Doporučené je turnusové zapouštění podle Alexy. Metody selekce V chovech se uplatňuje dvoustupňová selekce. První stupeň probíhá od narození do 6 měsíců věku, hlavní hodnocení probíhá v 6 měsících věku. Při bonitaci podle směrnic ČSCH se hodnotí růst a vývin, živá hmotnost, kondice a konstituce. Selekce je hromadná vyřazují se zvířata, která neodpovídají standardu ČSCH i rodinová. Druhý stupeň selekce zahrnuje selekci na plodnost, mléčnost a životaschopnost a je to zejména selekce rodinová, podle heritability (h2) jednotlivých znaků. Kombinovanou selekci zatím nelze uplatnit pro malý počet jedinců. Znak heritabilita metoda selekce živá hmotnost vysoká 0,7-0,8 (vliv matky) hromadná střední 0,4 (vliv otce) hromadná délka podsady střední 0,3-0,4 hromadná délka pesíků střední 0,5-0,6 hromadná hustota pesíků nízká 0,2-0,3 rodinová (nadprůměrní jedinci uvnitř rodin) hustota podsady nízká do 0,2 rodinová plodnost nízká 0,1-0,25 rodinová životnost mláďat nízká do 0,2 podle potomstva Korelační koeficienty mezi živou hmotností a délkou kožky v době kožkování jsou u samců r=0,85 a u samic r=0,67, mezi mléčností a četností vrhu r=0,67. Mezi živou hmotností a reprodukční způsobilostí mezi velikostí jedince a kvalitou srstí jsou negativní vztahy a u těchto negativně korelujících vztahů je třeba volit tandemovou selekci (neselektuje se současně na oba znaky, ale postupně). Odpovědnost za realizaci programu má Český svaz chovatelů (ústřední výbor). 6

7 Autor metodiky: Prof.Ing. Eva Tůmová, CSc. Oponent: prof. Ing. Miloš Skřivan, DrSc. Metodika byla oponentně projednána Radou GZ dne Metodika schválena dne Garant NP za MZe. Za VÚŽV dne 7