Podnikatelský záměr pro založení soukromého dětského centra

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Podnikatelský záměr pro založení soukromého dětského centra Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Sylvie Riederová Ivana Kolářová Brno 2010

2 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce Ing. Sylvii Riederové za cenné rady a připomínky. Dále bych ráda poděkovala paní Elišce Pokorné z dětského centra Duhový ráj, která mi poskytla praktické informace o fungování dětského centra. Velké poděkování za podporu patří také mým blízkým.

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Podnikatelský záměr pro založení soukromého dětského centra vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 25. května 2010

4 Abstract KOLÁŘOVÁ, I. The Business Plan for Establishing a private Children's Center. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, The aim of the thesis is to create a business plan that will serve as a basis for obtaining a bank loan. The work has two parts. The theoretical part provides all information concerning the business plan and its creation. The practical part of the thesis contains a detailed elaboration of individual parts of the business plan. Keywords business plan, bank loan, children s center Abstrakt KOLÁŘOVÁ, I. Podnikatelský záměr pro založení soukromého dětského centra. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Cílem této bakalářské práce je vytvořit podnikatelský záměr, který bude sloužit jako podklad pro získání bankovního úvěru. Bakalářská práce má dvě části. V teoretické části jsou uvedeny veškeré informace týkající se podnikatelského záměru a jeho vytvoření. Praktická část bakalářské práce obsahuje detailně rozpracovány jednotlivé části podnikatelského záměru. Klíčová slova podnikatelský záměr, bankovní úvěr, dětské centrum

5 Obsah Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod Cíl práce Literární rešerše Charakteristika pojmů podnikání a podnikatel Podnikání Podnikatel Právní formy podnikání Podnikání fyzických osob Podnikání právnických osob Podnikatelský záměr Úlohy podnikatelského plánu Požadavky na podnikatelský záměr Struktura podnikatelského plánu Zdroje financování podnikatelského plánu Vnitřní zdroje financování Vnější zdroje financování Metodika 29 4 Vlastní práce Titulní strana Exekutivní souhrn Analýza trhu Popis trhu Segmentace trhu Potenciální zákazníci Analýza konkurence Analýza mikroprostředí a makroprostředí SWOT analýza

6 Obsah 4.4 Popis podniku Cíle a strategie podniku Služby Lokalita a velikost podniku Personál Vybavení centra Obchodní plán Služby Dodavatelé Legislativa Marketingový plán Produkt Cena Distribuce Propagace Organizační plán Forma vlastnictví Organizační struktura podniku Odměňování pracovníků Hodnocení rizik Finanční plán Startovací rozpočet Zhodnocení efektivnosti investic Shrnutí získaných poznatků a diskuze 64 6 Závěr 66 7 Seznam použité literatury a zdrojů 67 8 Seznamy 70 A Požadavky na podnikatelský záměr 72 B Schéma prostor dětského centra 74 C Propagační leták 75 6

7 Úvod a cíl práce 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Samotné založení podniku není nijak složitým procesem, je však potřeba mít dobrý nápad, nějaký kapitál a velkou dávku odhodlání. Mnohem náročnějším a zdlouhavým úkolem je se na trhu prosadit a stát se konkurence schopným podnikem, který vykazuje zisk. Zahájení podnikání vyžaduje řadu znalostí a informací nejen z příslušného oboru podnikání, ale je nutné mít přehled v právních předpisech, které se týkají ekonomiky státu, práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů aj. Důležitým předpokladem pro úspěšné zahájení podnikatelské činnosti a uchycení se podniku na trhu je kvalitní zpracování podnikatelského záměru. Zpracování podnikatelského záměru umožní podnikateli ujasnit si celou řadu otázek, které se dotýkají trhu, na který chce vstoupit, potenciálních zákazníků a konkurence. Po analýze těchto faktorů zjistí, zda je vůbec vhodné s novým podnikem na trh vstupovat. V podnikatelském záměru dojde k ucelení myšlenek, jak má podnik vůbec vypadat a fungovat. V neposlední řadě také slouží ke zjištění, zda může být takovýto podnik zdrojem příjmů. Ve většině případů nemají v počátku podnikání podnikatelé dostatečný vlastní kapitál, což lze řešit prostřednictvím bankovních úvěrů. Předložení podnikatelského záměru je jedním z hlavních dokumentů, které banky vyžadují při žádosti o úvěr, protože na základě podnikatelského záměru jsou schopni posoudit solventnost klienta. V této bakalářské práci bude zpracován podnikatelský záměr pro založení soukromého dětského centra. Vzhledem k tomu, že se v České republice rodí stále více dětí a kapacity státních mateřských škol nejsou dostačující, je právě tato oblast vhodná ke vniku soukromých subjektů. 1.2 Cíl práce Hlavním cílem této bakalářské práce je návrh podnikatelského záměru, na základě kterého bude možné zahájení činnosti soukromého dětského centra Slůně, s.r.o. Vzhledem k tomu, že se jedná o založení nového podniku, bude tento dokument sloužit zakladatelům k tomu, aby zhodnotili, zda se vůbec vyplatí s podnikatelskou činností začít. Aby mohlo být dosaženo hlavního cíle, je nejprve nutné splnit dílčí cíle. Těmito dílčími cíli se rozumí provedení analýzy trhu a s tím související analýzy konkurence, přesné definování činností dětského centra, navržení marketingového plánu a zpracování finančního plánu včetně předběžného výsledku hospodaření a zhodnocení efektivnosti investic. Tento podnikatelský záměr slouží jako dokument, prostřednictvím kterého bude podána žádost o bankovní úvěr 5 PLUS u České spořitelny. 7

8 Literární rešerše 2 Literární rešerše 2.1 Charakteristika pojmů podnikání a podnikatel Podnikání Podle 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 sb. se podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 sb. k ) Pojem podnikání je chápán různě v jednotlivých oblastech vědních oborů. Z ekonomického hlediska je podnikání charakterizováno jako zapojení ekonomických zdrojů a jiných aktivit tak, aby se zvýšila jejich původní hodnota. Jedná se o dynamický proces vytváření přidané hodnoty. Psychologické pojetí říká, že podnikání je činnost motivovaná potřebou něco získat, něčeho dosáhnout, něco si vyzkoušet a něco si splnit. Podnikání je v tomto ohledu prostředkem k dosažení seberealizace, zbavení se závislosti a postavení se na vlastní nohy. Sociologie označuje podnikání jako vytváření blahobytu pro všechny zainteresované, hledání cesty k dokonalejšímu využití zdrojů a vytváření nových pracovních míst a příležitostí. (Veber a Srpová, 2005) Obecné rysy podnikání: cílevědomá činnost, iniciativní a kreativní přístupy, organizování a řízení transformačních procesů, praktický přínos, užitek a přidaná hodnota, převzetí a zakalkulování rizika neúspěchu, opakování, cyklický proces. (Veber a Srpová, 2005, str. 15) Nejčastější důvody, proč lidé začínají podnikat: jsou svým vlastním pánem, jediná osoba, které se zodpovídají, jsou oni sami, mohou si vybrat, v jakém oboru budou podnikat a tím pádem se jejich koníček může stát i zdrojem jejich příjmů, stávají se pány svého času, sami si stanovují termíny a kontrolují jejich plnění, podnikání se v poslední době stává velice lukrativní činností, rozdělení zisku je zcela v jejich režii, náplň práce podnikatele je velmi rozmanitá, podnikání může představovat doplňkovou aktivitu při zaměstnání. 8

9 Literární rešerše Podnikání nepředstavuje nevratný proces, ale je spojeno s vynaložením určitých nákladů, které mohou být nenávratně ztraceny. (Koráb a Mihalisko, 2005) Úspěch podnikání je vázán na schopnosti podnikatele. (Veber a Srpová, 2005) Podnikatel Podnikatel je člověk, který svým jednáním vytváří cosi nového, čemuž náleží hodnota prostřednictvím vynakládání potřebného času a úsilí, přebírání doprovodných finančních, psychických a společenských rizik a získání výsledné odměny v podobě peněžního a osobního uspokojení. Správný podnikatel by se měl umět chopit iniciativy a měl by umět organizovat a reorganizovat sociálněekonomické mechanismy za účelem přeměny zdrojů a situací v praktický výsledek. (Koráb a Mihalisko, 2005) Jako podnikatele můžeme označit také osobu, která realizuje podnikatelské aktivity s rizikem rozšíření nebo ztráty vlastního kapitálu. Podnikatel dále musí umět rozpoznat příležitosti, a mobilizovat a využít zdroje a prostředky k dosažení stanovených cílů. Hlavním jeho cílem je dosáhnout finančního a osobního uspokojení (Veber a Srpová, 2005) Podle 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 sb. je podnikatelem: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 sb. k ) Pro každého, kdo se rozhodne podnikat, znamená status podnikatele řadu pozitivních i negativních důsledků, které by měl každý, kdo se zabývá myšlenkou podnikat, zvážit. (Koráb a Mihalisko, 2005) 2.2 Právní formy podnikání Podnikání je nerozlučně spojeno s právem, kterým je regulován téměř každý aspekt podnikání. Právní úprava podnikání vychází ze specifik vývoje podnikání v každém státě, což znamená, že je pro každý stát odlišná.(malach a kol., 2005) Právní úprava podmínek pro podnikání v České republice vychází z Listiny základních práv a svobod, kde je zakotveno právo každého občana podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Konkrétné legislativní úprava je dána obchodním zákoníkem, živnostenským zákoníkem aj. Jako jednou z prvních podnikatelských aktivit je rozhodnutí se pro vhodný typ právní normy. (Veber a Srpová, 2005) Volba právní normy má velký význam pro každou firmu, protože se jedná o rozhodnutí, které s sebou nese dlouhodobé ekonomické, právní a daňové dů- 9

10 Literární rešerše sledky. Podnik ale nemusí trvale zachovat jednu právní formu, protože podmínky pro podnik se mohou s postupem času měnit. Volba právní formy podniku má vliv zejména na oblasti týkající se osobního ručení podnikatelů, zdanění, možnosti získání vlastního kapitálu, nákladů na založení společnosti a image firmy. (Wupperfeld, 2003) Kritéria při volbě právní normy Kritérií, podle nichž lze zvolit vhodnou právní formu podnikání je celá řada. Některá jsou všeobecná, jiná jsou výrazně specifická podle druhu činnosti, které se chceme věnovat. Je třeba zvážit skutečnosti, jako jsou: výše kapitálu, který chceme vložit jako základní kapitál, zda chceme podnikat sami či uvažujeme o dalších společnících, obtížnost založení, míra právní regulace činnosti, zastupování podnikatelského subjektu navenek, ručení za závazky vzniklé podnikatelskou činností, flexibilitu právní normy aj. (Veber a Srpová, 2005) Obchodní zákoník připouští dvě právní formy podnikání, a to podnikání fyzických osob a podnikání právnických osob Podnikání fyzických osob Jako podnikání fyzických osob můžeme označit činnost osob, které: podnikají na základě živnostenského oprávnění, tj. vlastní živnostenský list, jsou zapsané v obchodním rejstříku, podnikají na základě jiného oprávnění podle zvláštního předpisu, jsou soukromě hospodařící zemědělci zapsaní v evidenci. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 sb., podle stavu k ) Podnikání fyzické osoby mívá obvykle formu živnosti a podnik je vlastněn jednou osobou. Název firmy je tvořen jménem a příjmením podnikatele a může obsahovat i dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. (Wupperfeld, 2003) Aby bylo umožněno začít podnikat jako fyzická osoba, musí být splněny podmínky, které vyplývají ze zákona č. 455/1991 sb. o živnostenském podnikání. Jednotlivec musí být starší 18 let, způsobilý k právním úkonům, bezúhonný a odborně způsobilý vykonávat živnost. (Synek, 2006) Zvolit formu podnikání jako fyzická osoba je vhodné zejména pro začínající podnikatele. Zahájení podnikání je u této formy velice jednoduché a mohou ji 10

11 Literární rešerše využívat i ti, pro něž není podnikatelská činnost hlavním zdrojem příjmů. Za výhody tohoto způsobu podnikání lze považovat samostatnost a volnost podnikatele při rozhodování a také to, že není nutný počáteční kapitál. Zápornou stránkou je např. vysoké riziko, které vyplývá z neomezeného ručení majetkem podnikatele a omezený přístup k bankovním úvěrům. (Veber a Srpová, 2005) Podnikání právnických osob Za právnickou osobu založenou za účelem podnikání jsou považovány družstva a obchodní společnosti, které se dělí na osobní a kapitálové. Osobní společnosti U osobní společnosti se předpokládá osobní účast zakladatele na řízení společnosti a dochází k neomezenému ručení společníků za závazky společnosti. Charakter osobní společnosti mají: 1. Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) 2. Komanditní společnost (k. s.) ad 1) Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) Podle 76 odst. 1 zákona 513/1991 sb. je veřejnou obchodní společností společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., k ) Společníkem může být fyzická i právnická osoba. Zisk se dělí mezi společníky rovným dílem. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších forem podnikání. Při založení veřejné obchodní společnosti není nutné vkládat základní kapitál a společníci snadno získají přístup k cizímu kapitálu. Neomezené ručení společníků přináší vysoké riziko, které s sebou nese i riziko vznikání konfliktů při řízení společnosti. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., k ) ad 2) Komanditní společnost (k. s.) Jedná se o osobní společnost smíšeného typu, která má jednoho nebo více společníků. Společníky můžeme označit jako komandisty nebo jako komplementáře. Komandisté ručí za závazky do výše svého nesplaceného kapitálu a komplementáři celým svým majetkem a jsou statutární orgánem společnosti. Pokud je v názvu společnosti obsaženo jméno komandisty, ručí za závazky společnosti jako komplementář. Tato forma podnikání je vhodná pro podnikatele s nízkým kapitálem a zajímavým předmětem podnikání, který zaujme investora hledajícího investiční příležitosti. Nejedná se o příliš frekventovanou formu podnikání. Co se týče počátečního kapitálu, tak není příliš vysoký komandita musí vložit minimálně 5000 Kč. Pro vznik společnosti je nutné sepsání společenské smlouvy, na základě které se dělí zisk. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., k ) 11

12 Literární rešerše Kapitálové společnosti U kapitálových společností mají zakladatelé povinnost pouze vnést vklad a ručí za závazky společnosti omezeně nebo vůbec. Jako kapitálové společnosti se označují: 1. Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) 2. Akciová společnost (a. s.) ad 1) Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) Jedná se o nejrozšířenější formu podnikání právnických osob. Společnost může být založena jednou osobou i více osobami, ale nejvíce může mít 50 společníků. Výše základního kapitálu je alespoň Kč, přičemž vklad jednoho společníka je minimálně Kč. Vklad lze splatit ve lhůtě 5 let, ale před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku je nutné, aby bylo splaceno 30% každého vkladu a v úhrnné výši všech vkladů alespoň Kč. Společníci ručí za závazky společnosti ve výši nesplacených vkladů, dokud není splacení vkladů v plné výši realizováno a zapsáno v obchodním rejstříku. Společnost odpovídá za porušení závazků celým svým majetkem. Do společnosti lze vložit i nepeněžitý vklad. Základním dokumentem společnosti je společenská smlouva, nejvyšším orgánem je valná hromada a statutárním orgánem společnosti jsou jednatelé, kteří jsou jmenováni valnou hromadou. Musí být vytvářen rezervní fond. (Veber a Srpová, 2005) Postup při zakládání společnosti s ručením omezeným 1. krok Sepsání společenské smlouvy 1 Společnost s ručením omezeným je stejně jako ostatní typy obchodních společností založena sepsáním společenské smlouvy. Oproti ostatním obchodním společnostem má ale podle 57 odst. 1 zákona č. 513/1991 sb. specifikum v tom, že společenská smlouva společnosti s ručením omezeným musí mít formu notářského zápisu. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 sb. k ) Podle 110 zákona č. 513/1991 sb. musí společenská smlouva obsahovat alespoň: firmu a sídlo společnosti, určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby, předmět podnikání (činnosti), 1 Společenská smlouva je smlouva, jíž zakladatelé zakládají obchodní společnost. V případě jediného zakladatele nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina, která musí obsahovat stejné podstatné části jako společenská smlouva. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., k ) 12

13 Literární rešerše výši základního kapitálu a výši vkladu každého společníka včetně způsobu a lhůty splácení vkladu, jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým jednají jménem společnosti, jména a bydliště členů první dozorčí rady, pokud se zřizuje, určení správce vkladu, jiné údaje, které vyžaduje tento zákon. Společenská smlouva může určit, že společnost vydá stanovy, které upraví vnitřní organizaci společnosti a podrobněji některé záležitosti obsažené ve společenské smlouvě. (Obchodní zákon, zákon č. 513/1991 sb ) 2. krok Prohlášení správce vkladů, vklad základního kapitálu Způsob, jakým jsou složeny vklady, stanovuje společenská smlouva, ale nejčastěji se volí způsob složení vkladů na bankovní účet. Tento bankovní účet by měl být nově založen a to na jméno správce vkladů. Tento způsob je nejjednodušší a také nejuznávanější rejstříkovým soudem. 2 Je vhodné vyžádat si od banky potvrzení o složení vkladů a jejich výši, protože toto potvrzení slouží jako jeden ze zakladatelských dokumentů a dokládá se při podání návrhu na zapsání do obchodního rejstříku. Banka toto potvrzení vydá na základě předložení společenské smlouvy. Vklady lze i složit v hotovosti a to u správce vkladů, který poté vydá prohlášení o složení základního kapitálu. Vznikem společnosti, tedy zápisem společnosti do obchodního rejstříku, se tyto vklady stávají majetkem společnosti a ta s nimi mlže volně disponovat. (Koráb a Mihalisko, 2005). 3. krok Získání živnostenských oprávnění Společnost s ručením omezeným musí vlastnit živnostenská oprávnění na veškeré činnosti, které provozuje. Nezávisle na tom, jaká živnost bude provozována, je první činností pro získání živnostenského oprávnění výpis z rejstříku trestů, který je dokladem o právní bezúhonnosti podnikatele. Dále je nutné ohlásit živnost 3 či zažádat o udělení koncese a zaplatit s tím spojený správní poplatek. (Koráb a Mihalisko, 2005) 2 Rejstříkový soud je soud, který je určený zvláštním právním předpisem k vedení obchodního rejstříku (business.center.cz, ) 3 Podle 2 zákona č. 455/1991 sb. je živností soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem (Živnostenský zákon, zákon č 455/1991 sb) Podle 9 tohoto zákona dělíme živnosti na ohlašovací, které při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení a koncesované, které smějí být provozovány na základě koncese, což je úřední povolení k provozování živnosti. (Živnostenský zákon, zákon č 455/1991 sb.,) 13

14 Literární rešerše 4. krok Návrh na zapsání společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku Návrh na zapsání společnosti do obchodního rejstříku se podává místně příslušnému krajskému soudu (určuje se podle sídla obchodní společnosti). Podle 62 zákona č. 513/1991 sb. musí být návrh na zápis do obchodního rejstříku podán do 90 dnů od založení společnosti, tj. od okamžiku sepsání společenské smlouvy.(obchodní zákon, zákon č. 513/1991 sb. k ) Formulář, prostřednictvím něhož se navrhuje zápis do obchodního rejstříku, obsahuje 7 částí: 1. Rejstříkový soud 2. Navrhovatel 3. Údaje o zapisovaném objektu 4. Návrh na zápis 5. Přílohy 6. Datum provedení zápisu 7. Závěrečná část (Koráb a Mihalisko, 2005) ad 2) Akciová společnost (a. s.) Je jednou z nejstarších kapitálových právních forem. Základní kapitál společnosti je rozvržen na určitý počet akcií o stanovené jmenovité hodnotě. Pokud se jedná o společnost, která je založená bez veřejné nabídky akcií, činí základní kapitál minimálně Kč, pokud se jedná o společnost s veřejnou nabídkou akcií, pak je základní kapitál Kč. Může být založena jednou právnickou osobou nebo dvěma či více zakladateli. Společníci (akcionáři) neručí za závazky společnosti, společnost však ručí za svoje závazky celým svým majetkem. Jedná se o společnost, která je dobře vnímána obchodními partnery, protože je v jejich očích zárukou solidnosti a stability, ale pro svoji náročnost se mezi malými a středními firmami příliš často nevyskytuje. (Veber a Srpová, 2005) Družstva Je to společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů. Družstvo musí mít nejméně 5 členů nebo musí být členem 2 právnické osoby. Zapisovaný základní kapitál musí činit nejméně Kč. (Wupperfeld, 2003) 2.3 Podnikatelský záměr Podnikatelský záměr je základním dokumentem plánování, který pro určité časové období rozpracovává představy podniku a jeho budoucnosti, účelu podnikání, jeho zdrojích a očekávaných výsledcích. Často bývá označován také jako 14

15 Literární rešerše podnikatelský plán a můžeme se setkat i s anglickým výrazem business plan. (Synek, 2006) Podnikatelský záměr je základem každého dlouhodobého úspěšného podnikání a představuje zdaleka nejúčinnější způsob snižování podnikatelského rizika.(vlach, 2006) Vyjasnění podnikatelského záměru v prvních fázích zakládání podniku pomůže odhalit slabiny a silné stránky podnikání. Nezbytnou součástí podnikatelského záměru je vymezení okruhu výrobků či služeb, které má podnik v plánu nabízet. Dále je nutné vymezení vhodného trhu a potenciálních zákazníků a také zmapování konkurence. (Veber a Srpová, 2005) Podnikatelský plán je písemný materiál, zpracovaný podnikatelem, popisující všechny klíčové vnější i vnitřní faktory související se založením i chodem podniku. (Koráb, Peterka a Režňáková, 2007, s. 11) Úlohy podnikatelského plánu Podnikatelský plán přináší podnikům odpovědi na otázky: kde jsme nyní, kam chceme jít a jak se tam chceme dostat. (Koráb a Mihalisko, 2005) Podnikatelský plán má dvě hlavní úlohy. Externí úloha spočívá v tom, že podnikatelský plán vystupuje jako nástroj komunikace s vnějším prostředím, především s potenciálními investory či věřiteli. (Synek, 2006) Bez předložení podnikatelského plánu není prakticky možné začít jednat s poskytovateli kapitálu, je tedy nezbytným předpokladem pro získání bankovních úvěrů či vlastního kapitálu od soukromých a institucionálních investorů. Podnikatelský plán v tomto případě vystupuje jako vizitka firmy, protože přináší poskytovatelům kapitálu první obraz podniku, který je velmi důležitý. (Wupperfeld, 2003) Interní úloha podnikatelského plánu znamená to, že podnikatelský plán je používán jako nástroj plánování, resp. řízení podniku. (Synek, 2006) Podnikatelský plán je pro zakladatele podniku ústředním řídícím dokumentem. Při tvorbě podnikatelského plánu si začínající podnikatel může ujasnit řadu otázek, jejichž zodpovězení by mělo přinést odpověď na to, zda začít podnikat či nikoliv. (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007) Slouží např. k uspořádání podnikové koncepce a nutí zakladatele firmy, aby si stanovili přesné cíle, strategie a opatření. Podnik tento plán také využívá k pozdějšímu srovnání plánu a skutečnosti. Pro každou firmu je důležité vědět, zda je realistické její plánování obratu, nákladů a finančních příjmů. Pokud dojde k velkým odchylkám mezi plánem a skutečností, je to právě podnikatelský plán, který dokáže odhalit příčiny, popř. slabé stránky. (Wupperfeld, 2003) Prostřednictvím finanční části plánu může být kvalifikovaněji zhodnocena realizovatelnost, konkurenceschopnost či finanční výhodnost podniku. Během sestavování mohou být také objevena krizová místa projektu. (Úvodní stránka IDE VŠE, ) 15

16 Literární rešerše Požadavky na podnikatelský záměr Při zpracování podnikatelského plánu by měly být respektovány obecně platící zásady. Není to proto, aby byli zpracovatelé plánu nějak omezováni, ale protože potenciální poskytovatelé kapitálu mají k dispozici i plány jiných firem, které chtějí zapůsobit. (Veber a Srpová, 2005) Podnikatelský záměr by měl: být stručný a přehledný, být jednoduchý, neměl by zacházet do příliš odborných detailů, aby byl srozumitelný i osoby, které nejsou odborně vzdělané v příslušném oboru, poukazovat na výhody produktu či služby pro uživatele, resp. zákazníka, být orientovaný na budoucnost, být co nejvěrohodnější a realistický, nebýt příliš optimistický ani pesimistický z hlediska tržního potenciálu, nezakrývat slabá místa a rizika projektu, upozornit na konkurenční výhody projektu, silné stránky a pravomoci manažerského týmu, prokázat schopnost firmy hradit úroky a splátky, být zpracován kvalitně i po formální stránce. Ani vysoká kvalita podnikatelského záměru není zárukou úspěchu projektu, neboť se stále jedná o rizikový projekt. Kvalita záměru však zvyšuje naději úspěchu a tím zlepšuje hospodářské výsledky z dlouhodobého hlediska. (Fotr a Souček, 2005) Struktura podnikatelského plánu Struktura a obsah podnikatelského plánu se řídí především tím, jaké informace potřebují poskytovatelé kapitálu. (Wupperfeld, 2003) Obsah podnikatelského plánu je pro každý podnik individuální záležitostí, ale některé atributy by měl osahovat každý podnikatelský plán. Obvyklá struktura podnikatelského plánu zahrnuje tyto části: Titulní strana Udává stručný výklad obsahu podnikatelského plánu. Na titulní straně by mělo být uvedeno: název a sídlo společnosti, jména podnikatelů a spojení na ně, popis společnosti a povaha podnikání, způsob financování a jeho struktura. 16

17 Literární rešerše Exekutivní souhrn Jedná se v podstatě o stručné shrnutí nejdůležitějších aspektů podnikatelského plánu jeho hlavní myšlenka, silné stránky, očekávání a stručné tabulky finančního plánu. Hlavním úkolem této části je co nejvíce podnítit zájem potenciálních investorů. Po prostudování tohoto exekutivního souhrnu se investoři rozhodují, zda má smysl pročíst detailně celý podnikatelský plán. Je to proto velice důležitá součást podnikatelského plánu. Zpracovává se až po sestavení celého podnikatelského plánu. (Koráb a Mihalisko, 2005) Analýza trhu Analýza trhu by měla ukázat, zda je podnikatelský záměr správný a zda najde na trhu uplatnění. Zpracováním této analýzy získá podnikatel představu o tom, zda trh jeho výrobky či služby přijme. Výsledkem této analýzy je to, že podnikatel bude nabízet správný výrobek či službu ve správném množství, ve správný čas, na správném místě a za správnou cenu. (Živělová a Zichová, 2004) Analýza trhu je považována za jeden ze základních marketingových kroků. Marketingové prostředí lze rozdělit na mikroprostředí a makroprostředí. Marketingové mikroprostředí zahrnuje vlastní podnik, konkrétně jeho zaměstnance, zákazníky, dodavatele, marketingové zprostředkovatele, veřejnost a zejména také konkurenty. Tyto všechny subjekty může podnik sám aktivně měnit a to např. tím, že si vybere jiné dodavatele, či uzavře spolupráci na společném projektu s konkurenty. (Foret, Procházka a Urbánek, 2005) Zanalyzovat vnitřní prostřední podniku lze např. prostřednictvím modelu 7 S firmy McKinsey. V tomto modelu dojde ke zhodnocení 7 klíčových faktorů, které jsou považovány za klíčové faktory úspěchu a prosperity v každé organizaci. Zmíněných 7 faktorů je znázorněných na následujícím obrázku. (Pošvář a Erbes, 2002) Obr. 1 7 S firmy McKinsey (Pošvář a Erbes, 2002) 17

18 Literární rešerše Na základě analýzy podnikového mikroprostředí lze vytvořit analýzu silných a slabých stránek, která bývá označována jako S-W analýza. (Foret, Procházka a Urbánek, 2005) Marketingové prostředí, které bývá někdy také označováno jako globální makroprostředí, sestává z faktorů, které firmu ovlivňují zvenčí a přímo i nepřímo působí na její aktivity. Podnik nemůže tyto faktory 4 žádným způsobem kontrolovat a nemá na ně žádný vliv, proto se označují jako faktory nekontrolovatelné neboli determinující. Právě analýza těchto faktorů by měla firmě odkrýt atraktivní příležitosti na trhu, ale i to, jaké nebezpečí a nástrahy jsou zde skryty. Nejrozšířenější metodou, která se používá k analýze vnějšího prostředí je tzv. PESTE analýza. Na základě PESTE analýzy lze vytvořit analýzu příležitostí a hrozeb, zkráceně také O-T analýzu. (Foret, Procházka a Urbánek, 2005) Analýza mikroprostředí a analýza makroprostředí se vzájemně doplňují a můžeme z nich vytvořit celkovou souhrnnou analýzu, kterou označujeme jako SWOT analýzu. (Foret, Procházka a Urbánek, 2005) Na základě SWOT analýzy je možné vytvořit strategie podniku. Tab. 1 SWOT analýza (Pošvář a Erbes, 2002) Vnitřní prostředí Vnější prostředí Silné stránky (Strengths) Slabé stránky (Weaknesses) Příležitosti (Opportunities) Strategie SO MAXI - MAXI Strategie WO mini - MAXI Hrozby (Threats) Strategie ST MAXI - mini Strategie WT mini - mini Při analýze trhu si podnikatel ujasňuje, na jaký trh hodlá vstoupit. Na vybraném celkovém trhu je třeba zjistit strukturu výrobců a odběratelů, nejčastější použití výrobku, informace o obvyklých odbytových cestách aj. Je třeba si uvědomit, že nelze obsloužit celý trh a je třeba vymezit tržní segmenty, tzn. skupiny zákazníků stejného typu, na které se zaměří. (Živělová a Zichová, 2004) Tato segmen- 4 Mezi nekontrolovatelné faktory patří demografické prostředí, ekonomické prostředí, přírodní prostředí, technologické prostředí, politické prostředí a kulturní prostředí. (Foret, Procházka a Urbánek, 2005) 18

19 Literární rešerše tace by měla umožnit větší přizpůsobení produktů a služeb očekáváním zákazníků. Na základě této segmentace je možné vytvořit účinný marketingový mix. (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007) Po vymezení a popisu tržních segmentů je třeba zachytit všechny potenciální zákazníky. Potenciální zákazníky můžeme zachytit pozorováním zákazníku obdobného konkurenčního podniku, na základě kterého zjistíme věkové kategorie zákazníků, pohlaví, dobu návštěv aj. K tomuto zjišťování je možno využít statistické údaje, pokud jsou k dispozici. (Živělová a Zichová, 2004) Nezbytnou součástí analýzy trhu je i analýza konkurence, neboť současní, popřípadě budoucí konkurenti, budou značně ovlivňovat náš podíl na trhu, proto je nutné jim věnovat značnou pozornost. Je nutné specifikovat sílu, cíle, chování a silné a slabé stránky konkurence. Vhodné je také zvážit reakce konkurence na náš projekt, protože tato reakce může významně ovlivnit úspěch či neúspěch projektu. (Fotr a Souček, 2005) Popis podniku V této části podnikatelského plánu je ve stručné, ale výstižné a konkrétní podobě uvedeno, na čem celý podnikatelský záměr a zakládaný podnik stojí. Je zde uvedena zákonná forma podniku a také klíčová živnost, kterou bude podnik provozovat. V tomto popisu by měla být obsažena definice strategie podniku, jeho hlavní cíle a cesty, které vedou k dosažení těchto cílů. Prvky, které by měly být v této části podnikatelského plánu uvedeny, jsou: výrobky nebo služby, lokalita a velikost podniku, přehled personálu podniku, veškeré kancelářské a technické vybavení, znalostní vybavení a předchozí praxe podnikatele. Tato část plánu umožňuje investorovi vytvořit si představu o velikosti a záběru podniku. (Koráb, Peterka a Režňáková, 2007) Výrobní plán V případě výrobního podniku je ve výrobním plánu zachycen celý výrobní proces, rovněž je nutné uvést informace o již uzavřených smlouvách. V případě, že se nejedná o výrobní podnik, neoznačujeme tuto část jako výrobní plán, ale jako obchodní plán a obsahuje informace o nákupu zboží a služeb. Jedná-li se o oblast poskytování služeb, je tato část podnikatelského plánu zaměřena na popis procesu poskytování služeb. Tato část podnikatelského záměru by nám měla dát odpověď na otázky: Jak má vypadat zázemí pro poskytované služby? Jaké legislativní požadavky musí podnik splňovat? Součástí obchodního plánu je také seznam vybraných dodavatelů. (Koráb, Peterka a Režňáková, 2007) 19

20 Literární rešerše Marketingový plán Marketingové plánování je specifickou oblastí, která vychází z celkových plánů podniku. Oproti komplexním plánům podniku se více či zcela zaměřují na oblasti produktu a trhu a rozpracovávají strategicky stanovené cíle, které se týkají určeného cílového trhu. Marketingový plán je hlavním nástrojem pro řízení a koordinování marketingových aktivit podniku. (Foret, Procházka, Urbánek, 2005) Hlavním marketingovým nástrojem podniku je marketingový mix a vychází ze SWOT analýzy. Marketingový mix používá podnik k dosažení svých marketingových cílů. Pokrývá vše podstatné, s čím se firma obrací na trh, na zákazníky, zkrátka vše, co rozhoduje o jejím úspěchu na trhu. Zahrnuje 4 prvky a podle počátečních písmen jejich anglických názvů se někdy označuje jako 4 P. Jsou to: Produkt (Product) Produkt je nejdůležitější složkou marketingového mixu, protože je tím, co chceme na trhu prodat. Termín produkt se používá jak k označení hmotných či nehmotných předmětů, produktem tedy mohou být jak fyzické předměty, tak služby, osoby, místa, myšlenky aj. Jako produkt je chápáno cokoliv, co slouží k uspokojení lidských potřeb, ke splnění přání a to, co lze nabízet ke směně. Cena (Price) Cenou se rozumí to, co požadujeme za nabízený produkt, je vyjádřením jeho směnné hodnoty. Cena je jediným prvkem marketingového mixu, který představuje pro podnik zdroj příjmů. Dostatečná pozornost by měla být věnována správnému stanovení ceny 5, protože se jedná o nejdůležitější a nejzávažnější krok manažerského rozhodování. Místo (Place) Tato složka marketingového mixu je chápana jako proces distribuce produktu z místa jeho výroby do místa prodeje zákazníkovi. Cílem distribuce je poskytnout zákazníkovi produkty na dostupném místě, ve správný čas a v takovém množství, v jakém potřebuje. Propagace (Promotion) Je mimořádně viditelnou složkou marketingového mixu. Prostřednictvím propagace sděluje podnik zákazníkům, obchodním partnerům i veřejnosti informace o jeho produktech, jejich cenách a místech prodeje. Tato činnost bývá často 5 Existuje pět způsobů stanovení ceny: cena založená na nákladech, cena stanovená na základě poptávky, cena stanovená na základě cen konkurence, cena podle marketingových cílů firmy, cena podle vnímané hodnoty produktu zákazníkem. (Foret, 2008) 20

21 Literární rešerše označována také jako komunikační mix a využívá nástrojů, jako jsou reklama, podpora prodeje, public relations, osobní prodej a přímý marketing. Při sestavování marketingového mixu je vždy nutné, aby byly tyto prvky ve správném poměru či kombinaci s ohledem na cílové zákazníky. V případě, že se jedná o podnik poskytující služby, rozšiřuje se marketingový mix ještě o další P, které zahrnuje konkrétní vykonavatele dané služby a označuje slovo lidé (people). (Foret, 2008) Organizační plán V organizačním plánu je popsána forma vlastnictví nového podniku. Pokud se jedná o obchodní společnost, je nutné, aby byly detailněji rozvedeny informace o managementu podniku a také údaje o obchodních podílech dle příslušné právní formy. Jsou zde uvedeni klíčoví vedoucí pracovníci podniku a také ujasněna jejich nadřízenost a podřízenost. Tohle vše znázorňuje organizační struktura podniku. (Koráb, Peterka a Režňáková, 2007) Tato část podnikatelského záměru by měla obsahovat: organizační schéma, které jasně vymezuje pravomoci a odpovědnosti jednotlivých manažerů, charakteristiku klíčových vedoucích pracovníků z hlediska jejich rolí, věku, zkušeností a dosažených výsledků, politiku odměňování těchto pracovníků, včetně uvedené platové úrovně. (Fotr a Souček, 2005) Hodnocení rizik Hodnocení rizik by mělo být součástí každého podnikatelského záměru, protože každý podnikatelský záměr v sobě nese určitou míru nejistoty, tedy rizika, že se reálné výsledky budou od těch očekávaných lišit Hodnocení a řízení rizik lze provádět na různém stupni odbornosti, obecně však platí, že čím důkladněji je provedena analýza rizik, tím lepší a bezpečnější je výsledný plán. Při hodnocení rizika se používají čtyři klíčové kroky: Identifikace rizikových faktorů zahrnuje důsledné promýšlení toho, z jakých důvodů a příčin se může náš záměr ubírat jiným směrem, než bychom chtěli. V rámci hodnocení rizik je třeba přemýšlet nad oblastmi, jako jsou trh, produkt, obchody, management, konkurence aj. Kvantifikace rizik probíhá tak, že s využitím vhodných technik se provede číselné vyjádření rizika, např. odhad pravděpodobnosti výskytu nechtěného faktoru a odvození možných důsledků. Plánování krizových scénářů zahrnuje vývoj a přípravu strategií podniku v případě nežádoucího negativního vývoje rizikového faktoru. Je zde obsažena i tzv. what-if analýza, která obsahuje předpoklady typu pokud by 21

22 Literární rešerše se stalo, že pak by to znamenalo. Tímto způsobem je pak vymezována množina možných scénářů z pohledu vzniku konkrétních krizových situací. Monitoring a řízení představuje průběžnou a trvalou kontrolu a sledování faktorů, které s rizikem souvisejí. Následně se rozhoduje o spouštění a řízení kroků, které směřují k eliminaci nebo alespoň ke zmenšení negativních vlivů. (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007) Při vytváření seznamu faktorů, které omezují podnik, se vychází ze slabých stránek a hrozeb, které jsou identifikovány ve SWOT analýze. V očích potenciálního investora je tento přístup zárukou, že podnikatel si je vědom rizik, která mohou nastat, a je připraven jim v případě potřeby čelit. (Koráb a Mihalisko, 2005) Finanční plán Startovací rozpočet Nedílnou součástí přípravných prací, které jsou spojeny se založením firmy, je zpracování zakladatelského rozpočtu. Zakladatelský rozpočet vyjadřuje úvahy o založení firmy promítnuté do finanční podoby. Hlavním úkolem zakladatelského rozpočtu je specifikovat a kvantifikovat finanční prostředky, které jsou potřebné k zahájení podnikání. Zakladatelský rozpočet má dvě složky: 1. Rozpočet potřeby startovního kapitálu 2. Rozpočet výnosů, nákladů a zisku ad 1) Rozpočet potřeby startovního kapitálu V tomto rozpočtu jsou zahrnuty finanční prostředky, které jsou nutné k zahájení podnikání a lze je rozdělit do čtyř skupin. Finanční prostředky nutné k založení firmy patří sem prostředky, které jsou pro založení firmy nezbytné, jako složení základního kapitálu, poplatky za vydání živnostenských listů, poplatky za výpis z rejstříku trestů. Spadají sem ale i prostředky, které nejsou nezbytné, ale řada podnikatelů je realizuje. Těmito prostředky jsou myšleny např. webové stránky, razítko, návrh loga společnosti aj. Finanční prostředky na pořízení tzv. dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku Tato položka představuje svými finančními dopady závažný rozhodovací krok. Týká se takových záležitostí, jako je např. nákup pozemků, budov, technického vybavení či administrativního zabezpečení. Finanční prostředky vložené do nákupu tzv. oběžného majetku Jedná se o prostředky, jako jsou suroviny, či materiál. Existuje řada faktorů, které ovlivňují tento propočet. Může to být podíl, jakým zásoby vstupují do finálního produktu či služby, dále doba, po kterou jsou vázány ve výrobě 22

23 Literární rešerše či skladech či doba, za kterou jsou produkty či služby zaplaceny zákazníkem. Finanční prostředky určené na zahájení podnikatelské činnosti Při zakládání podniku je třeba pokrýt náklady, které vznikají v době, kdy ještě není zabezpečeno financování z tržeb. Běžný chod podniku se neobejde bez profinancování provozních nákladů, mezi které patří mzdy zaměstnanců, náklady na energii, vodu, telekomunikační služby, běžnou údržbu aj. Je třeba pokrýt náklady, které vznikají v době, kdy ještě není zabezpečeno financování z tržeb. (Veber a Srpová, 2005) ad 2) Rozpočet výnosů, nákladů a zisku Vedle znalosti toho, jaká bude výše startovního kapitálu, který je nutný pro zahájení podnikání, je nutné, aby měl podnikatel přehled o tom, jakých ekonomických výsledků bude dosahováno v prvních obdobích po zahájení podnikání. Proto se sestavuje prognóza hospodářských výsledků spočívajících ve vyčíslení očekávaných tržeb, nákladů, zisku, popř. ztráty. (Veber a Srpová, 2005) Zhodnocení efektivnosti investic Abychom věděli, zda je uskutečnění investičního projektu dobrým rozhodnutím, je třeba provést hodnocení efektivnosti investic. Podstatou hodnocení investic je porovnání vynaloženého kapitálu (tj. výdajů na investici) s výnosy (příjmy). Přijatelná je taková investice, jejíž budoucí výnosy převýší náklady na ni vynaložené. (Synek, 2006) Pro hodnocení ekonomické efektivnosti se nejčastěji používá: Rentabilita kapitálu Ukazatele rentability napomáhají zjistit, kdy se nám vrátí prostředky vložené do podnikání a zda vytváříme dostatečně vysoký zisk. (Veber a Srpová, 2005) Rentabilita celkového kapitálu (ROA) vyjadřuje celkové zhodnocení všech zdrojů užitých k financování projektu a rentabilita vlastního kapitálu (ROE) vyjadřuje míru zhodnocení vlastních zdrojů, které užil investor k financování. (Fotr a Souček, 2005) Doba návratnosti čistý zisk ROA =, aktiva čistý zisk ROA =. (Synek, 2006) vlastní kapitál Doba návratnosti bývá označována také jako doba úhrady a je definována jako doba, která je potřebná pro úhradu celkových investičních nákladů projektu. Za tuto dobu se vrátí investorovi zpět prostředky, které byly vloženy do projektu. 23

24 Literární rešerše Doba návratnosti vychází z peněžních toků, které jsou tvořeny příjmy a výdaji za dobu života projektu. (Fotr a Souček, 2005) I DN = I kapitálový výdaj, Pn peněžní příjem, n jednotlivá léta životnosti, DN doba návratnosti, i proková sazba. (Máče, 2006) P n n= 1 (1 + 1 i) n, kde Kritéria založená na diskontování Tato kritéria eliminují jeden ze závažných nedostatků doby návratnosti a to ten, že stejná výše určité peněžní částky získaná (vydaná) dnes nemá stejnou hodnotu jako stejná částka získaná (vydaná) později. Mezi tato kritéria patří: Čistá současná hodnota (ČSH) Představuje rozdíl mezi současnou (tj. diskontovanou 6 ) hodnotou peněžních příjmů z investic a současnou hodnotou kapitálových výdajů vynaložených na investici. N N 1 ČSH = P * I * Pn peněžní příjem, In kapitálový výdaj, i úroková míra (diskontní sazba), n jednotlivá léta životnosti, N doba životnosti. (Máče, 2006) n n n n= 1 (1 + i) n= 0 (1 + 1 i) n, kde Pokud je ČSH podniku kladná, pak očekávaná výnosnost projektu převyšuje jeho požadovanou výnosnost a podnik by měl tento projekt realizovat. Pokud je tomu opačně a ČSH je záporná, tak je očekávaná výnosnost projektu nižší než požadovaná výnosnost a podnik by měl takový projekt zamítnout. (Fotr a Souček, 2005) 6 Diskontování slouží k přepočtu příjmů a výdajů, které jsou realizovány v odlišných obdobích na jejich současnou hodnotu k témuž časovému okamžiku. Při diskontování se používá tzv. odúročitel, který je vyjádřen 1 n (1 + r). (Fotr a Souček, 2005) 24

25 Literární rešerše Index rentability (IR) Vyjadřuje velikost současné hodnoty budoucích příjmů projektu, připadající na jednotku investičních nákladů přepočtených na současnou hodnotu. (Fotr a Souček, 2005, s. 72) IR = současná hodnota budoucích příjmů/současná hodnota investičních výdajů Index rentability je v úzkém vztahu s čistou současnou hodnotou a platí: ČSH = 0, pak IR=1, ČSH > 0, pak IR>1, ČSH < 0, pak IR<1. Projekt by měl být přijat k realizaci, pokud index rentability je větší než 1. (Fotr a Souček, 2005) Přílohy V přílohách jsou často uvedeny materiály, které nelze začlenit do textu podnikatelského plánu. Takovými informativními materiály může být korespondence se zákazníky či dodavateli, výpisy z obchodního rejstříku, výsledky průzkumu trhu, fotografie aj. Na jednotlivé přílohy by měly být uvedeny odkazy v textu. (Koráb, Peterka a Režňáková, 2007) 2.4 Zdroje financování podnikatelského plánu K financování vzniku nového podniku je možné použít dva druhy peněžních prostředků, a to vnitřní (interní) nebo vnější (externí) zdroje Vnitřní zdroje financování Vnitřní zdroje získává podnik na základě své vlastní vnitřní činnosti. Vnitřním zdrojem je zisk po odvodech, výplatě podílů společníkům, popřípadě po pokrytí předchozích ztrát. V každém podniku, který nově vznikl, plyne obvykle v prvních letech veškerý zisk zpět do podniku. Vnitřní zdroje financování lze použít v již fungujícím podniku, nejsou vhodné pro financování nového podniku. Mezi vnitřní zdroje financování patří zisk, odpisy a ostatní vnitřní zdroje, které mohou být zastoupeny např. prodejem nevyužitého majetku podniku. (Koráb a Mihalisko, 2005) Vnější zdroje financování Za vnější zdroje financování jsou považovány zdroje, které podnik získá mimo vnitřní činnost podniku. Jsou to tedy zdroje, které do podniku přicházejí zvenčí a jsou velmi rozmanité. Tento způsob financování umožňuje rychlejší 25

26 Literární rešerše a rozsáhlejší tvorbu podnikového kapitálu. Při založení podniku umožňuje také přesnější reakce na potřebné změny majetku podniku v souvislosti se změnou na trhu. Zařazení externích zdrojů do financování podniku s sebou nese ale i řadu jistých problému. Rozšiřuje se totiž počet společníků či věřitelů, kteří ovlivňují rozhodování podniku a také se zvyšují nároky na udržování likvidity a platební schopnosti podniku. Zdrojů vnějšího financování je celá řada, ale nejčastěji se využívá jen malá část z nich. Bankovní úvěry Nejčastěji slouží podnikatelům jako poskytovatelé kapitálu komerční banky. Tento kapitál je ve formě úvěru a vyžaduje hmotnou garanci nebo záruku. Jako záruka může sloužit obchodní majetek podniku nebo osobní majetek vlastníků. Podnik může použít také ručitele, který ručí za splacení úvěru svým majetkem. (Koráb a Mihalisko, 2005) Cenou za poskytnutí bankovních úvěrů jsou úroky a ostatní výdaje spojené s jeho získáním. Cenu bankovního úvěru je ovlivněna zejména bonitou klienta a dobou splatnosti kapitálu. (Veber a Srpová, 2005) V současnosti požadují banky zajištění úvěru likvidnějšími aktivy, jako jsou pohledávky, cenné papíry nebo termínované vklady. Aby podnikatel měl nějakou šanci, aby získal od banky úvěr, je nezbytné, aby předložil podnikatelský plán. Banky kladou důraz zejména na: současnou pozici podniku s ohledem na nabídku výrobků a služeb, místo na trhu a informace o managementu, výrobky a služby, které se budou prodávat a komu se budou prodávat, včetně jejich předností ve srovnání s výrobky konkurence, důvody, proč zákazník toto zboží nebo služby potřebuje, včetně podkladů o předpokládané velikosti trhu a jeho rozvoji, cíle a zaměření podniku v jeho krátkodobé i dlouhodobé perspektivě a nástin strategie pro jejich dosažení, přehled odhadů tržeb, nákladů, zisku a toku finančních prostředků, kolik finančních prostředků bude zapotřebí a jakým způsobem budou vynaloženy. Banka při posuzování žádosti o úvěr zkoumá také obecné informace o podnikateli, jako jsou např. osobní údaje o podnikateli, jméno podniku, právní forma, bankovní účty, živnostenské listy, počet zaměstnanců, osoby zmocněné k jednání aj. Na základě informací poskytnutých podnikatelským plánem banka vyhodnotí, zda úvěr podnikateli poskytne. Poskytnutí úvěru znamená pro banku určité riziko. Riziko poskytnutého úvěru má dvě části- obchodní riziko a finanční riziko. Obchodní riziko zahrnuje kvalitu vedení, charakter vztahu mezi bankou a klientem, vnější prostředí a úvěrový návrh. Finanční riziko je vyhodnoceno na základě vnitřních mechanismů banky, které jsou určeny speciálně pro tento 26

27 Literární rešerše účel. Vyhodnocení je založeno na bázi základních finančních pravidel a poměrových ukazatelů. Po vyhodnocení finančního rizika zařadí banka klienta do některé z 5-ti kategorií: Kategorie A: zákazník je schopen splácet závazky, investiční kvalita. Kategorie B: příjmy mohou mít cyklický charakter, jinak jako A. Kategorie C: finanční stabilita, ale některé výsledky jsou neuspokojivé Kategorie D: podnik vykazuje značný počet neuspokojivých aspektů Kategorie E: zajištění i peněžní toky jsou neuspokojivé, lze očekávat částečnou nebo úplnou ztrátu. (Mihalisko, 2005, str ) Při hodnocení žádosti o úvěr mohou být kritéria každé komerční banky odlišná. Požadavky konkrétní banky na podnikatelský záměr jsou uvedeny v přílohách. Obchodní úvěr Obchodní úvěr poskytují buď dodavatelé, nebo odběratelé. Běžněji se používá úvěr dodavatelský. Spočívá v tom, že se dohodne odklad platby za provedenou dodávku výrobků či služeb o určitý počet dnů (jedná se vlastně o prodloužení lhůty splatnosti). Pokud se jedná o podnik s velkou vyjednávací silou, mají dohodnutý odklad platby o 30 až 90dnů. V poskytování dodavatelského úvěru hraje vysokou roli důvěra mezi obchodními partnery a bývá kladen důraz na dodržení sjednaných termínů. Odběratelský úvěr představuje přijímání zálohy od odběratelů a odvíjí se od konkrétní dohody mezi obchodními partnery. Poskytuje se jen v některých odvětvích, jako je např. stavebnictví, ve kterém je dlouhá průběžná doba výroby. Rovněž se využívá při velké finanční náročnosti dodávek, kdy se odběratel podílí na financování výroby od jejího počátku právě formou úvěru. Leasing Leasing neboli pronájem je v poslední době stále se rozšiřující formou vnějšího způsobu financování. Přináší úsporu v hotovosti a také možnost daňových úspor. Funguje jako dohoda, která přenáší na nájemce právo užívat určitý majetek po předem dohodnutou dobu za určitou finanční úhradu. Rozlišují se dva nejdůležitější druhy leasingu- operativní a finanční leasing. Operativní leasing je označován za krátkodobý nebo střednědobý zrušitelný pronájem, po jehož ukončení vrací uživatel majetek zpět pronajímateli. Majetek je tedy stále vlastnictvím pronajímatele a ten hradí pojištění předmětu leasingu a nese riziko za škody. Oproti tomu finanční leasing má charakter dlouhodobého nezrušitelného pronájmu, po jehož ukončení přechází vlastnické právo na předmět leasingu za symbolickou hodnotu do rukou uživatele, který se také stará o údržbu a opravy předmětu leasingu. 27