Pane, ty máš slova věčného života.

Transkript

1 FARNÍ INFORMÁTOR 3. NEDĚLE POSTNÍ 11. BŘEZNA 2012 Pane, ty máš slova věčného života. Pustiměřští poutníci při eucharistii ve Svatém domku nazaretském v Loretu, Anni Paulini Peregrinatio, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, na tomto posvátném místě, které si zvolil Bůh, jenž nás skrze svého Syna vyvedl ze země otroctví hříchu a smrti, vzývejme jeho moc a jeho moudrost: L: HOSPODINE, NÁŠ BOŽE, VYSLYŠ NÁS. Za Svatého otce Benedikta XVI., který ve svém poselství k postní době předkládá Církvi výzvu k vzájemné pozornosti a pobídce k lásce a dobrým skutkům. Za Církev, aby v tomto čase postu, modlitby a dobročinnosti měla svůj pohled upřený na Krista a v síle jeho lásky dokázala přivádět ke spáse všechny národy. Za všechny, kdo kráčejí údolím vnitřních temnot a stínů, aby nepodlehli pokušiteli, který jim podsouvá zoufalství či klamnou naději, vloženou do díla svých rukou, ale s důvěrou se obrátili k Božímu milosrdenství jediné hranici, vymezené každému zlu. Za naši farní rodinu, abychom v obrácení se k božskému Mistru a v zakoušení jeho milosrdenství skrze svátost smíření odhalili "pohled, který nás do hloubky zkoumá a zná. Za všechny věrné zemřelé, aby pro své pozemské očekávání tvého příchodu, byli očištěni od svých vin a došli blaženého patření na tvou slávu. K: Bože, náš Otče, vyslyš prosby této své rodiny a projev na nás svou moc a svou moudrost, kterou jsi zjevil ve svém ukřižovaném Synu, Ježíši Kristu, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. L: Amen.

2 POŘAD BOHOSLUŽEB: března 2012 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. za farnosti Pustiměř, NEDĚLE 11. března PONDĚLÍ 12. března ÚTERÝ 13. března 3. NEDĚLE POSTNÍ PONDĚLÍ PO 3. NEDĚLI POSTNÍ ÚTERÝ PO 3. NEDĚLI POSTNÍ STŘEDA STŘEDA 14. března PO 3. NEDĚLI POSTNÍ ČTVRTEK 15. března PÁTEK 16. března SOBOTA 17. března NEDĚLE 18. března ČTVRTEK PO 3. NEDĚLI POSTNÍ PÁTEK PO 3. NEDĚLI POSTNÍ SOBOTA PO 3.NEDĚLI POSTNÍ SV. PATRIK, BISKUP 4. NEDĚLE POSTNÍ PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 DRYSICE DRYSICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ PODIVICE PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE Drysice a Podivice za živou a + rodinu POLÁCHOVU a NAVRÁTILOVU za + rodiče KOLAŘÍKOVY, dva syny, zetě, živou a + rod. za + Marii a Karla SLÁMOVY a duše v očistci za +dominikánky, + kněze a za nová kněžská a řeholní povolání POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za + Emílii ADAMCOVOU, manžela, + syny a Boží požehnání pro rodinu za +Františku ŠUSTKOVOU, manžela a duše v očistci POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za + Marii ALÁNOVOU, manžela a syna POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za + Josefa SNÍDALA a rodiče za + Jana PŘIKRYLA, manželku a dceru za + Marii FRÉLICHOVOU, manžela, syna, zetě, živou a + rodinu PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA ( ) PUSTIMĚŘ: 6.300,-Kč DRYSICE: 3.900,-Kč PODIVICE: 900,-Kč PÁN BŮH ZAPLAŤ VÁM VŠEM, KDO PAMATUJETE NA POTŘEBY SVÉ FARNOSTI! FARNÍ INFORMÁTOR, XVIII. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel , mobil: ; mail: josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks = 20,-Kč/ks. Ve formátu pdf na

3 POŘAD BOHOSLUŽEB: března 2012 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ za + Josefa SNÍDALA NEDĚLE 18. března PONDĚLÍ 19. března ÚTERÝ 20. března 4. NEDĚLE POSTNÍ SLAVNOST SV. JOSEF, SNOUBENEC PANNY MARIE ÚTERÝ PO 4. NEDĚLI POSTNÍ STŘEDA STŘEDA 21. března PO 4. NEDĚLI POSTNÍ ČTVRTEK 22. března PÁTEK 23. března SOBOTA 24. března NEDĚLE 25. března SV. BENEDIKT, ČTVRTEK PO 4. NEDĚLI POSTNÍ PÁTEK PO 4. NEDĚLI POSTNÍ SV. TURIBIUS Z MONGROVEJA, BISKUP SOBOTA PO 4.NEDĚLI POSTNÍ 5. NEDĚLE POSTNÍ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PODIVICE 8.00 DRYSICE PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 DRYSICE DRYSICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ PODIVICE PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE a rodiče za + Jana PŘIKRYLA, manželku a dceru za + Marii FRÉLICHOVOU, manžela, syna, zetě, živou a + rodinu za + Josefa PIVODU, manželku a dvoje rodiče za + Josefa MAHDALA, manželku, živou a + rodinu za + Josefa MENŠÍKA, bratra, rodiče a duše v očistci za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za +Zdeňka POLIŠENSKÉHO, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu za + rodiče VLACHOVY, syna, zetě a Boží požehnání POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za +Josefa KRKOŠKU, syna, vnuka, pravnuka a duše v oč. POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za + Benedikta KRAMPLA, rodiče a sourozence za + Oldřišku JANSKOU, manžela a děti za + Metoděje a Františku MALÍKOVY FARNÍ INFORMÁTOR, XVIII. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel , mobil: ; mail: josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks = 20,-Kč/ks. Ve formátu pdf na

4 FARNÍ INFORMÁTOR 4. NEDĚLE POSTNÍ 18. BŘEZNA 2012 Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás! Pustiměřští poutníci při eucharistii u hrobu sv. Benedikta a sv. Scholastiky v bazilice na Montecassinu, Anni Paulini Peregrinatio,, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, v historii nevěrností starozákonního Izraele, čteme i své vlastní dějiny. Obraťme se s důvěrou k Božímu milosrdenství a pokorně prosme: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Svatého otce Benedikta XVI., který ve svém poselství k postní době předkládá Církvi výzvu k vzájemné pozornosti a pobídce k lásce a dobrým skutkům. Za lidi naší doby, aby našli odvahu k přiznání svých zlých skutků, které vrhají lidský úděl do neřešitelných temnot zla, a vydali se za Světlem, které přišlo na svět. Za naši farní rodinu, abychom v obrácení se k božskému Mistru a v zakoušení jeho milosrdenství skrze svátost smíření odhalili "pohled, který nás do hloubky zkoumá a zná. Za mladou generaci, aby tváří v tvář zlu světa poznala naději, kterou dává Bůh, jenž neposlal svého Syna, aby svět odsoudil, ale aby skrze něho byl spasen. Všechny věrné zemřelé uveď do světla své nesmrtelnosti. K: Bože, děkujeme ti, že jsi nám ve svém vzkříšeném Synu dal podíl na nesmírném bohatství své dobroty. Dej nám víru, abychom kráčeli ve světle tvé veliké lásky. Prosíme o to skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

5 LITURGICKÉ TEXTY 3. NEDĚLE POSTNÍ 1. ČTENÍ EX 20, Čtení z druhé knihy Mojžíšovy. Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. ŽALM 19 Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá na věky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé. Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů. 2. ČTENÍ 1KOR 1,22-25 Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť pošetilá Boží věc je moudřejší než lidé a slabá Boží věc je silnější než lidé. EVANGELIUM JAN 2,13-25 Slova svatého evangelia podle Jana. Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici! Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Židé mu však namítli: Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat? Ježíš jim odpověděl: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím. Tu židé řekli: Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech? On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku. 3

6 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Není nic krásnějšího, hlubšího, mocnějšího a dokonalejšího, než Kristus Zima se chýlí ke konci a začínají se projevovat první známky jara. Dny jsou delší, slunce je už častěji vidět na obloze a ptáci více zpívají, zkrátka všechno se v přírodě probouzí k novému životu. Člověk však v tomto období pociťuje spíše únavu, což je přirozené, ale rovněž tato se tato únava může promítnout i do našeho duchovního života. Cítíme se i ve víře jaksi ochablí. Dnešní neděle by měla být novou jiskrou, která v nás zapálí plamen víry, protože nám v evangeliu představuje mocného a věrohodného Ježíše. Ježíš vyhání prodavače a penězoměnce z chrámu a ti po něm žádají, aby jim dal znamení, které by je přesvědčilo, že to smí dělat. On dává zcela jasnou odpověď o zboření chrámu, kterou však pochopí i učedníci až po Kristově zmrtvýchvstání. Když se učedníci přesvědčili o věrohodnosti Ježíšových slov, uvěřili v něho a neváhají ani život za něj položit. Ať už to byl Petr, který se pro Krista nechal ukřižovat hlavou dolů či Pavel, který se nechal sťat mečem a mnozí další křesťané, kteří neváhali pro Ježíše položit život. Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i na věky. Je stejně tak mocný a věrohodný jako v dobách apoštolů a prvních křesťanů. V dnešním světě jsou však tendence ateistické a materialistické, které odmítají existenci Boha vůbec. A tyto teorie vycházejí zpravidla z toho, že Boha nemohou za pomoci různých exaktních metod přírodních věd poznat což je pochopitelné. Bůh je duch a proto se nedá změřit, zvážit ani jinak zkoumat. Duchovní vlastnosti, které jsou i mezi lidmi, jako např. radost, trpělivost, krása, dobrota, se také nedají ověřovat žádnou přírodovědeckou metodou a nemůžeme říct, že tyto vlastnosti neexistují. Bůh patří mezi tyto duchovní hodnoty, ba co víc, on sám je ta nejvyšší duchovní hodnota. Člověku dal rozum, aby jej mohl přesto, že ho nevidí, poznávat ve všech stvořených věcech. Daleko více se však Bůh dává člověku poznat prostřednictvím svého syna, jenž je jeho věrný obraz. Ježíš Kristus nám podal vrcholné svědectví o Bohu, o tom, jak nás miluje, jak mu na nás záleží. Sám pokládá svůj život za své hlásání, vstává z mrtvých a posílá svého Ducha, aby nás v této pravdě zdokonaloval. Z toho vidíme, jak je 4

7 naivní a ponižující udělat z Krista pouhého člověka, který má pochybnosti o svém poslání, podléhá různým druhům pokušení, atd. Ježíš Kristus zůstává stejný. Krásně to vyjádřil slavný ruský spisovatel Dostojevskij, když říká: složil jsem si své vyznání víry, které je pro mě jasné a svaté. Není nic krásnějšího, hlubšího, mocnějšího a dokonalejšího, než Kristus. A kdyby někdo dokazoval, že Ježíš nemá pravdu, pak bych raději zůstal s Ježíšem, než s takovou pravdou. Povzbuzující také pro nás může být i to, že největší vědci, věří Kristu, že Bůh existuje Ať už to byl Newton, Pascal, Planck a další. Jeden z nich, nositel Nobelovy ceny za medicínu, Alexis Carrel, říká: My dnes nejvíce potřebujeme víru. Vždyť věda a poznání dávají člověku jen dočasnou náplň života na zemi Víra však dává smysl našim námahám, zklamáním a utrpením a nabízí nám nebe. Bratři a sestry, pohled na mocného Ježíše z evangelia má i dnes posílit naši víru. Je potřebné však být stále s ním. Velkou příležitostí je i tato nedělní mše svatá, z níž máme odcházet co nejvíce duchovně obohaceni. Vždyť Kristus je zde přítomen v Božím slově, které čteme, v eucharistii kterou přijímáme, ve společenství, které vytváříme a také v knězi, který přináší nejsvětější oběť. Čerpejme proto z tohoto velkého prostředku milosti pro svou víru, aby se upevnila a rostla. Amen. ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC BŘEZEN 1. Aby celý svět uznal přínos žen k vývoji společnosti. 2. Aby Duch Svatý daroval vytrvalost těm, kdo zvláště v Asii trpí diskriminací, pronásledováním nebo smrtí pro Kristovo jméno. 3. Ať pečeť daru Ducha Svatého, kterou jsme přijali, nás uschopňuje vydávat světu svědectví víry a života. 5

8 Vyčištění chrámu (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI, čestného občana Pustiměře) Je to líbivá scéna ve filmech o životě Krista. Ježíš, který je obraz mírnosti, se tu najednou promění ve starozákonního proroka, který hromovým hlasem a spleteným bičem vyhání kupce z chrámu. Jistě to musela být i ve skutečnosti velmi napjatá situace. Nedovedeme si představit, že by usazení krámkaři snadno vyklidili místo jenom proto, že by jim někdo řekl, aby šli pryč. Muselo se jim nahnat pořádně strachu. Svádí-li tedy tato scéna k filmovým záběrům, nelíbila se některým Otcům církve. Propagovali totiž ideál stoického klidu a považovali hněv za nebezpečnou vášeň, která už sama v sobě vydává člověka v nebezpečí nemorálních činů. Rozhněváš se, píše jeden stoický filosof, a zabiješ slepici, která se ti připletla mezi nohy. Ale mohl to být i tvůj vlastní otec. Vždyť rozlítěný člověk neuvažuje, jedná podle svého impulsu. Kdopak může ručit za to, co vyvede? Lék proti tomu je apatheia, klid duše, která umrtvila všechny vášně a nedá navenek ani znát, že ji něco dojímá nebo zlobí. Dnes je u nás ještě známé rčení: s klidem Angličana. Není to náhodné. V minulých stoletích se v Anglii stoičtí autoři čítali v kolejích pro výchovu mládeže. Ale problém není tak jednoduchý. Je nutné považovat každé vzplanutí citů za nebezpečnou vášeň? Je ideální člověk, kterého nic nerozčílí, ale také nic nenadchne, který je - jak říkáme i dnes - apatický, nebo jak se lidově říká: božídárek bez kvasnic? Je to nemorální, rozhněvat se, když vidíme, že se děje zlo, a zachovat klid, když druhému ubližují? Křesťanská morálka se naučila rozlišovat. Říkáme-li každému citovému vzplanutí vášeň, pak musíme rozlišovat vášně dobré, tj. impuls k dobrému, od vášní zlých, tj. vzplanutí ke zlému. Kromě toho mají i dobré vášně své meze. Přirovnávají se k bujným koňům. Držíš-li je pevně na otěžích, ujedeš kus cesty. Když ztratíš nad nimi vládu, když se stanou nekontrolovatelnými, přivedou tě do neštěstí. Konkrétní případ pak je hněv. Kdy je spravedlivý a kdy je nespravedlivý? Staří autoři to rozlišovali těmito výrazy: musíme se rozhněvat proti ďáblům, ne proti lidem. V našem způsobu mluvení je lépe říci: je dobré vzplanout proti zlu, ne však proti lidem. Svatý Jan se v jedné své homilii velice rozhorlil proti heretikům, kteří rozkládají jednotu církve. Ale pak se svých vlastních slov zalekl a omlouvá se: To všechno říkám proti zlu, ne proti lidem; ty musíme milovat, i když chybují, a napravovat jejich poblouzení láskou, ne rozčilením. Není pochyby o tom, že byl spravedlivý hněv Ježíšův. Proti čemu tolik vzplanul? Středověcí autoři mluví při této příležitosti o simonii, svatokupectví. To bylo tehdy velice 6

9 rozšířené. Za peníze si hleděli mnozí opatřit církevní úřady a i kněžská a biskupská svěcení. Proto byly v církevním právu stanoveny přísné tresty proti kupčení se svatými věcmi. Někteří šli ve své horlivosti proti zlu tak daleko, že považovali za špatný každý obchod, jak např. náš Petr Chelčický. Dnešní moralisté došli k rozumnému kompromisu. Prodávat a kupovat patří k životu, je to tedy práce jako jiné práce. Když se dělá poctivě, proč by neměla člověka posvěcovat? Vyskytnou se přitom zvláštní případy: svěcené růžence, kalichy pro sloužení liturgie, apod. Smějí se prodávat? Odpověď je jednoduchá: za stejnou cenu jako neposvěcené. Kalich je ze zlata a jeho ulití dalo mnoho práce. To všechno se musí dělníkům zaplatit, ne proto, že je to kalich, ale proto, že jde o zpracované zlato, za stejnou cenu, jako jiný předmět profánního účelu. Totéž platí o práci kněze. Je placený za to, že učí jako každý jiný učitel, nestoupá jeho plat proto, že vyučuje posvátnou nauku. Tak je tomu i v jiných případech. Při vysvětlení scény evangelia, kde Ježíš vyhání kupce z chrámu, se moderní exegeté neomezují na morální stránku události. Daleko důležitější je vidět ji v souvislosti s biblickou historií. Nešlo tu jenom o vyčištění chrámového prostoru od nedůstojného hluku. Ostatně dovedeme předpokládat, že se krámkaři zase vrátili. Co přitom všem pohoršilo farizeje, byla okolnost, že si Ježíš přisvojil autoritu nad jeruzalémským chrámem, tedy nad místem, které bylo pro Židy nejsvětější. Chrám je všeobecný náboženský pojem. Je to místo, kde se předpokládá, že božstvo přebývá. Ale do jisté míry je tím místem také vázáno. Bůh je v chrámu. Aby se lidé k němu modlili a přinesli mu dary, je potřeba jít do chrámu. Protože bylo toto mínění všeobecné, Bůh Izraele se na počátku postavení chrámu bránil. Dokazuje lidem, že je všude, že opatruje své věrné na každém kroku, že k němu mohou volat všude, i v hlubinách moře, jak to ukazuje vypravování o Jonášovi. Nakonec však přece jen Bůh dovolil postavení jeruzalémského chrámu a slíbil, že mu bude modlitba na tomto místě zvláště milá a že to bude místo svaté. Ale přesto byl chrám, jako všechno ve Starém zákoně, předobrazem nové skutečnosti, která má přijít v Novém zákoně. Tu je privilegovaným místem, ve kterém přebývá Bůh, osoba Ježíše Krista. Při očištění chrámového prostoru ukázal tedy Ježíš právem svou autoritu nad chrámem. Později se to projeví ještě důrazněji, když se při jeho smrti chrámová opona roztrhla (Mt 27, 51) a když později byl chrám úplně rozbořen. Od té doby je to on, v kom přebývá plnost božství (Kol 1, 19). Ale on je také hlava církve, svého mystického těla. Všichni věřící mají účast na jeho Duchu. Jsou tedy i jejich duše chrámem, bydlištěm Božím. Čteme o tom už u sv. Pavla. Ale hojně rozvádějí tuto myšlenku mystičtí autoři. Jednotlivosti jsou někdy hravé, jako např. když ukazují, které schopnosti odpovídají kterým částem chrámu. Daleko důležitější je myšlenka základní: jako chrám posvěcuje celé město, tak lidská duše je povolána, aby posvěcovala celé okolí, ve kterém žije. V nebeském Jeruzalémě už nebude chrámu, protože je celý posvěcen přítomností samého Krista. Podobně má být i úzké okolí křesťana posvěceno jeho přítomností, Duchem svatým, který žije v jeho srdci. Musí ovšem on sám nejdříve svůj vlastní chrám očistit, a pak očistí všechno, s čím přijde do styku. V životopisech mnichů se vypravuje, že šli bydlet do pouště, kde bydleli démoni, aby to místo od nich osvobodili. Dnes bydlí démoni ne tolik na poušti, ale víc ve městech. Ale věříme, že jsou dobří křesťané schopni i tato města očistit, aby se nakonec celý svět stal Božím chrámem. 7

10 8 LITURGICKÉ TEXTY 4. NEDĚLE POSTNÍ 1. ČTENÍ 2KRONIK 36, Čtení z druhé knihy kronik. Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit i písemně po celém svém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma! ŽALM 137 U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, když jsme vzpomínali na Sión. Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery. Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali: Zpívejte nám ze siónských písní! Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi? Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice! Ať se mi přilepí jazyk k patru, když na tebe nevzpomenu, když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radostí.. 2. ČTENÍ EF 2,4-10 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům. Bratři! Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Té záchrany docházíte z Boží dobroty skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to Boží dar! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě. EVANGELIUM JAN 3,14-21 Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl Nikodémovi: Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.

11 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Největším nepřítelem katolíka je náboženská nevědomost Dnes, o radostné neděli, jsme si vyslechli jednu z nejkrásnějších vět Nového zákona: Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Není snad povzbudivější věty, než právě tato, že náš život neskončí v nicotě, ale ve věčném štěstí a radosti u našeho Boha. Takový je náš Bůh Otec jedním slovem - láska. Lidé si ovšem vytvořili a bohužel stále vytvářejí různé představy o Bohu, které hodně zkreslují, ba dokonce dávají naprosto nepravdivý obraz našeho Boha, jak ho známe z Bible i z dějin Církve. Nebudu dělat analýzu jednotlivých představ, jak vlastně vznikly. Já osobně si myslím, že hlavní příčinou je neznalost Písma svatého, z něhož si nemůžeme brát jen to, co nám zrovna vyhovuje, ale dívat se na všechno co je zde napsáno v určitém kontextu, širších souvislostech a k tomu ještě brát ohled na výklad učitelského úřadu Církve, který je veden Duchem Božím při výkladu různých pravd o Bohu. Pojďme však konkrétně k těm nesprávným představám a pokud je máme, tak je raději opusťme, neztrácejme čas, abychom se místo vůdců ve víře nestali svůdci či nepravými proroky pro ty, kterým máme víru předávat. Někteří lidé si myslí, že Bůh je neosobní, nezajímá se o nějakého človíčka. Pouze stanovil zákonitosti hmoty, přírody, člověka, ale jinak k nim nemá žádný vztah. Druzí si myslí pravý opak. Bůh je dozorce, hlídač, mstitel číhá na každém kroku, jakmile člověk šlápne vedle, už má nůž na krku a může čekat spravedlivý trest. Další mají představu Boha jako obchodníka, který si o každém vede přesné účty, něco za něco. Ty budeš chodit do kostela, modlit se ráno a večer, zachovávat desatero. Splníš-li tyto své povinnosti, pak jsi s Bohem zadobře a můžeš si dělat, co chceš. Snad nejrozšířenější je představa milého a dobrého Pána Boha, nebo spíše dobráčka, který vždycky přivře oko, nic nebere vážně, všechno toleruje a díky své nezměrné lásce nás všechny přivede do nebe. Správná představa o Bohu má být taková, že Bůh se o člověka zajímá, chce jeho dobro, je s ním každou vteřinu a chce, aby člověk byl šťastný. Je zde však jedna podmínka: věřit 9

12 v Krista. Ještě jednou si zopakujme tu větu: Bůh tak... žádný, kdo v něho věří. Uvěřit však není jen dát souhlas k článkům víry, tak, jak je odříkáváme každou neděli po kázání. Uvěřit znamená změnit svůj život nebo lépe řečeno: víra se má projevovat v našem jednání, má vyzařovat z našich skutků. Bohužel, pokorně si přiznejme, že tady máme pořád co dělat. Víra totiž není jednou provždy získanou kvalitou či hodnotou. Stejně jako celý život Boha hledáme, stejně tak musíme i ve víře růst, protože bychom o ni mohli přijít. Nejprve je třeba se ve víře vzdělávat: číst Písmo svaté, poslouchat kázání nebo i jinou přednášku s náboženskou tématikou rádio Proglas, televizi NOE, číst katolický tisk. Někdo napsal: řekni mi co čteš a já ti povím, co jsi ruku na srdce kolik je toho, co pročteme a týká se to náboženského života. Největším nepřítelem katolíka je totiž náboženská nevědomost. Snad jednu praktickou radu: nebylo by jistě na škodu obnovit dobrý zvyk v křesťanských rodinách, a to, že při nedělním obědě si připomeneme o čem bylo evangelium a kázání, a znovu to probereme doma u stolu, zda-li jsme tomu správně porozuměli víc hlav, víc rozumu a stejně tak je důležité naučit se mluvit o těch věcech i doma. Zde v kostele není čas na nějaké dialogické promluvy, ale doma, při společném obědě by bylo velmi užitečné, aby rodiče s dětmi se o tom pobavili. Dále máme víru vyznávat: Kdo mě vyzná před lidmi, k tomu se i já budu znát před svým Otcem na nebesích... Křesťana nedělá křesťanem, že chodí do kostela; kněze či řeholníka zase kolárek či klerika, ale z našeho vystupování a jednání se to má poznat. Umět promluvit na správném místě vhodné slovo, nestydět se za svou víru to je také kolikrát těžké, ale naši víru to upevňuje. Víru máme také hájit a šířit. Zde bych rád připomněl rodičům, jak je velmi důležité, aby hájili víru v duších svých dětí. Mají se zajímat, co děti čtou, na co se dívají, s kým se přátelí. Každý z nás dospělých má mít rovněž apoštolského ducha: jděte do celého světa... nemůžeme být lhostejní vůči tomu, že nás nepřibývá a hledat důvody všude možně a přitom zapomínat na to, že je to vina moje osobní, že jsem k Bohu nikoho ještě nepřivedl, že moje víra nikoho neoslovuje a je nepřitažlivá, jen když si to řekne každý sám sobě, tak se mnohé může změnit. Být zbožným neznamená se distancovat od druhých, ale právě naopak. Šířit víru kolem sebe skutky tělesného milosrdenství, ale především být nositeli dobra ve svém okolí. My křesťané jsme si bohužel zvykli klást pouze jednu otázku, když zpytujeme své svědomí: která přikázání jsem nezachoval? A když se zachováváme alespoň v tom úzkém slova smyslu všechna, cítíme se spravedliví. Bůh nás však bude soudit podle lásky: co jsme učinili nebo neučinili pro své bližní. Horší než to, co jsme udělali ze slabosti špatně, je to, co jsme z nedbalosti, z pohodlnosti či lenosti neudělali a mohli jsme vykonat; že jsme promarnili čas a přitom jsme mohli pomáhat těm, kdo potřebovali naši podporu. Snažme se tedy ve víře vzdělávat, víru vyznávat, hájit a šířit kolem sebe slovy a skutky, a tak žít radostně a pokojně zde na zemi a dosáhnout věčného života v nebi, který nám Kristus svou smrti na kříži jednou provždy získal. Nenechme si poklad víry jen pro sebe, ale štědře z něho rozdávejme všem, s nimiž se setkáme. Amen. 10

13 Tak Bůh miloval svět (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI, čestného občana Pustiměře) Hřímal jeden kazatel proti světu, proti světským lidem, proti světáckému způsobu myšlení a vystupování. Ale všechno to nějak nešlo dohromady s evangeliem, které se četlo předtím: Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul. Ale text sám překvapuje i u sv. Jana. Neodpovídá jeho mluvě na jiných místech. Tam čteme jiné tvrzení: Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí (Jan 15, 19). Ale potom zase Kristus posílá své učedníky do celého světa (srov. Mk 16, 15), aby byli světlem světa (Mt 5, 14). Na II. Vatikánském sněmu byly proto velmi živé debaty o tom, máme-li mluvit o útěku ze světa nebo raději o dialogu se světem. Ten druhý výraz se zdál odporovat tradici. Asketičtí autoři totiž jsou zásadně toho mínění, že jsou nesmiřitelné dvě lásky: ke světu a současně k Bohu. České slovo svět nemohlo mít původně nějaký temný a nepříznivý význam. Vždyť je to starý význam pro světlo. I staroslověnské slovo mir, které se zachovalo ještě v staročeské písni Hospodine pomiluj ny... Spasiteli všeho mira, odpovídá řeckému kosmos, tj. pořádek, krása. Zajímavé je i ta okolnost, že my, když mluvíme o světě, máme na mysli spíš jeho rozlohu, prostor, širý svět. V aramejštině, v řeči Kristově, výraz svět znamená spíš období časové, nějakou dobu, asi tak, jako když říkáme dnešní svět, v římském světě, apod. Z toho je vidět, že se slovu svět může rozumět v několikerém významu. Jeden z nich je docela pozitivní: svět viditelný a neviditelný, tj. všechno, co Bůh stvořil, co je dobré a krásné, co zahrnuje i lidi, co tedy Bůh miluje. Druhý význam je negativní: svět znamená špatnou společnost, pokušení ke zlému, zásady, které odporují evangeliu, laxní, světácký postoj. Jak ty dva světy od sebe oddělit? Jak poznat, v jakém smyslu se o nich mluví v evangeliu a v duchovní literatuře? Který svět je č. 1 a který je č. 2? Dualistické systémy se snažily o to, aby vesmír rozpůlily. Jsou tu věci dobré a jsou věci zlé, první máme vyhledávat, druhých se varovat. Co patří k těm dobrým? Podle platonismu je dobrý svět vnitřní, věnovat se hmotným věcem je úpadek. Křesťané tu zásadu také opakují, také oni zdůrazňují, že je vnitřní život daleko důležitější, než to, co vidíme navenek. Ale jsou si současně vědomi, že se tato zásada nesmí aplikovat tuze důsledně. Člověk je vnitřní i vnější, má duši, ale má i tělo. Nesmíme pohrdat tělesnými skutky jenom proto, že dáváme přednost tomu, co se děje uvnitř duše. 11