Motýlí fauna (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny v západních Krkonoších

Transkript

1 LIšKA J., MODLINGER R. & VANěK J. 2008: Motýlí fauna (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny v západních Krkonoších. Opera Corcontica 45: Motýlí fauna (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny v západních Krkonoších Lepidopteran fauna (Insecta, Lepidoptera) of montane spruce forest in the western Giant Mts. Jan Liška 1, Roman Modlinger 1 & Jan Vaněk 2 1 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Strnady 136, Jíloviště, liska@vulhm.cz, modlinger@vulhm.cz 2 Správa Krkonošského národního parku, Dobrovského 3, Vrchlabí, jvanek@krnap.cz Výskyt motýlů (Lepidoptera) byl sledován v krkonošské horské smrčině (Athyrio alpestris Piceetum) pomocí Malaiseho pasti v období let Odchytové zařízení bylo v činnosti po celou vegetační sezonu. Celkem bylo za oba roky odchyceno 1658 ks motýlů náležejících 99 druhům. Vyšší početnost byla zaznamenána u 9 druhů (eudominantní, dominantní a subdominantní zastoupení), zbylých 90 druhů náleželo do recedentní a subrecedentní kategorie (z toho 47 druhů bylo zjištěno v jediném exempláři). Zhruba čtvrtina taxonů náležela mezi horské druhy (např. Incurvaria vetulella, Eudonia petrophila, Udea decrepitalis, Erebia euryale, Elophos vittarius, Xanthorhoe incursata). Potravní vazbu na smrk ztepilý (Picea abies) vykázalo 14 druhů. Tři zjištěné druhy (Elachista unifasciella, Caryocolum cassella, Cydia idivisa) nebyly doposud z Krkonoš známy. In , the occurrence of Lepidoptera was investigated in a montane spruce forest (Athyrio alpestris Piceetum) in the Giant Mts. For trapping adults Malaise trap was used, working for the whole vegetation season. A total of 1658 individuals belonging to 99 lepidopteran species were catched. Higher abundance was found in 9 species (eudominant, dominant and subdominant category), other 90 species belong to recedent and subrecedent category (47 species of them were found in one specimen). Approximately a quarter of taxons were mountain species (e.g. Incurvaria vetulella, Eudonia petrophila, Udea decrepitalis, Erebia euryale, Elophos vittarius, Xanthorhoe incursata). 14 species are trophically associated with Norway spruce (Picea abies). ree species recorded (Elachista unifasciella, Caryocolum cassella, Cydia idivisa) have not been known in the Krkonoše Mts. as yet. Klíčová slova: Keywords: Lepidoptera, Malaiseho past, horská smrčina, Medvědín, západní Krkonoše, Česko Lepidoptera, Malaise trap, montane spruce forest, Medvědín Mt., western Giant Mts., Czechia 115

2 ÚVOD Informací o výskytu hmyzího řádu motýlů (Lepidoptera) v horských polohách Krkonoš je k dispozici relativně velké množství a obecně se jistě dá konstatovat, že motýli náležejí v Krkonoších k nejvíce prozkoumaným skupinám bezobratlých živočichů. To však neznamená, že dosavadní stav znalostí je uspokojivý, a to jak z pohledu entomofaunistického, tak např. i z pohledu ochrany přírody. Recentní přehled o stavu prozkoumanosti této hmyzí skupiny v Krkonoších podává LIšKA et al. (2007), a to včetně uvedení základní lepidopterologické literatury, vztahující se k tomuto území. Pokud se však zaměříme na vyšší polohy tohoto pohoří, shledáme, že většina údajů o výskytu motýlů se váže na tzv. primární bezlesí subalpínského stupně, případně rozvolněné porosty smrku a kleče při horní hranici lesa. Samotným horským smrčinám se většina prací věnuje pouze okrajově, nejvíce dílčích informací lze nalézt v příspěvcích SOFFNERA (1960), BORKOWSKÉHO (1985), LIšKY & SKYVY (1997), NOWACKÉHO (1998) a MALKIEWICZE (2001). Řada jednotlivých údajů je také rozptýlena v pracích soubornějšího charakteru, jako jsou příslušné prodromy obou oblastí zahrnujících Krkonoše, tj. Slezska a Čech (WOLF , STERNECK 1929, STERNECK & ZIMMER- MANN 1933). Navíc platí, že mnohem větší počet údajů se váže k východní části pohoří, především vzhledem k celkově atraktivnějšímu charakteru a relativně snazší dostupnosti. Vlastnímu zájmovému území (masivu Medvědína) doposud z hlediska výskytu motýlů prakticky pozornost věnována nebyla. Příčiny uvedeného stavu je pravděpodobně nutno hledat především ve skutečnosti, že v počátcích výzkumu hmyzu v Krkonoších byl zájem entomologů celkem pochopitelně zaměřen na atraktivní bezlesé partie pohoří. Později pak zřejmě převládl názor, že smrkový vegetační stupeň, vzhledem k převažujícímu zastoupení nepůvodních porostů, katastrofálnímu poškození imisním impaktem a přemnožením kůrovců, není v Krkonoších natolik zajímavý, aby mu byla z lepidopterologického hlediska věnována samostatná pozornost. K metodě sledování výskytu motýlů pomocí Malaiseho pasti je potřebné poznamenat, že rozhodně nejde o postup v lepidopterologii obvyklý. Pokud se používá, jde v naprosté většině případů o dílčí vyhodnocení zachycených imág motýlů (těch snáze určitelných, ze skupiny tzv. velkých motýlů) ze sběrů, sloužících primárně k jiným účelům. (Malaiseho past se nejčastěji používá při sledování hmyzích skupin řádů Diptera a Hymenoptera.) Pokud však odhlédneme od náročnější determinace takto získaného materiálu, jde o metodu plně využitelou i v lepidopterologii, zejména pak ve strukturně chudších biotopech, kde je potenciální druhové spektrum motýlů omezené. V případě sledování motýlů v horských smrčinách byla u nás tato metoda využita zatím pouze v podmínkách Šumavy (LIšKA & MODLINGER 2007). MATERIÁL A METODIKA K výzkumu byla využita Malaiseho past Townesova typu (TOWNES 1972), v modifikaci vyráběné slovenskou firmou Šauša, Bratislava (Obr. 1). Past byla umístěna v dospělém, řídce zapojeném smrkovém porostu na severovýchodním úbočí Medvědína, v nadmořské výšce 1140 m n. m. (souřadnice: N, E; faunistické mapové pole 5259), v II. zóně NP. Porost se vyznačoval velmi rozvolněnou a heterogenní strukturou (světliny, průsek svážnice). Formačně náležel k papratkové smrčině (Athyrio alpestris Piceetum), přičemž ve stromovém patru zcela převládal smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karst.). V podrostu byl ze dřevin kromě smrku jednotlivě přítomen jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia L.). V bylinném patru dominovala papratka horská (Athyrium distentifolium Opiz), vysokou pokryvnost vykazovala dále především brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus L.) a z travin třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa Chaix) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa L.). Z nápadných statných bylin je možno zmínit hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea L.) a kýchavici bílou (Veratrum album L.). 116

3 Obr. 1. Malaiseho past v horské smrčině (Medvědín, Krkonoše) Fig. 1. Malaise trap in montane spruce forest (Medvědín Mt., Krkonoše Mts.) Past byla v činnosti v letech , vždy od počátku vegetační sezony (po odtání sněhu během první poloviny května) do nástupu zimního období (konec října). Odběry zachyceného hmyzu byly prováděny ve dvoutýdenních až měsíčních intervalech (dle charakteru počasí a pokročilosti sezony). Jako konzervační tekutina byl v 500 ml polyetylenových sběrných lahvích použit 70 % etylalkohol, přičemž nádoby byly tekutinou vždy naplněny přibližně ze dvou třetin. V laboratorních podmínkách byli z materiálu vytříděni zástupci řádu Lepidoptera (zbylý odchycený hmyz je uchován v etylalkoholu a deponován na Správě KRNAP). Po vysušení na filtračních papírech bylo přistoupeno k postupné determinaci a kvantifikaci, přičemž u řady případů bylo k spolehlivé identifikaci nutno použít vyšetření morfologie ektodermálních genitálií (po maceraci zadečků v 10 % KOH, jak je u této skupiny obvyklé). Část nálezů je dokladována prostřednictvím takto získaných preparátů (jejich uložením v polyetylenových trubičkách v glycerinu), u přímo určitelných druhů pak byly vzorky imág napíchnuty na entomologické špendlíky. Dokladový materiál se nalézá ve sbírce útvaru ochrany lesa VÚLHM, v.v.i. Pro stanovení početnosti resp. dominance jednotlivých druhů byla použita obvyklá stupnice: eudominantní velmi hojný (> 10 %), dominantní hojný (5 10 %), subdominantní jednotlivý (1 5 %), recedentní vzácný (0,1 1 %), subrecedentní velmi vzácný (< 0,1 %). Systém a nomenklatura motýlů byla užita dle práce LAšTůVKY & LIšKY (2005). V dalším textu jsou latinské názvy motýlů uváděny bez autorů a letopočtů popisu (plné znění je uvedeno v připojené Tab. 1). 117

4 VÝSLEDKY Celkem bylo během obou let průzkumu v Malaiseho pasti zachyceno 1658 ks řádu Lepidoptera, náležejících 99 druhům (v roce 2003 se jednalo o 796 ks a 76 druhů, v roce 2004 o 862 ks a 58 druhů). Výčet taxonů a počty kusů jsou uvedeny v Tab. 1. Determinace do druhu se z celkového počtu 99 zachycených taxonů podařila u 96, zbylé 3 (zastoupené ve všech případech 1 exemplářem) doposud určeny nejsou. Determinované druhy náležejí k 20 čeledím, přičemž nejvíce zástupců vykazují čeledi píďalkovitých (Geometridae) 26, obalečovitých (Tortricidae) 18 a můrovitých (Noctuidae) 15. Z hlediska početnosti byly z celkových 99 zjištěných druhů 2 eudominantní, 1 dominantní, 6 subdominantní, 6 recedentní a 84 subrecedentních. Druhy eudominantní a dominantní náležely do čeledí píďalkovitých (Geometridae) a trávníčkovitých (Elachistidae), přičemž u píďalek Eulithis populata a Hydriomena furcata se jednalo o polyfágy na přízemní vegetaci (na lokalitě pravděpodobně preferující brusnici borůvku), u trávníčka Elachista bifasciella o druh vyvíjející se na metličce křivolaké. Druhů troficky vázaných na smrk ztepilý bylo zjištěno celkem 14 (nejvíce 6 náleželo do čeledi Geometridae). Ze zmíněných 14 druhů (v tabulce zvýrazněných) však pouze jediný (obaleč Epinotia tedella) dosáhl vyšší třídy dominance subdominantního zastoupení (3 %). Z celkového počtu 96 identifikovaných druhů je možno 10 označit za typicky horské, jež se v nižších polohách prakticky nevyskytují (kovovníček Lampronia vetulella, obaleč Eana osseana, zavíječi Eudonia petrophila, E. sudetica a Udea decrepitalis, okáč Erebia euryale, píďalky Elophos vittarius, Xanthorhoe incursata, Entephria caesiata a můra Hyppa rectilinea). U dalších 15 zjištěných druhů se těžiště rozšíření nalézá v horských a podhorských polohách, na příhodných biotopech však mohou sestupovat i do nižších nadmořských výšek (kovovníček Incurvaria rupella, mol Triaxomera fulvimitrella, krásněnka Denisia nubilosella, trávníčci Elachista bifasciella, E. humilis a E. subalbidella, makadlovka Caryocolum casella, obaleči Lozotaenia forsterana, Olethreutes bipunctana a Cydia indivisa, píďalky Epirrhoe molluginata, Chloroclysta miata a Aplocera praeformata, můry Lithomoia solidaginis a Cerapteryx graminis). Několik dalších zjištěných druhů dosahuje v horských polohách obecně vyšší početnosti, jako příklady je možno zmínit obaleče Ancylis myrtillana či píďalky Eulithis populata a Hydriomena furcata. U zbylých zjištěných druhů není vazba k horským polohám příliš výrazná a nevyznačují se zde obvykle ani vyšší abundancí. Z fenologického hlediska lze uvést, že nejvíce druhů bylo zachyceno od konce června do poloviny srpna, s maximem výskytu v první a druhé dekádě července. V případě prostého počtu zachycených kusů se jednalo o měsíce srpen a září (první polovinu), kdy aktivovala imága tří výše zmíněných eudominantních a dominantních druhů. Tyto druhy společně tvořily 59 % zachycených kusů motýlů. Faunisticky nejvýznamnější nálezy reprezentují trávníček Elachista unifasciella, makadlovka Caryocolum cassella a obaleč Cydia indivisa (jde o taxony z horských poloh Krkonoš do současnosti neudávané). Rovněž doposud blíže neurčený trávníček (Elachista sp.) představuje nepochybně zajímavý nález, neboť nepatří žádnému z oblasti známému druhu. 118

5 Tab. 1. Motýli (Lepidoptera) zachycení v Malaiseho pasti v horské smrčině v oblasti masivu Medvědína (Krkonoše) v letech Butterflies and moths (Lepidoptera) captured by means of the Malaise trap situated in a montane spruce forest on the Medvědín Mt. (Krkonoše Mts.) in years Medvědín (západní Krkonoše) celkem dominance (ks) (ks) (ks) LEPIDOPTERA Hepialidae Hepialus fusconebulosus (De Geer, 1778) Adelidae Nematopogon schwarziellus Zeller, Nematopogon robertella (Clerck, 1759) Incurvariidae Incurvaria vetulella (Zetterstedt, 1839) Lampronia rupella (Denis & Schiffermüller, 1775) Tineidae Montescardia tessulatella (Lienig & Zeller, 1846) Triaxomera fulvimitrella (Sodoffsky, 1830) Nemapogon cloacella (Haworth, 1828) Bucculatricidae Bucculatrix nigricomella (Zeller, 1839) Yponomeutidae *Argyresthia glabratella (Zeller, 1847) Ypsolophidae Ypsolopha ustella (Clerck, 1759) Pluteliidae Plutella xylostella (Linnaeus, 1758) Glyphipterigidae Glyphipterix simpliciella (Stephens, 1834) Depressariidae Agonopterix hypericella (Hübner, 1796) Oecophoridae Denisia similella (Hübner, 1796) Denisia nubilosella (Herrich-Schäffer, 1854) Elachistidae Elachista bifasciella Treitschke, Elachista humilis Zeller, Elachista sp Elachista unifasciella (Haworth, 1828) Elachista subalbidella Schläger, Coleophoridae Coleophora laricella (Hübner, 1817) Coleophora alticolella Zeller, Coleophora sylvaticella Wood,

6 Tab. 1. Pokračování Gelechiidae Monochroa tenebrella (Hübner, 1817) *Chionodes electella (Zeller, 1839) Caryocolum cassella (Walker, 1864) Neofaculta infernella (Herrich-Schäffer, 1854) Tortricidae Acleris laterana (Fabricius, 1794) Eana osseana (Scopoli, 1763) Syndemis musculana (Hübner, 1799) Lozotaenia forsterana (Fabricius, 1781) Aphelia unitana (Hübner, 1799) Apotomis sauciana (Frölich, 1828) Orthotaenia undulana (Denis & Schiffermüller, 1775) Celypha lacunana (Denis & Schiffermüller, 1775) Olethreutes palustrana (Lienig & Zeller, 1846) Olethreutes bipunctana (Fabricius, 1794) *Pseudohermenias abietana (Fabricius, 1787) Rhopobota myrtillana (Humphreys & Westwood, 1845) *Epinotia tedella (Clerck, 1759) *Epinotia granitana (Herrich-Schäffer, 1851) *Epinotia nanana (Treitschke, 1835) Ancylis myrtillana (Treitschke, 1830) *Cydia indivisa (Danilevsky, 1963) Lathronympha strigana (Fabricius, 1775) Crambidae Eudonia petrophila (Standfuss, 1848) Eudonia murana (Curtis, 1827) Eudonia truncicolella (Stainton, 1849) Eudonia sudetica (Zeller, 1839) Crambus lathoniellus (Zincken, 1817) Agriphila straminella (Denis & Schiffermüller, 1775) Udea lutealis (Hübner, 1809) Udea decrepitalis (Herrich-Schäffer, 1848) Sphingidae *Sphinx pinastri Linnaeus, Nymphalidae Erebia euryale (Esper, 1805) Geometridae Plagodis pulveraria (Linnaeus, 1758) Selenia dentaria (Fabricius, 1775) *Hylaea fasciaria (Linnaeus, 1758) Elophos vittarius ( unberg, 1788) Xanthorhoe ferrugata (Clerck, 1759) Xanthorhoe montanata (Denis & Schiffermüller, 1775) Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813)

7 Epirrhoe alternata (Müller, 1764) Epirrhoe molluginata (Hübner, 1813) Entephria caesiata (Denis & Schiffermüller, 1775) Lampropteryx suffumata (Denis & Schiffermüller, 1775) Eulithis populata (Linnaeus, 1758) Eulithis pyraliata (Denis & Schiffermüller, 1775) Ecliptopera silaceata (Denis & Schiffermüller, 1775) Chloroclysta miata (Linnaeus, 1758) Dysstroma citrata (Linnaeus, 1761) Dysstroma truncata (Hufnagel, 1767) * era obeliscata (Hübner, 1787) * era variata (Denis & Schiffermüller, 1775) Hydriomena furcata ( unberg, 1784) Triphosa dubitata (Linnaeus, 1758) Mesotype didymata (Linnaeus, 1758) *Eupithecia abietaria (Goeze, 1781) *Eupithecia pusillata (Denis & Schiffermüller, 1775) *Eupithecia tantillaria Boisduval, Aplocera praeformata (Hübner, 1826) Noctuidae Autographa gamma (Linnaeus, 1758) Hyppa rectilinea (Esper, 1788) Agrochola circellaris (Hufnagel, 1766) Lithomoia solidaginis (Hübner, 1803) Apamea crenata (Hufnagel, 1766) Abromias monoglypha (Hufnagel, 1766) Lacanobia thalassina (Hufnagel, 1766) Hada plebeja (Linnaeus, 1761) Cerapteryx graminis (Linnaeus, 1758) Diarsia mendica (Fabricius, 1775) Diarsia brunnea (Denis & Schiffermüller, 1775) Noctua pronuba (Linnaeus, 1758) Opigena polygona (Denis & Schiffermüller, 1775) Xestia c-nigrum (Linnaeus, 1758) Agrotis segetum (Denis & Schiffermüller, 1775) Lepidoptera indet. Gen.sp celkem exemplářů celkem druhů (deteminovaných) celkem druhů (všech) Vysvětlivky: * druhy potravně vázané na smrk ztepilý; třídy dominance: 5 eudominantní (>10 %), 4 dominantní (5 10 %), 3 subdominantní (1 5 %), 2 recedentní (0,1 1 %), 1 subrecedentní (<0,1 %) Comments: * species confined to Norway spruce; class of dominance: 5 eudominant (>10%), 4 dominant (5 10%), 3 subdominant (1 5%), 2 recedent (0,1 1%), 1 subrecedent (<0,1% 121

8 DISKUSE A ZÁVĚR Do současnosti je z horských poloh Krkonoš (tj. od cca 800 m nadmořské výšky) známo kolem 400 druhů motýlů (cf. LIšKA & SKYVA 1997). Zjištěných 99 druhů představuje tedy zhruba čtvrtinu známého spektra, přičemž druhový překryv je velmi výrazný (pouze tři, resp. čtyři z nich nebyly doposud z Krkonoš udávány). Pokud bychom však vzali do úvahy skutečnost, že obě části pohoří jsou nestejnoměrně prozkoumané (z východní části je známo nesrovnatelně více druhů), celá řada nalezených druhů pak reprezentuje první údaj ze západní části pohoří a naprostá většina představuje první údaj o přítomnosti v masivu Medvědína. Celkem bylo v obou letech průzkumu v odchytovém zařízení uloveno přes 1650 exemplářů řádu Lepidoptera. Pokud tento počet porovnáme s výsledky odchytu do světelného lapače, umístěného v letech v závěru Labského dolu (cf. SPITZER et al. 2003), kde bylo celkem za tři roky uloveno téměř 9100 exemplářů motýlů (v 186 druzích), můžeme konstatovat, že jde o metodu méně účinnou. To je však celkem pochopitelné, neboť jde o odchyt pasivní cestou, na rozdíl od aktivního příletu motýlů ke světelnému lapači (vzhledem k lákavému účinku ultrafialového záření). Plná polovina průzkumem zjištěných druhů (47) byla odchycena v jediném exempláři, ve většině případů však jde o druhy v těchto polohách domácí (určitou výjimku tvoří migranti, zaletující z nižších poloh, jako je např. osenice Agrotis segetum). Na druhé straně většina horských, pro lokalitu typických druhů, byla zachycena ve více kusech, navíc často vyrovnaně v obou letech. Jako příklady z této skupiny je možno uvést krásněnku Denisia nubilosella, zavíječe Eudonia petrophila nebo píďalky Elophos vittarius a Entephria caesiata. Druhové složení a známé potravní nároky zjištěných motýlů dobře odpovídají nabídce živných rostlin na stanovišti odchytového zařízení a v jeho okolí. Kromě motýlů troficky vázaných na smrk (zmíněných 14 druhů) převažují především širocí polyfágové na bylinné vegetaci (přes dvě třetiny druhů). Přítomny jsou rovněž druhy žijící na meších a lišejnících (obaleč Olethreutes palustrana, zavíječi rodu Eudonia), samostatnou skupinu pak tvoří zástupci čeledi Tineidae, vázaní na tlející dřevo a plodnice lignikolních hub. Za faunisticky nejzajímavější nálezy je možno považovat zmíněné tři druhy doposud z Krkonoš neudávané. Makadlovka Caryocolum cassella se vyvíjí na druzích čeledi Caryophyllaceae a je známa např. z horských poloh Šumavy (NOVÁK et al. 1997). Obaleč Cydia indivisa je vázaný na jehličnaté dřeviny a v horských smrčinách byl zjištěn na Šumavě (LIšKA & MODLINGER 2007) nebo v Krušných horách (LIšKA 1993). Trávníček Elachista unifasciella žije na širokolistých travinnách a náleží ke druhům, jejichž rozšíření je u nás málo známé. Dosavadní nálezy pocházejí z širokého rozpětí nadmořských výšek, což nenasvědčuje tomu, že by druh byl hypsometricky vyhraněný. Z horských poloh je známý z Krušných hor (Hora Sv. Šebestiána, J. Liška lgt.). Zmínit je možno také kovovníčka Incurvaria vetulella a krásněnku Denisia nubilosella, neboť jde o druhy pro horské polohy Krkonoš velmi charakteristické. Rovněž kovovníček Lampronia rupella představuje vzácný druh, jehož řídké nálezy od nás pocházejí většinou z vyšších poloh. Blíže neurčený druh trávníčka (Elachista sp.), vykazující příbuznost k taxonu E. humilis Zeller 1850, představuje pravděpodobně problém taxonomického rázu, neboť morfologické znaky na kopulačním ústrojí neodpovídají žádnému druhu známému ze střední Evropy (k bližšímu posouzení druhové příslušnosti je však zcela nezbytné získat další srovnávací materiál). Závěrem je možno poznamenat, že horské smrčiny na silikátovém podkladu se ve středoevropských podmínkách obvykle považují za druhově a strukturně chudý biotop. Poměrně vysoký počet zjištěných druhů naznačuje, že horské smrčiny západních Krkonoš (masivu Medvědína) jsou dosud značně zachovalé a lepidopterologicky zajímavé. Dosavadní výsledky provedeného průzkumu naznačují, že imisní kalamita minulých desetiletí supramontánní smrčiny Krkonoš neochudila tak výrazně, jak se jevilo v počátečním období (alespoň ve smyslu druhové pestrosti původní lepidopterofauny). Na úrovni celého pohoří na tuto skutečnost ostatně již upozornili v minulosti ve vztahu k motýlům LIšKA & SKYVA (1997). Rozsáhlé odlesněné plochy navíc zvýšily heterogenitu 122

9 smrkových porostů a umožnily pronikání motýlů vázaných na specifické prostředí těchto holin a navazujících sukcesních stadií (podporované větrným prouděním A-O systémů). Tento fenomén je známý, vzniklé obohacení motýlí fauny supramontánních poloh lze však jen obtížně hodnotit jako žádoucí (navíc v odchytech na zkoumané lokalitě se tato skutečnost příliš neprojevila, vzhledem k nízké přítomnosti zástupců této skupiny motýlů). Pokud srovnáme výsledky předkládané práce s obdobným výzkumem horské smrčiny na Šumavě (cf. LIšKA & MODLINGER 2007), je možno konstatovat, že z celkového hlediska byl zjištěn prakticky stejný počet druhů (99 vs. 102). V početnosti jedinců (3140 ks vs ks) a vlastním druhovém složení (překryv pouze z cca 50 %) však již existovaly značné rozdíly, jež je pravděpodobně možno jen částečně vysvětlit rozdílným charakterem obou pohoří. Poděkování Za laskavou determinaci samičky obaleče Epinotia granitana děkujeme kolegovi J. Jarošovi z Českých Budějovic. Výzkum byl podpořen výzkumným záměrem Ministerstva zemědělství ČR č LITERATURA BORKOWSKY A. 1985: Owady, p In: JAHN A. (ed), Karkonosze polskie. Ossolineum, Wrocław, 566 str. LAšTůVKA Z. & LIšKA J. 2005: Seznam motýlů České republiky (Check list of Lepidoptera of the Czech Republic) (Insecta, Lepidoptera). LIšKA J. 1993: Druhové spektrum motýlů (Lepidoptera) ve feromonových pastích s atraktanty na bázi E9-12:Ac a poznámky k odchytům dalších skupin hmyzu. Práce VÚLHM 78: LIšKA J., JAROš J., SPITZER K. & CHRZANOWSKI A. 2007: Motýli, pp In: FLOUSEK J., HARTMANOVÁ O., ŠTURSA J. & POTOCKI J. (eds), Krkonoše (příroda, historie, život). Baset, Praha, 863 str. LIšKA J. & MODLINGER R. 2007: K poznání motýlí fauny (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny v masivu Trojmezné na Šumavě. Silva Gabreta 13 (1): LIšKA J. & SKYVA J. 1997: Historical and recent occurrence of Lepidoptera in mountain sites of the Giant Mountains (Czech Republic). Biologia, Bratislava 52 (2): MALKIEWICZ A. 2001: Miernikowce (Lepidoptera: Geometridae) Karkonoszy Polskich. Przyroda Sudetów Zachodnich 4: NOWACKI J. 1998: Sówkowate (Lepidoptera: Noctuidae) Karkonoszy Polskich. Wiad. Entomologiczne 16 (3 4): NOVÁK I., LIšKA J., ELSNER G., JAROš J., PETRů M., SKYVA J., SPITZER K., ŠPATENKA K., VÁVRA J. & WEIDENHOFFER Z. 1997: Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech. Klapalekiana 33 (Suppl.), 159 str. SOFFNER J. 1960: Schmetterlinge aus dem Riesengebirge. Z. Wien. Ent. Gesell. 45: SPITZER K., JAROš J. & VANěK J. 2003: Migrace nočních motýlů v Krkonoších. Opera Corcontica 40: STERNECK J. 1929: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. Selbsverlag, Karlsbad, 297 str. STERNECK J. & ZIMMERMANN F. 1933: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II. (Mikrolepidoptera). Selbstverlag, Karlsbad, 168 str. TOWNES H.A. 1972: A light-weight Malaise trap. Entomological News 83: WOLF P : Die Grossschmetterlinge Schlesiens I IV. Breslau. 123