Když náš táta hrál. :[: jó táto hraj, svý banjo dál,. vždyť ty si byl, farmářů král:]

Transkript

1 Když náš táta hrál 1. Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, scházeli se farmáři, tam u nás v přízemí, mezi nima můj táta, u piva sedával, a tu svoji nejmilejší hrál. :[: jó táto hraj, svý banjo dál, vždyť ty si byl, farmářů král:] 2. Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět, už jsem prošel celý Státy a teď táhnu zpět, kdybych si ale ve světě, moh' ještě něco přát, tak zase slyšet svýho tátu hrát. :[: jó táto hraj, svý banjo dál,. 3. Ta písnička mě vedla, mým celým životem, když jsem se toulal po kolejích, žebral za plotem, a když mi bylo nejhůř, tak přece jsem se smál, když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál. :[: jó táto hraj, svý banjo dál,. 4. To všechno už je dávno, táta je pod zemí, když je noc a měsíc, hvězdy, potom zdá se mi, jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát, zase slyšel jeho píseň hrát. :[: jó táto hraj, svý banjo dál,.

2 Stará Pacifická 1. Čekám až Bill přiveze svou káru, s ostrým hvizdem zastaví u nás, skočí z tendru a vypustí páru, mezi doušky brandy zazní hlas: už jedou!! : Hoši, stará pacifická veze dynamit, šéf se ptá, jak pokračujem dál, zdali trat' už překročila 18 míli, Rocky Tab' zdali byl prokopán. 2. Drezina k nám jezdí každej tejden, veze ženský, zásoby a chlast, a když večer do saloonu vejdem, z votevřenejch voken slyšet hlas: už jedou!! : Hoši, stará pacifická veze dynamit,. 3. A když přišly ty Skalistý skály, všude kopec, všude samej sráz, s Cherokézy jsme tam bojovali, z ústí pušek bylo slyšet hlas: už jedou!! : Hoši, stará pacifická veze dynamit,. 4. Roky pryč a já pasu jen stáda, ruce ztvrdlý, šedivej mám vlas, rád se vracím tam, kde žloutne tráva, když projíždí expres zazní hlas: už jedou!! : Hoši, stará pacifická veze dynamit,.

3 Já v poslední době 1. Já v poslední době dost vodjíždím k tobě podvečerní mlhou, s měsícem se střídám, když tvůj domov hlídám, a nejvíc ložnici tvou. : Vobjíždím nocí a tmou, prosím: "Irene, buď jen mou!", já držím tu dohled a dost zlej mám pohled a kvér svůj na kolenou. 2. Já z tvý velký lásky už mám asi vrásky a jsem dost nevyspalej, když kolem tvejch očí, moc jinejch se točí, tak mám strach, a ne malej. : Vobjíždím nocí a tmou. : Vobjíždím nocí a tmou.

4 Za chvíli už budu v dáli (Hučka) 1. Hučku svou na pozdrav smekám, světla vlaků vidím plát, tak na svůj nárazník čekám, už jsem tě měl akorát. 2. Zejtra ráno, až se vzbudíš, zjistíš, že se slehla zem, a tvůj miláček že pláchnul, půlnočním expresem. : [: Za chvíli už budu v dáli, za chvíli mi bude fajn, o tvý lásce, která pálí, nebudu mít ani šajn. :] 3. Nejdřív zní vlakovej zvonec, pak píšťala, je mi hej, konečně vím, že je konec, naší lásce tutovej. 4. Z kapsy tahám harmoniku, tuláckej song budu hrát, sedím si na nárazníku, a je mi tak akorát. : [: Za chvíli už budu v dáli,.

5 Hejno vran 1.Když nad pasekou vzlétne hejno vran, hejno vran, hejno vran, je léta pel už dávno vyprodán, podzim se hlásí chladem jasných rán. V tom ránu prochází se sám a sám, kdo dávno městu sbohem dal. : A tak se touláš trávou spálenou, nevíš, jak rozloučit se s létem, díváš se na krajinu vzdálenou, kterés dal celý život svůj. 2.Nad hlavou zakrouží ti hejno vran, hejno vran, hejno vran a bílých hvězd je všude oceán, přece si nepostavíš pod ně stan. Budeš spát pod širákem, jak tě znám, i když už podzim přichází. : A tak se touláš trávou spálenou,.

6 Tak už mi má holka mává 1. Posledních pár minut zbejvá jen, máš teplou dlaň, už se stmívá, těžký je říct, že se končí den, vlak poslední vagón mívá. : Tak už mi má holka mává, ve vočích má slzy pálivý, život jde dál, to se stává, já to vím. Tak už mi má holka mává, výpravčí zelenou dává, Tak jeď, /jeď, jeď/, tak jeď, /jeď, jeď/, tak jeď, /jeď, jeď/, tak jeď! 2. Koleje jsou cejchem loučení, holkám se ve vočích střádá, smutek je šátek osamění, co mužskejm na cestu mává. : Tak už mi má holka mává, 3. Za zády zůstal mi pláč a smích, do tmy se můj vlak teď řítí, zmizela holka jak loňskej sníh, a světla měst v dálce svítí. : Tak už mi má holka mává,

7 Co se bude dít 1. Ty a já, prázdnej dům přímo svádí ke hříchům, co se dál bude dít, dám ti hned znát. 2. Až se víc sešeří, zamkni zámky u dveří, co se dál bude dít, dám ti pak znát. : Až uzamkneš všechny vchody, zhasnu lampu i retku, nespoléhám na náhody, chci si tě vzít beze svědků. 3. Dírku klíčovou, zandej touhle podkovou, co se dál bude dít, dám ti pak znát. 4. Okenní přivři rám, pomoz dolů roletám, co se dál bude dít, dám ti pak znát. : 4. Dřív, než spácháš hřích, zevnitř klíč nech ve dveřích, co se dál bude dít, nechtěj už znát.

8 Bedna vod whisky 1. Dneska už mně fóry ňák nejdou přes pysky, stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky, stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč, tu kravatu, co nosím, mi navlík' soudce Lynč. : Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. 2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. : Tak kopni do tý bedny. 3. Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. : Tak kopni do tý bedny. 4. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil, zatracená smůla zlá, zatracenej pech, když kůň cucá whisku jak u potoka mech. : Tak kopni do tý bedny. 5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok. : Tak kopni do tý bedny!!!

9 Tereza - Osamělý město 1. Ten den, co vítr listí z města svál, můj džíp se vracel, jako by se bál, že asfaltový moře odliv má, a stáj že svýho koně nepozná. : Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst, řekni, kdo by se vracel, když všude je tisíce cest, tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš, tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš, naposled, /naposled/. 2. Já z dálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát, proč vítr mlátí spoustou okenic, proč jsou v ulici auta, jinak nic? : Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,. 3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut, zaznívá odněkud něžnej tón flaut, a v závěji starýho papíru, válej' se černý klapky z klavírů. : 4. Tak loudám se tím strašným městem sám, a vím, že Terezu už nepotkám, jen já tu zůstal s prázdnou ulicí, a osamělý město mlčící. : Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,.

10 Na vánoce ráno 1. Na Vánoce ráno, Štědrej den tehdy byl, já se v cele temný, jak smutek probudil. Na Vánoce ráno, bejvalo rok co rok, já chodil do Jacksonu, pít brendy svý a grog. : Jó holka ach holka, ty dobře to víš, proč já byl tenkrát u brendy a teď je u mě mříž, Jó holka ach holka, dobře to víš, proč já byl tenkrát u brendy a teď je u mě mříž. 2. Na Vánoce ráno, já zas do Jacksonu šel, šerif Brend tam holku mou, na svejch kolenou měl. Na Vánoce ráno, když ztichnul jek a křik, na zemi ležel šerif Brend, o kus dál pomocník. : Jó holka ach holka, ty dobře to víš,.

11 Šlapej dál 1. Hej, najdej na sebe modrý džíny, vlak houká, v kopci je pomalej. Tak vstávej z tý udusaný hlíny, hej, tuláku, už je ráno, a tak oči otvírej. : Šlapej dál, táhni ke všem čertům, tohle je město proklatý a šerif náš, ten nerozumí žertům, a tak tohle ráno mohlo by bejt pro tebe dost zlý. 2. Hej, plandej už dál, jak vede cesta, a koukej si chytit ňákej vlak, šerif náš je pepřenýho těsta, a jak zmerčí tuláka, tak začne řádit jako drak. : Šlapej dál, táhni ke všem čertům, 3. Hej, nandej na sebe modrý džíny, vlak houká, v kopci je pomalej. Jeď dál, kam povedou tě šíny a k našemu městu už se nikdy víckrát nevracej. : Šlapej dál, táhni ke všem čertům,.

12 Jesse James 1.Jesse James chlapík byl, hodně lidí vodpravil, vlaky přepadával rád, boháčům uměl brát, chudákům dával zas, přál bych vám, abyste ho mohli znát. : Jó, Jesse ženu svou, tady nechal ubohou a tři děcka říkám vám, ale tenhle přítel hadí, ten vám Jesse zradí, já vím tenkrát v noci prásk ho sám. 2.Jednou vám byla noc, měsíc tenkrát svítil moc, když tu vláček zůstal stát, kdekdo ví že ten vlak, přepad James kabrňák, čistě sám, se svým bráchou akorát. : Jó, Jesse ženu svou tady nechal ubohou. 3.Jedenkrát Jesse James, sedí doma za stolem, a svým dětem vypráví. Roberd Ford v nočních tmách, připlíží se jako had, a on vám, Jesse Jamese odpraví. : Jó, Jesse ženu svou, tady nechal ubohou.

13 Rovnou, tady rovnou 1.Tak už jsem ti teda fouk, prsten si dej za klobouk, nechci tě znát a neměl jsem tě rád, to ti říkám rovnou. : Rovnou, jo, tady rovnou, rovnou, jo, tady rovnou, prostě těpic a nehledej mě víc, to ti říkám rovnou. 2.Z Kentucky do Tennesee přes hory a přes lesy, z potoků vodou, já smejvám stopu svou, to ti říkám rovnou. : Rovnou, jo, tady rovnou,. 3. = 1. : Rovnou, jo, tady rovnou,.

14 Hardy 1.Jó, vo poslední pranici měl Hardy mušku zlou a teď ho k Fordu vedou a čtyři na něj jsou. To když si na něj vyšláp sám policejní šéf, tak nechtěl, aby znovu tekla krev. : A teď mu zní /teď mu zní/, poslední /poslední/, zvonění /zvonění/, jó pohřební. V okolí se každej bál, koho sejme Hardy dál, a marně za ním oddíl vojska hnal. 2.Ten Hardy prostě neuměl bez pistole žít, teď v pekle si dá nalejt a pak se cejtí líp. Jeho stín se plouží v noci častokrát tam co musel Hardy hlavu do oprátky dát. : A teď mu zní /teď mu zní/,. V okolí se každej bál, koho sejme Hardy dál, a marně za ním oddíl vojska hnal.

15 Kříž z plastiku : Ať si nebe řve a nebo chlístá, z plastiku mám svýho Krista, nad volantem přímo před sebou. V týhle válce se moc lehko chcípá, Krista mám u svýho džípa, nad volantem přímo před sebou. 1.Moje máma mi ho kolem krku dala, když mě ještě kolíbala, doma tam, co roste bavlna. Tam kde jsem v řece štiku chytil, kde mně Měsíc jasně svítil tam, kde můj táta hrob svůj má. 2.Zbyl mě jenom Kristus a má víra a v předním skle velká díra, hadry benzínem načichlý. Z volantu mi zbyla jenom půlka a v krku mě pálí kulka, Kristus se houpá na kříži. : Ať si nebe řve a nebo chlístá,.

16 Bída s nouzí 1. Táta můj snad měří jen dva couly, ale dům má velkej jako boží chrám a peněz má, že neví, kam se koulí, a stále píše, ať se vrátím k nám. : Já raděj sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí, když tebe táta můj už nechce znát, on nezná rána, kdy mě jen tvůj dech probouzí, ani noc, kdy žárem nedá se už spát. sólo harmonika 2. Pojď se mnou tam, kde řeka v údolí se kroutí, než ranní mlha trávu orosí, tam najdem zámek z vrbovýho proutí bez oken, jen s lůžkem z rákosí. : Já raděj sám.. : Já raděj sám..

17 Tři kříže 1. Dávám sbohem břehům proklatejm, který v drápech má ďábel sám, bílou přídí šalupa "My Grave" míří k útesům, který znám. : Jen tři kříže z bílýho kamení, někdo do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce, znavený, lodní deník, co sám do něj psal. 2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen, chřestot nožů, při kterým přejde smích, srdce-kámen a jméno Stan. : Jen tři kříže z bílýho kamení,. 3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, když jsem se smál, druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešně karty hrál. : Jen tři kříže z bílýho kamení,. 4. Třetí kříž ten vyvolá jen vztek, Fatty Rogers těm dvoum život vzal, svědomí měl, vedle nich si klek'... Rec: Snad se chtěl modlit: "Vím, trestat je lidský ale odpouštět božský, snad mi tedy Bůh odpustí." : Jen tři kříže z bílýho kamení, jsem jim do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce, znavený, lodní deník a v něm, co jsem psal.

18 Blues Folsomské věznice 1. Můj děda bejval blázen, texaskej ahasver, a na půdě nám po něm zůstal ošoupanej kvér, ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí a máma mi říkala:"nehraj si s tou pistolí!" 2. Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér, a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér, pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bonnie and Clyde. 3. Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít' jsem jak čert, místo jako kočka já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton. 4. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus, proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom Blues. pravdu měla máma, radila:"nechoď s tou holkou!", a taky mi říkala:"nehraj si s tou pistolkou!"

19 Žloutnou už trávy 1.Žloutnou už trávy, odcházím a beru s sebou i svůj stín, a všechno bílý mámení, se v temnou šeď teď promění. 2.Temný mrak slunce zakrývá, třpytu z v tvých očích ubývá, co děláváš, já chtěl bych znát, když jedu do hor stáda hnát. : Tak dál se mraků tajně ptám, večer vyhlížím ke hvězdám. Snad mě ty mraky nachový, o tobě něco napoví. 3.Vzpomínky stále blouděj v tmách, vzkaz posílám ti po hvězdách, že zejtra koně vobrátím, a za tebou se navrátím. 4. = 3. Vzpomínky stále blouděj v tmách,

20 Jupí čerte 1.To bylo v Dakotě o výplatě, whisky jsem tam pašoval a že jsem byl sám jako kůl v plotě, s holkou jsem tam špásoval, šel jsem s ní nocí jak vede stezka, okolo červenejch skal, než jsem jí stačil říct že je hezká, zpěněnej bejk se k nám hnal. :Povídám jupí čerte, běž radši dál, pak jsem ho za rohy vzal, udělal přemet a jako tur řval, do dáli upaloval. 2.To bylo v Dawsonu tam v salonu a já jsem zase přebral, všechny mý prachy jsem měl v talonu, na život jsem nadával, zatracenej život čert aby ho vzal, do nebe jsem se rouhal, než jsem se u báru vzpamatoval, Belzebub vedle mne stál. : sólo harmonika 3.Jó rychle oplácí tenhleten svět, než bys napočítal pět, ďáblovým kaňonem musel jsem jet, když jsem se navracel zpět, jak se tak kolíbám uzdu v pěsti, schylovalo se k dešti, Belzebub s partou stál vprostřed cesty, zavětřil jsem neštěstí. :Povídám jupí čerte, běž radši dál, potom mně za nohy vzal, udělal jsem přemet, jako tur řval, do dáli upaloval.

21 Já odcházím 1. Já odcházím, já už se loučím, mraků se ptej, snad cestu znaj, já odcházím, s tvou láskou končím, toulavej směr, mý boty maj. : Tak já jdu dál, už zvolna splývá s modrou nocí můj dlouhej stín, tak já jdu dál, jak už to bývá, neptej se kam, sám to nevím. 2. Já odcházím, z kytary svojí prach opráším, pokrytej v ní, dost kytek znám, co lásku hojí, a píseň znám, co dlouho zní. : Tak já jdu dál Já odcházím a kompas starý u sebe mám, je zbytečný, já odcházím, ten kompas starý, stejně nemá, směr zpáteční. : Tak já jdu dál neptej se kam, sám to nevím.

22 Čekání na vlak 1.Bejt parťák v kopcích na trati, dám vpředu červenou, ať touhle tratí nikdy víc už zpátky nejedou. 2.Já slíbit jsem jí neměl, ten barák jako chrám, na místo zlata v rukou mých díry vod nábojů mám. 3.Tak vrátit se k svý Michalle, já každej večír chtěl, kterej anděl, pán Bůh ví, nad ní tolik nocí bděl. Jó dlejí, jé dlejí, jó dlejí. 4.Ten courák ať se vlíkne, jak herka prastará, nevím kdo se ti teď Michalle, se o chrám postará. 5.Až kola za průsmykem, se rychle roztočí, a noční světla Friska, mi padnou do vočí. 6.Jó pak vezmi kočár Michalle a práskni do koní, ten vandrák, co se navrací, tě stěží dohoní. Jó dlejí, jé dlejí, jó dlejí.

23 John Hardy 1. John Hardy, to byl malej chudinka, měl za pasem pár bouchaček, v západním pohraničí chlapa voddělal, [: chtěl utýct bez voplejtaček. :] 2. John Hardy nad karetním stolkem stál a do hry nechtělo se mu, nahnědlá holka dolar na stůl hodila: [: Rozdejte taky Hardymu! :] 3. John Hardy čtyři karty vytáhnul, a Číňan sebral jenom dvě, John vytáh' moc, tak Číňan shrábnul bank [: a John mu pomoh' do rakve. :] 4. Chtěl chytit John vlak směrem na východ, ve tmě si ale spletl trať, najednou cítí ruku šerifa: [: Já musím želízka ti dát! :] 5. Přivedli Johna pod šibenici a zbejvala jenom chvilička, já zaslech' jeho slova poslední: Pravdu má jenom bouchačka! pauza Pravdu má strarej Vomáčka!

24 Drnová chajda 1. Já tu na svým dílci, celkem vzato, bídnej život mám, a tak vypadám dost divně, pámbu ví, myši začnou rejdit kolem, sotva večer usínám na mým dílci v starý chajdě drnový. : Dveře mají panty z kůže, vokna nejsou zasklený, kolem kojoti se plíží hladoví, dovnitř vánice mi věje dírou v střeše prkenný na mým dílci v starý chajdě drnový. 2. Když jsem z domova tam na východě vyšel zbohatnout, zkusit, jestli potkám štěstí - kdopak ví, sotva napadlo mě tenkrát, že kdy potkám tenhle kout na mým dílci v starý chajdě drnový. : Dveře mají panty z kůže. 3. Ale rád bych, aby se tu našla dívka laskavá, jejíž soucit mě z tý bryndy vyloví, jak bych žehnal tomu andělu, že domov uznává i na mým dílci v starý chajdě drnový. : Dveře mají panty z kůže.

25 Do rána toulám se : Do rána toulám, do rána toulám, do rána toulám se jen, toulám se tejden, milá mi nejde, do rána milá mi nevyjde ven. 1. Nemám to snadný, má srdce chladný, k milý co zahálí, namísto lásky, počítá vrásky, do rána toulám, toulám se jen. : Do rána. 2. Povím ti ráno, nemáš vyhráno, jak bulík tu nemůžu stát, loučím se s tebou, loučím se s tebou, na trávě mokrý teď sám budu spát. : Do rána. : Do rána. + do rána milá mi nevyjde ven.

26 U tří louží 1. U tří louží stará žába kváká, déšť do blatouchů si dělá "kápy-káp", kváká na žáby a na mejdan je láká, na děsně velkej mejdan, že jim ulít' čáp. : U tří louží, tam já chtěl bych být, aspoň dvě-tři žáby vedle sebe mít, vždyť na čápa už nikdo nevěří, a hlavně v houští, když je příšeří. 2. Ke třem loužím není cesta žádná, ach, propánajána, jak tam trefit mám, u nás v bažinách je každá žába zrádná, tím pádem tady chřadnu jak Robinson sám. : U tří louží, tam já chtěl bych být,. + a hlavně v houští, když je příšeří.

27 Až pojedu domů 1. Sluníčko zašlo tam kde mizí řeka, na stromy v údolí už padl stín. Tam za velkou skálou mně vesnička čeká, na tom kousku země jsem šťastnej, to vím. : Jupitý já hó, jupijá hé, motyka o skálu zvoní, jupitý já hó, jupijá hé, má holka překrásně voní. 2. Až pojedu domů tak bude zas pátek, jak srázem poběžím, těším se na to. Svý holce přivezu hedvábnej šátek, potom jí řeknu, že je mý zlato. : Jupitý já hó., 3. Zastavím se doma a obejmu mámu, tátovi tabák dám, bráchovi nůž. Už vidím holku svou, vykoukne z krámu, je celá vod mouky, na tvářích růž. : Jupitý já hó., 4. Já v lomu jsem na práci, helmu mám zvonec, šňůru a dynamit přibalím k tomu. Brzo tu skončíme, tejdne je konec, těším se na to až pojedu domů. : Jupitý já hó., + má holka překrásně voní.

28 Křížek 1. Neptej se mě na nic, když tě blízko mám, nestačí jen být, jen být, kdyby život náš byl jenom dým a klam, tak ty jsi to, v co uvěřím. 2. Víš, jak člověk někdy bývá strašně sám, smutnej ze svých vlastních vin, s tebou vždycky pocit, že i žiju mám, že nejím, jenom spím a bdím. : Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam, jsi můj rým, já další verše vždycky u sebe mám, co zapadnou, když napadnou. 3. Udělám ti křížek palcem na čelo, jak dělávala bába nám, aby žádný pokušení nesmělo, přes práh dveří nikdy k nám. 4. Aby bída, co se o svět pokouší, s kosou chodí duše brát, utekla, a nikdy ať to nezkouší, miluješ mě, mám tě rád. : Jsi můj proud, co někam odnese mě,.

29 Růže z papíru 1.Do tvých očí jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid, hlava třeští, asi tě mám rád, stále někdo říká: Vzbuď se, věčně trhá nit, studenou sprchu měl bych si dát. : Na pouti jsem vystřelil růži z papíru, dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já, v tomhle smutným světě, jsi má naděj na víru, že nebe modrý ještě smysl má. 2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má, tak jsem asi jinej, teď to víš, možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať, třeba z ní mou lásku vytušíš. : Na pouti jsem vystřelil růži z papíru,. : Na pouti jsem vystřelil růži z papíru,.

30 Stánky 1. U stánků na levnou krásu postávaj' a smějou se času, s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít. 2. Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den jak večerní zprávy, neuměj' žít a bouřej' se a neposlouchaj'. :Jen zahlídli svět, maj' na duši vrásky, tak málo je, málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá. 3. U stánků na levnou krásu, postávaj', a ze slov a hlasů poznávám, jak málo jsme jim stačili dát. :Jen zahlídli svět, maj' na duši vrásky, :Jen zahlídli svět, maj' na duši vrásky,

31 Frankie Dlouhán 1.Kolik je smutného, když mraky černé jdou lidem nad hlavou, smutnou dálavou, já slyšel příběh, který velkou pravdu měl za čas odletěl, každý zapomněl. : Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, po státech toulal se jen sám a že byl veselej, tak každej měl ho rád, tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál a každej, kdo s ním chvilku byl, tak dlouho se pak smál. 2.Tam, kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát a když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. : Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán,. 3.Tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše klidně spí, Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. : Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán,.

32 Valčíček : Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, ať ti každej den připomíná, [: toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, ať ti každej den připomíná. :] 1. Kluka jako ty hledám už spoustu let, takový trošku trhlý mý já, dej mi ruku, pojď, půjdem šlapat náš svět, i když obrovskou práci to dá. : Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,. 2. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádný ideál, hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš, to je pouto, co vede nás dál. : Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,.

33 Kohout 1.S podvečerem tady u nás začnou ptáci zpívat, a nad krajinou nebe vzlítne kamsi, kde je řád, a do řeky se světla z oken budou chvilku dívat, a pak si unavený lásky půjdou lehnout, budou spát. 2.V tu dobu zavírám už oči abych tě měl něžná lásko, v soukromí tak tiše jako voda tečky hvězd, nádhernou a bílou, jak svý ruce ke mě vzpínáš jak často nechávám se tebou do ztracena něhy vést. : Zvony zvoní jen chvíli, ruce budou se třást, a pak zmlknou má lásko, to kohout je umlčí k ránu, když mě opouštíš. Zvony zvoní jen chvíli, jen než přijde den, proto krásně a blízko, a pak ztichnou abych slyšel, jak mi tajný přání odpouštíš. 3.S podvečerem tady u nás začnou ptáci zpívat, a nad krajinou nebe vzlétne kamsi, kde je řád, to já se chodím do tvých očí v noci lásko dívat, a kdyby do očí, jo to bys koukala, kam už jsem spad. 4.Na záda ti nehty napíšu miláčku jméno, a podepíšu na čas rozloučení věrný slib, že kameny se k nebi spíš než moje láska zvednou, že jsi moje štěstí, s tebou je mi vždycky trochu líp. : Zvony zvoní jen chvíli : Zvony zvoní jen chvíli

34 Všechno nejlepší 1. Hádej, proč přišel jsem dneska k vám, proč za záda schovávám květ, dvakrát jsem dneska si ruce myl, abych popřál ti k věnečku let. 2. Nastav pusu a do vázy kytku dej, postav na kafe, dva cukry mám rád, koupil jsem "Člověče, nezlob se", budem do rána bláznit a hrát. : Tak všechno nejlepší, zdraví a klid, ať všechno ti jde tak, jak chceš, sám nejlíp víš, co se má ti přát, a nám stačí, že žiješ, že jseš. 3. Hele, neděkuj, kytka není až zas tak moc, to, co uvnitř mám, neumím říct, jako kostky je život, jak den a noc, věčně střídá se mít-nemít nic. : Tak všechno nejlepší, zdraví a klid, : Tak všechno nejlepší, zdraví a klid, : Tak všechno nejlepší, zdraví a klid, Ztišit >

35 Hrášek 1. Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí, a pokřik racků šel už spát, tak utekla nám láska, jó, to se stává, a najednou tě, holka, nemám rád. Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků a prožárlenejch hloupejch scén, tak někdy zase brnkni, jó, to se stává, prostě táhne mě to z kruhu ven. : Já půjdu až tam na místa, kde už to znám, pár stromů, ohniště a tunel a trať, a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet', a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať. 2. Jak nabobtnalý klíčky hrášku, byly cíle tvý, a já chtěl víc, já předělat chtěl svět, jó, to se stává, kolik bylo nás, a stále nic. Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko, a do zrcadla zkoušej řvát, jó, utekla nám láska, jó, to se stává, a najednou tě, holka, nemám rád. : Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,. : Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,.

36 Podvod 1. Na dlani jednu z tvých řas, do tmy se koukám, hraju si písničky tvý, co jsem ti psal, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? 2. Pod polštář dopisů pár, co poslalas' dávám, píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? : Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou, ti říct, že už ti nezavolám, pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy podved' jsem všechno, o čem doma si sníš, teď je mi to líto. 3. Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky, dvakrát či třikrát - to ne, i jednou je dost, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? : Chtěl jsem to ráno.. : Chtěl jsem to ráno..

37 Jižní kříž 1.Spí Jižní kříž, jak říkali jsme hvězdám kdysi v mládí, to na studený zemi ještě uměli jsme milovat a spát. 2.Dál, však to víš, světem protloukal ses, jak ten život pádí, dneska písničky třeba vod Červánku dojmou tě, jak vrátil bys to rád. : Zase toulal by ses Foglarovým rájem a stavěl Bobří hráz, se smečkou vlků čekal na jaro, jak stejská se, až po zádech jde mráz. 3.Spí Jižní kříž, vidí všechna místa, kde jsi někdy byl, to když, naplněnej smutkem, jsi plakal, plakal nebo snil. : Zase toulal by ses Foglarovým rájem..

38 Písnička na dobrou noc 1.Když zavíráš oči, má lásko, víš, tuhle chvíli mám strašně rád, Když spánek ti stoupá až k víčkům na ruku mou, ještě chceš svoji dát. : Pak už touláš se, touláš v představách snů, a snad možná v nich žiju i já, někde před vaším domem či u řeky snad mě vidíš na kytaru hrát. 2.Když zavíráš oči má lásko, víš, tuhle chvíli mám strašně rád, když zhasnem a oknem k nám proklouzne noc, s mými vlasy si chvilku chceš hrát. : Pak už touláš se, touláš v představách snů. 3.Když zavíráš oči má lásko, víš, tuhle chvíli mám strašně rád, když poslední pusou mi dobrou noc dáš, noční ticho nám začíná hrát. : Pak už touláš se, touláš.. s kytarou stát. : Pak už touláš se, touláš.. s kytarou stát.

39 Sponky 1. Snad ses mi zdála, písničko krásná, do spánku zněl mi tvůj tón, až ráno proud vlasů a mír našich hlasů a v koupelně vůně a shon. 2. Mě přesvědčil vážně, že jsi a jen z bázně se člověk bojí skutečnejch rán, hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou smaže světlo když přijde k nám. : Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu a tak začíná mi pěknej den, na tvářích se slunce snaží zamalovat unavenej noční sen. 3. Na rtech mi zůstal jeden z tvých vlasů, směješ se a chceš mi ho vzít, ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl, ještě dotknout se, a už musíš jít. 4. Sbírám pár věcí, co zbylo tu po nás, pár sponek, vlasy budou ti vlát, ještě skleničky s tácem a zmuchlanej polštář, než vrátíš se zas, budeš se mi zdát. : Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu,.. 5. = 1. Snad ses mi zdála, písničko krásná,.

40 Slunovrat 1. Stíny nad obzorem pomalu jdou, noc se snáší, paseky osvítí zář z borovejch klád zapálenejch. : Sešli se zapomenout a zvednout hlavu, to stačí, jen trochu popadnout dech, než půjdou zas dál. 2. Ohnutý lžíce a nůž, dům z igelitu, lístek zpátky, boudy na zastávkách, kde potkáváš lidi, co potkat jsi chtěl. : Sešli se zapomenout a zvednout hlavu, to stačí, jen trochu popadnout dech, než půjdou zas dál. 3. Stíny nad obzorem pomalu jdou, právě svítá, šlápoty, ohniště, klid, smutnej je kemp opuštěnej. : Sešli se zapomenout a zvednout hlavu, to stačí, jen trochu popadnout dech, než půjdou zas dál.

41 Splav 1. Z teplýho hnízda je proud vody zdvih', vyšli brzo ráno stihnout den, v tramvajích s nápisem Marlboro snít, roztoulanej pěknej den. 2. Nádražím blouděj' a hledaj' si kout, ahoj, jak se máš, tak dneska kam, to neptáš se na nic, jen tak chceš si říct, že zase je ti dobře, fajn. : Na kameni vprostřed splavu sám si sed' a proti proudu rukou vodu hnal, je studená, až bolí, dlaň si k puse zved' a zvědavě ji ochutnal. 3. Zahřát se písničkou, nádherou hvězd, vyšli brzo ráno stihnout den, potkat se, zbláznit a po nebi svézt, bezstarostně hrát si jen. : Na kameni vprostřed splavu sám si sed'.. 1: + [: roztoulanej pěknej den... :] 2 x!

42 Skládanka 1. Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám, jak otáčíš hlavu, všechno už víš, to co bych chtěl, snad se mi zdáš, nebo nechápu nic, snad jsem jen blázen, co chtěl bych víc, ty můj vánku, skládanko hezká z kouzelnejch chvil. 2. Do závěsů nutí se den a my máme půlnoc, cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc, poprvé blízko, blízko tě mám a tvoje tvář je plná stop mých, začnu se bát, jestli to moje rád ti neublíží. 3. A už se mi stýská, pitomej čas, už musíš jít, uklidím okurky, polštáře, naposled pusu ti dám, ruce si chvíli nebudu mít, pel z tvojí kůže nechci si vzít, tak zase zítra, ty můj vánku milovaný. 4.= 1. Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám, + milovaná

43 Kroužek 1. Rozhozený vlasy, v trávě chvíli spí, nohy unavený z těžkejch bot, kdo ví, co zdá se jí, co se jí zdá, co tam za víčkama schováno má. 2. Na zápěstí z kůže kroužek skrývá dlaň, tak nechte ji tu chvilku spát, ať pocit jen má bezpečí odevzdaná, šla s námi přes den všechno stejně jak kluk. : Podívej, usmívá se, tiše, vždyť spí, co kdo z nás vlastně jeden o druhým ví, tak pojďte hrát. 3. Ať probudí ji písnička, ať zpívá s ní, ještě než otevře oči, hraj, počkej, ta bude koukat, až zjistí, kde je, do kolen opře hlavu vykulená. : Podívej, usmívá se, tiše, vždyť spí,. 4. = 1. Rozhozený vlasy, v trávě chvíli spí,.

44 Jarní tání 1. Když první tání cestu sněhu zkříží a nad ledem se voda objeví. Voňavá zem se sněhem tiše plíží tak nějak líp si balím, proč bůhví. : Přišel čas slunce, zrození a tratí na kterejch potkáš kluky ze všech stran [:Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí oživne kemp, jaro vítej k nám.:] 2. Kdo ví jak voní, země když se budí pocit má vždy, jak zrodil by se sám. Jaro je lék na řeči, co nás nudí na lidi, co chtěj zkazit život nám. : Přišel čas slunce, Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo srdce těch pánů, co je jim vše fuk. Pak bych měl naději, že i příští jaro bude má země zdravá jako buk. : Přišel čas slunce,... + oživne kemp, jaro vítej k nám.

45 Pony Express *: Tydli klap, tydli klap, tydli klap zní rovinou. 1. Když do pustin chceš dopis psát, Pony Express musíš znát, plný stáje koňů zlých, a tři sta jezdců poštovních. : Každý ten jezdec, musí být v sedle doma, s koněm dojet, projet, i když hoří Arizona, sám si musí hledat cestu svou, jipi jou! *: Tydli klap, tydli klap, tydli klap zní rovinou. : sólo harmonika *: Tydli klap, tydli klap, tydli klap zní rovinou. 2. Winchestrovku nesmí mít, je moc těžká k sedlu vzít, dopisy má místo ní, rychlojezdec poštovní. : Každý ten jezdec, musí být v sedle doma,. *: Tydli klap, tydli klap, tydli klap zní rovinou. : Každý ten jezdec, musí být v sedle doma,. *: Tydli klap, tydli klap, tydli klap zní rovinou + jupí jou!

46 Jaro na Aljašce 1. Až jaro na Aljašku zavítá k nám, hromadu zlata já za zimu mám, šampaňský víno si do srubu dám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. 2. S dívenkou hezkou budu tam žít, čeká na jihu a chci si ji vzít, mosaznou postel jí do srubu dám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. 3. Z těch velkejch plánů mi nezbylo nic, já dva roky čekal a mněl jsem snad víc, teď už je vdaná, tak co z toho mám, když jaro na Aljašku zavítá k nám. 4. Nač hlavu věšet, tak nedá se žít, s přáteli svými teď dál budu pít, šampaňský víno si do srubu dám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. Až jaro na Aljašku zavítá k nám.

47 1.Každý večer v ohradě, já koně nechávám, v zanedbaný zahradě, svou milou čekávám. Nelly Blay : [: Blay Nelly, ó Nelly, je to dívka má, v kuchyni se votáčí, i milování zná. :] 2.Takovouhle paštiku, co ona umí péct, za tu chtěl bych na kraj světa, na rukou ji nést. : [: Blay Nelly, ó Nelly, je to dívka má,.. 3.Tuhle dívku Nelly Blay, já nechci nechat být, ona to už taky ví a hned si mě chce vzít. : [: Blay Nelly, ó Nelly, je to dívka má,.. 4.Tuhle dívku Nelly Blay, tu si vyberem, paštičky jí v kuchyni, pak všecky vyžerem. : [: Blay Nelly, ó Nelly, je to dívka má,..

48 Líbám tě dnes naposledy 1. Štíhlý škuner na vlnách se houpá, skryj se v mém náručí, než odliv zahučí japapapa, nebuď dívko na hubičku skoupá, Tvůj malý plavčík Tě už lásce naučí. : Líbám Tě dnes naposledy, z Yukonu už táhnou ledy, vím, jak je to s námi, vím, že Tě jiný zmámí. Loučím se jen symbolicky, dopadne to jako vždycky, jiný bude Tě mít rád, až budu v dáli spát. 2. Když se škuner do přístavu vrátí, prvně kam musí jít, plavčík svou touhu skrýt japapapa, k dívence kde šťastně noci krátí, jako by všechnu lásku chtěl si s sebou vzít. : Líbám Tě dnes naposledy, z Yukonu už táhnou ledy,. 3. Když se loučí v náručí jí svírá, říká snad za měsíc,, líbám Tvou hebkou líc - japapapa pro lásku se děvče neumírá, možná že nevrátím se k Tobě nikdy víc. : Líbám Tě dnes naposledy, z Yukonu už táhnou ledy,.

49 Až ztichnou bílé skály 1. Děvčátko vím, že dnes je loučením, do ráje krás už soumrak padá. Zklamán a sám, v osady klín se vrátím, dál v zapomnění, snění, večerům stříbrným. : Až ztichnou bílé skály nad velkou peřejí, den hasne tmou. Tam kde jsme spolu stáli, tam srdce zaletí se vzpomínkou. Snad pro sny spálené, oči se zarosí, o štěstí vzdálené si zaprosí. Až ztichnou bílé skály, ty budeš někde v dáli už dávno spát. 2. Nesmíme znát, co život nám chtěl dát, nesmíme mít, co duše pojí. Snad zůstanou nám v srdci místa bílá, ta duši chudou budou v osadě stále hřát. : Až ztichnou bílé skály

50 Píseň severu 1. Mám tě děvče moje tolik rád, mé srdce tě nikdy neopustí sám však musím na sever se brát, slyš volá nás tvrdě dobrodružství. : Chceš píseň severu znát, chceš se mnou tiše naslouchat když táhne bílý losos peřejí. Chceš vidět polární zář, chceš abych zlíbal tvoji tvář, když sever dýše velkou nadějí. Losos už táhne, pojď za ním poplujem a touhy dávné se změní v krásný sen. Chceš píseň severu znát, chceš se mnou tiše naslouchat když táhne bílý losos peřejí. 2. Vábivá je píseň, kterou znám, vábí duší mou divné volání, pojď se mnou má milá, já ti dám, lásku nejkrásnější v bílé pláni. : Chceš píseň severu znát,.

51 Řeka hučí 1. Řeka hučí v klínu rozervaných skal, vítr skučí, jak by se všemu jen smál, peřej kánoí zmítá, v dívce dlouho již skrytá mizí tíseň, když slyší jeho píseň: : Proplujem spolu tam dolů tou peřejí, snad se tvé srdéčko té dálky nebojí, tam v zátočině je naše chata malá, skrytá před světem, jak sis přála, pohádku lesů přenesu do tvých očí a svět se s námi v té samotě zatočí, [: řeka nám píseň bude hrát, že tebe, děvčátko, stále mám rád. :] 2. Měsíc, hvězdy na nebi jasně vzplály, proud jen šeptal, když před svou chatou stáli, šťasten byl ve své touze, tiskl, líbal ji dlouze, pak jí zpíval píseň, kterou rád míval: : Proplujem spolu tam dolů tou peřejí, [: řeka nám píseň zabouří, Vlezte nám na záda, paďouři :]

52 Při polární záři 1.Při polární záři, do ruda zahoří sníh, v dáli ohně září, těžko je nám při saních, rawson na nás kývá, to nám dodá sil, vítr píseň zpívá, ještě 20 mil. Ahoj, ahoj, ahoj, Ahoj, ahoj, ahoj, ještě 20 mil. : Na Aljašce zlato leží, chrání ho bílé smrti stín, když tě blizard nezasněží, čeká tě ret a dívčí klín. Pak smíš mít rád, své zlato dát a na Aljašku vzpomínat Na Aljašce zlato leží, chrání ho bílé smrti stín. 2.Děvče na tě čeká, čeká tě horká vína číš, vichřice se vzteká, zda se vrátíš, to nevíš, závějí navátou, bouře se žene, na stopu zavátou, se zapomene. Ahoj, ahoj, ahoj, Ahoj, ahoj, ahoj, se zapomene. : Na Aljašce. Proto že

53 Ascalona 1. Táborák zvolna zhasíná, osada už jde spát, kytara tiše doznívá, do duše padá chlad, stařičký šerif už líně ruku po láhvi vztáh', pistole chová na klíně, brouká si v temnotách. : Když jsem byl mlád, bývala Ascalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal, jak častokrát hýřila Ascalona divokou náladou, již Bůh nám přál. Však slávě pistolí už zvolna dozvání a lesem nehlučí to vlčí volání. Já půjdu spát, však vlajka Ascalony musí nad mým hrobem navěky vlát. 2. Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár, šerif své těžké pistole pověsil na stožár, na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí. : Když jsem byl mlád, bývala..

54 Rodné údolí 1. Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí. Zítra já budu spát v zemi cizí, nespatřím své rodné údolí. : Já volám nashledanou, nashledanou, nashledanou rodné údolí. Já volám nashledanou, nashledanou, při vzpomínce srdce zabolí. 2. Oči mé nevidí, jak se stmívá, nevidí, co jsem měl tolik rád. Jediné, co mi teď ještě zbývá, rodnému údolí sbohem dát. : Já volám nashledanou, nashledanou,. 3. Proč se den za každou nocí vrací, proč se čas na chvíli nezastaví. Nemusel bych ti já své sbohem dáti, kdyby ten dnešní den na věky byl. : Já volám nashledanou, nashledanou,.

55 Pole s bavlnou 1. [: Pane můj, co v nebi je tvůj dům, má máma můj život dala katům, katům svým v polích s bavlnou. :] : Den za dnem kůže zná bič katů, vidíš jen, černý záda bratrů, jak tam dřou, v polích s bavlnou, to co znáš ty v Lousianě, černý záda znaj' i v Texarcaně, i tam jsou v polích s bavlnou. 2. [: Já vím, brzy musí přijít soud, černý záda práva na něm vyhrajou, boží soud v polích s bavlnou. :] : Den za dnem kůže zná bič katů, 3. [: Chtěl bych jít na potem vlhký lány, tak řekni, pane můj, černý zvoň hrany katům mým v polích s bavlnou. :] : Den za dnem kůže zná bič katů, 4. [: Dnes měj, pane, co v nebi je tvůj dům, mou duši, když život patří katům, katům mým v polích s bavlnou. :] : Den za dnem kůže zná bič katů,

56 Loď John B. 1. Už vyplouvá loď John B, už vyplouvá loď John B, okamžik malý, jen než popluje v dál, : nechte mě plout, /tak nechte mě plout/, nechte mě plout, /tak nechte mě plout/, sil už málo mám, tak nechte mě plout. 2. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil, vím, že cesta má konec už má, : nechte mě plout, /tak nechte mě plout/,. 3. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl, okovy na mne dal a pistole vzal, šerif John Stone, /šerif John Stone/, šerif John Stone, /šerif John Stone/, moji svobodu, vzal šerif John Stone. 4. = 1. Už vyplouvá loď John B,.

57 lá lá lá, lá lá lá. V Lincolnu loňskýho roku 1.V Licolnu loňskýho roku, Jim Stappleton fáro hrál, že při tom se kapánek serval, tak šerif mu náramky dal. Do Santa Fé když ho vezli, Jim řekl, ať tak nebo tak, já na tuty vezmu ti roha a budu zas volnej jak pták. lá lá lá, lá lá lá. 2.Ten večer jsme v Johnyho baru, srkali černý kafe, a říkali jsme si jak asi, baví se Jim v Santa Fé. Najednou náramná rána, rozbila lucernu a v tu ránu v celičkým báru, nastala egyptská tma. lá lá lá, lá lá lá. 3. Na prahu postava stála a že se ňák vochladil vzduch, tu bylo každýmu jasný, že je to nějakej duch. A v Santa Fé zrovna v ten moment - říkám jen co vo tom vím, z basy když voknem bral roha, to nakoupil nebohej Jim. lá lá lá, lá lá lá.

58 1. V sedle se tak kodrcám koník můj je samej šrám, na zádech mě tíží ručnice. Pistole mám a postroj, prodělaly ňákej boj, hlavu zdobí modrá čepice. Modrá čepice : Já volám sbohem kapitáne můj, vždyť já nechci život svůj, v týhle bídný válce dát, doma v pokoji chci spát. 2. Pod hvězdnatým praporem, projel já jsem celou zem, vyhnul se smrti, vyhnul se nástrahám. Starý ponny byl můj druh, chleba můj je boj a vzruch, už tý války plný zuby mám. : Já volám sbohem kapitáne můj,. 3. Tam ve státě Kentucky, ženu máš, děti taky, údolí kde je tvůj celej svět. Neuslyšíš rány z děl, neznáš slovo nepřítel, kapitáne pusť mě domů zpět. : Já volám sbohem kapitáne můj,.

59 Ruty-šuty 1. Šinu si to starým Colorádem, když tu slyším výkřik vzdálený, jel jsem podle hlasu a k svýmu úžasu, ležel tam muž k zemi skolený. : Ruty-šuty, Arizona Texas, ruty-šuty Arizona má, [: jel jsem podle hlasu a k svýmu úžasu, ležel tam muž k zemi skolený. :] 2. Skloním se nad jeho obličejem, poznal jsem v něm svýho dvojníka, jeho tělo bylo, probodáno nožem, teplá krev mu z rány vytéká. :Ruty-šuty, Arizona, Texas, ruty-šuty, Arizona má, [: jeho tělo bylo probodáno nožem, teplá krev mu z rány vytéká. :] 3. Pravil ke mně hlasem zmírajícím: Příteli můj, padre jediný, byla to léčka, já to nevěděl, a jako starej vůl jsem naletěl. :Ruty-šuty, Arizona, Texas, ruty-šuty, Arizona má, [: byla to léčka, já to nevěděl, a jako starej vůl jsem naletěl. :]

60 Přijď na chvíli 1. Před chajdou, až oheň bude plát, já budu vzpomínat, na štěstí, jež uprchlo mi v dál. Děvče, které měl jsem tolik rád, mi přebral kamarád a bude jí teď na kytaru hrát. : Přijď jen, na malou chvíli, až den se schýlí, slunko jde spát. Možná, že píseň, zaplaší tíseň, v srdci tě bude hřát. Ty víš, že mám jen tebe rád, tobě chci svoje srdce dát, pohádko mládí, mějme se rádi, šťasten, ten kdo je mlád. 2. Až tě jednou chlapec opustí, přijď na kraj propasti, kde chajda, je ukrytá tmou. Tam tě čeká věrný kamarád, který tě měl tak rád, a bude ti na kytaru hrát. : Přijď jen, na malou chvíli, až den se schýlí,.

61 Jenoféfa 1.Cowboyové slyšte píseň mou, nechte chvíli těch pitomejch krav v Utahu jsem nechal lásku svou, Jenoféfa zve se ona squaw. Vlasy má jak řeka zvlněný, oči jako květy šalvěje, pro ty oči má hned splněný, co přeje si i co nepřeje. : Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, prérie stín, Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, má píseň zní. Kdyby měsíc nemusel svítiti tmou, ještě by Ti se mnou zpíval písničku mou, Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo - nashledanou. 2.Abyste to nezapomněli, vopakuji, že jsem ji měl rád, než mi začal chodit do zelí, jeden starej dobrej kamarád. Dostal olověnou do těla, Jenoféfě zrovna na prahu, do dneška ho nevobrečela, tak jsem raděj vodjel z Utahu. : Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, prérie stín,. 3.Jako kojot vyju na měsíc, cowboyové slyšte píseň mou, přestože je jiných na tisíc, Jenoféfa byla jedinou. Moh bych o tom zpívat ještě dál, kdyby mě má láska slyšela, někdo z Vás mi na krk laso dal, vem to ďas, ráda mě neměla. : Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, prérie stín,.

62 Zlatokop Tom 1.Tom dostal jednou nápad, když přestal v boudě chrápat, že má se něco stát, a že byl kluk jak jedle, tak rozhodnul se hnedle a odjel na západ. Z domova si sebral sílu, krumpáč, bibli, dynamit a pilu, mimoto prut a červy, do torny dal konzervy a jel zlato vyhledat. : Ty jsi to moje zlato, který mám tak rád, vždyť ty mi stojíš za to život pro tě dát. Bez tebe zlato nic není, jen ty jsi to moje haťa paťa potěšení, zkrátka a dobře, ty jsi to moje zlato, zlato kočičí. 2. Říkal, že je zlatokop, o zlato ani nazakop, neví, jak vypadá, a když marně dlouho kopal, tak dostal na to dopal, přešla ho nálada. Sebral si svoji kytaru, dal si nalejt whisky, brandy v baru a za poslední káču svý holce koupil sváču, a přitom jí zazpíval: : Ty jsi to moje zlato, který mám tak rád,..

63 Parta z ranče Y 1. [: Každé ráno sjíždí z hor, ta parta z ranče Ypsilon, :] [: mezi nima jede na koni, ten kovboj jménem John. :] 2. [: Tam dole u řeky, stojí vopuštěnej srub, :] [: nedávno tam ještě bývala, má plavovlasá Ruth. :] 3. [: Co asi, stalo se, s mojí plavovlasou Ruth, :] [: co asi, co asi stalo se, že opustila srub. :] 4. [:Vrátíš-li se jednou zpět, tak přijď se na mě podívat,:] [:Tebe, moje plavovlasá Ruth, budu mít stále rád.:] 5. [: Tam dole u řeky, stojí opuštěnej strom, :] [:nedávno se na něm oběsil ten kovboj jménem John.:]

64 Chodím po Broadwayi 1. [: Chodím po Broadwayi hladov sem a tam, :] chodím po Broadwayi, po Broadwayi, po Broadwayi hladov sem a tam. : Singi jou jou, jupí jupí, jou, jou, jou, singi jou jou, jupí jupí jou, jou, jou, singi jou jou jupí, jou jou jupí, singi jou jou, jupí jupí, jou. 2. [: Moje černé děti mají stále hlad, :] moje černé děti, černé děti, černé děti mají stále hlad. : Singi jou jou, jupí jupí. 3. [: Práci nedostanu, černou kůži mám, :] práci nedostanu, nedostanu, protože já černou kůži mám. : Singi jou jou, jupí jupí. 4. [: A já pevně věřím, že zas přijde den, :] a já pevně věřím, pevně věřím, že zas bude černoch svoboden. : Singi jou jou, jupí jupí.

65 Dajána 1. Tam, kde leží věčný sníh, tam uslyšíš dívčí smích, tam, kde můžeš jenom snít, věrnou lásku těžko mít, přece ta zem dívku má, je malá a je sama, krásné jméno má, Dajána. 2. Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá, ona ale potají jediného v mysli má, na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál, krásná, bláhová Dajána. 3. Ten, kdo klid jí navždy vzal, odešel si bůh ví kam, Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných krásná, bláhová Dajána. Srdce, které zastesklo si, s úsměvem teď žal svůj nosí, stále čeká, čeká dál, o-o, o-o, o-o-o-o-o-o-o-o-o. 4. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout, Navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid, krásná, bláhová Dajána.

66 Trempe kamaráde 1. [: Kampak spěcháš, trempe kamaráde, kam tak pospícháš? :] [: Jedu na slezinu, nemám na mašinu, co se mě tak blbě ptáš. :] 2.[: Bůra v kapse, pingl přes rameno na vlak pospíchám, :] [: a že nejsem pánem ani Astrachánem, na glajzu taky nemám. :] 3.[: Čeká mě Bludovická parta, kluci z hospody, :] [: a že nejsou páni ani Astracháni, jsou to kluci přírody. :] 4.[: V osadě se sejdem se všech koutů, přijď se podívat, :] [: kytara tě zmámí až ty uslyšíš s námi, staré trempské písně hrát. :] 5.[: Naše píseň pomalu už končí a my půjdem spát, :] [: kanady si zujem, dekou se přikryjem, Pane bože to je smrad. :]

67 Montgomery 1. Déšť ti, holka, smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdný kruh, kde je zbytek z tvojí krásy, to ví dneska snad jen Bůh. : Z celé jižní eskadrony, nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšť ti smejvá ze rtů růž. 2. Tam na kopci v prachu cesty, leží i tvůj generál, v ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál. : Z celé jižní eskadrony,. 3. Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkejch chvil, proužek krve stéká prachem, déšť slepil vlasy jak jíl. : Z celé jižní eskadrony,. 4. Déšť ti šeptá jeho jméno, šeptá ho i listoví, lásku měl rád víc než život, to ti nikdy nepoví. : Z celé jižní eskadrony,.

68 Chajda 1. [: V dáli za horama stojí chajda malá :] [: Pod ní teče řeka za ní stojí skála :] 2. [: Jednou přišla voda vzala chajdu sebou :] [: Ted' dva kamarádi nemaj si kam lehnout :] 3. [: Smutně bloudí světem hlejaj chajdu svoji :] [: Tam, kde chajda stála černá skála stojí :] 4. [: Neplač kamaráde pro tu chajdu starou :] [: Dřív než slunce vyjde postavíme novou :]

69 Okoř 1. Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta, vroubená je stromama. Když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva pletu nohama. Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad. Tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat. : Na hradě Okoři, světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát. Ta měla ve zvyku, podle svého budíku, o půlnoci chodit strašívat. Od těch dob, co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč, a tak dole v podhradí, se šerifem dovádí, on jí sebral od komůrky klíč. 2. Jednoho dne zrána, roznesla se správa, že byl Okoř vykraden. Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes', nikdo nebyl dopaden. Šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, místo aby hlídal, vášnivě jí líbal, dostal z toho zimnici. : Na hradě Okoři, světla už nehoří,.

70 Cestář 1. Na silnici do Prášil jeden mladý cestář žil. [: A kamení /a kamení/ a kamení /a kamení/ a kamení tam roztloukal, když silnici štěrkoval. :] 2. Paní v zlatém kočáře uviděla cestáře. [: A povídá /a povídá/ a povídá /a povídá/ a povídá: Cestáři náš, těžkou práci tady máš. :] 3. Cestář na to odpoví: Vzácná paní, to se ví. [: Kdybych já moh /kdybych já moh/ tak jako pán /tak jako pán/ jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře. :]

71 Severní vítr 1. Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb a nemocen, hlava mně pálí, tam v modravé dáli, se leskne a třpytí můj sen. 2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát, sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě, já nechám si tisíckrát zdát. : Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím, k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím. 3. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, já slyším je výt blíž a blíž, už mají mou stopu, už větří, že kopu, si hrob a že stloukám si kříž. 4. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén, a opustil tvou krásnou tvář, má plechovej hrnek, v něm pár zlatej zrnek, a nad hrobem polární zář. : Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím,.

72 Černý muž 1. [: Černý muž pod bičem otrokáře žil, :] černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Brown to zřel. : [: Glory glory aleluja, :] glory glory aleluja, kapitán John Brown to zřel. 2. [:Sebral z Virgínie černých přátel šik, :] sebral z Virgínie černých přátel šik, prapor svobody pak zdvih. : Glory... prapor svobody pak zdvih. 3. [: V čele věrných pevnost Hapers Ferry jal, :] v čele věrných pevnost Hapers Ferry jal, právo vítězí i čest. : Glory... právo vítězí i čest. 4. [: Hrstka statečných však udolána jest, :] hrstka statečných však udolána jest, kapitán John Brown je jat. : Glory... kapitán John Brown je jat. 5. [: Zvony Charlestonu z dáli temně zní, :] zvony Charlestonu z dáli temně zní, Johnův den toť poslední. : Glory... Johnův den toť poslední. 6. [: John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, :] John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál. : Glory... jeho duch však kráčí dál. 7. [: Kráčí dál a v košili se třepetá, :] kráčí dál a v košili se třepetá, zima je mu veliká. : Glory... zima je mu veliká 8. [: Jeho tělo byste marně hledali, :] jeho tělo byste marně hledali, červi už ho sežrali. : Glory... červi už ho sežrali.

73 Niagára 1.Na břehu Niagary, stojí tulák starý, na svou první lásku vzpomíná. Jak tam stáli spolu, dívali se dolů, až jim půlnoc spadla do klína. : Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci, [: komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci. :] 2.Střemhlav do propasti padá proud, na něm vidím tebe děvče plout, [:škoda že ten přelud krásný, nelze obejmout:] : Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci,. 3.Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí, i ten nejkrásnější jara květ, i ten kvítek jara vzala Niagára, a nevrátí jej nikdy zpět. : Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci,.

74 Tisíc mil 1.V nohách mám už tisíc mil, stopy déšť a vítr smyl, a můj kůň i já jsme cestou znaveni. : 1.Těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, bílej dům, to malý bílý stavení. 2. Je tam stráň a příkrej sráz, modrá tůň a bobří hráz, táta s mámou kteří věřej, dětskejm snům. : 2.Těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, ten starej známej, bílej dům. 3. V nohách mám už tisíc mil, teď mi zbejvá jen pár chvil, cestu znám a ta se ta k nám nemění. : 1.Těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, bílej dům, to malý bílý stavení. 4. Kousek dál a já to vím, uvidím už stoupat dým, šikmej štít nad střechy ční k nebesům. : 2.Těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, ten starej známej, bílej dům.