Doba římská. ve světle archeologických nálezů. jižní Moravy

Transkript

1 Střední škola KNIH, o. p. s. Doba římská ve světle archeologických nálezů jižní Moravy Maturitní práce Autor práce: Lenka Skutilová Vedoucí práce: Mgr. Pavel Jakubec Školní rok: 2014/2015

2 Prohlášení Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracoval/a samostatně a že jsem v ní použil/a pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedl/a v seznamu použitých informačních zdrojů a současně v poznámkovém aparátu. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5-NEDOSTATEČNÝ v Brně Lenka Skutilová... 2

3 Obsah Prohlášení... 2 Anotace... 4 Úvod... 5 Krátký úvod do archeologie... 6 Historické poměry starší doby římské na našem území... 8 Markomanské války fáze fáze fáze Germánské osady Hradisko (Burgstall) u Mušova a jeho okolí Brněnské nálezy Závěr Zdroje

4 Anotace Práce soustřeďuje do jednoho celku a srozumitelně podává dostupné informace o vlivu a působení Římanů na území jižní Moravy pocházející z různých pramenů tak, aby mohly být využity jako podklady pro rozšíření výuky a zvýšení zájmu studentů o historii regionu. Zabývá se přítomností římských jednotek na jižní Moravě v historických souvislostech období konce 1. století př. n. l. až do 4. století n. l. Dále popisuje nespočetné nálezy z této doby, učiněné na území Jihomoravského kraje. V závěru je konstatováno, že práce sice není přínosná z odborného historického hlediska, ale mohla by plnit úlohu v popularizaci tématu a zvýšení zájmu o region jižní Moravy. Annotation The maturita work concentrate information to one whole and gives available information about influence and the presence of Roman army in the South Moravia territory from the end of the 1st century B.C. to the 4th century A.D. and on Marcoman s wars. Then it describes uncountable findings which were made in the south-moravian region. In conclusion is said that maturita work is not benefit from professional aspect but it can popularize the theme and increase interest about south-moravian region. 4

5 Úvod Zcela náhodou se mi dostal do ruky článek zveřejněný na idnes.cz s názvem "Opravte dějepis, Řím sahal až na Moravu" a velice mě zaujal. Protože mě historie, zejména starověku, baví, chtěla jsem o působení a vlivu Římanů na našem území zjistit více. Jako cíl své maturitní práce jsem si stanovila dozvědět se co nejvíce fakt a podložených důkazů o Římanech na našem území. Ráda bych své poznatky a zjištění shrnula a zpracovala tak, aby byly srozumitelně podány v jednotném celku. Mou snahou je, aby tyto zajímavé důkazy vedly ke zvýšení zájmu studentů o historii regionu, ve kterém žijí, a to například formou semináře. Myslím si, že pro naše studenty bude zajímavé vědět o Římanech právě to, kdy, kde a jak žili na našem území. V této souvislosti bych chtěla říci, že můj zájem o archeologii je pravděpodobně dědičného charakteru. Zjistila jsem, že někteří z mých předků se podíleli na pracích při archeologických výzkumech (pozn.: v Encyklopedii římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě jsem v odkazech na literaturu našla několikrát zmíněno jméno Skutil - bohužel jenom takto). Například babička se jako studentka účastnila archeologického výzkumu v lokalitě Šatov u Znojma pod vedením ředitele znojemského muzea doktora Vědomila Vildomce. Dalšími z rodiny jsou maminka a tatínek, kteří se jako studenti VŠ (v rámci hnutí Brontosaurus) o letních prázdninách zapojili pod odborným vedením archeologů z východočeského muzea v Pardubicích do archeologických prací v katastru obce Sezemice. Kromě toho mi už na základní škole babička vyprávěla o Hradisku v Obřanech, kde je možné příležitostně najít různé fragmenty. Proto jsme Hradisko společně navštívily a podařilo se nám najít několik střepů a úlomek (pravděpodobně) lebeční kosti. Ačkoliv se nejedná o historicky cenné předměty, probudil se ve mně zájem o historii starověku. Abych se dozvěděla více, vypůjčila jsem si v Mahenově knihovně Encyklopedii římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě a Pravěké dějiny Moravy. Téma, které zpracovávám, by mohlo být zajímavé i v beletristickém podání. 5

6 Krátký úvod do archeologie Výraz archeologie pochází z řeckého slova archaios, tj. starý, a logos, což znamená slovo, řeč. Je to věda zabývající se studiem minulosti lidských společností prostřednictvím archeologických pramenů. V archeologii se jedná nejen o písemné prameny, ale především o prameny hmotné, např. úlomky lidských kostí, úlomky nádob apod. Ve spolupráci s jinými vědními obory dokáže interpretovat dějiny lidstva ještě před vznikem písma. Archeologie se dělí na řadu podoborů, např. pravěká, klasická, středověká, církevní. K novým odvětvím patří letecká, experimentální, vesmírná a podmořská archeologie. Sama archeologie je poměrně mladým oborem, její začátky se datují do Anglie na konec 18. století. Slovo archeologie bylo použito poprvé na počátku 16. století v souvislosti s vykopávkami v Pompejích. Za zakladatele české archeologie může být považován Karel Josef Biener z Bienbergu, který kromě provádění výzkumů vydal také katalog pravěkých nálezů v Čechách. Rozvoj archeologie v 19. století byl v českých zemích podpořen národním obrozením. Je to doba romantického nazírání na minulost. V této době u nás vznikají první muzea. Na konci 19. století se v archeologii začaly prosazovat evoluční myšlenky, které v roce 1859 publikoval Charles Darwin. Tzv. evolucionistická archeologie, která přinesla první členění pravěku na různá období, se v českých zemích příliš neuchytila. Na počátku 20. století archeologie přestává být doménou dobrodruhů a hledačů pokladů, a stává se seriózním vědeckým oborem. V této době byly rozpracovány teorie o původu mnoha kultur, o migracích, znalostech a dovednostech. Zejména před 2. světovou válkou byly tyto myšlenky často ovlivněny nacionalismem. V druhé polovině 20. století se počet archeologů zvyšuje a bádání se kromě pravěku rozšiřuje na středověk a v závěru století i na etapu novověkou. Postupně se upouští od studia migrací a míšení jednotlivých kultur a bádání se soustřeďuje spíše na životní prostředí a společenské vztahy v minulosti. Významnými Čechy v tomto oboru jsou například Karel Absolon a Bedřich Hrozný. 6

7 V souvislosti s výzkumem přírodních podmínek se v archeologii uplatnily přírodovědné metody, umožňující studovat přírodní prostředí. Nové přístupy umožnil i technologický rozvoj, jako například širší použití leteckých a satelitních snímků, studia DNA a nedestruktivní metody výzkumu. Mezi archeologické prameny patří všechny hmotné předměty, které nesou nepsanou informaci o historii. Písemnými prameny se zabývá historiografie, doklady o minulosti před vznikem člověka paleontologie a geologie. Předměty, které člověk úmyslně vytvořil se nazývají artefakty - jedná se zejména o nádoby, oděvy, domy. Předměty, které vznikaly záměrným působením člověka jako vedlejší produkt jsou ekofakty (uhlíky z ohniště, současná podoba lidského i zvířecího těla). Poznatky přináší i historická klimatologie, botanika, geologie, hydrologie čí pedologie. Archeologické prameny se nacházejí většinou značně porušené a v malých zlomcích, mnohé prameny beze zbytku zanikají, např. předměty z organických materiálů (dřevo, kůže, tkanina). V dnešní době je archeologii věnována velká pozornost. Zvláště v místech, která jsou známa předchozími nálezy, se žádný počátek stavby neobejde bez archeologického výzkumu. Veřejností je toto vnímáno obvykle jako zbytečné pozdržení stavby, ale velmi často dojde k překvapivým nálezům. Moderní archeologické postupy, včetně leteckého snímkování, přispěly k nalezení nových stop Římanů na jižní Moravě. Letci objevili neznámé římské pochodové tábory, kterých bylo na jihu Moravy asi dvacet. Nejnověji tábor v Modřicích u Brna. V Archeologickém ústavu AV ČR v Brně je Středisko pro výzkum doby římské a doby stěhování národů. Doc. PhDr. Jaroslav Tejral, DrSc. vede archeologický výzkum v oblasti Hradiska již dlouhodobě, a to od 80. let minulého století až dodnes. 7

8 Historické poměry starší doby římské na našem území V 1. století před naším letopočtem naše území opustili Keltové, stalo se tak po příchodu germánských kmenů. Římská říše již ovládala celé Středomoří. Mocenské boje mezi římskými elitami způsobily pád vojenské diktatury Caesara a umožnily tak přerod římské republiky v císařství. Tyto změny způsobily snahu o rozšíření římského území. Když Caesar dobyl Galii, poprvé se střetl s do té doby neznámými kmeny a nazval je Germány. V dobyvatelské politice pokračoval i jeho nástupce Augustus, který si uvědomil, že do nitra Evropy lze proniknout jen za předpokladu ovládnutí velkých říčních toků. V roce 12 př. n. l. římská vojska donutila germánské kmeny při ústí Rýna uznat římskou říši. V roce 9 př. n. l. Římané dosáhli toku Labe, ale nakonec se stáhli na levý rýnský břeh, který pak přes 400 let tvořil hranici mezi římskou říší a tzv. svobodnou Germánií. Úkol získat Dunaj s Panonskou pánví a proniknout do střední Evropy severně od Alp připadl pozdějšímu císaři Tiberiovi. Římská moc se rozšířila po celé délce Dunaje a naše země se na čtyři staletí staly sousedy římského císařství a mnoho nálezů dokazuje blízkost antické civilizaci. Tato dějinná etapa, kterou tvoří vzájemné střety Římanů s barbarskými (nejčastěji germánskými) kmeny, které žily na našem území, se nazývá dobou římskou. Její počátky jsou charakterizovány odchodem Keltů, které způsobilo nejen pronikání barbarů (Germánů nebo Dáků) do střední Evropy, ale i expanzí římské říše. Konec doby římské u nás spadá do let, kdy vrcholí krize impéria a podunajské provincie zaplavují etnické skupiny nejčastěji východního původu. Poznání doby římské je podloženo nejen hmotnými prameny, ale i útržkovité zprávy antických autorů. Dalším významným zdrojem poznatků jsou epigrafické památky a některé umělecké výtvory, které zobrazují děje vztahující se k našemu území (např. reliéfy na sloupu Marka Aurelia na Piazza Colonna v Římě, nápis v Trenčíně či Boldogu na Slovensku), nápisy na mincích a jiných římských výrobcích. 8

9 Zánik keltské moci v prostorách severně od Dunaje okolo poloviny 1. století zřejmě způsobil odchod Keltů směrem k jihu a opuštění oppid. Germánští Svébové, kteří pravděpodobně asimilovali se zbytky původního keltského obyvatelstva, zůstali v našich zemích nejdůležitější až do doby stěhování národů, kdy se zcela změnil etnický obraz. K nejvýznamnějším svébským kmenům spojených s naším územím jsou Markomané a Kvádové. První z nich se střetli již s Caesarovými legiemi. Na našem území Markomané založili mocný kmenový svaz, který vzbuzoval obavy samotných Římanů. Za zmínku stojí osoba Marobuda 35/30 př. n. l. - 37/38 n. l. Byl to markomanský král, první historicky doložený panovník vládnoucí na našem území. Pocházel z bohatého markomanského rodu. Mládí zřejmě prožil v Římě, kam se dostal jako rukojmí a byl vzdělán jako urození římští chlapci. Někdy před rokem 9 př. n. l. se vrátil ke svému kmenu, který tehdy sídlil ve střední Evropě. Markomané se v letech 9-6 př. n. l. v souvislosti s bojovou činností římských vojsk ve střední Evropě přesunuli na české území (střední Čechy Podkrušnohoří a východní Čechy). Marobud si pak poměrně brzy podmanil i kmen Lugiů sídlící ve Slezsku, jeho svrchovanost uznali i Silingové, Gótové, Semnoni a Langobardi. Jeho říše tak sahala od Dunaje na jihu, k dolnímu Labi na západě až k dolní Visle na severovýchodě. Říše prosperovala hospodářsky natolik, že si vybudoval po římském vzoru silnou armádu a Římané ho brali jako hlavního konkurenta ve středodunajském prostoru. Přesto se snažil být vůči Římanům neutrální. V roce 6 n. l. podnikli Římané proti Markomanům útok. Výprava, která měla zpočátku naději na úspěch ztroskotala, když v Panonii propuklo povstání a Tiberius se vrátil zpět na pomoc panonským posádkám. Marobud tohoto dočasného římského oslabení nevyužil, ale uzavřel s Římany smlouvu, která na další desetiletí zajistila klid. Roku 18 n. l. byl Marobud svržen, uchýlil se pod římskou ochranu, poté byl internován v Ravenně. Mnoho archeologů se snažilo objevit Marobudovo sídlo, ale z doby germánského osídlení se na českém území nezachovaly žádné opevněné výšinné polohy. Předpokládá se, že možná osídlil některé opuštěné keltské sídliště nebo jeho sídlo mohla tvořit soustava dvorců. S Marobudem, resp. s jeho vojenskou družinou jsou spojovány nálezy rozsáhlých a bohatých pohřebišť. 9

10 Svržení Marobuda ale nepoznamenalo dobré vztahy Říma se zadunajskými Germány. Prameny útržkovitě vypovídají o menších střetech Germánů s Římany a na našem území se pravděpodobně nebojovalo. Římské impérium (Imperium Romanum) dosáhlo v tomto období největšího územního rozsahu a jeho hranice rozdělovaly Evropu na dvě naprosto odlišné části. Na jedné straně to byla vyspělá antická civilizace s bohatými provinciemi, na straně druhé početné barbarské populace germánského a sarmatského původu na mnohem nižší kulturní úrovni a v roztříštěném kmenovém uspořádání. Hranice chránil proti barbarským vpádům souvislý řetěz vojenských táborů, Římané se však snažili zajistit klid především politickými prostředky. Vztahy k impériu se projevovaly přílivem římských luxusních výrobků, které jsou pokládány za politické dary spřáteleným germánským vůdcům. Germánští kmenoví vůdci zcela ovládali politické i obchodní kontakty s Římem a někteří příslušníci se zapojovali i do bojů o římský trůn. Germánské úzké vazby na prostředí římských provincií demonstruje výbava knížecího hrobu z Mušova, do jehož hrobové komory bylo uloženo množství římských i germánských luxusních výrobků (o tomto nálezu je zmínka ještě později). Vztahy mezi místními Germány a římskou říší měly ovšem i odchodní charakter. Z archeologického hlediska lze toto sledovat především u těch nálezů, kde je intenzita cizího zboží největší a kde lze vyloučit, že se jedná o dary nebo kořist. Římské obchodní zboží se na naše území dostávalo jednak po známých obchodních cestách (Jantarová stezka), nebo se přímo Germáni zúčastňovali římských trhů (např. v Carnuntu se již dříve podařilo objevit velkou budovu, která patrně představuje tržnici pro obchodování s barbary). Pro transport se využívalo kromě pozemních cest též říční dopravy především v povodí Moravy a Dyje. Markomanské války Relativně klidné a mírové sousedství podunajských Germánů a římského impéria se v základě otřáslo za vlády Marka Aurelia, kdy se střední Evropa stala dějištěm válečného střetu mezi řadou barbarských kmenů na jedné straně a na druhé straně "neporazitelnou" římskou armádou. Tento konflikt samotní Římané často označovali podle svého hlavního protivníka jako války markomanské. 10

11 Odehrávaly se v oblasti Dolního Rakouska, Moravy a jihozápadního Slovenska a zůstaly po nich mnohé památky, které dokazují přítomnost vojsk této říše na našem území, ale i vojenské výpravy římských legií až na sever Moravy. Markomanské války je možné rozdělit na tři fáze: 1. fáze (165/6-171/2) - útok barbarských kmenů na Římskou říši - konflikty se odehrávaly převážně na území říše 2. fáze (171/2-174) - obrat situace - ofenziva římské armády na nejsilnější kmeny (Kvády, Markomany a sarmatské Jazygy 3. fáze ( /180) - po krátké přestávce opět vypukly boje, po smrti Marka Aurelia uzavřel jeho syn a nástupce Commodus s Germány mír 1. fáze Od roku , kdy zahájili Germáni útoky na římské provincie Raetia Noricum (dnešní Rakousko), Panonii (Maďarsko) a Dacii (Rumunsko). Germánům se podařilo dostat až do severní Itálie, kde vypálili město Opitergium a oblehly Aquileiu. Poničily také římské vojenské opěrné body Vindobona a Carnuntum. Současně došlo i k útoku v jiných částech Dunaje a celkem se této ofenzivy zúčastnilo více než dvacet kmenů. Římané museli zmobilizovat síly a posílit svou obranyschopnost. Marcus Aurelius musel dokonce uspořádat dražbu svého majetku, aby získal finance. Organizovali nové legie z obyvatel Itálie a dokonce do armády byli odváděni i otroci (toto se jednou stalo již dříve, když Hanibal vkročil se svými vojsky do Itálie) a gladiátoři. Kromě posílení hranic museli Římané opevnit města ve vnitrozemí. 11

12 2. fáze Římanům se podařilo zmobilizovat všechny své síly, využili i nepřátelství a spory, které mezi jednotlivými kmeny panovaly a přešli do protiútoku. K tomu došlo v roce 172, kdy římská vojska překročila Dunaj. Zaútočili na Kvády, v dalším roce porazili Markomany. Chystali se na Jazygy (v Potisí). U Mušova, dnes katastr Pasohlávek na Mikulovsku, vznikla opevněná římská vojenská základna s veškerým komfortem a zázemím pro vojáky. Mezitím se Kvádové (na Slovensku) vzbouřili a přidali se k Jazygům. Římané oba kmeny porazili. Římané donutili barbary, aby opustili území u Dunaje a na svá území přijali vojenské posádky a vydali zpět zajatce a přeběhlíky. 3. fáze Poslední fáze v letech je spojena s největšími vojenskými akcemi na našem území. Římské jednotky pronikly hluboko na Moravu a na Slovensko. Na skále u Trenčína je dodnes nápis z roku 179, ve kterém se píše, že tam přezimovalo 850 římských vojáků. Nic nebránilo tomu, prohlásit toto území za římskou provincii, ale po smrti Marka Aurelia v roce 180, kdy vládu převzal jeho syn Commodus, rozhodl se v bojích nepokračovat a uzavřel mír. Morava a Slovensko tak opět patřilo Germánům. Dnešní historikové se domnívají, že šlo o vysílení obou stran dlouholetými spory. Uzavřené mírové smlouvy však nenaznačují, že by barbarské kmeny byly v poslední době pouze v defenzívě a ani po uzavření míru nenastal na hranicích klid. Epigrafické prameny dokazují, že vzájemné střety pokračovaly i po roce 180. Řím stále zasahoval do vnitřních záležitostí germánských kmenů. V průběhu 3. století se politika spojenectví spíše změnila na politiku vykupování míru pomocí darů a peněžních úplatků. Ve 4. století válečné střety Říma získaly defenzivní charakter a dochází k postupnému úpadku Západořímské říše a k velkým etnickým přesunům - období stěhování národů. 12

13 Germánské osady Germánské osady se nacházejí zejména na březích řek a rozlohu mají 1-3 hektary. Nejsou opevněné, a to ani ty, které pocházejí z období Markomanských válek. Markomané se řídili strategií, že nejlepší obrana je útok. Na Moravě je dosud známo více než 300 osad a centrum "moravských" Germánů se hledá zejména v Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském úvalu. Typickým obytným stavením v germánském sídlišti byly zahloubené domy - zemnice obdélníkovitého půdorysu. Vybavení obyčejné germánské domácnosti bylo zcela standardní. Keramické nádoby, železné zbraně. Bohatá římská civilizace zásobovala Germány i svým zbožím. V době míru mezi nimi vládl čilý obchod. Různé předměty jako cedníky, pánve, keramické nádoby, stojany, skleněné poháry a další ryze římské předměty se nenacházejí jen na sídlištích, ale i v hrobech bohatších Germánů. Své mrtvé Germáni pohřbívali žárovým způsobem, popel byl vložen do nádoby nazývané popelnice společně s milodary, které jsou také nacházejí poškozeny ohněm. Na cestu do záhrobí dostal zesnulý i potraviny. Na pohřebištích bývá několik desítek hrobů, velké nekropole o několika stovkách hrobů na našem území nejsou časté. Je to dáno způsobem pohřbívání a možnosti zachování jámových a popelnicových hrobů. Na jednou částečně prozkoumaném pohřebišti u Brna se ukázalo, že orba moderními traktory dosahuje do takové hloubky, že tyto hroby beznadějně ničí. Při výzkumu doby římské se na germánských sídlištích nacházejí také mnohé mince. V poslední době používání detektorů kovů ukázalo, že Germáni mince hojně používali. Dostávali se k nim loupením, výpalným a nebo je získávali jako žold, když sloužili v římské armádě. Přes velký oběh mincí ale sami peníze nerazili. Kromě válčení se Germáni věnovali rolnictví, chovu dobytka, hutnictví, kovářství a bednářství. Keramiku vytvářeli v ruce, až na konci římského období se objevují nádoby zhotovené na hrnčířském kruhu. 13

14 Hradisko (Burgstall) u Mušova a jeho okolí Působení římských vojsk na českém území v době vlády císaře Augusta je stále nedostatečné zkoumáno a pořád tak dochází k různým dohadům. Oblast jižní Moravy v době markomanských válek je probádána více a v konfliktech s Germány hrála významnou roli. Velkou roli měla oblast kolem Hradiska u Mušova, rozprostírajícího se na jižní Moravě. Hradisko se nachází v katastru dnes již zatopené obce Mušov a je vzdáleno vzdušnou čarou přibližně 80 km od Vídně - římské Vindobony. Leží na plochém vrcholku mírného návrší, které se zvedá nad zatopeným územím při soutocích Jihlavky a Svratky a dále Svratky s Dyjí. V době římské se toto území nacházelo na křižovatce důležitých obchodních cest. Římské nálezy jsou na tomto území známé již ze 17. století. První systematický archeologický průzkum zde provedl Anton Gnirs v letech , který odkryl v severní části lokality zbytky dvou antických staveb o čtyřech místnostech a část budovy s hypocaustem (podpodlažním vytápěním) a vodovodem. Stěny měly barevné omítky a podlaha byla vyrobena z lité omítky. Bylo odkryto opevnění ze dřeva a hlíny, valová zeď a dva metry hluboký příkop s množstvím pálených cihel s kolky římské X. legie, keramické zlomky a šupinový pancíř. Dříve se předpokládalo, že tábor mohl sloužit k obchodním či politickým aktivitám, dnes se archeologové přiklánějí spíše k vojensko-strategickému významu Mušova. Další výzkumy proběhly pod vedením profesora Gabriela Hejzlara v roce V letech zde probíhaly odkryvy a od roku 1985 zde s menšími přestávkami archeologický průzkum probíhá až dodnes. Mimo jiné byly nalezeny zbraně, římské vojenské spony, podrážka vojenské boty se železnými cvočky, a bronzová faléra 1. 1 Faléra (z lat. phalerae) je kovový kotouček s plastickou ozdobou, podobou božstva nebo panovníka, který se ve starověku nosil jako ozdoba na šatech. Vojáci římské armády je dostávali jako vyznamenání a nosili na prsou při slavnostních příležitostech. Vyznamenané jednotky je měly připevněny na svých standartách. V archeologické terminologii jsou to kruhové nebo terčové plasticky zdobené předměty, které sloužily jako ozdoba oděvu, koňského postroje nebo válečnického štítu. Vyráběly se ze zlata, stříbra nebo bronzu a nejčastěji zobrazovaly hlavu divoké šelmy (vlk, lev, medvěd). 14

15 Obr. č. 1 - Římské vojenské faléry (1. stol., Historické muzeum Berlín) KRANK-HOVER. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 15

16 Díky mnoha výzkumům byly odkryty unikátní doklady o opevnění a vnitřní zástavbě této pevnosti. Opevnění bylo postaveno v letech n.l. a rozkládalo se na ploše větší než 30 ha a sestávalo ze dvou, někde i ze tří linií hrotitých příkopů širokých 3-4 m a hloubkou 2-3 m. Hradba byla navršena hlínou z příkopů a zpevněna z vně i zevnitř nepálenými cihlami. Výška valu se odhaduje na 2-4 m. Na koruně valu zřejmě stála dřevěná palisáda doplněná o pozorovací věže. Byly odkryty i dvě brány s pomocnými věžemi. Uvnitř valu byly odkryty i zbytky další zástavby s podpodlažním vytápěním, tzv. hypocaustem. Jedna ze zděných budov byla nejspíš lázněmi, další nemocnicí a praefecta castorum o rozměru 44 x 20 m. Byla nalezena i další zástavba, byly odkryty půdorysy více dřevo-hlinitých stavení obdélníkovitého tvaru a o jedné místnosti o rozměrech cca 3 x 5 m. Konstrukci tvořily svislé kůly umístěné v rozích a uprostřed delších stěn, které byly natřeny vrstvou mazanice. V okolí bylo nalezeno nejméně 5 kruhových pecí, které byly identifikovány jako dílny na zpracování kovů. Rekonstrukce železářských pecí na sídlišti z doby římské ARCHIV. breclavsky.denik.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 16

17 Nedávno byla odkryta část dřevěné budovy (část byla nenávratně poškozena moderní stavební činností). Uprostřed stavby je 400 m 2 rozsáhlý obdélníkový dvůr, obklopený dvěma řadami nevelkých místností oddělených chodbou. V oblasti bylo nalezeno velké množství předmětů, které dokládají důležitost a vojenský charakter zařízení. Je nalezeno více než 90 cihel s kolky X. legie Geminy, velké množství drobných předmětů jako jsou útržky bronzových šupinových pancířů, zbytky zbrojí, části bronzových a železných přileb, kopí, kování pochev mečů atd. Nálezy postříbřeného šupinového pancíře, bronzová faléra a bohatě zdobená náprsní spojovací destička z římských zbrojí zřejmě svědčí o přítomnosti vysokých důstojníků X. legie na Hradisku. Nálezy spon, keramiky a mincí poukazují na datování objektů do let a pak do období po roce 175, což poukazuje na dvě pravděpodobné fáze obývání Hradiska. Definitivně bylo Hradisko opuštěno zřejmě po uzavření Commodova míru v roce 180. Římské jednotky velkou měrou ovlivnily i germánskou nobilitu (privilegovaná a zámožná vrstva společnosti, v podstatě šlechta). Jako jeden z archeologických důkazů tohoto ovlivňování je královský hrob z Mušova, kde byly nalezeny pozůstatky dvou mužů, kteří byli do hrobu uloženi ve dvou fázích. V ranější fázi hrobu byl uložen příslušník germánské nobility, jehož pohřební výbava odpovídá mobiliáři silně romanizovaného barbarského velmože (bronzové a skleněné nádoby, skříňka s reliéfem římských božstev apod.) V barbarských žárových hrobech se často nachází části římské vojenské výzbroje, což zřejmě svědčí o tom, že se jedná o účastníky markomanských válek. Podle milodarů lze tuto fázi datovat do druhé poloviny 2. století. Obsah hrobu nese jisté shody s germánskými knížecími hroby (stavba hrobové komory, charakter některých milodarů). Druhý pohřeb je podle milodarů (např. bronzový kotel se čtyřmi bronzovými kruhovými držadly v podobě germánských hlav se svébskými uzly, ozdobná kování) možno datovat do pozdějšího období, na přelom 2. a 3. století. 17

18 Důsledek markomanských válek na zintenzivnění obchodu a otevření spojů, v jejichž pozadí mohli stát římští obchodníci provázející vojenské jednotky není dostatečně prozkoumán.výměna na Jantarové stezce se oživila, je charakterizována dovozem různého zboží, zejména keramiky. V posledních letech se touto oblastí zabývá Středisko pro výzkum doby římské a stěhování národů Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Objeven byl rozsáhlý komplex s několikanásobným pásmem ochranných příkopů s mohutnou dřevohlinitou hradbou. Definitivně se prokázalo, že se zde nacházela základny římského vojska s logistickým zázemím, lázněmi, dílnami pro opravu zbraní a výstroje, pecemi na pečení chleba, luxusnějšími objekty, určenými zřejmě pro pobyt důstojníků atd. Nové poznatky přinesly zejména záchranné výzkumy v letech , které potvrdily, že se římská pevnost nacházena na ploše ha. Základy antické stavby vojenského charakteru, které byly při této příležitosti také objeveny, jsou interpretovány jako zbytky valetudinaria, tedy nemocnice pro římské vojáky nasazené při zdejších vojenských operacích. Jde o příklad antické vojenské architektury, budované zpravidla ve velkých legionářských táborech a její obdoby mimo hranice římské říše jsou zatím ojedinělé. Záplava nových informací a nálezů (přes tisíc kusů militarií, mincí a ostatních předmětů za poslední dobu z Hradiska dokreslily význam římských vojenských aktivit v celé oblasti severně od středního Dunaje. Datování těchto památek především do doby 2. poloviny 2. století po Kr., tj. do doby markomanských válek a zejména jejich poloha hluboko v barbarském území zařazuje tyto památky k nejvýznamnějším objevům římsko-provinční archeologie je střední Evropě vůbec. Jaroslav Tejral z Archeologického ústavu AV ČR Brno hodnotí tento výzkum: "Překvapivé nálezy z poslední doby staví do nového světla rozsah a význam historického zásahu na našem území. Jižní část země byla pod přímým vlivem římské kultury. Jednalo se o největší soustředění vojenských zařízení mezi Rýnem a Dunajem. Z nálezů se dá dovodit, že na našem území přezimovalo asi 20. tisíc římských vojáků, v létě, během vojenských tažení, jich zde mohlo být až sto tisíc. Soudilo se, že zde byla jen malá obchodní římská stanice nebo že šlo o rezidenci germánského krále nebo knížete. Dnes je jisté, že zde byla v době tzv. markomanských válek v druhé polovině druhého století n.l. velká římská vojenská základna s vlastním 18

19 hospodářským zázemím. Takové základny budovali Římané i jinde na území, které chtěli obsadit." 2 Jedna z teorií, která by vysvětlovala nové nálezy je, že římský císař Marcus Aurelius chtěl zřídit novou římskou provincii - Markomanii. Z římského města Vindobony (dnešní Vídeň) řídil své operace na jižním Slovensku a jižní Moravě. Hradisko u Mušova bylo zřejmě hlavní pevností a mělo se stát správním centrem budoucí provincie. Tyto plány však zhatila jeho vlastní smrt a jeho nástupce Commodus zvolil jinou taktiku. Náčelníky barbarských kmenů podplácel a snažil se vyjít s nimi po dobrém. Hradisko postupně ztratilo svůj význam a na stovky let se proměnilo na nenápadný vrch pokrytý vinicemi. O tom, že na Hradisku byli špičkoví vojenští velitelé Říma svědčí i řada nálezů: část stříbrného pancíře či část jiného pancíře a vytepaným jménem Brutius - není vyloučeno, že se jedná o jméno vojevůdce, tchána samotného Marka Aurelia. Přesto, že pokus Římanů zřídit na části území České republiky novou provincii byl neúspěšný, byl důsledek římského vlivu obrovský a v dalších stoletích ovlivnil historický vývoj severně od Dunaje. Antické tradice přežívaly ještě za Velké Moravy. Jaroslav Tejral však připomíná: "Kontinuitu mezi římskou říší a velkomoravskou kulturou se však nepodařilo prokázat." Archeologové zatím prozkoumali jen malou část území někdejší římské pevnosti (asi 5 %), proto se zde nevylučují další zajímavé nálezy. "Názory na osídlení Hradiska před dvaceti lety byly odlišné, možná že za dvacet let se posunou dál. Rozhodně jde o výjimečnou lokalitu. Nikde jinde na našem území se nenašly podobné pozůstatky římského osídlení," konstatoval Jaroslav Tejral, který výzkum na Hradisku vede už od konce osmdesátých let minulého století. 2 Tato a veškeré následující citace byly převzaty z NAVARA, Luděk. Opravte dějepis, Řím sahal až na Moravu. In: IDnes.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 19

20 Je ale známo více oblastí se stopami Římanů. V okolí Mušova se nachází řada krátkodobých táborů, které svědčí o důležitosti tohoto území v období markomanských válek. První krátkodobé tábory římské armády byly na našem území objeveny až v devadesátých letech dvacátého století, kdy podmínky umožnily rozvoj letecké archeologie. Jedná se o jednu z nedestruktivních metod získávání dat, kdy jsou z ptačí perspektivy vyhledávány povrchové stopy archeologických objektů pod povrchem. Při vhodné kombinaci geologických a pedologických poměrů a skladby vegetace se archeologické objekty odlišují tmavší barvou a hustějším růstem vegetace. Řada římských krátkodobých táborů však byla nalezena zcela náhodou při záchranných archeologických výzkumech. Standardní půdorys krátkodobého tábora má nečastěji tvar obdélníku s mírně zaoblenými nárožími. Existují i výjimky, které se vynutila terénní konfigurace. Tábory byly situovány do takových míst, kde nemohly byt nečekaně napadeny či ostřelovány z jiné vyvýšeniny, kde nehrozilo zatopení při rozvodnění řek. V těchto místech se nacházely brány, které byly chráněny předsunutým příkopem. Vnitřní prostor byl rozdělen pravoúhlým systémem komunikací vedoucích mezi branami. Rozdělovaly prostor pro stany mužstva, důstojníků, zásoby a zvířata. Velikost tábora odráží nároky na jeho funkci a pohybuje se mezi jedním a padesáti hektary. Jeden z nejrozsáhlejších krátkodobých táborů byl nalezen leteckou prospekcí u Charvatské Nové Vsi (cca 45 ha). Jeho kapacita byla podle odhadů až 25 tisíc vojáků. Čtyři krátkodobé tábory byly zjištěny na pravém břehu řeky Dyje, asi 2,5 km od Mušova, nejméně jeden tábor se nacházel u Ivaně, asi 2,7 km severovýchodně od Hradiska na levém břehu řeky Jihlavy. Archeologické odkryvy odhalily stopy dřevěné konstrukce brány, která tvořila ochranu vchodu do tábora. U obce Přibice na levé straně řeky Jihlavy víme o třech táborech. První tábor zabíral 8 ha, ležel na zlomu terasy, část se svažuje směrem k řece. Byly zjištěny čtyři brány s předsunutými příkopy. U jihozápadního rohu prvního tábora byl zjištěn další, malý (II), na jihu další velký tábor (III). Přesná rozloha tábora není známa, ale byl větší než 40 ha. 20

21 V poslední době se nacházejí další krátkodobé tábory stále severněji od oblasti Mušova. Dá se tak sledovat postup římských vojsk na našem území. Roh římského tábora byl objeven v Brně-Modřicích. Zatím nejsevernější tábor je znám z Olomouce-Neředína a nejnověji objevený tábor se nachází v Hulíně-Pravčicích. V protikladu k rozměrným objektům římské armády archeologie eviduje i malá opevnění s rozlohou okolo jednoho hektaru, která mohla pojmout menší bojové jednotky. Zde se může jednat o opevněné přístavy, které byly důležité pro zásobování císařských vojsk na území germánských kmenů. Jejich význam byl jistě velký, protože na okupovaných územích neexistovaly zpevněné cesty. Římské tábory, které se nacházejí na našem území byly opevněny příkopem a valem navršeným z výplně příkopu. Valy dnes většinou pozorovat nemůžeme, protože je narušila zemědělská činnost. Příkopy měly typický tvar písmene V. Původní velikost nelze přesně zjistit. Menší příkopy byly obvykle 2 m široké, větší 3 m široké s hloubkou kolem 1,8 m. Největší dosahovaly šířky kolem 3.8 m a hloubky asi 1,3 m. Odhad rozměrů je ale pouze orientační. Brána ve smyslu konstrukce byla pozorována pouze u tábora u Ivaně, v terénu se projevil půdorys tvořený kůlovými jamkami. Ve většině případů je vjezd do tábora tvořen různě širokým přerušením příkopu a valu, který je opatřen předsunutým příkopem, který měl ztížit přímý útok na tábor. Zajímavý je nález víc než 2 km dlouhého příkopu, který se táhl od Hradiska a Pasohlávek směrem k Ivani. Tento hrotitý příkop byl 4,4 m široký a asi 2 m hluboký. Nedaleko jižního okraje sinice Brno - Mikulov byla zjištěna brána. Zřejmě se jednalo o opevněné předpolí centra nacházejícího se na Hradisku a v jeho bezprostředním okolí. 21

22 Brněnské nálezy Zajímavé nálezy jsou i nálezy v Brně. V Ivanovicích se ve 30. letech minulého století podařilo zachránit z rozrušených kostrových hrobů dvě nádoby, z nich vyniká římský glazovaný džbán. Analogické džbány byly vyráběny zejména v pozdně římské Panonii v průběhu 4. století. V Brně-Líšni na známém pravěkém hradišti Staré Zámky je doloženo osídlení z konce doby římské a z doby stěhování národů. V Obřanech, na významném pravěkém výšinném sídlišti Hradisko, jsou prokázány stopy osídlení z konce doby římské a počátku stěhování národů. V roce 1981 prozkoumali archeologové v této oblasti zahloubenou chatu se šestiúhelníkovým rozmístěním kůlů ze sklonku doby římské. Byly zde nalezeny keramické úlomky, zlomek skleněného poháru a železný hrotitý předmět s rozšířeným držadlem. Při stavbě sídliště Bohunice byla v roce 1976 objevena část sídliště z římské doby, čtyři chaty a patnáct jam. Ve dvou chatách se našly kostry psů, před vchodovým výklenkem uvnitř jednoho z obydlí byla uložena koňská lebka. Objekty obsahovaly střepy hliněných nádob, včetně na kruhu točené germánské a římské keramiky, zlomky skla a zvířecí kosti. 22

23 Závěr Studiem dostupné literatury jsem se dozvěděla mnoho nových poznatků o tzv. době římské. Moderní archeologické postupy v posledních letech přinesly unikátní zjištění. Byly objeveny dosud neznámé římské pochodové tábory. Na jihu Moravy jich bylo asi dvacet, nejsevernější z nich ležel v Modřicích u Brna. Jednalo se o největší soustředění vojenských zařízení mezi Rýnem a Dunajem. Z nálezů se dá odvodit, že na našem území přezimovalo asi dvacet tisíc vojáků, přičemž v létě jich mohlo být až pětkrát tolik. Dříve si s těmito nálezy na Hradisku vědci neuměli poradit. "Soudilo se, že zde byla jen malá obchodní římská stanice nebo že šlo rezidenci germánského krále nebo knížete. Dnes je jisté, že zde byla v době tzv. markomanských válek, v druhé polovině druhého století našeho letopočtu (vypustit?), velká římská základna s vlastním hospodářským zázemím. Takové základny budovali Římané i jinde na území, která chtěli obsadit," říká archeolog Jaroslav Tejral. Také mne překvapilo, že dle nálezů z poslední doby Římané pronikli na území Moravy do větší hloubky, než se dosud předpokládalo, jak dokládají pozůstatky římského tábora u Olomouce. Vzhledem k zadanému tématu práce nemohu předložit žádné nové poznatky, které by pocházely z mé vlastní badatelské činnosti v terénu. Již při zpracovávání podkladů jsem si uvědomila, jak je tato problematika rozsáhlá a kolik času by bylo potřeba na její důkladné zpracování. Vždyť také Hradisko nad někdejší obcí Mušov je prozkoumáno zatím jen z malé části (cca 5 %), a to i přes skutečnost, že ve výzkumu pomáhají archeologům moderní postupy. Pokračující bádání přináší stále nové poznatky, a tak se v budoucnosti můžeme dočkat i dalších překvapení. I přesto, že můj vklad v porovnání s těmito odbornými výzkumy se může zdát jako zanedbatelný, domnívám se, že svou prací (v níž jsem se pokusila sjednotit různorodé informace a poznatky k danému tématu) mohu aspoň trochu přispět k popularizaci archeologie jako takové a snad i k podnícení zájmu třeba jen několika studentů o část Moravy, kde žijí. A to je právě to, co se mi na historii líbí. Archeologické bádání mi připadá jako dobrá detektivka, ve které se řeší stále nové a nové zápletky. Je mým velikým přáním se v budoucnu na řešení těchto zápletek podílet. 23

24 Zdroje Knižní PODBORSKÝ, Vladimír. Pravěké dějiny Moravy. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, Vlastivěda moravská. ISBN DROBERJAR, Eduard. Encyklopedie římské a germánské archeologie: v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, ISBN X. Internetové KOUŘIL, Pavel. Doba římská. In: Archeologický ústav AV ČR, Brno [online] [cit ]. Dostupné z: KOLOUCH, Alexandr. Římské vojsko na území ČR. In: Římské legie [online]. 2009, 2011 [cit ]. Dostupné z: NAVARA, Luděk. Opravte dějepis, Řím sahal až na Moravu. In: IDnes.cz [online] [cit. /domaci.aspx?c=a domaci_ond (Error Page not found) ]. Dostupné z: