VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Tlumení bolesti při koloskopii

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Tlumení bolesti při koloskopii Bakalářská práce Autor: Darina Paulenová Vedoucí práce: Mgr. Renáta Grossová Klementová Jihlava

2 2

3 Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na možnosti tlumení bolesti při koloskopii. V teoretické části je popsána anatomie a funkce trávícího traktu. Dále je popsána metoda endoskopického vyšetření, jeho indikace a kontraindikace. Část teorie se věnuje bolesti a možnostem tlumení při vyšetření. Praktickou část, která vychází z kvantitativního výzkumu jsem zaměřila na klienty Endoskopického centra Fakultní nemocnice Brno. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda má přítomnost bolesti u vyšetření souvislost s pohlavím, chorobou nebo mírou edukace před vyšetřením. Výzkum byl realizován březen a duben Klíčová slova koloskopie, bolest, edukace Abstract The bachelor thesis is devoted to possibilities of pain control during coloscopy. The theoretical part deals with the anatomy and function of digestive tract. It provides an overview of methods of endoscopic examination and its indication and contraindication. Pain and possibilities of pain control during the examination follows. The practical part is based on quantitative research which was focused on clients of Endoscopic Centre at University Hospital Brno. The objective of the research was to identify if there is some correlation between pain and gender, type of disease and level of knowledge before the examination. The research took place in March and April Key words coloskopy, pain, knowledge 3

4 Poděkování Děkuji Mgr. Renátě Grossové Klementové za odborné vedení, pomoc, trpělivost a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat spolupracovníkům z Endoskopického centra FN Brno a všem respondentům za spolupráci při sběru dat. Velké díky patří manželovi a celé mojí rodině za toleranci a psychickou podporu, kterou mi poskytovali po celou dobu studia. 4

5 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis 5

6 Obsah Úvod Anatomie dolního gastrointestinálního traktu Obecná stavba stěny trávicí trubice Tlusté střevo, intestinum crassum Slepé střevo, caecum Tračník, colon Konečník, rectum Funkce trávicího traktu Trávení Vstřebávání Sekrece Pohyby trávicího traktu Vylučování Obrana organismu Řízení funkcí trávicího traktu Skladování potravy Činnost tlustého střeva Endoskopie Koloskopie Historie koloskopie Indikace a kontraindikace koloskopie Preventivní koloskopie Dispenzární koloskopie Koloskopie u symptomatických pacientů Kontraindikace koloskopie Absolutní kontraindikace Relativní kontraindikace Příprava pacienta na koloskopii Psychologická příprava Očista střeva před koloskopií Dietní omezení před koloskopií Užívání léků před koloskopií Antibiotická profylaxe před koloskopií

7 4.3. Typy očistných přípravků Standardní polyethylenglykol Nízkoobjemový polyethylenglykol Magnezium citrát se stimulačním laxativem Roztok sulfátů Fosfátové roztoky Zásady dělené přípravy Informovaný souhlas Bolest Jak se vyrovnáváme s výzvou zvládat bolesti Lze bolest definovat? Diagnostika bolesti Diagnostika bolesti z nonverbálních projevů pacienta Hodnocení bolesti Akutní a chronická bolest Typy bolesti podle lokalizace Pohlavní rozdíly ve vnímání a interpretaci bolesti Tlumení bolesti Analgosedace a sledování pacienta Stupně sedace Zajištění monitorace pacienta při výkonu Tradiční analgosedace Benzodiazepiny Opiáty Propofol Sedace s použitím oxidu dusného Péče o pacienty po výkonu Výzkumná část Zkoumaný vzorek a použité metody Charakteristika vzorku respondentů Metodika výzkumu Cíle ha hypotézy Zpracování získaných dat Diskuse

8 8.1. Hodnocení cílů a hypotéz Hodnocení dotazníkového šetření Návrh řešení Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh

9 Úvod Téma své bakalářské práce Tlumení bolesti při koloskopii jsem zvolila na základě zkušeností získaných v Endoskopickém centru FN Brno, kde pracuji jako všeobecná sestra se specializací. Našimi klienty podstupujícími koloskopii jsou zejména pacienti trpící nespecifickými střevními záněty, pacienti v rámci screeningu kolorektálního karcinomu a pacienti s pozitivním výsledkem testu na skryté krvácení do stolice. Na koloskopii často přicházejí pacienti opakovaně s negativními zkušenostmi z předchozího vyšetření nebo pacienti podstupující vyšetření poprvé. Stres, který naši klienti prožívají negativně působí nejen na klienta, ale i na průběh samotného vyšetření, které musí být často pro nespolupráci ukončeno. Většina potíží pramení z neinformovanosti klientů nejen o průběhu vyšetření, ale také o možnostech analgezie, která by v 21. století měla být standardem v péči o naše klienty. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. První část se věnuje popisu současného stavu problematiky a to anatomii a fyziologii trávicího traktu. Dále jsou zmíněny endoskopické vyšetřovací metody a bolest, její patofyziologie a možnosti tlumení. Druhá část se věnuje krátkému výzkumu, kde jsem se snažila zjistit, zda má na prožívanou bolest vliv pohlaví, věk, přítomnost IBD a nebo míra edukace. Zjišťování míry bolesti či jiných nepříjemných prožitků při koloskopickém vyšetření není v České republice zcela běžné a v budoucnu je třeba se negativním prožitkům pacienta věnovat, zjišťovat je a přijímat na základě těchto zjištění patřičná opatření. 9

10 Současný stav problematiky 1. Anatomie dolního gastrointestinálního traktu Trávící systém slouží k příjmu potravy, jejímu rozmělnění, zpracování a vstřebání živin a transportu tráveniny. Důležitou součástí trávicího systému jsou žlázy, které produkují látky uplatňující se spolu se střevní flórou na procesu trávení. Jsou uloženy ve stěně trávicí trubice nebo mimo ní. (Lukáš, 2005, 19) 1.1. Obecná stavba stěny trávicí trubice Stěna trávicí trubice má čtyři základní vrstvy. Nejvnitřnější je sliznice, tvořená v dutině ústní, hltanu, jícnu a v terminální části konečníku vrstevnatým dlaždicovým epitelem, v ostatních částech pak jednovrstevným cylindrickým epitelem s četnými žlázkami. Druhou vrstvou je řidší podslizniční vazivo. Další vrstva je svalová, na začátku a na konci tvořena příčně pruhovanou svalovinou, zbývající oddíly pak mají svalovinu hladkou, orientovanou jednak cirkulárně, jednak podélně, longitudinálně. Cirkulární svalovina je na některých místech zesílena a tvoří svěrače. Příčně pruhovaná svalovina trávicí trubice je inervována míšními a hlavovými nervy a je ovládána vůlí, hladkou svalovinu inervuje autonomní systém a nepodléhá volní kontrole. Obecně slouží svalovina trávicí trubice k posunu potravy a k jejímu promíchání. Na povrchu trávicí trubice se nachází buď vazivová adventicie, nebo serózní pobřišnice, která kryje části trubice nacházející se v břišní dutině. (Lukáš, 2005, 19) 1.2 Tlusté střevo, intestinum crassum Tlusté střevo je poslední úsek trávicí trubice, je asi 1,5 m dlouhý, který po stranách a nahoře obkružuje kličky tenkého střeva. Začíná v pravé jámě kyčelní nejobjemnější částí slepým střevem, caecum, pokračuje jako tračník vzestupný, příčný a sestupný, který přechází do esovité kličky. Na ni navazuje poslední část tlustého střeva konečník, ležící v malé pánvi. Hlavní funkcí je vstřebávání vody a zahuštění obsahu. (Lukáš, 2005, 28) 10

11 Sliznice tlustého střeva je bez klků a tvoří poloměsíčité řasy. Obsahuje velké množství hlenových žláz, jejichž produkt chrání sliznici. Svalovina má opět dvě vrstvy, cirkulární a podélnou. Smrštím cirkulární svaloviny vznikají výpuky, haustra, jejich poloha se mění. Postupují od slepého střeva ke konečníku a posunují obsah střevní. Zesílením podélné svaloviny vznikají tři bělavé, podélné pruhy táhnoucí se celým tlustým střevem od apendixu až po konečník, taenie. Jejich poloha se nemění. V místě taeníí se ještě nacházejí zvláštní menší stopkaté vychlípeniny peritoneálního povlaku tlustého střeva, appendices epiploicae, obsahující tuk, který jim dodává žlutou barvu. Tlusté střevo zásobuje arteria mesenterica superior a inferior, ke konečníku přicházejí ještě větve z vnitřní kyčelní tepny arteria iliaca interna. Žíly z tlustého střeva až po horní část konečníku odvádějí krev do vena portae, ze zbytku konečníku pak do dolní duté žíly. Ve stěně konečníku tak je další portokavální anastomóza. V podkoží kolem análního otvoru jsou žilní pleteně, které se mohou patologicky rozšiřovat a vznikají pak zevní hemeroidy. Míza odtéká přes předsunuté uzliny u stěny střeva do coeliackých uzlin, z rekta pak do uzlin v malé pánvi. (Lukáš, 2005, 29) Inervaci hladké svaloviny tlustého střeva zabezpečují autonomní nervy, zevní příčně pruhovaný svěrač konečníku je inervován míšními nervy a podléhá volní kontrole. 1.3 Slepé střevo, caecum Leží v pravé jámě kyčelní, zleva do něj ústí konečná část tenkého střeva, ileum. Ústí je opatřeno řasou, valva ileocaecalis, která brání zpětnému posunu obsahu. Na dolním konci odstupuje z céka červovitý přívěsek, appendix vermiformis, dlouhý průměrně 5 10 cm. Stálou polohu má jen jeho začátek, který se promítá do bodu ležícího na čáře spojující přední horní trn kosti kyčelní s pupkem, asi 6 cm od trnu. Konec může zaujímat skoro jakoukoliv polohu v dutině břišní nebo pánevní. Při nejčastější poloze směřuje apendix dolů do malé pánve. Nachází se vněm velké množství lymfatické tkáně, která je příčinou častých zánětů apendixu. (Lukáš, 2005, 29) 1.4 Tračník, colon Na slepé střevo navazuje vzestupný tračník, colon ascendent, který probíhá vzhůru po pravé straně břišní dutiny až po játra, kde jaterním ohbím přechází do tračníku příčného, colon transverzum. Příčný tračník kříží břišní dutinu zprava doleva, až 11

12 ke slezině. Je zavěšen na peritoneálním závěsu, mesocolon transverzum, a jako girlanda visí před kličkami tenkého střeva dolů. Slezinným ohbím pak přechází do sestupného tračníku colon descendens, který jde podél levé stěny břišní do levé jámy kyčelní, kde pokračuje v esovitou kličku, colon sigmoideum. Sestupný tračník je opět fixován k zadní stěně břišní, esovitá klička má závěs mesosigmoideum, je tedy pohyblivá a vstupuje do malé pánve, kde na ni navazuje poslední úsek tlustého střeva, konečník, rektum. (Lukáš, 2005, 29) 1.5 Konečník, rectum Konečník je cm dlouhý, leží těsně před křížovou kostí a řitním otvorem, anus ústí ven. V pánvi se rozšiřuje do ampuly, dolů se zužuje do análního kanálu, canalis analis. V ampule rekta je sliznice složena do tří příčných řas. Největší je střední řasa, Kohlrauschova, je na pravé straně, vzdálena asi 7 cm od řitního otvoru. Na konci análního kanálu jsou dva svěrače, vnitřní je z hladké svaloviny, zevní je příčně pruhovaný. (Lukáš, 2005, 30) 12

13 2. Funkce trávicího traktu Tvorba a obnova tkání a veškerá činnost organizmu vyžadují přísun látek z okolí. Spolu s vylučováním jejich zbytků a produktů je tento cyklus součástí látkové výměny, která je jednou z charakteristických vlastností života. (Lukáš, 2005, 35) Trávicí, neboli gastrointestinální trakt zajišťuje příjem, zpracování a vstřebávání energeticky bohatých součástí potravy a látek obsahujících nezbytné stavební součásti organizmu. Kromě těchto tří základních funkcí lze vymezit i řadu dalších, pro život nezbytných činností. (Lukáš, 2005, 35) 2.1 Trávení Látky, které jsou přijímány ústy, jsou označovány jako potrava. Potrava a většina nápojů obsahují organické a anorganické složky. Složité organické látky musí být před vstřebáním rozloženy na základní stavební jednotky. Teprve ty se mohou vstřebávat do tekutin vnitřního prostředí organizmu. Většina anorganických látek se v trávicím traktu pouze rozpouští a disociuje. (Lukáš, 2005, 35) 2.2 Vstřebávání Přechod potřebných látek z trávicího traktu do těla se označuje jako vstřebávání. Většinou látky prostupují přes buňky střevní výstelky. Voda a některé ionty mohou difundovat také štěrbinami mezi jednotlivými buňkami. Z buněk se látky dostávají do krve nebo do mízy. (Lukáš, 2005, 35) 2.3 Sekrece Trávicí šťávy jsou tvořeny buňkami žláz ve sliznici nebo ve specializovaných žlázách trávicího traktu. Jejich složení odpovídá postupu trávení v jednotlivých oddílech gastrointestinálního traktu. Za den vznikne 5 7 litrů trávicích šťáv, které obsahují 13

14 kolem 35 gramů bílkovin v podobě trávicích enzymů a hlenu. Sliny obsahují vodu a řadu iontů, ochranné a antibakteriální látky, hlen a jediný trávicí enzym, amylázu, štěpící škroby. Buňky sliznice žaludku tvoří žaludeční šťávu. Ta obsahuje hlenovité látky na ochranu stěny žaludku, kyselinu chlorovodíkovou a enzymy, z nichž nejdůležitější je pepsin zahajující trávení bílkovin. Šťáva slinivky břišní je přiváděna vývodem do dvanáctníku. Obsahuje sodné a hydrogenuhličitanové ionty, dále enzymy štěpící bílkoviny, škroby, tuky a nukleové kyseliny. Do dvanáctníku ústí také žlučovod. Žluč obsahuje soli žlučových kyselin, které jsou významné pro trávení tuků. Šťáva duodena a tenkého střeva obsahuje mucin, ionty a enzymy, které dokončují trávení bílkovin a štěpí cukry. Sliznice tlustého střeva tvoří již jen hlenovité ochranné látky. Nestrávené zbytky potravy jsou z části štěpeny činností bakterií tlustého střeva. (Lukáš, 2005, 35) 2.4 Pohyby trávicího traktu Všechny pohyby vedoucí k rozmělnění posunu obsahu trávicím traktem jsou podmíněny spontánní aktivitou hladké svaloviny jejich stěny, v dutině ústní, hltanu a v horní třetině jícnu jsou zdrojem pohybů svaly příčně pruhované. Aktivita svalových buněk je řízena motorickým systémem CNS, činností vegetativního nervstva, nervovou pletení trávicího traktu a řadou hormonů. (Lukáš, 2005, 37) 2.5 Vylučování Trávicí systém přispívá k odstraňování zplodin výměny látkové a některých škodlivých látek. Činností jater se žlučí a následně stolicí vylučuje bilirubin, cholesterol a jeho deriváty, některé škodlivé látky přijaté potravou. (Lukáš, 2005, 37) 2.6 Obrana organizmu Trávicí systém představuje tu část organizmu, která nejvíce přichází do kontaktu s látkami ze zevního prostředí. Je tedy vystaven různým škodlivým látkám, toxinům, antigenům a alergenům z potravy i z bakterií a virů, které s potravou přicházejí, či jsou součástí střevní flóry. K imunitnímu systému trávicího traktu je řazena lymfatická tkáň ve stěně 14

15 trávicího tkáň, lymfocyty a plazmatické buňky, lymfatické uzliny a makrofágový systém jater. Základní obranou proti působení antigenů je neporušená sliznice trávicího traktu. K ní přistupují hlen, lysozymy, fagocyty, ph prostředí a různé humorální faktory. Tyto mechanické, humorální, buněčné, imunitní a neimunitní ochranné faktory střevní sliznice jsou nazývány slizniční bariéra. Specializované buňky epitelu umožňují transport antigenů k imunokompetním buňkám střeva. Ty produkují protilátky chránící organismus proti některým onemocněním. Uvolňují také různé řídící faktory, které ovlivňují aktivitu obranných mechanizmů celého organizmu. (Lukáš, 2005, 39) K obranným mechanizmům GIT patří také běžná střevní flóra. Tyto mikroorganizmy jsou odolné proti působení antimikrobiálních látek trávicího traktu a svou činností brání množení jiných, patogenních druhů. (Lukáš, 2005, 39) Bakterie a některé jejich toxické produkty se mohou dostat vrátnicovým řečištěm do jater, která jsou vybavena systémy na jejich odstranění. Podobně bakterie pronikající do mízy mohou být zneškodněny v lymfatické tkáni mízních uzlin. (Lukáš, 2005, 39) Poruchy obranných funkcí trávicího systému jsou patrně jednou z příčin některých alergických reakcí a poruch imunity, včetně chorob autoimunitního charakteru. (Lukáš, 2005, 39) 2.7 Řízení funkcí trávicího traktu Činnost žláz trávicího traktu je řízena nervovými mechanizmy a odpovídá na přítomnost hormonů v krvi. Nervový systém prostřednictvím sympatiku parasympatiku zvyšuje tvorbu slin, žaludeční, pankreatické i střevní šťávy na základě chuťových a čichových podnětů. Při řízení sekrece se také uplatňují signály z ostatních částí trávicího traktu, které jsou předávány jednak nervovými spoji a dále histaminem, gastrinem, sekretinem, cholecystokininem. Na řízení pohybů stěny trávicího traktu má jen malý vliv volní činnost mozkové kůry. Většina pohybů je řízena reflexní činností na úrovni nervových pletení ve stěně 15

16 trávicího traktu a prostřednictvím útrobního nervstva je ovlivňována z vyšších oblastí CNS. Rychlost trávení živin je dána úrovní sekrece trávicích šťáv a přispívá k ní i úroveň pohybů trávicí trubice. (Lukáš, 2005, 39-40) 2.8 Skladování potravy Potrava nebývá vždy trvale dostupná a také z časových důvodů jíme v delších či kratších časových intervalech, někdy i velké množství potravy najednou. Činnost buněk jednotlivých tkání však vyžaduje pokud možno stálou hladinu živin i stavebních látek v krvi. Tyto protichůdné potřeby částečně vyrovnává trávicí systém postupným vydáváním potravy ze žaludku, relativně pomalým procesem trávení a vstřebávání. Tím se organizmus brání rychlému vzestupu hladin látek v krvi po jídle, i jejich výraznému poklesu v intervalu mezi jídly. Schopnost vyrovnávat kolísání hladin některých látek v krvi je značně individuální a může být ovlivněna jak způsobem života, tak působením některých chorob. Organizmus dokáže svým homeostatickými systémy udržet potřebnou hladinu živin a minerálních látek i v podmínkách dlouhodobého hladovění. (Lukáš, 2005,40) 2.9 Činnost tlustého střeva V tlustém střevě se vstřebává většina zbylé vody a obsah se zahušťuje. Nestrávené zbytky potravy, odloučené buňky střevního epitelu, žlučová barviva a bakteriální těla mohou v tlustém střevě podléhat rozkladným pochodům působením bakterií. Uvolněné jednodušší látky však většinou již nejsou vstřebávány. Vstřebávají se jen některé vitaminy skupiny B a vitamin K. Vznikající plyny jsou částečně vstřebávány, část může odcházet řitním otvorem. Obsah je peristaltickými pohyby posouván do rekta, jehož naplnění spouští defekační reflex. Průchod střevního obsahu tlustým střevem je velmi pomalý a normálně trvá dva až tři dny. (Lukáš, 2005, 40) 16

17 3. Endoskopie Endoskopická vyšetření doznala od šedesátých let minulého století ve vnitřních i chirurgických oborech, včetně gynekologie, neobyčejného rozmachu. Endoskopické metody posunuly diagnostiku chorob uvedených oborů podstatně vpřed. Endoskopie zapadá do souboru ostatních medicínských disciplín, které usilují rychle a přesně stanovit diagnózu a pokud to metoda dovoluje léčebně zasáhnout. (Dítě, 1994, 5) Od 60. let minulého století jsou rozhodující vyšetřovací metodou v gastroenterologii endoskopické vyšetřovací metody. Ty postupně nahradily do té doby dominující rentgenologickou diagnostiku. Názvem endoskopické metody jsou označovány ty vyšetřovací postupy, které umožňují zobrazovat a většinou i přímým pohledem vyšetřovat vnitřek dutých orgánů a tělesných dutin. (Lukáš, 2005, 51) Někdy se používá název fibroskopie. Tento výraz má zdůraznit, že obraz a světlo v přístroji jsou vedeny ohebnými skleněnými vlákny, na rozdíl od rigidních přístrojů s klasickou optikou. Dnes se již většinou používají videoendoskopy, které pracují na elektronickém principu, výsledný obraz je promítán na obrazovku. (Lukáš, 2005, 51) Většina endoskopických přístrojů má optiku v čele přístroje, nazýváme je endoskopy s prográdní optikou. Přístroje užívané k vyšetření žlučových cest duodenoskopickou cestou mají optiku ze strany, jsou to přístroje s laterální optikou, lateroskopy. (Lukáš, 2005, 51) 3.1 Koloskopie Vyšetření tlustého střeva v celém rozsahu je označeno jako kompletní koloskopie, vyšetření konečníku, esovité kličky a přilehlé části colon descendent jako sigmoideoskopie. (Špinar, 2008, 226) Koloskopie je vyšetření tlustého střeva, při němž v řadě případů lze proniknout i do terminálního ilea. Vyšetření bezpodmínečně vyžaduje dokonalou očistu tračníku. Jelikož při koloskopii je možno provádět odstranění zjištěných polypů, je vhodné, 17

18 aby pacient měl vyšetřenou základní koagulaci, případně i krevní obraz. (Lukáš, 2005, 52) Poměrně častou příčinou nekompletního zavedení koloskopu mohou být pooperační adheze a jimi způsobená fixace střeva. (Lukáš, 2007, 74) Vzhledem k anatomickým poměrům může být u některých pacientů proniknutí do slepého střeva obtížné. Proto se toto vyšetření na některých pracovištích provádí v analgosedaci za přítomnosti anesteziologa. (Lukáš, 2005, 52) 3.2 Historie koloskopie Myšlenka vyšetřit přímým pozorováním duté orgány lidského těla se datuje počátečními léty 19. století. Vzhledem k tehdejším technickým možnostem se jednalo o pokusy zavést instrumentarium do dutin technicky snadněji přístupných bez větších fyziologických nerovností nebo zákrut. Tomu vyhovoval především jícen, žaludek a rektum. Proto byla gastroskopie a rektoskopie prvním endoskopickým vyšetřením gastrointestinálního traktu. Hlavními problémy využití endoskopických přístrojů byl materiál, ze kterého byly sestrojeny, zdroj světla, kterým bylo nutné po zavedení endoskopu vyšetřovanou dutinu osvětlit a konečně způsob, jakým světlo dopravit na konec endoskopu. První endoskopy používaly jako zdroj světla plamen svíčky, olejové lampy, směs alkoholu a terpentýnu nebo žhavý platinový drát. Světelný paprsek byl transportován jednoduchými zrcadly. Jako první skutečný rigidní gastroskop lze označit až přístroj sestrojený roku 1868 Kussmaulem a zdokonalený Mikuliczem, polským lékařem působícím ve Vratislavi. Přístroje byly rigidní a výkon byl nepochybně velkou zátěží nejen pro pacienta, ale i pro lékaře, čímž bylo jejich široké využití logicky limitováno. Proto když Schindler roku 1922 opatřil svůj gastroskop gumovým ohebným zakončením, stalo se vyšetření přijatelnějším, bezpečnějším a přesnějším, a to i díky důmyslnému přenosu obrazu soustavou čoček a hranolů. Zavedení těchto semiflexibilních endoskopů, ale stále neumožňovalo vyšetření jiných orgánů než jícnu a žaludku. (Falt, 2015, 25) 18

19 Stěžejními požadavky pro další rozvoj endoskopie se stalo nalezení výkonného zdroje světla, nalezení mechanismu jeho přenosu přístrojem do tělesné dutiny a konečně zvýšení flexibility endoskopu. Základním vynálezem, který přispěl naplnění těchto požadavků, byl objev vedení světla skleněnými vlákny. Tak, jak to ve výzkumu bývá, byl princip vedení světla znám již několik desítek let předtím, než byl použit v endoskopii. Základním zlomem pro využití tohoto fenoménu byl objev Curtisse z roku 1956, který přišel na způsob jak od sebe jednotlivá světlovodná vlákna izolovat, a vytvořit tak svazek samostatných světlovodů. Již o rok později představil Američan Hirschowitz první flexibilní gastroskop sestrojený právě na principu světlovodných vláken. Tím byl položen základ i pro rozvoj endoskopie dalších orgánů gastrointestinálního traktu. (Falt, 2015, 25) Rigidní rektosigmoideoskopie byla k vyšetření dolní části trávicí trubice poprvé použita na počátku 19. století a vývoj těchto přístrojů vyústil do podoby dnes známých rektoskopů. Za zakladatele vláknové koloskopie je považován Overholt, který v šedesátých letech 20. století poprvé pracoval s flexibilním sigmoideoskopem firmy Eder. Do vývoje a výroby přístrojů se záhy zapojila rovněž firma Olympus a jejíž dlouhá verze endoskopu byla předvedena roku Ve světě byla první totální koloskopie provedena Provenzalem v Cagliari na Sardinii v roce Další vývoj koloskopie byl a je ovlivněn především technickým pokrokem, zvláště zavedením výkonných zdrojů studeného světla, použitím čipů s vysokým zobrazením slizničních detailů a velkou flexibilitou distálních konců přístrojů umožňující snadnější manipulaci s přístrojem ve střevě. U nás se zakladatelem koloskopického vyšetření stal v sedmdesátých letech 20. století profesor Zdeněk Mařatka, který od firmy ACME získal první koloskop. Zvláště významným protagonistou koloskopie u nás je blízký spolupracovník profesora Mařatky, doktor Jan Nedbal, který byl rovněž prvním endoskopistou, který v Čechách provedl endoskopickou polypektomii. Další koloskopická pracoviště, kromě Prahy vznikala následně i v dalších městech tehdejšího Československa. (Falt, 2015, 26) Dnes je koloskopie široce rozšířenou a standardizovanou metodou umožňující nejen efektivní diagnostiku, ale i řadu terapeutických výkonů. (Falt, 2015, 26) 19

20 3.3 Indikace a kontraindikace koloskopie Preventivní koloskopie Preventivní koloskopií rozumíme screeningové vyšetření tlustého střeva flexibilním endoskopem u symptomatického jedince s negativní rodinnou či osobní anamnézou kolorektální neoplazie nepřítomností idiopatického střevního zánětu. (Falt, 2015, 29) Ve screeningu kolorektálního karcinomu v České republice je koloskopie využívána jako samostatná screeningová metoda u jedinců starších 55 let, nebo následuje po pozitivním výsledku testu na okultní krvácení. (Falt, 2015, 29) Dispenzární koloskopie Dispenzární koloskopii lze definovat jako endoskopické vyšetření tlustého střeva a konečníku u pacientů s vysokým rizikem kolorektálního karcinomu prováděné v rámci sekundární prevence tohoto onemocnění. (Falt, 2015, 36) Koloskopie u symptomatických pacientů Koloskopie je základní metodou používanou při diagnostice a často i léčbě onemocnění rekta, tračníku nebo terminálního ilea. Kromě screeningu kolorektálního karcinomu, dispenzarizace pacientů po odstranění kolorektálních polypů, nebo po resekci kolorektálního karcinomu a sledování pacientů s idiopatickými střevními záněty a polypózními střevními syndromy tvoří významnou indikační skupinu koloskopie symptomy a stavy provázející nemoci dolní části zažívacího traktu. Nejčastěji se jedná o krvácení z dolní části zažívacího traktu, nevysvětlenou sideropenickou anemii, dalšími symptomy jsou chronický průjem, recidivující nebo chronické bolesti v dolních břišních kvadrantech, změna defekačního stereotypu. K této indikační skupině koloskopie lze řadit i abnormální nálezy v dolní části zažívacího traktu na některém ze zobrazovacích vyšetření, a nakonec primárně terapeutickou koloskopii. (Falt, 2015, 42-43) 20

21 3.4 Kontraindikace koloskopie Diagnostická koloskopie je obecně považována za bezpečnou proceduru, která je proveditelná u většiny pacientů. V přítomnosti absolutní kontraindikace by výkon neměl být proveden za žádných okolností. Při relativní kontraindikaci je riziko komplikací výrazně zvýšeno, ale výkon je možné provést po kritickém zvážení přínosu koloskopie v péči o pacienta. Taková vyšetření by měl vždy provádět pouze zkušený lékař. V zásadě lze konstatovat, že každou neindikovanou koloskopii lze považovat za kontraindikovanou. (Falt, 2015, 47) Absolutní kontraindikace Pokud svéprávný pacient nebo jeho zákonný zástupce výkon odmítá, koloskopie by neměla být provedena. V případě, že neprovedení koloskopie může mít negativní následky na stav pacienta, je nezbytné sepsat negativní reverz. (Falt, 2015, 47) Koloskopie by neměla být provedena ani u pacienta, který není schopen spolupráce během výkonu a z nějakého důvodu nemůže být adekvátně sledován. ( Falt, 2015, 48) Další kontraindikací je klinicky jasná volná perforace gastrointestinálního traktu pro riziko úniku střevního obsahu do peritoneální dutiny. Výjimkou je samozřejmě okamžitý pokus o uzávěr perforace tračníku vzniklé při koloskopii. (Falt, 2015, 48) Totální koloskopie při fulminantní kolitidě nebo toxickém megakolon může vést k perforaci nebo dalšímu zhoršení motility tračníku. Výjimkou může být neúplná koloskopie k diferenciální diagnostice střevního postižení a posouzení aktivity zánětu a pokus o endoskopickou dekompresi. (Falt, 2015, 48) Relativní kontraindikace Relativní kontraindikaci představuje akutní divertikulitida pro vysoké riziko komplikací. Její diagnostika je primárně klinická a pomocí CT nebo sonografického vyšetření. Koloskopie bývá indikována až po zklidnění stavu. Někdy je divertikulitida náhodným nálezem při koloskopii, při těžším nálezu je v takovém případě vhodnější 21

22 odložit totální koloskopii po přeléčení zánětu. Koloskopie by neměla být prováděna při akutně probíhající infekční enterokolitidě. (Falt, 2015, 48) Při hemodynamické nestabilitě je vhodné koloskopii odložit po interní stabilizaci pacienta. V případě, že je koloskopie u takového pacienta nevyhnutelná, například z důvodu krvácení, měla by být prováděna ve spolupráci s lékařem s atestací v intenzivní medicíně. (Falt, 2015, 48) Koloskopie provedená během měsíce po akutním infarktu myokardu je provázena vyšším rizikem komplikací. Stejně tak po plicní embolii nebo cévní mozkové příhodě. (Falt, 2015, 48) Koloskopie by neměla být prováděna bezprostředně po abdominálních chirurgických výkonech pro riziko mechanických komplikací sutur břišní stěny případně střevních anastomóz. (Falt, 2015, 48) Pacienti s aneuryzmatem aorty musí být ke koloskopii indikováni opatrně vzhledem k riziku ruptury. (Falt, 2015, 48) Gravidita představuje další relativní kontraindikaci. Za nejméně rizikový je považován druhý trimestr. (Falt, 2015, 48) Velké abdominální hernie zvyšují riziko perforace a uvíznutí koloskopu. Extrémní splenomegalie zvyšuje riziko ruptury sleziny. (Falt, 2015, 48) Velmi špatná příprava střeva snižuje diagnostickou výtěžnost koloskopie, prodlužuje trvání výkonu a zvyšuje dyskomfort pacientů. Proto pokud je to možné, je lepší výkon odložit a provést ho po důkladnější přípravě. (Falt, 2015, 48) Do týdne po provedení enteroklýzy, nebo enterografie s použitím manitolu by neměla být prováděna koloskopie s elektrokoagulací a argonovou plazmakoagulací pro riziko kolické exploze. (Falt, 2015, 49) 22

23 4. Příprava pacienta na koloskopii 4.1 Psychologická příprava Tato příprava je důležitá pro všechny pacienty, kteří podstupují jakékoliv lékařské vyšetření. Ne každý pacient se vyzná v medicínské terminologii a ne vždy se mu podaří přečíst žádanku na vyšetření. Proto by už odesílající lékař měl pacientovi vysvětlit, na jaké vyšetření ho posílá. (Lukáš, 2005, 61) Již první kontakt s pacientem při objednání k vyšetření je velmi důležitý. Měl by probíhat vlídně, mile, avšak profesionálně. Někdy je lepší pacientovi ukázat na obrázku, která část trávicí trubice se bude vyšetřovat. Pacienti se většinou na obrázek rádi podívají, protože ani anatomie nemusí být každému zcela jasná. Pro laika je endoskop pouhou hadicí, kterou se někam kouká. Pacient na endoskopické vyšetření přichází většinou vystrašený a nervózní a často ani neví na jaké vyšetření se objednat. (Lukáš, 2005, 61),,Z naší praxe známe, že vlídné slovo a vysvětlení celého vyšetření je někdy lepší než farmakologická premedikace. (Lukáš, 2005,61) Při objednávání na vyšetření musí sestra pacientovi vysvětlit, jak bude vyšetření probíhat, proč v některých místech pociťuje tlak nebo i mírnou bolest. Zvídavější pacienti se zajímají i o samotný endoskop. Všechny tyto dotazy by měla endoskopická sestra zodpovědět. Pacienta je třeba také informovat, že během výkonu se může odebrat biopsie, k čemu slouží a kdo ho bude dále informovat o výsledku histologie. Pacient se musí dozvědět, kdy se smí po vyšetření najíst a napít, kdy smí vstávat z lůžka, kdy nesmí po premedikaci řídit auto a také o možnosti hospitalizace po některých výkonech. Je chybou sdělovat pacientovi tyto informace až po podání premedikace, která vyvolává krátkodobou amnézii. (Lukáš, 2005, 61) 23

24 4.2 Očista střeva před koloskopií Předpokladem úspěšné koloskopie je co nejlepší vyprázdnění střeva. Přestože je v posledních letech kladen na očistu tračníku stále větší důraz, velká část pacientů není připravena dostatečně. Ideální příprava by měla vést k co možná nejúplnějšímu vyprázdnění střeva včetně tekutého obsahu. Jen dokonalá příprava umožňuje prohlédnout celý střevní povrch s minimálním rizikem přehlédnutí patologických lézí. Příprava by neměla jakýmkoliv způsobem pozměnit vzhled střevní sliznice. K celkovému vyprázdnění by mělo dojít relativně rychle. Příprava by měla působit co nejmenší dyskomfort a neměla by způsobovat nežádoucí příznaky. Rozhodně by neměla být příčinou významných změn vnitřního prostředí. (Falt, 2015,51) Dietní omezení před koloskopií Některá pracoviště doporučují bezezbytkovou dietu asi tři dny před vyšetřením. Dieta spočívá v omezení potravin s hrubými nestravitelnými zbytky. Prakticky lze doporučit, aby se pacient vyvaroval stravy s drobnými semeny, která by mohla ucpat pracovní kanál endoskopu. Den před vyšetřením se doporučuje jíst k snídani pouze kašovitou stravu, k obědu čistý bujón bez pevných příměsí a poté již pouze čiré tekutiny. (Falt, 2015, 56-57) Užívání léků před koloskopií Perorální preparáty železa zabarvují stolici do černa, proto by měly být nejméně pět dní před koloskopií vysazeny. Běžná interní medikace se před koloskopií může podat. Perorální antidiabetika a inzulin vzhledem k lačnění den před vyšetřením vysazujeme. Rizikové pacienty s diabetem je vhodnější připravovat za hospitalizace. Antikoagulační a antitrombotickou léčbu je vhodné přechodně vysadit. Je však třeba zhodnotit riziko krvácení oproti riziku trombotické komplikace. (Falt, 2015, 57, 71) 24

25 4.2.3 Antibiotická profylaxe před koloskopií S antibiotickou profylaxí v souvislosti s koloskopií se nejčastěji setkáváme u pacientů ohrožených infekční endokarditidou, dále u pacientů s imunodeficity.( Falt, 2015, 68) 4.3 Typy očistných přípravků Standardní polyethylenglykol Polyethylenglykol je neabsorbovatelný polymer o vysoké molekulové hmotnosti. Je to roztok izoosmolární, který se téměř nevstřebává, díky čemuž je riziko nežádoucích účinků ve smyslu poruch vnitřního prostředí minimální. Velkoobjemová dělená příprava je považována za zlatý standard přípravy před koloskopií. (Falt, 2015, 57-58) Nízkoobjemový polyethylenglykol Ke snížení objemu roztoku a dosažení lepší tolerance byly vyvinuty polyethylenglykoly s aditivními laxativy. Kyselina askorbová při vysoké koncentraci převyšuje resorpční kapacitu orální části tenkého střeva a působí jako osmotické laxativum. (Falt, 2015,58) Magnezium citrát se stimulačním laxativem Jedná se o nízkoobjemovou přípravu. Magnezium citrát je hyperosmolární laxativum, které navíc stimuluje motilitu střeva. (Falt, 2015, 58) Roztok sulfátů Roztok sulfátů působí jako osmotické laxativum. Není však vhodný u pacientů s renálním selháním, jaterní cirhózou, diuretiky, kardiálním selháním či iontovou dysbalancí. (Falt, 2015,58) 25

26 4.3.5 Fosfátové roztoky Jde o hyperosmotické laxativum působící přesun vody do střevního lumen. Svým mechanizmem působení přípravek zasahuje do elektrolytové rovnováhy. Proto se v současnosti od jejich používání ustupuje. (Falt, 2015, 58) 4.4 Zásady dělené přípravy Správné načasování přípravy přináší lepší toleranci pro pacienty i lepší kvalitu přípravy bez navýšení nákladů. Interval mezi požitím poslední dávky očistného přípravku a začátkem koloskopie by neměl přesáhnout 4 hodiny. V praxi to znamená rozdělení přípravy na večerní a ranní dávku u pacientů vyšetřovaných v dopoledních hodinách nebo podání celé přípravy v den vyšetření u pacientů vyšetřovaných odpoledních hodinách. Většina pacientů seznámených s výhodami tohoto postupu je bez obtíží ochotna užít druhou dávku přípravku brzy ráno v den vyšetření. (Falt, 2015, 57) 26

27 5. Informovaný souhlas Informovaný souhlas je dnes již neoddělitelnou součástí každého lékařského výkonu, tedy i koloskopie. Informovaný souhlas si klade za cíl srozumitelně seznámit pacienta s plánovaným výkonem s jeho možnými komplikacemi a alternativními možnostmi. Součástí informovaného souhlasu je pohovor lékaře s pacientem, při kterém mu vysvětlí případné nejasnosti a zodpoví dotazy. Pacient pak svým podpisem potvrzuje, že sdělení rozuměl, vše pochopil a dotazy mu byly srozumitelně vysvětleny. Současně podpisem dává svolení s tím, že výkon podstoupí. (Falt, 2015, 63), (příloha č. 1, 2) 27

28 6. Bolest Bolest je pravděpodobně nejčastěji se vyskytujícím klinickým symptomem. Bolest není pouhý jednoduchý prožitkový vjem, ale komplexní fenomén zahrnující jak percepci, tak interpretaci prožitku a také další neodmyslitelnou složku změněné chování a jednání. (Honzák, 1993, 7) Její pozitivní význam můžeme vidět ve včasném upozornění na poškození, po kterém by mělo následovat vyhnutí se zdroji poškození, přiměřená imobilizace postižené oblasti. (Honzák, 1993, 7) Negativní stránky bolesti shledáváme při jejím přetrvávání v období, kdy její varovný smysl pominul, kdy ztrácí na informační hodnotě, nebo se zcela míjí s očekávaným a možným účinkem, kdy se stává bezúčelným fyzickým a psychickým utrpením, chronickým stresovým faktorem s katabolizujícím vlivem a dalšími negativními důsledky v psychosociální oblasti. (Honzák, 1993, 7),,Bolest je to, co říká pacient a existuje, když to pacient tvrdí. (podle McCafery, 1983),,Snaha ovlivňovat bolest je stará jako lidstvo samo. Tišení bolesti se vždy považovalo za etickou prioritu lékařské profese. Již ve starověku byl snahám zmírňovat bolest přisuzován zásadní význam a tato činnost byla označována za božskou. (podle Lejčka a kol., 2006) 6.1 Jak se vyrovnáváme s výzvou zvládat bolesti V posledních letech se do výzkumu bolesti zapojily různé obory z oblasti přírodních věd, lékařství a vědy o chování. Díky jejich přínosu dnes lépe rozumíme nejen povaze bolesti, ale i různým léčebným postupům umožňujícím její zmírňování. I přes to bolest přináší do lidských životů mnoho utrpení a je odpovědná za značné procento pracovní neschopnosti. (Sofaer, 1997 str. 23) 28

29 6.2 Lze bolest definovat? Vnímání bolesti a reakce na ni jsou výsledkem složitých interakcí mnoha faktorů. Proto je tak obtížné bolest definovat. Do pocitů pacienta se nedokážeme vcítit, přesto nezřídka slýcháme připomínky sester, z nichž lze vyrozumět, že pacientovi nevěří. Je třeba mít neustále na paměti, že každý pacient je jiný. Sestry si musí uvědomovat složitou povahu bolesti jednotlivých pacientů a skutečnost, že účinně zmírnit tyto bolesti lze jen za předpokladu, že se léčba zaměří na zvládání všech zúčastněných faktorů. (Sofaer, 1997 str. 24) 6.3 Diagnostika bolesti Při diagnostice a léčbě bolesti existuje řada objektivních překážek a nedostatků a není také jasné jak objektivizovat pacientovu bolest. Studie ukazují, že lékaři, tak i sestry se musí učit pomáhat vyjádřit pacientům bolest, nejlépe na různých škálách, které se jeví jako spolehlivé objektivní pomůcky. Stanovení bolesti je často obtížné i pro trpícího. Nejjednodušší a nejběžnější je verbální popis, který většinou užívá označení: žádná, mírná, střední, těžká, obzvláště těžká bolest. Pro některé pacienty lze použít i jednodušší formu: vůbec ne, trochu, dost, příliš. Ve výzkumu i v praxi lze využít vizuálně analogové škály. Pacient je vyzván, aby mezi dvěma extrémními krajními body deseticentimetrové úsečky, které na jedné straně představují bolest žádnou a na straně druhé bolest nesnesitelnou, zakreslili intenzitu své bolesti. Pro děti, mladé lidi, ale i starší nemocné se osvědčila Wonk-Bakerova škála bolestivé tváře. Pacient pouze ukáže na výraz odpovídající stupni jeho utrpení, což je pro něj mnohdy jednodušší, než složité verbální popisy. (Honzák 1993 str ) Diagnostika bolesti z nonverbálních projevů pacienta To, že pacienta něco bolí, nemusí být sdělováno slovy. Zážitek bolesti můžeme odečítat z pacientova chování. (Křivohlavý, 1992, 26) Paralingvistické projevy bolesti: vzdechy, sykání, pláč, akustické nespisovné zvuky, naříkání, vzdychání. (Křivohlavý, 1992, 26) 29

30 Mimické projevy: pitvoření obličeje, grimasy. (Křivohlavý, 1992, 26) Pohyby končetin: ustrnutí, ucuknutí, tření příslušné oblasti rukou, útěk od zdroje bolesti.posturologické nonverbální projevy: ustrnutí v určité poloze, střeh a obrana před zdrojem ohrožení. (Křivohlavý, 1992, 26) Aktivita autonomního nervového systému: vrhnutí, navalování, zrudnutí kůže v obličeji nebo na těle, těžké oddychování, lapání po dechu, prudké bušení srdce. (Křivohlavý, 1992, 26) Ukazuje se, že tyto nonverbální projevy jsou důležitým sdělením. Pacient těmito mimoslovními projevy reaguje na bolest rychleji než slovy. Dále se ukazuje, že zdravotníci věří těmto nonverbálním projevům bolesti více než slovům pacienta. (Křivohlavý, 1992, 26) Hodnocení bolesti Při hodnocení bolesti získává sestra anamnézu bolesti a provádí fyzikální vyšetření zaměřená na pacientovy fyziologické a behaviorální odpovědi na bolest. Při anamnéze bolesti získává sestra údaje zaměřené na lokalizaci, intenzitu, kvalitu a typ bolesti, vyvolávající faktory, doprovodné symptomy a předcházející zkušenosti. Sestra musí pacientovi poskytnout příležitost ke slovnímu vyjádření bolesti a vnímání bolesti. Usnadní tím pochopení nemocného i toho jaký význam má bolest pro nemocného a jak ji zvládá. (Trachtová a kol., 2013, 132) 6.4 Akutní a chronická bolest S ohledem na dobu trvání bolesti rozeznáváme akutní a chronickou bolest. Ukazuje se, že je mezi nimi kvalitativní i kvantitativní rozdíl. (Křivohlavý, 1992, 8) Akutní bolest trvá maximálně několik dnů, či týdnů. Při vyšší intenzitě představuje velkou psychickou zátěž. Postižení na ni reagují fyziologickými změnami. Prudce se zvýší krevní tlak, prohloubí se dýchání, roste svalové napětí. Člověk, postižený akutní bolestí, je motoricky neklidný, někdy hlasitě křičí, snaží se odstranit zdroj bolesti. 30

31 K okolí se často chová agresivně. Akutní bolest je často charakterizována jako volání postiženého o pomoc. Tato akutní bolest je kauzálně léčitelná. Trvá jen poměrně krátkou dobu a účinná léčba tuto bolest odstraňuje. (Křivohlavý, 1992, 8) Při chronické bolesti nejde obvykle o jednoduchý kauzální vztah mezi poškozením organismu a zážitkem pacienta. Často je chronická bolest neúměrně veliká v poměru k tomu, co ji zprvu vyvolalo. Chronická bolest zasahuje poměrně rozsáhlé partie těla pacienta, případně i celé jeho tělo. Pacienti s chronickou bolestí jsou často v depresi a plni beznaděje. Obvykle zkusili již řadu terapií, ale jejich stav se nijak nezlepšil. Chování pacienta trpícího chronickou bolestí vzbuzuje často dojem, že trpí tím, že jim nikdo nevěří. Dochází ke změnám celého životního stylu, k narušení pacientova rodinného i pracovního života. Sebepojetí pacienta upadá. Ten sám se chápe jako invalida, člověk nižší hodnoty, trpitel. (Křivohlavý, 1992, 8) 6.5 Typy bolesti podle lokalizace Povrchní bolest postihuje kůži nebo sliznice. Pociťujeme ji jako zřetelnou, ostrou a přesně definovanou. Lze ji popsat jako jasnou, bodavou nebo palčivou. Pro povrchní bolest existuje mnoho nervových receptorů, které jsou aktivovány nejrůznějšími stimuly. Mohou to být stimuly mechanické, elektrické, chemické nebo tepelné. (Sofaer, 1997, 24) Hluboká bolest, jež vychází z těla, není vždy přesně lokalizována a svou povahou je většinou bolavá a difuzní. Nervové receptory v jednotlivých orgánech jsou méně soustředěné než receptory v kůži. Natahování nebo napětí může vyvolat silnou hlubokou bolest. Při povrchní i hluboké bolesti přenášejí impulzy vlákna pro bolest probíhající v senzorických nervech k zadním míšním kořenovým gangliím a odtud do kůry mozkové, kde jsou interpretovány jako bolestivé. (Sofaer, 1997, 24) Impulzy přenesené bolesti rovněž putují do kůry mozkové, kde jsou interpretovány jako bolestivé, ovšem bolest není pociťována v místě stimulace, ale mnohdy na zcela jiném místě. Stimulované místo a místo kde je bolest pociťována, jsou vždy zásobována týmž nebo sousedním nervem. (Sofaer 1997, 24 25) 31

32 6.6 Pohlavní rozdíly ve vnímání a interpretaci bolesti Muži a ženy jsou rozdílní nejenom svým somatotypem, psychologií, svým vztahem k životu, ale mají určité rozdíly především v oblasti psychologie i interpretace bolesti. Mozek, který pracuje v některých případech rozdílně, má i některé struktury, jejichž funkce jsou různé u mužů i u žen. Vnímání a interpretace bolesti je rozdílná. Jsou pro to důkazy jak experimentální, tak klinické. Ve většině studií bylo prokázáno, že práh bolesti u žen je nižší, ženy vnímají bolest více. Ženy kompenzují tento nedostatek zvýšené vnímavosti bolesti mechanismy, které bolest snižují. Je to cyklicky se vyskytující se produkce beta endorfinu, která se zvyšuje při menstruaci, před porodem a při něm. Ženy mají nižší reakci na opoidy, zejména na morfin. K tomu je třeba přihlédnout při terapii bolesti. (Rokyta, 2009, 71) 6.7 Tlumení bolesti Postupy při zmírňování bolesti můžeme rozdělit na psychologické, farmakologické, dále fyziatrické, nejrůznější typy tradiční medicíny a postupy chirurgické. Neoddělitelnou součástí všech ostatních by měl být psychologický přístup. Psychologická práce začíná při prvním setkání s nemocným, při odebírání anamnézy. Při vytváření vzájemného vztahu. První dojem přetrvává déle, než bychom běžně očekávali a změna nepříznivých postojů vyžaduje značné úsilí. (Honzák 1993 str. 26),,Přístup sestry k nemocnému s bolestí musí vycházet z přesvědčení, že stesky nemocného jsou oprávněné. Je lepší tišit předstíranou bolest, než skutečnou bolest ponechat bez léčby. Vzhledem k významu psychické reakce provázející bolest, má významnou úlohu pro toleranci bolesti také chování ošetřujícího personálu. Vlídnost a slova povzbuzení mohou snášenlivost bolesti zvýšit. (podle Klenera, 2000, 19),,Bolest je nejkomplexnější lidskou zkušeností, neboť její prožívání je spojeno s poznatky tělesnými, emočními i sociálními. Bolest je stavem tísně, samostatným stresorem až přídavným šokujícím momentem, spouštěčem mediátorových kaskád s dalekosáhlými změnami ve vzdálených orgánech, celém organismu. (podle Trachtové a kol., 2013, 125) 32

33 6.7.1 Analgosedace a sledování pacienta Sedace může být definována jako léky indukované snížení úrovně vědomí. Cílem analgezie a sedace je snížit dyskomfort a úzkost pacientů, usnadnění průběhu vyšetření a omezit pacientovy vzpomínky na nepříjemné vyšetření. Rozeznáváme čtyři stupně sedace od minimální, přes střední a hlubokou sedaci až po stupeň nejvyšší celkovou anestezii. (Falt, 2015, 85) Stupeň sedace by měl být titrován tak, aby bylo pro pacienta vyšetření bezpečné a co nejméně nepříjemné při současném dosažení technicky úspěšné endoskopie. Největším rizikem sedace je útlum dechu, ztráta kontroly nad dýchacími cestami, sekundárně pak zástava oběhu. Na druhé straně nedostatečná analgezie a sedace při koloskopii může být příčinou stresové reakce na algický podnět či nežádoucího pohybu při výkonu. Přestože převážnou většinu běžných endoskopických vyšetření lze provést bez sedace, použití sedace při výkonu zvyšuje komfort pacientů, jejich celkovou spokojenost s vyšetřením a také případný souhlas s opakovaným vyšetřením v budoucnu. (Falt, 2015, 85) Stupně sedace Při lehké sedaci je ovlivněn stav kognitivních funkcí, ale kardiorespirační funkce ovlivněny nejsou. Má minimální rizika a nevyžaduje specifická opatření. Jde obvykle o perorální podání analgetik, anxiolytik nebo inhalaci oxidu dusného. (Falt, 2015, 85) Střední sedace je nejčastější formou sedace při koloskopii. Aplikací sedativ je ovlivněno vnímání, ale pacient reaguje na oslovení a taktilní stimuly cílenou reakcí. (Falt, 2015, 85) Hluboká sedace je výrazným ovlivněním stavu vědomí. Pacient reaguje cíleně pouze na opakované nebo bolestivé podněty. Dochází k depresi dechu a omezení průchodnosti dýchacích cest. Je riziko sekundární zástavy oběhu. Požadavek na tento typ sedace je zajištěn anesteziologem. (Falt, 2015, 85) 33

34 Celková anestezie je charakterizována ztrátou vědomí a pacient nereaguje ani na algické podněty. Je často potřebné zprůchodnění dýchacích cest a je nutné být připraven k poskytnutí podpůrné ventilace. Je podávána anesteziology.( Falt, 2015, 85-86) Zajištění monitorace pacienta při výkonu Zajištění žilního vstupu k aplikaci sedace je standardem. Sledování stavu vědomí spočívá v posouzení reakce na oslovení a na bolestivé vjemy. Schopnost odpovědět a provést cílený úkon předpokládá i adekvátní kontrolu dýchacích cest a adekvátní ventilaci. (Falt, 2015, 87) Sledování oxygenace pulzním oxymetrem je doporučena. Časně detekuje hypoxemii. K monitoraci hemodynamických parametrů je vhodné pravidelné automatické měření krevního tlaku. Monitorace EKG je doporučena u rizikových pacientů. (Falt, 2015, 87) Osoba zodpovědná za monitoraci je u výkonů ve střední sedaci obvykle sestra asistující endoskopistovi. Při hluboké sedaci by měla pacienta monitorovat osoba, která nemá žádné další povinnosti. (Falt, 2015, 87) Aplikace oxygenoterapie je na zváženou při podání střední sedace a je vždy doporučena při aplikaci hluboké sedace či celkové anestezie. Je podávána i při nesedovaných endoskopiích při prolongované hypoxemii. (Falt, 2015, 87) 6.8 Tradiční analgosedace Léky používané k tradiční analgosedaci patří do skupina benzodiazepinů a opiátů. V našich podmínkách jsou nejčastěji používanými midazolam a fentanyl. (Falt, 2015, 89) Benzodiazepiny Midazolam je krátkodobě působící benzodiazepin. Jeho efekt je anxiolytický, euforizující, sedativně-hypnotický, amnestický, antikonvulzivní a myorelaxační. 34

35 Má kratší dobu působení a lepší farmakokinetický profil než diazepam, proto je v digestivní endoskopii preferován. (Falt, 2015, 89) Opiáty Opiáty jsou léky se silným analgetickým účinkem. Nejčastěji používaným opiátem v digestivní endoskopii je fentanyl. Má rychlý nástup účinku do 2 minut, s trváním účinku po dobu až 60 minut. (Falt, 2015,89) V endoskopické praxi je dosti běžnou kombinací podání benzodiazepinu spolu s opiátem, což vzhledem k jejich synergnímu účinku umožňuje redukci dávek obou léků. (Falt, 2015,89) Propofol Propofol je klasifikován jako ultrakrátce působící hypnotikum, které poskytuje sedativní, amnestický a hypnotický účinek bez analgetického působení. Typický nástup sedativního účinku je sekund po intravenózní aplikaci a průměrné trvání efektu je 4-8 minut. Propofol potencuje efekt opiátů a benzodiazepinů na centrální nervový systém, a může tak umožnit snížení dávky těchto léčiv. (Falt, 2015, 89) Sedace s použitím oxidu dusného Směs oxidu dusného s kyslíkem je další alternativou sedace při koloskopii pro svůj uspokojivý anxiolytický efekt a krátký poločas účinku. Jeho analgetický efekt je srovnatelný s intravenózně podávanou sedací při současně větší bezpečnosti. (Falt, 2015, 89) 6.9 Péče o pacienty po výkonu Po provedeném výkonu v sedaci je doporučena observace a monitorace pacienta do doby, než dojde k obnově úrovně vědomí jako před výkonem. Za odpovídající sledování po výkonu a propuštění do domácí péče je zodpovědný lékař podávající 35

36 sedaci. Doba observace a intenzita sledování je individuální s ohledem na hloubku podané sedace, celkový stav pacienta a potřebu podání antidota. (Falt, 2015, 90) 36

37 7.Výzkumná část 7.1 Zkoumaný vzorek a použité metody Výzkumné šetření jsem prováděla v Endoskopickém centru ve FN Brno od do Výzkum jsem začala provádět po písemné žádosti a následném schválení žádosti o dotazníkové šetření náměstkyní pro NLZP Mgr. Ernou Mičudovou. (příloha č. 3) Charakteristika vzorku respondentů Výzkumný vzorek tvořili ambulantní i hospitalizovaní pacienti ve věku od 18 ti let, kteří podstoupili koloskopii. Bylo rozdáno celkem 100 dotazníků, návratnost byla 100%. Pro neúplnost údajů bylo 8 dotazníků vyřazeno. K vyhodnocení dat jsem získala 92 dotazníků. Zkoumaný soubor tvořil 92 respondentů. Dotazník byl pacientům rozdán hodinu po vyšetření, po odeznění podané sedace Metodika výzkumu K získání údajů jsem použila kvantitativní výzkum pomocí dotazníků. Dotazníky byly zcela anonymní a dobrovolné, obsahovaly 18 otázek, které jsem vytvořila společně s vedoucí práce Mgr. Grossovou Klementovou. (příloha č.4) V dotaznících byly použity otázky zavřené, které nabízely předem formulované odpovědi, z nichž si respondenti mohli vybrat jednu nejlépe odpovídající jejich názoru. Dále otázky polootevřené, které jsou kombinací otevřených a uzavřených otázek, které respondenti měli možnost doplnit vlastní odpovědi. Dále jsem použila otázky otevřené, ve kterých se mohli respondenti vyjádřit vlastními slovy a otázky polytomické, kde respondenti vybírali z více variant odpovědí. (Farkašová, 2006, 46-47) Ke zpracování výzkumu jsem použila statistickou metodu výpočtu relativní četnosti podle vzorce fi = (ni/n) x 100, kde fi = relativní četnost, ni = absolutní četnost, n = celková četnost. Nejčastěji se udává v procentech. Všechna získaná data jsem zadala do tabulek a zpracovala programem. Microsoft Office Excel

38 7.2 Cíle a hypotézy Cíl 1: zhodnotit, zda bolestivost při koloskopii má souvislost s pohlavím Cíl 2: zhodnotit, zda předchozí edukace má vliv na ovlivnění bolestivosti při koloskopii Cíl 3: zjistit, zda je zvýšená bolestivost závislá na přítomnosti choroby (IBD) Cíl 4: zjistit, zda je zvýšené vnímání bolesti závislé na předchozí operaci v dutině břišní Hypotéza 1: Předpokládám, že přítomnost bolesti u vyšetření má souvislost s pohlavím a u žen bude vyšší. Hypotéza 2: Předpokládám, že u edukovaných pacientů bude nižší výskyt bolesti. Hypotéza 3: Předpokládám, že přítomnost bolesti u vyšetření má souvislost s IBD a bude u pacientů s IBD vyšší. Hypotéza 4: Předpokládám, že u pacientů po operaci v dutině břišní bude vyšší výskyt bolesti. 38

39 7.3 Zpracování získaných dat Otázka č. 1: Pohlaví a) muž b) žena Tabulka č. 1: Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů Absolutní četnost Relativní četnost v % Muž 47 51,09 Žena 45 48,91 Celkem ,00 Tabulka č. 1 popisuje absolutní a relativní četnost zastoupeného pohlaví. Graf č. 1: Pohlaví respondentů 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Muž Žena Graf č. 1 znázorňuje rozdělení respondentů podle pohlaví. Z celkového počtu respondentů 92 (100%) bylo 47 (51%) mužů a 45 (49%) žen. Výzkumem bylo zjištěno, že vyšetření podstoupilo více mužů než žen. 39

40 Otázka č. 2: Věk: a) b) c) 66 a více Tabulka č. 2: Věk respondentů Věk respondentů Absolutní četnost Relativní četnost v % , ,61 66 a více 20 21,74 Celkem ,00 V tabulce č. 2 je zaznamenaná absolutní a relativní četnost věku respondentů. Graf č. 2: Věk respondentů 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0, a více Graf č. 2 znázorňuje rozdělení respondentů podle věkových kategorií, do kterých byli rozděleni pro lepší přehlednost. Z celkového počti 92 (100%) respondentů bylo ve věkové kategorii let zastoupeno 19 (20,65%) respondentů, ve věkové kategorii let bylo 53 (57,61%) respondentů a ve věkové kategorii 66 a více let bylo 20 (21,74%) respondentů. Výzkumem bylo zjištěno nejvyšší procentuální zastoupení věkové kategorie let. 40

41 Otázka č. 3: Vaše nejvyšší ukončené vzdělání: a) základní b) SOŠ c) středoškolské d) vysokoškolské Tabulka č. 3- Vzdělání respondentů Vzdělání respondentů Absolutní četnost Relativní četnost v % Základní 8 8,70 SOŠ 19 20,65 Středoškolské 40 43,48 Vysokoškolské 25 27,17 Celkem ,00 Tabulka č. 3 mapuje absolutní a relativní četnost nejvyššího ukončeného vzdělání respondentů. Graf č. 3- Vzdělání respondentů 45,00 40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 Základní SOŠ Středoškolské Vysokoškolské Graf č. 3 znázorňuje nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Z celkového počtu 92 (100%) respondentů základní vzdělání uvedlo 8 (8,70%) respondentů, 19 (20,65%)respondentů uvedlo vzdělání na SOŠ, 40 (43,48%) respondentů uvedlo středoškolské vzdělání a 25 (27,17%) respondentů dosáhlo vzdělání vysokoškolského. Výzkumné šetření ukázalo na nejvyšší počet středoškolsky vzdělaných respondentů a nejnižší počet respondentů se základním vzděláním. 41

42 Otázka č. 4: Kolikáté koloskopické vyšetření jste absolvoval/a?.. Tabulka č. 4- Četnost vyšetření Četnost vyšetření Absolutní četnost Relativní četnost v % Poprvé 32 34,78 Opakovaně 60 65,22 Celkem ,00 V tabulce č. 4 je zaznamenána absolutní a relativní četnost absolvovaných vyšetření. Graf č. 4- Četnost vyšetření 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Poprvé Opakovaně Graf č. 4 znázorňuje, že z celkového množství 92 (100%) respondentů poprvé koloskopii podstoupilo 32 (34,78%) respondentů a opakovaně 60 (65,22%) respondentů. Výzkum ukazuje, že vyšší počet respondentů podstoupil koloskopii opakovaně. 42

43 Otázka č. 5: Byl/a jste odesílajícím lékařem seznámen/a s průběhem a účelem vyšetření? a) ano b) částečně c) ne Tabulka č. 5- Seznámení s vyšetřením Seznámen s vyšetřením Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 68 73,91 Částečně 18 19,57 Ne 6 6,52 Celkem ,00 Tabulka č. 5 popisuje absolutní a relativní četnost seznámení s vyšetřením odesílajícím lékařem. Graf č. 5- Seznámení s vyšetřením 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Ano Částečně Ne Graf č. 5 znázorňuje, zda respondenti, kteří podstoupili koloskopii byli seznámeni s průběhem a účelem vyšetření odesílajícím lékařem. Z celkového množství 92 (100%) respondentů 68 (73,91%) respondentů bylo s vyšetřením seznámeno, 18 (19,57%) respondentů bylo s vyšetřením seznámeno jen částečně a 6 (6,52%) respondentů nebylo odesílajícím lékařem s vyšetřením seznámeno vůbec. 43

44 Otázka č. 6: Od koho jste získával/a informace o koloskopii? (lze zatrhnout i více odpovědí) a) od lékaře b) od zdravotní sestry c) od známých d) ze sdělovacích prostředků (rádio, televize, časopisy) e) z internetu f) z jiného zdroje (doplňte)... Tabulka č. 6- Zdroje informací Zdroje informací Absolutní četnost Relativní četnost v % Lékař 70 47,62 Zdravotní sestra 31 21,09 Známí 18 12,24 Sdělovací prostředky 4 2,72 Internet 22 14,97 Jiný zdroj 2 1,36 Celkem ,00 V tabulce č. 6 je znázorněna absolutní a relativní četnost zdrojů informací o koloskopii. 44

45 Graf č. 6- Zdroje informací o koloskopii 50,00 45,00 40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 V grafu č. 6 je znázorněno, z jakého zdroje respondenti získávali informace o koloskopii. Z celkového počtu 147 (100%) odpovědí bylo o vyšetření informováno lékařem 70 (47,62%) respondentů, zdravotní sestrou 31 (21,09%) respondentů. Od známých získalo informace 18 (12,24%) respondentů, ze sdělovacích prostředků 4 (2,72%) respondenti, z internetu 22 (14,97%) respondentů, z jiného zdroje 2 (1,36%) respondenti. V otázce jiného zdroje se mohli respondenti sami vyjádřit. Jako jiný zdroj uvedli web. FN Brno a předchozí zkušenost s vyšetřením. Z výsledků je zřejmé, že nejvíce informací získali respondenti od lékaře, na druhém místě od zdravotní sestry. Nejméně informací respondenti získali ze sdělovacích prostředků. 45

46 Otázka č. 7: Co je podle Vás při koloskopii nejdůležitější? (lze zatrhnout i více odpovědí) a) důkladné informace před vyšetřením b) srozumitelné informace od zdravotníků c) lidský přístup d) šikovný lékař e) podání léčiv f) něco jiného- co:... Tabulka č. 7- Co je pro pacienta při koloskopii nejdůležitější? Nejdůležitější při koloskopii Absolutní četnost Relativní četnost v % Důkladné informace před vyšetřením 37 19,68 Srozumitelné informace od zdravotníků 28 14,89 Lidský přístup 55 29,26 Šikovný lékař 47 25,00 Podání léčiv 16 8,51 Něco jiného 5 2,66 Celkem ,00 Tabulka č. 7 znázorňuje absolutní a relativní četnost nejdůležitějších věcí pro pacienta při koloskopii. Graf č. 7- Nejdůležitější při koloskopii je 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 46

47 Graf č. 7 znázorňuje co je pro pacienty postupující koloskopii nejdůležitější. Z celkového množství 92 (100%) respondentů jsou pro 37 (19,68%) nejdůležitější důkladné informace před vyšetřením, pro 28 (14,89%) jsou nejdůležitější srozumitelné informace od zdravotníků. Pro 55 (29,26%) respondentů je nejdůležitější lidský přístup, pro 47 (25%) respondentů je nejdůležitější šikovný lékař. Podání léčiv je nejdůležitější pro 16 (8,51%) respondentů. Možnost něco jiného, ve které se respondenti mohli samostatně vyjádřit, využilo respondentů 5 (2,66%). Dva respondenti uvedli, že všechny body jsou pro ně důležité, pro jednoho respondenta je důležité nestresovat se, pro dalšího důkladné vyprázdnění a pro posledního pozitivní výsledky. Výzkumem bylo zjištěno, že pro více jak polovinu respondentů je při koloskopii nejdůležitější lidský přístup, na druhém místě šikovný lékař a na místě třetím důkladné informace před vyšetřením. 47

48 Otázka č. 8: Trpíte některým z nespecifických střevních zánětů (IBD) idiopatickou proktokolitidou, Crohnovou chorobou? a) ano b) ne c) nevím Tabulka č. 8- Přítomnost IBD Přítomnost IBD, Crohnovy choroby u pacientů % Relativní četnost v Absolutní četnost Ano 19 20,65 Ne 51 55,43 Nevím 22 23,91 Celkem ,00 V tabulce č. 8 je znázorněna absolutní a relativní četnost přítomnosti idiopatického střevního zánětu u respondentů. Graf č. 8 Přítomnost idiopatického střevního zánětu 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Ano Ne Nevím V grafu č. 8 je znázorněno kolik respondentů trpí některým z idiopatických střevních zánětů. Z celkového počtu respondentů 92 (100%) trpí nespecifickým střevním zánětem 19 (20,65%), nespecifickým střevním zánětem netrpí 51 (55,43%) a 22 (23,91%) respondentů to neví, protože se buď pro podezření na nespecifický střevní zánět vyšetřují, nebo o nespecifickém střevním zánětu nikdy neslyšeti a proto netuší, jestli tímto onemocněním netrpí. 48

49 Otázka č. 9: Prodělal/a jste nějakou břišní operaci nebo laparoskopii? a) ano b) ne Tabulka č. 9- Prodělaná břišní operace nebo laparoskopie Prodělaná břišní operace, nebo laparoskopie Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 47 51,09 Ne 45 48,91 Celkem ,00 V tabulce č. 9 je znázorněna absolutní a relativní četnost prodělaných břišních operací, nebo laparoskopií. Graf č. 9- Prodělaná břišní operace nebo laparoskopie 51,50 51,00 50,50 50,00 49,50 49,00 48,50 48,00 47,50 Ano Ne Z celkového počtu respondentů 92 (100%) prodělalo břišní operaci nebo laparoskopii 47 (51,09%) respondentů a 45 (48,91%) žádnou břišní operaci nebo laparoskopii neprodělalo. 49

50 Otázka č. 10: Trpíte nadýmáním, špatným odchodem plynů? a) ano b) ne Tabulka č. 10- Potíže s nadýmáním a špatným odchodem plynů Potíže s nadýmáním a špatným odchodem Relativní četnost Absolutní četnost plynů v % Ano 50 54,35 Ne 42 45,65 Celkem ,00 V tabulce č. 10 je znázorněna absolutní a relativní četnost výskytu nadýmání a špatného odchodu plynů. Graf č. 10- Potíže s nadýmáním 56,00 54,00 52,00 50,00 48,00 46,00 44,00 42,00 40,00 Ano Ne Graf č. 10 znázorňuje, že z celkového množství 92 (100%) respondentů trpí 50 (54,35%) nadýmáním a špatným odchodem plynů a 42 (46,65%) respondentů nadýmáním a špatným odchodem plynů netrpí. 50

51 Otázka č. 11: Měl/a jste strach z koloskopického vyšetření? a) neměl/a b) měl/a jsem průměrný strach c) měl/a jsem velký strach Tabulka č. 11- Strach z vyšetření Strach z vyšetření Absolutní četnost Relativní četnost v % Neměl/a 25 27,17 Měl/a jsem průměrný strach 51 55,43 Měl/a jsem velký strach 16 17,39 Celkem ,00 V tabulce 11 je znázorněna absolutní a relativní četnost míry strachu z vyšetření. Graf č. 11- Strach z koloskopie 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Neměl/a Měl/a jsem průměrný strach Měl/a jsem velký strach V grafu č. 11 je znázorněna míra strachu respondentů z koloskopie. Z celkového počtu 92 (100%) respondentů nemělo strach z vyšetření 25 (27,17%) respondentů, 51 (55,43%) respondentů uvedlo, že mělo z vyšetření průměrný strach a 16 (17,39%) respondentů mělo velký strach. 51

52 Otázka č. 12: Čeho konkrétně jste se nejvíc obával/a? a) celkového průběhu vyšetření b) bolesti c) výsledku vyšetření d) nedostatečného účinku tlumících léků e) něčeho dalšího, čeho:... f) nedokážu říct, čeho jsem se obával/a Tabulka č Obavy z vyšetření Obavy z vyšetření Absolutní četnost Relativní četnost v % Celkového průběhu vyšetření 20 21,74 Bolesti 23 25,00 Výsledku vyšetření 40 43,48 Nedostatečného účinku tlumících léků 6 6,52 Něčeho dalšího 2 2,17 Nedokážu říct, čeho jsem se obával/a 1 1,09 Celkem ,00 V tabulce č. 12 je vyjádřena absolutní a relativní četnost obav z koloskopie. Graf č. 12- Obavy z vyšetření 45,00 40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 52

53 Graf č. 12 znázorňuje, čeho se nejvíce respondenti před koloskopií obávali. Z celého množství 92 (100%) respondentů se celkového průběhu vyšetření obávalo 20 (21,74%) respondentů, bolesti se obávalo 23 (25,00%) respondentů, výsledku vyšetření 40 (43,48%) respondentů. Nedostatečného účinku tlumících léků se obávalo 6 (6,52%) respondentů. Něčeho dalšího se obávali respondenti 2 (2,17%), první z nich se obával vyprazdňování a druhý komplikace protržení střeva. Pouze 1 (1,09%) respondent nedokázal říct, čeho se nejvíce obával. 53

54 Otázka č. 13: Zmenšily se Vaše obavy po rozhovoru se zdravotníkem? a) ano velmi b) trochu c) ne vůbec d) žádný zdravotník se mnou nemluvil Tabulka č. 13- Vliv edukace na zmenšení obav z koloskopie Vliv edukace na zmenšení obav z koloskopie % Relativní četnost v Absolutní četnost Ano velmi 55 59,78 Trochu 32 34,78 Ne vůbec 3 3,26 Žádný zdravotník se mnou nemluvil 2 2,17 Celkem ,00 V tabulce č. 13 je vyjádřena absolutní a relativní četnost vlivu edukace na snížení obav z vyšetření. Graf č. 13- Vliv edukace na zmenšení obav z koloskopie 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Ano velmi Trochu Ne vůbec Žádný zdravotník se mnou nemluvil Graf č. 13 znázorňuje, že z celkového množství 92 (100%) respondentů se 55 (59,78%) respondentům obavy z vyšetření velmi snížily po rozhovoru se zdravotníkem. 32 (34,78%) 54

55 respondentů uvedlo, že se jejich obavy z vyšetření po rozhovoru se zdravotníkem zmenšily jen trochu, 3 (3,26%) respondenti uvedli, že se jejich obavy z vyšetření nezmenšily po rozhovoru se zdravotníkem vůbec. 2 (2,17%) respondenti uvedli, že s nimi žádný zdravotník před vyšetřením nemluvil. Otázka č. 14: Vnímal/a jste v průběhu koloskopie nějakou bolest? a) ano b) ne c) pokud ano, ohodnoťte ji na stupnici 0-10 (0 žádná bolest, 10 nejhorší představitelná)... Tabulka č. 14- Bolest v průběhu koloskopie Bolest v průběhu koloskopie Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 51 55,43 Ne 41 44,57 Celkem ,00 Tabulka č. 14 popisuje absolutní a relativní četnost vnímané bolesti během koloskopie. Graf č. 14- Bolest v průběhu koloskopie 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Ano Ne Graf č. 14 znázorňuje, že z celkového množství 92 (100%) respondentů 51 (55,43%) respondentů nevnímalo žádnou bolest, 41 (44,57%) respondentů uvedlo, že během vyšetření bolest vnímalo. V této otázce se respondenti, pokud uvedli možnost a) ano, mohli vyjádřit, jak silnou bolest vnímali. Na škále 0-10 kdy 0 znázorňuje žádnou bolest a 10 bolest nejhorší představitelnou. Pro lepší přehlednost jsem odpovědi rozdělila do tří skupin podle síly bolesti. 55

56 Rozmezí 0-4 uvedlo 22 respondentů, rozmezí 4-7 uvedlo 17 respondentů a nejsilnější bolest 7-10 uvedlo 12 respondentů. 56

57 Otázka č. 15: Vnímal/a jste nějaké další nepříjemné pocity? a) ano b) ne c) pokud ano jaké... Tabulka č. 15- Vnímání nepříjemných pocitů Vnímání nepříjemných pocitů Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 26 28,26 Ne 66 71,74 Celkem ,00 Tabulka 15 popisuje absolutní a relativní četnost vnímání dalších nepříjemných pocitů. Graf č.15- Vnímání nepříjemných pocitů 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Ano Ne Graf č. 15 znázorňuje, že z celkového množství 92 (100%) respondentů 26 (28,26%) respondentů nevnímalo žádné další nepříjemné pocity a 66 (71,74%) respondentů uvedlo, že vnímali další nepříjemné pocity. V této otázce se respondenti mohli sami vyjádřit, jaké další nepříjemné pocity vnímali. Jedna respondentka napsala, že pociťovala stud a další respondenti tyto nepříjemné pocity popisovaly jako tlak v břiše, nadýmání, plynatost, nafouknutí a napětí. 57

58 Otázka č. 16: Uklidňoval Vás lékař nebo sestra během vyšetření? a) ano b) částečně c) ne Tabulka č. 16- Uklidnění lékařem nebo sestrou Uklidnění lékařem, nebo sestrou Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 71 77,17 Částečně 12 13,04 Ne 9 9,78 Celkem ,00 Tabulka č.16 znázorňuje absolutní a relativní četnost uklidnění pacienta lékařem nebo sestrou. Graf č. 16- Uklidnění lékařem nebo sestrou 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Ano Částečně Ne Graf č. 16 znázorňuje, že z 92 (100%) respondentů, uklidňoval lékař nebo sestra během vyšetření 71 (77,17%) respondentů, částečně uklidňoval lékař nebo sestra 12 (13,04%) respondentů a 9 (9,78%) respondentů neuklidňoval lékař ani sestra vůbec. 58

59 Otázka č. 17: Bylo-li by to nutné, podstoupil/a byste koloskopii znovu? a) ano b) nejsem si jistý/á c) ne, už nikdy vyšetření nechci podstoupit Tabulka č. 17- Ochota podstoupit vyšetření opakovaně Ochota podstoupit vyšetření opakovaně Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 83 90,22 Nejsem si jistý/á 6 6,52 Ne, už nikdy vyšetření nechci podstoupit 3 3,26 Celkem ,00 Tabulka č. 17 popisuje absolutní a relativní četnost ochoty pacientů podstoupit koloskopii opakovaně. Graf č. 17- Ochota podstoupit vyšetření opakovaně 100,00 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Ano Nejsem si jistý/á Ne, už nikdy vyšetření nechci podstoupit Graf č. 17 znázorňuje, že z 92 (100%) respondentů je ochotných podstoupit koloskopii v případě nutnosti opakovaně 83 (90,22%), respondentů kteří si nejsou jistí zda by byli ochotni koloskopii opakovaně podstoupit bylo 6 (6,52%) a 3 (3,26%) respondenti uvedli, že toto vyšetření už nikdy podstoupit nechtějí. 59

60 Otázka č. 18: Chcete mi sdělit ohledně koloskopie ještě něco na co jsem se nezeptala? Poslední otázka v dotazníku byla otevřená, respondenti se v ní mohli sami volně vyjádřit ke koloskopickému vyšetření. Možnosti odpovědět na tuto otázku využilo 9 respondentů. Odpověď č. 1 Ne, vše v pořádku. Odpověď č.2 Změnit nápoj na vyčištění střev. Pro některé z nás vypít tři litry během dvou hodin skutečný záběr. Odpověď č. 3 Myslím, že fortrans už je překonaný, chtělo by to něco šetrnějšího. Odpověď č. 4 Je velice důležitý přístup veškerého personálu, tady to perfektně funguje. Odpověď č. 5 Velmi důležitá je příprava doma den předem a je docela náročná. Odpověď č. 6 Na to zásadní jste se zeptala. Odpověď č.7 Pití fortransu ve mně vyvolalo značné žaludeční potíže, nemohl jsem proto přípravu úplně dokončit. Naštěstí to nebylo na překážku vyšetření. Nevěděl jsem, že fortrans mohu prokládat jiným nápojem. Odpověď č. 8 Velmi záleží na lidech, kteří Vás uklidní a podají sedativa a na vyšetřujícím lékaři a jeho přístupu. Odpověď č. 9 Nemám co bych dodala. 60

61 Tabulka č. 18 Srovnávací tabulka k zjištění závislosti na výskytu bolesti bolest bez bolesti celkem mužů 20 42,6% 27 57,4% 47 žen 31 68,9% 14 31,1% 45 po operaci 42 89,4% 5 10,6% 47 IBD 18 94,7% 1 5,3% 19 edukovaných 29 52,7% 26 47,3% 55 Graf č. 18 Relativní četnost závislosti výskytu bolesti u pacientů 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Graf č. 19 Absolutní četnost závislosti výskytu bolesti u pacientů