Je věda v souladu s křesťanstvím, ateismem, scientismem a mysticismem New age

Transkript

1 Je věda v souladu s křesťanstvím, ateismem, scientismem a mysticismem New age a ještě jednou nebe Napsal uživatel Triturus (neověřeno) dne Ne, 03/28/ :32. Job 37:18 : 18 Můžeš s ním vytepat oblohu dotvrda jako lité zrcadlo? = běžné přirovnání husté a tmavé bouřkové oblohy k barvě a kvalitě kovu. Mračná obloha. Jiné hebrejské slovo ša chaq je také použito pro oblohu nebo oblaka na obloze. (5Mo 33:26; Př 3:20; Iz 45: Kořen tohoto slova poukazuje na něco roztlučeného na jemno nebo rozdrceného na prach jako povlak prachu (ša chaq) z Izajáše 40:15. V tomto významu je toto slovo určitě použito vhodně, protože oblaka vznikají tím, že se horký vzduch vystupující ze země ochladí na teplotu známou jako rosný bod a vodní pára obsažená v tomto vzduchu kondenzuje do nepatrných částeček, kterým se někdy říká vodní prach. (Srovnej Joba 36:27, 28; viz heslo OBLAK.) Vhodně je použito i proto, že klenba oblohy vypadá, jako by byla modrá; tento optický jev je způsoben tím, že sluneční paprsky pronikají molekulami plynu a jinými částicemi (včetně prachu), z nichž se skládá atmosféra. Když Bůh vytvořil takovou atmosféru, vlastně vytepal oblohu dotvrda jako lité zrcadlo a tím pro modrou atmosférickou klenbu nad lidmi stanovil jednoznačnou hranici. (Job 37:18) OBLAK Viditelný shluk částeček obvykle vody nebo ledu, které se sráží vysoko ve vzduchu. Základní hebrejské slovo pro oblak je a nan a většinou se vyskytuje jako odkaz na oblačný sloup, který vedl Izraelity přes nehostinnou pustinu. (2Mo 13:21) Slovní spojení jako povlak prachu, oblaka, mračná obloha a obloha jsou označována za formy hebrejského výrazu ša chaq, jehož kořen znamená roztlouci najemno; omílat. (Iz 40:15; Ža 36:5; Jer 51:9; Ža 89:37; Ža 18:42; Job 14:19) Řecká slova znamenající oblak jsou ne fos a ne fe le, přičemž gno fos se vztahuje na temný oblak. (Heb 12:1; Mt 17:5; Heb 12:18) V Izraeli bývá od poloviny června do poloviny září obvykle jasná obloha s výjimkou mračen prachu, jež se objevují zvláště ke konci období sucha, když od pouště vane horký vých. vítr. Zejména v srpnu se také někdy objevují cirrostratové mraky ze Z, které nepřinášejí déšť. Dokonce i tyto mraky místní obyvatelé vítají, protože skýtají stín, a tím alespoň malou úlevu od žáru slunce. (Iz 25:5; srovnej Joba 7:2.) Na záp. obzoru se mraky začínají častěji objevovat v září nebo říjnu a tvoří se nad Středozemním mořem, nicméně skutečné období dešťů začíná mnohdy až v polovině října. Během léta se však v některých oblastech země ráno objevuje oblak mlžného oparu, který se brzy po východu slunce rozplyne. (Oz 6:4) Během období dešťů může začít velmi rychle bouřka, která zpočátku vypadá jako velice malý oblak na Z. (1Kr 18:44, 45) Když se oblak v záp. končinách objeví, naděje hospodáře Strana 1 z 5

2 mohou vzrůst. (Lk 12:54) Avšak ten, kdo váhá se sklizní, protože pozoruje proměnlivá oblaka, utrpí ztrátu. To slouží pro Boží služebníky jako výstraha, aby ve svém díle pokračovali za jakýchkoli podmínek. (Ka 11:4) Obrazné použití. Jahwe, jehož žádný člověk nemůže vidět a přece žít, symbolizuje svou přítomnost oblakem. Když byl Izraeli dáván Zákon, zahalil horu Sinaj temný oblak; z oblaku vycházely záblesky, hřmění, troubení trubky a silný hlas. (2Mo 19:16 19; 24:15; Heb 12:18, 19) Jehova řekl Mojžíšovi, že se takto objevil proto, aby s ním mohl mluvit a aby lid když to uslyší mohl důvěřovat Mojžíšovi jako Božímu zástupci. (2Mo 19:9) JHWH poslal anděla v oblaku jako svého osobního posla, aby vyvedl Izrael z Egypta a aby jej vedl pustinou. (Iz 63:9) Bůh zastoupen andělem vyhlédl z oblaku, aby uvedl tábor Egypťanů ve zmatek. (2Mo 13:21, 22; 14:19, 24, 25) Bůh použil oblak také k tomu, aby byl Izrael jako národ pokřtěn v Mojžíše, když byly vody kolem nich a oblak byl nad nimi a za nimi. A tak byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře. (1Ko 10:2; viz také 4Mo 14:14.) Když se v pustině vystavěl svatostánek, spočíval nad ním oblak a Jehovova sláva naplnila svatostánek, takže Mojžíš nebyl schopen vejít. (2Mo 40:34, 35; srovnej 1Kr 8:10 12; Zj 15:8.) Potom zůstal oblak stát nad Nejsvětější, v níž byla truhla smlouvy, a v noci se stával ohnivým sloupem. Bezesporu byl tento oblak vidět z kterékoli části tábora, přičemž označoval jeho střed. Když se oblak zvedl, Izraelité se připravili ke stržení tábora. Pohnul-li se, následovali směr jeho pohybu až k dalšímu místu určenému k táboření, i když přesné stanoviště pro tábor bylo zřejmě vybráno za pomoci Chobaba, který znal velmi dobře zemi, včetně toho, že věděl o napajedlech a jiných nezbytnostech potřebných pro tak veliký tábor. (2Mo 40:34 38; 4Mo 10:29 32) Uvnitř Nejsvětější, nad truhlou smlouvy, byl oblak, jenž byl velmi zářivý bylo to jediné světlo, které ozařovalo toto oddělení. (3Mo 16:2) V pobiblické hebrejštině se tomu světlu říkalo šekina. Když v Den smíření velekněz se zvířecí krví vešel do Nejsvětější, stál symbolicky v přítomnosti Jahweho. Jindy, když nevešel do Nejsvětější, ale stál před oponou, aby od Boha získal odpověď na důležitou otázku, kterou mu předložil, znamenalo to, že stojí před Jahwem. (4Mo 27:21) Při jedné příležitosti byl Jehovův vlastní hlas slyšet z jasného oblaku, když schválil svého jediného zplozeného Syna. Byl to zářivý oblak, který zastínil Ježíše a jeho tři apoštoly, Petra, Jakuba a Jana, na hoře proměnění. (Mt 17:5) Při tom, když Ježíš vystupoval do nebe, ho podle biblické zprávy uchvátil oblak z jejich dohledu. (Sk 1:9) Učedníci neviděli na oblaku Ježíše odplouvat, ale oblak jim zakryl pohled na něho. To nám pomáhá porozumět jednak tomu, co Ježíš řekl o své přítomnosti: A potom uvidí Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velkou slávou, a jednak prohlášení knihy Zjevení: Přichází s oblaky a uvidí ho každé oko. (Lk 21:27; Mt 24:30; Zj 1:7) V dříve uvedených případech představovaly oblaky neviditelnou přítomnost; pozorovatelé však mohli vidět význam svýma duchovníma očima. V tomto případě viditelné fyzikální jevy způsobují, že ten, kdo se dívá, vidí neboli si uvědomuje Ježíšovu neviditelnou přítomnost. (Viz také Mt 24; Mr 13; Zj 14:14.) Když přišel Ježíš na zemi se všemi důkazy o tom, že je Mesiáš, Židé to sobecky odmítli uznat, protože jako doklad jeho mesiášství žádali, aby doslovně splnil vidění zapsané u Daniela 7:13, 14. Tam je Syn člověka znázorněn, jak přichází s nebeskými oblaky před Prastarého na dny, Jehovu Boha, aby přijal království. Spletli si jeho přítomnost v královské moci s jeho prvním příchodem. Ježíš jim řekl, že žádné takové znamení jim nebude dáno. (Lk 11:29) Strana 2 z 5

3 Hebrejské slovo ša chaq (obloha) je také překládáno jako vrstva prachu, oblak nebo oblačné nebe ; zjevně pochází z kořene, který znamená roztlouci najemno. (2Sa 22:43) Jehova o sobě mluví jako o tom, kdo tepá oblohu dotvrda jako lité zrcadlo. (Job 37:18) Částečky tvořící atmosféru jsou skutečně pod působením gravitace, jejich vnější hranici vymezuje řada zákonů a gravitace jim brání uniknout od země. (1Mo 1:6 8) Tyto částečky odrážejí sluneční světlo způsobem, který se dá přirovnat k zrcadlu. Obloha proto vypadá jasná, zatímco bez atmosféry by člověk ze Země viděl na obloze pouze čerň se zářivě svítícími nebeskými tělesy, jak je to při pohledu z Měsíce, který atmosféru nemá. Z vesmíru mohli astronauti pozorovat zemskou atmosféru jako osvětlený, zářivý kruh. Obraznou řečí Bůh varoval Izrael, že za jejich neposlušnost se obloha nad jejich hlavou stane mědí, země pod nimi železem a déšť jejich země bude prášek a prach. Za takových okolností zavřené bezmračné nebe nepochybně dostane načervenalou, měděnou barvu, protože přibývající částečky prachu se v modrém světle atmosféry rozptýlí natolik, že začne převládat červené světlo, stejně jako se zapadající slunce jeví rudé, protože tloušťka atmosféry, kterou musí paprsky proniknout, je větší. (5Mo 28:23, 24; srovnej 1Kr 8:35, kde je slovo nebe použito ve smyslu prostoru.) Někteří lidé se snaží dokázat, že starověcí Hebrejci si vesmír představovali jako pevnou klenbu, která se s vestavěnými hvězdami klene nad povrchem země a má v sobě díry opatřené stavidly, skrze něž může procházet déšť. Nákresy takových představ se vyskytují v biblických slovnících a v některých překladech Bible. Dílo The International Standard Bible Encyclopaedia tento názor komentuje a uvádí: Tato domněnka se však ve skutečnosti zakládá spíše na představách, které převažovaly v Evropě v temném středověku, než na nějakých skutečných výrocích ve S[tarém] Z[ákoně]. (J. Orr, ed., 1960, sv. I, s. 314) I když je pravda, že kořenné slovo (ra qa ), z něhož je slovo ra qi a odvozeno, se obvykle používá ve smyslu vytepat něco pevného, ať rukou, nohou, nebo nějakým nástrojem (srovnej 2Mo 39:3; Ez 6:11), v některých případech není rozumné vyloučit obrazné použití tohoto slova. V knize Job 37:18 se tedy Elihu ve vztahu k Bohu ptá: Můžeš s ním vytepat [tar qi a ] oblohu dotvrda jako lité zrcadlo? To, že se zde nejedná o doslovné vytepání nějaké pevné nebeské klenby, lze vidět ze skutečnosti, že zde použité slovo obloha pochází z hebrejského slova ša chaq, které se také překládá jako povlak prachu nebo oblaka. (Iz 40:15; Ža 18:11) Navíc povrch toho, co je vytepáno, je jakoby zamlžený, a tak je zřejmé, že biblický pisatel pouze obrazně srovnával nebe s kovovým zrcadlem, jehož lesklý povrch vydává jasný odraz. (Srovnej Da 12:3.) Skutečnost, že si hebrejští pisatelé Bible nemysleli, že obloha byla původně vytvořena z vytepaného kovu, je zřejmá z varování, které Izraelité dostali prostřednictvím Mojžíše pro případ, že by Boha neposlouchali: Tvá obloha, která je nad tvou hlavou, se také stane mědí, a země, která je pod tebou, železem. Tak byly metaforicky popsány účinky silného žáru a krutého sucha na oblohu a zemi v Izraeli. (5Mo 28:23, 24) Podobně je zřejmé, že starověcí Hebrejci nechovali pohanskou představu o existenci doslovných oken v nebeské klenbě, skrze něž na zemi údajně sestupoval déšť. Když pisatel knihy Job citoval Elihua, popsal velmi přesně a vědecky způsob, jímž se vytvářejí dešťové mraky: Táhne totiž vzhůru kapky vody; cedí se jako déšť pro jeho mlhu, takže se řine z oblak [šecha qim ], hojně kane na lidstvo. (Job 36:27, 28) Podobně výraz nebeské propusti [ arub both ] jasně ukazuje, že se jedná o obrazné vyjádření. (Srovnej 1Mo 7:11; 2Kr 7:1, 2, 19; Mal 3:10; viz také Př 3:20; Iz 5:6; 45:8; Jer 10:13.) Ezekiel ve svém vidění nebeského uspořádání popsal podobu prostoru jako jiskření ledu nad hlavami čtyř živých tvorů. Tato zpráva je plná obrazných vyjádření. (Ez 1:22 26; 10:1) Strana 3 z 5

4 Bible například často používá poetický jazyk, v němž se zrcadlí představy lidí, kteří žili před tisíci let. Když kniha Job mluví o tom, že Jehova tepal neboli koval oblohu dotvrda jako lité zrcadlo, dobře popisuje oblohu jako kovové zrcadlo, které dává jasný odraz. (Job 37:18) Není třeba brát to znázornění doslova, stejně jako byste nechápali doslovně znázornění, že země má podstavce nebo rohový kámen. (Job 38:4 7) To je důležité, protože řada komentátorů taková znázornění doslovně vzala. (Viz 2. Samuelovu 22:8; Žalm 78:23, 24.) Došli k závěru, že Bible učí něco podobného jako to, co citujeme z díla The Anchor Bible Dictionary. Země, na níž lidstvo přebývá, je chápána jako kulatý, pevný objekt, možná disk, který pluje na nekonečné vodní ploše. Vodní mase, jež je pod ním, odpovídá druhá, stejně nekonečná, jež je nad ním; odtud voda padá ve formě deště z děr a kanálů v tomto nebeském rezervoáru. Měsíc, Slunce a další nebeská tělesa jsou připevněny na zakřivené struktuře, která se klene nad zemí. Tato struktura je ta známá nebeská klenba (rāqîa ) z kněžské zprávy. Je zřejmé, že tato představa nesouhlasí s novodobou vědou. Je však správným zhodnocením toho, co Bible učí o nebi? Vůbec ne. The International Standard Bible Encyclopaedia konstatuje, že takové popisy hebrejského vesmíru jsou ve skutečnosti založeny spíše na představách, jež byly rozšířeny ve středověké Evropě, než na nějakém skutečném tvrzení ve S[tarém] Z[ákoně]. Odkud tyto středověké představy pocházejí? Jak vysvětluje David C. Lindberg v knize The Beginnings of Western Science (Počátky západní vědy), byly založeny hlavně na kosmologii starověkého řeckého filozofa Aristotela, jehož díla byla ve velké míře základem středověké učenosti. Bylo by nesmyslné a matoucí, aby se Bůh v Bibli vyjadřoval jazykem, jenž by vyhovoval vědcům ve 20. století. Bible neobsahuje vědecké formulace, ale mnoho živých podobenství převzatých z každodenního života lidí, kteří je poprvé zapsali mnoho obrazů, které dodnes kypí nadčasovou silou. (Job 38:8 38; Izajáš 40:12 23) Prostě, pěkně to do sebe zapadá, ne? No možná v tvé hlavě, jinak to nekoresponduje ani s biblistikou, ani z kontextem, ani se znalostí stylů hebrejské poezie, ani se znalostí historie názorů starých hebrejů, ani s významem původního jazyka = prostě s ničím. NUDA. Končím. Ale dobrá zkušenost, že příště na ten tvůj povyk pro nic nemám reagovat. Myslel jsem si to hned, ale ty bys sis řekl, že máš pravdu a to mi nedalo. Teď se mi to jen potvrdilo. A ty si stejně budeš myslet své. A příště si to první přečti, než se mě budeš znovu ptát na něco, co jsem už vyvrátil evidentně jsi to odbil. nadřazený odpovědět [1] Vložil/a Ivo Kraus [2], Po, 03/22/ :29 URL zdroje (přijato 06/28/ :22): Odkazy: [1] Strana 4 z 5

5 [2] Strana 5 z 5 Powered by TCPDF (