Přehled zpráv

Transkript

1 Přehled zpráv Pražské jaro ى ج لىج ٢... وكم ل وكمř م ف ى من وك ىřش Lidové noviny stra.7 Kultura Pražské jaro Jindřich Bálek»ك. ى خ ٣... ة م ěل ف ه» ى ěء Novinky.cz Pražské jaro Radmila Hrdinová مى فب ٤... ىوف مذ م ف ح ى ف ه ىل ف س Harmonie.cz Pražské jaro Věroslav Němec ٥... ů ف ىق ي وكý مč ق ě ىř ف في ج žف ذ ىěž ف و ج ěء Harmonie.cz Pražské jaro Michaela Vostřelová سصجذف م د ٥...م ى属 مج ف فذ ى ه ف ه ةل ف م و مم ف فللا OperaPLUS.cz Pražské jaro Libor Nováček ى ج مČ ٦...ه م ه م ف» م ق ف في وج žف ذ مك ه لم لمřذ České noviny Pražské jaro čtk NEWTON Media, a.s

2 Pražské jaro ى ج لىج Tři vrcholy festivalu ve třech dnech ف ث ٧. ى ج لىج ٢.٦.٢٠١٥ JINDŘICH BÁLEK Pražské jaro Další dvě hostující tělesa na في ج žف ذ nabídla v minulém týdnu strhující zážitky: jak premiérově pozvaný Orchestr Národní akademie sv. Cecílie, tak opakovaně hostující Budapešťský festivalový orchestr. A pořadatelským úspěchem byl i recitál klavíristy Murrayho Perahii. Orchestra dell Accademia Nationale di Santa Cecilia hrála se svým šéfem Antoniem Pappanem nejprve Verdiho Sílu osudu. A okamžitě byla znát zvláštní schopnost spojit preciznost a jakousi vnitřní vášeň. Ne vždycky italské temperamentní hraní vede k dobrému orchestrálnímu zvuku. Nicméně dobré vedení několika generacemi skvělých dirigentů zde zanechalo čitelnou stopu. Verdi měl svou osudovou naléhavost i přesně čitelnou stavbu a gradaci. Někdo by mohl namítnout, že se to u italského skladatele číslo jedna dá čekat ale něco podobného v ještě koncentrovanější podobě nabídl orchestr v Sibeliovi. Koncert vrcholil právě jeho nejpopulárnější a nejvděčnější Druhou symfonií podanou v krásném plném zvuku, který byl velmi emocionální a přitom v každém detailu ukázněný. Všechny předchozí otázky festivalových návštěvníků, proč Italové přijeli hrát zrovna Sibelia, se ukázaly jako liché. Určitým programovým kontrastem bylo zařazení Variací na rokokové téma Petra Iljiče Čajkovského s violoncellistou Janem Voglerem. Velmi dobré provedení bylo pozoruhodné hlavně v tom, jak bezpečně všichni cítili styl, jemnost a opravdu rokokovou hravost. Tato skladba obvykle trpí přehnaně koncertantním či emocionálním stylem hraní a zde vyznělo všechno tak, jak bylo skladatelovým záměrem. Určitou lekcí jemnosti byl i první závěrečný přídavek, Sibeliův nostalgický Valse triste. Srdečnou atmosféru koncertu pak podtrhl druhý přídavek s populární melodií z Rossiniho Viléma Tella. Orchestr jako pěvecký sbor Následující den festival hostil Budapešťský festivalový orchestr s jeho zakladatelem a uměleckým lídrem Ivánem Fischerem. A slavnou sólistkou tu byla klavíristka Maria Joao Piresová. Subtilní umělkyně, která odmítá jakoukoli přehnanou mediální prezentaci, provedla Mozartův raný Koncert Es dur tak zářivým a čistým úhozem, že vyzněla každá jemná ozdoba. Všechno přitom znělo naprosto přirozeně a muzikálně. Budapešťský festivalový orchestr je sám o sobě zvláštní zjev. Vznikl v 80. letech minulého století trochu na zelené louce, a svou uměleckou přesvědčivostí rychle dohnal a předehnal opravdu mnohé tradičnější orchestry. A teď opět! Mozartovu předehru ke Kouzelné flétně hráli v pomalém tempu a čistým světlým zvukem. A podobně čistě a svobodně zněl jejich Brahms. Dramatické pasáže se střídaly s lyrickými jako by rozkročeny do velké zvukové a emocionální šíře. Je pozoruhodné, jak hráči orchestru dovedou ze sebe dostat úplně všechno a jak i autor, který mívá přízvisko akademický, emocionálně ožije. Vtipný a neslýchaný byl přídavek po velkých ovacích. Orchestr se seskupil kolem dirigenta, všichni noty v rukou, a zazpíval ještě jednu Brahmsovu sborovou skladbu. I jako amatérský pěvecký sbor zněl dobře, ale hlavně, něco to vypovídá o atmosféře v tomto souboru, který jinak musí dost tvrdě bojovat o svou existenci. Lekce klavírních dovedností Pro příznivce klavíru byl jednoznačnou volbou v programu ف في وج žف ذ Murray Perahia. A jeho sobotní první pražský recitál je jednoznačným pořadatelským úspěchem. Jeho výkon ukázal to, díky čemu je tak obdivován. Ale stejně tak může vyvolávat debaty. Perahia vládne čistým průzračným úhozem a schopností čitelně a zajímavě vymodelovat každou frázi. Haydnova sonáta je tak v jeho podání okouzlující zvukovou záležitostí. Vedle toho je to ale velice impulzivní hráč, kterému jako by se nechtělo hrát baroko a klasicismus jen v klasickém řádu. Místo vedení hlavního tématu si rád hraje třeba jen s ozdobami a doprovodnými figurami. VBachově Francouzské suitě tak velmi proměňoval tempo i vedení hlasů. A v Beethovenově Měsíční sonátě zaujaly spíš brilantní detaily než celková koncepce. Romantická zasněnost a citovost je tomuto pianistovi však spíše cizí což ještě víc vyniklo po pauze, kde se pustil do romantiků. Preludium, Chorál a Fuga Césara Francka tak vyšla více jako patetická reminiscence na Bacha a závěrečné Scherzo č. 1 Fryderyka Chopina nemělo ve střední části jakoukoli jímavost. Zvolené rychlé tempo bylo technicky i pro skvěle vybaveného pianistu na hraně. A Nokturno zařazené jako první přídavek dojem jistého chladu jen posílilo. Za něj přidal ještě Schumannovo virtuózní Zmatené snění a pak znovu překvapivě nepoetické Schubertovo Impromptus, ve kterém i technicky začaly docházet síly k čistotě a vyrovnanosti. Nebylo pochyb, že jsme slyšeli světového klavíristu, ale celkový dojem zůstal, bouřlivému potlesku navzdory, poněkud roztříštěn. NEWTON Media, a.s obchodni@newtonmedia.cz 2

3 Orchestra dell Accademia Nazionale di Santa Cecilia Obecní dům, Budapest Festival Orchestra Obecní dům, Murray Perahia Rudolfinum, Foto popis S uměním i vtipem. Iván Fischer, zakladatel a dirigent Budapešťského festivalového orchestru (na archivním snímku). Foto autor FOTO MARCO BORGGREVE O autorovi JINDŘICH BÁLEK, Autor je redaktor ČRo»ك. ى خ Děti zpívaly dětem k svátku»ك. ى خ ٢.٦.٢٠١٥ Radmila Hrdinová Pražské jaro Kühnův dětský sbor připravil v rámci programu 70. mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Koncert pro rodiče s dětmi. Konal se na Mezinárodní den dětí 1. června v kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Program respektoval dětské publikum, kterého bylo v sále dost, jak délkou, tak i přístupností skladeb. Jednotícím prvkem jejich výběru byl fakt, že všichni skladatelé jsou letošními jubilanty. Jakub Jan Ryba ( ) dokonce dvojnásobným. Sbor uvedl výběr z jeho dvanácti písní ze sbírky Dar pilné mládeži, která vyšla tiskem až po Rybově smrti v roce Jsou to prosté kratinké písně, jejichž názvy - Čest, Šťastní žáci či Dítě veselé - svědčí o jejich lehce naučném zaměření. Sbor je provedl s pochopením vůči jejich prostému půvabu. K Rybovým písničkám má svou nekomplikovanou zpěvností blízko cyklus dětských písní Co to zvoní, co to cinká? druhého jubilanta, skladatele Zdeňka Šestáka (1925). Třetím jubilantem první části večera byl Jiří Teml (1935) a jeho malá kantáta Ptačí rozhlásek pro dětský sbor a osm nástrojů, těžící mimo jiné z nápodoby ptačích hlasů. Všechny tři skladby sbor interpretoval s muzikalitou, intonační čistotou a příkladnou snahou o srozumitelnost textu. Prostor Kostela sv. Šimona a Judy je ale svou akustikou zrádný, takže proporčnost zvuku klavíru v dokonalém doprovázečském umění Daniela Wiesnera, případně komorního ansámblu, byla vůči dětskému sboru nevýhodná, projevilo se to zvláště při jednotlivých sólech, kdy byly děti fyzicky i zvukově utopeny za klavírem. Po pauze pak v provedení Kühnova dětského sboru zazněly dvě části z cyklu Český rok op. 24 skladatele Jana Hanuše ( ), od jehož narození letos v květnu uplynulo sto let. Hanušův cyklus má sbor v repertoáru od vzniku skladby v polovině 50. let, takže ho zpívá již několikerá generace dětí. Na folklórní texty sebrané K. J. Erbenem, jež známe ze zhudebnění Bohuslavem Martinů, Zdeňkem Lukášem a dalšími skladateli, složil Jan Hanuš krásnou lyrickou skladbu, na níž vynikla sezpívanost, barevnost a zvuková vyrovnanost Kühnova dětského sboru, která je letitým dílem Jiřího Chvály, jenž celý koncert dirigoval. Koncert ke Dni dětí byl milým příspěvkem do programu Pražského jara, který potěšil děti i dospělé, včetně přídavku - sboru Přiletěly vlaštovičky ze Tří ženských sborů Bedřicha Smetany. Z hlediska vysoké profesionální úrovně sboru lze vznést jen jednu otázku - opravdu musí děti zpívat všechny skladby z not? I Rybovy prosté písničky? NEWTON Media, a.s obchodni@newtonmedia.cz 3

4 مى فب Standing ovation pro Muraye Perahiu»ك.مى فب ٢.٦.٢٠١٥ Věroslav Němec Pražské jaro Murray Perahia náleží už řadu let k naprosté pianistické špičce a jeho recitál (Dvořákova síň, ) patřil k největším magnetům Pražského jara. Charismatický umělec zahájil své festivalové vystoupení BachovouFrancouzskou suitou č. 6 E dur, BWV 817. Už v této první skladbě večera jsme mohli ocenit vše, čím Perahia okouzluje téměř půlstoletí své posluchače: nádherně měkký a zpěvný tón (překrásně vyzpívaná Sarabanda), výbornou prstovou techniku (brilantní Courante a Gigue), nesmírně bohatou barevnou paletu a oduševnělý přednes. Bachova Francouzská suita byla skutečným pohlazením po duši, stejně jako následující HaydnovaSonáta As dur, Hob. XVI:46, v jejíchž krajních větách si mohlo publikum vychutnat Perahiův perlivý úhoz a ve volné větě pak klavíristovu měkkou a bezkonkurenčně zpěvnou kantilénu. Haydnovy Variace f moll, Hob. XVII:6,uvedené jako třetí číslo programu, jsou dílem nepoměrně závažnějším než skladatelova rokokově bezstarostná Sonáta As dur. Svou melancholickou atmosférou evokují velmi intenzívně Chopina autora, který je Perahiovi obzvláště blízký. Nepřekvapilo proto, že skladba vyzněla v jeho podání mnohem romantičtěji, než bývá zvykem. První polovinu recitálu uzavřel umělec slavnou Beethovenovou Sonátou cis moll, op. 27/2 Měsíční svit. Její zařazení za Haydnovy Variace f moll nebylo jistě náhodné. Obě díla se totiž odvíjejí z naprosto stejného motivu, jehož výrazným znakem je tečkovaný rytmus na opakovaném tónu. Pokud už v předešlých skladbách budil Perahia úžas svými nenapodobitelnými úhozovými nuancemi, pak v Beethovenovi se jeho kouzla s úhozem ještě stupňovala doprovodné trioly v první větě zněly, jako by pianista hladil temný hebký samet, a druhou větu hrál s takovou lehkostí a půvabem a tak působivě a citlivě, že z ní doslova dýchala pohoda. Ale aby toho hlazení po duši nebylo přespříliš, vrhl se klavírista do finální věty s opravdovým beethovenovským zápalem, hrál ji v neuvěřitelném tempu a s báječným tahem, který dokázal stupňovat až k posledním akordům cody. Po přestávce nabídl posluchačům nejprve Preludium, chorál a fugu, FWV 21 C. Francka. Přistoupil k této skladbě značně osobitě: pojal ji ne jako bachovský monument (jak se většinou hrává), ale velmi dramaticky jako velkolepou romantickou symfonickou báseň nabitou emocemi, s velkými a efektními dynamickými kontrasty, s bohatě profilovanou agogikou a s nedostižnými orchestrálními barvami. Perahiova práce s časem byla v tomto díle fascinující napětí před nástupem tématu fugy gradoval pianista málem až k nevydýchání. Provedení tohoto díla bylo zážitkem, na který se nezapomíná. Neméně úžasné bylo však i závěrečné číslo večera, Chopinovo Scherzo č. 1 h moll, op. 20. Perahia hrál krajní části v neuvěřitelném tempu a s takřka démonickými zvukovými efekty, zatímco tříbarevná střední část s měkkou hlavní melodií, doprovázenou cinkáním zvonečků a hebce kladenými basy zněla jako hudba z nebe. Po strhujícím závěru Scherza povstali posluchači bez nejmenšího zaváhání ke standing ovation a umělec přidal tři romantické skladby: Chopinovo Nokturno F dur, op. 15/1, SchumannovyTraumes Wirren z Phantasiestücke, op. 12 a Schubertovo Impromptu Es dur, op. 90/2 (D 899). Jejich provedení bylo jedinečné. Murray Perahia pražské publikum opravdu nadchl a jeho recitál se bezpochyby zařadil k vrcholům letošního Pražského jara. NEWTON Media, a.s obchodni@newtonmedia.cz 4

5 مى فب Dětské hlasy osvěžily Pražské jaro a připomněly tvorbu českých jubilantů»ك.مى فب ٢.٦.٢٠١٥ Michaela Vostřelová Pražské jaro Dramaturgie Pražského jara našla chvályhodně prostor pro nejmenší posluchače i interprety. Na mezinárodní den dětí zaplnily prostory kostela sv. Šimona a Judy rodiny s dětmi, kočárky, leporely, nerozbitnými lahvemi a هřىت vedeného ق sbormistrem وج ěل ف وصث lízátky, aby si v neformální atmosféře vyslechly koncert Interpretační jistota Kühňat je obdivuhodná. Dovoluje jim zpívat písně Jana Jakuba Ryby (Dar pilné. ة و mládeži) se vší prostotou a lehkostí, skladbičkám Zdeňka Šestáka (Co to zvoní, co to cinká?) dávají švih a jiskru, nad kterou ale vždycky plyne jasný a volný tón díky pedagogickému umění Jiřího Chvály. Páteř koncertu tvořila díla autorů slavících v letošním roce jubileum, a tak po Šestákovi (1925) zazněla martinůovsky průzračná a vtipná kantáta pro dětská sóla, sbor a osm nástrojů Ptačí rozhlásekjiřího Temla (1935), dílko, kterému Kühňata dodala dramatičnost, hravost i lyriku. Ptačí zvukomalbu obstaralo Bennewitzovo kvarteto spolu s Oto Reiprichem (flétna), Janou Lahodnou (klarinet) a Šimonem Veselým (bicí), a zasloužilo se o jeden z momentů totálního ticha. Závěr koncertu patřil výběru ze svityčeský rok pro dětský sbor a klavír Jana Hanuše ( ), interpretačně i technicky nejnáročnější skladbě, kterou má Kühnův dětský sbor v repertoáru už od roku Živé umění bylo ten večer opravdu živé. Odcházela jsem s písní na rtech a s bonbónem přilepeným na levé botě. سصجذف م د Óda na Beethovena v podání klavíristy Paula Lewise»ك.سصجذف م د ٢.٦.٢٠١٥ Libor Nováček Pražské jaro Kdyby v pondělním Rudolfinu při recitálu anglického klavíristy Paula Lewise vedle mne seděl Ludwig van Beethoven, jistě by se tak jako já vznášel v astrálu a pěl Ódu na interpreta. Skladatelovy poslední tři Sonáty op. 109, 110 a 111 se pohybovaly někde mezi nebem, zemí a nekonečnem. Provést poslední klavírní díla je obrovskou výzvou, prováděl je nejen Lewisův učitel Alfred Brendel, ale již v letech Franz Liszt. V opusu 109 zaznívají reminiscence na Haydnovy sonáty umocněné v Prestissimu druhé věty kontrapunktickou prací a použitím barokních forem fugy a fugata v sarabandově laděných šesti variacích Andante molto cantabile ed espressivos označením Gesangvoll, mit innigster Empfindung. V předposlední sonátě op. 110 leží na bedrech interpreta úkol, jak vyjádřit hudbou Beethovenovu modlitbu a sílu víry. Opus 111 byl umělcem nabídnut v úchvatném inspirativním provedení, které v minulosti ovlivnilo velikány hudby a jejich kompozice Chopina ve své 2. sonátě a Revoluční etudě, nebo Prokofjeva ve struktuře své 2. symfonie. Paul Lewis má obrovské schopnosti a inteligenci k udržení posluchačova vnímání tak složitých skladeb a je si jist svou vizí. Umí naprogramovat každou z nich a učinil z nich přímo manifest uměleckých hodnot. Jeho pozdní Beethoven má speciální mystiku, která se ne každému podaří vyjádřit. Využívá zvuku moderního nástroje s použitím střízlivé pedalizace, upřednostňuje artikulaci a zejména rytmus. Má naprosto, až požitkářsky, pod kontrolou rozsah dynamiky a posluchači nabízí edukativní a srozumitelný výklad. Rozbor prostředků, jakých k předvedené dokonalosti tento umělec použil, by jistě vystačilo na dlouhou doktorandskou práci. Naskýtá se řada otázek. Jakým způsobem lze vycizelovat trylky, arpeggia, tremola, ostinátní figury, pravdelné septoly, atd, atd? Jak udržet koncentraci, psychické i fyzické síly při častém uvádění těchto mohutných děl? Jak používat pedál ve finální Fuze v op. 110? Jak ve třetí variaci závěrečné věty z op. 111 docílit téměř nápadnou podobnost k veselému boogie-woogie nebo ragtimu. Jak lze dosáhnout takové dokonalosti? Odpověď je zřejmě skrytá v dobách studií na Guildhall School of Music & Drama s Joan Havill (u které studovala i Sa Chen) a Alfredem Brendelem. Včerejší koncert byl výstupem na Everest a ukázkou klavírní interpretace jednadvacátého století. Opětovně však rudolfinský nástroj nebyl dobře připraven a zřejmě vyžaduje zákrok odborníka firmy Steinway co se týče strun a kladívek v diskantu a také lepší nadění. Poslouchat rozladěný nástroj již od začátku koncertu je neúnosné. 100% : ه ف ف ه مك ل ب ٢٠١٥ في ج žف ذ ةةة خ NEWTON Media, a.s obchodni@newtonmedia.cz 5

6 ( ه ف ) ى 属 مج فذ ١. ف مč ٢٠١٥ Dvořákova síň Rudolfina Praha : ف ه Ludwig van Beethoven: - Klavírní sonáta č. 30 E dur, op Klavírní sonáta č. 31 As dur, op. 110 Klavírní sonáta č. 32 c moll, op. 111 přídavek: Franz Schubert: Allegretto in c moll D 915 ى ج مČ Předposlední koncert Pražského jara byl ve znamení prvenství ٢.٦.٢٠١٥ ى ج مČ čtk Pražské jaro Praha - Předposlední koncert festivalu Pražské jaro patřil Královskému liverpoolskému filharmonickému orchestru. Pod taktovkou ruského šéfdirigenta Vasilije Petrenka zahrál středoevropskou a ostrovní novodobou hudbu. Dnešní večer v zaplněné Smetanově síni Obecního domu měl hned několik prvenství. Poprvé na evropském kontinentě zaznělo Deset raných písních od Albana Berga. S úspěchem je přednesla švédská sopranistka Lisa Larssonová, pro niž bylo vystoupení českou premiérou. Sedmdesátý ročník největší tuzemské přehlídky klasické hudby začal 12. května a skončí tuto středu. Závěrečný koncert bude patřit stejnému orchestru. Posluchači si úvodem vyslechli suitu z Janáčkovy opery Z mrtvého domu a ve druhé části večera zaznělo základní symfonické dílo britské hudby minulého století - První symfonie od Edwarda Elgara. Na závěr po dlouhém potlesku přidal orchestr Fibichův Poem. Liverpoolští filharmonici se mohou těšit jednomu českému prvenství, v roce 1993 zahajovali Pražské jaro jako historicky první zahraniční orchestr. Bylo to v době, kdy jim šéfoval uznávaný český dirigent Libor Pešek ( ). Odstartovali tak na festivalu éru zahraničních orchestrů, jež se čas od času ujmou provedení Smetanovy Mé vlasti, tak jako letos Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Podle Petrenka je Peškův odkaz v orchestru znát dodnes. "Umí hrát českou hudbu a Praha je jim (hráčům) velice blízká. České muzice rozumějí. Já možná k tomu přidávám slovanskou notu," řekl dopoledne novinářům osmatřicetiletý Petrenko. Orchestr považuje za poctu, že si ho pořadatelé Pražského jara pro zakončení festivalu vybrali. Pro Petrenka osobně patří Praha vedle rodného Petrohradu a Paříže k nejoblíbenějším městům. Koncert drží ještě další prvenství. Bergovy písně byly inspirovány skladatelovým vztahem s jeho budoucí ženou Helenou. Sedm písní bylo už vydáno v roce Další tři písně upravil v posledních letech muzikolog Chris Gordon, ty Berg ovšem spojoval se vztahem s jinou ženou z Prahy. Dnes všech deset souhrnně poprvé zaznělo na evropském kontinentě. Rovněž Janáčkovu svitu orchestr zahrál prvně před publikem. NEWTON Media, a.s obchodni@newtonmedia.cz 6