Transkript

1 Rumunská 29, Praha 2 tel/fax: info@meta-os.cz, Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání 2007 META o. s. Sdružení pro příležitosti mladých migrantů Tento průzkum vznikl díky podpoře projektu Poradenské a informační centrum pro mladé migranty, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.

2 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Obsah: Úvod Část 1 Legislativní rámec vzdělávání cizinců v ČR Přílohy k části 1 Příloha 1 - Pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ke vzdělávání cizinců v základních školách, středních školách a vyšších odborných školách, včetně speciálních škol v České republice Příloha 2 Důležité pojmy v oblasti cizinecké problematiky Příloha 3 - Metodický pokyn k školní docházce žadatelů o azyl Příloha 4 - vyhláška č. 12/2005 Sb. o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami Část 2 Institucionální rámec vzdělávání cizinců v ČR Vzdělávání v ČR přehled Formy vzdělávání Zřizovatelé vzdělávacích zařízení Orgány vzdělávacího systému a ostatní instituce Vzdělávací soustava v ČR Část 3 Průzkumná zpráva Použitá literatura a odkazy 1/76

3 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Úvod Migraci lze považovat za sociální jev takřka neoddělitelný od současného světa a každý stát je nucen se v rámci udržení potřebné míry sociální soudržnosti s projevy a dopady tohoto fenoménu zabývat. Také v Československu, které se změnou režimu v roce 1989 po čtyřiceti letech izolace otevřelo takřka celému světu, poměrně rychle zjistilo, že cizinci do země nepřijíždějí a nebudou přijíždět pouze s úmyslem prohlížet si historické památky či uzavírat výhodné investorské smlouvy. Pro řadu cizinců přijíždějících do země se jednalo o přestupní stanici v cestě na západ. Rozdělení Československa a zejména vstup České republiky do Evropské unie se promítly do úprav podmínek určujících možnosti pobývání cizích státních příslušníků na území republiky. Nejen omezení možností využít Českou republiku jako tranzitní zemi, ale i zlepšující se životní podmínky způsobily, že řada cizinců zde dlouhodobě setrvává a s touto zemí spojuje svou budoucnost. Přestože pobyt cizinců na území republiky je legislativně ošetřen a institucionálně spadá do gesce Ministerstva vnitra, v dlouhodobé perspektivě se ukázalo, že není v silách státních struktur zajistit transfer kvalitních informací od systému k jednotlivci. Zprostředkující roli v tomto informačním vakuu zastoupily nevládní organizace, které byly schopné překlenout propast, která se rozkládá mezi systémem pravidla vytvářejícím a skupinou jednotlivců, na které se tato pravidla vztahují. Při vstupu do země se cizinci potýkají s řadou problémů, které odráží poptávka po řešení urgentních pobytových problémů, právním a sociálním poradenství. Ti, kteří již tuto fázi překonali a jejich sociální situace je stabilizovaná, začínají uspokojovat i ostatní potřeby. Mezi tyto sekundární potřeby spadá i vzdělávání. V porovnání s předchozími oblastmi poradenství se však nejedná o příliš krizovou oblast. S výjimkou povinné školní docházky nehrozí nikomu žádné sankce za to, že nestuduje. I z tohoto důvodu nebyla ve větší míře věnována vzdělávání cizinců potřebná pozornost. Sdružení META považuje vzdělávání cizinců za jeden z důležitých nástrojů minimalizace sociálního vyloučení, ve kterém se většina cizinců v České republice nachází. Velká část z nich si ve svém původním domácím prostředí osvojila znalosti a dovednosti, které jsou v našich podmínkách obtížně uplatnitelné a neposkytují dostatečnou oporu pro orientaci nejen v povinnostech, ale také v právech a možnostech, které se zde v této oblasti nabízejí. Podpora vzdělávání cizinců a jejich informování o vzdělávacích možnostech v České republice se tak jeví jako funkční strategie pro dosažení vyšší míry integrace cizinců v české společnosti a překonání kognitivní disonance způsobené radikálním vytržením z prostředí, ve kterém se za podstatný považoval zcela odlišný soubor informací, znalostí a dovedností. V neposlední řadě má dosažený stupeň vzdělání zásadní dopad na sociální status jeho nositele. Lze se domnívat, že zvyšování sociálního kapitálu se váže s nárůstem možností uplatnění v české společnosti. Průzkum, který si sdružení META vytyčilo jako jednu z počátečních aktivit svého působení, byl realizován s úmyslem zmapovat situaci potenciálních klientů v oblasti vzdělávání, jejich potřeby, ale také bariéry a negativní zkušenosti. Jeho výstup pak bude sloužit jako opora pro nastavení poskytovaných sociálních a poradenských služeb. Zpráva z průzkumu má tři části. První část je věnována přiblížení legislativního rámce vzdělávání cizinců v ČR. Považujeme za podstatné alespoň orientačně nastínit, jakým způsobem a jakými zákonnými normami je vzdělávání cizinců v České republice upraveno. I když většina lidí má o podobě zákonů, které se jich týkají, velmi mlhavou představu, jedná se o jeden z důležitých faktorů, které určují, jakým způsobem k nim bude v dané oblasti přistupováno a jednáno. V přílohách jsou též uvedeny definice základních pojmů, se kterými příslušné zákony pracují. Druhá část je věnována institucionálnímu rámci vzdělávacího systému České republiky. Zahrnuje nejen instituce, které se přímo zabývají vzděláváním cizinců, ale jeho cílem je 2/76

4 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání poskytnout představu o mnohovrstevnatosti systému, v jehož rámci je produkováno a reprodukováno vědění. Těm částem vzdělávacího systému, kde dochází k protínání jeho částí s oblastmi cizinecké problematicky, věnujeme zvláštní pozornost. Předchozí dvě části průzkumu nemají povahu detailní analýzy daných oblastí, ale de facto slouží jako informační suplement určený k lepšímu pochopení situací, o kterých pojednává třetí část průzkumu. Cílem této části, kterou lze chápat jako fundamentální, bylo zpracování informací získaných z diskusních skupin a individuálních rozhovorů. Tematicky byla tato část průzkumu věnována klíčovým oblastem vzdělávání cizinců v České republice, a to s důrazem na pohled cizince jako aktéra. Jako poskytovatele poradenství a sociálních služeb pro nás bylo důležité zjistit, jaký vztah mají naši budoucí klienti k místnímu vzdělávacímu systému, jaké s ním mají zkušenosti a jaký typ služeb by při svém vzdělávání ocenili. Teoretická i metodologická východiska jsou součástí úvodu do průzkumné zprávy, kterou jsme ponechali v téměř nepoznamenané podobě. Není proto nutné se jimi na tomto místě detailněji zabývat. Jsme přesvědčeni, že zmapování oblasti vzdělávání cizinců v České republice přispěje k vyšší úrovni poskytovaných sociální služeb a poradenství, které patří mezi základní cíle sdružení META. S tímto cílem jsme průzkum realizovali a jsme si vědomi, že výzkumný vzorek, ze kterého byla data získávána není dostatečný k obecnějším generalizacím. Jedná se však o průzkum, který by měl posloužit v orientaci v dané problematice a usnadnit pracovníkům organizace práci s klienty, jednání s institucemi a rozvoj nových aktivit. V neposlední řadě doufáme, že informace získané průzkumem využijeme i v rámci informování české veřejnosti, která byla po desetiletí zvyklá na etnickou a kulturní homogenitu, a která si jen stěží dovede představit, že by cizinci žijící v České republice mohli mít se vzdělávacím systémem nějaký problém. 3/76

5 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Část 1 LEGISLATIVNÍ RÁMEC VZDĚLÁVÁNÍ CIZINCŮ V ČR Právní řád ČR umožňuje bez ohledu na státní občanství všem osobám, které podléhají povinné školní docházce, stejná práva na vzdělání jako občanům ČR. Základními právními normami jsou zejména: Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, čl. 33, odst. 1, článek 10 Ústavy ČR, podle něhož ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Úmluva o právech dítěte (publikovaná pod č. 104/1991 Sb.) v čl. 28 odst. 1 zavazuje ČR činit základní vzdělání povinným a bezplatně dostupným pro všechny. Od ukládá MŠMT povinnost zajistit podmínky pro vzdělávání cizinců i zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Pobyt cizinců v České republice včetně všech aspektů, které se tohoto pobytu týkají (lékařská péče, vzdělávání...), upravují dva hlavní zákony s ohledem na status cizince. Jedná se o zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Vzdělávání v České republice včetně vzdělávání cizinců upravuje především zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Příslušné pokyny a právní výklady MŠMT pak případně upravují situaci cizinců ve školách dle druhu jejich pobytu (viz Příloha 1 Pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ke vzdělávání cizinců v základních školách, středních školách a vyšších odborných školách, včetně speciálních škol, v České republice) Podle druhu pobytu rozlišujeme tyto základní skupiny cizinců (viz Příloha 2 podrobnější popis jednotlivých statusů): žadatelé o mezinárodní ochranu (dříve žadatelé o azyl) azylanti cizinci s doplňkovou ochranou cizinci s povolením k pobytu (tzv. trvalý pobyt) cizinci s dlouhodobým pobytem (vízem nad 90 dnů) nezletilí žadatelé o mezinárodní ochranu bez doprovodu dospělé osoby Podle školského zákona ( 20) mají všichni cizinci oprávněně pobývající na území České republiky přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání za stejných podmínek jako státní občané České republiky. Pokud zde cizinec pobývá legálně, z hlediska přístupu ke vzdělání není tedy jeho právní status podstatný. Jde spíše o subjektivní rozlišování, protože jednotlivé typy pobytu otevírají cizincům větší či menší možnosti studia a následného pracovního uplatnění. Nejhorší je v tomto případě asi postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Pokud nemá dítě dokončenou povinnou školní docházku, je sice stát povinen mu tuto zaručit, dokonce ho připravit na výuku v českém jazyce. (Viz Příloha 3 Metodický pokyn ke školní docházce žadatelů o azyl.) Nicméně pokud se na území ocitne mladý žadatel o mezinárodní ochranu, který prokazatelně povinnou školní docházku dokončil (nebo nedokončil, ale dosáhl již 17. roku věku, viz 36 školského zákona), má velmi omezené možnosti. Nemá nárok na doučování českého jazyka (tento je bezplatně vyučován v rozsahu 150 hodin pouze v rámci Státního integračního programu pro azylanty a cizince s doplňkovou ochranou), a pokud jeho zákonní zástupci neopustili pobytové středisko a nepřestěhovali se do většího města, jsou jeho možnosti omezeny i z finančních důvodů, protože případné náklady např. na dopravu do školy z tábora či školní obědy si musí 4/76

6 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání hradit sám. Jeho zdroje informací jsou ve většině případů totiž značně omezené. Nejedná se ale o právní omezení. Žadatelé o mezinárodní ochranu mohou např. i bezplatně studovat vysokou školu, pokud stejně jako všichni ostatní cizinci vykonají přijímací zkoušky v českém jazyce a předloží doklad o ukončeném středním vzdělání, příp. vykonají tzv. nostrifikační zkoušky (nostrifikace více viz Příloha 4 Vyhláška MŠMT o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, dále 108 školského zákona). 16 školského zákona řeší vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných. Podle odstavce 1 je tímto osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním, přičemž sociálním znevýhodněním odstavec 4 a) definuje pro potřeby tohoto zákona rovněž postavení azylanta a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území ČR. Vzdělávání žáků se speciálními potřebami řeší Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ale o cizincích (azylantech a účastnících řízení se vůbec nemluví). Existuje vyhláška, která kvalifikuje neznalost českého jazyka na stejné úrovni jako například dyslexii a škola bere od státu dotace na žáky/studenty, kteří mají toto znevýhodnění. Při přijímacím řízení na střední či vyšší odbornou školu může ředitel (dle 20 školského zákona) cizincům prominout zkoušku z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky a znalost nezbytnou pro vzdělávání v daném oboru ověří pouze pohovorem. V praxi to vždy závisí na vstřícnosti ředitele. Vzdělávání cizinců 20 (1) Osoby, které nejsou státními občany České republiky a pobývají oprávněně na území České republiky, mají přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání za stejných podmínek jako státní občané České republiky, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy. (2) Osoby uvedené v odstavci 1 se stávají žáky a studenty příslušné školy za podmínek stanovených tímto zákonem, pokud řediteli školy prokáží nejpozději při zahájení vzdělávání oprávněnost svého pobytu na území České republiky. (3) Osoby se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským službám podle tohoto zákona za stejných podmínek jako státní občané České republiky. Ustanovení odstavce 2 se v tomto případě nepoužije. (4) Osobám, které nejsou státními občany České republiky a získaly předchozí vzdělání v zahraniční škole, se při přijímacím řízení ke vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách promíjí na žádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky. Znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, škola u těchto osob ověří rozhovorem. (5) Pro žáky, kteří jsou dětmi osoby se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie, a kteří na území České republiky, kde taková osoba vykonává nebo vykonávala pracovní činnost v pracovněprávním vztahu nebo samostatně výdělečnou činnost, nebo na území České republiky studuje, anebo získala právo pobytu na území České republiky z jiného důvodu[13] dlouhodobě pobývají a kteří plní povinnou školní docházku podle tohoto zákona, zajistí krajský úřad příslušný podle místa pobytu žáka 5/76

7 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání ve spolupráci se zřizovatelem školy a) bezplatnou přípravu k jejich začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám těchto žáků, b) podle možností ve spolupráci se zeměmi původu žáka podporu výuky mateřského jazyka a kultury země jeho původu, která bude koordinována s běžnou výukou v základní škole. (6) Krajský úřad zajistí přípravu pedagogických pracovníků, kteří budou uskutečňovat vzdělávání podle odstavce 5. (7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem formu, obsah a organizaci bezplatné přípravy podle odstavce 5 písm. a). Novelizovaný školský zákon, platný od počátku roku 2005 znemožnil jedné, i když v našich podmínkách nikterak početné skupině dětí cizinců přístup k povinnému základnímu vzdělání, a to dětem rodičů pobývajících na území nelegálně. Oproti znění zákona před novelou, kde neexistence legálního statutu nesměla být důvodem k odmítnutí dítěte ředitelem základní školy, dnes je v 20 školského zákona uvedeno, že osoby uvedené v odstavci 1 (cizinci) se stávají žáky a studenty příslušné školy za podmínek stanovených tímto zákonem, pokud řediteli školy prokáží nejpozději při zahájení vzdělávání oprávněnost svého pobytu na území České republiky. Nevládní organizace zabývající se migrací poukazují na rozpor tohoto zákonného ustanovení s právem na vzdělání. Řada mezinárodních smluv totiž zaručuje rovné právo na vzdělání, a to bez ohledu na právní postavení jednotlivce, ať už se jedná o Úmluvu o právech dítěte (čl. 28), Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 2) nebo Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 13). (K tomuto tématu Příloha 6 - článek Mgr. Pavly Burdové Hradečné a Mgr. Pavla Čižinského.) Chystaná novela tuto situaci částečně napravuje. K tomuto tématu ještě Příloha 5 Právní výklad MŠMT o přístupu cizinců ke vzdělání, které neposkytuje stupeň vzdělání. 6/76

8 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Přílohy: Příloha 1 Pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ke vzdělávání cizinců v základních školách, středních školách a vyšších odborných školách, včetně speciálních škol, v České republice Čj / Pro zajištění jednotného postupu při poskytování vzdělávání cizincům v základních školách, středních školách a vyšších odborných školách, včetně speciálních škol, vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Ministerstvem vnitra tento pokyn: Čl. I. Základními školami, středními školami a vyššími odbornými školami, včetně speciálních škol, se pro účely tohoto pokynu rozumí tyto školy zřizované obcemi, kraji či ústředními orgány státní správy. Čl. II. V základních školách, středních školách a vyšších odborných školách, včetně speciálních škol, se vzdělávají osoby, které podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších zákonů, jsou: 1. cizinci, kterým bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území ČR, 2. cizinci, kteří na území ČR pobývají přechodně, a to a) kterým byla udělena krátkodobá víza k pobytu do 90 dnů, b) kterým byla udělena dlouhodobá víza k pobytu nad 90 dnů, c) bez víza, 3. cizinci, kterým byl na území České republiky udělen azyl - azylanti, 4. cizinci, kteří jsou účastníky řízení o udělení azylu, 5. cizinci s vízem za účelem strpění pobytu, 6. cizinci s vízem za účelem dočasné ochrany. Čl. III. 1. Po dobu plnění povinné školní docházky v základních a speciálních školách, včetně vzdělávání při výkonu ústavní a ochranné výchovy, je cizincům uvedeným v kategorii poskytováno bezplatné vzdělávání. Cizincům uvedeným v kategorii je bezplatné vzdělávání poskytováno rovněž ve středních školách. Ve vyšších odborných školách se cizincům stanoví stejná úhrada za vzdělávání jako občanům České republiky. Rovněž na realizaci výkonu ústavní a ochranné výchovy na území České republiky se stanoví cizincům stejná úhrada jako občanům České republiky. 7/76

9 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání 2. Spolu se žádostí o vzdělávání ve střední škole předloží cizinec řediteli příslušné školy doklad, na jehož základě může na území České republiky pobývat. Pokud se cizinec tímto dokladem neprokáže, může ho ředitel školy přijmout ke studiu podmíněně, na dobu nezbytně nutnou k udělení tohoto dokladu. Skutečnost, že žádost o vzdělávání cizince ve věku povinné školní docházky v základní škole není doložena dokladem, na jehož základě může žadatel pobývat na území České republiky, nesmí být důvodem pro jeho nepřijetí do základní školy. Při zařazení cizince do ročníku se přihlédne k jeho znalosti českého jazyka a úrovni dosaženého vzdělání. 3. Cizinci, kteří se vzdělávají ve školách v České republice, studují za stejných podmínek jako občané České republiky. 4. Při hodnocení cizinců v základní nebo střední škole z předmětu český jazyk a literatura se přihlédne k dosažené úrovni znalosti českého jazyka. Závažné nedostatky v osvojených vědomostech z tohoto předmětu se považují za objektivní příčinu, pro kterou žák nemusí být v průběhu prvního roku docházky ve škole v České republice z tohoto předmětu klasifikován. Při ukončování studia na střední škole se postupuje podle platného předpisu o ukončování studia. Žák - občan Slovenské republiky - má právo při plnění studijních povinností používat mimo předmět český jazyk a literatura slovenský jazyk. 5. Škola nemá povinnost žáka-cizince doučovat českému jazyku mimořádnou formou studia. Čl. IV. Základní školy, kde se vzdělávají děti účastníků řízení o udělení azylu žijící v azylových zařízeních i mimo azylová zařízení, zabezpečují i základní jazykovou přípravu těchto dětí. Postupují podle Pokynu pro zajištění povinné školní docházky dětí žadatelů o azyl z azylových zařízení čj /99-22 (týká se i dětí azylantů, a to z azylových zařízení i mimo azylová zařízení). Čl. V. Pokud se cizinci hlásí k přijetí do prvního ročníku střední školy zřizované krajem nebo ústředním orgánem státní správy, postupuje ředitel podle platného předpisu o přijímání žáků a dalších uchazečů ke studiu ve středních školách zřizovaných státem s tím, že nestanoví žákovi přijímací zkoušku z českého jazyka, ale žák prokáže, že je schopen v českém jazyce plynně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života. Pokud se žák hlásí k zařazení do vyššího ročníku střední školy zřizované krajem nebo ústředním orgánem státní správy, postupuje ředitel střední školy v souladu s ustanovením školského zákona o přijímání žáků do vyššího ročníku a přihlédne k jeho znalosti českého jazyka a k úrovni dosaženého vzdělání, popř. mu určí rozdílovou zkoušku. V případě, že žadatel o přijetí nebo o zařazení do vyššího ročníku nemá žádný doklad o svém předchozím studiu, ředitel střední školy rozhodne o jeho zařazení na základě ověření znalostí žáka a jeho prohlášení o dosaženém vzdělání. Čl. VI. Zrušuje se Pokyn MŠMT ČR ke vzdělávání cizinců v základních školách, středních školách a vyšších odborných školách včetně speciálních škol v ČR čj / Čl. VII. Tento pokyn nabývá účinnosti dnem Mgr. Petr Roupec, v. r. náměstek ministra 8/76

10 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Příloha 2 Důležité pojmy v oblasti cizinecké problematiky žadatelé o mezinárodní ochranu (dříve žadatelé o azyl) Cizinec, který požádá o mezinárodní ochranu se stává žadatelem o mezinárodní ochranu. Žádost se podává na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Žadatelé stráví cca měsíc v karanténě v přijímacím středisku Vyšní Lhoty, poté jsou přemístěni do některého pobytového střediska, kde však nejsou povinni prodlévat, mohou odejít bydlet tzv. do soukromí. OAMP má zákonnou lhůtu 90 dnů na vydání rozhodnutí, může ji ovšem nekonečně prodlužovat (musí to žadateli pouze oznámit). Zamítne-li OAMP žádost, může se žadatel odvolat ke krajskému soudu. Pokud OAMP vydá kladné rozhodnutí, žadateli je udělen azyl (viz azylanti). Může rovněž nastat situace, že OAMP sice neudělí azyl, ale tzv. doplňkovou ochranu (viz cizinec s doplňkovou ochranou). Krajský soud má dvě možnosti: žalobu proti OAMP uznat a vrátit případ odboru k novému projednání nebo žalobu zamítnout. Pokud krajský soud zamítne žalobu proti OAMP, může ještě žadatel podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Ten ji buď přijme a vrátí to ke krajskému soudu, nebo ji zamítne a tím končí azylová procedura. Cizinec dostane výjezdní vízum (max. na dva měsíce) a musí opustit území. azylanti má fakticky stejné postavení jako cizinec s trvalým pobytem, má ovšem proti němu tu výhodu, že je zařazen do Státního integračního programu, který zahrnuje kurz českého jazyka (s dotací 150 hodin) a může žádat o integrační byt. Pokud nemá azylant kde bydlet, může být v integračním středisku MV. cizinci s doplňkovou ochranou V současnosti se týká např. Bělorusů nebo Kubánců. Jsou to lidé, kteří sice nemají žádné doklady o perzekuci vlastní osoby, tzn., že jim nemůže ministerstvo udělit azyl, ale zároveň, že by při návratu byli ohroženi už jenom proto, že někde žádali o azyl. Doplňková ochrana se uděluje na jeden rok, pak musí vždy doložit, že důvody pro její udělení trvají. Je to celkem výhodná situace, dokonce jsou i zařazeni do kurzů češtiny v rámci Státního integračního programu. nezletilí žadatelé o mezinárodní ochranu bez doprovodu dospělé osoby jsou to žadatelé o mezinárodní ochranu, kteří do ČR přišli bez rodičů, či jiného příbuzného a ještě jim nebylo 18 let. (Často se stává, že nějaký třicátník tvrdí, že je nezletilý, protože si myslí, že mu to pomůže v získání azylu ). Tyto děti jsou nejdříve umístěni do diagnostického ústavu (zařízení MŠMT Modrá škola v Praze), cca po dvou měsících jsou přesunuti do výchovného ústavu (zařízení MŠMT Permon u města Příbram). Jejich azylová procedura je shodná, jako u zletilých, pro proceduru mají speciálního zákonného zástupce, pak mají i nějakého pro to ostatní, většinou soc. pracovníka z OSPODU. cizinci s dlouhodobým pobytem (vízem nad 90 dnů)/přechodným pobytem k pobytu nad 90 dnů ( 30, vízum typu D, vydává se max. na jeden rok, žádost se podává na zastupitelském úřadě ČR, náležitosti: cestovní doklad, doklad potvrzující účel pobytu, prostředky k pobytu - 15x životní minimum na os. potřeby, za každý měsíc předpokládaného pobytu se částka zvyšuje o 2x živ. min./podnikatelé 50x živ. min. na os. potřeby, ubytování, výpis z Rejstříku trestů v ČR a zemi původu (či zemi předcházejícího pobytu), vízum za účelem zaměstnání nutno předložit povolení k zaměstnání či potvrzení o podání žádosti + příslib pracovní smlouvy, před označením víza doklad o cestovním zdravotním pojištění, důvody zrušení platnosti víza D 37) přechodný/dlouhodobý pobyt ( 42, pokud zde cizinec pobývá na vízum typu D a trvá li účel pobytu, může požádat o povolení k dlouhodobému pobytu, žádost se podává na cizinecké policii, 44 doba platnosti - cca 6 měsíců až 2 roky a její 9/76

11 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání prodlužování, při změně účelu nutno požádat o nové povolení k DP - nelze, pokud jde o DP podle 33, důvody ke zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu 46a-c, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je cizinec podat nejdříve 120 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza D.) cizinci s povolením k pobytu (tzv. trvalý pobyt) po pěti letech dlouhodobého pobytu (případně po čtyřech v azylové proceduře nebo sňatkem s občanem ČR) lze získat trvalý pobyt. Cizinec s trvalým pobytem má stejná práva a povinnosti jako občan ČR, pouze nemůže volit, být volen a pracovat ve státní správě. cizinci s právním postavením rezidenta státu EU o toto lze požádat, má-li cizinec trvalý pobyt, ale zároveň splňuje podmínku pětiletého pobytu na území (což např. přiženivší se splňovat nemusí, stejně jako azylanti). 10/76

12 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Příloha 3 Metodický pokyn k školní docházce žadatelů o azyl Čj / Zabezpečení povinné školní docházky dětí azylantů a účastníků řízení o udělení azylu (dále jen žadatelů o azyl) je součástí mezinárodních úmluv, k nimž ČR přistoupila. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (azylový zákon) ukládá MŠMT povinnost zajistit podmínky pro vzdělávání žadatelů o azyl. Děti žadatelů o azyl žijící v pobytových střediscích a podléhající povinné školní docházce docházejí zpravidla do spádových základních škol. Výchovně vzdělávací činnost učitelů ve školách s vyšším počtem dětí žadatelů o azyl se uskutečňuje v náročných podmínkách, které komplikuje zejména neznalost českého jazyka a odlišnost socio-kulturního prostředí, z něhož děti žadatelů o azyl pocházejí. MŠMT proto vydává pokyn s cílem zajistit lepší podmínky pro vzdělávání dětí žadatelů o azyl i pro kvalitní práci pedagogů. Čl. 1 Základní školy zabezpečují základní jazykovou přípravu nezbytnou k úspěšnému začlenění dětí žadatelů o azyl do výchovně vzdělávacího procesu. Po dohodě s vedením azylového zařízení se základní jazyková příprava dětí realizuje zpravidla ve vyrovnávacích třídách ve škole nebo v prostředí pobytového střediska. Při počtu 12 žáků je možno zřídit k tomuto účelu další vyrovnávací třídu. Na základě žádosti podané referátu školství OkÚ (odboru školství KÚ) se škole k tomuto účelu zvýší limit počtu pracovníků a mzdové prostředky o počet vyrovnávacích tříd. Čl. 2 Základní školy mohou naplňovat třídy, v nichž je počet dětí žadatelů o azyl tři a více, do počtu 25 žáků. K této skutečnosti se přihlédne při stanovení limitu pracovních sil a příslušných mzdových prostředků nad rámec normativních prostředků přidělovaných školám referátem školství OkÚ (odborem školství KÚ). Čl. 3 Základním školám s žáky žadateli o azyl se pro zabezpečení výchovně vzdělávacího procesu poskytují zvýšené finanční prostředky na ostatní neinvestiční výdaje. K prostředkům přidělovaným na žáka a rok se připočítává na rok a žáka - žadatele o azyl 400,- Kč. Čl. 4 Základním školám s žáky žadateli o azyl se poskytne vyšší příspěvek na nadtarifní složky mezd. Částka pro osobní příplatky se stanoví nejméně o 10 % vyšší, než je částka stanovená v průměru pro příslušný okres (kraj). O konkrétní výši osobního příplatku rozhodne ředitel školy podle kvality a množství vykonané práce a s přihlédnutím k počtu vyučovaných dětí žadatelů o azyl. Pedagogům, kteří vykonávají v těchto školách práci třídního učitele, náleží za tuto práci příplatek až do maximální výše dle nařízení vlády č. 251/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Příslušným referátům školství (odborům školství KÚ) se doporučuje přihlédnout k vyšším nárokům na řídící práci v těchto školách při stanovení osobního příplatku ředitelům škol. 11/76

13 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Čl. 5 Základním školám s žáky žadateli o azyl se na jejich žádost přednostně poskytnou mzdové prostředky pro zřízení školních klubů jako středisek volnočasových aktivit organizovaných základní školou s cílem přispět k rychlejší integraci dětí žadatelů o azyl. Čl. 6 Metodický pokyn nabývá účinnosti dnem zveřejnění ve Věstníku MŠMT. Současně se ruší Pokyn k zajištění povinné školní docházky dětí žadatelů o azyl z azylových zařízení čj / V Praze dne 15. května 2002 PaedDr. Jaroslav Müllner v. r. náměstek ministra 12/76

14 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Příloha 4 VYHLÁŠKA č. 12/2005 Sb. o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami Částka: 4/2005 Sb. Datum účinnosti od: 11. ledna 2005 Vydáno na základě: 561/2004 Sb. 108 odst. 8 Předpis ruší: 385/1991 Sb.; 33/1998 Sb.; 236/2003 Sb. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") stanoví podle 108 odst. 8 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon): 1 Podmínky uznání rovnocennosti Osvědčení o uznání rovnocennosti v zahraničí vydaného dokladu absolventa zahraniční školy o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání (dále jen "zahraniční vysvědčení") v České republice 1) bude vydáno podle vzoru uvedeného v příloze č. 1 do 30 dnů ode dne obdržení žádosti o jeho vydání krajským úřadem. 2 Podmínky nostrifikace (1) Krajský úřad vydává nostrifikační doložku o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (dále jen "nostrifikační doložka") podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 v případě, že rozhodnutí o žádosti o nostrifikaci 2) je kladné; nostrifikační doložka je součástí uvedeného rozhodnutí. (2) Nostrifikované zahraniční vysvědčení platí na území České republiky ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o nostrifikaci. 3 Podmínky organizace nostrifikační zkoušky (1) Nostrifikační zkouškou se ověřuje, zda znalosti a dovednosti žadatele odpovídají cílům a obsahu vzdělávání podle příslušného vzdělávacího programu 3). Součástí nostrifikační zkoušky může být praktická zkouška. Nostrifikační zkouška se koná zpravidla v českém jazyce; v jiném jazyce 4) se po dohodě žadatele s krajským úřadem může nostrifikační zkouška konat, pokud tím nebude dotčen účel zkoušky. (2) Nostrifikační zkouška, jejíž termín a obsah je určován krajským úřadem, je žadatelem konána ve škole, vybrané krajským úřadem ze základních škol, středních škol, konzervatoří a vyšších odborných škol nacházejících se na území daného kraje. Nenachází-li se na území daného kraje základní, střední nebo vyšší odborná škola nebo konzervatoř, která obsahem a rozsahem svého vzdělávacího programu odpovídá nebo alespoň zčásti odpovídá zahraniční škole, která zahraniční vysvědčení vydala, může být odpovídající škola, ve které bude nostrifikační zkouška konána, vybrána ze škol nacházejících se na území jiného kraje. (3) Nostrifikační zkouška se koná před komisí, která je nejméně tříčlenná a jejíž předseda a ostatní členové jsou jmenováni krajským úřadem. 13/76

15 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání (4) O hodnocení celkového výsledku nostrifikační zkoušky rozhoduje komise hlasováním. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise. (5) O nostrifikační zkoušce se sepisuje protokol. 4 Uznávání zahraničního vzdělání ministerstvem a Ministerstvem vnitra (1) Ustanovení 2 a 3 se použijí přiměřeně na postup ministerstva při nostrifikaci zahraničního vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s ministerstvem 5). (2) Ustanovení 1 až 3 se použijí přiměřeně na postup Ministerstva vnitra při uznávání zahraničního vzdělání v oblasti činnosti policie a požární ochrany 6). Zrušuje se: 5 Zrušovací ustanovení 1. Vyhláška č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. 2. Vyhláška č. 332/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. 3. Vyhláška č. 236/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, ve znění vyhlášky č. 332/1998 Sb., a vyhláška č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách. 6 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministryně: JUDr. Buzková v. r. 1) 108 odst. 1 písm. a) a 108 odst. 2 a 4 školského zákona. 2) 108 odst. 1 písm. b) a 108 odst. 3 až 5 školského zákona. 3) 4 odst. 1 a 6 odst. 1 školského zákona. 4) Například 13 školského zákona. 5) 108 odst. 6 školského zákona. 6) 108 odst. 7 školského zákona. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 12/2005 Sb. OSVĚDČENÍ Příloha č. 2 k vyhlášce č. 12/2005 Sb. NOSTRIFIKAČNÍ DOLOŽKA 14/76

16 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Příloha č.j / Právní výklady Č.j / K přístupu cizinců ze třetích států ke vzdělávání, jež neposkytuje stupeň vzdělání, a ke školským službám Legislativní a právní odbor Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen ministerstvo ) odpovídá na řadu dotazů týkajících se podmínek přístupu tzv. cizinců ze třetích států ke vzdělávání a školským službám. Z tohoto důvodu vydáváme následující vyjádření, které však s ohledem na věcnou působnost legislativního a právního odboru neřeší otázku financování vzdělávání a školských služeb tzv. cizinců ze třetích států ze státního rozpočtu a s tím související úplatu za vzdělávání a školské služby. Zabývá se tedy především vymezením pojmu cizinec ze třetího státu. Vymezení pojmu cizinec ze třetího státu Pod pojmem cizinec ze třetího státu rozumí praxe pro účely zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, osobu, která nemá občanství České republiky, ani jiného členského státu Evropské unie, pobývá však oprávněně na území České republiky. V souladu s 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. mají všichni cizinci ze třetích států zaručen přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, za stejných podmínek jako občané České republiky. K ostatním druhům vzdělávání (tedy k předškolnímu, základnímu uměleckému, zájmovému a jazykovému vzdělávání), jež lze souhrnně označit jako vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, a školským službám nezaručuje ustanovení 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. cizincům ze třetích států přístup za stejných podmínek jako státním občanům České republiky. U některých skupin cizinců ze třetích států však lze takové oprávnění dovodit z dalších ustanovení zákona č. 561/2004 Sb. Na základě 20 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. mají přístup ke vzdělávání a školským službám za stejných podmínek jako občané České republiky občané jiného členského státu Evropské unie a jejich rodinní příslušníci. Pro účely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se rodinným příslušníkem občana Evropské unie mimo jiné rozumí dítě občana Evropské unie mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a nezaopatřený přímý příbuzný občana Evropské unie ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie ( 15a odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 326/1999 Sb.). Zákon č. 561/2004 Sb. neupravuje vlastní definici pojmu rodinný příslušník. Je-li tedy cizinec ze třetího státu rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, má zaručen přístup ke všem druhům vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb. a ke školským službám za stejných podmínek jako občan České republiky. Totéž platí pro cizince ze třetího státu, který je ve smyslu 15 a zákona č. 326/1999 Sb. rodinným příslušníkem občana České republiky. V 20 zákona č. 561/2004 Sb. to sice není výslovně stanoveno, vyplývá to však ze skutečnosti, že občan České republiky je rovněž občanem členského státu Evropské unie a ústavně zaručená rovnost před zákonem vyžaduje, aby český právní řád poskytoval rovné postavení rodinným příslušníkům občana každého členského státu Evropské unie. 15/76

17 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Dne 27. dubna 2006 nabyl účinnosti zákon č. 161/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V souladu s čl. IX zákona č. 161/2006 Sb. se pro účely zákona č. 561/2004 Sb. považuje za osobu se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie také osoba, které bylo Českou republikou přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, a osoba, které bylo přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky jí bylo uděleno povolení k pobytu. Přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území České republiky upravuje nové znění 83 zákona č. 326/1999 Sb., z něhož citujeme odstavce 1 a 2: (1) Policie v rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu přizná cizinci právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území (dále jen rezident na území ), jestliže cizinec a) splnil podmínku 5 let nepřetržitého pobytu na území ( 68), b) nenarušil závažným způsobem veřejný pořádek nebo neohrozil bezpečnost státu nebo jiného členského státu Evropské unie, a c) prokázal zajištění prostředků k trvalému pobytu na území podle 71. (2) Policie právní postavení rezidenta na území dále přizná cizinci s povolením k trvalému pobytu na území, kterému toto právní postavení nebylo přiznáno současně s vydáním povolení k trvalému pobytu, pokud o to cizinec písemně požádá a splňuje podmínky podle odstavce 1. Z uvedeného vyplývá, že na základě 83 odst. 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb. a čl. IX zákona č. 161/2006 Sb. je z hlediska podmínek přístupu ke vzdělávání a školským službám podle zákona č. 561/2004 Sb. postaven naroveň občanu Evropské unie cizinec ze třetího státu, pokud splňuje některou z následujících podmínek: a) má postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky. Postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta nevzniká fyzické osobě přímo ze zákona, ale přiznává je Policie České republiky v souladu s 83 odst. 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb. rozhodnutím vydaným na žádost, b) bylo mu přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky mu bylo uděleno povolení k pobytu. Podmínky přiznání postavení dlouhodobého rezidenta na území jiného členského státu Evropské unie upravuje právní řád příslušného členského státu. Stejné podmínky přístupu ke vzdělávání jako pro rodinného příslušníka občana členského státu Evropské unie (srov. výše výklad k 20 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb.) však platí také pro cizince ze třetího státu, který je ve smyslu 15 a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. rodinným příslušníkem osoby, jíž bylo Českou republikou přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, nebo osoby, které bylo přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky jí bylo uděleno povolení k pobytu. Není přitom nutné, aby tento cizinec rodinný příslušník byl dlouhodobým rezidentem. Postačuje, že je rodinným příslušníkem osoby, která se pro účely zákona č. 561/2004 Sb. považuje za osobu se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie. Z výše uvedeného vyplývá, že přístup ke vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, a školským službám za stejných podmínek jako státní občan České 16/76

18 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání republiky nemá osoba, která pobývá oprávněně na území České republiky, pouze pokud není: a) státním občanem České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, b) rodinným příslušníkem státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, c) osobou s postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky ani jiného členského státu Evropské unie, ani d) rodinným příslušníkem osoby s postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky ani jiného členského státu Evropské unie. Pro účely následujícího textu bude proto význam pojmu cizinec ze třetího státu omezen pouze na osoby, které ve výše uvedeném smyslu nemají přístup ke vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, a školským službám za stejných podmínek jako státní občané České republiky. Podmínky přístupu cizinců ze třetích států k předškolnímu vzdělávání Cizinci ze třetích států sice mají přístup k předškolnímu vzdělávání, zákonem však není zaručeno, že za stejných podmínek jako občané České republiky. Z toho mimo jiné vyplývá, že bude-li přístup k předškolnímu vzdělávání za stejných podmínek jako občanu České republiky odepřen cizinci ze třetího státu, nemusí to být ještě v rozporu se zákonem č. 561/2004 Sb. nebo prováděcími právními předpisy. Je však nutné vyjasnit, co se rozumí podmínkami přístupu k předškolnímu vzdělávání. Podle našeho názoru se jedná o podmínky, které musí být v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. a prováděcími právními předpisy splněny k tomu, aby mohla být fyzická osoba přijata k poskytování vzdělávání, a aby poskytování vzdělávání mohlo pokračovat. Nepatří sem tudíž podmínky, které určují obsah a organizaci předškolního vzdělávání. Ty se totiž stejnou měrou vztahují i na předškolní vzdělávání cizinců ze třetích států. Pro dokreslení příkladmo uvádíme některá pravidla, od nichž se při poskytování předškolního vzdělávání cizincům ze třetích států nelze odchýlit: 1. Pojmovým znakem poskytování vzdělávání ve škole je soulad vzdělávání se vzdělávacími programy uvedenými v 3 zákona č. 561/2004 Sb. Činnost, která není v souladu se vzdělávacím programem, nemůže být vzděláváním ve škole. Předškolní vzdělávání cizinců ze třetích států proto musí být v souladu s rámcovým a školním vzdělávacím programem. 2. Předškolní vzdělávání cizince ze třetího státu se musí uskutečňovat v některém z druhů provozu mateřské školy upravených vyhláškou č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb. 3. Při předškolním vzdělávání cizinců ze třetích států nelze slevit z požadavků na péči o zdraví a bezpečnost dětí stanovených zejména v 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb. Výjimku nelze učinit ani z povinností ředitele vést související administrativu. Údaje o dítěti cizinci ze třetího státu musejí být v souladu s 28 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. vedeny ve školní matrice mateřské školy. Nic na tom nemění ani ustanovení 160 odst. 3 poslední věta, neboť se týká pouze použití údajů ze školní matriky při financování činnosti školy z prostředků státního rozpočtu, nikoliv samotného vedení školní matriky. Rovněž je nutné i v případě cizinců ze třetích států dodržovat pravidla vyplývající ze zákonem stanovené povahy některých úkonů ředitele mateřské školy. Například stanovit úplatu pro cizince ze třetích států musí ředitel mateřské školy podle 123 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. úkonem obecné povahy, nikoliv individuálním správním aktem. O osvobození cizince ze třetího státu od úplaty za předškolní vzdělávání však ředitel mateřské školy v souladu s 165 odst. 2 písm. i) zákona č. 561/2004 Sb. 17/76

19 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání rozhoduje ve správním řízení a řídí se při tom zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Do podmínek přístupu k předškolnímu vzdělávání naopak patří například: - Podmínky přijetí k předškolnímu vzdělávání; jedná se však o podmínky na straně cizince, resp. jeho zákonného zástupce. Ustanovení 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. proto například nedovoluje řediteli mateřské školy přijmout cizince ze třetího státu, pokud je naplněná kapacita mateřské školy. Umožňuje se však řediteli mateřské školy zamítnout žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání cizince ze třetího státu, i když jsou splněny všechny podmínky, za nichž by byl ředitel povinen přijmout občana členského státu Evropské unie (což by ovšem mělo být vyjádřeno v kritériích přijímání k předškolnímu vzdělávání stanovených ředitelem mateřské školy). Výjimku nelze učinit z procesních pravidel stanovených zákonem č. 500/2004 Sb. Rozhodnutí o nepřijetí proto musí být řádně odůvodněno v souladu s 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a musí obsahovat poučení o opravných prostředcích podle 68 odst. 5. Zákonnému zástupci cizince ze třetího státu nelze upřít právo na odvolání, které mu přiznává zákon č. 500/2004 Sb. Z 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. dále vyplývá, že na cizince ze třetích států se nevztahuje ani právo na přednostní přijetí k předškolnímu vzdělávání za podmínek stanovených v 34 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. 18/76

20 Závěrečná zpráva z průzkumu bariér a potřeb mladých migrantů v jejich přístupu ke vzdělání Příloha 6 Článek Cizinci, školství a spravedlnost od Pavly Burdové Hradečné a Pavla Čižinského, zdroj: Cizinci, školství, spravedlnost? příklady diskriminace cizinců ve školství Mgr. Pavla Burdová Hradečná, Mgr. Pavel Čižinský Jakékoliv rozlišování lidí na základě příslušnosti k určité skupině, bez ohledu na konkrétní schopnosti jednotlivce, jakékoliv jednání, kdy se s jedním člověkem zachází méně příznivě než s druhým ve srovnatelné situaci, ať už z důvodů rasy, náboženství, etnického původu, postižení, věku, pohlaví, sociálního či jiného postavení, je v moderních demokratických společnostech chápáno jako nepřípustné a z tohoto důvodu i zakázáno, jednak mezinárodními úmluvami a zpravidla i jednotlivými zákony. Česká republika ale svým současným školským zákonem představuje výjimku, která potvrzuje výše uvedené pravidlo o zákazu diskriminace. Celá věc je o to závažnější, že se jedná o diskriminaci dětí, tedy jedné z nejzranitelnějších skupin ve společnosti! Školský zákon, účinný od počátku roku 2005, totiž přinesl do praktického právního postavení dětí, žáků a studentů v oblasti školství jednu zásadní změnu. Tou změnou je rozlišování kategorie občanů na straně jedné a kategorie cizinců na straně druhé, přičemž cizinci mají zřetelně nižší práva než občané. Do kategorie cizinců patří podle nové právní úpravy každý cizinec, který není státním občanem EU nebo rodinným příslušníkem občana EU. K další diferenciaci pak dochází i u samotné kategorie cizinců, protože cizinci bez pobytového oprávnění mají nejnižší, respektive žádná práva ve smyslu tohoto zákona. Předškolní, umělecké, zájmové vzdělání i školské služby jen za úplatu Ponecháme-li pro začátek stranou tuto poslední, početně nepříliš velkou skupinu, za výrazný problém současného školského zákona můžeme označit skutečnost, že cizinci s pobytovým oprávněním mají nárok na rovný přístup pouze k části vzdělání, totiž k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělání. Za všechno ostatní pak ale musejí platit úplatu (plné neinvestiční náklady) ať už jde o základní umělecké vzdělávání, o jazykové, zájmové a další vzdělávání (např. školní družiny), o předškolní vzdělávání (jen občané ČR mají nárok na bezplatný poslední rok mateřské školy) nebo o školské služby (např. poradenská, ubytovací a stravovací zařízení). Toto ustanovení lze však není v souladu s čl. 31 Úmluvy o právech dítěte, který výslovně upravuje právo dítěte na poskytování odpovídajících a rovných možností v oblasti kulturní, umělecké, oddechové či při využívání volného času. V praktickém životě začali cizinci narážet na novou právní úpravu začátkem školního roku 2005/2006, když po nich některé školy a školská zařízení (dále jen školy ) začaly vyžadovat vyšší úplatu za některé formy vzdělávání a za školské služby, než jim byly účtovány do té doby a než jsou účtovány ostatním žákům, přičemž výše této navýšené úplaty záleží na rozhodnutí ředitele školy a liší se tedy od školy ke škole. V neméně obtížné situaci jsou i školy, které dosud ke stanovení zvýšené úplaty pro cizince nepřistoupily. Často nechtějí tuto částku účtovat rodičům dětí-cizinců, neboť jim to přijde nespravedlivé, krom toho ani nevědí, kolik by cizincům měly účtovat, zda např. jen skutečné náklady, které má škola s dětmi cizinci navíc, anebo i více. Není ani jasné, zda-li školy vůbec mohou tuto částku účtovat zpětně a ani to, zda by všichni rodiče byli schopni a ochotni novou úplatu zaplatit (zvláště mají-li více dětí; kritická je i situace v případě matek - samoživitelek). Nejasnost panuje mezi řediteli škol i v tom, jestli jsou povinni stanovit pro cizince vyšší úplatu nebo zda tuto povinnost nemají. Neustálil se zatím ani způsob, jak se příslušnost žáka do kategorie cizince vůbec zjišťuje, s čímž souvisí i skutečnost, že někteří pracovníci školských institucí se neorientují v cizineckém právu, a tudíž nezařazují žáky do jednotlivých kategorií správně. Naprosto nepřípustná je ovšem skutečnost, že výše uvedená znevýhodnění se vztahují na všechny cizince bez rozdílu, tedy i na cizince s trvalým pobytem anebo na cizince, 19/76