Kostelecké inspirování 2008

Transkript

1

2 ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ KOSTELECKÉ INSPIROVÁNÍ ročník konference listopadu 2008 Sborník abstraktů Harabiš Filip & Suvorov Petr (Eds.) Pořadatel konference: Katedra ekologie a životního prostředí, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, Praha 6 Suchdol ISBN

3 Kostelecké inspirování 2008 Seznam příspěvků UVertikální stratifikace výletových otvorů tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo)u... 5 UEpizodní hydrologický model na povodí Modrava 2U UDigitální model povodí Modrava 2U UVěková struktura smrčiny na Jezerní hoře, ŠumavaU... 8 UNový zámek v Kostelci nad Orlicí: Koncepční projekt rozvoje a využití zámeckého areáluu... 9 UVliv managementu na biodiverzitu drobných zemních savců na vlhkých loukách U 10 UJak se vyvíjí druhové složení rostlin na vlhkých loukách po jejich opuštění?u UHledání krajinné identity v bývalém VVP RalskoU UHodnocení mezních pásů na Bruntálsku na základě dendrologického šetřeníu UPrameništní komplexy v Šumavském předhůří jako počátek detritových řetězců povodí s výskytem perlorodky říční (Margaritifera margaritifera L.)U UVliv geodat na hodnocení krajinyu UHnízdní biologie sýce rousného (Aegolius funereus) v imisních oblastech Krušných hor U 16 UVýskyt naturového druhu vážky Sympecma paedisca v ČRU UBiotransformace hmoty s využitím vybraných kroužkovcůu UHnízdní biologie a příbuzenská struktura populace sýce rousného v Krušných horách U 20 USystém nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady v BenešověU UHnízdní ekologie pěnice slavíkovéu UInvazní druhy - problémy a řešeníu UVěková struktura v I. zóně NP Šumava Trojmezná U UPozemková úprava v k.ú. SkytalyU UVliv ekologického a konvenčního zemědělství na diverzitu a abundanci denních motýlů v oblasti Českého středohoří URozšírenie čeľade Branchiobdellidae (Annelida, Clitellata) na západnom a strednom SlovenskuU UHraboší dnyu UDistribuce savčích predátorůu UCharakteristika a oživení šumavských pramenišť s detailnějším zaměřením na rod hrachovky (Pisidium)U UVliv intenzity pastvy na travní porostu UHostitelská specificita kůrovcovitých (Col., Curculionidae: Scolytinae) napadající temperátní listnáčeu UCo se honí nezkušeným husám v hlavě, aneb kam létají housata bez rodičů?u Hlasový repertoár nosorožce širokohubého severního (Ceratotherium simum cottoni) Návrh naučné stezsky NPR Sedlo (CHKO České středohoří) UVýznam ochranných pásem lesních maloplodých zvláště chráněných územíu UVyužití modelů transferové funkce pro předpovídání průtoků v reálném časeu URotácia vajec v hniezde vrabca poľného (Passer montanus). alebo Išlo vajce na vandrovku U UMohou mechorosty sloužit herbivorům jako enemy-free space (prostor bez nepřátel)?u UPříbuzenská struktura populace sýce rousného (Aegolius funereus)u UFluktuace početnosti skokana štíhlého (Rana dalmatina) na Hornojiřetínské výsypceu ULandscape change and dynamics of gardens in Sokolov region U 42 UEffect of agricultural fields management on diversity of plant and bird communitiesu

4 ... Kostelecké inspirování 2008 UEkologie a využití molekulární biologie u rodu Rumex se zaměřením na druhy R. obtusifolius a R. crispusu U Hnízdní predace a distribuce hýla rudého (Carpodacus erythrinus) ve Vltavském luhu na Šumavě...45 UČasoprostorová aktivita sýce rousného (Aegolius funereus) v Krušných a v Jizerských horách U 46 UOsud těžbou narušených lokalit, aneb jak se ničí naděje naší krajinyu UVyužití historických dat o prostorové distribuci bekyně mnišky (Lymantria monacha L.) v oblasti Brd pro zhodnocení rizika gradacíu UUrbanizace a ztráta krajinné identity v Gironském regionu (Katalánsko)U UMizející biodiverzita saproxylického hmyzu nížinných lesůu UAnalýza struktury přírodě blízkých lesních porostů v NPR Trčkov a PR Černý důlu UPolymorfní mikrosatelitní markery pro určování příbuzenských vztahů u antilopy losí (Taurotragus oryx) a antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus)u

5 0B56BVertikální stratifikace výletových otvorů tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) Vertical stratification of emergence borings of longhorn beetle (Cerambyx cerdo) Jan Albert J. Katedra ekologie a ŽP, FŽP ČZU, Praha, janalbert@seznam.cz Tesařík obrovský je reprezentantem ohrožené fauny nížinných lesů, je chráněn národní i evropskou legislativou. Jeho larvy se vyvíjejí ve dřevě dubů, dnes je vázán především na mohutné staré duby v otevřené krajině a řídké porosty říčních kaňonů. Do poloviny 20. století byl v ČR rozšířen všude v teplejších oblastech, dnes přežívá hlavně na jihu Moravy a v jižních Čechách. Jeho ústup byl způsoben změnami hospodaření, především převodem pařezin na vysokokmenné, pasečně obhospodařované porosty. Na svých posledních lokalitách je dnes ohrožen hlavně odstraňováním přestárlých stromů. Tesařík obrovský je považován za ekosystémového inženýra, tzn. že jeho přítomnost a aktivita vytváří vhodné podmínky pro výskyt dalších druhů xylofágního hmyzu. Data byla sbírána stromolezeckou metodou na Podskalské louce u Hluboké nad Vltavou. Kmeny stromů byly rozděleny na segmenty po 2m výšky a dle orientace ke světovým stranám (V, J, Z, S). Pro každý segment byly zaznamenány počet výletových otvorů, výška a míra oslunění. Sběr dat bude pokračovat na dalších lokalitách v ČR; hlavním cílem výzkumu je odhadnout, jak velkou část populace zachytí počítání výletových otvorů v části kmene dosažitelné ze země a zjistit hlavní parametry ovlivňující distribuci požerků tesaříka obrovského v rámci obsazeného kmene. Z předběžných výsledků (sběr dar stále probíhá) vyplývá, že tesařík obrovský: (i) Upřednostňuje nižší partie kmene (0-4m), (ii) osidluje plochy osluněné až v polostínu, ale vyhýbá zastíněným částem kmene. (iii) Přestože bylo nejvíce výletových otvorů nalezeno na segmentech orientovaných k jihu, a nejméně na segmentech orientovaných k severu, hraje orientace segmentu menší roli než oslunění kmene. Klíčová slova: Cerambyx cerdo, stratifikace, výletové otvory. Podpořeno grantem IGA ČZU

6 1B57BEpizodní hydrologický model na povodí Modrava 2 The event based hydrological model of Modrava 2 50B106BAleš Balvín KVHEM FŽP ČZU, balvin@fzp.czu.cz, ales.balvin@seznam.cz Tématem představené práce bylo použití dat digitálního modelu terénu pro modelování srážko-odtokové události epizodním modelem. Nosným tématem je propojení prostorových dat, získaných z analýzy digitálního modelu terénu s jednoduchým srážko odtokovým modelem, který umožňuje simulovat odtok z povodí. Pro potřeby představené práce bylo provedeno geodetické měření terénu. Toto měření bylo zpracováno a vyhodnoceno. Na vyhodnocených datech byly následně vypočteny charakteristiky reprezentující prostorovou informaci o zájmovém území. Tento typ informace byl jedním z hlavních zdrojů vstupních informací, která byla využita pro modelování odtokového procesu z povodí. Obsahem práce bylo (1.) provedení a vyhodnocení geodetického měření, (2.) vytvoření čtvercové sítě digitálního modelu terénu, (3.) vytvoření jednoduchého epizodního model pro přípravu simulace srážko-odtokových událostí založený na digitálním modelu terénu, vyhodnocení vlivu terénních charakteristik na odtok z povodí, provedení simulace vybraných událostí a porovnání sady parametrů pro jednotlivé sražko-odtokové události a k tomuto účelu (4.) připravení softwarové aplikace. K dosažení cílů představené práce bylo použito programu Delphi 2005 a zpočátku Delfi 10 Lite v3.0, ve kterém byl naprogramován program M2, dále pak programů R 2.6.1, gnuplot, MS Excel a dalších. Klíčová slova: epizodní model, srážko-odtokové události, Modrava, Šumava, DEM 6

7 2B58BDigitální model povodí Modrava 2 Digital terrain model of the basin Modrava 2 51B107BPetr Bašta FŽP ČZU Praha, Kamýcká 1176, Praha 6 Suchdol, tel.: , bastap@fzp.czu.cz Prezentovaný výzkum je zaměřen na podrobné zaměření topografie terénu a jeho vegetačního pokryvu, jež jsou vstupem pro následný proces interpolace terénních charakteristik zdejšího povodí a tvorby digitálního modelu terénu. Zaměření terénu bylo provedeno na povodí Modrava 2, jednom z experimentálních povodí Fakulty životního prostředí, které se nachází v centrální části Šumavy, 7 km jižně od Filipovy Hutě. K zaměření byly použity totální stanice Topcon GTS 12. Hustota podrobných tachymetrických bodů zaměřeného území závisela na aktuální topografii terénu, vzdálenost dvou bodů se pohybovala mezi 2 a 10 metry. Ke každému bodu byla přiřazena kategorie vegetačního pokryvu. Proces interpolace hydrologických charakteristik zkoumaného povodí byl založen na podrobné analýze problematiky digitálních modelů terénu, jejich struktur a interpolačních technik pro jejich generování. Na základě těchto analýz byl ze zaměřených dat prostřednictvím softwarového výpočetního doplňku R interpolován konzistentní digitální model morfologie terénu a jeho vegetačního pokryvu, a to v několika modifikacích využitelných pro hydrologické, geografické a další aplikace. K interpolaci terénu byly využity dvě metody interpolace aritmetickým průměrem hodnot a interpolace váženým průměrem (IDW) hodnot zaměřených v blízkém okolí zájmové lokality. Výsledný model terénu sestává z pravidelně rozvržených sítí bodů o určitých hodnotách, přičemž jednotlivé body těmito hodnotami reprezentují danou terénní charakteristiku (nadmořskou výšku, sklonitost, směr povrchového odtoku, vegetační pokryv) v místě svého výskytu. Vzniká tak prostorově distribuovaný model terénních charakteristik povodí. Z modelu lze vyčíst mj. nadmořské výšky v zájmových lokalitách a sklonitost zdejšího terénu. Výška zaměřeného území se pohybuje v rozmezí 1188 m a 1330 m, průměrná sklonitost činí 19 %. Byl proveden detailní popis směrů povrchového odtoku vody ze zaměřeného území.výstupy modelu ukazují, že přesnější model je poskytován interpolační technikou IDW a že vliv na výsledky má rovněž velikost rozlišení sítě bodů podrobnější model vykazuje větší přesnost. Klíčová slova: Digitální model terénu, digitální analýza terénu, terénní charakteristiky, interpolační techniky, prostorově distribuovaný model, sklonitost terénu, rozlišení sítě bodů. 7

8 3B59BVěková struktura smrčiny na Jezerní hoře, Šumava Age structure of the spruce forest at Jezerní Mountain, Bohemian Forest 52B108BVojtěch Čada Fakulta životního prostředí ČZU, Horské smrkové lesy skrývají ještě mnoho tajemství, pokud jde o jejich dynamiku. Vývojové procesy nebyly v minulosti v těchto lesích objektem podrobného studia, proto jsou naše současné znalosti založeny spíše na doměnkách a poznatcích ze současnosti. Na základě takových doměnek se například o většině lesích Šumavy traduje, že mají silně pozměněné druhové složení a že jsou výrazně stejnověké. Cílem této práce je přinést drobný vhled do minulého vývoje přirozeného lesního porostu smrku na Jezerní hoře (1343 m.n.m.) v severní části Šumavy (NPR Černé a Čertovo jezero) pomocí analýzy věkové struktury. Vrcholové partie NPR Černé a Čertovo jezero se nachází v 8. lesním vegetačním stupni. Zde byly subjektivně vybrány dvě čtvercové plochy o velikosti 50x50 metrů. Výběr byl směřován do míst rozvrácených vichřicí z ledna Na těchto plochách byly zaměřeny technologií Field Map všechny živé i mrtvé stromy (jako živé byly hodnoceny stromy živé v roce 2006, tzn. před zmíněnou vichřicí), byla změřena jejich tloušťka na pařezu a byly zařazeny do třídy rozkladu dle Groven et al. (2002). Následně byly přírůstovým nebozezem odebrány vývrty ze všech živých stromů. Tyto vývrty byly vysušeny, nalepeny do prkýnek, seříznuty žiletkou a poté byl počítán jejich věk. Na ploše 1 se nacházelo 492 živých a 464 mrtvých kmenů na ha, kruhová základna živých byla 51 m2/ha, mrtvých 30 m2/ha a celková 81 m2/ha. Na ploše 2 bylo zaměřeno 288 živých a 440 mrtvých kmenů na ha, kruhová základna živých byla 41 m2/ha, mrtvých 37 m2/ha a celková 78 m2/ha. Tloušťkové rozdělení a rozdělení tříd rozkladu indikují postupný rozpad porostu gradující až k vichřici z ledna Nejvíce stromů se nachází ve stupni rozkladu 2 a dále prudce klesá. Na pozadí tohoto rozdělení je vidět, že nejtlustější stromy se nacházejí ve stupni rozkladu 2 a postupně se snižujícím se stupněm rozkladu se snižuje i nejvíce zastoupená tloušťková třída. Na ploše 1 oproti ploše 2 daleko výrazněji dominuje stupeň rozkladu 2. Na ploše 1 se věk pohybuje v rozmezí 117 až 252 let. Výrazný vrchol je ve třídě kolem 135 let (128 ks/ha). Rozdělení je výrazně levostranně asymetrické. Na ploše 2 jsou stromy staré mezi 135 a 211 lety. Opět je zde výrazný vrchol ve třídě kolem 175 let (100 ks/ha) s podružným vrcholem kolem 155 let (44 ks/ha). Rozdělení je podobné normálnímu. Rozmístění stromů na ploše 1 se jeví náhodné až pravidelné, bez náznaků shlukovitého uspořádání ani ve třídách rozkladu ani podle věku. Až na jednu relativně malou porostní mezeru stromy umírají spíše jednotlivě. Rozmístění stromů na ploše 2 je též náhodné až pravidelné, nicméně zde již vznikají porostní mezery, stromy zde umírají ve skupinkách. Podle všech charakteristik je zřejmé, že plocha 2 je v pozdější fázi vývoje a byl již na začátku rozrůzňování porostu a výměny generací (Frelich 2002). Zdá se tedy, že oba analyzované porosty na Jezerní hoře vznikly po velice silném narušení před cca 150 lety (plocha 1) a před cca 200 lety (plocha 2). Je možné uvažovat různé kombinace přirozených narušení (vichřice 1770, 1830 a 1870) a těžby. I po takovémto silném narušení se ovšem byly schopné obnovit, dle mého názoru hlavně z přirozené obnovy, neboť vznikl relativně různověký porost s věkovým rozpětím cca 80 let. Došlo k postupnému zapojování porostní klenby a následně vylučování slabších jedinců (dynamika popsaná Frelichem 2002), nicméně následovalo další silné narušení, které opět vrátilo vývojový cyklus 8

9 na začátek. Dle mého názoru je situaci možné ovšem chápat také tak, že smrkové porosty v takto extrémních podmínkách nedokáží odrůstat v malých porostních mezerách, neboť potřebují ke své obnově dostatech světla, tepla apod., k čemuž pomáhají právě takováto silná narušení. I na takováto narušení jsou ovšem tyto ekosystémy adaptovány. Z tohoto vyplývá, že i přes částečné ovlivnění lesa člověkem vznikly relativně různověké porosty z větší části přirozenou obnovou a tedy, že kontinuita přírodního lesa je zachována. Struktura těchto porostů se podobá struktuře přirozených lesů řízených silnými narušeními známých ze světa (Lilja, Wallenius et Kuuluvaine2006, Svoboda 2007, Frelich 2002, Berg et al. 2005, Kulakowski et Bebi 2004 aj.) Klíčová slova:věková sruktura, smrk, dynamika, les, disturbance, vývoj 4B60BNový zámek v Kostelci nad Orlicí: Koncepční projekt rozvoje a využití zámeckého areálu A manor house Nový zámek in Kostelec nad Orlicí: A conceptual project of a development and an exploatation of a mansion property 53B109BJaroslav Čermák Katedra ekologie krajiny FŽP ČZU v Praze, Náměstí Smiřických 1, Kostelec nad Černými lesy, Hcermakj@fzp.czu.cz Diplomová práce obsahuje charakteristiku zájmového území, popis historického vývoje, rozbor současného stavu, návrhy nových funkcí stávajících objektů a částečně mapuje možnosti financování z fondů Evropské unie. Areál klasicistního Nového zámku byl do roku 1949 využíván jako sídlo rodiny Kinských, od roku 1949 v něm byl postupně zřízen Výzkumný ústav pro chov prasat, Inseminační stanice býků a zahradnictví, park byl trvale zpřístupněn veřejnosti. V tomto období došlo k devastaci celého areálu. Po roce 1992 byl zámek a k němu náležející objekty navrácen zpět rodině Kinských a do současné doby probíhá postupná rekonstrukce pro plné využití všech částí areálu s novými funkcemi orientace na turistický ruch. Součástí návrhu nových funkcí je zřízení expozice a galerie v budově zámku, restaurační a kulturní zařízení v bývalém hospodářském dvoře, rekonstrukce zelinářské zahrady přístupné návštěvníkům, adaptace jednoho ze skleníků na Motýlí dům, vybudování penzionu a nového hospodářského dvora poskytujícího podmínky pro provoz agroturistiky. Okrajově se práce zabývá možností získání dotací z fondů EU a návazností na širší koncepci rozvoje regionu. Klíčová slova: zámecký areál, Nový zámek v Kostelci nad Orlicí, turistické využití, rekonstrukce, adaptace 9

10 5B61BVliv managementu Kostelecké inspirování 2008 na biodiverzitu drobných zemních savců na vlhkých loukách Impact of management on the biodivezity of small terrestial mammals on wet meadows 6B62B1 FŽP 54B110BOndřej Cudlín 1, Markéta Haisová 2, František Sedláček 3 Česká Zemědělská Univerzita v Praze, , Hondrac.c@centrum.cz 7B63B2 ZF JCU v Českých Budějovicích 8B64B3 JCU PrF v Českých Budějovicích, ÚSBE AVČR Abstract Decrease of wet meadow is attended by extinction of rare population and endangered species of plants and animals. My research was focused on the impact management to biodiversity of small mammals on wet meadows with and without endangered species Dactylorhiza majalis. Small mammals were snaptrapped for three nights in the autumn on three localities (Černiš, Čakov, Milíkovice) near České Budějovice. On each locality one wet meadow with and second one without present of species D. majalis were selected. On each locality four rows of 25 snap traps were situated, two rows through orchid plots and two through plots without orchids. During period were on meadows with D. majalis higher growth and more species of caught small mammals were found. There were following species: Microtus arvalis, M. agrestis, Apodemus sylvaticus, A. flavicollis, Sorex araneus, Clethrionomys glareolus, Neomys anomalus. On meadows without orchid species Microtus arvalis and A. sylvaticus dominated. Since 2005 observed meadows were mowed two times during year on localities Černiš and Milíkovice. Only locality Čakov was mowed only one time during 3 5 years. My results showed that more intensity management decreased the number of small mammal species on orchid meadows. Prevailing species M. arvalis, A. sylvaticus and rare species A. flavicollis a M. agrestis were occurring on orchid meadows. To increase the biodiversity of small mammals and population of D. majalis I suggest to mow wet meadows one time during one or two years in the first part of July. Keywords: small terrestrial mammals; wet meadow, Dactylorhiza majalis. Alarmující úbytek vlhkých luk je provázen zánikem celé řady populací organismů, včetně ohrožených druhů rostlin a živočichů. Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na vliv managementu na biodiverzitu drobných savců na loukách s přítomností a bez přítomnosti ohroženého druhu prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Na konci vegetačního období (září říjen) v letech 2002 až 2007 byl proveden v průběhu tří nocí odchyt drobných savců. Odchyt probíhal na 3 lokalitách (Černiš, Čakov, Milíkovice) do 20 km od Českých Budějovic. Na každé lokalitě byla vybrána vlhká louka s přítomností a druhá bez přítomnosti prstnatce májového. Na těchto lokalitách byly vytyčeny čtyři linie o celkové délce 500 m, vytvořené ze sta sklopných pastí. Dvě linie procházely přes místa s výskytem vstavačovitých rostlin, zbývající dvě přes louky bez přítomnosti vstavačovitých rostlin. Během odchytů v letech byly na transektech s výskytem vstavačovitých rostlin odchyceny tyto druhy drobných savců: Microtus arvalis, M. agrestis, Apodemus sylvaticus, A. flavicollis, Sorex araneus, Clethrionomys glareolus, Neomys anomalus. Na transektech bez výskytu vstavačovitých převažoval Microtus arvalis a vyskytoval se i druh A. sylvaticus. Na loukách s přítomností vstavačovitých rostlin (Černiš a Milíkovice) byl ve srovnání s loukami bez vstavačovitých v letech vyšší porost. Od roku 2005 došlo k pravidelnému kosení i 2x ročně, kromě vlhké louky na Čakově, která je kosena na jaře jednou za 3 5let. Na základě svých 10

11 výsledků se domnívám, že v důsledku intenzivního managementu se na obou lokalitách vyskytuje menší počet druhů a jedinců drobných savců než v letech , převažují druhy M. arvalis, A. sylvaticus a řídce se vyskytují druhy A. flavicollis a M. agrestis. Pro podporu biodiverzity drobných savců a populace prstnatce májového doporučuji kosení na začátku července jednou za 1 2 roky. Klíčová slova: drobní zemní savci, vlhké louky, prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). 9B65BJak se vyvíjí druhové složení rostlin na vlhkých loukách po jejich opuštění? Development of plant species composition of wet meadows after their abandonment Alena Drašnarová Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, alenka.d@centrum.cz V současné době se mnohé v minulosti pravidelně obhospodařované louky nacházejí v různých fázích sukcese, protože byly ponechány ladem. Opuštění luk se projevuje změnami v množství biomasy a druhovém složení rostlin. Po skončení hospodaření dochází k nárůstu nadzemní biomasy rostlin. Typické je také hromadění odumřelých rostlin, které mění dostupnost světla, ovlivňuje vyklíčení semen, vodní a půdní podmínky stanoviště. Tyto změny mají vliv na druhovou skladbu a způsobují, že zvláště malé a krátkověké druhy mizí z opuštěných luk. Akumulace organického materiálu vede k urychlení mineralizace dusíku, to podporuje některé druhy, které se stávají dominantními (např. Molinia caerulea). Sukcese louky v les trvá okolo 250 let a můžeme ji rozdělit do třech fází. V první fázi se nemění druhové složení, ale zvyšuje se dominance některých druhů. V druhé fázi se vytváří komplex vysokých bylin a vrb a začínají se objevovat první stromové druhy. Ve třetí fázi vzniká vrbo-olšová mlazina nebo mladý lesík. Proces výměny druhů během sukcese závisí na jejich životní strategii, především na jejich růstové formě, způsobu rozmnožování a schopnosti tvořit polykormony a klonální formy. Studium sukcese má význam pro ochranu přírody, protože tyto poznatky mohou přispět k výběru správného managementu, který povede ke znovuobnovení druhově bohatých luk. Klíčová slova: ochrana přírody, sukcese, vlhké louky, životní strategie rostlin. 11

12 10B66BHledání krajinné identity v bývalém VVP Ralsko (Česká republika) Searching for the landscape identity in the former Military Area Ralsko Barbora Engstová Katedra ekologie krajiny, FŽP ČZU v Praze, tel: , Hengstova@knc.czu.cz Vojenský výcvikový prostor Ralsko se rozkládal v letech na severu Čech, na rozhraní současného Libereckého a Středočeského kraje, mezi městy Bělá pod Bezdězem, Mimoň a Mnichovo Hradiště. Svojí rozlohou více jak 250 km 2 se řadil mezi největší vojenské prostory ve Střední Evropě. Před vyhlášením vojenského újezdu se zde nalézala po staletí kultivovaná kulturní krajina, která se vzhledem k okolí vyznačovala vyšším podílem lesních porostů a poměrně méně vyvinutým průmyslem a které se, jakožto součásti Sudet, nevyhnuly známé demografické fluktuace 1. poloviny 20. století. Armáda převzala pod svou správu území s více než 20 fungujícími vesnicemi a s bývalým královským městem Kuřivody. Všechny obce byly odsouzeny k zániku. Domy byly rozebrány a použity jako stavební materiál, nebo byly prostě odstřeleny a srovnány se zemí, popř. posloužily jako cíl cvičných střeleb. Střelnice byly zřízeny právě na územích bývalých polí a travních porostů, zatímco lesy byly i nadále z převážné části hospodářsky využívány. Bývalé střelnice dnes představují atraktivní krajinný fenomén, ojedinělý v našich podmínkách. Svými spontánně vzniklými rozsáhlými travními porosty a porůznu dorůstajícími náletovými dřevinami působí takřka dojmem stepi. Především kvůli tomuto specifickému krajinnému rázu a kvůli stále ještě relativní odlehlosti se Ralsko stává oblíbeným cílem především cyklo-turistů. Dá se zde však hovořit o krajinné identitě, když současný stav může být jen přechodným stadiem? Identita krajiny by měla mít spojitost s historií, sledovat kontinuum vývoje, odrážet probíhající procesy a zároveň si udržet vlastní charakter. Lze ho na Ralsku nalézt? Podél cest, z nichž některé stále ještě kopírují původní silnice, lze najít jasně viditelné ruiny domů s často zachovalými sklepy, stále zde jde alespoň v náznacích číst rozložení vesnic a tam, kde nebyly vykáceny, stojí staré lípy, duby nebo javory v aleji vedoucí ke hřbitovu nebo vysazené na návsi u kapličky. Pod stromy i na mýtinách mezi ruinami se nacházejí zahradní kultivary přežívající desítek let bez péče člověka a konkurenčně úspěšné druhy v čele se Zlatobýlem kanadským (Solidago cannadensis) obsazují nová a vzdálenější stanoviště. Dalším úkazem jsou zde rostoucí travino-bylinná společenstva, která se bez jakýchkoli zásahů (pomineme-li pastvu vysoké zvěře) vyvíjí druhovým složením směrem k mezofilním trávníkům typu Arrhenaterion, který se jinak vyskytuje v okolní krajině na kosených loukách. Vodítkem ke znovunalezení krajinné identity by se měly stát nejen daleké horizonty s vulkanickými kopci v pozadí, staré stromy na místech zaniklých vesnic, zahradní kultivary nebo invazní rostliny šířící se ze zničených intravilánů, ale také posílená paměť místa, založená na studiu historických map a dokumentů. I když nelze navázat na historickou kontinuitu osídlení, nesmí se na ni zapomenout. Klíčová slova: identita krajiny, krajinný ráz, vojenský újezd 12

13 11B67BHodnocení mezních pásů na Bruntálsku na základě dendrologického šetření Dendrology research of medieval hedgerows on Bruntal area Jana Ešnerová 1*, Jiří Kotaška 1, Šárka Škvárová 1, Kristina Molnárová 2 1 ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, * esnerova@fld.czu.cz 2 ČZU v Praze, Fakulta životního prostředí V roce 2008 bylo na Bruntálsku (katastrální území Valštejn) provedeno základní dendrologické šetření v 5 mezních pásech. Hlavním cílem šetření bylo sledování vlivu stáří pásu na zastoupení dřevin a keřů, a to jak z hlediska počtu jednotlivých druhů, tak z hlediska jejich věkové a prostorové struktury. Byly sledovány 2 pásy, jejichž vznik byl na základě studia mapových podkladů datován na období před rokem 1830 a 3 pásy, které vznikly po roce V každém pásu byla provedena inventarizace dřevin včetně zjištění výčetního průměru jednotlivých stromových jedinců. U vybraných jedinců pak byly odebrány vývrty pro zjištění minimálního věku. Celkem bylo v zájmové oblasti pozorováno 9 druhů keřových taxonů a 14 druhů taxonů stromových. Nejvíce zastoupeným keřem byla růže šípková (Rosa canina) a nejvíce zastoupeným stromovým druhem byl javor klen (Acer pseudoplatanus). Nejvyšší průměrné výčetní tloušťky dosáhl rod jabloň (Malus sp.), dále pak javor mléč (Acer platanoides) a vrba jíva (Salix caprea). Významný vliv stáří pásu nebyl prokázán na žádnou ze sledovaných charakteristik. Je ovšem nutné podotknout, že tyto výsledky jsou zatím předběžné (výzkum bude probíhat i v příštím roce), a že na základě hodnocení 5 pásů nelze vyvozovat žádné obecně platné závěry. Klíčová slova Bruntálsko, mezní pás, dendrologické hodnocení Abstract The dendrology research of five medieval hedgerows within a pluzina near the town of Bruntal (Valstejn district) took place in Based on the map data two hedgerows were established before 1830 and three after The main aim of the research was to determinate the influence of hedgerow age on the distribution of tree and shrub species. The inventory including measures of breast-height diameters of trees were made in every hedgerow. The increment borer was used for determining the minimal age of selected individuals. In total, it was observed 9 species of shrubs and 14 tree species. The most frequent shrub was dog rose (Rosa canina) and the most frequent tree was sycamore (Acer pseudoplatanus). The highest mean breast-height diameters were observed for apple trees (Malus sp.), Norway maples (Acer platanoides) and sallow (Salix caprea). Our results did not show significant influence of hedgerow age on the assessed characteristics. But it is necessary to note that this was just a preliminary research. Thus it is not possible to make a general conclusion. The same kind of research will continue in Key words: Bruntal area, hedgerows, pluzinas, dendrology research Poděkování: Tento projekt vznikl za podpory grantu České zemědělské univerzity č Krajinně ekologické funkce dochovaných mezních pásů středověkých plužin podklady pro ochranu těchto historických krajinných struktur a pro plánování krajin s trvale udržitelným hospodařením. 13

14 12B68BPrameništní komplexy v Šumavském předhůří jako počátek detritových řetězců povodí s výskytem perlorodky říční (Margaritifera margaritifera L.) K. Fricová 1,2, L. Kubíková 1,2, O. Simon 2 1 Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, , Praha 6 2 Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M. v.v.i., Podbabská 30, Praha 6 Dejvice V oligotrofních povodích šumavského předhůří představují prameniště nutričně významný zdroj detritu pro ekosystémy s výskytem populací evropsky významného druhu - perlorodky říční. Prameniště hrají v procesech transformace rostlinné hmoty a jejím rozkladu na detrit v pramenných částech toků významnou roli. V celém povodí se nachází několik stovek až tisíců nezamrzavých pramenišť tří základních typů: helokrény, limnokrény i rheokrény, jakož i typy přechodné a komplexní. Zkoumáno bylo 83 pramenišť v lesním i bezlesém prostředí, nacházejících se v povodí Blanice a Zlatého potoka v nadmořské výšce Polovinu z nich tvořily helokrény - pramenné mokřady, jejichž prostředí je silně heterogenní. Z hlediska prostorového mají helokrénní prameniště mozaikovitou strukturu, takže v nich lze obvykle odlišit několik typů nepravidelně se střídajících mikrohabitatů. V podkladu pramenišť převažuje humolit, tvořící místy vrstvu hlubokou více než 1 m, písek a štěrk se objevuje méně. Výrazná je rovněž časová dynamika; v letním období je řada helokrénů souvisle pokryta porostem mokřadních rostlin, v zimě se objevuje více volné hladiny. Díky hloubkové stratifikaci se ve většině pramenišť vyskytuje i celá řada vertikálně rozmístěných mikrohabitatů s proudící i stojatou vodou a pestrou škálou substrátů se specifickými typy detritu. Heterogenita prostředí pramenišť v čase i prostoru ale také představuje vážný metodický problém při jejich popisu. Materiál, ze kterého může vznikat detrit, se do pramenišť dostává ze 3 hlavních allochtonních zdrojů opadem z dřevin, drenováním z rhizosféry rostlin nad prameništěm prostřednictvím nor hlodavců a také přímo z vývěru společně s podzemní vodou, přitékající do prameniště. Poslední významný zdroj detritu je autochtonní produkce prameništních společenstev, zejména bakterií, řas a makrofyt. Vzájemný poměr těchto zdrojů se liší podle charakteru prameniště a okolní vegetace. Postavení různých typů pramenišť v detritových řetězcích je rozdílný od drobných limnokrénů bez vegetace s dominantním allochtonním přísunem, až po rozsáhlejší luční helokrény s velkou primární produkcí mokřadní vegetace. U rheokrénů je doba zdržení organické hmoty velmi krátká a není zde dostatek času pro autochtonní vznik jemného detritu. Oproti tomu u helokrénů je doba zdržení rostlinného materiálu dlouhá, primární produkce může být významnější a i aktivní povrchy pro činnost mikrobiálních společenstev jsou rozsáhlé. U řady sledovaných helokrénů tak připadají v úvahu jako zdroj detritu všechny výše jmenované. 14

15 13B69BVliv geodat na hodnocení krajiny Effects of geodata characteristics on landscape pattern assessment Gdulová Kateřina*, Šímová Petra Katedra biotechnických úprav krajiny, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Hlavním cílem projektu je analýza vztahů mezi tématickým rozlišením dat, prostorovou podrobností dat a zjištěnou strukturou krajiny. Příspěvek se zabývá charakteristikou a porovnáním geografických datových sad použitelných pro výpočet fragmentace krajiny dostupných pro celé území ČR. K výpočtům struktury krajiny jsou použity dvě vektorové geografické datové sady s rozdílnou tématickou a prostorovou podrobností a s různým původem. Sada Corine Land Cover (CLC) vznikla na základě interpretace družicových snímků, datová sada ArcČR500 na základě map pozemního mapování. Zásadní rozdíl mezi těmito daty je v přístupu k liniovým prvkům, což může ovlivnit výsledky výpočtů krajinných metrik. Pro dané sady byla počítána sada proměnných charakterizujících fragmentaci krajiny na území celé ČR. U analyzovaných dat dochází k poměrně obdobnému zastoupení jednotlivých tématických tříd, pouze v databázi ArcČR500 je výrazná diference ve vysokém zastoupení třídy plochy sídel. U sady CLC je patrná nedostatečná identifikace liniových prvků (komunikací a vodních toků), vypočtené charakteristiky fragmentace jsou nižší než pro druhou analyzovanou datovou sadu. V databázi ArcČR500 dochází k vysokému nárůstu délky okraje liniových prvků. S tímto jevem je spojena změna hodnot metrik indikujících fragmentaci krajiny. Klíčová slova: Corine Land Cover, ArcČR500, prostorové rozlišení, fragmentace, struktura krajiny, GIS 15

16 14B70BHnízdní biologie sýce rousného (Aegolius funereus) v imisních oblastech Krušných hor Nesting biology of Tengmalm's Owls (Aegolius funereus) i Krušné hory Jan Hanel Katedra ekologie FŽP, , Hhaneljan@seznam.cz V imisemi poškozené oblasti Krušných hor byla v letech 2006 až 2008 provedena studie hnízdní biologie sýce rousného (Aegolius funereus) a výsledky byly porovnány s velikostí potravní nabídky. V okolí Flájské přehrady, na ploše 70 km 2, byly periodicky kontrolovány vyvěšené hnízdní budky (v roce budek a v letech 2007 a budek) a byl proveden odchyt hnízdících párů. Průměrně sýc rousný obsazoval 11 % vyvěšených hnízdních budek o průměrné hustotě 0,20 párů na km 2. Na základě odchytů drobných zemních savců byla ve sledovaných letech zjištěna rozdílná potravní nabídka. Bylo zjištěno, že 62 % samců a pouze 17 % samic a 3,6 % mláďat je rezidentních, tedy věrných hnízdnímu místu. Téměř polovina (31,3 %) rezidentních samců hnízdí opakovaně ve stejné budce. Hlavními příčinami neúspěšných hnízdění v letech 2006 až 2008 bylo jednak opuštění hnízda rodiči (21,5 % opuštěných hnízd) a predace kunou lesní (16,7 % predovaných hnízd), přičemž i zde je patrný vliv potravní nabídky, protože v potravně silném roce nebyla opuštěna žádná snůška a predováno bylo pouze 9 % hnízd a v potravně slabých letech bylo opuštěno až 25 % hnízd a predováno 28,6 % hnízd. Klíčová slova:hnízdní biologie, sýc rousný, věrnost hnízdnímu místu, úspěšnost hnízdění Abstract The nesting biology of Tengmalm's Owls (Aegolius funereus) in relation to food abundance was studied in Krušné hory in 70 km 2 large area damaged by air pollution. The study is concerning years 2006, 2007 and 2008 and was based on periodical checking of artificial nestboxes (115 nest boxes in 2006 and 134 nest-boxes in years 2007 and 2008) and catching of breeding adults. Average use of offered nest-boxes by Tengmalm's Owls was 11 % and the density was 0,20 pairs / km 2. The food abundance was investigated by trapping and the result showed that the food conditions were different in each year. Observed nest-site tenacity in males was 62 % but only 17 % of females and 3,6 % of nestlings showed nest-site tenacity. Nearly one half of resident males (31,3 %) used repeatedly the same nest-box. Two main causes of unsuccessful breeding were nest desertion (21,5 %) by breeding adults and predation (16,7 %) by pine martens (Martes martes). These factors were also influenced by food supply because in rich year no nests were deserted and only 9 % of nests were destroyed by pine marten, but in years with poor food supply were deserted 25 % nests and even 28,6 % were destroyed by pine martens. Key words: Nesting biology, Tengmalm's Owl, nest- site tenacity, breeding success 16

17 15B71BKvantitativní a kvalitativní vývoj sněhové pokrývky Quantitative and qualitative snow cover development Radka Hanková, Zbyněk Klose, Jirka Pavlásek FŽP ČZU Praha, Kamýcká 1176, Praha 6 Suchdol, tel.: Hhankova@fzp.czu.czH, Hklose@fzp.czu.czH, Hpavlasek@fzp.czu.czH Prezentovaný výzkum sněhové pokrývky byl prováděn na povodí Modrava 2, jednom z experimentálních povodí Fakulty životního prostředí, které se nachází v centrální části Šumavy, cca 7 km jižně od Filipovy Hutě, v jedné z nejdeštivějších a nejméně znečištěných oblastí České Republiky. Toto povodí o rozloze 17 ha leží na hranicích s Bavorskem, jeho nejvyšším bodem je vrchol Malé Mokrůvky (1330 m n.m.). V místě uzávěrového profilu ve výšce 1197 m n.m. je monitorován průtok, teplota vzduchu, dešťové srážky a konduktivita vody v toku. Monitoring kvantitativních a kvalitativních parametrů sněhové pokrývky probíhal v týdenních intervalech po celou dobu přítomnosti sněhové pokrývky - od do Výzkum parametrů sněhu, jako je výška a hustota, resp. zásoba vody ve sněhu, a jeho chemického složení, byl prováděn jak napříč plochou povodí, tak na úrovni jednotlivých vrstev. Souvislá sněhová pokrývka ležela na povodí více než 168 dní. Průměrná výška byla 1,2 m. Maximální vodní hodnota sněhu, tj. výška vody, která by teoreticky vznikla kompletním roztáním sněhu, byla zaznamenána , a to 707 mm. Při ročních srážkových úhrnech kolem 1600 mm to znamená, že zásoba vody ve sněhu představovala v daný čas více než 40 % z celkového ročního úhrnu. I přes relativně malou rozlohu povodí byly zaznamenány výrazné rozdíly v distribuci sněhu, způsobené geomorfologií. Rozdíly způsobené elevací a orientací svahů činily až 30 %. Hustota jednotlivých vrstev sněhu byla v průběhu zimy a zrání sněhu velmi rozdílná a během sledovaného období se poměrně výrazně měnila, při nástupu jarního tání však už byla sněhová pokrývka téměř homogenní. Změna nastala při zvýšeném tání, kdy vlivem saturace vodou hustota spodních vrstev vzrostla až na 600 kg/m 3. Chemismus sněhové pokrývky se vyvíjel obdobně každá vrstva měla na počátku své vlastní chemické složení vyplývající z původu vzdušných mas, které přinesly příslušné srážky a během zimy se vrstvy svým složením více a více přibližovaly. Původ vzdušných mas byl vyšetřován pomocí modelu HYSPLIT. Byl zjištěn původ jednotlivých polutantů a převládající směry, ze kterých se tyto látky dostaly na povodí. Koncentrace veškerých rozpuštěných látek se během zimy snižovala (v celé pokrývce i v jednotlivých vrstvách), konečná hodnota se vždy ustálila mezi 3 4 mg/l. Ve sněhové pokrývce dominovaly především ionty NO 3 -, dalšími relativně významně zastoupenými ionty byly NH 4 +, SO 4 -, Ca 2+, Mg 2+, Na 2+ a K +. Pro ph sněhové pokrývky byly jednoznačně určující dusičnanové ionty. Složení vody ve vodních tocích ukázalo, že sněhotajná voda značně mění své složení při průchodu půdním prostředím. Klíčová slova: sněhová pokrývka, chemismus sněhové pokrývky, distribuce sněhu, původ kontaminantů, sněhové vrstvy. 17

18 16B72BVýskyt naturového druhu vážky Sympecma paedisca v ČR The occurence of the Natura 2000 protected Siberian winter damsel Sympecma paedisca (Odonata) in the Czech Republic Filip Harabiš KEŽP, FŽP, Česká zemědělská univerzita v Praze, harabis@fzp.czu.cz The with Natura 2000 protected dragonfly species Sympecma paedisca (Brauer, 1877) become rare in consequence of habitat degradation and intensification of agricultural activities in the Western and Central Europe as well in the Czech Republic. This species has the Eurosiberian distribution and hibernates as adults. There is only regional occurrence of this species in the western part of the Czech Republic. According to the historical source of information we could assume that the populations persist there neat the city Karlovy Vary for at least 70 years. We have studied the distribution, habitat preference, stability and the population dynamics with the aim of effective protection of this endangered species. We have found that Sympecma paedisca is not the habitat specialist. The preferred biotopes were extensively managed ponds and also the biotopes with anthropogenic impact (fly-ash disposal sides and spoil banks). The shared features of the suitable biotopes are shallow water depth, rich water vegetation and wide littoral vegetation zone. Any of these microbiotopes acts as the shelter for the specific developmental stage of the life cycle. Recent findings however indicate that the habitat preferences could not explain the narrow distribution of this endangered species. One of the possible explanations of this problem could be the specific hibernation (as adults) or the long term absence of the intensive agricultural activities in the Western Bohemia in contrast to the other region of the Czech Republic. Keywords: Sympecma paedisca, dragonfly (Odonata), Natura 2000, habitat preferences, distribution Tato práce byla podpořena grantem IGA FŽP

19 17B73BBiotransformace hmoty s využitím vybraných kroužkovců 55B111BBiotransformation of matter using selected types of annelidans Andrea Hlavová 1, Ivan Landa 1, Sergey Merzlov 2 1 Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prostředí, Katedra ekolgie a životního prostředí 2 Bila Cerkva State Agrarian Univerzity, Agrarian Faculty, Hhlavova@fzp.czu.czH, Hlanda@fzp.czu.cz V souvislosti s hledáním a rozpracováváním nových sanačních technologií zaměřených na biologickou transformaci biodegradovatelných látek skupiny pohonných hmot byly v rámci dlouhodobých pilotních pokusů a vlastího praktického využití mikroorgaismů Pseumonada putida sledovány lokálně zvýšené výskyty kroužkovců. Na ekologicky významnou souvislost mezi efektivní biotransformací některých typů znečištění, výskytem kroužkovců a v konečném efektu i zvýšením bonity půdy, upozornil již v roce 1978 ing. Jiří Stibral v souvislosti s odstraňováním starých ekologických zátěží. V současnosti se při výrobě vermikompostu průmyslově využívají při zpracování odpadů epigeické typy a to: Eisenia foetida (regionálně nejrozšířenější druh), Eudrulus eugeniae (výskyt hlavně v Nigerii, JAR) a Pezionyx excavatus, jejichž životní cyklus je velmi podrobně popsán.výzkum je obecně zaměřen na a) posouzení faktorů (teplota, ph, Eh, přítomnost aditiv) 1 ovlivňujících reakci organismuf F, růst, kondici, početnosti populace a dynamiku morfologických změn, b) biokonverzi a stanovení optimálních podmínek, c) vliv na strukturu půdy, d) využití biomasy kroužkovců (chov kuřat, ryb, biopotravin a biopreparátů), e) technologie zneškodňování vybraných typů odpadů. Mezi hlavní vlastnosti vermikompostů oproti běžným kompostům patří vyšší podíl: a) organických látek (cca 45%), b) huminových kyselin (3,3 %), c) fulvokyselin (2,3%), d) organických uhlovodíků (3,3%) a e) dusíku (3,2%). Jak vyplývá z mnoha pokusů (Německo, Ukrajina, USA), koprolit má pozitivní vliv na vývoj rostlin a jejich celkovou vitalitu, je využíván v mnoha zemích jako alternativní hnojivo v organickém zemědělství. Klíčová slova: Biokonverze, kroužkovci, sanační technologie, vermikompost Abstract By usage of remediation works aimed at biotransformation oil products and by practical using of microorganizms Pseumonada putida there were detected increased occurences of annelidans. In the year 1978 Jiří Stibral has already pointed out ecological significant connection between efective biotransformation of some types of pollution, annelidans occurences and in the final effect also increasing of soil bonity. Generally is the research aimed at a) evaluation of special factors (temeprature, ph, Eh, dope content) which can influence organism reaction, growth, condition, abundance and dynamics of morphological changes, b) bioconversion and optimal conditions assesment, c) impact on soil structure, d) use of biomass of worms (poultry breeding, fish breeding, bioproducts and biopreparates), e) technologies for utilization of household waste. In comparison with classical compost, the wormcompost has icreased share of: a) onorganic compounds (cca 45%), b) humin acids (3,3%), c) fulvo acids (2,3%), d) organic hydrocarbons (3,3%) a e) nitrogen (3,2%). Many tests (Germany, Ukraine, USA) shows the positive effect of worm-coprolith on growth and vitality of plants. Coprolith is in many countries used as an alternative fertilizer in organic farming. 18B74BKey words: Bioconversion, annelidans, remediation technologies, wormcompost 19

20 Hnízdní biologie a příbuzenská struktura populace sýce rousného v Krušných horách Breeding biology and population structure of Aegolius funereus in Krušné mountain Hýlová A., Hanel J., Slámová P. ČZU Praha, FŽP, Halenahylova@seznam.cz Populace sýce rousného (Aegolius funereus) v Krušných horách je monitorována již od roku Tato studie na předchozí výzkum navazuje. Cílem je zhodnotit stav a vývoj populace pomocí sledování hnízdních ukazatelů na vybrané lokalitě. Stanovit stupeň fidelity samců a samic pomocí evidence jedinců odchycených v několika sezónách, popsat genetickou strukturu populace se zaměřením na příbuznost jedinců a paternitu pomocí analýzy DNA. Sledovaná lokalita se rozkládá na ploše 70 km 2 v okolí přehrady Fláje, kde je umístěno 132 budek vhodných pro zahnízdění sledovaného druhu. Vyhodnocení úspěšnosti hnízdění bylo provedeno pomocí periodické kontroly hnízdních budek. V průběhu hnízdní sezóny byly zaznamenávány počty hnízdících párů na lokalitě, počty vajec a mláďat. Všichni jedinci byli pro účely evidence označeni kroužkem. Dále byl pro analýzu DNA u všech jedinců proveden odběr krevního vzorku z brachiální tepny. K analýze byly využity primery pro sedm lokusů, které pro sledovaný druh definoval Koopman v roce Analýza v laboratoři byla provedena pomocí mikrosatelitů za použití automatického sekvenátoru (ABI PRISM 3130). Výstupy z analýzy jsou v programu GeneMapper. V roce 2008 bylo na lokalitě zaznamenáno čtrnáct hnízdících párů. Úspěšnost hnízdění byla 50 %, úspěšnost vylétnutí mláďat u dokončených hnízdění 80,8 %. Intenzita predace kunou lesní byla 28,6 %. Vzorky krve byly v roce 2008 odebrány celkem u 40 jedinců, z toho 11 samic, 6 samců a 23 mláďat. Výsledky analýzy DNA potvrzují dosavadní studie o striktní monogamii samic sýce rousného (s výjimkou sekvenční polyandrie). Výsledky za období 2006, 2007 a 2008 naznačují, že genetická variabilita krušnohorské populace klesá. Více zgenotypovaných jedinců a intenzivní kroužkování v oblasti napomůže v budoucnu k přesnějším výsledkům a k lepšímu pochopení vztahů v populaci. Klíčová slova: Sýc rousný, Aegolius funereus, hnízdní biologie, populační struktura 20