I O) I (O. i 00 =1^ <.^ <

Transkript

1 I O) I (O i 00 I (O =1^ <.^ <

2 t Purchased for the LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO fwvi the KATHLEEN MADILL BEQUEST 2 knihovny gymnasia na Král. Vinohradech. Ml. 4^^ í

3

4 Digitized by the Internet Archive in 2010 with funding from University of Toronto Iittp://

5

6 mu fhai KU POZNÁNI literárního ŽIVOTA v ECHÁCH, NA MORAV A V SLEZSKU. III. TÍDA ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ V PRAZE. SKUPINA DRUHÁ. KORRESPOxXDENCE A CIZOJAZYNÉ PRAMENY. ÍSLO 6 FRANTIŠKA PALACKÉHO > >*".V... KORRESPONDENCE A ZÁPISKY. II. V PRAZE. NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ

7 Františka Palackého KORRESPONDENCE A ZÁPISKY. K TISKU PIPRAVIL Dr. V. J. NOVAEK. II. KORRESPONDENCE Z LET ^W^^^iA^ v PRAZE. NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍ.SAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMENl. ^.^f^^ 1902.

8 Z^H TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAE ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMF.NÍ.

9 : PEDMLUVA. Ovazek tento obsahuje, co zachovalo se korrespondence Františka Palackého od té doby, kdy odebral se na studie do Prešpurka, až do konce roku 1826, kdy stal se redaktorem asopis musejních. Více než tetina otištných dopis (90) obsahuje korrespondenci rodinnou. K porozumní pomr rodinných butež uvedena tato data Františka Palackého otec Jií*) narodil se v Hodslavicích v. 72. dne 18. prosince 1768 z otce Jiího (*1. dubna 1737, tl4. jedna 1806) a matky Roziny roz. Bartoové (* 6. ledna 1743, f20. prosince 1790). Dne 2. února 1790 pojal za manželku Annu Kížanovou (*1. dubna 1769, f 25. íjna 1822). Z manželství toho pošlo dvanácte dítek: 1. Jií (*24. srpna 1791, fls. února 1868); 2. Josef (*24. srpna 1793, ýls. íjna 1793); 3. Josef ;*11. zái 1794, f 10. dubna 1795); 4. Anna (*5. bezna 1796); 5. František (* 14. ervna 1798, t26. kvtna 1876) ; 6. Roz in a (*25. íjna 1800, fs. kvtna 1801); 7. Mariana (*28. bezna 1802, 124. prosince 1848); 8. Zuzana (*1. záí 1804, 16. ervence 1809); 9. Ondej (*2l. ervna ervna 1871); 10. Josef (* 12. února 1810, fll. záí 1822); 11. Jan (*1. kvtna 1812); 12. Rozina (*20. íjna 1814). Ovdovv, oženil se Jií Palacký po druhé s Julianou roz. Koudelkovou, vdovou po Josefovi Tomanovi, s nimž mla dcery Annu, která provdala se za Josefa Tomana v Hodslavicích a Rozinu, která stala se manželkou Jana Hegara v Ostašovicích. Jií, nejstarší bratr Františka Palackého, dne 27. ledna 1813 pojal za manželku Rozinu Adamovou z. 65 v Hodslavicích a ml s ní *) Viz o nm lánek vydavatelv v Mus str

10 10 dtí, z nichž dospli Anna (*11. pros. 1818), která stala se manželkou Ondeje Adama; Jií, {*6. srpna 1825), který jako uitel v Mikulvce pojal za manželku Annu Adámkovou, Jan (*17. ledna 1829), jenž jako mistr truhláský pojal za manželku Annu Merendovou, a František (*23. srpna 1838), který také vyuil se truhláem. Anna, sestra Františkova, provdala se dne 20. srpna 1817 za Josefa Riedela z. 13 v Hodslavicích. Ovdovla r Z dtí jejích Anna (* 23. ervna 1818) provdala se za Josefa Turka, Rozina (* 29. bezna 1820) za Ondeje Turka, Ondej, býval etníkem a pojal za manželku Annu Riedelovou, Josef vyuiv se krejovin šel na vojnu a Jan byl také etníkem. Mariana, mladší sestra Františkova, r vzala si Josefa Hromádku z. 34 v Hodslavicích, katolíka. Z dtí jejích Josef ml za manželku Zuzanu Turkovou, Anna provdala se za kováe Ondeje Kudelku, kterého, když zemela, vzala si mladší sestra Rozina. Jan, nejmladší bratr Františkv, dne 24. ervna 1837 vzal si za manželku katoliku Barboru Divínovou, s níž ml 9 dtí. Rozina, nejmladší sestra, dne 14. listopadu 1832 provdala se za Jiího Turka z. 90 v Hodslavicích. Do sbírky zaadno také sedm výpis z list Safaíkových k Jungmannovi týkajících se Františka Palackého, jak si je tento pi svém píchodu do Prahy opsal, a nkolik listin úedních. Vydavatel doufá, že mu to nebude vytýkáno za chybu. Slovutnému pánu p. prof. dru V. E. Mourkovi dkuji za to, že pehlížel se mnou korrekturu, velectné paní Ržen Hamrlové díky zavázán jsem za vydatnou pomoc pi sestavování rejstíku. V Praze, dne 10. zái Dr. V. J. Nováek.

11 1 Jií Palacký synu Františkovi. 1812, 12. íjna (z Hodslavic). Je potšen, íe syn jeho stal se služebníkem v konvikte; tejc si, aby ostalo tajemstvím, ie dal knihu do tisku. (Výtah z dopisu uinný Fr. Palackým.)»Ze gsi v konwiktu služebnjkem, tomu gsem radšj, než kdybys tam pánem bjl ; nebo kdo se posluhowat a poslauchat nenauj a sám toho nezkusj, ten ani porauet ani panovat umt nebude, byby geho panstwj gen z gednoho poddaného záleželo*...»a ponwadž wjš, že gá toho nechci zgewit, že sem dal knihu tlait,*) protož budaucné w listu swém, co se tch knižek dotyce, o tom na zwláštnjm papje napiš, a psanj samo pro sebe postaw, abych gá wezma z nho tu cedulku o knížkách, ostatnj psanj mohl i giným ukázat aneb jsti dat.< 2. Jií Palacký synu Františkovi. 1812, 2. listopadu (z Hodslavic). Stžuje si, íe musil zaplatiti taxu za propuštni jeho do škol uherských. (Výtah z dopisu uinný Fr. Palackým.) Podlé dnes obdržené zpráwy mám za twé propuštn] do škol uherských**) 5 zl. 35 kr. w. w. do Brna odeslati, což se žádá za taxe a za štemple. Mohau uherštj obywatelé powážiti, gakých oni pednostj \ve swé wlastl požíwagj...* *) Toho roku dal Jií Palacký nákladem Jiího Palkovie vytisknouti spisek: tknižeka k vzdlavatedlnému ítáni, obzvlášt pro školní mládeži. V Prešpurce, písmem Karla Snížka S" str **) Propuštní, dané od krajského úadu v Hranicích a stvrzené guberniem a vojenským velitelstvím, zní takto: Geleitschein. Laut hohem Gubernialdekret vom 27. November wurde dem von Hotzensdorf, Neutitscheiner Herrschaft, gebiirtigen Franz Palatzky die Bewilligung ertheilt, sich fiir die Zeit seiner Studien zu Presburg in dem Konigreich Hungern aufhalten zu dúrfen. Weisskirchen, am 3. September 1S12. Vom gemeinen k. k. Kreisamte. In Abwesenheit des k. k. Herrn Kreishauptmanns. Johantt Kno m. p. Fr. Palackéjio korrespondence a zápisky U. 1

12 .. Tjm 2 Korrespondencc Fr. Palackého 3. Jií Palacký synu Františkovi. 1813, 9. ledna (z Hodslavic). Oznamuje, ze bratr jeho Jií hjide se ženiti. (List opsán rulcou Fr. Palacl<ého.) Mc milý Františku! Gá sem twé psanj k mému potšenj i zármutku obdržel. Tšj mne, že gsi zdráw a že se ti dobe wede ; ale mne zarmoutilo to, žes, gak pjšeš, wšecky penjze swé zkasirowal. Co mysijš, když se to ped Cjsae Pána donese, že ty geho penjze kasirugeš, gak ti to wypadne? Gá nechci w twé kži býti. Ani na takowý zpsob tob nemám chuti penz poslati ; snadno bych byl i s tebau potrestán. Než abys k negwtšj swé poteb, anebo gestliže poteby nemáš, abys nco we wáku ml, tedy posjlám tob w tomto psanj 2 zl. w. w. a pitom ti tu radu dáwám, kdyby t nauze hnala, abys sob od nkoho dobrého prozatím zapgil, což gá, když wdéti budu, žes toho potebný byl, zase oplatjm. My sme zde wšeci zdráwi, a nowého u nás nic nenj. Krom to, že Gjrowi swadbu gakausi, ale newelkau, dlati budeme. Kdyby to bljže bylo, a ty mohl odegjt, rádi bychom tebe též mezi sebau mli. Aspo ngaký winš mlbys k této swadb bratrowi swému darowati, giného mu tak nemžeš poslati, leda négaké áry na papje. Ostatn bu pilen a wdný svého štstj w cizin. Twbí otec, Gifj Pallacky«. 4. Jií Palacký bratru Františkovi. 1813, 9. ledna (z Hodslavic). Porouí lásce jeho svou nevstu. (Výtah z dopisu uinný Fr. Palackým.)»A tak, mg neymilegšj bratjku! budiž i nynj tak ke mn pjwtiwým, gakos i gindy býwal, a pigmiž tuto mau mladici také za wrnau pjtelkyni swau. Gá tob chci wrným a we wšem, co mého možného a tob potebného, ochotn dobroinným bratrem býti Jií Palacký bratru Františkovi. 1813, 12. února (z Hodslavic). Dává zprávu o své svadh konané 2/. ledna ISI3. (Výtah z dopisu uinný Fr. Palackým).»Tys nám uprosted naší radosti zármutek udlal. Když sme we swadbu (27. ledna 1813) wšickni zdráwi byli, swadebnjk i weselí dost mli, tak nás twého listu nepicházení zarmautilo, že naše wtšj radost zmizela. Tetky Bartonka i Kižanka nad tjm plakaly, a mama po swadb od pláe a Ijtosti ti dni nemocná ležela ; až gim to náš pan Otec duchownj z hlawy wymlauwati usilowal, že to we škole gináe gest, než zde u nás, že kdo se tam oddá, giž tam zstati musj. Otec. nás, mg milý brate, nezarmucug a nám našj mysli nepokoge nepidáweg, ale nám co negspjš mžeš, odepiš...do Kunwalda také piš; nebo stará panj po tob se ptá, i t pozdrawit dáwá, že by prý ráda gešt s tebau mluvila*...

13 Jií Palacký synu Františkovi. 1813, 19. ervna (z Hodslavic.) DJviJ mu na vidi, chce-li býti i< fíštím školním roce u ýrofessora Palkovie ili nic. (Výtah z dopisu uinn\' Fr. Palackým.)»P. Palkowi*) mn psal, že by tebe na budaucí rok rád k sob wzal, gestliže gá k tomu swoljm. Gá na to zase odpowjdám, že tob na wli necháwám, abys sob staw swg oblehiti hledl, gak mžeš, genom abys vv uenj dále pokraowal...< 7 Jií Palacký synu Františkovi. 1813, 2. prosince (.; Hodslavic.) O nebezýei povodn, které matka šastné pi^esidla. Radí mu, aby ti prof. Palkovie po celý rok vytrval. (Výtah z listu uinný Fr. Palackým. W noci se dostala k barwjm na Wsetjn, a tam gi woda zachwátila, tak že se okny do gizby Ijla. Oni pak domácj a naše máti i panj Pilekowá w takowéto dob wystaupili na hru, a tam oekáwaji celau noc anebo wyswobozenj anebo smrti. Když bylo ráno, našli se opowážliwj lidé, ktej > Matka byla také w nebezpeenstwj žiwota ono, gak od tebe odešla. ge u wod tam odtad wynesli, a tak toho strachu zriikli; nebo stawenjm woda giž byla pohybowala. Matka pak až na druhý týden w auterý dom se zdrawá dostala. Ona vždy powdala, že, gestližes Trenjna nedošel, dozagista též budeš mezi utopenými-...**)»ostatn gest má rada, abys od P. Palkowle do roka neodcházel. Gá wjm, že toho gakžiw litowat nebudeš... >: 8. Jií Palacký synu Františkovi. 1814, 18. íjna (z Hodslavic). Xapomíná ho, aby se varoval zbytených výloh. (Výtah z dopisu uinný Fr. Palackým.)»I tato nemoc pro tebe gakýsi užitek pinese a hogn se odplat j. Co se pak twého nedostatku dotýe, i ten tob k dobrému poslaužj ; snad prozetelngším i hospodárnégším giž nynj budeš. Ty wjš o našem stawu, že gsme my lidé takoka gen z práce rukau žigjcj, a nám podobných lidj djtky od swých rodiw malau aneb žádné pomoci nedostáwagj. Pomni, že gá tebe každý rok obšatjm, a giž tém 17 rok starý gsi. W Nowém Mst dal sem tob 20 zl. pi rozchodné, a nynj giž 9 zl. dluhu máš. Kde gá na to stajm.' Kupenj naše dosawád nigakého užitku neukazuge; zbožj *) Palkovi Jií * 27. záí 1769, spisovatel eský a professor na evang. lyceu v Prešpurce, f 13. ervna **) O povodni, již Fr. Palacký pekal šastn v Trenín, píše ve své autobiografii viz Korresp. a zápisky I. str. 6. a 7.

14 .. Paedagogie...»Bude uit 4 Korrespondence Fr. Palackého. nakaupené doma ležj, z toho gjme i segeme. Za týden nám za 10 zl. nestaj. Co sem gá tžkau pracj za mnohá léta nashromáždil, nynj pomjgj. A kdybych sjlu a zdrawj ml, proto bych se gešt nestaral. Než toto wšecko mn iibýwá a siln ubýwá. Hladu my sice nemáme, ani dokawad gaký penjzek mám, cjtiti ho nemjnjm. Tob pak nynj 15 zl. \v tomto psanj posjlám, abys také hladem nebyl. Než gestliže ty takowé zase na knih}' obrátjš, gá winen negsem, že potom hlad a nauzi máš. Pro si Hlasatele kupowal, wšak fi ginj bez toho studirugj? Kronyku (Pelclowu) také mohls nechati, až bys penzi zásoben byl. Sám Slownjk gest ceny hodný, dle mého uznánj. Ostatnj knihy gsau pro lidi, ktej penz dosti magj. W kalendái gest psáno: nekupug wcj, kterých welmi nepotebugeš, abys potom potebných prodati nemusel. Bu opatrngšjm. Mnoho wdti, wšecko gešt na tom nezáležj. Usilug pi potebné známosti, abys tichý, nábožný a k lidem pjwtiwý byl, toto gsau negen w mých ojch drahé ctnosti, ale i ginj lidé gich sob wážj. I w pjsm s\v. teme, že ^známost nadýmá*... Nynj pak se nad mogimi wýstawky snad i horšiti budeš, a tož bys opt welice chybil. Ne že bych tebe giž rád neml, toto pjši, ale wjm, že tob kdo giny ne tak snadno takowau prawdu powj, mljli otec. A zdáli se tob, že gsem gá neuený, a tak že ani tob raditi neumjm, na to gá prawjm, že sem i gá na giny zpsob mnohého se dowdl a zkusil, ehož gešt i ty zakusjš...» 9. František Palacký otci Jiímu. 1815, 20. února (z Prešpurka.) O svém život v Prešpurce. iv5'tah z dopisu uinný Fr. Palackým.) -Co mne ponkud šastna inj, gest, že mne mogi towaryši milugj a ctj, a nkolik oprawdowých pátel mám, kteí našj školy gádro a ctnostnj mládencowé gsau... Od nkolika týdn poal sem se znowu franin uiti, což se mi tak daj, že giž tém wšecky francauzské knihy ítage rozumjm. Také mne nynj gara pjchod wjce než-li gindy tšj, nebo sem se nauil negen cenu zdrawj pozná^-vati, ale i z krásné pjrody se radowati... A wšak ztratil.sem této zimy obzwlášt zraku swého bystrotu. mé mn málo asu pozstawugj ; od sedmé hodiny rannj až do šesté weernj ustawin zaneprázdnný gsem ; pak se nemohu, ani jsti, le w noci...«10. Jií Palacký bratru Františkovi. 1815, 9. bezna (z Hodslavic). Stžuje si na náhlost otcovu. (Výtah z dopisu uinnj' Fr. Palackým.) tob nco známo, kdys tady pede dwma roky byl a zkusil našeho otce prudkost, náhlost a hnw. Toto pi nm ustawin

15 . «Toto.. nebo roste a se rozmáhá, a zwlášt letošjho roku. Co ale za pjinu tomu gest, gá gi newjm. Snad ta, že nás nynj mnoho gest, anebo my geg snad hnwáme ; ale mn se widj, že geho nátura welice silná gest a on se nad negmenšj chybau ukrutn urážj. A nynj práw giž desátý den gest, co gednostegn hnw \v sob držj, tak weliký, že s žádným nemluwj ; a když má nco porauet, aneb na otázku odpowdt, tedy se hmotem a braukánjm to inj. Pomysli, když otec mezi djtkami tak obrkaný chodj, gaké pohodlj mohau mjti domácj geho! sem tob gen krátkými slowy wypsal, neb Syrach prawj : Snášegte kehkosti rodi swých. Gá bych se také hjchu bál, kdybych ti wšecko wypsati chtl ; opravvdu ani wjce snésti nelze«. toho mnohokráte 11. František Palacký otci Jiímu. 1815, 6 srpna (z Prešpurka). Síiuje si. ie mu teskno. (Výtah z dopisu uinný Fr. Palackým) ítento list Wám z gakési melancholie pjši. Co mi diwného gest, že se z nj nigakž wyraziti nemohu. i\ié negmilegšj knihy, aniž hudba nemohly mne po tjlo dni tesknosti mé zbawiti. Negwtšjch krás gakékoliw básn necjtjm, ani sob gj newážjm, gesto sem prwé negwtšj w nich kochánj mjwal. Gešt mi w šjrém poli negweselegi. Hned zjtra dám se do pekládán] nkterých básnj \v eštinu; to se mi gešt negwjce Ijbj ; to m snad rozebere František Palacký otci Jiímu. 1816, 2. ledna (z Prešpurka.) O svém prvním fokusu veejném v pednášeni vlastni básn a o spokojenosti Palkovitové- (Výtah z vlastního dopisu uinný Fr. Palackým.) >Dnes o desáté hodin sem prwnjkráte weegn na kathedru wy- totižto eskau báseií swau, kterauž sem k obyegné staupiw perorowal ; nowého léta slawnosti byl složil.*) Nowé léto slawjwá se na lyceum Prešpurském \v bibliotéce, kdež se obyegné od pti student peroruge: prwnj totiž má latinskau e, druhý uherské, tetí slowenské, twrtý nmecké, pátý latinské werše. Dnes enowal ponegprw P. Kralowanský, syn slawného nkdy professora i znamenitý student; uherské werše na to giny; potom gá eské ; za mnau ml nmecký básnj k wystaupit, ale že báse geho za nepodailau uznána, nebylo mu tenkráte dowoleno ; i wystaupil latinský weršovec, gistý P. Goldberger. Gá giž ani newjm, gak se mnau bylo tam na wysoké katede; tak sem se byl ulekl a ztásl ; nebo pán, m- šan, knžj, professor plno bylo i wšecko studentstwo, tak že posléze ani professorm samým se mjsta nedostáwalo. Gá sem pedtjm nikdy weegn *) Viz ^ Básn Fr. Palackého* \7dal Dr. Jan Jakubec str a

16 .. Dostal 6 Korrespondence Fr. Palackého. byl neenoval, tjm mén pi takové slawnosti. Oi wšech byly na mne obráceny ; a wšak máge swé wci dobe w pamti, nemohl sem pece zaufati. Powjdali mi potom, že sem welmi tiše byl zaal, tak že mne wšudy slyšet nebylo ; ale zadage se \ve weršjch dále, s wtšj smlostj enowal sem, až m i strach docela pominul; a tak, djka Bohu, šastn sem prvvnj...«swau deklamacj odbawil"... >?. Palkowi ke mn te welmi pátelsky se má. On mé werše i gine práce w eské ei widl, chwálil, a mne k dalšjmu cwienj napomjnal. Budaucjho bezna chce prý opt weegn esky uit, ehož giž ode mnoha let byl neinil 13. František Palacký otci Jiímu bezna (z Prešpurka.) Oznamuje, že mu sveno vyuováni dvou mladých Srb a dvou panen eských. (V\'pisek z vlastního listu uinný Fr. Palackým.)»Ga sem byl dostal dwau Serb, syn kupeckých z Nowosadu,*) abych ge nmin nauil. Oni gsau u prof. Grossa \v gjdle, a gá s nimi.. Prof. tu bydljm. Od tch msjn 10 zl. dostáwám; ale gešt wjce mne tšj, že se u nich ei ruské, staroslowanské a serbské pouiti mohu.. Gross mne onehdy k sob zawolal. a tu mi mluwil, že ponwadž mne \ve škole giž zná, gakowý gsem, proto mne k sob wzal, aby mne i gináe w obcovvánj, \ve mrawjch poznal. Gestliže se dobe chowati budu, že mne šastným uiniti chce, gak gen koli bude moci. sem i gine pijsto od prof. Stanislaidesa k wyuovánj dwau panen eských z Hoowic**) w náboženstwj a giných wdomostech..< 14. František Palacký otci Jiímu. 1816, o velikonoci (z Prešpurka) O svých studiích. (Výtah z vla.stního dopisu uinný Fr. Palackým.)»Plno mám na wšecky strany pracj, které mi wšak wšecky milé gsau- Mezi giným naložili mn tu studenti, posluchai P. Palkowiowi, abych mu báse ke gineninám geho složil,***) která tudjž se wytlaj. Gá se swým milým pjtelem Benediktim f) gsme geho námstnjci we škole. Negpilngi *) Byli to Mikuláš Luki a Mikuláš Abrahamovi Náko; od nich je nmecký dopis Palackému dne 14. srpna 1816 z Nového Sadu zaslaný, otištný pod. 15. **) Byly to sestry Fiedlerovy, o nichž bližších zpráv nemáme. Srovn. Fr. Palackého korrespondence a zápisky I., str. 10. ***; Báse ta ^Slavena* otištna v»básních Fr. Palackého^ vyd. drem Janem Jakubcem na str ; viz tamže poznámku na str t) Jan Benedikti eený Blahoslav (* 1796, f 1847), kazatelv syn ze stolice Novohradské, byl spolužákem Palackého v Prešpurce, pozdji studoval v Jen a pak byl professorem v Kežmarku, muž duchaplný, ale pyšný a nestálý S Šafaikem sbíral

17 nach! und : objrám se s knihami eckými, které se mi nade wšecky gine Ijbj. VVe škole, wygma uenj o duši lidské a o pkném umnj, nemnoho zagjmawého nacházjm. A wšak když si pomysljm, w em sem doma swau pracj a vve spolku swých pátel prospl, tu se tém za now zrozeného pojtám a nemohu se tomu neradowati...» 13. Mikuláš Luki Františkovi Palackému. 1816, 14. srpna (z Nového Sadu.) Odpovídaje na dopis jemu sýolen s Miktildšem Nákem zaslaný, posílá zádaíié ódy a ubezpeuje ho svým pdtelsivi?n. Liebster Freund Dero werthesten Brief, den wir lange schon und begierig warteten, haben wir mit ausserordentlicher Freude erhalten. Mein Vater in meiner Abwescnheit, auf den Sie den Brief addressirt haben, hatte der erste das Gliick, denselben zu lesen ; seiner Uberlesung iibergab er [ihn] mir und den folgenden Tag theilte ich ihn dam Herm Náko auch mit. Ihre aufrichtigste Liebe und Eifer, mit dcm Sie sich bemuhen und wúnschen unsern Freundschaftsbund auf immer befestigt zu sehen, verursachte uns ein besonderes Vergnúgen und Freude ; sind Sie auch versichcrt, dass wir nie aufhoren werden dasselbe zu thuen, und Ihr Name, der tief in die unsere Herzen steht, nie verloscht wird. Ihr schon langst bekannter Umgang und Liebe, die Sie gegen uns áusserten, zeigte einen wahren und, liebstcn Freund, dessen Liebe und der Aufrichtigkeit wir viel schuldig sind, ich besonders, dem Sie so viele Hilfe leisteten und mit vielen VVohlthaten iiberháuften, werde nie ermangeln, Ihnen dafiir den wármsten Dank auszurichten. Der Herr Bii^aKOBiiui.*) und CrojaHOBHUT, danken auf Ihre Empfehlung und wúnschen Ihnen die bestándige Gesundheit. Verzeihen Sie, dass ich Ihrem Bitten nicht genug zu thuen konnte, und kein russisches Buch schicke, denn die Biicher sind noch nicht von Recension zuriickgebracht. Die serbische sind hier viele, keine aber poetische ; wenn Sie ettliche haben wouen, schreiben Sie mir, und ich werde Ihnen durch die Gelegenheit schicken. Hier bei dem námlichen Buchhandler sind auch die Serbische Lieder von ByKi. CTe-i^aHOBnin.**), 2 Theile, in JNIenge zu finden. již v Kežmarku národní písn, zdá se že pod vlivem první sbírky srbských národních písní od Vuka Karadžie vydané r Za dalšího bhu života se pátelé rozešli. Srovn. lánky dra Bakovského v»casopise eského Musea«1888, str. 107 a si. a dra Jakubce v >Osvt«1893 str. 979 a si. *)Vidakovi Milován, romanopisec srbský, (* 1780) s Fr. Palackým seznámil se v Prešpurku; byl professorem grammatikálních tíd v Novém Sad, pozdji žil v bíd a nouzi nejvíce v Pešti, kde zemel r Vice o nm napsal Konst. Jireek v»osvt«1895 na str **) Karadži Vuk Ste fa novic, zakladatel nového písemnictví srbského, (* 1787 t ve Vídni 1864) vydal r sbírku prostonárodních písní srbských: JMala prostonárodná slaveno-serbska pesnarica«. Viz o nm též ve lánku K. Jireka íp J. Šafaík mezi Jihoslovany" v»osvt«1895, hlavn na str

18 Kolik! 8 Korrespondence Fr. Palackého. Durch diese Gelegenheit sende ich ihnen 4 Odn von MymiinKi *) und eine von Archimandriten Paiii^**). Die russischen Lieder werden Sie auch bald bekommen. Vergeben Sie, dass ich Ihnen noch etlicher Worter aus Kenrejani. ***) von dem Menschen Bedeutung nicht erklaren konnte, denn diese hábe ich selbst nicht gewusst und auch im Lexicon nicht finden konnte ; ich werde mich aber durch den Herr BnAaKoiíímt uber diese Worter benachrichtigen und sodann Ihnen absenden. Die Ursache, dass wir nicht gleich auf Ihr Verlangen beantwortet haben konnen, ist die Sendung dieser Odn, welche wir gleich nicht finden konnten. Ubrigens bitten wir Sie, die Giite zu haben, unsere Empfehlung an Herrn Professor Gross und seine Frau, vvie auch auf Ihre Tochter aus?urichten. Nach Erhaltung dieses Buches sogleich schreiben Sie uns, indessen verbleiben wir auf ewig Ihre aufrichtigste Freunde Neusatz, den 14. August Nicolaus Nicolaus Lukits. Abrahamovits Náko. 16. František Palacký Pavlovi Josefu Šafaíkovi. 1816, v srpnu (z Hodslavic). O tiedostatcicli literatury eské. Co gsem z Prešpurka wystaupil, ani giskry náklonnosti k básnjstwj nepocýtil sem, aniž, mním, se k nmu pimámiti dám. Weliké pjiny mne k tomu vstanowily. Popatte na celau literaturu naši. Gaké mezery k wyplowání!.? Gaké poškwrny k wymazowánj! polj newzdlaných A my, gichžto powinnost gest, chyby gegj, podle hjwna každý swého wyplowati, newhod wlasti, a nám k hanb! naposledy wždy gen básniti a blázniti budem? Zdaliž (dlé potu) básnj eských nenj legio.!" A kde který zempisec? Kde pjrodopisec? Kde hmotoslow.? Kolik pak asy dégopisc.? Kolik mistr w giných vmnjch.? Hanba nám! ])rawjm. Zdaliž my wšickni, genž pro wlastenstwj horliti se zdáme, negsme podobnj onm blázniwýrn podmanitelm, kteíž pedstjragice, že chtj národu (blažengšjmu) pomocy, wytrhše geg dobrotiwému králi, pod swé tyranské žezlo podrobugj? Chceme lidj od milowánj giných lepšjch literatur, k swé a toho nehodné, nakloniti. Powažte, pjteli, této wcy, an we wšech knjhách našich ani snesytedlné známosti pjrozenj dojsti se nelze. *) Musický Lukian, básník srbský (* 1777 f 1837), v letenh jako archimandrita spravoval klášter Sišatovac, r stal se administrátorem biskupství a 1827 biskupem v Horních Karlovcích. Viz o nm lánek K. Jireka: ^P. J. Šafaík mezi Jihoslovany«v >Osvt«1895, hlavn na str **) Raji Ivan, spisovatel djin srbských, zemel r **) Kengelac Pavel, sepisal mimo jiné všeobecný pírodopis, EcTOCTBoejOKio (1811); sr. Pav. Jos. Šafaík, Geschichte der siidslavischen Literatur (vyd. Jos. Jireek) III. str. 336 a 44T.

19 e naše jest tak spanilá, tak wýborná, <,Msté milowánj hodná! ale literatura zneyme se gen k prawd, tak jak nynj stogj, srownaná s druhými ani toho wáženj, kteréhož požjwá, nezasluhuge. Pomyslte gen, wždy bez pomocy sousedkynj swých ani gednoho poloveného muže vtwoiti nemže. Myslím, že Wám to také k srdcy pgde. Gá tedy od básnénj k vménj zcela pestupugi, a se to pirozen rozumj, že w niemž epochy nedowedu; aniž na mém obrácenj wlast niehéhož nezýská, ale popowstánjm aspo žádosti poslouženj milé \vlasti.<^ >Zp\vy národnj piln zbjrám, negen sám sob pedjkati dáwage, ale y giným, aby mi ge psali, porauege. Tak geden vitel školnj, ti mjle ode mne wzdálený, kázal školákm swým, aby každý, co kdo vmj, psnj sepsal. Tch sem ale gešt neobdržel. Wšak o gegich duchu musým Wám nco powdjti. Gestliže w srbských, které sme tli, wždy ngaký wtip, kterýž krásu gich psobj, tuto tomu odpor. Gá sem aspo dosawade žádné té nedohledal, kdež by ngaký tour ingénieux se nacházej. Ale w lyrické wci tjm wtšj zásluhu magj, ponwádž wšudy ten neyautlegšj cyt panuge. Gá sem se giž nkolikráte podiwil tomu, když gich gako z pauhého pjrozenj pošlých powažugi, ne gako Hans-Sachsowých, od nichž se gako nebe od zem oddlugj. Tém wšudj' zajnagj od ngakého pkného pedmtu w pjrozenj, od nhož beze wšeho spogenj k samému cytu picházegj. Tot tón idyllický, kterýžto, tušjm, y v Slowák gest. :c. n".«*) (Výatek z dopisu otištný Šafaíkem v Hromádkových >Prvotinách pkných umní«1817 v. 5 a 6 ze dne 6 a 7 ledna). 17. František Palacký otci Jiímu. 1816, S. zái (z Prešpurka). Oznamuje, že stal se hospodáem v konvikte Jesendkovskm. (Výtah z dopisu vlastního uinny' Fr. Palackým). Pigda do Prešpurka, byl sem u každého professora i dlouho sem se s nimi rozmlauwal. 28. srpna uinili mne \v konwikté Jesenákowském **j *) Dopis Palackého provází P. J. Šafaík tímto doslovem:»blaze tm ackým prsaum, w nichž hned z mládj šlechetné srdce bige! Komuby se toto kratiké, ale gadrné, zljenj našj literatury pepiatým býti zdálo, toho na Literní Pílohy k Wjdeským eskoslowenskýra Nowinám 1815, ástky prvvnj jslo 1 odsýláme. Nelze sye zapjti, a filozofie pjbhíi lowka a geho wzdlánj \v rozliných národjch toho zegm dokazuge, že se básnjstwjm a filozofij brána k oswjcenj rozumu a k wzdlání ostatnjch vmnj otwjrá; wšak pohlednemli na eky, Wlachy (Dante, Bocardo (sic!) Ariosto!) a na sebe nespadneli nám blmo s oka.' Abychom mli básnjú mnoho gen weršovvník málo. Wjdeský vstaw jest potud gediný swého druhu, o nelili se práwem jcy muže, že z kalu uisedtiosii wybedí: ale toho se pedce žádati nemže, aby wšecka vmnj gednoho národu po listech wycházela? Snad budauli venj P. P. Wlastency, každý na swéra pracovati, týž Wjdeský vstaw se také y o to piinj, aby obšjrngšj djla w celosti a pogednau wydána byla. Tot owšera žádoucý!- **) ýesenákiiv konvikt založil zeman Jan Jeszenák (f 1776), královský rada, e- ditel statk Mikuláše Eszterházyho, 15. ledna Nazýval se také,alumneum minus'.

20 10 Korrespondence Fr. Palackého. hospodáem, gakož se mi zdálo, gen proiatjmnjm; ale nynj widjm, že giž na mjst tomto zstanu. Mám sob swenau péi o celé hospodástwj w konwiktu, a z ástky také w alumnii ; dohljžjm na peenj chleba i wydáwám geg, opatrugi waenj, skupugi strawu, zbožj, djwj; zapisugi a co wjc toho. Toto gsau mé wlastnj powinnosti. Ponwadž ale dosawad seniora ili staršjho, to gest jditele, \v konwiktu nemáme, musjm gá i geho auad zastáwati. Krom toho mám opt dwogj paedagogii, kdež bu gá k velnjkm swým chodjm, bu oni ke inn« František Palacký otci Jiímu. 1S16, 6. íjna (z Prešpurka.) Oznamtije, že pomáhá Palkcvijvi ve pípravách k vydáni slovnika e^tho. (Výtah z vlastního dopisu uinný Fr. Palackým.)»S P. Palkowiem gsem nynj we zwláštnjm spogenj. On ponaukán byw k tomu ode mnoha uených ech i Slowan, a od nich pomoc slibem obdržew, chce se dáti do sepsánj welikého bu we skutku, bu i slownjka eského. Ponwadž ale ta práce weliká gest, pedložil mi gednau, zdali bych gi s nim zdliti nechtl ; a gá to pigal, daufage, že se tak eštin mnohem lépe naumi. On má giž inaterialij mnoho; mne gen žádal, abych mu z Kralických biblj šestidjlných dwa poslednj djly, a Hágkowu kronyku eskau pehlédl, a z nich, co poteb] k budaucjmu slownjku w^ytáhl" *) Jan Roy Františkovi Palackému. 1816, 24. íjna iz Lazu.j Oznamuje, že se stal faráem. (Výpisek z dopisu uinný Fr. Palackým.)»Gá gsem giž ode dne 11. srpna Lazowským faráem, akoli sem pro neduživost P. Seniora Zaubka až do 16. t. m. w Trenjn zstáwal a teprw dne 18. b. m. na Laz se wšjm, což sem ml, pišel-. S poátku bylo chovanc jen 6; dnes, po znaném vzrstu základního jmní dary jiných raecén, je jich 42. Konvikt vedl zápisy v knize,historica Convicttis instituti et conscrvafi relatio, od Chovanci byli dvojí: í. beneficiarii, kteí v konvikte (zvláštním dom Jesenákem adaptovaném) bydlili, 2. solventes, kteí tam chodili jen na obd. Zakladatel sám stanovil zvláštní ád konviktu, nad jehož zachováváním sám bdl. Chovanci jednou za tvrt léta podávali mu vypracovaná themata, jež posuzoval zejména písn po stránce krasopisné. Konvikt byl pod dozorem rektorovým, úty vedl jeden z professor lycea ephorus), na chovance dozíral senior a consenior. Z chovanc mli zvláštní úady notarius, oeconomus a hortulanus. Znalost maarštiny a nminy Jesenák vymáhal písn. Ráno v 5 h. a veer v 10 h. bývala spolená modlitba. Dlouho býval slaven den založení.jeszenakiana', 15. leden, latinskými, ma., nm., a eskoslovenskými emi a básnmi chovanc, jichž hojn se zachovalo. (Dle sdleni prof dra. Jaroslava Vlka). *) Práce ty se zachovaly v literární pozstalosti Palackého.

21 welice.. Gá 20. František Palacký otci Jiímu. 1816, 19. prosince (z Prcšpurka.) Ú svém život v Prešpurce a o svých pracích. {\'ýtah z vlastního dopisu uinný Fr. Palackým.)»Co se mého žiwota dotýc, ten gest oprawdu dobrý; protože negen sám o žiwnost peowati nemusjm, ale i giných žiwiti mohu, a že gsem na mjst wážném. Ale toto práw mi mnoho záwistnjk zpsobilo, z nichž mogi neystaršj kamarádi ti nejvvtšj gsau, protože by byli sami chtli na to místo pigjti. Gá, gako slyšjm, wystawen gsem, gak to obyejn býwá na weejných mjstech, obecnému student posuzowánj : ten mne hanj,... Pracj dosti, nýbrž wjc než dosti. Musjm na onen chwálj, an gá ani toho ani onoho snad neznám. Ale gá na to wše nedbám; protože mne takowýchto mám lidj ani chwálenj lepšjin, ani hannj horšjm neuinj slavvnost nowého léta (1817) nmeckau báse, na slawnost založení našeho konwiktu (15. ledna 1817) eskau báse*), ke gmeninám Stanislaidesowým (3. ledna) pjse ke zpjwánj studentm; gednomu pak studentowi, staršjmu bratrowi mých uelnjk, který na novvé léto enovat má, e tuto složiti musjm. Dále pooprawenj eských werš pro slawenj nowého léta, oprawenj nmeckých giného studenta pro založenj téhož našeho konwiktu. Widjte, gak se mn samému wšecky weegné práce nakládagj ; a kde gsau studia, milugj, tak m náramn nenáwidj pan Grossy I, tuším jen proto, že sem u nho udawaem student býti odepel. na kterých i samých dosti býwá práce, an se nám examen bljžj... U professor se mn rozlin wede. Gak mne páni Zigmondy**) a Stanislaides *** I nynj. asto chodjwám ku P. Palkowiowi, proto že ginde mezi studenty hodných pátel, u nichž bych se i pooberstwiti i nemu nauiti mohl, nemám. Wbec zde málo student, a we srovnánj k giným letm dost smutno gest, obé za pjinau neslýchané drahoty nyngšj.< 21. Jan Pileka Františkovi Palackému. 1816, 20. prosince z Hodslavic). Oznamuje, ie knih Fr. Palackým do Vidn poslaných ješt nedostal : žádá za objednáni Týdenníku Palkoviova. V Hodslavicích, dne 20. Dec ^Inohovážený píteli 1 Pedevším Vám to na vdomost dávám, že i já s mým domem i Vaši milí rodiové a pátelé živi a zdrávi sme, i mohu íci, vtším dílem *) 'Báse k slavení jubileum slavného Konviktu Jesenákovského dne r. ledna tsi7< otištna v ^Básních Fr. Palackélw vyd. drenn Janem Jakubcem na str ; viz tamže poznámku na str **) Zsigmondy Samuel (* 178S v Peliši f 1833;, v letech studoval ve Wittenberku. ***] Stanislaides Daniel (* v Prešov 1762 f 1823) studoval v Jen. t) Grósz Jan nar v Mode, jenský a erlangenský odchovanec, stoupenec filosofie Kantovy, horlivý latiná (De recta ratione linguara latinám in gymnasiis