Hřbitovy - naše kamenná historie

Transkript

1 Hřbitovy - naše kamenná historie O projektu Kniha je jednou ze součástí rozsáhlého projektu spolupráce s názvem: Hřbitovy - naše kamenná historie financovaného z Programu rozvoje venkova, opatření IV Realizace projektů spolupráce. Myšlenkou celého projektu byl sběr informací a zmapování stavu pohřebišť na území tří místních akčních skupin, a to MAS Boskovicko PLUS, o.s., MAS Partnerství venkova a MAS Sdružení pro rozvoj Poličska o.s. Celkem se do projektu zapojili správci 54 hřbitovů z celého území. Kromě zmapování počtu hrobových míst, pořízení jejich schémat, fotodokumentace a elektronizace evidence pro správu pohřebnictví došlo i k vytvoření speciálního webu s vyhledáváním pohřbených osob na jednotlivých, do projektu zapojených pohřebištích. Díky zveřejnění údajů o pohřbených osobách i údajů o historii a současnosti hřbitovů samotných bylo pro mnohé pozůstalé, genealogy anebo osoby hledající své bývalé vzdálenější příbuzné či sestavující si svůj rodokmen umožněno pohodlné elektronické vyhledávání. Projekt tak má několik výstupů, ke kterým patří nejen správcovské licence, nový web s vyhledáváním, informační materiál, tabule se zajímavostmi na jednotlivých pohřebištích, mapy na hřbitovech, ale i tato kniha. Právě ona je tištěným záznamem minulosti našich regionů a studnicí informací o jejich historii. Schémata pohřebišť k připravil tým pracovníků Geografického ústavu Masarykovy univerzity v Brně Texty sestavil ze zdrojů obcí Petr Dvořáček Grafická příprava a tisk Grafies, a.s. Vydáno v roce 2014 Projekt Hřbitovy - naše kamenná historie je spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v rámci osy IV LEADER, opatření IV.2.1 Realizace projektů spolupráce Programu rozvoje venkova ČR Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.

2

3 Úvod Je ovocným sadem žití každého pozemšťana. Dokládá trvalým způsobem a nejvýstižněji fakt smrti určité osoby. Podle starozákonního chápání vyjadřuje rovněž hmatatelně myšlenku společenství zemřelého v údělu všech, kdo patří do světa stínu smrti, do situace mrtvých po smrti nepřístupné pro živé Ano, řeč je o hřbitovu, o společné ložnici těl zemřelých a svatém dormitáři nesmrtelných duší. Zavítám-li do mě dosud neznámého města nebo kraje, vedou mé kroky při dostatku volného času obvykle i na místní hřbitov. Nikoli na ten zrušený, nýbrž na ten dosud provozovaný. Už z nástěnky a různých cedulek je hned u brány patrné, kdo a s jakou péčí se o hřbitov stará. Z úpravy cest, volných ploch, hrobových polí a z toho, co je za hřbitovní zdí, je možné usoudit úroveň správy celé obce či města. Někde mají hřbitovy téměř identickou úpravu. To pak vím, že je spravuje stejná firma, včetně kameníka, ačkoli leží každý z nich v jiné obci a každý zdobí jinak květnatá louka, různý solitér, stromořadí, lavičky, někde dokonce i osvětlení nebo vodní plochy. V prostorách správní budovy se na hřbitově uzavírají dohody, nájemní a kupní smlouvy, obchody. Mezi zemřelými a nedávno pochovanými se lidé scházejí, zpívají a modlí. Jsem přesvědčen, že při návštěvě soudobého hřbitova se můžeme z podstaty křesťanství dozvědět mnohem více než z leckteré teologické přednášky, charizmatického kázání nebo evangelizační akce, zvláště pokud se při nich na to podstatné zapomíná pro světskou mentalitu výkonu a úspěchu, která do nich nezřídka prosakuje. Hřbitov je azylem pro truchlící, centrem života obce, jehož byli zemřelí za svého života součástí. I když je smrt pro všechny stejná, člověk může být po mrti dle místa uložení fakticky z obce vyhoštěn. Být uložen v urně mimo hřbitov je pohana. Pohana i po smrti. Rozprášením popele do potoka, do nevysvěcené půdy, nepřímo říkáme, že dotyčný nepatří mezi nás, spořádané občany, sousedy, mezi společenství věřících a nevěřících. Tam, kde člověk žije, by měl i spočinout. Zvýšená dostupnost veřejných pohřebišť by mohla snížit nejen náklady na pohřeb, ale též eliminovat možné problémy s údržbou hrobu. Každá správná obec by proto měla mít šest H : Hospodu, Hřiště, Humna, Hasiče, Hřbitov a Hrobníka. Dodejme ještě administrátora pohřebiště. Hřbitov tvoří lidé, nikoli zdi. Neexistuje bez hrobníka a úředníka, který má v archivu knihu pohřbených, stejnopisy listů o prohlídce zemřelých, nájemních smluv k hrobovým místům a seznam adres majitelů hrobových zařízení a hrobek. Je toho na jednoho až moc. Počítač je jeho nutným a dobrým pomocníkem jako lopata pro hrobaře. Hřbitova a jeho rovů není třeba se štítit, není to pozůstatek středověké mučírny nebo opuštěné skládky. Naopak. Provozování trvalého úložiště lidských pozůstatků a ostatků je nenahraditelnou službou ve veřejném zájmu. Z náhrobních desek a nápisů se odráží místní historie, lidová zbožnost a konkrétní lidský příběh prožitý i zmarněný v přirozeném cyklu života. Díky veřejnoprávnímu aspektu péče o hrobová místa máme možnost vyčíst stupeň významnosti, jakou má územní samosprávný celek ve vztahu k významným rodákům, regionálním osobnostem i padlým vojákům či obětem komunistického režimu. Cílem této mimořádné publikace je přiblížit hřbitov jako studnici informací o každé obci regionů Boskovicka, Letovicka a Poličska, zaznamenat historii a ohlédnout se do nedávné minulosti každého jednotlivého území. Všichni, kdo se na jejím vzniku podíleli, přispěli významně k omezení možnosti ztráty historických i aktuálních informací o jejich pohřebišti. A kdyby samotný hřbitov jednou zmizel vinou povodní, války, veřejným nezájmem nebo ho prostě pozvolna semlel čas, bude nejen pro archeology existovat jeho schéma dostupné na internetu. Ať už se s originálním náhrobkem nebo pod ním pohřbeným lidským ostatkem stane cokoli, pohromu může poněkud zmírnit existence elektronické zálohy. Všem členům realizačního týmu a tvůrcům projektu patří obdiv k odvaze zpracovat toto téma, správcům jednotlivých pohřebišť pak poděkování za trpělivost a výbornou dvouletou spolupráci. Tomáš Kotrlý, odborný konzultant projektu a pracovník Ministerstva pro místní rozvoj pro agendu pohřebnictví

4

5 Obsah Úvod Hřbitov Bedřichov Hřbitov Benešov Hřbitov Borotín Katolický hřbitov Borová Evangelický hřbitov Borová Městský hřbitov Boskovice Hřbitov Březiny Hřbitov Cetkovice Hřbitov Černovice Hřbitov Deštná Hřbitov Dlouhá Lhota Hřbitov Doubravice nad Svitavou Hřbitov Drnovice Hřbitov Horní Smržov Dolní katolický hřbitov Jedlová Horní katolický hřbitov Jedlová Evangelický hřbitov Kamenec u Poličky Hřbitov Knínice u Boskovic Hřbitov Korouhev Hřbitov Křetín Hřbitov Kunštát Hřbitov Lhota Rapotina Hřbitov Lomnice Hřbitov Lysice Hřbitov Nedvězí Evangelický hřbitov Olešnice Katolický hřbitov Olešnice Hřbitov Osiky Centrální hřbitov Polička Evangelický hřbitov Polička Katolický hřbitov Polička Hřbitov Polička Lezník Hřbitov Pomezí Evangelický hřbitov Pustá Kamenice Katolický hřbitov Pustá Kamenice Hřbitov Rašov Hřbitov Roubanina Evangelický hřbitov v Sádku Původní evangelický hřbitov v Sádku Katolický hřbitov Sádek Evangelický hřbitov Široký Důl Katolický hřbitov Široký Důl Hřbitov Stašov Hřbitov Sulíkov Hřbitov Svitávka Hřbitov Svojanov Hřbitov Starý Svojanov Evangelický hřbitov Telecí Katolický hřbitov Telecí Hřbitov Trpín Hřbitov Úsobrno Hřbitov Vanovice Hřbitov Velké Opatovice Hřbitov Žďárná Začlenění projektu do legislativy v ČR

6 x x b a a 5b 9b 7b 8a 8b 7a 9a 5a 4b a 93b 87a 99a 14a 73a 27a 16a 49b 55a 51a 50a 68a 47a 36a 74a 71b a 62b 54a 19b 66b 86b 81a 67b 97a 92a 79a 59a 21b 76b 64b 88b 84b 90b 70b 72b 75b 89b 89a 75a 72a 70a 90a 84a 88a 64a 76a 21a 59b 79b 92b 97b 67a 81b 86a 66a 19a 54b 62a 24b 71a 74b 36b 47b 50b 51b 55b a 16b 27b 73b 14b 99b 87b 93a 68b 53b a 11b 10a 10b 111b 111a 110b 118b 117b 119b 112b 113a 113b 112a 119a 117a 118a 110a 149a 213a 162a 206b 128a 171a 204a 159b 203a 189a 230a 217a 129b 168b 137a 187b 153b 199b 154b 170b 142a 106a 148a 132a 161b 144b 198a 205b 174a 150a 145b 226b 151b 157b 103b 196b 100b 177b 130b 223a 209b 124a 172a 192a 201a 152b 186a 169b 141b 207a 208a 105b 194b 194a 105a 208b 207b 141a 169a 186b 152a 201b 192b 172b 124b 209a 223b 130a 177a 100a 196a 103a 157a 151a 226a 145a 150b 174b 205a 198b 144a 161a 132b 148b 106b 142b 170a 154a 199a 153a 187a 137b 168a 129a 217b 230b 189b 203b 159a 204b 188a 171b 128b 206a 162b 213b 149b 109b 123b 123a 109a a b márnice kostel márnice Bed ichov 0 5 [m] S vstup na hřbitov kříž zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda: parkoviště

7 Hřbitov Bedřichov Historie hřbitova náležejícího k římskokatolickému kostelu sv. Mikuláše v Bedřichově začíná při prvních zmínkách o tomto kostelu. Podle dochovaných historických zpráv stál kostel v obci Bedřichov již ve 13. století, potom byl pravděpodobně husity zničen a později opět zbudován. Od roku 1601 do 1785 byl Bedřichov s osadami Kozárovem a Kunčinou Vsí filiálkou lysické fary. Roku 1785 byly k Bedřichovu přifařeny obce Lhota u Lysic a Kunice. V té době se hřbitov rozkládal, jak bylo obvyklé, okolo kostela. Potvrzují to mnohé kosterní pozůstatky objevené při opravách kostelního prostranství. Nálezy mnohých hromadných hrobů potvrzují i pravděpodobné morové epidemie, které v minulosti obec a okolí postihly. Později byl zřízen severně od kostela hřbitov se samostatným přístupem. Došlo k postupnému rozšiřování a v současné době má hřbitov okolo čtyř set hrobových míst. Nadále je farním hřbitovem pro obce Bedřichov, Kozárov, Kunčinu Ves, Kunice a Lhotu u Lysic. Na prostranství před kostelem stojí památníky obětem světových válek. Připomíná se zde i dvacet šest spoluobčanů padlých v bojích 1. světové války. Také ve 2. světové válce našli na našem hřbitově místo svého posledního odpočinku němečtí vojáci. Jejich hroby byly po roce 1990 přemístěny na společné hřbitovy obětí této války. V roce 2011 byly společným dílem všech dotčených obcí s využitím podpory Mikroregionu Kunštátsko Lysicko na hřbitově vybudovány nové přístupové cesty a vedle hřbitova zřízeno parkoviště. Zpracoval dle kroniky obce: František Všianský starosta obce Bedřichov Foto: Petr Dvořáček 7

8 x x x x x x x x márnice Benešov 0 4 [m] S vstup na hřbitov pomník padlým prostor pro odkládání odpadu zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda:

9 Hřbitov Benešov Starý hřbitov byl založen benešovskou farností na jejím pozemku po dokončení stavby kostela v roce Pochovávalo se zde do konce roku V roce 2002 byl starý hřbitov asanován a přeměněn na park, kde zůstal památník padlých z 1. světové války z benešovské farnosti. Pomník byl postaven v roce 1928 za faráře Jelínka. Rovněž byl ponechán kříž s tabulkou doby funkčnosti hřbitova ( ). V roce 2002 byl postaven pomník obětem 2. světové války. Nový hřbitov už je na sousedním pozemku, jenž byl obcí odkoupen od pana Adolfa Horáka. Nový hřbitov začal sloužit svému účelu od roku U vstupní brány je umístěna pieta Bolestné Panny Marie dříve umístěná na pozemku, který patří k nové škole. Tato pieta byla postavena manželi Koudelkovými v roce 1927 jako poděkování za uzdravení těžce nemocné paní Koudelkové. Na hřbitov byla pieta přemístěna v roce Úprava a vzhled hřbitova se postupně mění. V roce 2010 byla zahájena přestavba hřbitovního oplocení, došlo k dokoupení pozemku pro rozšíření hřbitova, kde je plánováno kolumbárium a rozptylová loučka. Před hřbitovem zbývá vybudovat parkoviště. Významné osobnosti: RIP farář Richard Zavadil (zemřel ) farář František Nosek (zemřel ) RIP farář Ladislav Zemánek (zemřel ) Václav Richter ( ) Dlouholetý starosta a spoluúčastník při jednáních s nacisty , kdy se jednalo o záchranu obce. Hrozilo, že bude vypálena a každý desátý muž z obce bude nacisty zastřelen. Prof. Ing. František Valenta DrSc ( ) Působil na VŠE v Praze jako vedoucí katedry ekonomiky a průmyslu. Byl prorektorem pro vědeckovýzkumnou práci. Od roku 1983 byl jeho život spjat s ČSAV. Výsledky dlouhodobého výzkumu knižně publikoval. Psal odborné články, vysokoškolská skripta, učebnice. Josef Opálka ( ) Zúčastnil se 1. světové války a vrátil se jako válečný invalida (přišel o nohu). Oženil se, posléze byl zvolen do okresního zastupitelstva v Boskovicích. Za okupace zorganizoval odbojovou organizaci, jeho dům se stal útočištěm odbojářů a ruských vojáků. Opálkovi synové byli aktivně zapojeni v odboji. Tato činnost byla odhalena gestapem a při zátahu ve Velenově byl zatčen, vězněn a v Letovicích zastřelen. Při výslechu neprozradil další účastníky odboje, zachránil tak mnoho benešovských občanů. Zpracoval dle kroniky obce: Antonín Rus starosta obce Benešov Foto: Alois Krkavec 9

10 márnice Borotín 0 5 [m] S vstup na hřbitov kříž prostor pro odkládání odpadu zdroj vody hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda:

11 Hřbitov Borotín Původně byl borotínský hřbitov při silnici z Borotína do Velkých Opatovic, v místě, kde dosud stojí kříž před spojkou k železniční zastávce Cetkovice. Dochovaná pověst vypráví, že na zámku v Borotíně kdysi žila hraběnka, která byla k poddaným krutá a nelítostná, a když zemřela a na tomto hřbitově ji pochovali, někteří z poddaných se jí po smrti pomstili tím, že její tělo z hrobu vykopali, rakev otevřeli a položili její mrtvolu napříč na silnici. Ráno, když robotníci jezdili s potahy na robotu, nikoho ani nenapadlo, aby tu nebožku hraběnku ze silnice dal stranou. Tak ji rozjezdili i s rakví, což byl čin sice krutý, ale hraběnka si jej svým jednáním s poddanými asi zasloužila. Toho, kdo hraběnku v noci vykopal, sice nenašli, ale vrchnost to tak dopálilo, že hřbitov zrušila. Podle církevního práva šlo ale o posvěcenou půdu a nesměl se zde rušit klid zemřelých. Stejně tak i proto, aby se nevyorávaly na povrch pozůstatky zemřelých, dala vrchnost na tomto místě zasázet stromy. Ten malý sad tam byl ještě za kronikářova mládí (Aloise Kalouska), ale po scelování půdy v roce 1929 dostal tuto půdu nový majitel. A protože stromy mezitím zestárly a už nerodily, vykácel je. Dnes je zde lán zemědělského družstva a jako památka na hřbitov zůstal jen kříž. Následně zřídila vrchnost a věřící jiný hřbitov v místě, kde se říká U Starého krchova vpravo vedle cesty vedoucí z Borotína do Velké Roudky (dříve Routky) za Vinohrádkem. Pro příliš blátivý přístup i tento hřbitov zrušili. Dlouho zde ještě stával kámen z hlavního kříže. Ze hřbitova bylo nejprve pole, které obdělával Alois Chalupa čp. 88. Dnes je zde loučka. Nynější hřbitov byl zbudován borotínskými farníky za vedení faráře Jana Kužely v roce 1885 v místě zvaném Na Vinohrádku. Pozemek k novému hřbitovu daroval velectěný pán Theodor Müller, majitel panství borotínského. Kříž hlavní dal postavit svým nákladem František Koutný, výměník z Velké Routky. Byl to hřbitov katolický, ale márnici musela postavit obec. Evangelíci pochovávali své zemřelé na hřbitově u evangelického kostela ve Vanovicích. Páter Josef Kužela byl první, koho na tomto novém hřbitově pochovali. Zemřel, právě když jej dostavěli, v roce 1886 ve věku 36 let. Slavnostní posvěcení hřbitova se konalo třetí neděli po sv. Duchu od veledůstojného p. Františka Taubra (děkana a faráře z Jevíčka) za asistence důstojného p. Josefa Katzra (faráře z Opatovic), Jana Šafránka (faráře z Vísek), Josefa Wolanda (kaplana z Jevíčka), Františka Hudečka (kaplana z Opatovic) a Josefa Vychodila, nově ustanoveného faráře v Borotíně ( ). Tím byla oslavena i tisíciletá památka úmrtí sv. Metoda, velikého apoštola naší Moravěnky. Protože farníci začali kupovat místa posledního odpočinku pro členy svých rodin a stavět pomníky, byl tento hřbitov už malý, a tak jej v letech rozšířili na více než dvojnásobnou plochu. Začalo se pochovávat na rozšířené části, která však již také nestačí. Vybagrovaná hlína nad starou částí byla v roce 1981 rozhrnuta na starou část, ovšem předtím bylo nutné přemístit některé hroby. V roce 1980 byla provedena oprava márnice, hlavně vnitřní omítky, podlaha a fasáda. Významné osobnosti P. Josef Matoušek (zemřel ) Farář v Dolní Cerekvi, vysvěcen v roce Zapsáno podle kronikáře Aloise Kalouska, Borotín 125 a Kroniky farnosti Borotín, str. 16 Foto: Petr Dvořáček 11

12 / / márnice katolický kostel sv. Markéty Borová u Poli ky katolický h bitov 0 5 [m] S vstup na hřbitov kříž pomník padlým prostor pro odkládání odpadu turistické odpočívadlo zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda: parkoviště

13 Katolický hřbitov Borová Katolický hřbitov v Borové se nachází na pozemkových parcelách: 1/1, 1/2, 1/3, 1/4, 1/5 v areálu kostela sv. Markéty. Založení hřbitova se nepodařilo zjistit, proto lze pouze dovodit, že hřbitov existuje souběžně s postavením kostela. Areál kostela sv. Markéty v Borové je zapsán v seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 25096/ Hodnota památky spočívá především v uceleném, málo narušeném areálu kostela sv. Markéty s kostnicí a zachovalou částí hřbitovní zdi. Podle zmínek v písemných pramenech byl úplně první kostelík ve vsi postaven ze dřeva o něco jižněji než dnes někdy kolem roku 10. Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve 14. století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16. nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový chrám jako jednolodní, gotický tentokrát již z kamene a to na místě, kde stojí dodnes. Loď je dlouhá 26,6 metrů a široká 7 metrů. Jak léta plynula, mnoho částí kostela volalo po opravě. Nejprve byly provedeny opravy v interiéru kostela. Jednalo se především o hlavní a postranní oltáře a rekonstrukce se dostalo i sloupoví pod kůrem. Také střecha a věž byly vícekrát opravovány. Poslední rekonstrukce věže proběhla v roce 2000, kdy byla střecha nově pokryta šindelem. V posledních letech byla také provedena oprava zvonů. V současné době postupně probíhá rozsáhlá oprava za účelem zamezení vzlínání vlhkosti do zdiva kostela s navazující opravou fasády. Dle dobových písemností SNB ze jsou na katolickém hřbitově pohřbeni dva neznámí příslušníci německé armády a také se zde nachází hrob sovětských vojáků zavražděných koncem války u Borové. Na katolickém hřbitově nechybí ani pomník padlým v 1. světové válce. V prvním roce válečného konfliktu (1914) bylo do vojenské služby povoláno z této obce 70 mužů, ve druhém roce 63 mužů, v třetím roce pak 36. Od roku 1917 jsou již záznamy neúplné, takže není možno odhadnout, kolik rekrutů nastoupilo až do konce války. Celkem se ale domů nevrátilo 18 mužů. Borová měla v té době 1300 obyvatel. Čerpáno z archivu Obce Borová, zpracovala Barbora Hegrová Foto: Petr Dvořáček 13

14 Borová u Poli ky evangelický h bitov 0 5 [m] S vstup na hřbitov pomník padlým prostor pro odkládání odpadu zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda:

15 Evangelický hřbitov Borová Evangelický hřbitov v Borové se nachází v areálu evangelického kostela na pozemkové parcele číslo 47. Evangelický kostel byl postaven již v roce 1784, krátce po vydání Tolerančního patentu. Jeho stavba trvala čtvrt roku. Dle tehdejšího způsobu byl postaven bez věže a zvonů. Zemřelí evangelíci nebyli pochováváni u kostela, nýbrž v nedalekém lesíku směrem k Dědku, kde prý se před vydáním Patentu také tajně scházívali. Na tomto místě jsou dodnes patrny podlouhlé dolíky po hrobech. Hřbitov u kostela byl zřízen až po roce 1810; pro kamenitý terén trvala jeho úprava přes čtyři roky. Prvotní farní budova ze dřeva byla postavena již v roce 1784 za necelý měsíc. Nová, kamenná fara byla postavena až v roce 1858 a nynější podobu dostala těsně před první světovou válkou. Středem chrámu je stůl Páně (nikoli oltář), odkud se čte Bible. Za ním na protější dlouhé stěně se nachází kazatelna, odkud se káže biblická zvěst. Celý sbor je tak shromážděn doslova kolem Písma svatého a jeho zvěstmi s modlitbami a písněmi z kancionálu k tomu náležitými. Toto uspořádání bylo ovlivněno modlitebnami jednoty Českých bratří, nejkrásnější reformační církve, která vyrostla na husitských základech. Jednota stavěla sborové domy s modlitebnou sloužící především takřka rodinnému společenství sboru. V kostele není žádných cenností. Prosté vyřezávání v dřevěném zábradlí krucht a kazatelny má svou cenu historickou a estetickou. U kazatelny je jedinou parádou nátěr částečně zlatý většinou imitující vzhled mramoru. Pochází z dob, kdy se alespoň v něčem chtěli evangelíci vyrovnat katolické výpravě kostela. Dagmar Makovská, manželka místního kronikáře a archivní materiály evangelické fary Foto: kronika obce Borová 15

16 S T rozptylová louka R prodejna květin WC Boskovice 0 10 [m] S Legenda: U obřadní síň hrob hrobové místo ostatní objekty F A zeď / oplocení sekce vstup na hřbitov prostor pro odpad zdroj vody A G kříž parkoviště B Z H J M D E C I O L P Q K N Mapu v detailním rozlišení naleznete na

17 Městský hřbitov Boskovice Areál městského hřbitova v Boskovicích byl založen v poválečném období v nové poloze nad městem nedaleko lesního celku Doubrava v sousedství povrchové těžby písků a pískovců. Areál hřbitova se nachází cca 400 až 459,5 m. n. m., tj. přibližně 100 metrů nad nivou říčky Bělá nebo cca 50 až 60 metrů nad historickým jádrem města. Současná rozloha hřbitova je přibližně 2,5 hektaru. Okolní krajina je odlesněná, zemědělsky obdělávaná půda bez vzrostlých dřevin. S výjimkou lipové aleje lemující příjezdovou cestu od města. Alej byla založena na jaře roku 1908 místním Okrašlovacím spolkem. Bylo vysazeno celkem 190 kusů lípy velkolisté. Začínala původně u starého hřbitova a vedla po obou stranách cesty až k lesu V Doubravách. Dnešní podoba aleje je zkrácena o výstavbu v ulici Svatopluka Čecha. Za hřbitovem, v přírodním prostředí bývalého pískového dolu, bylo v minulých letech vybudováno westernové městečko. Od března do května roku 1945 bylo na místě dnešního hřbitova pohřbeno přibližně 108 německých vojáků. Dříve byly hroby udržovány a označeny čísly, v dalším období došlo k jejich zrušení. Ostatky jsou uloženy na brněnském ústředním hřbitově Památník obětem II. světové války. Existuje seznam boskovických pohřbených vojínů bude součástí webových stránek projektu byl vydán zákaz pohřbívání na starém hřbitově u kostela Všech svatých. Hřbitov byl zrušen Po ukončení tlecí doby, v roce 1997, byla provedena úprava na park. V dubnu 1947 bylo uděleno povolení k pohřbívání na novém hřbitově. Hřbitov pak byl otevřen Roku 1986 došlo k rozšíření urnového háje severozápadním směrem na volný prostor a prostor společných hrobů německých vojáků (celková plocha rozšíření 2500 m 2 ). V tomto roce proběhla i úprava zpevněných ploch hřbitova, vybudovány byly nové chodníky a dlážděné cesty i nové oplocení hřbitova byla otevřena smuteční obřadní síň postavená podle projektu Ing. Arch Lubomíra Haniše s uměleckou výzdobou Bouře akademických malířů Oldřicha Rujbra a Petra Veselého z Brna byly zahájeny dle odborné studie Ing. Arch. Ivety Trtílkové z Olomouce úpravy hřbitova chodníky, vodovod, kanalizace, parkoviště, vegetační úpravy, nový mobiliář. V roce 2004 se rozšířila plocha hřbitova a proběhla stavba centrálního kříže. Kovářskou práci realizoval Jiří Běhal Umělecko-kovářské a restaurátorské práce, Olomouc. V roce 2005 proběhla vegetační úpravy hřbitova. Z evidence místně významných objektů můžeme na hřbitově najít náhrobek rodiny Slámovy, Marešovy, Mensdorff Pouilly, Klusákovy a náhrobek akademického malíře Josefa Biebera. Čerpáno ze záznamů v kronice Města Boskovice, informací správce p. Františka Přikryla a Bc. Ing. Leona Fialové, referentky správy zeleně Městského úřadu v Boskovicích. Foto: Petr Dvořáček 17

18 sklad l 5i 1i 2i 6i 1j 4i 6j 2j 3j 7j 3i 6c 8f 7c 7i 4j 3f 5f 8j 1l 1l 8l 9l 2l 4l 5l 3l 7l 9j 4f 9d 5j 8i 1f 2f 8k 7k 3k 4k 5k 6k 6f 7f 5b 2h 1b 7h 7b 8b 6b 3b 4h 9a 1h 1g 8a 7a 6a 5a 4a 3a 2a 1a 9b 9g 8g 4b 5h 6h 2b 8h 3h 9f 1k 2c 5c 8c 9c 4c 3c 1c 2k 6g 2e 2g 4g 6e 2d 1d 4e 8e 7d 8d 6d 5d 4d 3d 7e 9e 3e 5e 6e 5g 3g 1e 7g 10d 10f k11 k14 k13 k15 k12 deska k1,k6 k2,k7 k3,k8 k4,k9 k5,k10 B eziny 0 2 [m] S vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda:

19 Hřbitov Březiny K novodobé historii březinského hřbitova rozhodnutím obecního zastupitelstva se roku 1860 začal stavět nový obecní hřbitov na pozemku s katastrálním číslem 190/1 patřícím k domu čp. 37 (tehdejší majitel Jakub Lapáček). Dnešní katastrální číslo hřbitova je 190/2. Rozhodnutí obecní rady v čele s rychtářem Johanem Luňáčkem z čp. ovšem nekorespondovalo s vůlí majitele pozemku, a tak prý došlo k velmi zajímavému sporu, kdy kočí během dne navozili kamení ke stavbě obvodního zdiva hřbitova a hospodář během noci kamení ze svahu do řeky na trakaři odvozil. Hospodář prý byl předvolán před obecní zastupitele a háje se slovy, že krchov na jeho pozemku snižuje jeho cenu, byl až po tučném odstupném svolný stavbu trpět. (Opravdu o stavbě ještě rozhoduje zastupitelstvo v čele s rychtářem, starostové jsou na Březinách od roku 1865 a první starosta se jmenuje Maděra z čp. 10). Nyní trochu historické nostalgie. Hřbitov byl postaven a uveden do užívání mezi roky a první pohřbenou na této posvěcené půdě byla ani ne roční dívenka Mariana Kučerová z čp. 24. Sakrální stavba je zajímavá ještě dnes. A to nejen tím, že patří k nejmenším hřbitůvkům na Vysočině, ale třeba i tím, že původní stavba nenesla žádná církevní označení. To znamená, že stavba má sice márnici, ale na původní stavbě nebyla ani dnešní zvonička ani pamětníky připomínaný kalich na vstupní bráně, neřkuli křížek. Toto téma malinko rozšířím. Po rozluce Březin s částí Pusté Rybné (1881), která je na starých dokumentech pojmenována jako Wüst Ribný, není na katastru obce jediný veřejný církevní symbol (křížek, kaplička, boží muka, obrázek na stromě, neřkuli kostel), a přesto si myslím, že lidé jsou zde mnohdy více věřící než ti, co tyto symboly užívají. Ale zpět k místu posledního odpočinku. Tento, mohu-li ho tak nazvat, hřbitůvek má i své zajímavosti. Léta páně 1868 jsou u vchodu do hřbitova zasazeny dvě lípy malolisté k 20. výročí panování jeho císařského veličenstva Františka Josefa I. Lípy jsou poraženy v 80. letech 20. století, tedy cca jako 150 leté. Důvod poražení je celkem jasný. Lípy začaly bořit zdi u brány vchodu do hřbitova. Další zajímavost je zvonička na márnici, která je postavena ve 30. letech 20. století a je osazena zvonkem. O tento přijde obec ve 2. světové válce, kdy jsou zvony sbírány pro potřeby německé armády. Nový zvon byl do zvonice umístěn v devadesátých letech minulého století. Ještě jednu zajímavost má zdejší hřbitov. Leží na něm ukrajinský partyzán J. M. Svičkar, který padl v blízkém okolí Březin Padl vlastně na dohled od místa, kde sní svůj poslední sen. Odpočívá zde i většina březinských kantorů, kteří učí generace březinských žáků k lásce k bližnímu svému, lásce k rodičům, přírodě, Bohu. Významné osobnosti J. V. V. Michl (zemřel ). Český buditel a spisovatel. Zemřel údajně na rychlé souchotě a je devátým pohřbeným na tomto hřbitově. Z vlastních podkladů zpracoval p. Pavel Říha místní rodák Foto: Petr Dvořáček 19

20 márnice x x x x a 163a 161a u1 u2 u9 u8 u7 u6 u5 u4 u3 165a u11 u10 u12 hlavní k í Cetkovice 0 4 [m] S vstup na hřbitov kříž prostor pro odkládání odpadu zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda: parkoviště

21 Hřbitov Cetkovice Současný hřbitov byl založen jako farní roku 18 poté, co byl zrušen dosavadní hřbitov nacházející se v těsné blízkosti kostela. Ten nevyhovoval prostorem. Dříve se zřejmě pohřbívalo i v prostoru dnešní kapličky Ecce Homo, o čemž svědčí nálezy lidských kostí při její stavbě, jak vyplývá ze záznamů v místní kronice. Hřbitov byl založen na pozemku za vesnicí směrem k blízké osadě Brodek (dnes součást obce Cetkovice). Postupným rozšiřováním zástavby obce je hřbitov v současné době v jejím centru obklopen domy. Na hřbitov se vchází po kamenném schodišti ze západního směru z nynější ulice Jevíčská. Existuje i boční vchod od jihu z ulice Zahradní. Hřbitov byl dvakrát rozšiřován roku 1884 a Tehdy byl rozšířen východním směrem za současnou hlavní spojnici bočního a hlavního vchodu. Dodnes se vžil pro tuto část hřbitova název Nový hřbitov. Zdejší hřbitov prošel několika významnými opravami, z nichž nejnákladnější bylo položení nové dlažby a sadové úpravy roku Z dalších významných oprav to byla oprava křížů v roce Na hřbitově se nenacházejí žádné movité ani nemovité památkově chráněné objekty. V jihovýchodní části stojí novodobá budova márnice a novodobý centrální kříž. Před hřbitovem, nalevo od schodiště, se nachází jednoduchý kamenný kříž s rozšířeným podstavcem a nápisem Ke cti a slávě Boží věnoval František Šimek v Cetkovicích. Je známo, že na místním hřbitově byl pohřben sovětský voják, svobodník Boronay, který se v posledních dnech války stal obětí dopravní nehody v blízkých Uhřicích. Byl tu vztyčen dřevěný kříž, ale v září 1945 byly jeho ostatky exhumovány a znovu uloženy na vojenský hřbitov v Olomouci. Významné osobnosti ThDr. Josef Koutný ( ) Profesor teologie, který působil jako profesor biblistiky na teologickém učilišti a jako ředitel Sušilových kolejí v Brně. V roce 1950 byl jmenován profesorem Cyrilometodějské fakulty v Praze. Tuto funkci však kvůli nesouhlasu s tehdejším totalitním režimem nepřijal. Kvůli svému názoru a obavy ze zatčení se skrýval a pokusil se o přechod hranic do Rakouska. Byl však zadržen, zatčen a vyslýchán. Později (28. 4.) byl propuštěn a za záhadných okolností objeven mrtev v odstaveném vagonu na nádraží v Libině u Šumperka. Mons. ThDr. Alois Krchňák ( ) Čestný občan města Boskovice a obce Světlá jako nespolehlivý byl poslán za 2. světové války na nucené práce do Rakouska, do vlasti se vrátil až po osvobození v roce V roce 1951 odjel do jihotyrolské diecéze Brixen, kde bylo jeho první kněžské působení. Dále působil v Německu a Itálii. Po roce 1948 mu byl znemožněn návrat do vlasti. V roce 1980 zorganizoval setkání Čechů žijících mimo republiku s papežem Janem Pavlem II. V roce 1990 se po 44 letech přijel podívat do svého rodného kraje a jako patriot zde již zůstal natrvalo. Zpracoval: Mgr. Josef Sychra Foto: Petr Dvořáček 21

22 a b Ant. Weypustek márnice kostel ernovice 0 5 [m] S vstup na hřbitov kříž prostor pro odkládání odpadu zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení Legenda:

23 Hřbitov Černovice Vznik kostela sahá do 12. nebo 13. století. Roku 1286 se zde připomíná samostatná fara. V roce 1900 byl východním a částečně severním směrem rozšířen starý hřbitov na výměru asi 11 arů. Hřbitov v Černovicích je od ve správě MNV Černovice a po revoluci ve správě OÚ Černovice. Farnost černovická je tvořena obcemi Černovice, Hodonín a Tasovice. To znamená, že na místním hřbitově jsou pochováváni lidé právě z těchto obcí. Roku 1948 byla na hřbitově zřízena studna s pumpou za korun. Při stavbě silnice k Tasovicím ( ) došlo ke zmenšení hřbitova ze severní strany a byla přemístěna budova márnice na stranu východní. V letech byla kolem celého kostela a hřbitova postavena nová hřbitovní zeď ze šamotových tvárnic a hřbitov byl rozšířen na východní stranu. V roce 2001 byly nahrazeny vstupní schody na hřbitov novými kameny z Trachidu. Při vstupu na místní hřbitov je umístěn za bránou pomník věnovaný od hraběte Vladimíra Mittrovského svému polesnému. Stojí zde i hlavní kříž z roku 1913 a rodinná hrobka Davidova. Najdeme zde rovněž hrob faráře Josefa Jičínského, který zde sloužil od roku 1889 do Zemřel roku Další farář, Antonín Solař, zde sloužil od roku 1933 do 1951 a je na místním hřbitově také pochován. Roku 1998 byla Muzeem romské kultury na tomto hřbitově odhalena pamětní deska cikánského tábora. Deska je umístěna na hřbitovní zdi v místě, kde bylo pohřbeno více než sedm desítek vězňů v tomto případě zejména romských dětí. Autorkou originální keramické předlohy pro výrobu desky je romská nevidomá výtvarnice Božena Vavreková-Přikrylová. Desku do kovu odlila sochařská dílna Štěpána Axmana. Součástí pietní úpravy tohoto místa je i symbolické ohniště. Celý hřbitov se nachází na ploše cca 00 m 2. Je zde evidováno 208 hrobových míst. Dostatečná kapacita je tak zajištěna i do budoucna. V areálu hřbitova stojí i kostel. V roce 2009 byl na hřbitově vybudován nový přístupový chodník. V roce 2013 proběhla celková rekonstrukce kostela. Z podkladů kroniky obce zpracoval Jaroslav Zhoř starosta Foto: Petr Dvořáček 23

24 B A k1 k2 k5 k4 k5 k6 k7 k8 k9 k10 k11 k12 k13 k14 k15 k16 kolumbárium Deštná 0 2 [m] S vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení sekce Legenda: A

25 Hřbitov Deštná Můžeme se jen domnívat, do jaké doby klást počátky hřbitova v Deštné, ale je jisté, že v roce 10 byla v Deštné farnost, tedy kostel a bezpochyby i hřbitov. Je velmi pravděpodobné, že současný hřbitov leží alespoň z části na místě tohoto patrně prvotního hřbitova, protože ústní tradice, zapsaná v kronice farnosti, umísťuje na místo dnešního hřbitova trosky původního kostela a kolem kostela byl zcela jistě i hřbitov. Bližší informace se dozvídáme až po postavení nového kostela v letech a zřízení lokálního kaplanství v roce Hřbitov ležel na současném místě a byl ohrazen nízkou zídkou. V roce 1819 byl hřbitov interkonfesní, byli zde pohřbíváni jak katolíci, tak evangelíci, ale podle zápisů v kronice to příliš dobroty nedělalo. Patrně to tak bylo až do zřízení konfesních hřbitovů v Horním a Dolním Smržově. V roce 1822 je zase zaznamenán spor ohledně nutných poplatků. Je zajímavé, že hřbitov zůstal na stejném místě díky tomu, že na konci devatenáctého století jej neopravovali ani nerozšiřovali, aby jej úřady nenařídily přemístit. Opraven a rozšířen byl až v roce Při kopání cesty ke hřbitovu byly nalezeny zlaté a stříbrné mince asi sto kusů. (Dle záznamů z farní kroniky zpracoval p. Mgr. Aleš Vrzala farář z V. Opatovic). Vchod do hřbitova zdobí starobylé lípy. V kronice obce, založené k , je ve stati Popis obce věta: Hřbitov je ve vesnici mezi čís. 1 a 5. Hřbitov v Deštné slouží pro obce Deštná-Rumberk, Dolní Smržov, Horní Smržov. V kronice obce z roku 1933 je rovněž citace: V červnu 1933 právě byla dokončena oprava hřbitova (zvětšení a ohradní zeď cihelná). Při prokopávce upravované cesty ke hřbitovu vykopali dělníci měděnou krabici, v níž byly uloženy mince zlaté z roku v průměru 25 milimetrů a síly asi 3 milimetry. Zlatých celkem osmdesát dva kusů, stříbrných šest kusů. Některé byly zadrženy, tak se tvrdí. Peníze byly po nahlédnutí Památkovým úřadem prodány. Část prodala obec a část Petr Richtr z Rumberka, který peníze vykopal na obecním pozemku. Z dalších oprav: V roce 2000 byla vydlážděna příjezdová cesta včetně parkoviště u hřbitova a chodníku ke kříži byl slavnostně vysvěcen nově postavený kříž na hřbitově. V roce 2013 probíhá rekonstrukce oplocení hřbitova. Z kroniky obce Deštná zpracoval Tomáš Kraut starosta Foto: Petr Dvořáček 25

26 Legenda: hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž márnice Dlouhá Lhota ,5 [m] S

27 Hřbitov Dlouhá Lhota Současný hřbitov byl založen v roce 18. Dříve se hřbitov rozkládal okolo kostela sv. Bartoloměje postaveného v roce 1804, a to místo kaple, která byla zasvěcena sv. Vavřinci. Po zrušení tohoto hřbitova byla odkoupena márnice za korun a proměněna v drvárník patřící škole. (viz. kronika) Již v nejstarších dobách měla farnost sídlo v Dlouhé Lhotě. Patřily k ní a dosud patří vesnice Býkovice, Brťov a Jeneč. Hřbitov, který sloužil celé farnosti, patřil církvi. Od převedl ONV Boskovice, a to na základě směrnice ministerstva místního hospodářství a státního úřadu pro věci církevní, užívání pohřebiště v Dlouhé Lhotě na MNV v Dlouhé Lhotě. V roce 1960 Rada ONV v Boskovicích schválila rozšíření hřbitova. Předpokládaný investiční náklad byl korun. Byly vykoupeny pozemky od vlastníků a hřbitov byl rozšířen. V roce 1961 byla na základě projektu, který vypracoval pan Eduard Svoboda z Černé Hory, provedena regulace hřbitova. Hroby byly uspořádány do řad, přemístěn a vysvěcen byl hlavní kříž a vybudován nový vchod do hřbitova. Původní byl zazděn. V roce provedla firma Petr Šusták Lysice první etapu opravy hřbitovní zdi s celkovým nákladem Kč, z toho Kč byla dotace od Jihomoravského kraje. V roce 2008 pokračovala oprava zdi na nové části hřbitova. Tuto provedla firma I.K.M. s.r.o. Blansko a celkový náklad činil Kč, z toho Kč bylo hrazeno z dotace od Jihomoravského kraje. Kulturní památky ani památníky, sochy, památné stromy na hřbitově nejsou. Nejsou zde ani žádná umělecká díla. Jednotlivé pomníky jsou zhotoveny kamenickými firmami z okolí. Činnost hrobníků vykonávali tito občané: Kotas Jan z čp. 21, Havránek František z čp. 28, Opluštil Josef z čp. 7, Formánek Vlastimil z čp. 40. Po ukončení činnosti pana Formánka zabezpečují tyto služby Pohřební služba Letovice a Pohřební služba Boskovice. Na místním hřbitově je pochován jeden z prvních učitelů místní jednotřídky Ladislav Jarůšek se svoji ženou Ludmilou. V kronice obce je označován jako lidumil. Dále je tu pochován další z místních učitelů Josef Přikryl a jeho žena Božena, která zemřela ve svých jednačtyřiceti letech. Odešla od pěti malých dětí. Odpočívá zde i Alois Porč z Býkovic, konzistorní rada. Čerpáno z kroniky obce Dlouhá Lhota, zpracovala M. Širůčková Z kroniky obce Deštná zpracoval Tomáš Kraut starosta Foto: Petr Dvořáček 27