POJIŠTĚNÍ ZÁRUKY PRO PŘÍPAD ÚPADKU CESTOVNÍ KANCELÁŘE

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Peněžnictví POJIŠTĚNÍ ZÁRUKY PRO PŘÍPAD ÚPADKU CESTOVNÍ KANCELÁŘE Insurance of Travel Agency s Bankruptcy Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Svatopluk Nečas Autor: Tomáš Hložánek Brno, květen 2007

2 Jméno a příjmení autora: Tomáš Hložánek Název diplomové práce: Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře Název práce v angličtině: Insurance of Travel Agency s Bankruptcy Katedra: financí Vedoucí diplomové práce: Ing. Svatopluk Nečas Rok obhajoby: 2007 Anotace Předmětem bakalářské práce Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je rozbor tohoto nepříliš známého pojistného instrumentu. První část se věnuje vysvětlení, proč musejí být cestovní kanceláře vůbec pojištěny, sleduje vývoj příslušné legislativy a zaměřuje se na změny, které v roce 2006 přinesla novela zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Druhá část se zabývá praktickými aspekty tohoto typu pojištění konkrétně se zaměřuje na subjekty, které toto pojištění nabízejí, věnuje se poolu pojišťoven, který byl krátce po vzniku instrumentu vytvořen, a v neposlední řadě zkoumá, jak se určuje pojistné a jaký je postup řešení konkrétní pojistné události. Annotation The subject of this bachelor thesis Insurance of Travel Agency s Bankruptcy is to analyse this not well known insurance instrument. The first part deals with explanation of why the travel agencies must be insured, it follows the relevant legislation development and it focuses on changes raised by amendement of act No. 159/1999 adopted in 2006 which concern certain business conditions in the field of tourist trade. The second part is engaged in practical aspects of this kind of insurance - in the concrete it focuses on the subjects offering this type of insurance, on the insurance company association evolved after creation of this instrument. Then it examines how the insurance rate is assessed and what the process of solving a concrete insured accident is like. Klíčová slova Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, cestovní kancelář, pool pojišťoven Keywords Insurance of Travel Agency s Bankruptcy, travel agency, insurance pool

3

4

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře vypracoval samostatně pod vedením Ing. Svatopluka Nečase a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 15. května 2007 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Svatopluku Nečasovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Současně s tím bych rád vyjádřil maximální vděčnost za trpělivost s mým leckdy nestandardním způsobem práce.

7 Obsah Obsah... 7 Úvod Vývoj legislativního rámce podnikání cestovních kanceláří a pojištění jejich záruky pro případ úpadku První legislativní úprava pojištění záruky Vývoj legislativního rámce pojištění záruky Hledání optimálního legislativního tvaru Aktuální legislativní úprava podnikání cestovních kanceláří a pojištění jejich záruky Nová definice pojmu zájezd Rozšířená definice pojmu cestovní kancelář Rozšířený výčet povinností cestovních agentur Prodej zájezdů prostřednictvím komunikace na dálku Upřesnění úpravy pojistné smlouvy Odstranění klamání spotřebitele Předložení dokladu o pojištění před uzavřením cestovní smlouvy Shrnutí vývoje legislativního rámce pojištění záruky Cestovní kanceláře a pojišťovny ve vztahu k pojištění záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku Pojišťovny ve vztahu k pojištění záruky Subjekty nabízející pojištění Sdružení pojišťoven nabízející tento typ pojištění Pojištění záruky z obchodního hlediska pojišťoven Cestovní kanceláře ve vztahu k pojištění záruky Proces uzavření pojištění Teorie výpočtu pojistného Ukázka výpočtu pojistného Ukázka fungování pojištění Pojištění jako nástroj konkurenčního boje cestovních kanceláří Závěr Seznam literatury Monografie a odborné publikace Odborné články z časopisů

8 Elektronické zdroje Články z médií Seznam příloh

9 Úvod Cestovní ruch je bezpochyby zajímavým odvětvím lidské činnosti, a to jak z pohledu profesionálů, kteří se podnikáním v tomto odvětví živí, tak z hlediska jejich klientů. Patří také k významné součásti národních ekonomik velkého počtu států. Z uvedených údajů je zjevné, že se nejedná o zanedbatelné odvětví. Významným hráčem na tomto poli jsou cestovní kanceláře. Jejich činnost lze popsat jako tvorbu zájezdů, tedy kombinování služeb jako je ubytování, stravování či doprava. Služby cestovních kanceláří jsou však specifické. Především za ně klienti platí předem vlastní obsah služby čerpají až po složení kompletní kupní ceny. Navíc, v případě výjezdového cestovního ruchu, se plnění služby odehrává v zahraničí. Z uvedených důvodů se klienti mohou dostat do velmi nepříjemné situace v případě, že cestovní kancelář v průběhu zájezdu či dokonce již před jeho zahájením vyhlásí krach (úpadek). Pojištěním záruky pro takový případ se zabývá tato práce. Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je oblastí téměř neprobádanou, o čemž svědčí absence jakékoli literatury, kde výjimku tvoří pouze několik článků v časopisech. Daná problematika je proto zajímavým polem. Tato práce se pokusí nastínit jeho základní obrysy. Předmětem této práce je deskripce pojištění záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku a vývoje jeho legislativního ukotvení, dále pak zkoumání praktického využívání a významu tohoto pojistného instrumentu ze strany pojišťoven i ze strany cestovních kanceláří. Cílem práce je tedy definovat pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, nastínit jeho roli v rámci cestovního ruchu, respektive konkurenčního boje cestovních kanceláří v České republice. Dalším cílem je posoudit význam tohoto pojištění pro pojišťovny i cestovní kanceláře a v neposlední řadě ukázat, jakým způsobem se určuje pojistné a výše jistiny a jak se v praxi řeší případná pojistná událost. Práce by měla být zároveň zamyšlením nad tím, že pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je významným prvkem ovlivňujícím tržní segment cestovních kanceláří. Může být tedy bodem, v němž se cestovní kanceláře snaží šetřit a snižovat tak svoje náklady. 9

10 Metodou teoretické části práce bude deskripce pojistného instrumentu, jeho legislativního zakotvení v právním řádu České republiky a vývoje příslušné legislativy s důrazem na novelizaci provedenou v roce Metodou praktické části bude analýza významu tohoto typu pojištění pro pojišťovny i pro cestovní kanceláře a deskripce řešení pojistné události. První část práce práce popíše institut pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře a bude se věnovat vývoji jeho legislativního ukotvení, přičemž důraz bude kladen na jeho novelizovanou podobu. Druhá část se věnuje analýze významu tohoto pojištění v podnikání pojišťoven a cestovních kanceláří a ukazuje, jak se počítá pojistné a jak se řeší konkrétní pojistná událost. Pro lepší přehlednost je text členěn do odstavců, jsou v něm tučně zvýrazněné klíčové pojmy a kurzívou jsou označeny úvahy autora. 10

11 1 Vývoj legislativního rámce podnikání cestovních kanceláří a pojištění jejich záruky pro případ úpadku Cestovní ruch je významným odvětvím národní ekonomiky. Doložit to můžeme několika daty. Například v kontextu České republiky se cestovní ruch v roce 2005 podílel na tvorbě hrubé přidané hodnoty 1 tuzemské ekonomiky 2,8 %, na HDP pak 3,1 %. V roce 2005 do České republiky přicestovalo více než 23 milionů zahraničních návštěvníků, příjmy z cestovního ruchu přesáhly hodnotu 121 miliard Kč. Rezidenti v roce 2005 uskutečnili v České republice téměř 105 milionů cest mimo své obvyklé prostředí, výše spotřeby domácího cestovního ruchu dosáhla ve stejném roce hodnoty 95 mld. Kč. Do zahraničí vykonali obyvatelé země celkem 10,8 milionu cest, přičemž spotřeba výjezdového cestovního ruchu v roce 2005 dosáhla hodnoty téměř 65 miliard Kč. 2 Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře 3 v kontextu České republiky prošlo poměrně dlouhým a složitým vývojem. První náznaky jeho potřeby můžeme datovat v podstatě do počátku devadesátých let dvacátého století, tedy období obnovy tržního hospodářství v České republice. Nicméně trvalo několik let, než byla tato potřeba dostatečně artikulována a agregována na politické úrovni. Podívejme se tedy, proč tento pojistný instrument vůbec existuje a jaký byl vývoj jeho legislativního ukotvení. 1 Hrubá přidaná hodnota (B.1g) představuje nově vytvořenou hodnotu, kterou získávají institucionální jednotky z požívání svých výrobních kapacit. Je stanovena jako rozdíl mezi celkovou produkcí, oceněnou v základních cenách a mezispotřebou, oceněnou v kupních cenách. Počítá se za odvětví nebo za institucionální sektory / sub-sektory. Více viz webové stránky Českého statistického úřadu. [online]. Dostupné na WWW: Údaje zveřejnil Český statistický úřad na svých webových stránkách ( ) 3 Kompletní oficiální označení pojištění (pojištění záruky cestovní kanceláře pro případ úpadku) je pro účely této práce zbytečně dlouhé, v dalším textu jej proto budeme uvádět pouze jako pojištění záruky. 11

12 1.1 První legislativní úprava pojištění záruky Povinnost pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře vyplývá ze zákona. Základní vodítka pro vznik nové cestovní kanceláře dává živnostenský zákon 4. Ten stanoví, že: provozování cestovní kanceláře je koncesovanou živností 5 koncesi uděluje Ministerstvo pro místní rozvoj podrobné náležitosti pro udělení koncese definuje zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů Pro účely této práce je klíčový právě zákon č. 159/1999 Sb., který povinnost pojištění stanovuje. Důležité je mít na zřeteli také zákon č. 214/2006 Sb., který novelizuje zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Právě tento zákon vnesl do celé problematiky nové prvky, které z celé záležitosti činí výsostně aktuální téma. Povinnost pojištění záruky cestovních kanceláří tedy implikuje zákon, nicméně existuje pro tuto skutečnost samozřejmě i logické odůvodnění, jinak by zákonodárci neměli potřebu tuto povinnost legislativně zakotvit. Po roce 1989, kdy Československo přešlo od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství, se tuzemským obyvatelům otevřela unikátní možnost vycestovat zcela svobodně, bez omezení a bez nutnosti odůvodnění do zahraničí. Unikátní proto, že předtím tyto možnosti nebyly a pokud ano, tak jen značně limitované a kontrolované státními úřady. Zájem o outgoingový cestovní ruch 6 byl tedy značný. 4 Živnostenský zákon, přesněji řečeno zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání 5 Živnostem koncesovaným se věnuje Hlava II zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, jejich výčet najdeme v příloze č. 3 zákona. 6 Sféru cestovního ruchu dělíme v základní linii na outgoingový (čeští turisté cestují do zahraničí), incomingový (zahraničtí turisté cestují do České republiky) a tuzemský (Češi cestují po své vlasti). 12

13 V souvislosti s paušální liberalizací na počátku devadesátých let upravil živnostenský zákon podnikání v oblasti cestovního ruchu pouze velmi vágně. Provozování cestovní kanceláře bylo volnou živností, tedy živností, kterou bylo možné získat po splnění obecných předpokladů, jako je bezúhonnost, ohlášení živnosti na živnostenském úřadě spolu se zaplacením správního poplatku a další. 7 Vznikla tedy celá řada cestovních kanceláří, konkrétně se jednalo o subjekty v řádu stovek až tisíců. Cestovní kancelář si mohl založit v podstatě každý. Postupem času se však ukázalo, že se jedná o druh podnikání s mimořádnou citlivostí ve hře byla kromě zájmů klientů také image České republiky v zahraničí. Několik cestovních kanceláří, podobně jako firmy v jakémkoli jiném odvětví, vyhlásilo bankrot, tedy zkrachovalo. Na tom by nebylo nic špatného, vždyť neustálé vznikání a zanikání podnikatelských subjektů je jedním z pilířů tržního hospodářství. Problém spočíval v tom, že cestovní kanceláře leckdy vyhlásily úpadek 8 ve chvíli, kdy měly svoje klienty právě někde v zahraničí, popřípadě ještě předtím, než klienti na dovolenou vůbec vyrazili. Oba případy jsou samozřejmě velice nepříjemné. Pokud klienti zůstali v České republice, byť měli zájezd řádně nasmlouván a zaplacen, bylo potřeba nějak řešit jejich logické nároky na vrácení peněz. Jejich vymáhání ze zkrachovalého subjektu však bylo poměrně náročné, leckdy zcela nemožné. V případě, že klienti zůstali v zahraničí bez zbytku smluvených služeb (nejčastějším problémem byla absence dopravy zpět, tzv. repatriace), byla zde opět otázka, kdo řešení situace zaplatí, navíc tyto události poškozovaly Českou republiku v zahraničí. Neposledním podnětem k provedení sofistikovanější úpravy podnikání v oboru cestovní kanceláře se stal tlak ze strany Evropské unie, kam Česká republika od roku 1989 směřovala. EU žádala synchronizaci tuzemského práva se svým aquis communitaire. 9 7 Živnostenský zákon, přesněji řečeno zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, rozlišuje živnosti ohlašovací, které dále dělí na řemeslné, volné a vázané, a živnosti koncesované. Obecně řečeno jsou živnostmi koncesovanými sofistikovanější činnosti, nad nimiž potřebuje mít stát důkladnější kontrolu. 8 Neboli krach, bankrot termínů lze použít více, ovšem vždy máme na mysli stejný význam, tedy ukončení podnikatelské činnosti daného subjektu. 9 Aquis communitaire termín používaný pro souhrnné označení práva Evropského společenství, později Evropské unie. 13

14 1.2 Vývoj legislativního rámce pojištění záruky Na předloze zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně občanského zákoníku a živnostenského zákona se začalo pracovat již v roce Jeho příprava byla poznamenána širokou diskusí s odbornou veřejností, byly zvažovány různé přístupy a alternativy, a to zejména právě v oblasti jištění zákazníků cestovních kanceláří. Nepříznivá situace v oblasti cestovního ruchu způsobená krachem 20 cestovních kanceláří 10 vyvolala v roce 1997 nebývalý tlak na zavedení regulace podnikání v této oblasti co nejdříve. Jako nezbytné se ukázalo zpracovat zákon, který by přesně vymezoval a zpřísňoval podmínky pro udělení koncesní listiny na provozování cestovní kanceláře. V prosinci 1998 vláda návrh zákona schválila a postoupila k projednání Parlamentu České republiky. Poslanecká sněmovna přijala návrh zákona dne 2. června 1999 a Senát pak dne 30. června Zákon není zákonem o cestovním ruchu, jak bývá někdy nazýván, protože neupravuje (a ani nemůže upravovat) problematiku cestovního ruchu v celé šíři, ale pouze jeho určitou část. Zákonná úprava je zaměřena především na ochranu spotřebitele - zákazníka cestovních kanceláří v souvislosti s prodejem a realizací zájezdu. Jedná se o velmi důležitou oblast, neboť v tomto případě jde o specifický druh podnikání s výrazným dopadem jak na zákazníka, tak na prestiž České republiky v zahraničí. Že jde o specifický druh podnikání, vyplývá i ze směrnice Evropské unie č. 90/314/EHS 11 z roku 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (dále jen směrnice ). Zvláštní povaha tohoto podnikání spočívá především v tom, že je spojeno s vydáváním značných peněžních částek ze strany zákazníků předem a zájezd se poskytuje převážně s delším časovým odstupem v zahraničí. Podle směrnice musí proto podnikatel předložit dostatečné důkazy o záruce pro navrácení přeplatků a pro repatriaci zákazníka v případě své platební neschopnosti. 10 Pramen: [8]. 11 Zastoupení Evropské komise v České republice [online]. Dostupný na WWW:

15 Základním cílem zákona je tedy ochrana zákazníků cestovních kanceláří v případě jejich ekonomického úpadku v souladu s požadavky výše uvedené směrnice, které jsou tímto zákonem zapracovány do českého právního řádu. Zároveň však zákon reaguje na oprávněné zájmy podnikatelských subjektů v cestovním ruchu v současných ekonomických podmínkách České republiky, umožňující další pozitivní rozvoj tohoto trhu a harmonizující právní úpravu této oblasti podnikání s legislativou platnou v Evropské unii, jejímž je Česká republika členem od Z toho důvodu je obsah zákona omezen jen na úpravu těch skutečností, které s výše uvedenými cíly souvisejí. Jde především o vymezení základních pojmů (zájezd, zákazník), dvou nových živností (provozování cestovní kanceláře a provozování cestovní agentury), práv a povinností souvisejících s poskytováním zájezdu, rozsahu povinného smluvního pojištění záruky cestovních kanceláří, nového smluvního typu (cestovní smlouvy) a některých dalších skutečností. Vzhledem k tomu, že některé z oblastí souvisejících s cíly zákona jsou jako celek upraveny zvláštními právními předpisy, jsou součástí zákona i dvě novely - novela občanského zákoníku (cestovní smlouva) a novela živnostenského zákona (druhy živností). Zákonem stanovené podmínky podnikání by měly především přispět ke zkvalitnění činnosti dotčených podnikatelských subjektů. Základní princip zákonné úpravy spočívá v tom, že dříve volná živnost, kterou mohl provozovat kdokoliv po splnění obecných podmínek, se změnila na živnosti dvě. První z nich je koncesovaná živnost provozování cestovní kanceláře (podnikatelé, kteří mohou prodávat zájezdy zákazníkům), kdy nejen musí být splněny podmínky pro její získání, ale je nutné plnit i určité zákonem stanovené povinnosti při jejím provozování. Druhou je vázaná živnost provozování cestovní agentury (podnikatelé, kteří nemohou svým jménem prodávat zájezdy, resp. mohou jejich prodej pouze zprostředkovávat), kdy pro její získání postačí mít požadovanou minimální kvalifikaci a s jejímž provozováním nespojuje zákon tolik povinností jako u cestovní kanceláře. 15

16 Toto vymezení, jak názvu podnikatelského subjektu, tak charakteru činnosti, umožňuje i rychlou orientaci zákazníka ohledně smluvního partnera při nákupu zájezdu. Partnerem zákazníka v souvislosti se zájezdem je vždy cestovní kancelář. Cestovní agentura je vždy pouze zprostředkovatel. Věcný problém ochrany spotřebitele v oblasti cestovního ruchu bezprostředně souvisí s navrhovaným jištěním zákazníků cestovních kanceláří, což byla nejdiskutovanější část zákona a také část, jejíž zpracování si vyžádalo nejvíce času. S ohledem na majetkové poměry našich občanů bylo nutné pro případ repatriace vyloučit ta jištění, která předpokládají dostatečnou solventnost občanů k zajištění repatriace vlastními prostředky a teprve následné obdržení příslušné finanční kompenzace. Za této situace byla zvolena jediná forma jištění, která zabezpečuje rychlou a bezproblémovou repatriaci zákazníků, a to smluvní povinné pojištění. Uzavřít toto pojištění je jednou z povinností cestovní kanceláře v souvislosti s prodejem zájezdu; cestovní agentury tuto povinnost nemají. Způsob repatriace upravuje zákon poměrně podrobně. Dokonce v případě, že se pojišťovně nepodaří do 12 hodin po oznámení škodné události u dané cestovní kanceláře průkazně ověřit, že došlo k pojistné události, začne pojišťovna, prostřednictvím svých asistenčních služeb, repatriaci zabezpečovat sama. Zajištění zákazníků pro případ úpadku cestovní kanceláře je jedním ze stěžejních prvků zákona. Toto zajištění zákon řeší formou povinného smluvního pojištění. V paragrafu 6 zákon ukládá cestovní kanceláři, aby sjednala pojištění, na základě něhož vznikne zákazníkovi právo na plnění v těch případech, kdy toto plnění není cestovní kancelář schopna poskytnout v důsledku svého úpadku. Nepřesně je toto pojištění nazýváno jako pojištění cestovních kanceláří nebo pojištění zájezdů. Pojištěným však není cestovní kancelář, nýbrž zákazník cestovní kanceláře. Cestovní kancelář je pojistníkem, tedy tím, kdo sjednává pojištění u pojistitele tj. pojišťovny. Pojištění musí být sjednáno v rozsahu vymezeném v paragrafu 6 až 8 zákona. 16

17 Zákazníkovi musí vzniknout na jeho základě právo na plnění v případě, kdy cestovní kancelář: 1) v důsledku svého úpadku neposkytne dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu, 2) dále pokud nevrátí zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, že se zájezd neuskutečnil, 3) nebo nevrátí rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze z části. Z teoretického pohledu lze pojištění záruky zařadit podle zákona o pojišťovnictví. Je to typ neživotního pojištění, které můžeme zařadit do odvětví č. 15. Z pohledu zákona o pojistné smlouvě je to pojištění škodové (paragraf 47) Hledání optimálního legislativního tvaru Uzákonění pojištění pro případ úpadku cestovní kanceláře předcházela dlouhá diskuse a hledání optimálního tvaru legislativní úpravy dané oblasti. Zásadní otázkou se stalo zejména vrácení zaplacených záloh na zájezdy (refundace), které se z důvodu platební neschopnosti cestovní kanceláře neuskutečnily, a zajištění návratu osob, které z téhož důvodu zůstaly bez pomoci a prostředků v zahraničí (repatriace). První návrh, který předkladatel zákona Ministerstvo pro místní rozvoj připravil, přejal model fungující v některých evropských státech (Dánsko, Švédsko, Francie). Spočíval ve zřízení garančního fondu, do něhož by podle určitého klíče přispívaly všechny cestovní kanceláře. Tento návrh však vzbudil mezi cestovními kancelářemi značnou nevoli. Jejich představitelé argumentovali zejména tím, že nehodlají přispívat na nezodpovědné podnikatele a v některých případech dokonce podporovat podvodníky. Je pravda, že v prostředí nestabilizovaného trhu 12 Pramen: [2]. 17

18 v oblasti cestovního ruchu, které u nás v devadesátých letech bezesporu panovalo, by zřízení garančního fondu mohlo být demotivující. Po mnoha diskusích bylo jako optimální řešení pro zajištění refundace a repatriace navrženo například v Německu či Rakousku ověřené povinné pojištění pro případ platební neschopnosti cestovní kanceláře. Ministerstvo pro místní rozvoj navrhlo modifikovaný způsob řešení důsledku platební neschopnosti cestovní kanceláře: kombinaci vázaného vkladu cestovní kanceláře a povinného pojištění. Ustanovení týkající se pojištění však byla bohužel koncipována v mnohém ne zcela správně a nezohledňovala základní pojistně technická pravidla. 13 Lapidárně řečeno: postup podle ministerského návrhu by se v praxi stal pravděpodobně pro valnou většinu pojišťoven naprosto nepřijatelný, a tudíž by toto pojištění neprovozovaly. Cestovní kancelář by tak jen těžko hledala pojistitele, častěji by jej však nenašla vůbec. Přitom bez pojištění by podle tohoto návrhu zákona vůbec nesměla žádat o koncesní listinu. Zájmem pojišťoven však podle České asociace pojišťoven rozhodně nebylo dostat se do pozice toho, kdo zcela zamezuje podnikání v některé z oblastí české ekonomiky. Proto se Česká asociace pojišťoven začala uvedenou problematikou intenzivně zabývat už v říjnu 1997, tedy dokonce dříve, než byla ke spolupráci na návrhu zákona oficiálně vyzvána Ministerstvem pro místní rozvoj. Svůj návrh ustanovení týkajících se pojištění zpracovala tak, aby byla zabezpečena ochrana zákazníků a úprava byla zároveň přijatelná pro cestovní kanceláře i pojišťovny. Sjednání pojištění by podle jejího návrhu nemělo být pro cestovní kanceláře nepřekonatelnou překážkou znemožňující podnikání. Současně bylo pojištění vymezeno tak, aby nevznikla již zmíněná situace, že žádná z pojišťoven nebude mít zájem jej provozovat. 13 Pramen: [8]. 18

19 V neposlední řadě byla v návrhu zohledněna direktiva Evropské unie č. 90/314/EHS týkající se standardních zájezdů, dovolených a cest. Tato direktiva ve svém článku č. 7 ukládá organizátorům a zprostředkovatelům uvedených typů cest zajistit prokazatelnou záruku na vrácení uhrazených záloh a repatriaci zákazníků v případě insolvence. S návrhem České asociace pojišťoven vyslovili souhlas jak pojišťovny, které sama asociace zastupuje, tak představitelé všech tří v té době existujících asociací cestovních kanceláří. Jako základ pro zpracování návrhu byl použit německý model. Ten však vychází z velice strohé zákonné úpravy a dává navíc pořadateli zájezdu možnost výběru způsobu zajištění repatriací a refundací formou pojištění či bankovní garance. Bližší podmínky a rozsah pojištění zde stanoví až všeobecné podmínky kaučního pojištění pro pořadatele turistických cest. Česká asociace pojišťoven ve svém návrhu proto vymezila pojištění mnohem podrobněji, což výrazně posílilo ochranu i jistotu zákazníků cestovní kanceláře. Návrh byl nastaven tak, aby všeobecné pojistné podmínky nemohly nároky zákazníků stanovené zákonem nijak omezit. Stalo se tak žádoucí, aby pojištění podle navrhovaného zákona (tzv. kauční pojištění) mohly provozovat pouze ty pojišťovny, kterým byly Ministerstvem financí jakožto orgánem státního dozoru nad pojišťovnictvím schváleny speciální všeobecné podmínky pro toto pojištění. Už v rámci tohoto návrhu se předběžně počítalo s vytvořením určitého sdružení pojišťoven (pool), které by posílilo právní jistoty zákazníků cestovních kanceláří (viz dále). Pro zřízení poolu byl však nezbytný souhlas Ministerstva financí. Obdobný způsob pojištění je praktikován například v Německu, kde mohou cestovní kanceláře sjednávat pojištění pro případ insolvence pouze u DRS (Německý spolek pro zabezpečení cen zájezdů, vzájemný pojišťovací spolek), likvidací pojistných událostí je pak pověřena Europäische Reiseversicherung v Mnichově. Forma sdružení pojistitelů nebo způsob tzv. soupojištění je tradičně používán u velkých pojistných rizik, kterým pojištění cestovních kanceláří pro případ platební neschopnosti bezesporu je. Jako doklad míry rizika může sloužit skutečnost, že v roce 1998, tj. před 19

20 uzavřením poolu, nabízel určité pojištění pro případ insolvence zanedbatelný počet pojišťoven, a to ještě zcela nestandardním způsobem Aktuální legislativní úprava podnikání cestovních kanceláří a pojištění jejich záruky Ihned několik let po přijetí první právní úpravy pojištění záruky se začalo diskutovat o jeho možných úpravách. Novela zákona č. 159/1999 Sb. byla nakonec přijata v roce 2006 a vnáší do problematiky pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře mnoho změn. Podívejme se na ty nejvýznamnější Nová definice pojmu zájezd Právě ve zdánlivě banální záležitosti, jakou je samotná definice pojmu zájezd, se skrývá jedna z největších novinek, kterou novela zákona přinesla. Proto jí věnujme zvýšenou pozornost. Paragraf 1, který upravuje definici zájezdu, nově stanoví, že za zájezd se považuje i kombinace služeb sestavená na základě individuální objednávky. V praxi to tedy znamená, že s účinností novely (od ) nesmí zájezd na základě individuálních požadavků zákazníka prodávat vlastním jménem jiné subjekty než cestovní kanceláře. Doposud se činností spočívající v prodeji kombinací služeb cestovního ruchu sestavených na základě individuálních požadavků zákazníka mohla zabývat jak cestovní kancelář, tak i cestovní agentura. S nabytím účinnosti novely je tato činnost svěřena pouze cestovním kancelářím a cestovní agentury ji vykonávat nesmějí. Nedodržení tohoto pravidla je považováno za neoprávněné podnikání ve smyslu paragrafu 61 a následujících živnostenského zákona. 14 Pramen: [8]. 20

21 Tuto změnu si vyžádala implementace rozsudku Evropského soudního dvora C - 400/2000, který nově vyložil pojem zájezd obsažený ve směrnici 90/314/EHS, respektive pojem předem sestavená kombinace služeb. Vzhledem ke skutečnosti, že přijetí novely zákona způsobil nový výklad pojmu zájezd v denní praxi cestovních kanceláří a ubytovacích zařízení 15 skutečně značné problémy, dohodly se všechny zainteresované strany, tedy jak profesní sdružení, tak i Ministerstvo pro místní rozvoj, na následujícím upřesnění a ujednocení výkladu: Zájezdem (čili kombinací služeb cestovního ruchu ve smyslu ustanovení paragrafu 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.) není poskytování a prodej služeb cestovního ruchu ubytovacími zařízeními v níže uvedených případech: Poskytování služeb zařazených v SKP (např. stravování, použití wellness, sportovního zařízení hotelu, gastronomického zařízení aj. služeb hotelu), pokud jsou tyto služby nabízeny, prodávány a účtovány společně s ubytováním. Tento režim musí platit vůči všem zákazníkům, respektive vůči všem zákazníkům ubytovaným v příslušné kategorii a třídě ubytovacího zařízení. Nabídka nesmí být omezována časově a pouze na určitý okruh zákazníků. Musí se vždy jednat o služby, které jsou nabízeny automaticky každému ubytovaného hostu v rámci ceny za ubytování. Nabízení a prodávání ubytování a dopravy z/do obvyklého (tím je myšleno většinou do nejbližšího) dopravního uzlu, tj. z vlakového či autobusového nádraží a letiště. Tato doprava netvoří součást ceny ubytování (ať už jde o dopravu vlastní či zprostředkovanou). Doprava je v tomto smyslu chápána jako doplněk ubytování, nikoliv jako další služba cestovního ruchu. Nabízení, prodávání a účtování služeb jako jsou např. stravování, použití wellnes, sportovních zařízení, parkoviště, konferenční prostory, služby regenerace a rekondice, 15 Ubytovacími zařízeními se v souladu s ustanovením paragrafu 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, rozumí hotely, motely, penziony a ostatní ubytovací zařízení (např. kempy) včetně státních a nestátních zařízení poskytujících lázeňskou péči. 16 Sdělení Českého statistického úřadu ze dne o zavedení 2. vydání Standardní klasifikace produkce (SKP) 21

22 jednodenní výlety, okružní jízdy odděleně od ubytování, pokud nabídka těchto služeb netvoří předem sestavený balíček služeb cestovního ruchu, ale zákazník si je podle svého výběru dokupuje až v průběhu pobytu v ubytovacím zařízení. Léčebný pobyt 17 ve státním i nestátním lázeňském zařízení ve smyslu zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (i když zahrnuje kombinaci služeb cestovního ruchu jako je stravování, nejvýše jednodenní výlety a kulturní programy; tyto další služby cestovního ruchu se chápou jako doplněk léčby). Zájezdem (čili kombinací služeb cestovního ruchu ve smyslu ustanovení paragrafu 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.) naopak je například: pobyt v ubytovacím zařízení zahrnující ubytování a další předem rezervované služby např. stravování, lyžařskou permanentku, použití wellness, sportovního zařízení, gastronomického zařízení a jiných služeb, pokud tyto služby, jež nejsou zahrnuty v ceně ubytování; typickým příkladem je teambuilding, vícedenní konference, incentivy apod. rekondiční, relaxační, managerský, wellness apod. program, který nespadá pod režim zákona č.20/1966 Sb Rozšířená definice pojmu cestovní kancelář Paragraf 2 definující pojem cestovní kancelář byl rozšířen i na osoby se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, které mají k provozování cestovní kanceláře příslušné oprávnění svého domovského státu a jsou pojištěny (či jinak zajištěny) pro případ úpadku cestovní kanceláře, v rozsahu stanoveném zákonem č. 159/1999 Sb. 17 Léčebné pobyty osvobozené od DPH podle ustanovení paragrafu 58 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 22

23 V praxi to tedy znamená, že v návaznosti na paragraf 69a živnostenského zákona mohou na našem území podnikat i cestovní kanceláře z ostatních států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru. Dočasně tak mohou činit i bez zřízení vlastní pobočky. Zájezdy těchto zahraničních cestovních kanceláří mohou být prodávány na našem území k tomu oprávněnými podnikatelskými subjekty (tedy cestovními kancelářemi a cestovními agenturami). Ve vztahu k živnostenským úřadům musí být osoby zprostředkovávající prodej zájezdu cestovní kanceláře ze země Evropské unie (či Evropského hospodářského prostoru) schopny prokázat, že zprostředkovávají prodej zájezdu pro podnikatele, který je ve svém domovském státě k prodeji zájezdů oprávněn a je pojištěn v rozsahu stanoveném zákonem č.159/1999 Sb. Z uvedeného vyplývá, že jiné než cestovní kanceláře registrované v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru nesmí na českém území prodávat zájezdy Rozšířený výčet povinností cestovních agentur Nově vloženým odstavcem 5 v paragrafu 3 byl značně rozšířen výčet povinností cestovních agentur, především v souvislosti se zprostředkováním prodeje zájezdů, a to jak pro české cestovní kanceláře, tak pro kanceláře usazené v jiném členském státě EU a EHP. Cestovní agentury mají povinnost v propagačních a jiných materiálech vždy informovat zákazníka, pro kterou cestovní kancelář je prodej zájezdu zprostředkováván. Tato povinnost doposud nebyla v zákoně výslovně definována a v praxi docházelo často ke klamání spotřebitele tím, že údaj o identifikaci cestovní kancelář v propagačních materiálech cestovní agentura buď chyběl, nebo byl tak nevýrazný, že bylo snadné jej přehlédnout. Pro zákazníka pak nebylo možné ověřit si ještě před přistoupením k realizaci koupě, zda je cestovní kancelář, která zájezd reálně prodává, řádně pojištěna, popřípadě u jaké pojišťovny má pojistku sjednanou, či jakékoli další informace. 23

24 Povinnost předložit zákazníkovi před uzavřením cestovní smlouvy doklad o pojištění cestovní kanceláře, pro kterou zprostředkovávají prodej zájezdu, byl v zákoně sice výslovně uveden (viz část týkající se povinného pojištění záruky - paragraf 6 odstavec 3), avšak praxe ukázala, že je potřeba tuto povinnost výslovně uložit i cestovní kanceláři Prodej zájezdů prostřednictvím komunikace na dálku Novela dále reaguje na v praxi velmi rozšířený prodej zájezdů prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (především prostřednictvím internetu). Cestovní agentura je při použití prostředků komunikace na dálku povinna v dostatečném předstihu poskytnout zákazníkovi informace uvedené v paragrafu 10 - pravdivě, srozumitelně, úplně a řádně informovat o všech skutečnostech, které jsou jí známy a mohou mít vliv na rozhodnutí zájemce o koupi zájezdu, tedy i o pojištění dané cestovní kanceláře pro případ úpadku Upřesnění úpravy pojistné smlouvy V paragrafu 6 byl vložen nový odstavec 3, který doplňuje ustanovení upřesňující stávající úpravu pojistné smlouvy. Nově zařazený odstavec stanoví, že uzavřená pojistná smlouva se vztahuje na veškeré zájezdy prodané v době účinnosti pojistné smlouvy, to znamená i na ty, které budou realizovány až po jejím zániku. Zákazník bude mít díky zařazení tohoto ustanovení vyšší jistotu úplného vrácení svých peněz v případě úpadku cestovní kanceláře. Ustanovení zároveň upravuje i situaci, kdy cestovní kancelář uzavře novou pojistnou smlouvu, tak aby nedocházelo k souběhu dvou pojistných smluv a z toho vyplývajícím komplikacím v případě pojistného plnění. Rovněž tato změna byla reakcí na problémy, které v praxi vznikaly například v situacích, kdy zákazník uzavřel cestovní smlouvu s cestovní kanceláří v době, kdy byla řádně pojištěna a zájezd byl realizován v době, kdy pojistná smlouva zanikla. V takovém případě, pokud došlo k úpadku cestovní kanceláře v době realizace zájezdu (tedy v době po skončení platnosti pojistné smlouvy), měl zákazník takříkajíc smůlu, pokud cestovní kancelář neuzavřela další pojistnou smlouvu, protože pojišťovna nebyla povinna plnit. 24

25 Dalším případem byla situace, kdy zákazník zakoupil zájezd v době trvání jedné pojistné smlouvy a zájezd byl realizován v době, kdy měla cestovní kancelář uzavřenu pojistnou smlouvu novou s jinou pojišťovnou. Pak nebylo zcela jednoznačné, kdo má v případě úpadku cestovní kanceláře povinnost vůči zákazníkovi plnit Odstranění klamání spotřebitele Paragraf 9 byl doplněn o výčet některých povinností cestovní kanceláře. Oproti původnímu znění zákona, nesmí nikdo jiný než právě cestovní kancelář používat označení cestovní kancelář nebo zkratku CK. V praxi totiž často docházelo ke klamání spotřebitele (paragraf 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele), kdy některé cestovní agentury záměrně mátly spotřebitele tím, že používaly zkratku cestovní kancelář například s odůvodněním, že se jedná cestovní klub a nikoliv o označení cestovní kancelář Předložení dokladu o pojištění před uzavřením cestovní smlouvy Nově byla vložena povinnost předložit před uzavřením cestovní smlouvy zájemci na jeho žádost k nahlédnutí doklad o pojištění záruky dané cestovní kanceláře pro případ úpadku (dříve se tato povinnost vztahovala až na okamžik uzavření cestovní smlouvy - viz paragraf 6 odst. 3, nebo paragraf 852a odst. 2 občanského zákoníku). 1.5 Shrnutí vývoje legislativního rámce pojištění záruky Pokud bychom chtěli zaujmout k vývoji legislativního rámce pojištění záruky hodnotící pozici, je možné říci, že vývoj měl po celou dobu jednoznačný směr ve prospěch klienta a navýšení jeho ochrany. Připomeňme si původní situaci klientů: až do uzákonění pojištění záruky v roce 1999 nebyli klienti cestovních kanceláří pojištěni vůbec a mohli tak velmi snadno přijít o svoje prostředky, investované do zakoupeného zájezdu, popřípadě zůstat bez nasmlouvaných služeb v zahraničí. 25

26 První legislativní úprava pak označila pojištění záruky za nutnou podmínku prodeje zájezdů cestovními kancelářemi, díky čemuž klienti získali poprvé alespoň zákonný předpoklad jistoty návratnosti prostředků. Slovo předpoklad zde má svoje opodstatněný reálné fungování instrumentu mělo jistou setrvačnost. Cestovní kanceláře navíc měly k dispozici jakýsi únikový východ ze systému pomocí tzv. forfaitů, na něž se pojištění nevztahovalo. Tato neúplnost, zákonodárcem původně vnímaná jako okrajová, se však ukázala významným nedostatkem celé úpravy. Ta byla spolu s dalšími drobnými náležitostmi, jako je podoba cestovní smlouvy nebo precizace užívání pojmu cestovní kancelář, odstraněna novelou zákona v roce

27 2 Cestovní kanceláře a pojišťovny ve vztahu k pojištění záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku V první části práce, teoretické, jsme se zaměřili na legislativní ukotvení zkoumaného pojistného instrumentu a vývoj podoby tohoto ukotvení. Uzákonění povinnosti cestovních kanceláří pojistit záruku pro případ úpadku firmy vneslo na trh pojišťoven i trh cestovních kanceláří zcela nový element, který je obě strany naprosto nepominutelný. Pro cestovní kanceláře je vůbec podmínkou jejich vzniku, pro pojišťovny se pak jedná o nový produkt, který bylo potřeba nejprve vůbec vyvinout a pak nalézt cestu, jak pomocí něj generovat zisk. K tomu však bylo zapotřebí omezit značná rizika, která s sebou tento pojistný instrument nese. 2.1 Pojišťovny ve vztahu k pojištění záruky Pro pojišťovny na českém trhu se jednalo o zcela a nový a příliš neprobádaný produkt. Nedá se říci, že by byly pojišťovny novou legislativou zaskočeny, vždyť se na přípravě zákona prostřednictvím České asociace pojišťoven významně podílely. Nicméně šlo o instrument po praktické stránce neznámý a nesoucí s sebou řadu rizik, kterým bylo potřeba předejít Subjekty nabízející pojištění Zákon č. 159/2001 Sb., kterým je tento pojistný instrument založen, vešel v platnost s tím, že pojišťovny i cestovní kanceláře získaly šest měsíců na to, aby se podle nové legislativy zařídily. Licenci pro poskytování pojištění záruky uděluje Česká národní banka. První dvě licence získaly s předstihem už v srpnu roku 2000 Pojišťovna Zürich a Česká podnikatelská pojišťovna. Aktuální údaje o subjektech, které toto pojištění smějí nabízet, poskytuje rovněž Česká národní banka v rámci celkových informací o dohledu nad finančním trhem. Podle aktuálního stavu mají povolení nabízet toto pojištění následující subjekty: Pramen: [13]. 27

28 Allianz pojišťovna, a. s. Česká podnikatelská pojišťovna, a. s. Česká pojišťovna, a. s. ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB Generali Pojišťovna a. s. Komerční pojišťovna, a. s. Kooperativa pojišťovna, a. s. Pojišťovna České spořitelny, a. s UNIQA pojišťovna, a. s. Z nich pak aktivně pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře sjednávají pouze tyto subjekty: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. Česká pojišťovna, a.s. Generali Pojišťovna a.s. Uniqa pojišťovna, a.s Sdružení pojišťoven nabízející tento typ pojištění Pojištění záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku bylo zcela novým pojistným instrumentem na českém trhu a žádná z tuzemských pojišťoven s ní neměla velké zkušenosti. Navíc se jednalo o opravdu značné riziko, jelikož nebyly k dispozici žádné historické statistiky, podle nichž by bylo možné potřebné parametry vhodně nastavit. V cestovním ruchu dále existovala značně nepřehledná situace, navíc bylo obtížné sehnat pro nový druh pojištění adekvátní zajištění. Z těchto důvodů se české pojišťovny rozhodly sdružit pro účely tohoto pojištění do tzv. poolu. 28

29 Pool pojišťoven 19 vznikl na návrh 9 členských pojišťoven sdružených v České asociaci pojišťoven díky rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. prosince 2000, jímž byla povolena výjimka ze zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. V poolu se sdružily tyto pojišťovny: 20 Generali Pojišťovna a.s. Allianz pojišťovna, a.s. Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. Česká pojišťovna a.s. Česko-rakouská pojišťovna, a.s. ČS-Živnostenská pojišťovna, a.s. IPB Pojišťovna, a.s. Komerční pojišťovna, a.s. Kooperativa, pojišťovna, a.s. Vedoucím pojistitelem se stala Generali pojišťovna a Evropská cestovní pojišťovna, která sice nebyla přímým členem poolu, ale byla pověřena úlohou tzv. kanceláře poolu zajišťující organizační, technické a provozní zabezpečení předmětného pojištění a likvidaci pojistných událostí. Ke zřízení poolu vedlo nejvýznamnější pojišťovny na českém trhu zejména posílení právní a finanční jistoty zákazníků cestovní kanceláře. Důvodů však bylo více, podívejme se na ně: 1) zabezpečení kvalitního zajištění samostatná pojišťovna by jen těžko sháněla subjekt, který by jí dostatečné zajištění poskytl, 2) omezená velikost potenciálního pojistného kmene, 3) rozložení rizika absentovala jakékoli důvěryhodné statistiky o podnikání cestovních kanceláří, 4) nepřehledná situace v cestovním ruchu, 19 Základní informace o poolu lze získat na internetu navzdory tomu, že se již rozpadl. [online]. Dostupný na WWW: Pramen: [9]. 29

30 5) absence důvěryhodných analýz budoucího vývoje odvětví cestovního ruchu, 6) absence jakýchkoli zkušeností s daným typem pojistného instrumentu, 7) snížení správních nákladů, 8) posílení právní a finanční jistoty zákazníků. Rok 2001, tedy první rok fungování nového pojistného instrumentu, byl poměrně hektický. Přestože cestovní kanceláře měly podle zákona sehnat pojištění pro případ úpadku nejpozději do 1. dubna, řada z nich tento problém řešila ještě během letní sezóny. Probíhala nesčetná jednání ohledně sjednání pojištění, již pojištěným cestovním kancelářím předávaly pojišťovny certifikáty, což bylo zejména u větších subjektů administrativně náročné, bylo nutné průběžně sledovat platební disciplínu cestovních kanceláří, která se mnohdy ukázala jako ne zcela ideální. Sdružení pojistitelé se na pojištěná záruky připravovali průběžně, a proto bylo možné s minimální prodlevou, nezbytnou zejména pro vytvoření softwarového zázemí, zahájit sjednávání pojištění, a umožnit tak cestovním kancelářím splnit podmínky stanovené zákonem pro udělení nové koncese. Během února a března 2001 zpracovala kancelář více než 1000 žádostí cestovních kanceláří o sjednání pojištění. Ačkoli pool prověřoval před uzavřením pojistné smlouvy rizikovost jednotlivých cestovních kanceláří, nestanovil si předem žádná omezení, která by znemožňovala určitému okruhu subjektů pojištění sjednat a podnikat tak v uvedené oblasti. Pro ilustraci je určitě vhodné uvést několik údajů. V prvním pojistném období bylo uzavřeno 951 pojistných smluv. Sjednané zálohovém pojistné u poolu činilo 109 milionů Kč. Pojišťovny sdružené v poolu převzaly celkově riziko ve výši 4,33 miliardy Kč. 21 V 62 případech došlo k zániku pojištění pro nezaplacení prvního pojistného, 40 pojištění zaniklo na základě dohody. Zajímavé jsou údaje týkající se podílu na celkovém pojistném. Největší cestovní kanceláře s ročními tržbami z prodeje zájezdů nad 100 milionů Kč, kterých bylo v roce 2001 celkem 8 a 21 Pramen: [14]. 30

31 představují cca 40 % trhu, generovaly 19 % celkového pojistného. Na druhé straně 638 cestovních kanceláří s tržbami menšími než 5 milionů Kč, představující kolem 8 % trhu, se na celkovém pojistném podílelo pouze sedmi procenty. V roce 2001 došlo ke třem pojistným událostem. Zákazníkům těchto cestovních kanceláří, kteří uplatnili nárok do šesti měsíců od vzniku pojistné události (lhůta je dána všeobecnými podmínkami), bylo poskytnuto plnění v celé výši, neboť pojistná částka vždy postačovala ke 100 % plnění. Podle vyjádření JUDr. Vladimíra Krajíčka, člena prezidia České asociace pojišťoven a předsedy představenstva a generálního ředitele Evropské cestovní pojišťovny, tak pool jednoznačně pozitivně ovlivnil podnikání v cestovním ruchu. Jedině díky němu mohla většina cestovních kanceláří splnit jednu ze základních zákonných podmínek sjednat povinné pojištění záruky pro úpadku. Druhá největší pojišťovna na trhu, Zürich pojišťovna, totiž nesjednávala pojištění se subjekty s tržbami nižšími než pět milionů Kč a se začínajícími subjekty. Kdyby takto postupovaly všechny pojišťovny, tržní segment cestovních kanceláří by se v podstatě zcela uzavřel pro nové subjekty ty by totiž nemohly splnit zákonem stanovené podmínky a nemohly by začít podnikat. Značné problémy však pool provázely v otázce sjednávání zajištění. Důvodem byla podle JUDr. Krajíčka v první řadě značná rizikovost pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku. 22 Ta je ovlivněna často ne zcela průhledným hospodařením cestovních kanceláří a také jejich omezených počtem. Mnohé podnikají jako fyzické osoby s jednoduchým účetnictvím a menší subjekty provozují často další zcela nesouvisející činnosti, jejichž výsledky mohou ovlivnit chod firmy. Navíc podle Krajíčka nebylo v této době možno očekávat zvýšení počtu cestovních kanceláří, protože tendence na trhu byla spíše opačná. Pojišťovny sdružené v poolu vedly souběžně jednání směřující také ke sjednání individuálního zajištění, ovšem vždy s negativním výsledkem. Potenciální zajistitelé se vyjádřili jasně: zajištění tohoto instrumentu možné je, avšak pouze za předpokladu další existence sdruženého rizika, tedy poolu. 22 Pramen: [9]. 31

32 Z postoje pojistitelů i zajistitelů tedy bylo patrné, že toto pojištění nepovažovali za produkt, který by měl být předmětem hospodářské soutěže. A nebylo tomu tak příliš ani v zemích Evropské unie, kde ochranu spotřebitele v cestovním ruchu řešili také formou povinného pojištění (Rakousko či Německo) toto pojištění v těchto zemích nabízel minimální počet pojišťoven (dvě až tři). 23 Zürich pojišťovna se však záhy stáhla, a to nejen z pojišťování cestovních kanceláří. V létě 2002 prodala svoje východoevropské aktivity pojišťovně Generali. Taktéž krátce působila v této oblasti Cestovní pojišťovna ADRIA Way, jediné družstvo mezi pojišťovnami, které pojištění záruky nabízely. Na trhu pojištění záruky tak zůstal jediný subjekt, a to právě pool, jehož byla Generali součástí. Proti takové situaci se vcelku očekávaně začaly bouřit jednotlivé cestovní kanceláře, které se odvolávaly k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s poukazem, že pool má na sjednávání daného instrumentu za takové situace monopol a může si tak diktovat podmínky. Generali se pak vyjádřila v tom smyslu, že by sama konkurenci uvítala, ale že do segmentu pojištění záruky se kvůli velkému riziku a administrativní náročnosti nikomu příliš nechce. 24 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nakonec činnost poolu skutečně zakázal, respektive ke dni zanikla výjimka Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, na základě které mohl pool pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře vykonávat svou činnost. Od tedy bylo toto pojištění nabízeno pojišťovnami individuálně. Kdybychom měli vyhodnotit působení poolu na trhu pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku, můžeme vypíchnout následující body: pomocí poolu se podařilo slušně nastartovat fungování zcela nového pojistného instrumentu na českém trhu, nebyl ochromen segment cestovních kanceláří, které by bez poolu jen těžko plnily novým zákonem stanovené podmínky, 23 Pramen: [9]. 24 Pramen: [21]. 32

33 sjednávat nové pojištění mohly všechny cestovní kanceláře bez ohledu na jejich historii nebo finanční velikost, hladké vyřízení řady pojistných událostí. V průběhu roku 2004 získalo licenci Ministerstva financí pro sjednávání tohoto pojištění celkem devět pojišťoven. Konkrétně se jednalo o tyto subjekty: 25 Generali Pojišťovna a.s. Allianz pojišťovna, a.s. Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. Česká pojišťovna a.s. Kooperativa, pojišťovna, a.s. ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB Komerční pojišťovna, a.s. Pojišťovna České spořitelny, a.s. UNIQA pojišťovna, a.s Pojištění záruky z obchodního hlediska pojišťoven Podle vyjádření jednotlivých pojišťoven, které v současné době nabízejí sjednání pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku, tvoří tato činnost většinou jen nepatrné procento z celkových tržeb pojišťovny. 26 Atraktivnějším instrumentem je pro pojišťovny například povinné ručení nebo pojištění majetku, nemovitostí a další produkty. Proč tomu tak je? Především trh cestovních kanceláří není zase tak velký. Na první pohled se může jednat o paradoxní zjištění, z médií často slýcháme zprávy o tom, že na českém trhu funguje ve srovnání se zahraničím abnormálně vysoký počet cestovních kanceláří. Z pohledu pojišťoven je však přesto jejich počet poměrně 25 Výroční zpráva za rok 2004, Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění [online]. Dostupný na WWW: Vycházíme z vyjádření ČPP, České pojišťovny, pojišťovny UNIQA a pojišťovny Generali, které v současnosti na českém trhu toto pojištění aktivně sjednávají. Konkrétní čísla vyjadřující podíl tohoto instrumentu na celkových tržbách nebo ziscích pojišťovny odmítly poskytnout. 33

34 nízký a především se nezvyšuje, naopak v důsledku tržní selekce má dlouhodobě klesající tendenci. Pojišťovny si však samozřejmě i v tomto segmentu konkurují. Zejména od doby ukončení činnosti poolu pojišťoven, v němž se pojišťovny sdružily pro lepší schopnost čelit rizikům nového druhu pojištění, nastal na trhu pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku poměrně čilý konkurenční boj. Pojišťovny si konkurují samozřejmě cenou, ale využívají i řadu nástrojů necenové konkurence. Konkurenční výhodou může být rozsah zázemí pojišťovny, celková serióznost a image pojišťovny, objem zkušeností s tímto instrumentem, velký zahraniční partner pojišťovny, obecná rychlost řešení problémů, pružnost a rychlost řešení konkrétní pojistné události, ale i vstřícnost k začínajícím subjektům. Poslední bod si za svou hlavní přednost zvolila například Česká podnikatelská pojišťovna, která jako jediná téměř bez výjimky pojišťuje i začínající subjekty, tedy cestovní kanceláře vzniklé zcela nově, tudíž bez jakékoli historie. Velkou část trhu tak ČPP získala zejména v roce 2004, bezprostředně po ukončení činnosti pojišťovacího poolu, kdy jiné pojišťovny odmítaly zvýšené riziko pojišťováním nových subjektů. Je však skutečností, že ČPP na druhou stranu řeší nejvíce pojistných případů. Pojišťovny začaly v poslední době nabízet cestovním kancelářím nový produkt, často jako komplementární produkt k pojištění pro případ úpadku: jedná se o pojištění odpovědnosti cestovní kanceláře za škodu. Zde je však pojištěným sama cestovní kancelář, nikoli její klient, jako je tomu v případě pojištění záruky. Každý podnikatel odpovídá za škodu způsobenou porušením právní povinnosti. V případě cestovních kanceláří však navíc platí, že cestovní kancelář odpovídá také za škodu, kterou zákazníkovi způsobí jiný dodavatel služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu (např. provozovatel ubytovacího zařízení nebo smluvní dopravce). Zákazník se tak se svým nárokem na náhradu škody může vždy obrátit přímo na cestovní kancelář, a to bez ohledu na 34

35 to, zda škodu způsobila přímo ona, nebo její smluvní partner (viz ustanovení v paragrafu 852j Občanského zákoníku) Cestovní kanceláře ve vztahu k pojištění záruky Pro cestovní kanceláře je pojištění záruky pro případ úpadku mimořádně důležitým prvkem v rámci jejich podnikání. Jeho uzavření je nezbytnou podmínkou pro zahájení prodeje zájezdů, bez tohoto pojištění cestovní kancelář nesmí prodat jediný zájezd. Pokud tak učiní, jedná se o protiprávní činnost. Toto pojištění je zároveň prvkem vstupujícím významně do nákladů každé cestovní kanceláře Proces uzavření pojištění Jak jsme již několikrát zmínili, pojištění cestovní kanceláře pro případ úpadku je pro pojišťovny rizikovým pojistným instrumentem. Pojišťovny si proto dávají dobrý pozor, koho pojistí a koho ne, popřípadě za jakých podmínek koho pojistí. Aby měly dostatek informací pro správné rozhodnutí, zasílají cestovním kancelářím před samotným zahájením jednání poměrně obšírný dotazník. Tento dotazník musejí cestovní kanceláře vyplnit ještě předtím, než jim pojišťovna vůbec udělá nějakou nabídku. Je to možná poněkud paradoxní, cestovní kancelář je totiž v tomto vztahu v pozici poptávajícího, kdežto pojišťovna je tím, kdo nabízí a kdo by měl na celé transakci profitovat. I to však dokazuje, jak specifickým produktem pojištění cestovní kanceláře pro případ úpadku je. Ukázkový dotazník pojišťovny Generali je přílohou (příloha 1) této práce, nicméně podívejme se už nyní na klíčové body, které pojišťovna před přípravou konkrétní nabídky cestovní kanceláři řeší: klasické základní údaje o cestovní kanceláři 27 Občanský zákoník [online]. Dostupný na WWW:

36 Pojišťovna zjišťuje obchodní firmu (jméno společnosti), její sídlo a kontaktní údaje. délka působení cestovní kanceláře na trhu To je jeden z klíčových dotazů pojišťoven. Pojišťovny se velice zajímají o to, zda má kancelář vůbec nějakou historii, zda není na trhu náhodou úplným nováčkem. V takovém případě se většina pojišťoven z jednání zcela stáhne zejména v době těsně po ukončení činnosti poolu téměř všechny pojišťovny odmítaly pojistit nové subjekty s tím, že se jedná o nezvladatelné riziko. Hrozila tak situace, že se trh cestovních kanceláří v České republice stane nedobytnou pevností, do níž nebudou moci vstoupit noví podnikatelé. Vstřícný krok pak učinila Česká podnikatelská pojišťovna, která se nových firem ujala. 28 Dobou, která podle pojišťoven dostatečně prověří funkčnost podnikatelského záměru nové cestovní kanceláře, se obecně považují tři roky pokud funguje cestovní kancelář na trhu minimálně tuto dobu, nemívá většinou s obstaráním pojištění pro případ úpadku žádné problémy (samozřejmě pokud nemá problémy v jiných pojišťovnami sledovaných ukazatelích). údaje o činnosti Pojišťovny se zajímají, do kterých destinací cestovní kancelář svoje klienty vozí, kolik jich kam vozí, kolik stojí průměrný zájezd, kolik stojí nejdražší zájezd, popřípadě se pojišťovny ptají na druh dopravy nebo období, během nějž cestovní kancelář odbaví nejvíce klientů. ekonomické údaje Pojišťovny se pochopitelně zajímají o hospodaření cestovní kanceláře. Na jeho základě posuzují ekonomické zdraví žadatele o pojištění a tím i míru rizika. Kromě celkového čísla tržeb (obratu) za poslední sezóny a plánu na následující rok pojišťovny také sledují, kolik procent z celkového obratu firmy žádající o pojištění tvoří právě služby cestovního ruchu. Řada firem totiž provozuje živnost cestovní kanceláře a souběžně s ní i další živnosti. Pro pojišťovnu je tedy důležité vědět, jak 28 V tomto kontextu považuji za seriózní souběžně říci, že Česká podnikatelská pojišťovna se dlouhodobě vyznačuje tím, že řeší nejvíce pojistných událostí po bankrotech cestovních kanceláří. Je to možná způsobena mj. i tím, že je na rozdíl od ostatních pojišťoven poměrně vstřícná ke vznikajícím subjektům. 36

37 významné jsou pro firmu ostatní aktivity a zda nemohou mít negativní vliv na fungování celého subjektu. přílohy Pojišťovny si většinou od cestovních kanceláří vyžádají kromě vyplněného dotazníku i řadu příloh. Standardním požadavkem je doložení výpisu z obchodního rejstříku 29, účetní závěrky za poslední rok nebo více let (často tři), aktuální katalog včetně ceníku nabízených zájezdů, všeobecné podmínky účastni na zájezdech a vzor cestovní smlouvy Teorie výpočtu pojistného Pojišťovny připravují nabídku každé cestovní kanceláři zcela zvlášť a přímo na míru, respektive v závislosti na konkrétním riziku, k jehož vyhodnocení slouží obsáhlý dotazník, který vyplňuje každá cestovní kancelář ještě před tím, než od pojišťovny dostane vůbec nějakou základní nabídku. Pojišťovny nemají katalogovou nabídku tohoto typu pojištění. Na svých webech se k pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku vyjadřují jen zevrubně, většinou se spokojí s několika řádky obecného komentáře o tom, že daný instrument jsou schopny sjednat, popřípadě doplněný seznam už pojištěných cestovních kanceláří. 30 Přitom nabídka jiných pojistných produktů je katalogově vystavena a každý zájemce o ni se může v produktech kvalitně zorientovat ještě před tím, než nějakou z pojišťoven osloví. Například ve velmi rozšířeném pojištění povinného ručení vozidel lze identifikovat u každé z pojišťoven hned několik velmi dobře popsaných balíčků služeb, samozřejmě i s příslušnými cenami. Naproti tomu nabídka pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku je dostupná až na vyžádání. Teprve až zástupce kanceláře kontaktuje danou pojišťovnu, domluví si osobní 29 Výpis z obchodního rejstřku firmy by neměl být starší než tři měsíce. 30 Kompletní seznam pojišťoven, které pojištění cestovní kanceláře pro případ úpadku nabízejí, a jimi pojištěných subjektů, je také přílohou této práce. 37

38 jednání nebo si nechá zaslat dotazník poštou nebo em, získá první hrubou představu o ceně a podmínkách pojištění. Konkrétní kalkulaci pojistného a jistiny provede pojišťovna až po zpracování vyplněného dotazníku, analýze všech příloh a celkovém zvážení, zda daný subjekt vůbec pojistit. Odmítnutí poptávky není nic výjimečného, zvláště cestovní kanceláře s žádnou nebo krátkou historií pojišťovny často zcela odmítají. Pro cestovní kanceláře je proto shánění pojištění pro případ úpadku značně komplikovanou záležitostí, třebaže se jedná o jeden z klíčových bodů, absence jehož splnění by zamezila možnost zájezdy vůbec prodávat. Jakmile se však cestovní kanceláři podaří sehnat od jednotlivých pojišťoven potřebné podklady, může zvážit, kterou nabídku zvolí. Nabídky jednotlivých pojišťoven se však příliš neliší. Rozdíly jsou spíš jinde v zázemí pojišťoven, v přístupu k řešení problémů, rychlosti řešení pojistných událostí a několik dalších (viz dále) Ukázka výpočtu pojistného Pojistné vždy pojišťovny počítají z 30 % plánovaných tržeb, které jim cestovní kancelář na daný rok nahlásila. Zdůrazněme zde, že pojišťovny nemají šanci si tyto informace příliš dobře ověřit, mohou maximálně porovnávat, nakolik se údaje liší od let minulých, doložených závazně účetní závěrkou. Konkrétní pojistné je pak stanoveno pojistnou smlouvou a je určeno procentem z plánovaných tržeb, většinou v rozsahu 0,5 % až 2 %. Pojišťovny většinou rovněž stanovují minimální úroveň pojistného, obvyklých je Kč až Kč ročně. Tolik tedy musí zaplatit cestovní kancelář každopádně, i když třeba procento z tržeb implikuje částku nižší. Příklad Cestovní kancelář hlásí plánované tržby ve výši Kč za rok (hodlá například prodat 100 zájezdů s průměrnou cenou 8000 Kč). Pojišťovna jí vyměří nejvyšší sazbu pojistného, tj. 38

39 2 % z těchto plánovaných tržeb, což znamená Kč. Vzhledem k minimální hranici ročního pojistného ve výši Kč však bude muset zaplatit právě tuto sumu. 31 Pojistné stanovené v pojistné smlouvě je pojistným běžným, stanoveným na dané pojistné období (v drtivé většině reálných případů je to jeden rok), na které bylo pojistné sjednáno a náleží pojistiteli (pojišťovně) vždy celé. Pojistné je tedy nenávratnou platbou, kterou cestovní kancelář hradí za svoje pojištění pro případ úpadku a kterou rozpočítává do ceny svých zájezdů. K tomu však na účet pojišťovny skládá ještě tzv. jistinu, tedy jakousi zálohu, z níž by se hradily případné náklady spojené s krachem. Ta je stanovená zákonem ve výši 2 % z plánovaných tržeb. Výše zmíněná cestovní kancelář s plánovaným obratem Kč za rok by tak složila jistinu ve výši Kč. Výší jistiny lze snížit pojistné cestovní kancelář si například může s pojišťovnou ve smlouvě smluvit vyšší spoluúčast než jsou zákonem stanovená dvě procenta. Pojišťovna pak vyměří o něco nižší pojistné. Jistinu lze také nahradit bankovní zárukou. 32 Pojistné spravuje pojišťovna, pro cestovní kancelář to však nejsou zcela mrtvé peníze. Pojišťovny většinou nabízejí úročení tohoto vkladu většinou se řídí některou ze sazeb České národní banky Ukázka fungování pojištění Cestovní kancelář je povinna předat svým zákazníkům spolu s cestovní smlouvou doklad, který stvrzuje, že cestovní kancelář sjednala pojištění insolvence podle zákona. Tento doklad obsahuje mimo jiné informace o postupu při pojistné události. Podle něj klient jedná v případě, že cestovní kancelář vyhlásí bankrot. 31 Toto je modelový příklad na základě fiktivní poptávky cestovní kanceláře a skutečné nabídky České podnikatelské pojišťovny, která stanovuje minimální hranici pojistného na Kč za rok. 32 Tuto možnost nabízí například pojišťovací makléř společnost Fiducia, s.r.o., která je výhradním sjednávatelem pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku pro pojišťovnu UNIQA. ( 33 Nejčastěji je k těmto účelům využívána sazba PRIBID (Prague Interbank Bid Rate) je to průměrná úroková sazba, za kterou si české banky mohou ukládat peníze u jiných českých bank. ČNB ji stanovuje každý den jako průměr referenčních bank, její hodnoty jsou vázány na dobu vkladu, např. 3M PRIBID je průměrná úroková sazba pro tříměsíční vklady. 39

40 Nastat samozřejmě může situace, kdy cestovní kancelář, s níž klient vycestoval, pojištěna není, popřípadě klientům neposkytla doklad o sjednání pojištění. V takovém případě doporučuje Ministerstvo zahraničních věcí České republiky obrátit se na zastupitelský úřad ČR pro příslušný stát, popřípadě na Ministerstvo pro místní rozvoj. 34 Následný postup jejího klienta je poměrně jednoduchý. V rámci dokladu, který dostává od cestovní kanceláře spolu s cestovní smlouvou, je uvedeno a telefonní číslo na asistenční službu, kterou pojišťovna zřizuje nebo si najímá pro řešení těchto situací. Klient tedy kontaktuje asistenční službu a informuje ji o problému, který jej potkal. Pojišťovna pochopitelně neprodleně kontaktuje cestovní kancelář a ověří si aktuální situaci. Pojišťovny vesměs tvrdí, že se jim v drtivé většině případů podařilo navázat s cestovní kanceláří okamžitou komunikaci a že krachující firma poskytla pojišťovně při řešení obtížné situace plnou podporu a pomoc. Klient by měl sdělit, zda má klient k dispozici ubytování a stravu, pokud byly součástí nasmlouvaného zájezdu a pokud zájezd ještě neskončil. Pojišťovna má totiž na starosti mimo jiné ubytování a stravu klienta až do jeho odjezdu. Když klient telefonicky kontaktuje pojišťovnu, dostane upřesňující informace o dalším postupu - včetně toho, jak se bude řešit jeho ubytování a strava do doby odjezdu. Klient si také může ubytování a stravu zajistit sám a na vlastní náklady a pak pomocí písemného oznámení žádat pojišťovnu o proplacení těchto výloh. Nemůže si však dovolit pořídit si výrazný nadstandard oproti tomu, co měl nasmlouváno s cestovní kanceláří, a nárokovat si tyto náklady kompletně u pojišťovny. Z pojistky je mu totiž vyplacena pouze taková částka, kterou by na zajištění ubytování a stravování vynaložila sama pojišťovna. Dále se řeší doprava klienta zpět do České republiky, pokud byla samozřejmě součástí služeb smluvených s cestovní kanceláří. Na základě klientova oznámení a po ověření pravdivosti informace poskytne pojišťovna klientovi tzv. repatriaci, tedy zabezpečení dopravy z místa pobytu zpět do České republiky. Součástí repatriace je opět zajištění případného ubytování a stravování v případě, že je cesta zpět komplikovanější nebo trvá-li více dní. 34 Celý manuál jak postupovat v takovém případě zveřejňuje Ministerstvo zahraničních věcí na svých webových stránkách ( ) 40

41 Klient si opět může zařídit služby spojené s repatriací po vlastní ose, nicméně platí stejné pravidlo jako v případě ubytování a stravování, tedy že mu pojišťovna následně uhradí náklady jen v takové výši, jako by repatriaci organizovala sama. Zde je důležité upozornit, že klient si v případě vlastního řešení nastalé situace (ubytování, stravování, repatriace a spojené služby) hradí vše sám a pojišťovna mu náklady proplácí až zpětně na základě písemné žádosti podložené kopiemi příslušných účtů. Pokud tedy klient nedisponuje v zahraničí dostatečnými prostředky nebo nemá-li možnost si je opatřit, musí čekat na řešení, které mu nabídne pojišťovna. Pojišťovna má povinnost zahájit repatriaci do 24 hodin po nahlášení problému klientem. Při této činnosti, stejně jako při organizaci případného ubytování a stravování, spolupracují pojišťovny ve většině případů s cestovní kanceláří, která svým krachem problém způsobila. 35 Pojišťovna poskytuje pojistné plnění také v případě, že cestovní kancelář zkrachuje ještě před nástupem klientů na dovolenou. Turisté dostávají v takovém případě zpět všechny své peníze. Pro nahlášení těchto nároků platí šestiměsíční lhůta. Nejpozději po jejím uplynutí pak pojišťovna uspokojí nároky cestujících za zkrachovalou cestovní kancelář. Bankrot cestovní kanceláře neznamená, že všechny závazky vůči klientům přecházejí na pojišťovnu. Stejně jako u některých jiných pojistek je i tady určitá spoluúčast (viz níže). Potřebné peníze by se však ze zbankrotované firmy dostaly asi těžko - proto musí každá cestovní kancelář u své pojišťovny složit předem už při podpisu smlouvy jistinu. Její výše je závislá na smlouvě s pojišťovnou. Jak se celá záležitost ověřuje? Pojišťovna si musí zjistit, zda je cestovní kancelář skutečně v úpadku nebo zda nedošlo k úpadku v důsledku úmyslného jednání cestovní kanceláře. S tím souvisí kontrola pravdivosti odpovědí v dotazníku, který cestovní kanceláře vyplňují před uzavřením pojistné smlouvy (více viz dále). 35 Zástupci pojišťoven, které pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku nabízejí, se vesměs shodují, že zkrachovalá cestovní kancelář ve většině případů poskytla plnou podporu při organizaci repatriace klientů i spojených služeb, a výrazně tak přispěla k vyřešení problému. 41

42 Pokud se prokáže, že byl úpadek způsoben úmyslně, nebo že cestovní kancelář poskytla při sjednávání pojištění nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, předává pojišťovna celou záležitost k řešení Policii České republiky. Na poškozené klienty by však tato situace neměla žádný vliv, pojišťovna poskytne pojistné plnění všem, kteří měli zájezd řádně zakoupen. Cestovní kanceláře mohou zkreslovat především údaje týkající se plánovaných tržeb za zájezdy, na základě nichž se vypočítává jak výše pojistného, tak výše jistiny. Pro cestovní kanceláře je tak přirozeně výhodnější, pokud uvedou nižší plánované tržby, a na pojistném i jistině ušetří. S takovými případy se většina pojišťoven již setkala. Cestovní kanceláře při odhalení tohoto nesouladu převážně argumentovaly tím, že tržby za skutečně realizované zájezdy byly vyšší z důvodu nečekaného prodejního úspěchu. Pojišťovny však svorně tvrdí, že podobná argumentace zřejmě neodpovídá zcela pravdě vzhledem k tomu, že údaj plánovaných tržeb se od těch reálných lišil ve většině případů poměrně diametrálně. Argument navíc nepůsobí příliš věrohodně také v optice celkových čísel segmentu cestování, kdy globální růst tržeb a zisků nevykazoval zdaleka podobnou dynamiku, kterou se cestovní kanceláře, jež se dostaly do problémů, oháněly. Za třetí, působí poněkud zvláštním dojmem stav, kdy cestovní kancelář na jedné straně bankrotuje, na druhé však jsou její tržby v dané sezóně výrazně vyšší než byly uvedeny v předpokládaném plánu Pojištění jako nástroj konkurenčního boje cestovních kanceláří České republika je zemí s extrémně konkurenčním tržním prostředím v segmentu cestovních kanceláří. V prostoru s desíti miliony obyvatel operuje přibližně 900 cestovních kanceláří a další stovky cestovních agentur, které prodej zájezdů zprostředkovávají. V devadesátých letech minulého století, tedy v první dekádě tržního hospodářství v Československu a následně v České republice byla situace ještě více vyostřená. 42

43 Český trh cestovních kanceláří se vyznačuje obrovským množstvím velmi podobných produktů a značnou přelétavostí klientů. 36 Cestovní kanceláře si konkurují různými prostředky, jak cenovými, tak necenovými. Cenová konkurence je však značně vyostřená, sráží ceny zájezdů na co nejnižší úroveň. A z pohledu této práce je právě cenová konkurence na trhu cestovních kanceláří zajímavá. Produkty cestovních kanceláří si jsou často k nerozeznání podobné, jejich dostupnost je také srovnatelná většina cestovních kanceláří disponuje kamennými prodejnami i kvalitními webovými stránkami, leckdy včetně rozhraní pro on-line prodej. Cena je pak klíčovým parametrem, podle nějž se zákazník rozhoduje. Cestovní kanceláře se proto snaží minimalizovat svoje náklady, na nízké úrovni udržují i svoji marži 37 to vše tak, aby cena výsledného produktu byla co nejnižší, zejména ve srovnání s konkurencí. Náklady na pojistné zahrnují cestovní kanceláře logicky do výpočtu ceny zájezdu. Vzhledem k tomu, že se výše pojistného určuje právě z plánovaných tržeb, je očekávané, že pojistka pro případ úpadku prodraží zájezd právě o toto procento. Výhodu tak mají cestovní kanceláře s větším obratem, s dlouhou a především bezproblémovou historií a kanceláře s auditovaným účetnictvím, jimž pojišťovny obvykle vyměřují nižší sazbu pojistného. Původní legislativní úprava pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku podle zákona č. 159/1999 Sb. dávala cestovním kancelářím solidní možnost náklady na pojistné snižovat i jinak než zvyšováním svého obratu či udržováním bezproblémové historie. Pojistné se určovalo jen z tzv. katalogových zájezdů a nikoli tzv. forfaitů (viz výše), tedy zájezdů sjednaných na základě individuální poptávky V tomto tvrzení vycházím zejména z osobních zkušeností a také z dotazníků cestovní kanceláře PUXTRAVEL, které na vzorku 2000 klientů doložily, že se klienti cestovních kanceláří v České republice vyznačují minimální loajalitou a naopak s velkou oblibou zkoušejí nové a nové subjekty. 37 Marže na trhu cestovních kanceláří v České republice se pohybují zhruba v úrovni 10 až 15 %. Při průměrné ceně zájezdu např Kč tak cestovní kancelář vydělá na každém klientovi cca 800 až 1200 Kč. 38 Zde je vhodné podotknout, že za zájezd sestavený na základě individuální poptávky bylo možné vykázat téměř jakýkoli zájezd, tedy i takový, který byl připraven již původně. Stačilo klientovi připravit do nabídky zcela minimální odchylku oproti zájezdu, který byl uveden ve standardním katalogu. 43

44 Cestovní kanceláře tak ve výkazech pro pojišťovny mohly uvádět nižší plánované tržby za katalogové zájezdy, respektive mohly předstírat, že poskytují více zájezdů na základě individuální poptávky, než byla realita. Tím mohly od pojišťoven získat nabídku s nižším pojistným a tím snížit cenu svých zájezdů. Nový zákon tuto diskrepanci odstranil uložil cestovním kancelářím platit pojistné z celkových tržeb, lhostejno zda jde o zájezd sestavený předem či na základě individuálního přání klienta. 44

45 Závěr Cílem této práce bylo definovat pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, nastínit jeho roli v rámci cestovního ruchu, respektive konkurenčního boje cestovních kanceláří v České republice. Dalším cílem bylo posoudit význam tohoto pojištění pro pojišťovny i cestovní kanceláře a v neposlední řadě ukázat, jakým způsobem se určuje pojistné a výše jistiny a jak se v praxi řeší případná pojistná událost. Práce měla být zároveň zamyšlením nad tím, že pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je významným prvkem ovlivňujícím tržní segment cestovních kanceláří. Na závěr lze konstatovat, že cíl práce, tak jak byl vytknut v úvodu, byl splněn. Podařilo se celistvě uchopit pojistný instrument pojištění záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku, do této doby oblast poměrně neprobádanou a rozhodně komplexně nezpracovanou. Pojištění záruky bylo definováno, byla logicky odůvodněna potřeba jeho legislativní úpravy. Dostatečný prostor byl věnován vývoji zákonného rámce tohoto pojištění. Práce věnuje pozornost vývoji vůbec prvního legislativního zakotvení, jehož se pojištění záruky dostalo v roce Vlastní podoba úpravy je samozřejmě obšírně popsána. Jsou identifikovány nedostatky, které tento rámec přinesl, stejně tak i způsob, jakým byly pomocí novely zákona z roku 2006 odstraněny. K novele a především klíčovým změnám, které přináší, jse práce rovněž vyjadřuje. Práce dále konstatuje značnou rizikovost tohoto pojistného instrumentu. Pro lepší schopnost čelit těmto výzvám se pojišťovny krátce po uzákonění pojištění záruky sdružily v rámci poolu, který byl však později zrušen nařízením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, respektive neprodloužením platnosti výjimky. Druhá část se věnuje pozici pojišťoven a cestovních kanceláří ve vztahu k pojištění záruky. Pro obě strany bylo jeho zavedení určitým šokem, je však možné konstatovat, že se s ním vypořádaly uspokojivě. Potěšujícím zjištěním je fakt, že tím, kdo na celém vývoji nejvíce profitoval, byl klient cestovních kanceláří, jehož ochrana byla výrazně navýšena. Což bylo ostatně cílem zřízení pojištění záruky. 45

46 Informace přináší práce také v oblasti procesu vlastního uzavírání pojištění. Popisuje, co uzavření předchází a co následuje, vysvětlena je též teorie výpočtu pojistného a jistiny, která je předvedena na konkrétním příkladě. Oproti záměru o něco méně obšírný je popis významu pojištění záruky pro pojišťovny, jakož i rozsah tohoto tržního segmentu v rámci českého pojišťovnictví. Důvodem je značná neochota pojišťoven i jejich odborných asociací tato data pouštět na veřejnost. Zvláštní vztah pojišťoven k tomuto pojistnému instrumentu lze ilustrovat i na jakési tajuplnosti, která jej obepíná: pojišťovny nabízejí pojištění záruky ve svých prezentačních materiálech jen velmi okrajově, bez uvedení základních vodítek pro výpočet pojistného a jistiny. Cestovní kanceláře si tak nemohou udělat příliš kvalitní obrázek o tom, z jakých nabídek mohou vlastně pojištění záruky vybírat. Přesnější informace poskytnou pojišťovny až poté, co je cestovní kanceláře osloví a vyplní vstupní, mnohdy poměrně obsáhlý dotazník. Až na základě něj pojišťovny poskytnou cestovní kanceláři konkrétní nabídku. Práce v neposlední řadě nastiňuje význam pojištění záruky z pohledu nákladů cestovních kanceláří. Nutnost sjednat toto pojištění před zahájením prodeje zájezdů a skutečnost, že výše pojistného je počítána v závislosti na výši obratu cestovní kanceláře, zvyšují náklady cestovních kanceláří. Práce dále konstatuje, že český trh cestovních kanceláří se vyznačuje velkou podobností na něm fungujících subjektů a vyostřeným konkurenčním bojem, v němž cenová konkurence hraje hlavní roli. Proto je možné tvrdit, že cestovní kanceláře se snaží snižovat svoje náklady na minimum. Snižovat se samozřejmě snaží i náklady na pojištění záruky. A do přijetí novely zákona měly k tomuto solidní možnost: zákon nařizoval pojišťovat pouze zájezdy z katalogové nabídky, nikoli zájezdy sestavené na základě individuální objednávky, tzv. forfaity. Cestovní kanceláře tak měly možnost za forfaity vydávat i zájezdy, které se od katalogové nabídky lišily i naprosto zanedbatelně a je z praxe prokazatelnou skutečností, že udělat v rámci nabídky zájezdu drobnou úpravu proti její standardní podobě není téměř žádný problém. Tak mohly cestovní kanceláře od pojišťoven získat nabídku s nižším pojistným a tím snížit cenu svých zájezdů. Novela zákona však tuto možnost odstranila zahrnutím forfaitů do povinně pojišťované oblasti. Tím, kdo na změně vydělal nejvíce, je klient, jehož ochrana je 46

47 tak výrazně posílena. Je však logické, že za svoji zvýšenou ochranu zaplatí více peněz náklady cestovních kanceláří rozšířením působnosti pojištění záruky zase o něco vzrostly. 47

48 Seznam literatury Monografie a odborné publikace [1] CHOVAN, PAVEL ČEJKOVÁ, VIKTÓRIA. Malá encyklopédia poistenia a pojisťovníctva s cudzojazyčnými ekvivalentmi. 1. vyd. Bratislava: Elita, s. ISBN [2] DAŇHEL, JAROSLAV. Pojistná teorie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, s. ISBN [3] ČEJKOVÁ, VIKTÓRIA NEČAS, SVATOPLUK. Pojišťovnictví. 2., přepracované. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN [4] ČEJKOVÁ, VIKTÓRIA MARTINOVIČOVÁ, DANA. Pojišťovnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN [5] DUCHÁČKOVÁ, EVA. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualiz. Vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN [6] VOSTATEK, JAROSLAV. Sociální a soukromé pojištění. 1. vyd. Praha: Codex, s. Bibliografie: s Rejstřík. ISBN [7] Vybrané kapitoly z pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Česká asociace pojišťoven, s. Odborné články z časopisů [8] KRAJÍČEK, V. Pojištění pro případ platební neschopnosti cestovní kanceláře. Pojistný obzor, 1998, č. 4, s

49 [9] KŘÍŽ, T. Pool pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Časopis Pojistný obzor, 2001, č. 12, s. 9. Elektronické zdroje [10] Český statistický úřad, r , [11] Zastoupení Evropské komise v České republice, [12] Ministerstvo pro místní rozvoj, [13] Česká národní banka, vny_upadek_ck.html, [14] Česká tisková kancelář, [15] Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění, [16] Občanský zákoník, [17] Fiducia, s.r.o., [18] Ministerstvo zahraničních věcí, 49

50 [19] Veřejná databáze Českého statistického úřadu, [20] Pool pojišťoven, Články z médií [21] Cestovní kanceláře se bojí pojišťovacího monopolu, MF DNES,

51 Seznam příloh Příloha 1: Dotazník pojišťovny Generali k pojištění záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku 51

52 Po Příloha 1: Dotazník pojišťovny Generali Dotazník I. ZÁKLADNÍ ÚDAJE Veškeré ú 1 Obchodní firma (jméno): 2 Jméno a příjmení fyzické osoby - podnikatele: 3 Sídlo (bydliště, popř. místo podnikání u FO) : 4 Korespondenční adresa: 5 Telefon: 6 Fax: IČO: 9 DIČ: 10 Všechna bankovní spojení : Číslo účtu Název banky Sídlo banky 11 Doba podnikání (hodící se údaj zakroužkujte): > 3 roky 1-3 roky < 1 12 Společníci, akcionáři nad 10 % podílu na základním kapitálu - počet celkem: Jméno a příjmení Adresa Výše vkladu (tis. Kč) 13 Uveďte, případné změny vlastníků s více než 20 % podílem na základním kapitálu, které proběhly v posle 14 Uveďte, statutární zástupce, příp. podnikatele - fyz. osoby, na které byl prohlášen konkurz, nebo kteří půs prohlášen konkurz: 15 Pracovala některá z osob majících vliv na chod CK (tj. kromě řadových zaměstnanců) v jiné CK nebo CA? Uveďte název společnosti a období, kdy ve společnosti působili: 1