ZŠ a MŠ Dolní Bojanovice

Transkript

1 Almanach ZŠ a MŠ Dolní Bojanovice

2

3 Učitelství jest těžký, robotný úřad vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu. Děti, přicházející do školy, jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné. Vracím se po pěti hodinách vyučování fysicky i duševně vysílen, disgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhrazena mé duševní práci, a i tu nedostavuje se vždy disposice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním. básník Otokar Březina v dopise Anně Pammrové, 8. října 1892 Být učitelem je i radostná, hezká a tvořivá práce, která naplňuje duši, posiluje fantazii a nabíjí člověka novou energií. Snažíme se, aby žáci vycházející z naší školy byli zdravé, vzdělané, cílevědomé, slušně vychované, nezhýčkané, přátelské a životaschopné osobnosti. Po pěti hodinách každodenního vyučování se cítíme nejen unaveni, ale i naplněni dobrým pocitem z předaných dovedností, prožitých zážitků, posilněni tím, co se povedlo a těšíme se na to, co dalšího s našimi žáky ještě zažijeme ředitel školy Martin Maňas, 20. dubna 2014

4 Úvodní slova Almanach školy vychází u příležitosti 30. výročí zahájení vyučování v nové školní budově, které proběhlo v březnu Cílem publikace není (a ani být nemůže) podat podrobný popis všech událostí, které se za uplynulých 30 let ve škole staly. Snaží se pouze sesbírat a utřídit důležité informace, které by měly zůstat pro budoucí generace, ať už se jedná o významné události spojené s touto školní budovou, její zaměstnance či absolventy školy. Při psaní publikace jsme vycházeli především ze tří svazků školních kronik ( , a ) a z rozhovorů s bývalými či současnými zaměstnanci školy. Rozsah publikace nám nedovolil citovat všechny oslovené pamětníky nebo současné zaměstnance. Velké poděkování patří tedy všem, kteří mi rádi a ochotně poskytli cenné informace i fotografie, bez kterých by byl tento almanach suchým výčtem faktů a dat. Největší zásluhu za dochování informací přisuzuji tehdejšímu řediteli školy Mgr. Františku Jelínkovi, který o stavbě školy podrobně psal do školní kroniky a který mi při psaní Almanachu osobně poskytl další cenné a užitečné postřehy z doby výstavby nové školy. Na mé časté dotazy týkající se historie školy a učitelského sboru mi ochotně odpovídala paní učitelka Jarmila Baladová. Spoustu mravenčí práce odvedly při skenování materiálů a kompletaci jmenných seznamů absolventů a zaměstnanců školy ekonomky Jarmila Křížová a Ludmila Janečková. Zástupkyni ředitele Mgr. Miroslavě Zmrzlíkové děkuji za archivaci školních akcí v elektronické i tištěné podobě od roku Na vydání Almanachu se podíleli i další zaměstnanci školy, kterým touto cestou rovněž děkuji. Mé poděkování patří zřizovateli školy, obci Dolní Bojanovice, jež vydání Almanachu podpořila a finančně zajistila. Tiskárně Lelka děkuji za typografické zpracování a tisk publikace. Za případné nedostatky formálního popřípadě věcného charakteru, které publikace může neúmyslně obsahovat, se omlouváme a budeme rádi, když nás na ně upozorníte, abychom je mohli ve školních kronikách opravit. Věříme, že vás Almanach potěší a jeho prolistováním nebo četbou u něj strávíte příjemné chvíle a připomenete si zajímavé skutečnosti či momenty z třicetileté historie naší školní budovy. Mgr. Martin Maňas ředitel školy 4

5 Na léta malin nezralých vzpomínáme s nostalgií, byť je řeka času pohltila Moudrosti se však naučit jen tak nedá, a tak se nás v dospělosti ujal pan profesor Život. A ten nás vede dál právě i uvědoměním si vlastních kořenů, abychom vodu života čerpat správně uměli Děkuji všem, kteří se do knihy života naší nové školy zapsali, a vzpomeňme i na časy staré školy a lidi s ní spojené. A také nezapomeňme našich učitelů, kteří jsou již na druhém břehu života Budova ZŠ a MŠ v Dolních Bojanovicích je viditelněji stále dotvořenější stavbou. Ale teprve neviditelná nadstavba účel, ke kterému slouží, je tím podstatným. Neboť správně vidíme pouze srdcem Mgr. Vlastimil Jansa starosta obce 5

6 Historie školství v Dolních Bojanovicích před rokem 1984 Nejstarší údaje o bojanovské škole uvádí místní školní kronika. Bojanovský rektor dostal údajně v roce 1637 na Květnou neděli vyplaceno 15 grošů za zpívání pašijí. Školní budova stávala podle ústního podání v místě, na kterém byla v roce 1754 postavena fara kostela sv. Václava. Předtím se vyučovalo v chalupě č. 183 u mostu potoka Řešice (dnes Prušánka). V roce 1782, za vlády císaře Josefa II., byla v Dolních Bojanovicích postavenaprvní škola. Ta se v roce 1802 zřítila a po její opravě v roce 1807 vyhořela. V roce 1853 byla škola opět postavena jako jednotřídní škola. Teprve v roce 1879 byla povýšena na trojtřídní, později čtyřtřídní školu. Roku 1911 byla postavena 2. část obecné školy v Prostřední ulici, v roce 1946 zde byla zřízena škola měšťanská. Až do tohoto roku docházely děti z Dolních Bojanovic, Starého Poddvorova a Josefova do měšťanské školy v Hodoníně. Docházka byla dobrovolná, mnoho dětí do měšťanské školy nechodilo a vyšlo jen obecnou školu. Nejstarší dochovaná kronika školy je z roku 1946, kterou založil tehdejší ředitel měšťanské školy Bohumil Fochler. S vývojem školství se po 2. světové válce měnilo i označení dolnobojanovské školy: z Újezdní měšťanské školy na Střední školu (1948), Osmiletou střední školu (1953), Základní devítiletou školu (1961) a Základní školu (1984). Stará obecná a měšťanská škola v Prostřední ulici. 6

7 Názvy školy Obecná škola ( ) Újezdní měšťanská škola ( ) Střední škola ( ) Osmiletá střední škola ( ) Základní devítiletá škola ( ) Základní škola ( ) Základní škola a mateřská škola (2003 dosud) Ukázka z kroniky školy... V roce 1961 měla škola 570 žáků, a protože kapacita budovy nestačila (k dispozici bylo pouze 9 učeben na 18 tříd), bylo zavedeno dvojsměnné vyučování: ranní vyučování začínalo v 7:15, druhá směna končila výuku v 18:20. Již v těchto dobách byly opakovaně vznášeny požadavky na stavbu nové, kapacitně vyhovující školy. Původní mateřská škola byla v Dolních Bojanovicích otevřena a zprovozněna 7. ledna 1964 s kapacitou 90 dětí. Svépomocí ji zbudovali místní občané. První ředitelkou školky byla Alena Zlámalová. 7

8 Přehled počtu žáků a tříd Školní rok Celkový počet žáků Počet tříd Počet žáků v 1. třídě 1946/1947* nezjištěno 1956/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / *údaje pouze z měšťanské školy, údaje z obecné školy nenalezeny 8

9 Nejstarší dochovaná školní fotografie v kronice školy ze školního roku 1954/1955, uprostřed ředitel školy Vlastimír Klimeš. popiska popiska popiska popiska popiska popiska popiska popiska popiska popiska popiska popiska popiska 9

10 Řídící učitelé, nadučitelé a ředitelé školy do roku 1984 Ondřej František Pinuch počátkem 18. století Václav Weinlich Tomáš Wilhelm František Lačnák Jan Wilsdorf František Mikulica Jan Havlíček Jan Mainzl Jan Vodička Josef Kapica Josef Tuhela Fabián Škrobák František Kůrečka Bohumil Fochler Vítězslav Ryba Jarmila Mráková Vlastimír Klimeš Stanislav Cháb Rostislav Hovorka Josef Pitlach Mgr. František Jelínek (ve funkci pokračoval i v nové budově) František Kůrečka Stanislav Cháb Jarmila Mráková Rostislav Hovorka Josef Pitlach 10

11 Ředitelé školy nové budovy Mgr. František Jelínek (* 1935 v Chropyni) absolvent Pedagogické fakulty UP Olomouc, obor F - základy techniky na naší škole působil od 1958 do 1998 ředitelem školy od roku 1998 v důchodu Mgr. Pavel Maděryč (*1934 v Prušánkách) absolvent Pedagogické fakulty UP Olomouc, obor M - F + pracovní výchova na naší škole působil od 1990 do 1994 ředitelem školy od roku 1994 v důchodu PaedDr. Zdeněk Mlýnek (*1942 v Holešově 2008) absolvent Pedagogické fakulty J. E. Purkyně v Brně, obor Čj - Tv na naší škole působil od 1990 do 2004 ředitelem školy Mgr. Jan Hanáček (* 1960 v Krnově) absolvent Pedagogické fakulty UP Olomouc, obor učitelství pro mládež vyžadující zvláštní péči + Čj na naší škole působil od do ředitelem školy od do v letech uvolněn pro výkon veřejné funkce na Úřadu vlády ČR ředitelem ZŠ Moravská Nová Ves od dubna 2014 ředitelem Domova Horizont v Kyjově Mgr. Bc. Martin Maňas (* 1974 v Olomouci) absolvent Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, obor Čj - Tv absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor žurnalistika na škole působí od ředitelem školy od

12 Situace před otevřením nové školy aneb Jak to všechno začalo Předchůdkyní naší školní budovy je budova nynější základní umělecké školy v Prostřední ulici. První část této budovy byla postavena v roce 1853, její druhá část v roce Stáří budovy, její stav a počet žáků již velmi dlouho volal po výstavbě nové školy. ONV, školský odbor i MNV se snažilo prosadit výstavbu nové školy do plánu 7. pětiletky. Po osobní účasti ministra financí, kterou zorganizoval předseda ONV Ing. František Řehánek, se podařilo stavbu v posledním roce pětiletky prosadit. Zahájení se však zdrželo pro ložiska lignitu v této lokalitě. Situaci a podmínky ve staré škole popisuje tehdejší ředitel školy, Mgr. František Jelínek: Podmínky ve staré škole byly neúnosné. Do školy chodilo žáků, učilo se na směny, ve třídách se topilo v kamnech. Novou školu však kromě Bojanovic potřebovaly i nedaleké Čejkovice a Prušánky, které dostaly přednost. Mož- ná v tom sehrála roli i velká religiozita Dolních Bojanovic. Dlouhou dobu se čekalo, až jedné ze spousty našich žádostí bude vyhověno. Na starou budovu vzpomíná i Josef Pitlach (ředitel školy v letech ), který se v březnu 2014 dožil 83 let. Z roku 1955 pamatuje suché záchody, směnné vyučování, topení v kamnech. Na nové škole byl ještě 17 let knihovníkem ( ) v obecní knihovně, která se nacházela naproti tělocvičny. Bojanovice byla škola, kam chodili učitelé z trestu, souviselo to s politickou situací a komunismem. I mě v souvislosti s mou funkcí komunisté nutili do strany, ale nevstoupil jsem. Vzpomínám na pana školníka Topenčíka, který byl hluchoněmý, a na paní uklízečku Marii Turkovou, kterou jsme oslovovali tetičko, ne soudružko. Stará škola v Prostřední ulici, pohled od potoka. 12

13 Školní hřiště za starou školou v létě. Školní hřiště za starou školou v zimě. 13

14 1977/1978 Dne 9. března si ve večerních hodinách prohlédl nevyhovující školní budovu náměstek ministra školství soudruh Josef Podroužek v doprovodu místopředsedy KNV Brno soudruha Jakšíka a předsedy a místopředsedy ONV. Soudruh náměstek konstatoval, že současný stav je nevyhovující a výstavba nové budovy, o které se hovoří 30 let, je naprosto nutná. Na základě dalšího jednání s představiteli obce byl dán příslib, že se nová škola v nejbližší době začne stavět. Zatím však MNV dostal příslib financí pouze na nejnutnější vybavení lavice, židle, podlahy. 1978/1979 O jednáních či stavbě nové školní budovy není v tomto školním roce ve školní kronice žádná zmínka. 1979/1980 V jarních měsících byla provedena na určeném staveništi skrývka ornice, byla provedena přeložka elektrického vedení a koncem května nastoupily na staveniště Vodohospodářské stavby (2 4 pracovníci). Byly vybudovány 2 studny jako zdroj vody pro školu. 1980/1981 Během tohoto školního roku bylo na stavbě nové školní budovy uděláno velmi málo. Stavební podnik Pozemní stavby Gottwaldov práce nezačal, přestože termín zahájení prací byl původně v březnu, posléze v červnu. Během roku byla dokončena jen přeložka elektrického vedení a položeno plynové vedení. Vodohospodářské stavby své práce přes sliby a přísliby protahovaly. Část šachet zůstala nedodělána, celá stavba se protahuje, nový závazný termín pro Pozemní stavby je září V roce 1981 proběhlo oficiální položení základního kamene. 1981/1982 Práce na výstavbě pavilonů konečně začaly postupovat. Na stavbě pracovalo v jarních měsících i 32 pracovníků, z toho Základy nové školy. 14

15 Položení základního kamene nové školy. S kladívkem František Figura, dále zleva: František Esterka, Miloš Kučera, Josef Pospíšil, Květoslav Bravenec a František Jelínek. Pohled na pravé křídlo budovy (dnešní 2. stupeň ZŠ) 15

16 6 zedníků z JZD Prušánky a 8 10 brigádníků z řad důchodců obce. Během prázdnin se postup prací zpomalil. 1982/1983 V přípravném týdnu se učitelé dobrovolně účastnili brigády na stavbě nové školní budovy. Byla dokončena hrubá stavba kromě tělocvičny. Stavba je však zpožděna, plánované termíny nebyly plněny. V zimě mělo dojít k předání kotelny, ale termín nebyl opět dodržen. Od března začíná přicházet do školy objednaný nábytek pro novou školu, rozpočet na vnitřní vybavení činí 2 miliony Kčs. Nový nábytek byl uskladňován v uzavřeném místním kině, část se skladovala ve mlýně. Od září 1983 se již má v nové škole učit, ale jak doslova zmiňuje ředitel školy Jelínek ve školní kronice, tomu může uvěřit jen naprostý idealista. 1983/1984 Ve staré škole je 15 tříd a 375 žáků. Ředitelem školy je Mgr. František Jelínek. Školní rok začal na staré budově, přestože se počítalo s tím, že nový školní rok začne již v nové školní budově. Z důvodu vysokého počtu žáků a tříd bylo stále směnné vyučování (provoz školy 7:15 18:00). Na začátku roku věřilo jen málo optimistů, že během roku se začne vyučovat v nové škole. Ani s blížící se zimou tomu postup prací nenasvědčoval. Až s nástupem mrazů byla do provozu uvedena kotelna pro potřeby stavby. Od ledna se začalo intenzivně pracovat uvnitř budovy. Bylo rozhodnuto, že dodavatel stavby bude předávat uživateli jednotlivé pavilony postupně. Nejprve byl dokončen pavilon 1. stupně. V předaných místnostech se instaloval školní nábytek, který po odpolednech či víkendech přenášeli brigádníci. Brigád se účastnilo denně osob z řad rodičů, členů místních organizací a učitelů. 25. února 1984 byla zorganizována úklidová brigáda. Přes 100 brigádníků čistilo, zametalo, umývalo, stěhovalo nábytek. Práce pokračovaly i v neděli 26. února. Je těžké vyjmenovat všechny, kteří se do prací zapojili, ale tehdejší ředitel Jelínek zmiňuje nejvíce pana školníka Jiřího Baladu, předsedu MNV Květoslava Bravence a tajemníka MNV Miloše Kučeru. Úřední kolaudace budovy se uskutečnila v pondělí 27. února. Do jednoho týdne se musely odstranit všechny závady Učitelka Eva Jelínková se svou třídou 1. A ve školním roce 1982/1983. Učitelka Růžena Hromková se svou třídou 2. A ve školním roce 1982/

17 Zahájení vyučování v nové škole Učitelka Alena Zemanová se svou třídou 4. A ve školním roce 1983/1984. či nedodělky. Ze staré školy bylo nutno přestěhovat všechny potřebné věci. Akademický malíř Jan Pospíšil, bývalý žák školy v letech , věnoval do nové školy 20 svých obrazů. Většina z nich visí na stěnách dodnes. Vzpomínám na pana učitele Hasila, který mě v první třídě rákoskou přeučil z leváka na praváka. A na zvučný hlas paní učitelky Tikalové. Bylo rozhodnuto, že 5. března se do nové školy přesunou žáci a učitelé ročníku, o týden později pak ročník. Z Karviné, odkud pocházím, jsem byla zvyklá na školy pavilonového typu, a tak největším šokem pro mě bylo to, že jsme ve staré škole učili na směny a ve třídách si topili uhlím. (Slova paní učitelky Aleny Zemanové, která v roce 1983 nastoupila do staré školy jako čerstvá absolventka a učí na naší škole dodnes.) Pondělí 5. března 1984 se stalo vpravdě historickým pro Dolní Bojanovice, bojanovskou školu, její učitele i žáky. Žáci ročníku přešli slavnostním průvodem od staré školy do školy nové, kde je přivítal ředitel školy Mgr. František Jelínek s vedením obce. Chodila jsem tenkrát do druhé třídy. Naší paní učitelce Jelínkové jsme pomáhali převážet pomůcky na káře. Vzpomínám si, jak jsme se těšili, že půjdeme do nového a že už nebudeme muset chodit na odpolední vyučování. Vzpomínky tehdejší žákyně Aleny Sládkové (nyní Tlachové), která dnes ve škole vyučuje český jazyk na 2. stupni. V pondělí 12. března přešli průvodem ze staré školy do nové žáci a učitelé ročníku. Začalo vyučování v nové škole. Do konce školního roku však nebylo uživateli předáno: pracovna specifické přípravy dívek, pracovna fyziky a chemie, byt školníka. Nebyly dokončeny terénní práce před školou. Na tělocvičně a dílnách se stále pracovalo. Při dokončování prací se objevují nové a nové problémy, termíny dokončování prací nejsou dodržovány. 12. března 1984: první žáci vstupují do nové školy. U dveří zástupce ředitele Jaroslav Hromek, v pozadí lešení ještě nedodělané tělocvičny. 17

18 Údaje o stavbě nové školy Generální dodavatel stavby: Pozemní stavby Gottwaldov, závod Hodonín Projektant: Stavoprojekt Gottwaldov Investorství organizace: Stavoinvesta Brno, závod Hodonín Investor: ONV Hodonín Počátek zemních prací: 1979 Počátek stavebních prací: 1980 Předání učeben: Zahájení provozu školní jídelny: Osoby zastupující organizace: KNV: Ing. Stoklásek ONV: Ing. František Řehánek Odbor školství: PhDr. Josef Vondra Stavební technik: Vojtěch Doležal Stavoinvesta: Zdeněk Doupovec Stavoprojekt: Jiří Koláč MNV: Vojtěch Koliba, Josef Lelka (před zahájením) Květoslav Bravenec, Miloslav Kučera, Ing. Jan Suchánek Pozemní stavby Gottwaldov: Ing. Bělohlávek, ředitel Pozemní stavby Hodonín: p. Svoboda, ředitel Stavomontáže Hodonín: p. Pavlík Stavbyvedoucí: Ing. Staněk, Ing. Foltýn, p. Strýček Vybavování interiéru: Tereza Helešicová JZD Prušánky: Ing. Hřebačka, předseda ZŠ Dolní Bojanovice: Mgr. František Jelínek, ředitel Jiří Balada, školník Školní roky v nové budově školy 1983/1984 Od přestěhování v březnu 1984 do konce školního roku nebylo škole předáno: pracovna specifické přípravy dívek, pracovna fyziky a chemie, byt školníka. Nebyly dokončeny terénní práce před školou. Na tělocvičně a dílnách se stále pracovalo. Vedlo se několik jednání ohledně dokončování stavby a odstranění objevených závad. Vyskytly se problémy Učitelka Růžena Tikalová se svou třídou 7. B ve školním roce 1983/1984. s dlažbami na chodbách a s předáním školního bytu. Na kontrolním dnu v červenci 1984 bylo rozhodnuto, že slavnostní otevření školy se uskuteční až po dokončení stavby, ale definitivní termín ještě nebyl stanoven. Stavba byla typizovaná, stejné budovy byly postaveny ve Šlapanicích a na Jižních svazích ve Zlíně. Rád vzpomínám na to, že při finální úpravě a úklidu stavby přišlo až 70 rodičů na výpomoc. Brigády pro rodiče se organizovaly po třídách. Velmi jsem oceňoval dobrou spolupráci s vedením obce, především předsedou MNV Květoslavem Bravencem a tajemníkem MNV Milošem Kučerou. Obrovský kus práce pro školu odvedl pan školník Jiří Balada. (Slova tehdejšího ředitele školy Mgr. Františka Jelínka, který působil na škole neuvěřitelných 40 let.) 1984/1985 Slavnostní otevření nové školy proběhlo , u příležitosti 40. výročí osvobození obce. Přítomen byl ministr školství ČSR, ministr financí ČSSR, zástupci OV KSČ, ONV, MNV, školní inspekce, členové BSP, JZD. Při otevření bylo předáno 18

19 Ředitel Jelínek (vpravo) přihlíží zasazení lípy před školou při slavnostním otevření školy. U zasazené lípy před školou trubači s recitátorkami, za nimi učitel Vladimír Polínek. 19

20 Dechová hudba před školou. Krojovaná chasa v tělocvičně 20

21 40 čestných uznání za podíl na výstavbě školy, vzácným hostům pak upomínkové dárky (taška se třemi lahvemi bojanovského vína). V tělocvičně byl připraven kulturně-společenský program, kde vystoupili žáci ZŠ, žáci kurzu hudební výchovy, místní slovácký kroužek, pěvecké sbory, cimbálová muzika, dechové hudby Bojané a Šohajka. Toto vystoupení zhlédlo cca 500 diváků. Během tohoto dne prošlo školou přes 2 tisíce lidí. Již v prvním roce provozu se objevily závady: ze střechy tělocvičny kapala voda na parkety, nebyla dokončena učebna fyziky, na některých místech opadává omítka. Bylo zřízeno zájmové vzdělávání ve školní družině, o které byl velký zájem. O Vánocích nastaly tuhé mrazy (až -32), které způsobily zamrznutí vody v čerpadlech školní kotelny. Vlivem těchto mrazů popraskalo ve škole 30 ks radiátorů. Ve třídách byla teplota 7 stupňů, žáci byli posláni domů. Škola v tomto roce nacvičovala 5 žákovských skladeb na Spartakiádu, přestože v nové tělocvičně mohli cvičit až koncem dubna V tomto školním roce byl přijat nejvyšší počet prvňáčků během celých 30 let existence budovy, a to 62. Vzpomínám na ruční obsluhu plynové kotelny, která byla v místě současné hasičské zbrojnice. V roce 1985 při velkých Marta Makuderová (druhá zleva) s provozními pracovnicemi školy a školníkem Baladou. mrazech vypli dopoledne v obci proud, v kotelně zamrzla čerpadla a popraskaly články topení, vzpomíná Jiří Balada, který vykonával práci školníka v letech Společně se žáky vysadil v polovině 80. let školní vinohrad, o který se stará dodnes. 1985/1986 Na školu nastupuje vychovatelka školní družiny Vladimíra Piškulová (nyní Pavková), která zde působí dodnes. Do provozu byla uvedena tělocvična. Poslední kontrolní den stavby(6. září) byla řešena problematika nekvalitních dlažeb. V jarních měsících se projevilo zatékání, opravu provedl pan školník Balada, Pozemní stavby dodaly jen tmel. V říjnu se v tělocvičně lakovaly parkety, tělocvična byla provozuschopná 18. října. Atrium mezi budovami není stále dokončeno, v srpnu se provádí oprava fasády, není stále předána pracovna chemie a fyziky. Vinohrad v areálu školy zasazený školníkem Baladou. S nostalgií vzpomínám, jak jsme s kolegyněmi z úklidu pečovaly o školní zahradu a sad. Velmi se za tu dobu 30 let zlepšily 21

22 podmínky školy: přivítali jsme například rekonstrukci záchodů v roce Staré plechové kabinky jsme musely drhnout kartáči, musely se natírat barvou, o rozdílu hygieny a estetiky ani nemluvím. Ve školní jídelně je rovněž mnohem hezčí a kulturnější prostředí. V letošním roce došlo k výměně zářivek. V šatnách a u tělocvičny je nová dlažba, která se mnohem lépe udržuje. Na každém podlaží už máme teplou vodu. Nová plastová okna a venkovní dveře se mnohem lépe umývají. Lidí, na které moc ráda vzpomínám, je spousta: paní učitelky Baladová, Hanousková, Hromková, Jelínková či ředitelé Jelínek, Maděryč, Mlýnek. Nejvíce ale určitě na našeho šéfa pana školníka Baladu, který byl vedoucím našeho úseku. Nejenom že byl na nás přísný, ale užily jsme si s ním i spousty legrace. Vzpomínky uklízečky Marty Makuderové, která ve škole pracuje od roku 1985 dodnes. Velmi ráda vzpomínám na tehdejší kolektiv pracovníků, a to nejen učitelů. Byli jsme všichni jedna velká parta. V nové budově jsme se po odstranění počátečních problémů cítili velmi dobře, nové učebny, pomůcky i kabinety nám dodávaly elán a energii. S úsměvem si vybavuji, že z počátku byla v nové škole spousta myší. (Slova paní učitelky Jarmily Baladové, která na škole učila v letech ). 1986/1987 Na náklady školy musela být zasklena 4 okna, která nezjištění vandalové prorazili v průčelí školy. Vandaly byla povalena i část zídky u kotelny. SRPŠ zavedlo vydávání svačinek ve školní jídelně (pro 240 žáků, cena 2,- Kč, zajišťovaly 3 pracovnice). Vařily jsme tenkrát i pro 1. stupeň hodonínské ZŠ Gottwaldovo náměstí (dnešní obchodní dům IRO), výdej byl v družině na ZŠ Fučíkova (dnešní Štefánikova ulice). Rekonstrukce školní jídelny v roce 2006 nám velmi pomohla, i když začátky s novou kuchyňskou technikou nebyly jednoduché, vybavuje si Irena Šindarová, od roku 1988 až doposud vedoucí školní jídelny. Začátky v nové škole byly dost těžké. Všechno zboží jsme vozily samy z obchodu (bývalá Jednota) na káře mléko, mouku, pečivo. Pro cizí strávníky jsme začaly vařit po listopadu 89, ze začátku to bylo jen cca 10 lidí. Postupně se přidávaly i firmy: Silnice Hodonín, střediska MND, z Bojanovic pak stolárna, tiskárna, truhlářství. Žáci měli papírové stravenky, které si na každý den stříhali a podepisovali, vzpomíná hlavní kuchařka Jiřina Vaculíková, která ve školní jídelně pracovala od prvopočátku v roce 1984 až do konce roku 2012, kdy odešla do důchodu. Učitelka Jarmila Baladová se svou třídou 4. B ve školním roce 1985/1986. Pracovnice školní jídelny, foto ze školního roku 1989/

23 1987/1988 Ve škole je nejvyšší počet žáků za celých 30 let, celkem 439. Do školy nastupuje Božena Bolfíková, vnučka bývalého řídícího učitele Kůrečky, která je ve škole po dlouhých letech první učitelkou pocházející z Bojanovic (působila tu až do roku 2012). Během roku byly vysazeny další keře a ovocné stromy v areálu školy. Od dalšího školního roku se o areál místo pracovní skupiny MNV bude starat škola. Byly dokončeny práce na venkovním sportovním areálu, 19. června se uskutečnilo slavnostní otevření sportovního areálu s následujícím programem: průvod obcí (od zdravotního střediska na školní hřiště) slavnostní projevy ředitele školy a předsedy MNV Kučery vystoupení žáků přebory školy v atletice míčové hry: volejbal, vybíjená, házená, kopaná vyhlášení výsledků soutěží a přeborníků školy Slavnostní průvod obcí v roce

24 Učitelka Mgr. Božena Bolfíková se svou třídou 8. B, ředitelem Jelínkem a jeho zástupcem Hromkem ve školním roce 1987/1988. Učitelský sbor ve školním roce 1988/ /1989 Ve škole pracují tyto organizace: ROH, KSČ, PO SSM a SRPŠ. Žáci mají na výběr kroužek házené, volejbalu, kopané, tenisu, stolního tenisu, střelecký, pěvecký, národopisný, včelařský, recitační a kulturní. 1989/1990 Pět družstev začalo s nácvikem na Spartakiádu 1990, nácvik dokončovali žáci dobrovolně. Po listopadových událostech vzniklo na škole Občanské fórum. Pracovníci školy se připojili k manifestační generální stávce. Při hlasování pracovníků školy dostal velkou většinou hlasů důvěru současný ředitel Jelínek, který však na jaře požádal o uvolnění z funkce. Rozhodnutím ONV byli k odvoláni všichni ředitelé základních škols ročníkem. Bylo vyhlášeno konkurzní řízení na místo ředitele školy, nikdo však nebyl vybrán. V novém konkurzním řízení byl jmenován ředitelem školy Mgr. Pavel Maděryč z Dubňan. Učitel Vladimír Polínek se svou třídou 7. A ve školním roce 1989/

25 1990/1991 Mgr. Pavel Maděryč se ujímá funkce ředitele školy. Byl obnoven nepovinný předmět Náboženství. Poprvé od otevření školy se ve škole malovalo. Provedly se opravy ústředního topení a utěsnění oken kovotěsem. Již v tomto roce je zmínka o nutnosti opravy střechy, neboť do školy zatéká: Jednou při velkém lijáku zateklo do školy, voda protekla až do přízemí. Nakonec se zjistilo, že příčinou byl míčem ucpaný dešťový odpad ve střeše. Jsem velmi mile překvapen, jak se škola za těch 19 let, co jsem tu nebyl, proměnila, řekl nám při návštěvě školy na podzim 2013 tehdejší ředitel Maděryč. Na 2. stupeň přichází učitel Mgr. Vítězslav Navrátil, jako vychovatelka školní družiny nastupuje do školy Blanka Kouřilová, která na škole působí dodnes. první počítač s tiskárnou za ,- Kčs. V září přijelo na 6 týdnů do školy 16 dětí z Běloruska. Byl to pro ně zdravotní pobyt po atomové havárii v Černobylu v roce Pro jejich výuku byla vyhrazena jedna třída. V důsledku častého vandalismua krádeží v areálu školy či samotné škole byla ustanovena funkce domovníka, kterou vykonával pan učitel Hanousek bydlící ve školním bytě. Učitel Libor Hanousek se svou třídou 3. A ve školním roce 1991/1992. Učitel Vítězslav Navrátil se svou třídou 6. A ve školním roce 1990/ /1992 Starosta obce Stanislav Fatěna s ředitelem školy jednali na Ministerstvu školství o finančních prostředcích na opravu střechy. Z požadované částky ,- Kčs škola obdržela ,- Kčs, a tak do konce listopadu proběhla alespoň oprava nejvíce poškozených částí střechy.do školy je pořízen 1992/1993 Poprvé byla otevřena 9. třída, a to pro žáky, kteří se nedostali na střední školu z osmé třídy. Na jeden rok byla ve škole zřízena jedna třída MŠ s vlastním vchodem, šatnou i sociálním zařízením. Kvůli občanské válce v bývalé Jugoslávii umožnila škola pobyt a výuku 16 dětí z Chorvatska. V září byla na škole ustanovena funkce hospodářky školy, kterou se stala Ludmila Janečková, jež tuto práci vykonává velmi svědomitě a obětavě dodnes: Většina písemností se tehdy psala na psacím stroji značky Consul, ke zhotovení kopií se používaly tzv. kopíráky, od kterých měli všichni ušpiněné ruce J. Do školy nastupuje učitelka Marie Dvořáková (později s titulem Mgr.): Když mi pan Jelínek při mém nástupu do školy řekl, 25

26 že tu budu až do důchodu, tak jsem se tomu zasmála. A vidíte, možná bude mít nakonec pravdu. Velmi ráda vzpomínám na lyžařské kurzy, kterých jsem se školou absolvovala 22. Na školu přichází i učitelka RNDr. Marie Braunsteinová (později Zálešáková): Za 17 let mého působení jsem toho ve škole zažila hodně, věci příjemné a veselé, i méně příjemnéa neveselé. Poznala jsem tu mnoho kolegů, kteří zanechali ve škole svoji nesmazatelnou stopu. Bohužel se dvěma z nich se již potkat nemohu a je mi to moc líto s Hankou Hanouskovou a Zdeňkem Mlýnkem. Marie Dvořáková a Zdeněk Mlýnek na lyžařském kurzu na Švýcárně. 26

27 Učitelský sbor ve školním roce 1992/1993 se školníkem Baladou. Učitelka Aneta Ištvánková se svou třídou 3. A ve školním roce 1993/ /1994 Na konci tohoto školního roku odchází ředitel školy Mgr. Maděryč do důchodu. Z MŠ přechází na základní školu učitelka Aneta Šimeková (nyní Mgr. Ištvánková), která na škole působí dodnes: V roce 1994 jsem nastoupila na dálkové studium učitelství 1. stupně, učila na základní škole a ještě jsem učila hře na klavír v lidové škole umění. Bylo to velmi hektické, ale vzpomínám na tu dobu velmi ráda. 1994/1995 Ředitelem školy se stává PaedDr. Zdeněk Mlýnek, dosavadní vedoucí učitel školy. Nebyla otevřena 9. třída, žáci 9. ročníku dojížděli do Hodonína na ZŠ Červené domky. Do školy nastupuje učitelka 1. stupně Ludmila Tomečková (dnes Mgr. Kiedroňová), která na naší škole působí dodnes: Jelikož jsem tehdy byla začínající učitelka, patří můj velký dík učitelkám Baladové, Jelínkové a Hromkové, které mi předaly mnoho pedagogických zkušeností. Pan ředitel Mlýnek zase dokázal svým nezaměnitelným humorem odlehčit náročnou práci učitele. Učitelka Ludmila Tomečková (nyní Mgr. Kiedroňová) se svou třídou 3. B ve školním roce 1994/