STRUČNÁ HISTORIE EUROBANKOVEK A MINCÍ JAK SE EURO STALO NAŠÍ MĚNOU

Transkript

1 STRUČNÁ HISTORIE EUROBANKOVEK A MINCÍ JAK SE EURO STALO NAŠÍ MĚNOU

2 JAK SE EURO STALO NAŠÍ MĚNOU STRUČNÁ HISTORIE EUROBANKOVEK A MINCÍ

3 2/3 PŘEDMLUVA 6 KAPITOLA 1 DESETILETÍ PŘÍPRAV 10 Vydávání eurobankovek a mincí 11 Název měny a vznik symbolu 11 Stanovení nominálních hodnot 13 Harmonogram zavedení nové měny 13 KAPITOLA 2 NÁVRH BANKOVEK 18 Výběr témat pro bankovky 19 Vytvoření bankovek vhodných pro všechny uživatele 23 Hodnocení návrhů 23 Průzkum veřejného mínění a přijetí konečného rozhodnutí 25 Návrh euromincí 29 Příprava konečných návrhů 31 Zadání pro návrh série eurobankovek 33 Dodatek: Výňatek ze zadání pro návrh eurobankovek 34 KAPITOLA 3 VÝROBA 36 Tisk prototypů bankovek 37 Zkušební bankovky 37 Výroba tiskových desek 38 Nultá výrobní série 39 Zavedení systému řízení jakosti 41 Dodavatelé a právní a bezpečnostní opatření 42 Výroba papíru 43 Tisk 45 Řízení výroby eurobankovek ve velkých objemech 49 Ochrana zdraví 50

4 KAPITOLA 4 ZAVEDENÍ EURA DO HOTOVOSTNÍHO OBĚHU 52 Odhad potřebného množství bankovek k tisku 53 Oběh bankovek a jejich zásoba 55 Řízení zásob pro přechod na novou měnu 56 Včasná distribuce bankovek a mincí 57 Předzásobení a druhotné předzásobení 60 Usnadnění přechodu na hotovostní euro pro obchodníky 61 Uvedení eura do hotovostního oběhu 61 Stažení národních bankovek a mincí z oběhu 63 Úprava bankomatů a peněžních automatů 65 Bezplatná výměna národních bankovek 67 KAPITOLA 5 KOMUNIKACE 69 Příprava veřejnosti na výměnu platidel 70 Informační kampaň euro Program spolupráce partnership programme 73 Komunikace na národní úrovni 74 Kontrola účinnosti kampaně 76 Internetová stránka kampaně 78 Spolupráce s novináři a veřejností 79 Kampaň ve sdělovacích prostředcích 80 KAPITOLA 6 OCHRANNÉ PRVKY EUROBANKOVEK 83 Identifikace hmatem 84 Nastavení proti světlu 85 Identifikace nakloněním 86 Kontrola pod ultrafialovou lampou 87 Kontrola lupou 87 Užitečné informace 87 KAPITOLA 7 SOUČASNÝ A BUDOUCÍ VÝVOJ 89

5

6 JAK SE EURO STALO NAŠÍ MĚNOU PŘEDMLUVA

7 6/7

8 Jednotná měna Evropy euro vznikla 1. ledna 1999, ale ještě další tři roky byla jen virtuální měnou, kterou používaly především banky a finanční trhy. Pro většinu lidí se euro stalo skutečnou, tedy viditelnou a hmatatelnou měnou, až 1. ledna 2002, kdy byly poprvé zavedeny eurobankovky a mince. Nyní jsou součástí každodenního života více než 300 milionů obyvatel Evropy. Zavedení nového platidla ve 12 zemích Evropy bylo, stejně jako samotné zavedení měny, historickou událostí, které předcházela léta pečlivého plánování a příprav. Publikace Jak se euro stalo naší měnou popisuje, co vše se muselo odehrát, než se euro dostalo od designérů do tiskáren a z centrální banky až do peněženek obyvatel. V tomto procesu musela Evropská centrální banka (ECB), národní centrální banky, vlády zemí eurozóny, Evropská komise, tiskárny, mincovny i lidé v řadě dalších oblastí, zejména banky a obchody, překonat řadu obtíží a čelit mnoha rizikům. Logistická příprava na zavedení bankovek a mincí začala už v roce 1992, kdy ještě nikdo netušil, jak budou bankovky a mince vypadat, a kdy nová měna neměla ani definitivní název. O tom, jaký vzhled budou bankovky mít, rozhodl v roce 1996 předchůdce ECB, Evropský měnový institut, který na základě výběrového řízení vybral konečné návrhy bankovek. V roce 1998 byl zahájen pilotní tiskárenský projekt a hotovost byla dodána do bank a obchodů čtyři měsíce před 1. ledem 2002 Dnem. Během tohoto období byly v eurozóně upraveny miliony bankomatů a prodejních automatů. Důležitou součástí příprav bylo také informování veřejnosti. Všichni se museli seznámit s podobou eura i s tím, jak si vyměnit původní platidla za nové peníze. Informace byly poskytovány všemi možnými způsoby prostřednictvím televize, tištěných materiálů, internetu i jinak. Zásadní úlohu měla informační kampaň Euro 2002, kterou vedla ECB a 12 národních centrálních bank zemí eurozóny. Na šíření informací úzce spolupracovaly také vlády, veřejné instituce i obchodní a dobrovolné organizace. Přechod na novou hotovost proběhl hladce a nové bankovky a mince se staly nedílnou součástí našeho života doma i za hranicemi. Věřím, že si publikaci o tom, jak se euro stalo naší měnou, se zájmem přečtete. Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky

9

10 KAPITOLA 1 DESETILETÍ PŘÍPRAV Budova limburské vlády v Maastrichtu, v níž se sešla Rada guvernérů ECB při příležitosti desátého výročí Maastrichtské smlouvy, která byla podepsána v roce 1992.

11 10/11 VYDÁVÁNÍ EUROBANKOVEK A MINCÍ Eurobankovky a mince byly uvedeny do oběhu v roce 2002, ale plánování a příprava na jejich zavedení začala už na začátku 90. let. Dne 7. února 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii. Smlouva popisuje mimo jiné pravomoci, které se týkají vydávání eurobankovek a mincí a které byly svěřeny Evropské centrální bance (ECB) a vládám a centrálním bankám 12 zemí eurozóny. Podle této smlouvy má ECB výlučné právo schvalovat vydávání bankovek v eurozóně, ale vydávat je mohou kromě ECB také národní centrální banky. ECB se však žádných pokladních operací neúčastní a uvádění bankovek do oběhu a jejich stahování z oběhu, zpracování a zásobování bankovkami provádějí tedy národní centrální banky. Bankovky v oběhu se vykazují v rozvahách ECB a národních centrálních bank podle pevného klíče bez ohledu na to, v jaké zemi zrovna obíhají. Ve skutečnosti již nelze počet bankovek v oběhu v dané zemi zjistit, neboť se pohyb bankovek přes hranice uvnitř eurozóny (např. v důsledku cestovního ruchu) neeviduje. Odpovědnost za euromince mají vlády jednotlivých států a koordinaci provádí Evropská komise v Bruselu. Zákonnými emitenty euromincí jsou vlády zemí eurozóny, které také odpovídají za jejich design, technické vlastnosti a ražbu. ECB však každoročně schvaluje objem mincí k emisi a také nezávisle hodnotí kvalitu vyražených mincí. NÁZEV MĚNY A VZNIK SYMBOLU Na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995 se představitelé zemí Evropy dohodli, že název nové měny bude euro. Ostatní návrhy třeba dukát, ecu, florin, franken nebo názvy dosavadních měn s předponou euro, např. euromarka byly zamítnuty z důvodu národních konotací. Zástupci zemí se dohodli, že název by měl být shodný ve všech úředních jazycích Evropské unie (EU), s přihlédnutím k různým abecedám, a měl by být snadno vyslovitelný. Především však měl být název jednoduchý a měl vyjadřovat Evropu. Měna rovněž potřebovala svůj symbol. Podobně jako její název měl být i symbol jednoznačně spojen s Evropou, snadno zapsatelný a líbivý. Seznam třiceti možností, které navrhli pracovníci Evropské komise, byl omezen na deset. Ty se staly součástí průzkumu veřejného mínění. V užším výběru zůstaly dva možné symboly. Konečné rozhodnutí učinil předseda Komise Jacques Santer a Yves- Thibault de Silguy, komisař v té době odpovědný za hospodářské a finanční záležitosti. Symbol eura vychází z písmene epsylon řecké abecedy, a připomíná tak kořeny evropské civilizace. Písmeno E je také počáteční písmeno slova Evropa. Dvě rovnoběžné vodorovné linky mají symbolizovat stabilitu měny. Úřední zkratka eura, EUR, je zapsána u Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO).

12 Evropské společenství Symbol eura podle norem ISO. Dvě rovnoběžné linky mají zdůrazňovat stabilitu měny.

13 12/13 STANOVENÍ NOMINÁLNÍCH HODNOT Rada Evropského měnového institutu (EMI), předchůdce ECB, rozhodla v listopadu 1994 o posloupnosti 1:2:5 pro sedm nominálních hodnot eurobankovek: 10 a 100, 20 a 200 a 5, 50 a 500. Tato posloupnost je v souladu s běžným dělením nominálních hodnot většiny světových měn a rovněž odpovídá posloupnosti euromincí: 1 cent, 10 centů a 1, 2 centy, 20 centů a 2 a 5 centů a 50 centů. Posloupnost schválila Rada ministrů financí a hospodářství EU (Ecofin). Rozhodnutí o bankovce vysoké nominální hodnoty 500 bylo přijato po pečlivém vyhodnocení. Před přechodem na hotovostní euro mělo šest zemí eurozóny (Belgie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko a Rakousko) národní bankovky v hodnotách mezi 200 a 500 a potřeba se dále zvyšovala. Například v roce 2000 byla poptávka po bankovkách 1000 DEM (odpovídá 511 ) patnáctkrát vyšší než v roce 1975 a představovala 34 % celkové hodnoty bankovek německé marky v oběhu. Navíc v zemích mimo eurozónu s relativně nestabilními měnovými režimy, v nichž panuje vysoká inflace nebo důvěra v bankovní systém je malá, drží lidé peníze měny s nízkou inflací jako uchovatel hodnoty. Před zavedením eurobankovek tak byly v držení bankovky vysokých hodnot, jako je 1000 DEM. Tři členské státy EU Itálie, Rakousko a Řecko používaly před přechodem na hotovostní euro bankovky velmi nízkých hodnot (pod 2 ). Emise bankovek velmi vysokých a velmi nízkých nominálních hodnot by však vytvořila sérii bankovek s příliš vysokým počtem nominálních hodnot. Bankovky by také byly méně praktické pro uživatele a manipulace s nimi i jejich uschování by byly složitější. Z tohoto důvodu byla vybrána mince 2 jako mince nejvyšší hodnoty a bankovka 5 jako bankovka nejnižší hodnoty. HARMONOGRAM ZAVEDENÍ NOVÉ MĚNY Hlavy států nebo předsedové vlád se na zasedání Evropské rady v Madridu dohodli, že eurobankovky a mince začnou obíhat souběžně s národními měnami nejpozději do 1. ledna Přesné datum v období mezi 1. lednem 1999 a 1. lednem 2002 nebylo stanoveno, aby se zohlednily rozdílné potřeby různých uživatelů hotovosti i delší lhůty pro tisk bankovek a ražbu mincí. Datum 1. ledna 2002 mělo své výhody i nevýhody. Frekvence užívání bankovek vrcholí na konci roku: jejich oběh je v porovnání s průměrem o zhruba 10 % vyšší, neboť je vánoční sezóna a během prvních několika dní v lednu probíhá výprodej a inventarizace zboží. Zvažovaly se i jiné termíny, ale nakonec bylo dohodnuto, že nejvhodnější datum bude 1. leden 2002, neboť znamená začátek kalendářního roku a toto datum očekávaly také orgány státní zprávy jednotlivých zemí. Evropská rada na zasedání v Madridu také rozhodla, že euro by mělo obíhat souběžně s národními měnami po dobu maximálně šesti měsíců, i když s tím spojené výhody a nevýhody se následně zvažovaly. Kratší období by snížilo náklady bank, obchodníků i veřejnosti na manipulaci se dvěma měnami, delší období by usnadnilo úpravu prodejních automatů. Nakonec bylo dosaženo kompromisu a bylo rozhodnuto, že přechodné období bude kratší. V listopadu 1999 Rada Ecofin rozhodla, že období dvojího oběhu bude trvat od čtyřech týdnů do dvou měsíců. Banky by po tomto období nadále vyměňovaly národní měny za euro, ale tyto měny by již nebyly zákonným platidlem.

14 Některé z národních bankovek nahrazených eurem

15 Evropské společenství Představitelé vlád na zasedání Evropské rady v Madridu prosince /15

16 Evropské společenství Zasedání Evropské rady v Madridu, Felipe González (vlevo), tehdejší předseda španělské vlády a úřadující předseda Rady, a Jacques Santer, tehdejší předseda Evropské komise

17

18 KAPITOLA 2 NÁVRH BANKOVEK Koláž návrhů eurobankovek přihlášených do výběrového řízení na návrh eurobankovek

19 VÝBĚR TÉMAT PRO BANKOVKY 18/19 Nejvýznamnějším faktorem při navrhování bankovky je její odolnost proti padělání. Bankovka, a zejména série bankovek určená k používání ve velké skupině zemí, by měla být také zajímavá. Bylo třeba, aby eurobankovky byly přijatelné pro všechny v eurozóně, ale také v dalších zemích. Bankovky budou obíhat přes hranice v řadě kultur, a nemohou tedy připomínat žádný konkrétní národ nebo pohlaví. Tento neutrální postoj byl zohledněn při výběru výtvarného tématu. Bankovky by rovněž měly umožňovat použití esteticky vhodných výtvarných prvků. V listopadu 1994 požádala Rada Evropského měnového institutu Pracovní skupinu pro bankovky, aby předložila návrhy na výtvarná témata pro sérii eurobankovek. Skupina tvořená převážně odborníky z oddělení bankovek národních centrálních bank, kteří odpovídají za jejich vydávání, a řediteli tiskáren, které spadají pod národní centrální banky, úzce spolupracovala s externím poradcem poradní skupinou pro výběr témat. Skupina se skládala z odborníků v oblasti historie, umění, psychologie, všeobecného designu a designu bankovek. Nejprve byla poradní skupina požádána, aby navrhla témata, která by vytvářela myšlenku jednoty nebo podobu rodiny bankovek sedmi nominálních hodnot, a dále aby vybrala tři nejlepší témata a sestavila jejich pořadí. Vzhledem k tomu, že bankovky je třeba rychle a snadno rozpoznávat jako evropské platidlo jak v Evropské unii, tak i mimo ni, bylo rozhodnuto, že by měly zobrazovat vlajku a případně hvězdy EU. Tyto symboly stále více používají různé země s vlastní historií, které jako partneři sdílejí stejný kontinent. Nejprve bylo vybráno 18 témat, ale řada z nich různou měrou odrážela národní motiv nebo zájem. Nakonec poradní skupina navrhla tato tři témata: Evropské epochy a umělecké slohy Historický odkaz Evropy Abstraktní téma a bezpečnost Cíle a ideály Evropské unie Společná paměť Evropy a její kulturní dědictví Fauna, flóra a životní prostředí Velké evropské postavy spojované s jedním oborem Aspekty Evropy (nezbytné pro existenci spojené Evropy, např. komunikace) Velké evropské eposy a příběhy Několik portrétů na obou stranách bankovek jednotlivých nominálních hodnot Krajiny Města, která sehrála významnou úlohu v evropských dějinách, např. univerzitní města Pamětihodnosti Báje a legendy (skandinávské, germánské, řecké, římské a keltské) Evropské písemnosti Mapy Evropy v historických epochách Zakladatelé Evropské unie Kosmologie Evropské epochy a umělecké slohy : jedna strana bankovky by zobrazovala postavy běžných lidí převzaté z evropských maleb a kreseb z různých epoch, druhá by znázorňovala architektonické slohy. Smyslem bylo zvolit téma, které by zdůrazňovalo společný historický odkaz evropských národů a zároveň by pro ostatní svět jednoznačně vyjadřovalo evropský charakter. Nejslavnější pamětihodnosti v Evropě jsou ostatně známější než její státníci nebo panovníci.

20 Historický odkaz Evropy : jedna strana bankovek by vyobrazovala slavné osobnosti z evropských dějin, druhá by znázorňovala mimořádné výsledky v oborech, jako jsou hudba, malířství, věda, architektura, literatura, lékařství a vzdělání. Všech sedm bankovek by na pozadí znázorňovalo mapu Evropy bez hranic jako jeden z prvků, který by byl společný pro podobu celé série. Toto téma bylo širší než evropské epochy a umělecké slohy, neboť umožňovalo zobrazit sedm různých oborů. Bylo však zřejmé, že nalézt proporční zastoupení mezi zeměmi a také mezi osobnostmi obou pohlaví bude obtížné. Abstraktní téma a bezpečnost, později přejmenované na abstraktní / moderní design, znamenalo použití geometrických tvarů a nefigurativních návrhových prvků. Téma umožňovalo vysokou míru flexibility návrhu a usnadňovalo i použití množství ochranných prvků, jako jsou hologramy a opticky proměnlivé barvy. Umožňovalo také uplatnit různé přístupy, díky nimž by bylo celkem snadné nalézt neutrální grafickou úpravu. V červnu 1995 schválila Rada EMI dva ze tří návrhů: evropské epochy a umělecké slohy a abstraktní / moderní design. Rada také souhlasila s tím, že jediná slova uvedená na bankovkách by sestávala z názvu měny a iniciál ECB v příslušných jazycích. Určením epoch a souvisejících architektonických slohů pro téma evropské epochy a umělecké slohy byla pověřena Poradní skupina pro výběr témat: Epocha Sloh 8. století př. n. l. až 4. století n. l. Antika (Řecko a Řím) 11. a 12. století Románský sloh 13. a 14. století Gotika 15. a 16. století Renesance 1600 až 1750 Baroko a rokoko 1850 až 1914 Věk skla a oceli Od 30. let 20. století Architektura 20. století

21 Skupina rovněž vybrala výtvarné motivy, které jsou pro každý ze slohů typické a které autoři návrhů mohli volně použít. Většina členů skupiny dospěla k závěru, že je prakticky nemožné nalézt zcela anonymní prvky, které by v případě portrétů nebo podobizen byly zajímavé a současně neutrální z hlediska země a pohlaví. Z tohoto důvodu byly v řadě návrhů použity motivy soch, jako je hlava sochy atleta (antika, předpokládané použití na bankovce 5 ) nebo sochařské ztvárnění hlavy od Benedetta Antelamiho umístěné v parmské katedrále (románský sloh, bankovka 10 ). 20/21 Během těchto jednání byly stále jednou z možností i konkrétní národní prvky, které by identifikovaly zemi, která bankovky vydala. Národní prvek, například podobizna panovníka, by pokrýval až jednu pětinu rubové strany bankovky. Zbytek plochy všech bankovek by byl shodný. Pro autory návrhů bylo připraveno zadání s kritérii. Vedle působivosti, snadné rozpoznatelnosti a obtížnosti pro padělatele měly bankovky obsahovat na určitých místech ochranné prvky, konkrétní barvy a jasně odlišitelná hodnotová čísla. Toto třicetistránkové zadání se zabývalo především technickým popisem ochranných prvků. Některé úryvky ze zadání na téma evropské epochy a umělecké slohy jsou přetištěny na straně 32 a 33. Několik autorů návrhů použilo jako jeden z motivů eurobankovek řeckou antickou sochu s názvem Mladík z Antikythéry.

22 Návrhy eurobankovek vycházejí z tématu evropské epochy a umělecké slohy.

23 22/23 VYTVOŘENÍ BANKOVEK VHODNÝCH PRO VŠECHNY UŽIVATELE Změna tak významné součásti každodenního života, jako jsou bankovky a mince, se dotkne každého. Zvláštní skupinou jsou pak slabozrací a nevidomí, kterých žije v eurozóně více než sedm milionů. Při navrhování podob i velikostí bankovek spolupracoval Evropský měnový institut s Evropskou unií nevidomých již od roku Bylo samozřejmé, aby i tato skupina obyvatel mohla s bankovkami snadno zacházet. Osoby se zbytky zraku nebo nevidomí museli mít možnost každou bankovku ať v hodnotě 5, nebo 500 snadno rozpoznat. Například rozdíly ve výšce bankovek nižších nominálních hodnot, které jsou běžnější, byly zřetelné. Bankovky v hodnotách 100, 200 a 500 byly navrženy se stejnou výškou, která usnadňuje automatizované zpracování, ale bankovky 200 a 500 byly opatřeny opakujícími se vzory s plastickým efektem, díky nimž lze bankovky rozlišit. V celé sérii bankovek byly na obou stranách umístěny na běžném místě hodnotová čísla provedená velkým a zvýrazněným písmem. Současně byly použity i jasně kontrastní barvy, které vycházely z tzv. barevného kruhu švýcarského malíře a učitele výtvarného umění Johannese Ittena ( ). Barvy vybrané pro po sobě jdoucí nominální hodnoty jsou z opačných segmentů barevného kruhu, a jsou tedy vzájemně kontrastní. Stejný postup byl zvolen pro nominální hodnoty, které mají společné číslice, například červená bankovka 10 a zelená 100. HODNOCENÍ NÁVRHŮ Autory návrhů doporučily všechny centrální banky členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), přičemž každá z nich mohla jmenovat celkem tři. Všichni oslovení měli zkušenost s navrhováním bankovek a byli obeznámeni s požadavkem, aby se zajímavé návrhy spojily s účinnými ochrannými prvky. Jejich úkolem bylo do sedmi měsíců předložit návrh úplné série bankovek s jedním nebo s oběma tématy. Jednotlivé návrhy v barevném provedení měly být předloženy Radě EMI, ale nebyl určen způsob jejich výroby. Někteří autoři tak předložili výkresy nebo návrhy malované ručně, jiní zase použili k přípravě počítačovou grafiku. Celkem se výběrového řízení zúčastnilo 29 autorů nebo návrhových týmů, kteří do uzávěrky 13. září 1996 předložili 27 návrhů s tradičním a 17 s moderním tématem. Jednotlivým sériím bylo namátkově přiděleno třímístné číslo, které zaručovalo anonymitu. Návrhy pak byly odeslány EMI. Ve všech etapách výběru byly návrhy identifikovatelné jen podle přiděleného čísla. Smyslem bylo zajistit, aby Rada EMI a poradní orgány hodnotily návrhy objektivně, aniž by je země nebo původ mohly ovlivnit. Na konci měsíce zasedla porota nezávislých odborníků na marketing, design a dějiny umění, které předsedal EMI. Jejím úkolem bylo vybrat pro jednotlivá témata pět nejlepších návrhů. Porota posuzovala návrhy především na základě tvůrčí originality, estetického působení, stylu, funkčnosti a pravděpodobného vnímání i přijetí návrhů veřejností.

24 Porota se shodla, že zásadní význam bude mít evropský vzhled bankovek. Tento přístup také vysvětluje, proč v návrzích, které porota vybrala, nebyly ve větším množství zastoupeny portréty nebo podobizny i náznak podobnosti se skutečnou osobou by se mohl vykládat jako ztráta nestrannosti. Pokud byla série celkově kladně hodnocena, ale vyžadovala úpravy, byla během výběru porota vyzvána, aby k jednotlivým detailům vyjádřila připomínky. Hodnocení probíhalo ve třech krocích. Návrhy, které nepodpořil minimální počet členů poroty, byly vyřazeny. Jako druhý v kategorii evropské epochy a umělecké slohy byl vyhodnocen návrh autora Roberta Kaliny, který Rada EMI vybrala o dva měsíce později. Porota konstatovala, že jednoznačně reprezentuje evropskou měnu. I když je návrh založen pouze na jedné hlavní designové myšlence, vyniká díky zajímavé a smysluplné volbě architektonických prvků. Velmi jasného rozlišení mezi nominálními hodnotami je dosaženo umným použitím barev a výrazných hodnotových čísel. Původně byla série návrhu vybrána díky svému pojetí a nikoli estetičnosti. Když se však vedle hodnocení poroty přihlédlo také k názoru veřejnosti, byl Kalinův návrh hodnocen jako nejlepší. Porota sestavila tento užší výběr uchazečů: Abstraktní / moderní téma 1. Klaus Michel a Sanne Jüngerová 2 Roger Pfund 3. Robert Kalina (Oesterreichische Nationalbank) 4. Maryke Degryseová (Banque Nationale de Belgique/Nationale Bank van België) 5. Terry Thorn (Harrisons & Sons) Evropské epochy a umělecké slohy 1. Yves Zimmermann 2. Robert Kalina (Oesterreichische Nationalbank) 3. Ernst a Lorli Jüngerovi 4. Inge Madlé (Joh. Enschedé) 5. Daniel a Johanna Bruunovi

25 24/25 PRŮZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ A PŘIJETÍ KONEČNÉHO ROZHODNUTÍ Všech deset sérií návrhů vybraných porotou bylo v říjnu 1996 představeno vzorku veřejnosti v zemích, o nichž se předpokládalo, že zavedou euro. Společnost zabývající se průzkumem trhu se během jednoho týdne dotázala v anketě 1896 osob na jejich názor na návrhy bankovek. Věk respondentů se pohyboval od 15 do 86, průměr činil 43 let. 787 z nich uvedlo, že v běžném pracovním životě zachází s větším množstvím bankovek. Vyšší podíl účastníků ankety (35 %) upřednostňoval návrhy s abstraktními / moderními tématy autorky Maryke Degryseové před tradičními návrhy Roberta Kaliny (23 %). Podle většiny z nich 76 % však návrhy Roberta Kaliny lépe vyjadřovaly myšlenku Evropy a pouze několika z nich připomínaly konkrétní oblast nebo zemi. 60 % vyjádřilo názor, že tradiční série vyvolává důvěru. Zajímavá jsou také další zjištění. Z výsledků studií totiž vyplývá, že čím více se lidem bankovka zalíbí hned, tím větší důvěru v nich vyvolává. Účastníci průzkumu odpovídali na zhruba 30 otázek uspořádaných podle těchto kategorií: vnímání, emocionální odezva, přijetí. Na první pohled vnímali respondenti všechny návrhy jako bankovky. Výjimkou byla série Rogera Pfunda a moderní série Ernsta a Lorli Jüngerových. Tyto dvě série a také série Terry Thorna jim připomínaly spíše umělecká díla než platební prostředky. Anketa ukázala, že v návrhu Roberta Kaliny: pozornost přitahují především architektonické motivy, ale lidé rychle rozpoznali, že hlavním prvkem je Evropa a znázornění evropské identity je mnohostranné, jedinečné a dynamické a spojuje historii kontinentu s jeho budoucností. Vedle tohoto průzkumu veřejného mínění hodnotila návrhy pracovní skupina EMI pro bankovky, a to podle těchto kritérií: výroba, např. zda by návrh způsoboval obtíže při výrobě, a vedl tak k vyššímu množství zkažených tisků nebo odpadu či k výraznému růstu výrobních nákladů, ochrana, např. zda návrh vhodně začleňuje ochranné prvky a zda by s ním byly kompatibilní, a přijetí veřejností, např. zda mohou lidé včetně zrakově postižených jednotlivé nominální hodnoty snadno rozlišit. První návrhy bankovek se zpravidla upravují, aby odpovídaly požadavkům tisku. Konečné návrhy se tak liší od dřívějších verzí. Pracovní skupina pro bankovky dospěla k závěru, že všechny návrhy zařazené do užšího výběru by po určitých úpravách mohly být pro tisk bankovek použity. V prosinci 1996 bylo všech 44 návrhů v podobě anonymizovaných barevných kopií umístěných na tmavém pozadí předloženo Radě EMI. Rada měla k dispozici hodnocení poroty, výsledky průzkumu veřejného mínění i technické připomínky pracovní skupiny pro bankovky. Členové rady schválili tradiční sérii Roberta Kaliny rychle myšlenka obsažená v návrhu jim připadala natolik přesvědčivá, že většina z nich ji zařadila na první místo. Rozhodnutí bylo oznámeno 16. prosince 1996 na dvou tiskových konferencích, které probíhaly současně: jednu uspořádal v EMI ve Frankfurtu prezident EMI Alexandre Lamfalussy, druhou v Evropské radě v Dublinu guvernér nizozemské centrální banky Willem F. Duisenberg (který byl jmenován nástupcem Lamfalussyho v EMI a později prvním prezidentem ECB).

26 Odborná porota vyhodnotila v roce 1996 všech 44 návrhů a sestavila jejich pořadí.

27 26/27 Některé z vybraných návrhů na abstraktní / moderní téma, které byly zařazeny do užšího výběru: 5 Klaus Michel a Sanne Jüngerová, 10 Roger Pfund, 20 Robert Kalina, 50 Maryke Degryseová, 100 Terry Thorn, 200 Klaus Michel a Sanne Jüngerová, 500 Terry Thorn.

28 Některé z vybraných návrhů na téma evropské epochy a umělecké slohy : 5 Yves Zimmermann, 10 Robert Kalina, 20 Ernst a Lorli Jüngerovi, 50 Inge Madlé, 100 Daniel a Johanna Bruunovi, 200 Ernst a Lorli Jüngerovi, 500 Inge Madlé.

29 NÁVRH EUROMINCÍ 28/29 Výběr návrhů euromincí probíhal ve stejnou dobu jako výběr návrhů eurobankovek. Výběr koordinovala Evropská komise. Každá z mincí měla mít společnou evropskou stranu a národní stranu. Pro společnou evropskou stranu navrhoval každý z autorů úplnou sérii mincí vycházející z těchto tří témat: architektonický a dekorativní styl, cíle a ideály Evropské unie a evropské osobnosti. Evropská porota, jíž předsedal generální tajemník Evropské komise a která se skládala z nezávislých odborníků z několika oborů (např. umění, design, numismatika nebo zástupci spotřebitelů), vybrala v březnu 1997 z 36 přihlášených návrhů devět sérií. K možnostem ražby vybraných návrhů a k jejímu objemu se vyjadřovali ředitelé mincoven v Evropě. Na svém zasedání v Amsterodamu v červnu 1997 vybrala Evropská rada vítěznou sérii, jejímž autorem byl Luc Luycx z Belgické královské mincovny. Jeho návrh si získal také většinu (64 %) účastníků průzkumu veřejného mínění, který proběhl před konečným výběrem v celé Evropě. Návrhy společných stran mincí znázorňují Evropu v několika podobách, které mají symbolizovat jednotu Evropské unie. Ostrovní území jsou vyobrazena od velikosti km 2 v případě jednotlivých ostrovů a od km 2 v případě souostroví. Pro výběr návrhů národní strany si každá země určila svůj vlastní postup. Jedinými společnými prvky byla data ražby a 12 hvězd symbolizujících EU. Z historických a často také z institucionálních důvodu je na mincích zemí, které jsou monarchie, vyobrazen vládnoucí panovník. Naopak návrhy mincí zemí, které mají republikové uspořádání, vykazují častěji větší kontinuitu. Například v případě Irska byl motiv keltské harfy určen bez výběrového řízení. Tři nezávislé státy Monako, San Marino a Vatikánský městský stát nemají vlastní měnu a používají eurobankovky a mince. Na základě zvláštních dohod s Francií a Itálií, které při jednáních zastupovaly EU, mohou tyto tři státy razit a vydávat své vlastní euromince, které splňují jednotné specifikace.

30 Luc Luycx z Belgické královské mincovny, autor evropské strany euromincí, při práci v Bruselu. Evropské společenství Návrhy evropské strany mincí zařazené do užšího výběru

31 30/31 PŘÍPRAVA KONEČNÝCH NÁVRHŮ Pracovní skupina pro bankovky vypracovala analýzu zabývající se vhodností návrhů bankovek pro tisk. V ní navrhla některé změny, které byly z technických důvodů nezbytné a týkaly se především umístění ochranných prvků. Například ochranný proužek byl zapuštěn do papíru podél svislé středové osy bankovky, která zároveň tvoří hlavní linku jejího ohybu. Vzhledem k tomu, že místo, v němž je ochranný proužek zapuštěn, má o něco menší odolnost proti natržení, bylo třeba proužek přemístit, a omezit tak pravděpodobnost, že se bankovka ohýbáním poškodí. Vedle těchto technických úprav doporučila Pracovní skupina pro bankovky některé změny původního návrhu, jejichž cílem bylo posílit šance na přijetí u veřejnosti. Tyto změny se týkaly architektonických prvků, mapy Evropy a vlajky EU. Bylo třeba upravit především mosty, okna a portály tak, aby přímo nepřipomínaly skutečné objekty, neboť by tak mohly být národně příznakové. Zobrazené motivy však musely být typickými příklady příslušné epochy a musely také správně znázorňovat stavebně technickou stránku. Například most na bankovce, je-li převeden do skutečného světa, by měl být dostatečně pevný, aby unesl dopravní zátěž. Myšlenku vyobrazit na bankovkách mapu Evropy přijala Rada Evropského měnového institutu kladně. Její členové se však rozcházeli v názoru, jak tuto myšlenku realizovat a zejména jakou podobu mapy použít. Jednou z navrhovaných možností bylo použití map z různých historických epoch, avšak s rizikem, že takové znázornění Evropy může být někdy hůře rozpoznatelné. Navíc by někteří mohli tuto formu považovat za příliš zaměřenou na minulost Evropy a nikoli na její budoucnost. Bylo proto rozhodnuto, že se použijí vyobrazení vycházející ze satelitních snímků. Po určitých úpravách, jejichž účelem bylo zlepšit rozpoznatelnost map a usnadnit jejich tisk, se posuzovalo také přesné zeměpisné území a míra podrobnosti. Bylo přijato rozhodnutí použít zeměpisné znázornění Evropy, ale pouze těch oblastí nebo ostrovů, které byly větší než 400 km 2. Důvodem byla technika ofsetového tisku, která neumožňuje ve velkém měřítku konzistentní tisk hranic oblastí, které jsou menší než 400 km 2. A vzhledem k tomu, že eurobankovky měly obíhat na územích, které jsou blízko zeměpisné Evropy nebo mimo ni, bylo třeba mapu umístit tak, aby bylo možné začlenit i tato území. Pro znázornění španělských držav Ceuty, Melilly a Kanárských ostrovů je na nich zachycena např. Severní Afrika. Francouzské zámořské departamenty Francouzská Guyana, Guadalupe, Martinik a Réunion byly umístěny v malých rámečcích. V neposlední řadě musely návrhy správně vyobrazovat i vlajku EU v modré barvě se zlatými hvězdami, která je umístěna na lícní straně bankovek. V červenci 1997 byly zveřejněny upravené návrhy, ale bližší údaje o ochranných prvcích byly poskytnuty až ve druhé polovině srpna 2001, aby tyto cenné údaje nezískali s předstihem padělatelé, a nemohli tak připravit kopie ochranných prvků ještě před uvedením bankovek do oběhu. Z tohoto důvodu byly zveřejněny pouze napodobeniny návrhů, které obsahovaly několik ochranných a designových prvků ve zkreslené podobě. Například hologramy byly nahrazeny giloší (dekorativní vzor složený z kruhů nebo smyček) a vlajka EU byla vyobrazena na rubové straně v šedé a bílé. Národní motivy pro eurobankovky byly nakonec odmítnuty. V příslušných zemí by se sice bankovkám dostalo patrně lepšího přijetí, ale v ostatních by mohl být vliv opačný. Navíc jednotnost bankovek zvyšuje jejich bezpečnost, neboť je lze snáze porovnávat.